ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 528c07d0-70e6-11dc-9ee1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 16 celkem · entity: place 26, person 64, org 11, work 7
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 47. ze dne 17. února 1903.
3 masthead
Různé zprávy.
4 masthead
Zemřelí v Praze.
Praha
5 article
= »Cukerní král« ruský, Nikolaj Tereščenko, ma- jitel nejrozsáhlejších ruských cukrovarů, zemře lěchto dnů v Kijevě ve věku šedesáti pěti let. Tereš čenko byl majítelem patnácti cukrovarů, co nejvelko- lepěji zařízených, pro něž pěstoval řepu na vlast- ních pozemcích ve výměře 80,000 desjatin. Tereš- čenko, původem Malorus, byl dobrodincem ve vel- kém slohu a věnoval milliony na dobročinné účely Car Alexandr III. udělil mu hodnost tajného rady Pozůstalost jeho páčí se na 150 millionů rublů. = O katastrofě na Společenských ostrovech ozna- mují se z Londýna ještě následující další podrob- nosti: Kapitán škuneru »Eimee«, jenž přinesl první zprávu o katastrofě dne 26. ledna na Ropetu, páčí ztrátu na lidských životech jedině na ostrovech Hoa, Hikuera a Marakan na osm set. Hikuera měla tisíc obyvatel, kteří se skorem vesměs živili lovem perel, a z těch zahynula as polovice. Hoa a Marakan byly úplně zpustošeny, nikdo tam nevyvázl životem. Osm bělochů zahynulo, mezi nimi jedna žena, která ze strachu skončila sebevraždou. Poněvadž ostrovy zve- dají se jedva dvacet stop nad hladinu moře, vylezli domorodci na kokosové palmy, ale zachránili se to- liko ti, kdož se dostali na nejvyšší stromy. Zachrá- nění, jež přivezl parník »Excelsior«, připlovali od těchto stromů ze vzdálenosti tří mil. Bouře sáhala až k Raiatea na ostrovech Leewardských, kdež sice způsobeny značné spousty, ale lidské životy nepřišly na zmar. Zachránění na ostrovech Společenských nemají ani příbytků, ani potravin, ani šatstva. Fran- couzské úřady postaraly se rychle o pomoc a poslaly na postižené ostrovy dvě válečné lodi s čerstvou vo- dou a potravinami. K nim připojil se italský křižák
Tereščenko Malorus Ho Hikuer Marakan Excelsior Fran Londýn
6 article
»Calabria«. Zachránění vypravují, že obloha 11. ledna, v den katastrofy měla velmi podivnou barvu, což vzbudilo všeobecné znepokojení. Zároveň byl vzduch nadmíru dusný. Bouře dosáhla vrcholu dne 14. a 15. ledna a byla neobyčejně prudká a zhoubná. Každá vlna předstihovala předešlou výškou, až se konečně přes ostrovy převalila spousta vod zvýší 40 stop. Ka- pitán parníku »Mariposa«, jenž 8. února přibyl do San Franciska, páčí celkovou ztrátu na lidských ži- votech na pět až deset tisíc. Předpokládá se, že toto vzedmutí moře bylo způsobeno podmořskými země- třeseními. V září 1900 zpustošil orkán pobřeží texas- ské a vzedmutí moře zničilo tehdáž město Galveston. při čemž zahynulo 4000 lidí. Roku 1896 postiženy byly Japonsko a Čína podobnou záplavou. V jediném Japonsku prý vodní spousta zvýší 80 stop zahubila přes třicet tisíc lidských životů. = Zastřelila pomlouvače. Z Maconu, Ga., se oznamuje: Paní Ella Carsonová, učitelka telegrafie na Georgia Alabama Business College, zastřelila R. A. Rigsbyho, učitele krasopisu na Laniers Business College. Tato krvavá událost odehrála se v kanceláři advokáta M. Bayna. Rigsby roztrušoval prý mez žáky lživé pomluvy o paní Carsonové a ona se za to na pomlouvači pomstila. Po spáchané vraždě vy- dala se paní Carsonová dobrovolně úřadům. = Důmyslný podvod. Ze Stoličného Bělehradu se oznamuje: Zdejší biskup Julius Varoszi dosta těchto dnů z Vídně telegram, v němž mu minister ský rada u ministeria králova dvora, Geza Vertessy
Carsonová Rigsby M Bayna Carson Julius Varoszi Calabria Ka San Francisko Galveston Japonsko Čína Macon Bělehrad Vídeň Georgia Alaba business College
7 article
oznamoval, že jej navštíví v záležitosti velmi důle- žité v jeho residenci. Host skutečně přibyl v několika dnech do Stoličného Bělehradu a podnikl s biskupem několik výletů. Host měl četné řády a choval se velmi vznešeně. Než odejel, požádal biskupa o pří- spěvek pro uherskou šlechtickou rodinu, jež se ocí- tila na mizině a vskutku dostal 12.000 korun. Host poděkoval ve jmenu schudlého šlechtice velmi vřele a odejel. Teprve po jeho odjezdu byl tajemník bisku- pův jat podezřením a telegrafoval do Vídně ministe- riálnímu radovi Vertessyovi, nejde-li tu o nějaký pod- vod a ještě téhož dne došla telegrafická odpověď, že biskup sedl na vějíčku podvodníku. Pešťská policie, jíž byl ihned zaslán popis osoby podvodníkovy, soudí. že podvod spáchal dávno hledaný šejdíř, vystupující pod jménem hr. K. — Dle došlých právě zpráv po- dařilo se již podvodníka zatknout ve Vídni. Jest to jakýs Mirka Strassnoff, jenž ve Vídni udal, že jest divadelním tajemníkem. Nalezly u něho i miniaturní řády, jichž užíval na svých výpravách. Byl velice překvapen, když jej přišli zatýkat. Strassnoff byl již šestkrát trestán. Byl policií dodán trestnímu soudu. Zároveň však vyšlo na jevo, že týmž způsobem podvedl o Vánocích biskupa nitranského Emericha Bemdao 2000 korun, tamějšího kanovníka hr. Batthyanyao 1000 korun a biskupa v Kamenci, dra. Viléma Istvana v lednu o 6000 korun.
Strassnoff Emerich Istvan Bělehrad Vídeň Kamenec
8 article
= Japonská společnost červeného kříže. Z Tokia se oznamuje: Japonská společnost červeného kříže, jež před nedávnem slavila dvacetipětileté jubileum svého trvání, jest, co se týče počtu členstva, svého druhu jediná. Roku 1900 měla již 600.000 členů od té doby členů neustále přibývalo. Členský pří spěvek jest tři jeny (7.50 franků), jejž dlužno plati po deset let. Společnost povstala roku 1877 za po- vstání v kraji Sacuma. Tehda první a druhý říšský kancléř, knížata Sanjo a Ivakura vyďali provolání k vysoké šlechtě japonské, aby se sestoupila v řád, jehož účelem by bylo, ošetřovati raněné. Zároveř ujal se bývalý japonský vyslanec ve Vídni, Sano
Sanjo Ivakura Tokio Sacuma Vídeň červený kříž
9 article
Cunetami, organisace ruchu pro dobrovolné ošetřo- vání nemocných ve válce, jenž ihned nabyl půdy v nejšírších vrstvách lidu, tak že ráz rytířstva pominul a za to za podpory císaře vznikl jeden z nejpopu lárnějších spolků v říši. Přijal z počátku jmeno »Ha- kuaiša«, čili »společnost všeobecného lidumilství«a prokázal za občanské války a při živelních katastro- fách značné služby. Roku 1884 vešel spolek ve styky s ústředním výborem v Ženevě a přijal zá- sady ženevské konvence, k níž japonská vláda roku 1886 úřadně přistoupila. Na to zavedena ustanovení ženevské konvence s veškerou péčí v japonské ar- mádě. Po válce Japonska s Čínou, kde společnos červeného kříže vyvinula činnost velmi horlivou, na- stal velkolepý rozmach. K zařízeným již dvěma ne- mocnicím přidružilo se několik nemocničních lodí. zvláště ale k tomuto účelu již vystavěných, které za posledních zmatků v Číně také při převážení raněných též cizích vojenských oddílů prokázaly cenné služby, jakož i ve východní Asii svého druhu jediná instituce cvičených ošetřovatelek nemocných, jež se těší zvláštní protekci císařovny. Společnost, jejíž řízení jest svěřeno řadě vynikajících mužů, má znamenitou organisaci a vládne bohatými prostředky, bude se zajisté i na dále utěšeně rozvíjet. Organi- sator společnosti, hr. Sano, zemřel 7. prosince v věku 81 let.
Ženeva Japonsko Čína Asie Organus všeobecný lidumilství Sana
10 article
Dne 9. února 1903: Miškovská Josefa, vdova po kupci, 73 roky, 142—II. Weirauchová Gabriela, hokyně, 71 rok, 408—III. Říha Josef, syn kočího, 16 dní, 772—VII. Hvězda Martin, mistr dlaždický, 82 roky, 245—I. Reisingrová Anna, recte Reinzingrová, vdova, 70 roků, 491—III. Selichar Jaroslav, syn děl- níka, 11 měsíců, 255—V. Špiclová Josefa, vdova po kováři, 85 roků, 565—VII. Barták Bohumil, syn zří- zence dráhy, 3 měsíce, 627—VII. — Ve všeobec- né nemocnici: Kotrba Josef, zámečnický pomoc- ník, 25 roků. Lamačová Anna, poštovní úřadnice, 39 roků. Vyrtová Anna, služka, 40 r. — U Milosrd- ných bratří: Schaller Filip, nádražní dělník, 50 roků. Kraus Emil, býv. obchodník, 44 roky. — U Mi- losrdných sester: Karasová Marie, posluhova- čka, 47 roků. Zámečníková Kateřina, služka, 65 roků. Brabencová Marie, žebračka, 84 roky. Wallerová Pa- vlína, manželka strojníka, 53 roky. — U Alžběti- nek: Škodová Alžběta, dělnice, 30 roků
Říha Josef Martin Reisingrová Anna Reinzingrová Selichar Jaroslav V Špiclová Kraus Emil Zámečníková Kateřina Brabencová Marie Wallerová Miškovská Josef Weirauchová Gabriel Vyrtová Anno Barták Bohumil Kotrba Josef U Milosrd Schaller Filip Karasová Marie U Alžběť Škodová Alžběta
11 article Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. V úterý 17. února.
Král Praha národní divadlo
12 article
120. hra v předpl (4. čtvrtka. ) Pod jabloní. Legenda o šesti obrazech. Napsal Julius Zeyer. Hudbu složil Josef Suk. Režisér Robert Polák. Dirigent František Picka. OSOBY: Hospodin, P. Řada. Anděl Raguil, J. Seifert. Jiný anděl. L. Dostalova. Třetí anděl, J. Rélink. Car Vatroslav, F. Steinsberg Danica, jeho dcera, H. Kva- pilová. Ljuba, její družka, L. Matějovská. Svetozar, Dragan, carové, R. Inneman, E. Focht. Svetimír, Kru- noslav, Živan, bratří, K. Želenský, F. Matějovský, J. Vávra. Sluha Svetimírův, J. Havelský. Sluha Kruno- slavův, K. Mušek. — Andělé, archandělé, sbory blažených. — Po třetím obraze přestávka. — Začátek o 7. hod. Konec o 1/410. hod
Julius Zeyer Suk Robert Polák Picek J Seifert L Dostalův J Rélink Vatroslav F Steinsberg H kva Ljuba L Matějovská Svetozar Dragan R Inneman E Focht K Želenský F Matějovský J Vávra Svetimírův Kruna
13 article Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V úterý 17. února. Začátek o 7. hod. 11. hra v předplacení. Po třetí. Vlast. Po třetí. Truchlohra o pěti jednáních. Napsal Viktorin Sardou Přeložil E. Vávra. Režisér B. Lachman. Konec před 10. hodinou.
Viktorin Sardou E Vávra Lachman Praha lidový divadlo
14 article Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově. V úterý 17. února. Začátek o 7. hod. 51. hra v předplacení (úterní). 3908 Nově studováno. Bandité. ištěkovo lidové divadlo vna ncon na Král. úterý 17. února. Začátek o 7. hod. Po třetí: Ve znamení pravdy, aneb: Milenka kominíkova. 3884 Lidová hra o třech jednáních od A. Engla a J. Horsta. Přeložil J. Tišnov.
Král A Engl Smíchov Tišnov Švandův divadlo
15 article
přiblížiti. Slíbili, že budou nám vypláceti mzdu, ale není zde nikoho, nemáme, ke komu bychom šli a koho by- chom se zeptali. Myslíme si, že když to tak dále půjde, sebereme se a půjdeme tam, kam nás oči ponesou.« Co mohl jsem říci k jejich upokojení? Nicmeně pokusil jsem se svědomitě konati své správcovské povinnosti. Poručil jsem, aby část vily uvedli do pořádku a přestěhoval jsem tam všechny lidi. Jak da- lece to šlo, postaral jsem se o potraviny, celkem jsem však dobře viděl, že jest naprosto nemožno přinésti ně- jakého užitku. Tu dostavilo se leto a začala tropická vedra. Italové a Španělé snášeli je dosti lehce, ale Němci a Haličané — a těchto byla většina — do slova táli a tak trpěli, že bylo hrozno na ně se podívati. V kratičké době dva z nich zemřeli slunečním úpalem. Ženy a děti vesměs trpěly dysenterií. Lékárnička a léčebná kniha přišly velice vhod. Avšak lidé netrpěli pouze tělesně, ale byli také stísněni mravně. Když první dva lidé zemřeli, všichni Haličané byli celí zoufalí. Seděli nehybně celé dny, hledíce se ukrýti před palčivými paprsky slunečními a nechtěli jísti. Marně jsem se pokoušel je povzbuditi. V odpověď na mé těšení odpovídali pochmurně: »Co dělat? Čeká nás stejný konec; zemřeme jako tito dva.« Pohřeb těchto dvou krajanů při světle hranice, v noci, v pustém, hluchém místě bez všelikých obřadů, bez modliteb a zpěvu, učinil na všechny — též na mne — zdrcující dojem. »Jako psy zakopali lidi do země,« říkali Haličané, odcházejíce od hrobu.
Italos Španěl Němec Haličan
16 article
žádného zápachu. Zde také obrovské liany s fialovými. žlutými a světle červenými květy podivně splétaly se se stromy a křovinami, tvoříce neprostupnou, rostlinnou siť. Pestré a nádherné květy orchideí v celých skupinách pokrývaly kmeny lesních obrů. Bylo však třeba jeti dále. Znovu osedlal jsem koně. Neurazil jsem ani padesát sáhů, když najednou spatřil jsem na vyvýšenině rozkošnou bílou vilu. Jasně vystupo- vala na tmavém pozadí obklopujících ji stromů a celá se třpytila v paprscích k západu schylujícího se slunce. Před průčelím rostlo několik palem, jež závodily svou štíhlostí a lehkostí s vysokými bílými sloupy. Obraz ten byl tak neočekávaný, přítomnost tak krásné budovy v této hluché poušti byla tak podivuhodná, že nevěřil jsem vlastním očím a rozhodl jsem, že jest to vzdušný přelud. Čím více však jsem se blížil, tím jasněj- ším se mně stávalo, že není to klam zraku, ale skutečný zjev. S udivením díval jsem se na pěknou budovu, na rozkošnou mříž, obklopující dvůr, i pospíchal jsem k domu, těše se, že konečně najdu přístřeší a odpočinek a dovím se, kde nachází se ona estansia, do níž jedu. Avšak též vila byla pustá. Mramorové schody její terrasy byly pokryty tlustou a hustou vrstvou prachu a jen místy bylo viděti stopy ptačích noh. Nechtěl jsem se zastaviti. V srdci mém ozval se smutný pocit a nejednou ohlédl jsem se zpět na tuto rozkošnou a půvabnou budovu, která byla však pustou a mrtvou jako vůbec všechno kolem. Zmocnily se mne neveselé myšlenky, i skloniv hlavu a nevšímaje si cesty, šel jsem zamyšleně ku předu. Cesta zdála se býti neko- nečnou. Temný a teskný neklid vzrůstal v mé duši, Únava zase mne donutila, že posadil jsem se na koně. „Zápisky emigranta.“ 305 —