1
masthead
V Praze, ve čtvrtek une 10. listopadu.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Boje o Port Artur.
Z Londýna, 9. listopadu. »Central
News« oznamuje z Čifu: Včera (dne 7. li-
stopadu) učinili Japonci poslední pokus, aby se
zmocnili Ljaotešanu. Pokus tento by
marným. Po osmihodinném novém a novém
útoku byli Japonci s ohromnými ztrátami
zahnáni.
Z Berlína, 9. listopadu. Petrohradský U
zpravodaj »Berl. Tageblattu« oznamuje
»Když pád Port Arturu, jenž i zde v Petrohradě
byl namnoze očekáván v den 3. listopadu —
nenastal, nezpůsobily ani anglické zprávy o vzetí
pevností kolem Port Arturu mnoho víry. Ve zprá-
vách anglických listů patrna je snaha, dobyti
Port Arturu křikem. Ani jediná z pevno-
stí portarturských není v rukou
japonských.
Všech 26 tvrzí původně zbudovaných jest
nepoškozeno a obsazeno posádkou ruskou. Pev-
nůstka Kuropatkin, jež v poslední chvíli
byla jen provisorně a na kvap zbudována ve
vzdálenosti 2 kilometrů od vlastního opevnění —
ta byla Japonci dobyta bez velkého hájení Rusy.
Neměla také účel nějak zvlášť vzdorovati Japon-
cům, nýbrž toliko útok jejich pozdržeti.
Již při prvém všeobecném útoku na Por
Artur byl úkol jeho Stesseljovi z důstatek znám
a proto učiněna všecka opatření pro případ, že
by Port Artur po celý rok byl oblehán Japonci.
Postup technických prací japonských zákopníků
sice znamenitě pokročil, ne však tak, že by či-
nil situaci zoufalou. Jest vážnou, nikoliv však
beznadějnou. O nějaké »zralosti« pevnosti k
pádu nemůže býti řeči. Ujišťuje se naprosto
bezpečně, že Port Artur má až do konce roku
zásoby střeliva i potravin; všechny ostatní po-
věsti nezakládají se na pravdě a šířeny jsou
stranami, jež se nemohou pádu Port Arturu
dočkati. Dokonce nesmyslnou jest pověst o ja-
ponské propagandě mezi posádkou portarturskou
pomocí ruských zajatců, opětně propuštěných.
Artur
Japonec
Berl
Port
Artur křik
Rus
Londýn
Berlín
Petrohrad
Central News
5
article
Zprávy takové pocházejí vesměs z proslaveného
lživého Čifu.
Linevičův příchod do Mukdenu.
Z Petrohradu, 10. listopadu. Dle zpráv
zvláštních novinářských zpravodajů přibyl velitel
první armády generál Linevič do Mukdenu
a byl tam, jakož i v Tjelině nadšeně uvítán.
V Tjelině uvítal generál se zvláštní srdečností
podplukovníkaSpiridonova, který
vedl poslední dopravu střeli va
do Port Arturu. Linevič pravil k němu
»Vy poskytl jste našim hrdinům v Port Arturu
možnosti, aby pevnost dále drželi.« Spiridonov
odvětil, že Japonci ani za sebe vět š
oběti Port Arturu nedobudou. Line-
vič převzal velení 1. armády dne 9. listopadu.
Admirál Rožestvenský a Angličaně.
Z Londýna, 9. listopadu. Admirál Rože-
stvenský jest aristokratickým kruhůmv
Londýně osobností velmi dobře známou. Proto
zaráží nyní soud anglických listů o něm, kdežto
před léty těšil se v Londýně, kde meškal jako
ruský námořní attaché, značné oblibě a přízni
zejmena zesnulé Viktorie. Rožestvenský byl
tenkráte vyhledáván londýnskou aristokracií
vznešenou společností, zejmena když se ukázalo,
že je výborným tanečníkem. Zajímavý ruský
důstojník byl předmětem četných kombinae
ženských a jméno jeho uvádělo se ve spojení
s jmény předních dam.
Linevičův
Linevič
Artur
Spiridonov
Japonec
Rožestvenský
Angličana
Mukden
Petrohrad
Londýn
Rož
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
K inšpruckým událostem.
Z Inšpruku, 10. listop. Teprve dnes se veřejně
ví, že děkan italské právnické fa-
kulty den po výtržnostech v Inšpruku navštivil
místodržitele hr. Schwarzenaua a žádal ho,
aby přednášky na vlašské fakultě
v Inšpruku byly zastaveny. Místodr
žitel odvětil, že vzhledem na výtržnosti a zvláště
Inšpruk
vlašský fakulta
7
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
8
article
LSIY
LSIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
na spustošení budovy, v níž fakulta se nalezala,
zastavení přednášek nutným se stalo a že je
také nařídí. Na fakultě je zapsáno 65 poslu-
Z Inšpruku, 10. listopadu. Z kruhu pro-
fessorů vlašské právnické fakulty ozývají se
hlasy, jež žádají, aby se vládě oznámilo, že na
nějakou vážnou vědeckou činnost v Inšpruku
není lze mysliti. Vládě má býti vpraveno pře-
svědčení, že vlašská fakulta v In-
špruku je nemožnou a že se tedy má
rozhodnouti pro Ter st.
Z Inšpruku, 10. listopadu. Proslýchá se,
že vláda zamýšlí přeložiti vlaš-
skou právnickou fakultu do Tri-
dentu.
Z Inšpruku, 10. listopadu. Během dneška
bylo zatčeno 16 osob pro činné účastenství při
nedávných výtržnostech. Byly vzaty do vy-
šetřovací vazby. Němečtí advokáti pře-
vzali bezplatné jich hájení.
Z Říma, 10. listopadu. Spolek vlašských
Tridenťanů, Istrijců a Dalmatinců protesito-
val ve zvláštní schůzi proti inšpruckým
událostem. Jedním z řečníků byl poslanec
Barzoli. Radikální frakce římského demokra-
tického spolku usnesla se vzhledem ku průběhu
inšpruckých událostí poslati pozdra
irredentistickým Italům a vyslo-
vit jim obdiv.
Z Vídně, 10. listopadu. Včera večer konala
se zde schůze zástupců student-
ských spolků, které se zúčastnilo na 100
osob. Bylo prohlášeno, že vídeňské spolky ně-
meckých studentů nepovažují vlašskou
fakultu za nutnou ani v Inšpruku
ani v Terstu ani kdekoli jindev
Rakousku.
Barzoli
Italos
Ter
Inšpruk
Tri
Řím
Vídeň
Terst
Rakousko
vlašský právnický
vlašský fakulta v Ina
spolek vlašský Tridenťan
Istrijce
11
article
Dementi.
Ze Lvova, 10. listopadu. Zpráva, že po-
slanec David Abrahamowicz vzhledem
k nastalé změně v předsednictvu polského kola
Abrahamowicz
Lvov
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Tři sny.
13
article
Jan Požár.
Jednooký a prací namáhavou shrbený ska-
lák natáhl se, jak dlouhý, tak široký na lože, vy-
stlané cáry, pod střechou a zadíval se skulinami.
kterými za deště studené krůpěje stejnoměrně
dopadaly na jeho tělo, ať se položil, kam. chtěl.
na mihotavé hvězdy, až se mu oči zavřely.
Tichem nočním ozvalo se dýchání spáčovo,
jež se stupňovalo v hlučné chrápání.
Spal klidně, jen tu a tam zachvěly se mu
rty jako do úsměvu a ruce sem tam se přehazo-
Skalák, jenž byl úplně sám, bez rodiny
kterou před léty ztratil, měl sen a to krásný sen
Ve snu viděl se šťastným a bohatým pánem.
Stál právě u lomů, kde ve skutečnosti na třicátý
rok den za dnem ztrácel mízu svého těla a mě
založené ruce, jakoby byl majitelem jich. Pod
jeho nohama v jámě hluboké, nad níž visely
ohromné balvany, brodili se v kalné, chladné
vodě skaláci. Poznával je dle spocených tváří,
které závistivě občas zahleděly se na něho a
zase zabrali se do lopoty, aby na ně nedopadal
jeho hlas, jako majitele skal, pobízející k píli.
Opodál, ještě v hlubší jámě plahočil se tlustý
muž, naříkající a marně snažící se lopatou od-
házeti hromadu drobného kamení; nemohlse
pro ohromné břicho dobře ohýbati. Jednooký
skalák ve snu poznal v něm svého chlebodárce.
Měli teď úlohu vyměněnou. Zlostí jat, vykřikl
naň a rozpřáhl se holí, jako činíval ve skuteč-
nosti majitel lomů.
V tom okamžiku v jámě cosi vybuchlo a
tlustý skalák s děsným výkřikem v krvi shroutil
se do padajících kusů balvanů. Vytáhli he bez
jednoho oka. Spáč probral se ze spánku a sáhl
Požár
Skalák
15
article
si na čelo, až se mu rozpraskaná ruka svezla
16
article
na prázdný důlek oční. Zaklel na sen, který ho
tak oklamal a obrátil se na druhou stranu. —
Sotva ozvaly se z útrob jeho první rytmi-
cké dechy, prozrazující spánek, snesl se na
mozek spáčův sen nový. Zdálo se mu, že jede
v nádherném kočáře, do něhož zapřaženi byli
bujní bělouši. Však se upamatoval ihned, že
v něm kolem lomů jezdívá majiteí velkostatku.
Jel dlouho zeleným stromořadím, až se za ním
prach na silnici zvedal. Lokaj nahnul se uctivě
k němu, aby vyzvěděl, kam mají dále jeti. Po-
ručil zatočiti kolem lomů a zastaviti před starým
domem, který patřil k velkostatku. Býval v něm
kdysi správce a šafáři, když pronajali čásť velko-
statku, nastěhovala se tam chudina a skalác
z blízkých lomů.
Sestoupil pohodlně s vozu a vkročil do
schátralého stavení, kde umazané děti, polo-
nahé, rozcuchané ženy a chrchlající starci udi-
veně nakupili se v těsné síni, kterou proudil od-
porný puch.
Vše to zarazilo ho tak, že vsedl do povozu
a nařídil, aby se všichni ihned z domu vy-
stěhovali.
S ďábelskou radostí stopoval naříkající chu-
ďasy, jak strouchnivělý a všelijak sbitý nábytek,
bezbarvé cáry vynášejí pod širé nebe a nasadil
si skřipec, aby si prohlédl lépe jednookého ska-
láka, který na křik a kvílení dětí přiběhl z lomů
a zaťatou rukou mu pohrozil.
Rozkázal jeti, když skaláci se sbíhali a než
se nadál, dopadla na jeho lebku ohlušující rána.
Spící se probudil a trvalo nějakou dobu, než
se upamatoval, že není velkostatkářem, ale sku-
tečně jednookým skalákem, jenž s jinými musil
se před několika nedělmi vystěhovati z blíz-
kého stavení u lomů, poněvadž majitel velko-
statku zřídil z něho kolny. Na stará kolena musil
choditi do lomů přes půl hodiny z nového
bydliště, a ještě byl rád, že mohl aspoň pod
střechou zabořiti se do hadrů.
Lokaj
17
article
Skalák posadil se na lůžko, hledě tupě
do temnoty noční a zamyslil se nad oběma sny.
Netrvalo však ani, co by napočítal deset a obrátil
se zase na opačnou stranu, aby se do blízkého
už jitra prospal.
Ranní páry táhly se po vrškách smrčin a
ptáci tu a tam za jitřního přítmí nesměle za-
pískli. V tu dobu po třetí snášel se sen na spí-
cího skaláka, z jehož útrob různá směsice zvuků
ústy a nosem vyrážela a zanikala pod děravou
střechou. Zdálo se mu o rodinném životě, jenž
mu opravdu jako sen uprchl.
Oženil se mladý a dostal se ženou chalupu
s kouskem polí. Pracovali do úpadu a byli
šťastni; jmění jim přibývalo a oni žili ve stříd-
mosti a bázni boží. Narodila se jim holčička
modrooká, čímž dovršeno bylo štěstí pro-
stých lidí.
Dokud žili v ústraní lidského víru a boje
bližních, byli spokojeni, ale když jmění narostlo,
přišel mladý muž do města, kamž dovážel polní
úrodu a poznal bahno jeho. Z počátku jezdíval
k večeru s penězi a zásobami životními, pak
přijíždíval pozdě v noci a někdy i až druhý den
s prázdným vozem, bez peněz. Chytil se kar-
banu a pití.
Mladá matka se trápila, hospodářství kle-
salo. Jejich dceruška běhávala až za rybník da-
leko naproti otci, kde obyčejně na ni kdysi z da-
leka volával, bral na vůz a pamlsky z městaji
zahrnoval, ale později s pláčem se vracívala,
nerozumíc tomu, proč tatínek nejede.
Vybíhala vytrvale každou sobotu, když vi-
děla otce se zásobami obilí odjížděti z domova,
až jednou spatřila otce, vracejícího se bez po-
vozu. Běžela udivena mu vstříc:
„Kde máte koně a vůz s hračkami, ta-
tínku?“ uvítala ho.
Opilec vytřeštil na ni divoce oči.
„Kde jste tak dlouhc byl, maminka doma
pláče,“ pokračovalo dítě, berouc otce za ruku.
Skalák
Chytil