1
masthead
V Praze, v pátek dne II. listopadu.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měšíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Boje o Port Artur.
Z Tokia, 10. listopadu. Zprávy o stavu
věcí před Port Arturem a v něm samém stále
si odporují. Dle ruských zpráv nemají Japonci
žádných značných úspěchů a jsou cíle svého
ještě daleci. S druhé strany však líčí se věci
tak, jakoby už generál Stesselj odhodlán byl
čestným způsobem kapitulovat. Do Tokia došla
totiž včera telegrafická zpráva, že generál
Stesselj požádal za příměří. Za ja-
kým účelem, depeše nepraví. Avšak již tato
kusá zvěst vzbudila ve vládních kruzích japon-
ských sankvinické naděje, jak vidno z této to-
kijské zprávy: Japonská vláda gratu-
lovala generálu Nogiovi, avšak připo-
menula mu, že bude zodpověden za vý-
střednosti a násilnosti, jichž by
se japonští vojáci v Port Artur
dopustili. Zároveň udělila vláda generálovi
nejrozsáhlejší plnou moc k vyjed-
návání s obhájcem Port Arturu, generálem
Stesseljem. Kapitulace Port Arturu očekává se
každou chvíli. Japonská vláda jest odhodlána
vyjednávati na základě přijatel-
ných podmínek.
Oproti této optimistické naději v brzký ko-
nečný úspěch Japonců u Port Arturu pronáší
se telegram z Londýna, se strany Japoncům
oddané, takto: V Tokiu vzbudila okolnost, že
generál Stesselj o příměří požádal, naději, že
generál před konečným hlavním úto-
kem pevnost za čestných podmí-
nek odevzdá. Za jakým účelem o příměří
bylo požádáno, není dosud známo. Japonci jsou
však velmi rozhořčeni nad bezohledností, s jakouž
jim Rusové zachraňování raněných stěžují.
Z toho soudí se v Tokiu, že Ru-
sové až do krajní možnosti vzdo-
rovati budou a že nikdy k zasta-
vení bojů nesvolí.
Artur
Port
Japonec
Stesselj
Nogi
Rus
Tokio
Londýn
6
article
Z Berlína, 11. listopadu. »Tagblatt«
sděluje: Do 9. listopadu všechny pevno-
sti portarturské nalezaly se ještě
v držení Rusů. Všechny útoky byly
odraženy a Japonci vypuzeni z četných po-
sic. »Novoje Vremja« dovídá se, že pře-
devčírem podařilo se velkému par-
níku prolomiti blokádu a dodat
posádce, čeho měla již nedosta-
Z Londýna, 11. listopadu. Pověsti, rozši-
řované v evropských městech, jako by Anglie
a Francie zamýšlely podat v Petrohradě a To-
kiu společnou nótu, ve které se nabí-
zejí za prostředkovatele míru, jsou
úplně bezpodstatny.
tek.
Alexějev v Petrohradě.
Z Petrohradu, 10. listop. (C.-B.) M1sto-
držitel Alexějev sem dnes veče
přijel. Byl s velkým nadšením uvítán.
V záležitosti hullské.
Z Londýna, 11. listopadu. (C.-B.) Minister-
stvem obchodu dosazená komise pro vy-
šetření hullské záležitosti zaháj
své schůze dnem 15. Vyšetřování díti se bude
veřejně.
Anglická analogie hullského
případu.
Z Londýna, 11. listopadu. »Naval an-
nual« u příležitosti afféry hullské vzpomíná
případu, který zaznamenala v r. 1901 a jenž
se stal v r. 1900. Za manévrů anglického lod-
stva řečeného roku vjel anglický křižák »Mi-
nerva« mezi rybářské loďstvo na západních
březích Irska; považoval tyto za noční tmy za
nepřátelské torpédovky a pobyv několik hodin
mezi nimi, prohlásil, že byl torpédem provrtán (!)
a vztýčil signál, jenž znamená, že vyloučen byl
s války. Ukázalo se však, že mezi rybářským
loďstvem nebylo ani jediné torpédovky.
Rus
Japonec
Alexějev
Berlín
Londýn
Anglie
Francie
Petrohrad
Irsko
Tagblatt
Novoj Vremja
7
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
8
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Ze stavu obou sněmoven říšské rady.
Z Vídně, 11. listopadu. Ve sněmovně p an-
ské zemřelo od posledního jmenování nových
členů od 15. prosince 1902 30. Z těch 19 do-
životních. V panské sněmovně jest ještě 11
členů, kteří vůbec ve sněmo vně
ještě ani se neobjevili a tam slibu
nesložlili.
Ve sněmovně poslanecké od poslední
kampaně zemřelo poslanců šest: Jaworski,
Piepes-Poratinský, Posch, Šupuk, Acquaroli a
Niesig. Obsazeny pouze mandáty dva: po Nie-
sigovi Všeněmec Krützner a po Šupukovi
dr. Duliči č.
Uprázdněn je také mandát v Bukovině po-
voláním bar. Jiřího Vasilka do sněmovny
panské. Superintendent Haase a professo
František Hofmann do té chvíle mandátů se
nevzdali. Tento poslanec byl předevčírem v par-
lamentu a neprojevil úmyslu resignovat. Bylo
mu prý dáno na srozuměnou, aby ve sněmovně
zůstal a tam bojoval proti slovanským parallel-
kám na slezských paedagogiích.
Starosti o německé soudní úřadníky.
Z Vídně, 11. listopadu. Poslanec dr.
Schücker uveřejnil v »N. Freie Pressee
vyzvání k Němcům království če-
ského ve příčině míst soudcov-
ských. Ukazuje k tomu, že co nevidět bude
třeba obsaditi 18 míst adjunktů v
německém území — žádného »něme-
ckého území« v Čechách ani de jure ani de
facto není — a že je k disposici jenom 7 ně-
meckých auskultantů pro soudcovský úřad zkou-
šených, tak že 11 míst bude nutno obsaditi
buď Čechy, anebo uchazeči, kteří se nalezají
mimo království české anebo vůbec místa neob-
saditi. Po té stránce dlužno prý zjednati ná-
pravu a to netoliko státem, kterému prý musí
v první řadě na tom záležet, aby měl způso-
Jaworský
Piepes
Poratinský
Posch
Šupuk
Acquaroli
Niesig
Krützner
Dulič
Vasilko
Haas
Hofmann
doktor
Schücker
N Frei
Němec
Čecho
Vídeň
Bukovina
Čechy
Pressee
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Miynář a jeho dítě.
První jednání.
Rychnovský (leží v posteli, přikryt az
bradu těžkou peřinou. Vypil koflík horkého
thé, a právě se silně potí): Marie!
Marie (vejde): Volal jste mě, otče?
Rychnovský: Připrav mi košili, Marie
Marie (odchází).
Rychnovský (kašle).
Marie (přichází, nesouc košili): Tady je
košile, otče! Přejete si ještě něco?
Rychnovský: Polož ji na postel, Marie.
Tak. A teď vezmi židli tamhle, a postav ji sem
k posteli.
Marie (učiní tak)
Rychnovský: Sedni si, Marie!
Marie (udivena, sedá).
Rychnovský: Marie — čekali jste, ty
a ten tvůj Konrád, na mou smrť — — — mlo
a poslouchej svého otce, Marie! — Čekali jste,
pravím, ale nedočkáte se, ha, ha! Potím se
strašlivě, a to mi ulevuje. Cítím to .. . Myslíte,
že půjdu na zahradu, abych zakopal svoje pe-
níze! Je tam zima a já jsem už starý a náchylný
k nemoci. Tedy věz, Marie, nikam nepůjdu; zů-
stanu pěkně v posteli a budu se potit dál.
(Kašle): Marie! Már už dost toho škorpen
v domě, a těch mrzutostí věčných. Udělám
všemu konec. Marie — vezmi si svého Konráda
Mari* (překvapena, mlčí).
Rychnovský: Marie, polib ruku svému
Marie: Otče, já Konráda — už nechci!
Rychnovský: Co — cože? Ty už
nechceš Konráda? (Kašle): A proč nechceš
Konráda?
Marie: Zprotivil se mi svým fňukáním
tou svou flautou.
otei!
Marie
Marie Marie
Konrád
Konrád Mari
připravit já košile
10
article
(Pod okny ozve se flétna.)
Marie: Slyšíte, otče, už zas.
Rychnovský: Ticho — poslouchej ..
nepíské zrovna špatně.
Marie: Ter protiva — ani slyšet to už
nemohu. (Uteče.)
Druhé jednání.
(Na hřbitově. Studená, tmavá noc. Duchové
sedí na hrobech a spravují rubáše k zejtřejšímu
půlnočnímu průvodu.)
Prvý duch: Slyšeli jste — tam ve mlýně
prý se staly divné věci.
Druhý: Mlynář prý už nekašle.
Třetí: Pije diviznu.
Jiný: A Marie, kozí mléko.
Prvý: Myslili prý už, že má souchotiny.
Jiný: Trápila se, chudinka, pro Konráda.
Prvý: Ale starý Rychnovský změkl, a
nemá ničeho proti tomu, aby si vzala Konráda
Jiný: Ale ona prý ho už nechce.
Druhý: A ví to Konrád?
Jiný: Konrád nic neví, a píská stále n
flautu.
Prvý: Rychnovský prý chce rozdat svoje
jmění mezi chudé, nevezme-li si Marie Konráda.
Druhý: A sýček prý včera marně po ce-
lou noc volal — nikdo nepřišel, aby ho za-
střelil.
Třetí: To asi Marie s námi zejtra ne
půjde.
Jiný: Je prý jako růžička, a zemřít ne
chce.
(Duchové, kteří udivením nad těmi zprá-
vami zapomněli na svoje rubáše, dávají se zase
do práce.)
Prvý duch: Ten chudák, Konrád!
Druhý: Marii prý teď ani nevidí.
Třetí: Myslí, že ji starý Rychnovský
před ním zavírá.
Jipý: Na starého mlynáře má hrozný vztek.
Prvý: To jistě přijde zejtra na hřbitov, ne-
uvidí-li ho mezi námi.
Marie
Konrád
Marie Konrád
Duchová
Jipý
Ter protiva
kozí mléko
11
article
Druhý: To doufejme. Vždyť pořádáme
průvod jen k vůli němu.
Třetí: Pro svou zábavu tady nemrzneme
o půlnoci v tenkých rubáších.
(Někde zakokrhal kohout a duchové mizí.)
Třeti jednání.
(Na hřbitově před půlnocí. Přichází Konrád
s flétnou ve zkřehlých prstech. Je zima, a mra-
zivý vítr profukuje mezi hroby.)
Konrád: Proklatý vítr. Nejraději bych se
zase vrátil. Ale ne. Musím vidět dnes v průvodu
toho lakomce. A uvidím-li tě, ty starý krkavče,
ha, musíš do roka zemřít, a pak — — ó, Marie,
pro tebe chci tu mrznout třeba celou noc — je-
nom když uvidím Rychnovského... (Ulehá na
zemi vedle hrobu.) Tady bych byl aspoň trochu
chráněn před větrem.
(Ticho. Jen vítr skučí mezi náhrobky.)
Konrád: Měkce se tu zrovna neleží. A ta
zima ! Brl
(Začíná padat sníh. Vždy hustěji padá a
hroby zbělely sněhem.)
Konrád (vstane, přechází rychle sema
tam a dýchá do dlaní): Kdyby už jen chtěli . ..
(Bije dvanáct. Konrád ulehá rychle na zemi a
hledí ke kostelíku. Dvéře se bez hluku otevírají
a duchové jeden za druhým vycházejí. Jdou vol-
ným krokem mezi hroby a Konrád zvědavě pátrá
v jejich tvářích. Přecházejí, a hle, teď poslední
otáči k němu svou tvář — ha, toť on sám, Kon-
rád — — — Duchové zmizeli, sníh tiše padá a
Konrád, vzpamatovav se, vstává a zdvihá svou
flétnu.)
Konrád: Běda —! (Stojí chíli, ztrnulý.)
V těle mě mrazí, údy mám jako zpřelámané —
(Mluví jako v horečce. Skryl se na hřbitově o půl-
noci, aby viděl starého Rychnovského, nastudi)
se a zemřel — —!)
(Přelomí o koleno flétnu a odchází.)
O po n a.
Konrád
Marie
Duchová
Rychnovský
Bija
Kon
12
article
K. Sázavský.
K Sázavský