1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 317. ze dne 16. listopadu 1904.
4
article
= Unesený ženich. Z Londýna se oznamuje: Ve
St. Margarets Bay, pěkném lázeňském městečku, ne-
daleko Doveru, zakončila těchto dnů miiostná idyika
neočekávaným způsobem. Jakýs bohatý obchodník
londýnský ubytoval se před několika nedělmi ve
větším bytu tamějšího hotelu, aby se v nejkratší době
zotavil po trampotách obchodního života. Avšak ký-
ženého pokoje tu nenalezl, neboť se zamiloval do
hezké pokojské hotelu, takže pozbyl veškeré rozvahy.
Zamýšlená doba pobytu v St. Margarets Bay končila,
ale milý obchodník zůstal. Byl pojednou jat neodo-
latelným odporem vůči Londýnu a nemohl se nabažit
přírodních krás lázeňského místečka, ale musilo to
být, o poněvadž sám nechtěl odjet, navrhl krasavici,
aby jela 3 ním a stala se jeho manželkou. Den svatby
stanoven a celé lázeňské místo bylo plno milostného
románu krásné pokojské. Ale pověst o nastávající svat-
bě pronikla též k sourozencům ženichovým, kteří měli
méně romantické názory a ve svém neromantickém
smýšlení prohlásili úmysl bratrův prostě za oslovství.
Neboť londýnská mlha dusí veškeré šlechetnější hnutí
srdce, jež se tak znamenitě rozvíjí na pobřeží moře.
Na minulou sobotu o 10. hodině 15 minut měl býti
konán sňatek v St. Margarets Bay, ale již o 9. hodině
45 minutách přijel automobil a v něm bratr zamilova-
ného velkoobchodníka, člen parlamentu, s londýnským
advokátem. Povoz zastavil před kostelem a když přišli
svatebčané, zavolal si bratr ženicha k automobilu a
po prudkém hovoru byl ženich dost sláb a poslechl
vyzvání, vstoupiti do automobilu. Jedva že vstoupil,
pustil řidič automobil plnou rychlostí a povoz ujel.
Londýn
St . Margaret Bay
Dover
5
article
Nevěsta a její příbuzní stáli strnulí přede dveřmi chrá-
mu a nechápali pranic. Lze ještě doufat, že ženich
dodatečně se rozmyslí a pocítí lítost, že se dal unést
a bude hledět napraviti křivdu na nevěstě spáchanou
Bratr ženichův pak, jako člen parlamentu, měl by
vědět, že se dopouští trestného činu, použiv násilí
aby překazil sňatek.
= Typická brigantská historie udála se těchto dnů
opět na Sicilii, nedaleko St. Mauro, v obvodu po-
věstného briganta Caudina. Když bohatý lékař Giamo
Rosario onehdy večer vracel se domů, byl zadržen
třemi neznámými zakuklenci v dlouhých pláštích a
vyzván, aby je následoval, by přispěl těžce nemoc-
nému. Lékař namítal, že k tomu má zapotřebí svých
chirurgických přístrojů, pro něž si půjde do svého
domu. Na to odpověděl jeden z banditů, že toho není
třeba, druhý pak vytasil se s revolverem a třetí chytii
lékaře za paži. Lékař nepozbyv duchapřítomnosti po-
kračoval ve vyjednávání a pojednou se banditům vy-
trhl a spěchal ke svému domu, k němuž dospěl jako
zázrakem, neboť bandité, vzpamatovaše se z překva-
peni, počali za ním střílet a pak postavili se před
jeho domem na stráž. Teprve když lékař ze svého do-
mu vystřelíl na poplach a přivolal takto četníky, dal
se bandité na útěk. Není známo, šlo-li při tomto
kousku o čin pomsty nebo o vydírání.
= Čert ve vesnici. Přítel našeho listu píše nám
z Pyrgu. Veleučený a osvícený pop Chamekos ve ves-
nici Aghios Giorgi vyšel onehdy podvečer za vesnici
Nedošel daleko, nýbrž sedl si na starý pařez, stojící
u stezníku a přemýšlel, jak ošidí Pannu Marii o ně-
kolik svíček, které jí jeho pobožné ovčičky obětovaly
Byl by při tomto bádání a rozumování usnul, kdyby
ho nebyl nadpřirozený zjev nemilosrdně vyrušil. Usly-
šel pod pařezem šustění a šramot, jež ho tak hrozně
Giamo
Aghios Giorgi
Marie
Sicílie
St . Mauro
Chamekos
6
article
poděsily, že zdvihnuv kutnu pod paží, uháněl jako
střeštěny do vesnice. Tam klesl unaven a ustrašen na
lavicí krčmy a nikdo nemohl vynutiti z něho slova.
Konečně když přišel k sobě, prohlásil všem shromáž-
děným, že viděl čerta, který číhá v pařezu, by pře-
padl a zničil vesnici s jejími obyvately. Pochybovati
o pravdě tvrzení posvátného muže, jehož povoláním
jest bojovati proti čertům a ďáblům (připomenouti
třeba, že je ženat a že si odbyl očistec na zemi),
neodvážil se nikdo a za několik minut byla celá
vesnice na nohou. Muži, ženy a děti sebravše rychle
doma svaté obrazy, hrnuli se do kostela, kam se
dovrávoral po chvíli i pop, posilniv se dříve v krčmě
vínem, kterého si hojně sám natočil, poněvadž utekl
i krčmář. Do kostela se čert přece neodváží, nebot
by ho pop polil svěcenou vodou, kterou si k účelu
tomu byl připravil u dveří, myslil si každý, ale po-
něvadž byla noc, neodvážil se nikdo ani vyjíti z ko-
stela a všichni ztrávili tam celou noc. Teprve dru-
hého dne ráno, když sluneční paprsky osvěžily popův
mozek, ozbrojil se divotvorným obrazem kostela,
7
article
který dle spolehlivého tvrzení mnoha lidí způsobil
již mnoho zázraků a v průvodu kostelníka, nesou-
cího konev svěcené vody a kropáč a všech obyvatelů
se svatými obrazy ubíral se ku pařezu. Kostelník
kráčel v čele, kropě cestu a každý hleděl, by šel po
kropené půdě. Pop odříkával různé modlitby a mu-
mlal osvědčené proti čertům zaklínací formule, ostatní
pak vzývali vroucně obrazy, jež nesli. Rozumí se
samo sebou, že při takových ochranných prostředcích
dospěli všichni bez úrazu až ku pařezu, kde pop,
položiv naň divotvorný obraz a poliv ho svěce-
nou vodou, odříkával zaklínací formule. Pařez
mlčel jako pařez a dal si vše líbit, ale když pro-
sákla svěcená voda hloub do země, počal opět
šramotit. Nepochybně pálila voda čertovu kůži
a on se ošíval. To poděsilo popa tak, že se
dal na útěk a za ním utíkali všichni o překot do
vesnice zpět, kde se zase shromáždili v kostele, by
se radili, jak se možno spasit před čertem. Pop si
nevěděl rady a rmoutil se, že ho jeho umění a po-
svátná moc zklamaly, za to jeho drahá polovice, která
se jako Evina sestřička vyznala v čertovině, navrhla.
Kostelník
Pop
Evin
8
article
by se odebral s několika muži do Pyrgu a vyprosil
tam pomoc u faráře. Návrh ten byl přijat a depu-
tace přišla šťastně sem. Farář ji laskavě přijal, ale
poukázal ji na policii. Pop nemohl z počátku pochopiti
co by mohla proti čertovi vyřídit, když ten se nebojí ani
jeho ženy, ani svatých obrazů, ale uposlechl. Poli-
cejní komisař poslal hned na snažné prosby deputace
do vesnice četnického poddůstojníka se čtyřmi muži.
Ti opatřivše se motykami a lopatami, odebrali se ku
pařezu a počali ho podkopávati, kdežto vesníčané
z daleka přihlíželi. Nekopali dlouho. V malé hloubce
odkryli pelech, v němž si hověli dva ježci. Četníc
by byli rádi ubohé ježky snědli, ale nesměli to uči
niti, neboť pop prohlásil, že to jsou čerti a vesni-
čané žádali, by je spálili za živa. Za několik minu
plápolal oheň a v něm se svíjeli bolestí ostnatí čer
tikové, dráždíce zápachem pečeně vyhladovělé četníky
Než i těm se dostalo zadostučinění a odměny. Vesničané
je pohostili tak, že jim nohy vypověděly službu
že musili zůstat přes noc ve vesnici. Druhého pak
dne vracejíce se sem, ukradli tolik slepic a hus, že
jim dostačí na celý týden. Tolik škody by nebyli
způsobili vesničanům nešťastní dva čertíkové, jako
strážcové veřejné bezpečnosti.
Pop
Pyrg
9
article
= Žena prý jej ohrožovala. Z Bridgetonu, N. J.;
se oznamuje: Farmář Frank Rasinger, který uvězněn
jest na žalobu, že zavraždil svoji manželku, přidal ku
přiznání se ke svému zločinu novou kapitolu. „Nebudu
oběšen, neboť moje žena první mne ohrožovala,“
pravil. „Co jsem již řekl o Lizzii, že jsme se nepohodli,
jest pravdou, jakož i to, že jsem poslal Everetta She-
parda do lesa na ořechy, abycn s ní mohl býti sa-
moten. Když hoch se vzdálil, odebral jsem se k ženě
své do kuchyně, kde žehlila a dožadoval jsem se
svého manželského práva. Byl jsem však od ní váš-
nivě, ba divoce odpuzen. To jsem již vše doznal, avšak
pravda jest, že jsem ji v onom okamžiku hned neza-
střelil. Přemohl jsem ji, ačkoliv silně se bránila. Ona
na to chopila se ručnice, která stála v rohu a vyhnala
mě z domu. Věděl jsem, že ručnice není nabita, avšak
vida ji tak rozzuřenou, šel jsem ven. Stál jsem drah-
nou chvíli venku pozoruje ženu, která pořádala ná-
bytek, jejž jsme během zápasu do nepořádku uvedli
a poráželi; pak jala se opět žehliti. Celý ten čas
plakala. Nevím, co se se mnou v onom okamžiku dálo,
avšak byl jsem velice rozvzteklen, nemoha ovládati
své myšlenky. Vešel jsem potom do domu předními
dveřmi a vkradl se do pokoje. Lizzie mne neslyšela
a já sebrav pušku, postavenou za dveřmi, sňal jsem
náboj s police. Měl jsem ručnici právě nabitou, když
v tom okamžiku žena má se obrátila a mě spatřila.
Rasinger
Lizzie
Everett
Bridgeton
10
article
Vykřikla a zakryla si zástěrou hlavu, načež já vy-
střelil. Ona klesla na témže místě, co stála. Já nabil
opět onu hlaveň ručnice, z níž jsem vystřelil a na-
chýlil se ke své ženě. Vida, že je dosud živa, a obávaje
se, že by vše na mě prozradila, kdyby na živu zůstala,
přiložil jsem ústí ručnice k první ráně v prsou a opět
vystřeliv, zabil ji tak okamžitě. Pak vyběhl jsem ven
pro pomoc, jak již jsem prve řekl.
11
article
= Málem byla by bývala pitvána. V Grenoblu
ve Francii nalezena byla onehdy na ulici dívka na-
dobro zpitá. Když ji ráno chtěli odvésti z policejní
věznice, zjistil policejní lékař. že podlehla ochrnutí
mozku a dal ji ihned dopraviti na kliniku, aby jejího
těla bylo užito k účelům anatomickým. Jedva že se
mladý medik dotkl jejího hrdla nožem, povstala ne-
božka s nadávkami nanejvýš nesalonními a k nema-
lému ustrnutí přítomných seskočila s pitevního stolu.
Bylo zjištěno, že byla stižena toliko lethargickým
spánkem
= Zatčená šejdířka. Z Bukurešti se oznamuje: Na
žádost švýcarské vlády byla zde zatčena domnělá hra-
běnka Frenchová. Ubytovala se v jednom zdejším ho-
telu prvního řádu a měla v úmyslu, pobýti tu toliko
jediný den. Avšak dobrodružství s černookým a černo-
vlasým poručíkem přimělo ji, že pobyt svůj zde pro-
dloužila. To jí bylo osudno. Právě když vstupovala
do povozu, aby se odebrala na nádraží, byla zatčena.
Hraběnka jest stíhána, že uprchla ze Ženévy, za-
nechavši tam a v Lausannu značné dluhy. Zatčená
tvrdí, že dluhy ty ještě nejsou splatny a že právě
proto chtěla se odebrati do Ruska, aby si tam u svého
příbuzného, generála Stakelberga, opatřila potřebné
peníze. Udává, že pochází z vážené a bohaté anglické
rodiny, se kterou se rozešla, poněvadž hiasu svéno
srdce poslechla a provdala se za muže, jenž ovšem
později ukázal se býti ničemou. Zatčená zařídila si
v Lausannu rodiný pensionát; potřebný nábytek i
nájemné zůstala dlužna a dovedla si svým urozeným
jménem a bezpečným vystupováním opatřiti od čet-
ných dodavatelů i soukromníků peníze, šperky a
cenné věci všeho druhu. Když věřitelé počali po-
100-
Frenchová
Stakelberg
Grenobl
Francie
Bukurešť
Rusko
13
article
Pro posmě c h.
Pro posmě c h.
Poslední večer v Harleyi byl něčím takovým, na co
nechci raději ani vzpomínat. Augustus se opil, ano jest
příliš hrozné i jen to napsati. Až posud mi ani nena-
padlo, že by gentlemani (ovšem že tím nemíním, co se
týče Augusta, přavý smysl slova: aristokrati, nýbrž mí-
ním lidi, kteří mají peníze a vážné postavení), nikdy mi
ani nenapadlo, že by se opíjeli; domnívala jsem se, že
to dělají jen sprostí lidé z ulice.
Bylo mi to nápadné při obědě, že dělá velký hluk,
avšak neviděla jsem ho, ježto seděl na téže straně stolu,
co já. Když se k nám páni později připojili, dopadlo
to na mne jako hromová rána. Jeho obličej byl temně
fialový a šel nejistě, ne aby vrávoral, spíše jakoby mu
stál nábytek v cestě.
Asi dva páni z toho patrně měli velkou švandu,
zvláště když šel a strkal se na pohovku vedle lady Gre-
nellenové a natáhl si ruku do zadu za její hlavu. Byla
jsem jako přimrazena; nebyla bych mohla nějakou chvíli
ani vstáti ze svého místa. Ale ona si z toho patrně nie
Augustus
Augusta
Gre
c h
14
article
»Oh, budete ji míti brzy ráda. My máme všichni
rádi Babykins; ona jest jakýsi druh mravního moskyta
ve velké společnosti. Poletuje kolem a píchne každého
a potom můžeme porovnati svá bodnutí a společně dříti
a tříti podrážděná místa. Setkáte se s ní všady, jest to
jediná osoba, o niž Tilchester vážně se zajímá.«
»Zdržíte se zde«, tázala jsem se, »nebo jste zajel
pouze náhodou?«
»Poslal jsem si pro svého sluhu, aby mi přivezl
věci a zůstanu zde nyní, když jsem se setkal s vámi;
vy patrně stále zapomínáte, že jsme pokrevenci a že se
mají lidé zajímati o své příbuzné.«
»Povídejte mi něco o svém domově, Dane Mount
se jmenuje, že ano?« žádala jsem náhle. Kráčeli jsme
chvíli mlčky stinnou cestou, vroubenou s obou stran
vysokými smrky.«
»Ne, nebudu vám o něm vyprávěti; musíte tam
některý den přijeti a pobýti se mnou alespoň čtyřiadvacet
hodin; máte se přece podívati na domov svých předků.
Slibte mi, že přijdete, až se vrátím ze Skotska.«
Zašli jsme mezi tím hluboko do lesa. Bylo tam
zcela šero. Husté stromy se nahoře stýkaly a pouze tu
a tam prodral se jimi paprsek sluneční.
Byla jsem v nesnázích; slova mi neplynula tak
lehce, jako když jsem s vévodou.
»Jak jste zamlklá, komtesso.«
»Není již čas, abychom se vrátili?« řekla jsem
hloupě.
»Ne, ještě dlouho ne. Přál bych si, abyste mi
vyprávěla o sobě. Kde jste žila a vše, co se přihodilo,
než jste se zakmitla v mém životě na tilchesterském plesu.
Ledová kra.
Dan Mount
Skotsko