Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVII.

2

V Praze, v sobotu 1. června 1907.

Praha

3

Číslo 149.

4

V drobném prodeji

5 article

Kalranní a odpol. IIst přadplácí e Praze v zdmini pko F dvojí čonsnk. ro slináe na nblnle roštou nvrr lata drojí záenkon

přadplácet e Praha

6 article Poláci a slet Sokolstva.

Poláci a slet Sokolstva. Do nejčilejšího ruchu předvolebního za- padla v první polovině měsíce května stručna zpráva, že delegáti polských svazů sokol- ských na schůzi v Poznani se usnesli, že polské jednoty sokolské se nezúčastní letoš- ního pražského sletu sokolského. Dle pozděj- ších zpráv nebyli na schůzi poznaňské pří- tomni zástupci polští z Ruska, a jak dále vysvitne, jest usnesení to vlastně dílem vše- polské skupiny z Haliče. Přesné důvody, proč se stalo toto usne- sení, neuvedeny; zastanci jeho mezi Poláky pruskými tvrdí, že se tak stalo z technických příčin, v Haliči se jednak uvádí, že již loni polské jednoty sokolské se usnesly pořádati vlastní slet, jednak se připouští, že spolu- působily i »politické« motivy. U nás usnesení to překvapilo zejména proto, že sokolské jednoty jsou sdružení ne- politické a samy nijak vážné záminky k němu neposkytly. Tím více nás proto mile dojímá, že společnost a všecka veřejnost polská, zvláště pak časopisectvo podrobuje tak zvané poznaňské usnesení důkladným rozpravám, kteréž dokazují, ze záležitost tato se octla v popředí veřejné pozornosti polské a že snad jen výsledek voleb do rady říšské osud hosudarstvenné dumy a činnost jejího kola polského se udržují na stejné výši.

Polák Poznaň Rusko Halič

7 article

Ježto tato rozprava se nás týče bezpro- středně a poskytuje zároveň mnohý zajímavý pohled do myšlenkového proudění v bratr- ském národě polském, chceme tuto hlavní výsledky posavadní diskuse stručně shrnouti Na nejhouževnatější odpor narazilo usne sení nezůčastniti se sjezdu Sokolstva u Po láků v Německu. Oni zajisté nejsprávněji dovedou oceniti společné zajmy s naším ná- rodem na stejné posici na hranicích světa německého. Oni konají zajisté nejtěžší obran- nou práci v zájmu všeho národa polského. a proto dovedou nejhlouběji oceniti posilující vliv styků bratrských, zejména když bezpro- středně pozorují, jak německé pěvecké, stře- lecké, turnéřské a j. jednoty neopomenou je- diné příležitosti, aby posilovaly častým sty- kem vlastní kmenovou souvislost.

Německo

8 article

První do pole proti neúčasti na slelu pražském dostavil se »Dz. Poz.« a jemu po bok postavily se skoro všecky přední časo- pisy polské v Německu vycházející. Praví, že neúčast Poláků znamená zpřetrhäní oněch nítek, kterěz svazövaly Polaky s Čechy a s Slovanstvem pomocí myšlenky sokolské. Vinu toho přičítá straně všepolské — nyní národně- demokratické — jejíž téměř nejvážnějším úko- lem bylo vyhubení v polské společnosti vše- likých Slovanstvu příznvých pocitů. Jejich hlavní orgán staví se proti Čechům a ostat- ním Slovanům v naději, že jiné spojenectví bude Polákům kořistnější. Sokolové polšti udržovali styky se Slovany; mezi nimi měla myšlenka vzájemnosti polsko-slovanské četně representanty, byla v lidu oblíbená, ale zá- roveň trnem v oku »národových demokratů«. A aranžerům této strany podařilo se prý nyní to, po čem toužili ode dávna: polští Sokolové přerušují styk se Slovany a na sletu praz- ském scházeti budou Poláci poprvé. Na jiném místě praví: »Jednání to není ani národní, ani demokratické, ani nemá rázu polského.«

Dz Polak Čecho Slovan Sokol Poza Německo Čechy Slovan

9 article NARC

NARC »Dz. Kuj« připojuje se k témuž názoru a praví: Divíme se, že »technické« překážky se vyskytly až letos, kdy část tisku napadá poměr náš ke Slovanstvu. Stejně píše i »Lech«, odsuzuje protislovanské proudy, jež se chtějí zakořeniti v Poznaňsku po vzoru haličském. »Postep« žádá, aby výbor svazu poznaňského ony »technické překážky« odklidil a svůi omyl napravil. Dále píše hnězdenský »Lech«: Výbor měl původně v úmyslu vyslati do Prahy četu sokolskou, aby osvědčil, že jsmetu a pevně a s veškerou energií čelíme vlně ně mecké. Zejmena my, stojíce na předních str- žích, neměli jsme v Praze scházeti. Snad naši soukmenovci v Haliči mají své výtky proti Čechům, nevíme, zda oprávněně čili nic. Ale není pochybnosti, že i Čechové by mohli za nejeden jejich krok činiti totéž. Takové spory a hněvy bylo však dobře možná na chvíli po- chovati a nevylučovati se ze společné mani- festace, která ovšem nám nepřinese makavých prospěchů, ale proto se nemůže ani podceno- vati, jak to činí orgány národních demokratů

Lech Čecho Poznaňsko Praha Halič výbor svaz poznaňský on

10 article

Rovněž »Postep« v novém článku praví »Neúčast naši pokládáme za velikou chybu. jež by se měla napraviti. V takových věcech přece nemá zapotřebí poručnictva haličskéh ani zábor pruský ani ruský, a tyto dvě části nemají ani povinnosti mravní ani národní, aby se řídily takovým povelem. Měly se vzíti na poradu i osoby jiné o tom, má-li se jíi do Prahý nebo ne, a nedekretovati to samo- »Glos slaz « rozepisuje se šíře o ne hodách, jež Poláky kdy stíhaly a, obraceje se pak proti orgánům všepolským, pokračuje Máme ještě málo na zápase s obrem něme ckým, či v našem neutěšeném postavení máme si způsobovati nových ještě odpůrců“? Pravda, nesmíme viděti v myšlence slovanské jediné spásné východisko k záchraně svého národ- ního bytu, to by bylo uspáváním vlastní bdě losti, ale nesmíme jako národ slovanský ani vystupovati proti myšlence slovanské.

Glos Polák

11 article

Časopisy všepolské v Rusku hají usne- sení abstinenční tím, že jest zapotřebí nj dříve vzájemnosti všech Poláků, a potom ž teprve přijde vzájemnost slovanská, a když poznaňští a haličští Poláci se rozhodli, ne účastniti se, že se mají jejich příklademři diti i Poláci z království. Haličští mluvčí všepolští namítají dále že styky česko polské jsou dnes méně nez kdy jindy způsobilé, aby se na nich »snova oniske vzájemnosti slovanské. »Gaz. Nar.« snaží se oslabiti ostří sporu i stanovisek tím, že upírá usnesení o ne účasti dalekosáhlejšího významu. Pravít Kdyby se naše neúčast na pražském sletu měla pokládati za jakousi odvetu Čechům za jejich chování k nám, byla by to odveta velmi malicherná; ale ani navštěva polských Sokolů v Praze by styků českopolských nijak nenapravila. A třeba že nebudou Sokolové naši v Praze, neztíží se tím navázání styků mezi našimi a českými zástupci ve Vídni. pokud takové styky se budou pokládatiza žádoucí. I varšavský »Kur. Pol.« jest přesvědčen. že se záležitost sporná nedotkne styků mez oběma národy, protože jednoty télocvičné nejsou jednotami politickými. Budeme li vždy- a všude politisovati, najisto »propolitisujeme budoucnost národa«.

Polák Čecho Sokol Pol Rusko Nara Praha Vídeň Sokol

13 article

Včera konečně zasáhl do rozpravy i jeden z účastníků porady poznaňské, jenz dí: Dle horlivosti, s jakou se časopisectvo naše zabývá otázkou pražského sletu, možno souditi, že jak společnost tak časopisectv pokládá myšlenku sokolskou za jednu z otá- zek životních; žel, že účast ta není sou- stavná. Jako Polák stojím na stanovisku, že všichni Slované bez výjimky jsou povinni státi za jedno. Hlavní povolání Sokola však spočívá ve výchově mládeže ke zdatnosti fysické, což se dosahuje vydatněji usilovným cvikem než slety. »Postep«, kterýž projev ten otiskuje, dodává: I my souhlasíme s oživením vlastní sokolské činnosti, ale zde jest otázka jiná již svým stanoviskem slovanským pisatel sám dobře vystihuje. Naše neúčast v Praze do stává jakýsi politický odstín, a proto způso- bilo usnesení poznaňské v naší veřejnost takovou čilou rozpravu a má se za zle sva zům sokolským, že se rozhodly do Prahy nejeti. Když po řadu let se sletů zúčastnily a náhle zvyklost tu přeruší — musí toho býti jiné než pouze technické příčiny, jichž se Haličané vůbec ani nedovolávají. Horlivé práci sokolské ostatně by účast na sletu pražském nezpůsobila nijaké újmy.

Polák Slovan Haličan Praha

14 article Maďaři a Chorvaté.

Maďaři a Chorvaté. Po příjetí tak zvané rěeké resoluce zdálo se, že faktem se stalo trvalé přiblížení druhdy oposičních stran chorvatských k maďarské ko- alici. Pohnutkou ke zmíněné resoluci nebyly sice vnitřní poměry chorvatské, nýbrž cislajtán- ské. V resoluci té propukla touha po konečném přičlenění Dalmacie ke trojjedinému královstv způsobem rozhodným a prudkým, jako plamenný protest proti skutečnému zanedbávání podrobené země na Adrii, jež za dob římských, později v slavných dobách republiky dubrovnické a be- nátské, a též ve krátké době panství napoleon- ského vzkvětala a skvěla se v řadě pobřežných krajů moře Středozemního, na krásy tak boha- tých, jež ale za panství rakouského upadala ve větší stáfe bídu, až k zoufalství dohnána, nu- cena byla hledati spásu nikoli v nevděeno Vidni, nýbrž v maďarské Pešti. Také ostatní styky čelných politiků cho vatských s vedoucími představiteli koalice a v- bec nálada na obou stranách opravňovala k na- ději, že věčně napjaté poměry mezi represen- tanty skutečně národně-ehorvalských stran Madary, ustoupí poměrůpa mezi oběma národy vlídnějším.

Maďar Chorvat Adrie Dalmacie Pešť

15 article

Však ukázalo se, že pokud jde o snahy maďarisační, o nezkrotnou touhou plemene ma- darského, všechny národy, žijící v oblasti ko- runy svatoštěpánské, i Chorvaty, seeliti nejen v jeden politický, nýbrž i v ethuický celek, nen- mezi Maďary naprosto žádného rozdílu. Všicekní bez rozdílu, ke které straně se hlásí, ovládán jsou jedinou myšlenkou, zničiti národní indivi duality v Uhersku a v zemich přičleněných dl zásady: Uhry Maďarůml Slabý kmen maďarský, který v nejlepším případě a při nejliberálnějším zjišťování náro- nosti vykázati se může sotva 6 miliony příslu- niků, který ale při tomto malém počtu navykl si, od té doby, co si vymohl státní samosta nost, hráti si na velký národ, žijící ve vlastním velkém státě, je ovládán věčným strachem své státní i národní bytl. Sám ze sebe růsti nemůže a proto úsilí jeho je, střiti se a vzrů- stati na účet národů ostatních, jež si byl po- robil a jež nepokládá za nic jiného, než za ve- likou nádržku k rozmnožování svých řad. S jediným národem chorvatským učinil když šlo o nové upravení poměrů v Uhrách, výjimku. Jednak z té přičiny, že Chorvaté, jimž Vídeň tolik byla vděkem povinna, nalezli v ko- runě mocného přímluvěího a také z té příčiny, že s Chorvaty nedalo se tak zatočiti, jako se Slováky, s Rumuny a s Němci, již v Uhrách neměli od nepamětných dob pevné státo právní posice, ani velikých dějinných tradic, ani n aktuální sllu a odvahu se brániti.

Chorvat Maďar Uher Slabá Slovák Rumun Němec Uhersko Uhry Vídeň

16 article

Však i ta míra samostatnosti, jež udělen byla Chorvatům, byla paralysována ustanove- ními finančními, jež uváděla trojjedinné krá- lovství, sestávající prozatím ze království dvou, v područí madarské libovůle. Usnadněny měli Madaři své snahy tím, že nalezli se nejen jedno- tlivci, nýbrž i strany, jež v hřišné »umírně- nosti« napomábaly Maďarům ve provozování chytré politiky, čelící proti národním zájmům chorvatským a že maďarská bezohlednost do- sazovala soustavně do Záhřeba nejvyšší správce země, již přes svůj mnohdy chorvatský původ nebyli nic jiného než maďarskými agenly. Maďaři zejména nasazovali páky odnárod- ňovací v oněch resorlech, jež také v Chorvatsku byly jim vyhrazeny, zejména v železnictví. Jazykové spory na drahách a pokud jde o správu drah, byly v Chorvatsku stále na jednacím po- pořadu. Maďaři cpali na dráhy chorvatské kde jen mohli a jak jen mohli Maďary a madar- štinu. Chorvaté bránili se statečně, však prot pešťské bezohlednosti byly jejich zbraně slabé zejména uváží-li se, že nejen sťrannická rozhá ranost seslabovala jejich odpor, nýbrž že v po slední době postavil se, jak známo, po bok Košutův i chorvatský bán, mimochodem řečeno také jeden z oněch chorvatských magnátů, kteři obdobně jako mnozí naši, prosti všeho citu ná- rodního, klesají na sluhy cizích vlastnímu lid zájmů nepřátelských. V posledních dnech propukl konflikt žel zniční v nebývalé prudkosti i nelze ješté dne tvrdití, jak skončí. Tolik je jisto, že Chorvate tak snadno se nepoddaji.

Chorvat Maďar Košutův Záhřeb Chorvatsko

17 article

Krásní dnové aranjuezští mezi koalicí zejmena mezi Košutem, jenž v prvních dnec svého ministrování byl se ve věci vynikajícím způsobem engažoval, neměly tedy dlouhéh Nemohlo býti také jinak. Medaři ženou e za určitě v předu vytknutým cílem a dosu zvyklí byli porážeti a ničiti, co se jim v tuto cestu stavělo. V příčině té není rozdílu mezi maďarskými stranami. Maďati dovedou nanejvýs z taktických ohledů boj odložiti a učinili tak i nyní, kdy by jim přece snad bylo nepřijemno. bojovati proti několika frontám zároveň, leč konečným cilem jejich zůstane pomaďaření ná- rodů v zemi koruny štěpánské a koruněte Ostatně my Čechové se zvláštními pocity máme sledovati příčinu zápasu o právoplatnost domácího jazyka na chorvatských drabách. U nás na všech drahách němčina je ve všem domovem, aniž by ve věci té kdo hlesl. »Po- kročili« jsme tou měrou, že rozumí se to u náe samo ssebou.

Košut Čecho

19 article

affito v aných.

20 article

ranni čísle o sobě . . . na 3 h

21 article

epslednl. ve nlislkách na venkore- cdpsledat . . . . . . . . 4 h Inseráv platí se botově zaplee placení a Jnnerty přie strace v Marians jicdlnl. m nachárejí se tet reda lo Gakirak dapedice,Narodnieh Lista- Evkopty se ovriseet

Narodnieh List

22 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 31. května. (Koncentr a ce u Slovinců.) Jihoslované budou míti v nové poslaneské sněmovně 37 poslanců : 23 Slovince, 12 Chorvatů a 2 Srby. Podobně jako na severu, jedná se nyní i na jihu říše o to, aby jiho- slovanští poslanci utvořili klub co možná nejčetnější, který by už počtem svých členů vzbuzoval úc tu. Zdálo by se nejprostším, kdyby všichni jiho- slovanšti poslanci byli pozváni, aby vstoupili do společného klubu. Starosta lublaňský, Iv. H ri- bar, hned, když vystoupil jako kandidát po- krokové strany slovinské v Lublani, prohlásil, že, bude-li zvolen, přihlásí se do společného klubu slovinského přes to, že klub ten bude věíšinou konservativný. Ale již tehida orgán dra. Šusteršiče napsal, že slovinští klerikálové ne- slojí o to, aby se liberál Hribar stal členem je- jich klubu. Po volbách rozepsal se o budoucím jihoslovanském klubu ve „Slovenci“ dr. Su- steršič, klade ve svých úvahách opětně váhu na svorný postup všech Jihoslovanů v nové říš- ské radě, ale při tom si vyhražuje, že do spo- lečného klubu mohou vstoupiti jen Slovincia Chorvaté s vyloučením některých jednotlivců, kteří se dru. Šusteršiči patrně málo zamlouvají. Dle výpočtu Šusteršičova jihoslovanský klub čítal by asi 30 členů. Sedm jihoslovanských poslanců zůstalo by tedy mimo společný klub.

Jihoslovan Srba Iva Šusteršič Hribar Šusteršičův Praha H ri Lublaň Chorvat

23 article

Terstská „Edinost“, píšíe o Šusteršičových úva- hách, soudí, že vyloučeni mají býti předevšim cha Srbové jako pravoslavní, pak liberální Slo- vinci Hribar (Lublan), Štrekelj (Gorice), Robleka Ježovnik (Štyrsko) a jako sedný buď dr. Rybář (Terst), nebo Tresič- Pavičié (Dalmacic), nebo Grafenauer (Korutany). „Edi- nost“ při té příložitosti ostře útočí na nesnáše- livost dra. Šusteršiče a projevuje přesvědčení, že ostatní jihoslovanští poslanci přičiní se vše- možně, aby všichni Jihoslované soustředili se v jednom společném klubě. „Jestliže potřebu kencentrace pocitují Němci a Češi, kteří jsou silnější nás — dodává — jak nemáme té po- tieby pocitovati my slabí Slovinci? A je-li kon- centrace u jiných národů možna přes všechny rozdíly v jich politickém nazírání, musí býu možna i u nás!“

Šusteršičový Srba Hribar Lublan Jihoslovan Němec Čech Gorica Terst Korutany Ed TresičPavičié Štrekelj Robleka Ježovnik Dalmacic

24 article

V Praze, 31. května. (Dr. Grek o pol- sk. ch volbách.) Dr. Michal Grek, jeden z nejsympatičtějších polských demokratických poslanců předešlého parlamentu, neucházel se letos už o mandát. Proč se neucházel, vysvítá- částečně z rozmluvy, kterou měl se zpravo- dzjem jednoho vídeňského listu. Dr. Grek má málo víry, že se polské kolo opravdu zdemo- kratisuje. Nový volební řád utvořil sice za tím účelem co možno nejvíce městských volebnícl okresů (34), poněvadž jen haličská města jsou sídlem demokratismu, ale jsou dosad tak málo uvědomělá, že přes tyto demokratické živly něsta zůstávají dosud doměnou konservativné aristokracie polské. Zaviňuje to spousta židov- ského proletariátu, plnícího haličská města, a těmto voličům činí potěšení, že jich poslancem j. hr. X., ryt. Y atd. Většina konservativných poslanců polských zvolena skutečně jen ve městech; na venkově šlechta utrpěla hanebnou porážku. Sedm polských šlechticů děkuje za své mandáty vlastné židům a ačkoli svým stavem jsou agrár níci, převzali úkol, hájiti zájmů obyvatelstva městského. Dr. Grek připoušti dále, že se utvoří opět velké, solidárné polské kolo, ale i v tomto no- vém kole, ač konservativci v něm budou v men-

Grek doktor Praha

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Od makedonských hranic. ) Črta Karla Droze. Christo, krčmář v Kočerinově na makedon- ských hranicích, obstaral nám soumara do Dup- nice. Přivedl člověka naryšavělého, hubeného tenkého, zád věkem a ponižováním ohnutých obličeje jemného, rozpačitého, jistou inteligene prozrazujícího — bez dokumentů Jevreje (žida) lskoh) Abraham Levi vezl na dvon soumaree hrušky do Džumaje v Makedonii, prodal je dobře a vracel se s prázdnými koni do Dupnice. Pri vedla nám ho Prozřetelnost, bez něho byli by chom nesli zavazadla dobrých šest hodin cesty »Kolik cheeš za koná?« ptali jsme se. — Lev! odvětil bečivým hlasem. Nevěřili jsme sluchu. Bulhar byl. by chtěl aspoň třikrále tolik a ještě by byl nespokojen. Leč Jako byl jenom žid. Smlouvali jsme s nim na oko chvilku a když nechtěl sleviti, přijali jeho nabídku a po polední vyšl.

Droz Abraham Bulhar Christo Kočerinov Džumaja Makedonie

26 article

Silnice několika záhyby víne se nad Kočeri- novo a pak sestupuje ke Strumě. S vršiny je čarorný, nezapomenutelný pohled na kočerinov- skou dolinu a Pirin. Daleko byli již druhové. ale ja nemohl odtrhnouti oka od pozemského tobo ráje a jeho pozadí, veleby modrých nebe- nosných hor. Zde, v požahnaném zákoutí, kde půda úrodou kypí, v lahodíném, čistém vzduchu horském, prodchnutém vůní vinic a sadů, kvetou- cich tutuništ (polí tabákových) a bostanů (pol melounových), zdá se, že zadřímlo nestálé Šteet pozemské. Nezbudí-li ho bouře, které se rojívaji z lesů Pirina, tohoto hajduckého hnízda? Ne- prehne li před blesky, jež sršivají ze skafněho lýnu vysokého Jel tepe (2681 metrů)? Či sna vejde usměvavo do Makedonie a zapudí bědy a vzdechy jako polední slunce těžké mlhy a na Pirinu zaplanou rudé ohně svobody jako velké hvězdy? Co mne táhne tak mocně k zadumané. šedomodré hlavě obra pirinského, do tajů jeho zlorěstných hvozdů k modrým jeho jezerům, když nejsem z těch, kteří nebesa prosí Bože, podkrěpi me, — Da stana junak, — ) Z nového obrázkového díla »Cesty na Ryl- s kod planinu.

Bož Pirin Makedonie Kočeri

27 article

Vojvoda, zapiši me — Za makedonske ime — Da umrá pod toz bajrak?). Na vbrch Pirin — planina — Otčajan glas se čuje 19) — Makedonija plače Je to zžíravá touha prožiti hrůzy zboje ekého života, čichati zápachy teplé krve z blu bokých ran kloklající, omdlévati s obětmi zví- řecky mučenými? Mnogo sěm planiny šetal, biro5), (2) — Pirin planina naj — veče, biro, — Mnogo sfm majki rozplakal, biro, (2) — Ivanovata naj — veče, biro, (2) — Ivan shim go živ chvanal. biro, (2) — Tatko mu shim go nakazal, biro. (2) — Živa si sina da peče, biro, (2) — Majk mu shm nakazal, biro, (2) — Ot sina měso da jade, biro, (2) — Bratjata shm gi nakazal, biro, (2) — Sas měden kaval“) da svirjat?), biro, (2) — Sestritě shm gi nakazal, bíro, (z) — Sitno“) mi choro da igrat?), bíro. (2) — Silnice na Dupnici je bývalá vojenská cesta turecká, široká, že by stačila na naše dvě, dů- kladně stavěná, leč dnes jako skoro všeck cesty bulharské zanedbaná; teprve v posledních letech pilně se silnice opravovaly, leckde znovu zřizovaly, vážné příznaky politického napětí mezi Bulharskem a Tureckem. Vál silný vítr severní, vlažný (ve siínu bylo + 24° R), prachem prosycený, který pochod náš sice zdržoval, leč usnadňoval rychlejší chůzi. za bezvětří skoro nemožnou. Druzi čekali n mne u vyschlého smočevského poloka, zastiňujíce se řidkým stínem zaprašených vrb. Ve 1/42. sestoupili jsme s vysokého, hlini tého, vysokým bodláčím zarosllého břehu říč- ního k Strumě. Třeba voliti pěšinku, kterou do- bytek k napajedlu sestupuje, nebo pichlatým houštím bodlákovým nelze se prodrati. Mutná. hlinito-zlutá voda mělké, leč dosti široké řeky s pospěchem se v řečišti valila, obtěkajíc četné malé písčité výspy; teplota její obnášela + 21 R. Pravý břeh povznáší se vrchovinou, členěnou

Vojvoda Ivanovata Ivan Živa sin Sas Pirin Bulharsko Turecko Sitno

28 article

1) prapor. *) zoufalý. *) se slyší. biró (rumun. blr), volání na ovce. s) dlouhá pastýřská písťala. 1) hrají. *) drobné. tanči- malými úvaly krátkých potoků (největší proti nám se vlévající Kopriven), v nichž ukryty vísky a samoty; je kultivován nivami a vinicemi. zbytky lesův uchovaly se pouze na hřbetech v skalných roklinách. Ve 342. došli jsme k rameni Džermenské- mu, úplně vyschlému; široké řečiště bělalo se kamením. Hlavní proud Džermenský vlévá s do Strumy západněji pod Boboševem, kam Stru- ma těsným údolím zahýbá, a neni bez vody ani za nejparnějšího léta, nebo zdroje džermenské jscu v hojnovodých, sněžišti napájených Sedmi jezerech (Sedemte jez.) rylských. Nevá silnice (na rak. mapě naznačena ještě pěšina) bočí po pěkném mostě do Boboševa a mizí ve stínu údolí. Se silnice vyrazil proti nám jezdec s dlou- hou pistoli v ruce a za nim, halen oblaky pra- chu, hrčel vozík, tažený čivřmi koni. Za vozí kem cválal taktéž jezdec pistolí ozbrojený. Koně naši zběsilou jízdou se poplašili a uháněli n lada, my pak sotva jsme měli kdy, abychom sk kem přes příkop vozu a jezdcům se uhnuli. Z vozíku mihla se lepá dívčí tvář, zahořely pestré barvy ženského šatu, zablýskly se zlaté mince náhrdelníku, zjevila se osmahlá, hrd hlava mladého junáka, z jehož očí odvaha sršela, a než jsme se zpamatovali, vše v prachu za námi se tratilo.

Kopriven Bobošev Kona

29 article

„Turecká svatba!“ pravil Jako, leknutím ještě breptaje. — „Anebo grabjávanie (únos)i“- nesměle namítl mladší student. „U kazanlyckých Osmanlijí mladici unášívají dívky.“ — „Mysl jsem,“ přiznával jsem, „že jezdci pe nás střelí První již již zdvihal pistoli k ráně. Kam asi jedou? „Nejspíše do Džumaje!“ hádal Jako. „Tam několik neděl pobudou, smíří se s rodičí a vrátí. Tak to kazanlyčtí Turci dělávají. Ale kde jsou ty bestie, koně! Ou, ou!“ křičel Žid a rozběhl se ne lada. Za 5 minut capali jsme zase po silnici za koňmi. Zmocňovala se nás únava. Studenti zku- síli jeti na koních, leč jízda na neosedlaném koni unavovala více, než chůze. Místy sice stál cesty ubohý, povadlý, prachem dušený strom. leč stín jeho tratil se v prachu široké silnic. Slunce peklo, hrdlo vysýchalo od prachu a su- chého, horkého větru. Marně oko pátralo p chladném kladenci, široko daleko střela se vr- prahlá, přirudlá země, leckde od žáru rozpu- kaná. Bílá silnice nekouečnou přímkou ubíhala v dáli,apadajíc někde za vlnu návrší. Scene- rie krajinná neústupně byla táž: na levé straně mělké údolí džermenské s popálenými luhy, n pravé pustá návrší, mělkými dlouhými úvaly rozrytá, Rylu zakrývající. Konečně nám bulhar- ský venkovan ukázal slabý pramének na levo od silnice ukrytý, leč voda jeho byla tepl , kuhovitá, sám nechtěl ji piti. Potěšil nás však zvěstí, že han Slatino je pouze kilometr cesty.

Turek Žid Džumaja

30 article

Silnice vešla ve vysokou topolovou aleji, a před třetí hodinou usedli jsme v malé zahrádce sla- tinského hanu, kde teplota byla aspoň o 1° nižšt (+ 23° R.), než na silnici. Han je špatný. Hoch asi 15letý, chorobně bledého obličeje, hnusn páchnoucí, přinesl nám teplou limonádu a při- kyslé víno. Studené vody nebylo A zase nastaly muky únavně cesty, poněku zmírněné tím, že začal se odhalovati západní konec pohoří Rylského. Nesmírný val horský o Malého Poliče zahýbá se s.-z. na Mursalevici Begdan (1824 m.), odlud zvrací se severně k Fenerskému. Kamšku (Fenerski Kamšik) končí se Malým Trěslem (Mal. Trěslo) nad v Bystřící. Vidíš téměř, jak z údoli džermenského mohutné pohoři vyrůstá, opětné zakulacené pi- líře, oddělené roklemi horských bystřin, vrší se strmě, aby rozpěti a tíhu hlavního hřbel udržoly. Místa tu málo, vše je stísněno, naku- peno, zakřiveno, zakulaceno, silnice sama běž- po stěžejích rylských. O 126. učinili jsme druhou zastávku v Džer manském hanu Zapra Boikova (No. 13.), byli jsme svrchovaně vysíleni; mladým mým druhům nohy klesaly. Jako cestou s koně neslézal. Usedl jsme na krytém zápraží. Krčmář, starší muž. tlustý, černých, jiskrných očí, sotva si nás po „Hej, davaj mene chladnata vodata !“ roz křikl jsem se, zamrzen jeho nedbou. — Němame vóda! prohodil mimochodem nezastavuje se. „Ima vino ?“ — Svšrší ni se (došlo nám vinóto! Něma. — „Ima jajeo?“ — Něma. — „Ima sirene?“ — Něma. — „Dajte chlěba samo!“ — Svěršil ni se, da proštavaš. — „Úžasno!“ pravím k sťudentům. „Docel jako v „Negostoljubivom selu“ od Vazova. Chlap nás jistě má za Šváby.“ všiml.

Rylský Begdan Zapr Boikův vina siren Vazov Šváb Kamška Fenerski Kamšik

31 article

Handži zvědavě chytal mou češtinu a pak se ptal. — Vaša milost ot koj narod si, da pro- štavaš?“ „Češkij!“ dím zlobně. — Ot dalekal blahosklonně přitaká krčmář — a jde po svých. „Ale to je hůře než v „Negostoljubivem selu“!“ vysmívají se studenti. „Tam na kone krčmář přece zvolá: Ela, gospodine, sičko (vse- eko) dal Gospod u nas: i studena voda, i vin, i chlěb, i sirene, za christieni (křesťany), kalo (jako) vaša milost — a zde ukáže nám záda!“ Přijeli dva bulharští hoši na koních a za- stavili před hánem. Jeden postavil koně přímo za našimi zády, takže kůň, odháněje mouchy, zasáhl občas ohonem náš oděv. „Odveď koně dál!“ nařizovali jsme, leč holobrádek jako by neslyšel. Poručil si limonadu a také ji dostal. — Limonadu mání! obrátil se krčmát k nám jako na omluvu. „Dones limonadu!“ poroučel Jako, za kte- rého jsmo v předešlém banu platili sklenicí vína „Ejhle, Jako!“ uškýbl se Václav. „Pij, pij — zaplatís!“ „Zaplatite vyl“ utrhl se Jevrej. „Je horko, třeba pítil „Ochočil se důkladně!“ smál jsem se.

Češkij Otakar Gospodobně Václav Jevrej

32 article

„Nechte ho. Od hanu Džermanského do Dupnice je pět čtvrtí hodiny. Když rudé slunce počalo se klo- niti k Osogovské planině, pokračovali jsme v cestě. Potkávali jsme bloučky lidí neb osamělé chodce z Dupníce přicházející, a všichni měli svůj úsměv pro Jaka. „Aj, Jako, Jako!“ volali naň z daleka. „Pe- níze vydělává, pány vede! A dva koně má! Bylo v tom mnoho výsměchu, jak pochopil jsem později, nebo Žid byl chudý jako kostelní myš, koně byli cizí, podělkoval jiný m, také ne- bohatým Židům. U Salijského čífiliku, kde z velké Sérské silnice bočí cesta na Kystendil, došli jsme k dup- nickým luhům, ostíněným starým stromovírn. Slunce již zapadlo, leč vzduch dlouho ještě krvavěl se jeho září. Západ nepřinesl chladu, ba zdálo se, poněvadž se vitr pouložil, jako by teplota vystoupila. Vysočiny posiněly a vydycho- valy těžkou, taplou parou, kterou vzduch leha bledl.

Aj Žid Salijský čífilik