Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX

2

esol

3

V Praze, ve středu 15. prosince 1909.

Praha

4

Číslo 345.

5 article

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administraci na měsic. . . . . . 2 K na čtvrt lsta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na město- na čtvrt ieta! . . . 7 K alsi ve fliálkách na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měslo. . . . . na čtvrt leta . . . . 9 K 60 s dvoji zásilkou na měsic.

Praha

6 title

Ba vrtieta : . : :

7 title

Dnešní čislo pro Prahu l8 o 10 stranácb.

Praha

8 article Plané vzrušení?

Plané vzrušení? Všecky velmoci evropské zaujaty jsou vážnými vnitřními otázkami, mezi nimiž ni- koliv na místě posledním jsou otázky finanční. jež přivodilo nekonečné zdokonalování branné moci. Německo po nedávné opravě říšských financí prožívá zápas hospodářských skupin kterýž nezůstal bez účinku na někdejší ho- nosnost mezinárodního postavení říše, což patrno jest i ze silně přitlumených výkladů nynějšího kancléře Bethmanna Holwega i z no- vých podnětů jeho ve příčině Elsaska a Lo- trinska. Anglie dospěla rovněž z důvodů finanční politiky k těžké ústavní krisi; Fran cie vede dále tuhý vnitřní boj pro změněný svůj poměr k církvi, v Italii právě prove- dena byla změna ministerstva pro nesnáze vzniklé při započatě reformě berní; Ra- kousko- Uhersko ociťuje se jak před obtížnou berní reformou tak před složitými úkoly vnitřními, jež zvláště v poměru obou částí monarchie dospěly v nebývalou krisi. Rusko pak a Turecko mají na léta plné ruce práce, budujíce na svém vnitřním obrození. Dl všeho toho zdálo by se, že jsou na delš dobu v mezinárodní politice vyloučeny složi tější a větší podniky, že potřeba zachování míru jest dána naléhavou péčí o záležitost bližší, o otázky vnitřní, ústavní a finanční A přece se co chvíli vyskytují více méně určité obavy, že klidná práce míru může býti ohrožena, že jakési neznámé nebezpeč vznáší se nad národy evropskými. Jedni nebezpečí to tuší v blížící se k konci lhůtě smluv trojspolkových a jak př nedávné ministerské krisi italské zvláště jasně se ukázalo, vyslovují své pochybnosti o tom zůstane-li Italie i po r. 1913 v poměru troj spolkovém.

Bethmann Holweg Fran Německo Anglie Uhersko Rusko Turecko Elsasko a Lo

9 article

Druzí ukazují na nerozřešený problém balkánský a těsnější semknutí středoevrop- ského dvojspolku po akci annekční. Nejčastěji se však od některé doby roze pisují na evropském západě o tom, jakoby na dálném Východě dospívalo opčt k novým světodějným událostem. Bezprostřední evropští sousedé slovan ských národů rádi by snad viděli, kdyby Rusko bylo v dalekých končinách Asie vy datně zaměstnáno, aby bylo nuceno odvrátiti pozornost svou od bližších otázek zvlášte na jihovýchodě evropském; snad také chtějí dodati větší vahy svým průpovídkám po válce rusko japonské šířeným, že její účinky se odrazí na dalších osudech a na postavení národův slovanských, zvláště oněch, kteří sousedí se živlem německým. Ani ostatní Evropě by snad nebylo ne- milým, kdyby Rusku připadl opětně úkol sraziti se po druhé se žlutým plemenem. Prvé vítězství jeho nad Ruskem otevřel zvláště Angličanům oči na následky, jakéz mohou nadejíti pro asijské panství nejen jejich, ale i druhých států západních, jež vládnou v Asii bohatými državami osadními. Jim všem by proto nemálo prospělo, kdyby Japonsko, o jehož pilných přípravách a roz- sáhlém zbrojení a rozmnožování branných si nové a nové zprávy docházejí, takže se ně- jaký nový válečný podnik pokládá za pravdě- podobný, zůstalo důsledným ve směru, jejž nastoupilo ve válce prvé a pokračovalo v dalším zatlačování Ruska ve východní Asii.

Angličan Jim Rusko Asie Evropa Japonsko

10 article

Rusko totiž i po svém nezdaru v po- slední válce zachovalo v politice evropské velmi důležité postavení, aniž se plně vrhlo do náručí některého ze západních soupeřů o světovládnou moc, takže zůstalo činitelem, s nímž všichni musí počítati a to tím bedli- věji, čím volnější ruku zde má a čím více přibývá vnitřních nesnází jejich. Nové jeho zatáhnutí do konfliktu s mocnostmi na dale- kém Východě, by ovšem pro tyto bylo zi- skem dvojnásobným; nebezpečí žlutého ple- mene by novým »puštěním krve« bylo na dlouhou dobu odvráceno od podněcování podporování ostatních Asiatů (zvláště Indův proti Evropanům, Rusko pak na novo osla- bené a pokořené v Asii by nebylo nadále s to vésti v Evropě vlastní zahraničnou po- litiku, a bylo by odkázáno úplně se přiklo- niti buď k Anglii neb Německu. Zkrátka, množící se poplašné zprávy z dálného Východu zastihují ostatní Evropu v posici onoho německého sedláka, jenz prosil sv. Floriána, aby jeho vlastní dům před požárem ochraňoval, ale dům jeho sou seda aby zapálil. Jak hledí v Rusku na nepopíratelné va- lečné přípravy japonské? Jisto jest, že je před veřejností svou nejen netají, ale spíše ji namnoze velmi po drobně o nich informují, při čemž i časop sectvo četné zprávy z dálného Východu uve řejňuje. Největší poplach způsoben byl zvláště tím, že japonské válečné lodi, jež pluly ke břehům Kamčatky, aby poskytly rybářům japonským potřebné opory a ochrany — použily příležitosti té a konaly na ruském pobřeží i úkoly méně nevinně, jako vyměřo- vání hloubky moře, přístavů a zátok, ano že vepluly i do řek, zkoumajíce, zda-jsou jim dostupné.

Indův Evropan Florian Rusko Asie Evropa Anglie Německo Kamčatka

11 article

Dále účinkovaly poplašné zprávy o jitření v Korei a pokusech tamních zbaviti se nad- vlády japonské, což vedlo ovšem k vyslání posil vojenských z Japonska ku potlačen Rovněž znepokojivě účinkovalo, že Ja- ponsko nabýva více a více vlivu na vladu čínskou, s níž prý uzavřena byla i zvláštní tajná úmluva, poskytující Japoncům pevnou bási na pevnině a možnost rozmnožiti na ní brannou moc pro případ společné akce Za následek této tajné úmluvy považuje se i sebevědomější vystupování činské vlády ve sporných rusko-čínských pohraničných zá ležitostech. Tu třeba však připomenouti, že Čina v posledních letech zorganisovala již značnou brannou moc zcela po evropsku. Jak vláda ruská, tak hosudarstvenná duma věnují těmto věcem pilnou pozornost. ale vládní kruhy ruské svými projevy působí na uklidnění myslí a popírají, že by Japonsko se chystalo k nové protiruské výpravě, při pouštějíce však, že si přivtělí definitivně ne- šťastné císařství korejské. Časopisectvo pak neopomijí vykládati že by Japonsko z dalších úspěchů proti ruských nemělo přiměřeného zisku, kdezto by pro případ nezdaru úplně se připravilo na mizinu, což státníci japonští dobře pozna- vají. Jinak ale radí, aby Rusko učinilo všecka opatření k obrané svého postavení na dálném Východě »pro všecky případy«. K opatřením tém náleží zejména rozmnožení ruského zivlu a bylo také dosud pro nové ruské osadníky vykázáno vládou 350.000 údělů pozemkových a to vesměs na hranicích čínských, za Baj kalem a na Amuru. bouří.

Japonec Japonsko Rusko Amur

12 article

Taktéž se uvádí, že by ruský národ zcela jinak posuzoval novou válku na dálném Východé, nehledě ani k tomu, že zkušenosti z poslední války nezůstaly nepovšimnuty ruskou armádou, která by tentokráte měla po ruce i množství důstojníků zkušených ve válce s Japonci. Ale vyskytují se i takovéto názory: Ve vítězné válce by Japonci mohli se zmocniti sice druhé polovice ostrova Sachalinu, Kam- čatky a ostatního pobřeží — ale to nejsou kraje způsobilé pro japonskou kolonisaci. Mají-li tedy válečné záměry, mohly by se týkati oněch států, které jsou bohatě a mají lákavé državy; a jež by po případě mohly zaplatiti vydatnou válečnou náhradu. Za to reálné zájmy jak Ruska tak Japonska toho vyžadují, aby přátelsky se dohodly o trvalé rozhraničení sféry svého vlivu. Z kruhů diplomatických pak se oznamuje: Nynější poměr mezi Petrohradem a Tokiem nechová ráz tajeného napjetí, ač tu a tam se vysky tují zvěsti opáčného směru; možno až i pro- blasiti, že smýšlení na obou stranách nepo- strádá přátelské povahy. Zajistě jest oprávněn tvrzení, že není mezi nimi zatarasená cest k další dohodě, jež by podmínky vzájemných dobrých styků ještě příznivěji utvořila. Bud jak buď jest pravděpodobnější další vývoi dorozumění než přiostření situace nebo jedno stranné vyřízení daných otázek.

Japonec dálný Východý Sachalin Kama Rusko Japonsko Petrohrad Tokio Buda

13 article Co vše žádá Bienerth — za pouhý slib neurčité rekonstrukce kabinetu!

Co vše žádá Bienerth — za pouhý slib neurčité rekonstrukce kabinetu! Z Vidně, 14. pros. (Zvl. telef.) „Centrum“ oznamuje: „Ve Slovanské jed- notě bylo dnes usneseno, bez odporu propustiti 1. čtení obehodně-politi- ckého zákona zmocňovacího. V zej třejší schůzi parlamentní komise dojde asi opět k politické rozpravě, na které závisí definitivní rozhodnutí o návrzích na rekonstrukci kabinetu Slovanské jednotě předložených. Těžisko politiky Šlovanské jednoty spočívá jake dosud tak i nadále v klubu českých agrár níků, kteří žádají nejpřesnější zjištění určitého blízkého terminu k rekonstrukci a naprostou rov nost Slovanů s Němci v kabinetě, tak aby vedle ministerského předsedy a ministra zeměbrany sedělo tam 6 Slovanů a 6 Němoů. Prostřed- nictvím dra. Glabiňského bude bar. Bienerthen Slovanské jednotě slíbena rekonstruk ce, budou-li vyřízena ve třetím čtení tři pro- visoria: rozpočet, obehodně-politi- cký zákon a daň lihová a stane-li se kromě toho dohoda v přičině pracov- ního programu pro r. 19101 Pokud se týče parity bar. Bienerth ovšem není ochoten ji přijati jako zásadu pro sesta- vení nového kabinetu, chce však dáti souhlas k rekonstrukci ve chvíli nynější, při čemž by se vyměnilo 5 členů kabinetu, kromě ministerskéhc předsedy, ministra vnitra a ministra zeměbrany v ten způsob, že by 5 ministrů bylo německých. 2 polští, 2 čeští a 1 Jihoslovan. Bude ve věci te Slovanské jednotě zaujati k návrhům těm deíi- nitivní stanovisko. Vyjednávání po té stránce dělo se také dnes kruhy zúčastněnými, při čemz zdůrazněn požadavek po založení mimoparla- mentního kabinetu po případě poloparlament- ního. Z Vídně, 14. prosince. Hlavní požadavel Slovanské jednoty sevrkl se na postulát, aby v zamýšleném přechodním kabinetě měli Slo

Němec Slovan Bienerth Jihoslovan Vídeň Němo

14 article

vané s Němci rovnost nejen kvalitativně počtem nýbrž i kvantitativně jakostnou. Tolikéž pak jedná se Slovanské jednotě o to, by dostalo se jí „spolehlivé záruky“, že v tomto smyslu v takových rozměrech bude změna ve vládě provedena. Parlamentní komise Slovanské jed- noty svolána jest na zejtra dopoledne před ple- nární schůzí, by učinila konečně roz- hodnutí. — —

Němec

15 title

Přehled posledních událostí na Černé Hloře.

16 article

Wr. z Cetyně, 10. prosince. (Pův. dopis „Nár. Lístů“) Podařilo se mi dostati do rukou bezpečná jiným nepřístupná data o spiknutích, které skon čilo popravením pěti účastníků v Kolašíně. Vy- pravím přehledné vše, co předcházelo. Spiknutí zosnoval do Turecka uprchlý, by valý komandýr Nikola Mitrovič, známý pletichář vyšetřováním vojenského soudu nesporně to do- kázáno a výpovědmi obžalovaných jednohlasně potvrzeno. Nikola Mitrovič je člověk bystrý, ale krajně sobecký, hrabivý a ctižádostivý. Již z éry bývalého předsedy ministerstva Andrije Ra- doviče, svého švakra, byl považován obecně z zlého ducha jeho. Radovič bez rady Mitroviče ničeho nepodnikal, což se konečně na něm vy- mstilo. Nikola Mitrovič pro své špatné vlastnosti byl u důstojnietva neoblíben. U ministerstv války dosáhl nejen významného, ale pro něj výnosného místa šefa administrace; přišel chud do služby a obohatil se v krátkém poměrně Ale po pádu kabinetu svého švakra Rado- viče stal se tak zuřivým politiekým agutátorem, že byla vláda nucena pensionovati ho. V r. 1908 seznámil se na Cetyni s jistým setníkem generálního štábu cizího s ťštu, jenž pak v jeho domě v Bratonožicích přeno- coval. V čase záboru Bosny a Hercegoviny, v době pro Černou Horu kritické, sešel se na Bioči, místě úplně osamělém, s členem vysla- nectví jisté cizí moenosti a žádal na něm adresu uvedeněho setníka. Byl povolán do Ce- tyně a odňato mu právo k nošení důstojnických odznaků.

Mitrovič Radovič Cetyně Kolašín Turecko Bosna a Hercegovina ministerstvo Andrij Radovič

17 article

Za agilačními účely cestoval do Nikšiče odkud se vrátil 15 ledna t. r. domů do Brato- požičů Tehdy ovšem nikomu nenapadlo, za ja- kým účelem tyto cesty podniká a jak. daleko sáhlými plány se zanášl. Po návratu z Nikšiče sezval osm nejdůvér- nějších přátel, po nejvíce přibuzných, do svého bytu. Měl k nim úvodem celou přednášku o fran- couzské revoluci, o krvavém převratu v Běle hradě i o převratu cařihradském, vyvolaném hnu tím mladetureckým. Uvedl, že dostal s jisté strany z ciziny pokyn, že by se měli zorganisovsti. aby svého účelu dosšhlí, t. j. také na Černé Hoře státní převzat provedli. Vyslovil uspokojení nad tím, že je prvním, jemuž je popřáno, aby prvni užší výbor z přítomných zorganisoval. Přistoupil pak k volbě předsedy (kteréž funkce Mitrovič sám nepřijal, vymlouvaje se, že ho čeká funkce jiná). jednatele a pokladníka. Pak přísahal sdružení věrnost a mičelivos a přijal od přítomných přísahu stejného obsahr. Zatím přikročil k vypracování statutu, který zn asi takto: Každá kapelanije, kde mají spiklene přívržence, musí miti svou organisaci a nižší vý- bory, jejichž inspektorem měl býti on. Nižší vý- bory musejí míti své krajské (oblastné) výbory Ústřední výbor má býtí na Cetyní nebo v Pod.

Mitrovič Brato Nikšič

19 article

V drobném prodejir ranní číslo o sobě . . za sh večarni . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranni čislo . . . . . . . 10l večerni . . . . . . . . 5b lnseráty platí se hotově napřed. Předplscení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a sxpedine „Národních Listů“ Rukopiny se nevraceji

20 article

gorici. Přísaha a zachování tajemství pod trestem smrti. Každý člen musí najíti jednoho důvěrníka, tento pak druhého, ale tak, aby třetí prvního neznal. Předsedové krajských odborů budou znáti předsedy podřízených jim nižších výborů. Každý přívrženec musí dávati stálý příspěvek, jenž se pak prostřednietvím nižších a krajských výborů odevzdá ústřednímu. Vydáno tajné heslo. aby se jim spiklenci poznávali. Pak Mitrovič při- stoupil osobně k organisací šírší; hlavními po- mocníky jeho při tom byl bývalý poddůstojník bělehradské vojenské školy Bojovič z Vasojevičů, jenž byl nějaký čas na Černé Hoře poručikem a pak ze služby vystoupil, poněvadž si byl jist, že by jinak musel býti propuštěn a bývalý písa Puniša Djukič z Kučo, sídlem v Podgorici. Konečným cilem organisace bylo: Vykonati násilný převrat v zemi a osvoboditi odsouzence z anarchistického pumového procesu ze žaláře v Podgorici; o osvobození Radovíče šlo hlavně Mitrovičí, jejž patrně hryzlo svědomí, poněvadž sí je vědom, že jeho špatné rady měly dosti viny na osudu Radovičově. Bylo rozhodnuto, zmocnit se vojenských skladišť a telegrafů. Pro plán ten angažoval Bojovič poručík Djinoviče, jenž jako poddůstojník byl přítomen krvavému dramatu v bělehradském konaku, tento pak slatinského kmeta Račiče, při čemž mu byl nápomocen žák vyššího bělehradského gymnasi Račíč, kmetův synovec.

Mitrovič Bojovič Vasojevič Puniša Djukič Radovičův Djinovič Podgorica

21 article

Až dosud šlo vše hladce, nikomu ani ne- napadlo, že by se v době tak kritické, kdy s Černá Hora chystala horečně k zoufalému boji, mohl najíti zrádce, který by byl odhodlán, k ráně napřaženou ruku své vlasti v rozhodném okamžiku vnitřními krvavými nepokojí ochro- miti; vyloučeno je sice, že by se mu to byl podařilo, faktem však zůstane, že Mitrovič t- kový úmysl měl. Válka nevypukla, a čistá spo- lečnost pracovala v největší tajnosti dále. Pro- zřetelnost však bděla! Sedlák jeden ze Slatiny, hrozbami přinucen k organisaci přistoupiti, udal věc úřadům v Andrijevici, jež vydaly rozkaz k zatknuti několika Slatiňanů. Slatina je vředem na černohorském těle; loňského roku bylo od- souzeno osm tamějších obyvatelů k několika- letému žaláři pro žhářství a krádeže; pokoje není ve Slatině nikdy, ze msty páli jeden dru- hému domy, zabíjí mu tajně dobytek atd. Jsou neoblibeni nejen mezi Vasojeviči, ale i mezi obyvatelstvem srbským za tureckou hranicí by- dlieím. Mezi nimi verbovali Mitrovič a spol sebe důstojné spojencel Jakmile Bojovič o zatýkání ve Slatině za- slechl, utekl se dvěma maturanty srbského gym- nasia přes Turecko do Srbska, kdu se i nyní nachází. Současně uprehl slatinský kmet s de- víli ozbrojenými soudruhy do hor, což ovšem vzbudilo podezření. Po uprehlicích zavedeno pá- trání a Djinoviči nařízeno, aby se svojí četou vyhledání podezřelých uprchliků se zúčastnil.

Mitrovič Sedlák Bojovič Turecko Srbsko

22 article

Dlužno čtenáři vysvětliti, že na Černé Hoř je zavedena soustava miličná; každý zbraně schopný obyvatel je vojákem; pušku vojenskou a náboje má každý doma; podroben je desíti- dennímu evičení ve zbrani, jež se koná v ne- dělní a sváteční dny; ke svolání miličné čety postačuje znak signálkou trubače setninského; na znak tento zanechá každý svě práce, vezme zbraň a dostaví se na shromáždiště; poněvadž se v tomto článku mluví o národu, sedláku- vojáku, služiž toto jako vysvětlení, že na Černé Hoře co sedlák, to vojín; milice nosí jméno »národní vojsko«. Stálého vojska je na Černé Hoře málo, jsou to nejvíce poddůstojnická a dů- stojnická škola, polní telegrať a telefon, žáci zdravotního sboru a pod. Při událostech zde

Černá hoře

23 title

FEUILLETON.

24 article Marionetty jindy a nyní

Marionetty jindy a nyní Sláva loutkového divadla, které u nás jes zábavou dětí, kdežto v Italii a Číně oblíbenou zábavou lidu, s kulturními podmínkami vybledla jako barva šatů na loutkách, miniaturních ná- rodopisných figurinách. Dosud zajíždějí sice do zátiší vesnic a městeček za šedivých dnů pod- zimních a zimních se svým „himmelreichem kutkoherci-pimprlatáři-komedianti, ale těch rázo vitých typův abys pohledal. Písničkáři krásných zpěvánek prostonárodních, pohádkáři snivých příběhův i pouťoví loutkáři vymřeli a vymírají; ačkoli však písně i pohádky — lidová lyrikaa epika — byly zachycovány přímo z úst lidua zaznamenány jako doklady lidové činnosti básni- vé — her starších loutkářův authenticky nikdo nezapsal, třeba hry loutkové jsou jediným zbyt- kem dramatiky české v době, kdy repertoirje pro nás pouhou řadou titulů ... Kopecký, pod jehož jménem vydány hry které byly vlastně společným majetkem četných loutkárů česko-německých a za něž nakladat zaplatil honorář 800 zlatých, Lašťovka, s je hož dřevěným personálem neodvážil se konku- rovati ředitel živých aktérů, poněvadž na př Lašťovkovo zpracování „Fausta“ vyneslo lout- káři o celých deset zlatých víc než provedení „Fausta“ v překladu Kolárově direktoru herců, Celesjin rytíř z Freyenfeldu, sku- tečný rytír mezi komedianty, který pout živol svého zahájil v děkanském chrámu v Klatovech, kde při mši se narodil, Pek, majitel burattin, loutek pohyblivých zdola, a metamorfos, loutek proměňujících se, Kcčka, v jehož rodině jest pe pradědu-loutkáři „komediantská muzika“ t.j. niněra, Lagron, Karfiol, Štaubert, Dubský, Kludský... to jsou u nás starší rody loutkářů, jichž historii nevěnoval u nás ni- kdo ani tolik pozornosti, kolik věnoval něme- ckým principálským rodinám Artur Kollmann .,

Kopecká Lašťovka Lašťovkův Faust Kolárův Pek Kcček Lagron Karfiol Štaubert Dubská Kludská Kollmann Čína Freyenfeld Klatovy zlatý

25 article

Loutkář míval zelenou nebo hnědou vestu se stříbrnými knoflíky a se širokým řetězem zhotoveným z památečních peněz, manšestrový míst, zetlelý kabát, šátek nedbale kolem krk uvázaný a nad šátkem límec od košile př - hrnutý, absurdní sametový klobouk a přísloveč- nou principálskou „štětičku“ nebo „namlouvá- čka“ na bradě, věc tak charakteristickou, jako je pro šaška nerozlučně s ním sdružené žezlo šutovské. Loutkové divadlo na venkově nemá již toho významu, jako mělo ještě před 50 lety, podobně jako poklesl význam ochotnických spolků — „před parou lokomotiv, před dýmem továrních komínů umlkají lidové písně, pohádky i hry. jako kdysi prehali elíové před hlaholem zvonů“ S rostoucí vzdělaností neposuzují již diváci hry tak blahovolně, aby spokojili se na př. v biblické hře s Adamem ve fraku — a loutkáři sami vážné kusy parodují, na př. Faust začíná monolog „Ačkoliv můj otec jenom nádenníkem v Majlante byl, přece mne v ničem vycvičiti nenechal, přece mne v mých studiích žádnou bankocetlí nepod pořil ...“

Adam Faust

26 article

Také loutky — sestárly, hlavičky otloukly si dřevěné nosánky, kdežto v Rusku princezky aspoň mají hlavy z porculánu — nohy a ruce odpadly a loutkář nebyl tak důvtipný, jako lout- kář v Polsku, aby ku prázdnému rukávu nebo ku prázdným kalhotám přilepil pouze dlaň nebo pouze střevíc. A když některá figurka obnovena dostala šablonovité a moderní šaty, jaké bývaj za výkladem krámů hračkářských, a tak jest pravou vzáeností, když shledáme se s dřevě- nými, ale národopisně pravými typy našich pan- taříků, jako byl rychtář Hrouda z Kozlovic, Mšukal, konšel Bárta, Zovák, sedlák Bedroň z Chystěte a Outrata, podruh Rumpál a robotník Blepta, Bubřil a Fouňa. Nejzajímavějšími figurami pro folklor jsou právě venkované s venkovankami, oblečení do lidových krojů své doby, a zacho- valo se jich několik starších dokonce než pěkné loutky Kopeckého, kladené do r. 1806, ač Ko- pecký začal hráti až po r. 1811. Jako sbíráme podobizny starých vlastenců, spisovatelův

Hrouda Mšukal Bárt Zovák Bedroň Chystě Outrata Rumpál Bubřil Kopeckij Rusko Polsko Kozlovice ko

27 article

herců, tak měli bychom se zadívati do hrubě ře zaných tváří dřevěných hercův a charakteristi cké z nich měli bychom barevně reprodukovati, by bylo možno srovnávati s loutkami jiných ná rodů . . . Se starými loutkovými hrami zapadá kus národního života. Není zajistě třeba vyvolávati vždy z hrobů to, co dožilo, ale bylo by zajisté spravedlivo uvědomiti si to vše a připravrti i uchovati materiál pro kulturního historika. Na poli národopisu mohli by působiti lokální inter esenti, inteligenti vůbec, zvláště pak vše- chny krajinské spolky studentské na něž dřive již výzva taková byla učiněna, ale — marně. Redaktoři krajinských listův otevřeli by snad ochotněji tiskové sloupce zprávám ná- rodopisným, než klepům z pražského literárního divadelního a společenského zákulisí? K pocho pení zájmu pro národopisné odstíněnosti jedno tlivých krajů bylo by u nás třeba velmi hlučné reklamy, hlučnější, než býval „Bardengebrüll“ páně principálův, když na návsi zatřepal mrštn paličkami na buben a spustil: „S vysokým pre- sidiálním povolením bude se hráti hra .. . ., př kterémžto žertu nebo špásu, cajtfrtrajbu nebo kratochvíli všecky naše figury nic jináč než jako živé persony se pohybovati a si vykračovati bu- dou...“ Dnes, chceme-li obnoviti si vzpomínku.

principálův

28 article

jak to bývávalo, když ti praví poutoví kome- dianti přijeli, jdeme se podívat na „Prodanou nevěstu“, kde celý národní život tak mistrovsky vystižen. Dnes i loutkáři pokročili s duchem času, vynález Gutenbergův nahradil pouliční svolávání na komedii, neboť loutkáři tisknouti si dávají cedule v tiskárně, někteří však starší tisknou si je sami neuměle tak zvanými „patron- kami“, totiž šablonami neuměle vyřezanými do tuhého papíru, přes který přejíždí se pak kartá- čkem, omočeným v leštidle na boty; rozumí se, že takové plakáty vypadnou často hodně pri- mitivně, někdy velmi na divoko, na př. když čteme: „Odcovrach, veselohra“ — „Hropk dvouch milencůch, veselohra“ ald. Repertoi. loutkárů také se značně ztenči jednak pohodlnosti a jednak tím, že vydělávají si na živobytí i kolotočem („engršpílem“), pano- rámatem a kukátkem. Ale jsou přece ještě lout- káři konservativní, lidé ze starého světa, kteř hrají z paměti kusy, jimž od svých otců se na- učili. Dostaly se mi do rukou i obsáhlé ruko- pisy s dobrodružným pravopisem, s dialektický- mi zvláštnostmi a se zásobami komediantskýeh vtipův a přisloví, ba i s pozoruhodným označo- váním pathetických přízvuků jako dokument, ž loutkář více cítil přízvuk, než délku; slyšel- i „baťuška“ Jungmann češtinu pouze od loutkář nebo řečníků, protahujících koncové samohlásky. byl by pochopitelný odpor jeho družiny proti přízvueníkům ze školy Dobrovského. Jak v evangeliu „Čtení zimního času“ psáno jest „poydemee“ a jako u Beckovského „čtemé“ „nedivmé se“, „vyřkněmé“, tak i v rukopis loutkářově: „Mám se ti svou vlastní krví do kon- trachtů podepsát, vidíš, to neučiním, já své tělo nebudu řezát, áni krev z těla dobývát.. nebo: „Za krále Saulá měla být ukrutná valká“

Gutenbergův Jungmann škola Dobrovský

29 article

Příkladem, jak na venkově lze využitkovat styku se staromodním a civilisací nedotčeným loutkářem, může býti „Faust“, parádní kousek všech loutkářů, čímž se stává, že každý loutkái vytvořil svého Fausta i svého Mesistofela (sku- tečně vyslovované Mesistofl vzniklo patrně z psa- ného švabachem) a to od vtipně hovořícího do škemravého a huhňavě skučícího zcela ve smy slu katolicismu bezohledně vymýšlejícího týrán („kunýrování“) všech příslušníků říše temnoty. Většina loutkoherců hraje „Fausta“ s tragickým zakončením, ale jsou také loutkáři — u nás Ce- lestin rytíř z Freyenfeldu a Pek — jichž Faust zachraňuje aspoň duši, neboť upsal peklu pouze tělo, u jiných konečně loutkářů Faust stane se — poustevníkem. Provedení téhož kusu od růz ných loutkoherců jest však různé nejen ve hlav ním pásmu děje, nýbrž i v jednotlivostech. Ko- peckého „Doktor Faust“ jest odnesen do pekla dábly, jimž nikdo nestavěl se na odpo jinak však jest ve ztraceném a jen z německého překladu prof. A. Krause známém tisku od. A.B s titulem: „Johanesdoktor Faust, straš- atd. livá komedie s čertem a ještě strašlivějším do pekla vzetím ubohého Fausta při slavném fajer- verku a hrůzyplném hromobití“. Tu zjednáni jsou Vomáčka a Cubicár, aby Fausta hlídali, by k němu duch zlý neměl přístupu. V této scéně naskýtá se dovedným marionettářům příležitost, aby si zaextemporovali v rozhovoru dvou venko- vanů, aby diváci poznali v nich sebe. Do této scény vplétají „ouchcapky“ svého kraje, loutkář Lagron ve svém rukopise „Doktora Fausta“ užívá dokonce nářečí chodskéhol Lagron výstup ten nazývá „vartuvačkou“ Kašpárek volá nádenníky, by hlídali „písmaře Chrausta“, že dostane každý za hodinu deset dukátů.

Faust Pek profesor A Kraus Johanesdoktor Faust Vomáčka Cubicár Lagron Kašpárek Chrausta Freyenfeld ko

30 article

Škrhola (za jevištěm, kašle): Hlelete, kmotře Drndálku, slyšel jste, co povídá ten kankrlík? Máme prej ňákýho hurozenýho pána hlídat . .. Drndálek: Počkejte, já jen shodím mejšlata (dfe- věnky) a vezmu si bůty, abych si nohu nevošláp's. Pak vystoupí oba na jeviště, kde na pohovce dřímá Faust; když Drndálek projevuje své obavy, praští ho Škrhola holí se slovy: Držte tlamu, nebo vás šmrnksnu... Drndálek: Cách děláte, dyt byste člověku tou břinkačkou všecky vočí vyšťouchal. Po úmluvě s Faustem rozestavují se hlídači, do- dávající si odvahy. Na straně Drndálkově něco bručí, Škrhola vysvětluje, že to vrzají vrata, pak že je to „mlynářovic fenka“ Drndálek: Kmotříčku, tady zase něco pšouká Škrhola: Ale to jenom vítr fouká; nebo šel někdo okolo, křísnul si a ono vám to vlítlo do voka. Drndálek: Kmotře, kmotříčku, kmotřínečku, což abychom stáli vobá túhlelene a vobá támhlelenc? Hlelete, vy humíte tak lecos po němněcku a tady chodí vokolo pání, eště byste si moh' něco vydělati Když potom oba jdou v onu stranu, kde cosi vrčí. vyšlehne tam plamen a oba leknutím třesou se proti sobě. Pak Škrhola vzpomíná si na to „mocný slovo“ holt berdo! Když objeví se dábel, Drudálek uteče. přes Škrholu pak dábel pronikne k Faustovi. Drndá- lek vrací se a budí soudruha: „Štrcauf. vstávejtel Škrhola: Na mě holt si nepřišel. Já jsem se mu nenechal šňůrkovat. Jenže já jsem na tu pocední nohu drobátko chybnej a ta náruční se mi někde za- pletla, a tady se mnou brnknul. Hlídači jdou pak k výplatě, a to nejdříve Drndá- lek, který „za ten vartu chce plockn“, ale dostal čtyry rány. Udatnější Škrhola dostal šest. Škrhola: Kmotře, pojďte sem, co pak jste mu tady huďál omu Němci? Náký placky prej jste mu sežral a von mě tady moh' hutlouct Když se oba dohovoří, kolik dostali, praví Škr-

Drndálek Faust Škrhola Drndálkův Němec Cáchy