1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 47. ze dne 17. února 1903.
4
masthead
Zemřelí v Praze.
Praha
5
article
= »Cukerní král« ruský, Nikolaj Tereščenko, ma-
jitel nejrozsáhlejších ruských cukrovarů, zemře
lěchto dnů v Kijevě ve věku šedesáti pěti let. Tereš
čenko byl majítelem patnácti cukrovarů, co nejvelko-
lepěji zařízených, pro něž pěstoval řepu na vlast-
ních pozemcích ve výměře 80,000 desjatin. Tereš-
čenko, původem Malorus, byl dobrodincem ve vel-
kém slohu a věnoval milliony na dobročinné účely
Car Alexandr III. udělil mu hodnost tajného rady
Pozůstalost jeho páčí se na 150 millionů rublů.
= O katastrofě na Společenských ostrovech ozna-
mují se z Londýna ještě následující další podrob-
nosti: Kapitán škuneru »Eimee«, jenž přinesl první
zprávu o katastrofě dne 26. ledna na Ropetu, páčí
ztrátu na lidských životech jedině na ostrovech Hoa,
Hikuera a Marakan na osm set. Hikuera měla tisíc
obyvatel, kteří se skorem vesměs živili lovem perel,
a z těch zahynula as polovice. Hoa a Marakan byly
úplně zpustošeny, nikdo tam nevyvázl životem. Osm
bělochů zahynulo, mezi nimi jedna žena, která ze
strachu skončila sebevraždou. Poněvadž ostrovy zve-
dají se jedva dvacet stop nad hladinu moře, vylezli
domorodci na kokosové palmy, ale zachránili se to-
liko ti, kdož se dostali na nejvyšší stromy. Zachrá-
nění, jež přivezl parník »Excelsior«, připlovali od
těchto stromů ze vzdálenosti tří mil. Bouře sáhala
až k Raiatea na ostrovech Leewardských, kdež sice
způsobeny značné spousty, ale lidské životy nepřišly
na zmar. Zachránění na ostrovech Společenských
nemají ani příbytků, ani potravin, ani šatstva. Fran-
couzské úřady postaraly se rychle o pomoc a poslaly
na postižené ostrovy dvě válečné lodi s čerstvou vo-
dou a potravinami. K nim připojil se italský křižák
Tereščenko
Malorus
Ho
Hikuer
Marakan
Excelsior
Fran
Londýn
6
article
»Calabria«. Zachránění vypravují, že obloha 11. ledna,
v den katastrofy měla velmi podivnou barvu, což
vzbudilo všeobecné znepokojení. Zároveň byl vzduch
nadmíru dusný. Bouře dosáhla vrcholu dne 14. a 15.
ledna a byla neobyčejně prudká a zhoubná. Každá
vlna předstihovala předešlou výškou, až se konečně
přes ostrovy převalila spousta vod zvýší 40 stop. Ka-
pitán parníku »Mariposa«, jenž 8. února přibyl do
San Franciska, páčí celkovou ztrátu na lidských ži-
votech na pět až deset tisíc. Předpokládá se, že toto
vzedmutí moře bylo způsobeno podmořskými země-
třeseními. V září 1900 zpustošil orkán pobřeží texas-
ské a vzedmutí moře zničilo tehdáž město Galveston.
při čemž zahynulo 4000 lidí. Roku 1896 postiženy
byly Japonsko a Čína podobnou záplavou. V jediném
Japonsku prý vodní spousta zvýší 80 stop zahubila
přes třicet tisíc lidských životů.
= Zastřelila pomlouvače. Z Maconu, Ga., se
oznamuje: Paní Ella Carsonová, učitelka telegrafie
na Georgia Alabama Business College, zastřelila R.
A. Rigsbyho, učitele krasopisu na Laniers Business
College. Tato krvavá událost odehrála se v kanceláři
advokáta M. Bayna. Rigsby roztrušoval prý mez
žáky lživé pomluvy o paní Carsonové a ona se za
to na pomlouvači pomstila. Po spáchané vraždě vy-
dala se paní Carsonová dobrovolně úřadům.
= Důmyslný podvod. Ze Stoličného Bělehradu
se oznamuje: Zdejší biskup Julius Varoszi dosta
těchto dnů z Vídně telegram, v němž mu minister
ský rada u ministeria králova dvora, Geza Vertessy
Carsonová
Rigsby
M Bayna
Carson
Julius Varoszi
Calabria
Ka
San Francisko
Galveston
Japonsko
Čína
Macon
Bělehrad
Vídeň
Georgia Alaba
business College
7
article
oznamoval, že jej navštíví v záležitosti velmi důle-
žité v jeho residenci. Host skutečně přibyl v několika
dnech do Stoličného Bělehradu a podnikl s biskupem
několik výletů. Host měl četné řády a choval se
velmi vznešeně. Než odejel, požádal biskupa o pří-
spěvek pro uherskou šlechtickou rodinu, jež se ocí-
tila na mizině a vskutku dostal 12.000 korun. Host
poděkoval ve jmenu schudlého šlechtice velmi vřele
a odejel. Teprve po jeho odjezdu byl tajemník bisku-
pův jat podezřením a telegrafoval do Vídně ministe-
riálnímu radovi Vertessyovi, nejde-li tu o nějaký pod-
vod a ještě téhož dne došla telegrafická odpověď, že
biskup sedl na vějíčku podvodníku. Pešťská policie,
jíž byl ihned zaslán popis osoby podvodníkovy, soudí.
že podvod spáchal dávno hledaný šejdíř, vystupující
pod jménem hr. K. — Dle došlých právě zpráv po-
dařilo se již podvodníka zatknout ve Vídni. Jest to
jakýs Mirka Strassnoff, jenž ve Vídni udal, že jest
divadelním tajemníkem. Nalezly u něho i miniaturní
řády, jichž užíval na svých výpravách. Byl velice
překvapen, když jej přišli zatýkat. Strassnoff byl již
šestkrát trestán. Byl policií dodán trestnímu soudu.
Zároveň však vyšlo na jevo, že týmž způsobem podvedl
o Vánocích biskupa nitranského Emericha Bemdao
2000 korun, tamějšího kanovníka hr. Batthyanyao
1000 korun a biskupa v Kamenci, dra. Viléma Istvana
v lednu o 6000 korun.
Strassnoff
Emerich
Istvan
Bělehrad
Vídeň
Kamenec
8
article
= Japonská společnost červeného kříže. Z Tokia
se oznamuje: Japonská společnost červeného kříže,
jež před nedávnem slavila dvacetipětileté jubileum
svého trvání, jest, co se týče počtu členstva, svého
druhu jediná. Roku 1900 měla již 600.000 členů
od té doby členů neustále přibývalo. Členský pří
spěvek jest tři jeny (7.50 franků), jejž dlužno plati
po deset let. Společnost povstala roku 1877 za po-
vstání v kraji Sacuma. Tehda první a druhý říšský
kancléř, knížata Sanjo a Ivakura vyďali provolání
k vysoké šlechtě japonské, aby se sestoupila v řád,
jehož účelem by bylo, ošetřovati raněné. Zároveř
ujal se bývalý japonský vyslanec ve Vídni, Sano
Sanjo
Ivakura
Tokio
Sacuma
Vídeň
červený kříž
9
article
Cunetami, organisace ruchu pro dobrovolné ošetřo-
vání nemocných ve válce, jenž ihned nabyl půdy v
nejšírších vrstvách lidu, tak že ráz rytířstva pominul
a za to za podpory císaře vznikl jeden z nejpopu
lárnějších spolků v říši. Přijal z počátku jmeno »Ha-
kuaiša«, čili »společnost všeobecného lidumilství«a
prokázal za občanské války a při živelních katastro-
fách značné služby. Roku 1884 vešel spolek ve
styky s ústředním výborem v Ženevě a přijal zá-
sady ženevské konvence, k níž japonská vláda roku
1886 úřadně přistoupila. Na to zavedena ustanovení
ženevské konvence s veškerou péčí v japonské ar-
mádě. Po válce Japonska s Čínou, kde společnos
červeného kříže vyvinula činnost velmi horlivou, na-
stal velkolepý rozmach. K zařízeným již dvěma ne-
mocnicím přidružilo se několik nemocničních lodí.
zvláště ale k tomuto účelu již vystavěných, které
za posledních zmatků v Číně také při převážení
raněných též cizích vojenských oddílů prokázaly
cenné služby, jakož i ve východní Asii svého druhu
jediná instituce cvičených ošetřovatelek nemocných,
jež se těší zvláštní protekci císařovny. Společnost,
jejíž řízení jest svěřeno řadě vynikajících mužů, má
znamenitou organisaci a vládne bohatými prostředky,
bude se zajisté i na dále utěšeně rozvíjet. Organi-
sator společnosti, hr. Sano, zemřel 7. prosince v
věku 81 let.
Ženeva
Japonsko
Čína
Asie
Organus
všeobecný lidumilství
Sana
10
article
Dne 9. února 1903: Miškovská Josefa, vdova
po kupci, 73 roky, 142—II. Weirauchová Gabriela,
hokyně, 71 rok, 408—III. Říha Josef, syn kočího, 16
dní, 772—VII. Hvězda Martin, mistr dlaždický, 82
roky, 245—I. Reisingrová Anna, recte Reinzingrová,
vdova, 70 roků, 491—III. Selichar Jaroslav, syn děl-
níka, 11 měsíců, 255—V. Špiclová Josefa, vdova po
kováři, 85 roků, 565—VII. Barták Bohumil, syn zří-
zence dráhy, 3 měsíce, 627—VII. — Ve všeobec-
né nemocnici: Kotrba Josef, zámečnický pomoc-
ník, 25 roků. Lamačová Anna, poštovní úřadnice, 39
roků. Vyrtová Anna, služka, 40 r. — U Milosrd-
ných bratří: Schaller Filip, nádražní dělník, 50
roků. Kraus Emil, býv. obchodník, 44 roky. — U Mi-
losrdných sester: Karasová Marie, posluhova-
čka, 47 roků. Zámečníková Kateřina, služka, 65 roků.
Brabencová Marie, žebračka, 84 roky. Wallerová Pa-
vlína, manželka strojníka, 53 roky. — U Alžběti-
nek: Škodová Alžběta, dělnice, 30 roků
Říha
Josef
Martin
Reisingrová
Anna
Reinzingrová
Selichar
Jaroslav
V Špiclová
Kraus
Emil
Zámečníková
Kateřina
Brabencová
Marie
Wallerová
Miškovská Josef
Weirauchová Gabriel
Vyrtová Anno
Barták Bohumil
Kotrba Josef
U Milosrd
Schaller Filip
Karasová Marie
U Alžběť
Škodová Alžběta
11
article
Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
V úterý 17. února.
Král
Praha
národní divadlo
12
article
120. hra v předpl
(4. čtvrtka. )
Pod jabloní.
Legenda o šesti obrazech. Napsal Julius Zeyer. Hudbu
složil Josef Suk. Režisér Robert Polák. Dirigent
František Picka.
OSOBY: Hospodin, P. Řada. Anděl Raguil, J. Seifert.
Jiný anděl. L. Dostalova. Třetí anděl, J. Rélink. Car
Vatroslav, F. Steinsberg Danica, jeho dcera, H. Kva-
pilová. Ljuba, její družka, L. Matějovská. Svetozar,
Dragan, carové, R. Inneman, E. Focht. Svetimír, Kru-
noslav, Živan, bratří, K. Želenský, F. Matějovský, J.
Vávra. Sluha Svetimírův, J. Havelský. Sluha Kruno-
slavův, K. Mušek. — Andělé, archandělé, sbory
blažených.
— Po třetím obraze přestávka. —
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/410. hod
Julius Zeyer
Suk
Robert Polák
Picek
J Seifert
L Dostalův
J Rélink
Vatroslav
F Steinsberg
H kva
Ljuba
L Matějovská
Svetozar
Dragan
R Inneman
E Focht
K Želenský
F Matějovský
J Vávra
Svetimírův
Kruna
13
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V úterý 17. února.
Začátek o 7. hod.
11. hra v předplacení.
Po třetí.
Vlast.
Po třetí.
Truchlohra o pěti jednáních. Napsal Viktorin Sardou
Přeložil E. Vávra. Režisér B. Lachman.
Konec před 10. hodinou.
Viktorin Sardou
E Vávra
Lachman
Praha
lidový divadlo
14
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
V úterý 17. února.
Začátek o 7. hod.
51. hra v předplacení (úterní).
3908
Nově studováno.
Bandité.
ištěkovo lidové divadlo vna ncon
na Král.
úterý 17. února.
Začátek o 7. hod.
Po třetí:
Ve znamení pravdy, aneb: Milenka
kominíkova.
3884
Lidová hra o třech jednáních od A. Engla a J. Horsta.
Přeložil J. Tišnov.
Král
A Engl
Smíchov
Tišnov
Švandův divadlo
15
article
přiblížiti. Slíbili, že budou nám vypláceti mzdu, ale není
zde nikoho, nemáme, ke komu bychom šli a koho by-
chom se zeptali. Myslíme si, že když to tak dále půjde,
sebereme se a půjdeme tam, kam nás oči ponesou.«
Co mohl jsem říci k jejich upokojení?
Nicmeně pokusil jsem se svědomitě konati své
správcovské povinnosti. Poručil jsem, aby část vily uvedli
do pořádku a přestěhoval jsem tam všechny lidi. Jak da-
lece to šlo, postaral jsem se o potraviny, celkem jsem
však dobře viděl, že jest naprosto nemožno přinésti ně-
jakého užitku.
Tu dostavilo se leto a začala tropická vedra. Italové
a Španělé snášeli je dosti lehce, ale Němci a Haličané —
a těchto byla většina — do slova táli a tak trpěli, že
bylo hrozno na ně se podívati. V kratičké době dva
z nich zemřeli slunečním úpalem. Ženy a děti vesměs
trpěly dysenterií. Lékárnička a léčebná kniha přišly velice
vhod. Avšak lidé netrpěli pouze tělesně, ale byli také
stísněni mravně.
Když první dva lidé zemřeli, všichni Haličané byli
celí zoufalí. Seděli nehybně celé dny, hledíce se ukrýti
před palčivými paprsky slunečními a nechtěli jísti. Marně
jsem se pokoušel je povzbuditi. V odpověď na mé těšení
odpovídali pochmurně:
»Co dělat? Čeká nás stejný konec; zemřeme jako
tito dva.«
Pohřeb těchto dvou krajanů při světle hranice,
v noci, v pustém, hluchém místě bez všelikých obřadů,
bez modliteb a zpěvu, učinil na všechny — též na mne —
zdrcující dojem.
»Jako psy zakopali lidi do země,« říkali Haličané,
odcházejíce od hrobu.
Italos
Španěl
Němec
Haličan
16
article
žádného zápachu. Zde také obrovské liany s fialovými.
žlutými a světle červenými květy podivně splétaly
se se stromy a křovinami, tvoříce neprostupnou, rostlinnou
siť. Pestré a nádherné květy orchideí v celých skupinách
pokrývaly kmeny lesních obrů.
Bylo však třeba jeti dále. Znovu osedlal jsem koně.
Neurazil jsem ani padesát sáhů, když najednou spatřil
jsem na vyvýšenině rozkošnou bílou vilu. Jasně vystupo-
vala na tmavém pozadí obklopujících ji stromů a celá se
třpytila v paprscích k západu schylujícího se slunce.
Před průčelím rostlo několik palem, jež závodily svou
štíhlostí a lehkostí s vysokými bílými sloupy.
Obraz ten byl tak neočekávaný, přítomnost tak
krásné budovy v této hluché poušti byla tak podivuhodná,
že nevěřil jsem vlastním očím a rozhodl jsem, že jest to
vzdušný přelud. Čím více však jsem se blížil, tím jasněj-
ším se mně stávalo, že není to klam zraku, ale skutečný
zjev. S udivením díval jsem se na pěknou budovu, na
rozkošnou mříž, obklopující dvůr, i pospíchal jsem k domu,
těše se, že konečně najdu přístřeší a odpočinek a dovím
se, kde nachází se ona estansia, do níž jedu.
Avšak též vila byla pustá. Mramorové schody její
terrasy byly pokryty tlustou a hustou vrstvou prachu
a jen místy bylo viděti stopy ptačích noh.
Nechtěl jsem se zastaviti. V srdci mém ozval se
smutný pocit a nejednou ohlédl jsem se zpět na tuto
rozkošnou a půvabnou budovu, která byla však pustou
a mrtvou jako vůbec všechno kolem. Zmocnily se mne
neveselé myšlenky, i skloniv hlavu a nevšímaje si cesty,
šel jsem zamyšleně ku předu. Cesta zdála se býti neko-
nečnou. Temný a teskný neklid vzrůstal v mé duši, Únava
zase mne donutila, že posadil jsem se na koně.
„Zápisky emigranta.“
305 —