Ročník XXXX.

V Praze, v sobotu dne 26 května. 1900

Číslo 144.

Na ranní a odpol. lise pesdelácí se v Praze v sdnininsinn na čtvrt lnta na měo “ drolí den cnk

K e sa čkrrt lota n něse . 2 K pr

an Pošteai

ia na drre i d ia rsjí sisti n::: ik 2i

Říšská rada v úzkých. Tak tedy zvěděli jsme laskavostí kra- kovského »Czasu«, jak si předseda mini- sterstva p. dr. Körber upravil svůj akční plán pro nejbližší a nejnalehavější státní nezbytnost, jíž se jeví býti — odstra- nění české obstrukce. Z obšírné rozmluvy, námi již včera uveřejněné, jest zajisté nejpamátnější druhá její polovina, v níž pan předseda ministerstva — všecku zodpovědnost uvaluje na říšskou radua ohlašuje ji bezohledný konec, neposťará-li s o to, aby českou obstrukci pře- mohlal Předseda ministerstva sám vy- čká, jak říšská rada či vlastně pravice tento silácký kousek provede, a podle toho zařídí další své kroky. Slyšme: »S mnoha stran dochází pod- pory myšlenka rozpuštění rady říš- ské; a není to nikterak divným, uváží-li se, že jest to jediný pokus, jehož vládv v poslední době ještě se nechopily. Přede- všim se jedná o to, zdali strany samy se odhodlají a budou s to vážně se vzchopiti ku přemožení obstrukce. Doposavad se to ještě zajisté nestal opravdový pokus (?1) Strany, kteréž si zakládají na trvání nynější sněmovny, musily by i poskytnouti důkaz. že jsou si vědomy povinnosti, aby provedly energický boj proti obstrukci. Dnes nadešla chvíle, kdy jak kolo polské, tak i ostatní strany pravice mohou prakticky osvěd- čiti svou náklonnost — ostatně nepochyb- nou — ku soustavě parlamentní. Nezna- mená to níkterak, že boj proti obstrukci má zabezpečené ví tězství; ale jest bezpodminečně nutno. započíti jej čestně, upřímně a rozhodně Vláda již dokázala, že dovede býti trpělivou musí se státi pokus unaviti obstrukci a vy- čerpati její síly. Na pořadu jednacím nej- bližší schůze nalezá se prozatímní rozpočet.

V případu, že by Čechové zamítli kompro miss a obstrukci prováděli dále, bude věc ostatních stran, aby tuto obstrukci zlomily. K tomu jest třeba vytrvalosti obětování vlastního pohodlí. Však z pouhé nedbalosti tatáž pravice zůstavila hra- běte Thuna při dvojím hlasování na měl- čině! Nutno vydržeti dlouhé schůze a snad i osobní útoky a urážky. A když strany ve sněmovně tuto zkoušku provedou, snad se přece udá zmoci obstrukci; a zajisté bude aspoň podán důkaz odhodlané k tomu vůle. Dokud takového důkazu není, nelze se diviti, že rozpuštění sněmovny se dopo- ručuje jakožto jediný, dosud nepoužitý pro- středek ku vyváznutí z krise. « — Tak to tedy ví nyní nejen pravice, ale zvláště kolo polské, že buď porazí českou obstrukci, aneb samy položí nynější sně- movnu do rakve — rozpuštění, jakožto jedi- ného dosud zbývajícího a nepoužitého expe- rimentu.

Pochopujeme, že »Reichswehr« ihned vystihl čertovo kopýtko této šarády, jež předložena k rozřešení pravici a zvláště kolu polskému, a že prohlašuje úplný svůj souhlas s myšlenkou p. předsedy minister- stva, ovšem s jedinou důležitou vy- hradou, že vláda nesmí hnáti do boje proti obstrukci české pouze kolo polské katolickou stranu lidu a jihoslovanské sdru- žení, ale že se musí o milodar na výpravu tuto obrátiti i k stranám levice, zejmena oněm, jež o sobě tvrdí, že zachovávají stát a jsou způsobilé ku vládě. Ale strany německého souručenství nikterak neprojevují ochotu, zatarasiti si vlastní cestu k obstrukci, ba jejich hlavní orgán přímo prohlašuje opak přání předsedy ministerstva. »Je-li to však pravý směr chování levice, lze již dnes tvrditi, že mladočeská obstrukce čilá a zdravá se dožije 30. června t. r. Strany pravice, i kdyby chtěly, ne- budou ani s to, aby svedly takový umě- lecký kousek, aby zatarasily pěšiny mlado- české obstrukci a při tom případné něme cké obstrukci zachovaly volnou, pohodlnou a širokou silnici

Přes to vše se zdá, že časopisy polské rozmluvou dopisovatele »Czasu« s předsedou ministerstva panem drem. Körbrem hluboce jsou rozčileny a to bezpochyby pro hrozbu s rozpuštěním rady říšské, nebeť i »Dziennik Polski« i »Gazeta Narodowa« současně s kra kovským »Czasem« píší články proti české obstrukci, jež podivuhodným pochodem my šlenkovým jako by učarovány točí se jena jedině kol rozpuštění rady říšské, jež se zdá »Dz. Pol.« věcí překonanoua spíše prý věřiti možná v její odročení, kdežto »Gaz. Nar.« vypátrala, že vlastním tajem stvím české obstrukce jest způsobiti — ro puštění rady říšské Za těchto okolností vyjímá se vídeňská zpráva peštského »Tagblattu« o posledn schůzi výkonného výboru pravice jako k lí ku rozmluvě předsedy ministerstva dr Körbra s dopisovatelem krakovského »Czasu Zůstavujíce peštskému listu zodpovědnost za vlastní obsah zprávy o tom, co »dál se za kulisami rakouského par- lamentarismu v poslední době , klademe tuto stručně její podstatný o bsah Z časopisů jest známo, že konala se tyto dny po delší době schůze výkonného výboru pravice, o jejímž průběhu se zachovává přísné mlčení. Ale není zdi tak silné, aby skrze ni něco neproniklo. V polském kole jest, jak známo, směr, v jehož čele je nyní pan Řu- tovský, tíhnoucí na levo a snažící se sblížiti Poláky co možná s německou levicí. Tent směr zdánlivě nedávno v kole polském

NAR zvítězil a způsobil známé lvovské osvědčení proti české obstrukci. Rovněž v katolickéli- dové straně, kteráž se rekrutuje jen z Němců. jsou dva proudv. Štyrští a hornorakouští po slanci, již jdou za bývalým ministrem bar Dipaulem, tlačí na pravo, kdežto Tvroláci s Kathreinem na levo; tento směr zdál se býti silnější. Za těchto okolností sestoupil se výkonný výbor pravice; mělo se za to, že s Čechy zatočí zkrátka a zdálo se, ze jde vše podle přání oněch polítiků, kteří chtějí Čechy osamotiti a hledati oporu u levice. Ve schůzi to šlo ostře, naleháno na Čechy aby se vzdali obstrukce z ohledu na stát na Poláky, na velkostatkáře, již nemohous dáti zatlačiti v odpor proti koruně, na Slo- vince, na stavbu dráhy přes Tury, a i hrozby vyslovovány. Ale také upozorňováno, že nej- důležitější jest souvislost pravice, v její trvání spočívá na ten čas nejdůležitější ne- zbytnost státní, před níž vše ostatní musí ustoupiti do pozadí; bylo řečeno, že při bojích ve sněmovně jde vlastně o otázku moci: levice chce rozbiti pravic a tím si utvořiti půdu, by se do- stala ku vládnímu veslu. A tyto důvody, jak se zdá, rozhodly a konec byl, že stalo se asi dohodnutí v ten smysl: ob- strukce sem, obstrukce tam — přede vším pečujme o sounáležitost většiny. Nebylo to ovšem ani těmito slovy vysloveno ani proto- kolováno; naopak, Čechům co nejdůtklivěji domluveno, aby se vzdali obstrukce, pánové

Javorský a Kathrein nabídli se ku všelikému prostředkování, aby vzdání se obstrukce umožnili, a pro případ opačný upozorněno bylo na všemožné následky, ale vždy s onou výhradou. Zkrátka, výsledek poslední schůze výkonného výboru pravice jest, že většina zůstane pobromadě a ničeho proti české ob- strukci nepodnikne. A proto, že levice leká se z důvodů na snadě jsoucích jakékoli změny jednacího řádu sněmovny, jes vlastně úspěch obstrukce takřka zajištěn. Peštský list končí svůj zajímavý referát následovně: Konec nemůže býti jiný, nez rozpuštění sněmovny poslanců a k tomu přímo spějeme. Bude-li nová sněmovna lepšt než nynější, zůstavujeme bez poznámky. Pestrý obraz situační, jak se obráze v těchto hlasech a názorech z nejrůznějších hledisk, jest ovšem pouhou momentní foto- grafií, která již v nejbližší chvíli může po- zbyti své zajímavosti; tolik však se zdá b t jistým, že situace se přiostřuje proti t rván posavadní rady říšské, jejíž jedno tlivé skupiny jsou již příliš zkostnatělé.

Delegace. Rozprava o zahraničném rozpočtu. Z Pešti, 25. května. (Zvl. telefgrm. »Nár. Listů«.) Dies irae, dies illa Několik let již je každá schůze rakousk delegace, věnovaná resortu hraběte Goluchow ského, soudným dnem pro nynějšího správee zahraničné politiky rakouské. Tak dostal sedo této debaty nezvyklý moment: moment osobní Jenom vinou ředitele vídeňského kabinetu, pro tože v protivě k systému hraběte Kalnoka který stával opatrně v ústraní a pozadí, staví svoji individualitu přespříliš do popředí, také v sférách, které leží mimo obor je h působnosti a které by měly být proň — jak praví Marcel Prévost — »jardin secrěte« uzavřenou zahradou. Tak vysvětluje se vzpo menutý neobyčejný zjev zcela jednodušea prostě. Dvě řeči české, promluvené dnes delegáty Kaftanem a Stránským, byly spo lečnými obžalovacími spisy na hraběte Golu chowského. Argumenty, na kterých spočívaji jsou vzaty z činnosti jeho, zvláště z doby po slední. Předneseny byly obě řeči s velkým dů razem a velikou vervou a sledovány všeobecnou pozorností. Těž s gallerie, ve všech prostorách plné, na které seděla deputace z e za- braných zemí v turbanech a fozech.

Ohromný materál snesl s pilností, která je první jeho přirozeností, posl. za Prahu. V ne- celě hodině probral všechna themata soudobe politiky se stanoviska českého národa. Postavi do náležitého světla události berlínské a vytk hraběti Goluchowskému, že pomohl opět Berlínu ke slávě těžiska světového a k opětnému za- bezpečení zájmů německých, které jsou po každé stránce zájmům rakouským protichůdnými. Silný a hluboký dojem činil ohnivý jeho protest proti pokusu, přiměti císaře rakouského. by přítomen byl v Berlíně slavnosti odhalení pomníku krále Sigmunda, jehož Rakousku českému národu nepřátelské smýšlení a činy delegát Kaftan vylíčil na základě historické skutečnosti. Hospodářská část zaujala široké místov výkladech delegáta Kaftana. Vzbudila souhilas v pravo v levo. Na konec formuloval určitým a jasným způsobem podmínky všeliké zdárné, v pravdě rakouské politiky ve vnitru i na venek. Dr. Stránský mluvil dnes jinou formou než jindy. Volil causerii, politický feuilleton n povrchu zdánlivě hladký, ale všude samý osten který zraňuje a bolí. Cítil to také hr. Golu chowski. Přecházel netrpělivě a když byl nej- nemileji dotčen, obrátil se, by nebylo viděti v jeho obličeji dojem: mrzutost a hněv. Mo- ravskému mluvčímu byl vzorem hr. Hübner. Vzorem, který dlouho bude nedostižitelným nedostižným. Je velikým úspěchem českého de- legáta z markrabství, že jeho posluchačům tanul tento vzor vůbec na mysli

NILIS

Del. Kaftan a dr. Stránský vedli dnešní zápas toliko na jednu frontu: proti zodpovědnému ministru. Cokoli měli a mají n srdci proti Němcům, vtělovali ve stesky, nikd nepodnikajíce ani přímého ani nopřimého ná- jezdu, by se vyhnuli výčitce provokace. Tím víco překvapiti musil nezřízený, zeel bezdůvodný, náhlý a zákeřný útok poslance dra. Demel a na ně. Beze vší příčiny vme jim do tváře drzou, nestoudnou urážku, ze »chodí prý žebrame. Nemá omlavu unáhlení, ukvapení neb temperamentu. Naopak: měl iufamii tu připr venu. Četl totiž z manuskriptu, který si poho dlně rozložil před sebe na pult. Jednal tedy úmyslně a s rozvahou a prot musí prečin jeho býti zatracen dvojnásobně. Nezůstal neztrestným; pokuta dostavila se v zá- pěti. Neprodlenně a hned. A jiná přijde ještě zltra. Prihlásil se bez průtahu dr. Pacák k od- vetě neurvalému Slezanu, jenž zanesl do dnešní klidné diskusse brutální tón, insulty vrženými celému českému národu, jakoby tento nedomáhal se zákonných a přirozených práv, nýbrž chodi za almužnou. Způsobena bouřlivá scéna. Dele- gáti dr. Pacák a dr. Stránský, kteří stál vedle něho, volali naň: »Kdo chodí prosíkem?- Dr. Grěgr a Kaftan: »Jmenovat ! Jme- novat! Dr. Demel: »Nebudu nikoho jme- novat.« Dr. Pacák: »Jako muž přímý musíee říci, koho myslite, jinak jste zde před veřej- nosti a delegací lhářem ! Dr. Pacák, dr. Sláma. dr. Grégr, dr. Stránský a Kafian opětovali ne- ústupně a hlasitě: »Jmenovat ! Jmenovat!« Dr Pacák (nejvyšším hlasem): »Jste-li poctivcem, musite své nařčení zde veřejně“ dokázati !« Nyní teprve vyhrklo z purkmistra těšín- ského: » Moskva.« Slovo to provázeli Čechové hlasitým po směchem a dr. Pacák pohrdlivě mu děl: »T je nejstarší odrhovačka!« Delogát dr. S l á ma. který hned potom dostal se k slovu, dal dru.

Demelovi co pro to. Hněvem se chvěje odvěti mu, že nejméně práva vyčítati Čechům úča- stenství na národopisné výstavě města ruskéh má strana německá, jejížto vůdcové loni a před- loni sli v roli německých bolestinů škemrat u bratrů v německé říši za pomoc a podporu. že 6millionový národ český nebojí se boje, do něhož byl vehnán, ani kdyby zůstal sám a ž náš uvědomnělý lid nechce a nebude zobronit tam, kde má právo zádat. K parátní a pádné polemice té dodal Sláma statisliku vypovidací akce pruské pro Čechům a Polákům za posledních tří měsíců Byly to eifry děsné, hrozné. Povážme: vyobco váno 199 osob v jediném kvartálu a jediném okresu! »Co tomu říká p. ministr ?« — tázal se p. dr. Pacák hr. Goluchowského před ním stojícího. »Mám ty věci na zřetoli !« odp věděl tento. Rozpočet ministerstva zahraničního dne nedojednán. Stane se tak zítra. Z Pešti, 25. května. (C.-B.) V dnešní plné sehůzi rakouské delegae- podali dotazy delegáti Vencajz: proč nebyla dána koncesse na využitkování krápníkových zřídel v Bosně; — Vachňanin po účastenství mužstva 80. pěšího pluku na cvičeních a pochodech o pravo- slavných velikonocích v Haliči: — G es s m an n p založení jednoty rakousko-uherských důstojníkův vojenských úřadníků. Přechází se k rokování o rozpočtu mini sterstva zahraničních věcí. Relerent del. markýz Bacquehem poukáza na výborovou zprávu a konstatuje, že zvýšený po- žadavek asi 250.000 K jest věnován na rozmnožen konsulátů, teda opatření, jež delegace vždycky schva- lovala.

Del. Kaftan Slavná delegace Na hradech české šlechty udržela se p dnes pověst o bílé paní, pramáteři staroslav ných rodů, která se na chodbách zámeckýc objeví vždy, kdykoliv hrozí rodu nebezpečl. Také v našem soustátí vyskytuje se časem podobný zjev, také rakouská říše má s v o bllou paní, jež náleží jědnou velmožným rodům Vetínů a Hohenzollerů, po druhé vysílá slavný rod Vitelsba šský, an i rodina Eulenburgů svou bílou paní d temných, klikatých chodeb rakouské politiky. vnější a vnítřní, jež jako nikde jinde těsně spolu souvisí. Pohříchu bývá to vždy český národ, jejž ohlášené zlo stihne jemu bolestné rány zasadí. Jak často byl český lid po stoletém ut pení blízek dosažení svého zaručeného práva Připomínám diplom říjnový z r. 1860. kterým samospráva království a zemí plnou mě- rou a neodvolatelně byla zaručena, c - sařský manifest ze dne 20. zár 1865, kterým historická práva království če- ského byla naroveň postavena právům krá- lovství uherského, královský reskr ip ze dne 12. září 1871, kterým práva krá lovství českého císařem plně a nez krá- ceně byla uznána a slíbeno je i zjevně p ří- sahou korunovační potvrditi. Ale v takových dobách vždy vyskytla se ona ne- šťastná ruka Sudičky, která přestřihla pásku, jež měla země koruny české těsněji k rakou- skému mocnářství a nejvyšší dynastii připojiti. Nemůže býti s podivením, když český lid a jeho zástupci nesledují příliš radostně poslední události v oboru naší politiky zahraniční, kdyz nespatřují tak nadějně jako ctěný předseda dele- gace v trojspolku plnou záruku míru na rodního, když nevidí v berlinské cestě císařově posilnění s amostatného postave ní naš říše.

Celému světu jest přece jasno, že neplatila cesta ta pouze slavnosti rodi nne k tomu nebylo by potřebí tak velkého diploma- tického apparátu, přítomnosti ministra zahranič ných záležitostí, chefa generálního štábu a p. Zvláště podivným ano podezřelým jeví se dotěravá horlivost s jisté strany, snažícíse označiti berlínské slavnosti j ako nové upe- nění trojspolku, naproti čemuž se strany druhé se na základě jistých příznaků uvádí, ž spolku tohotu vskutku již není, že pouz zovnější obal jeho mocno st m spolkovými u okna na odiv s staví, aby se myslilo, že jest troj- spolek ještě n a ži v ě. Od té doby, kdy byly odkryty dráty, ve- doucí pod zemí, jakožto tajná z aji š to- vací smlouva Německa a Ruska, což mělo za následek schůzku cls a ře Františka Josefa I. a cara Mi ku- láše II. v Petrohrad ě, potom po dojmu dnů, c leařem Vilémem II. v N a r vě prožitých, jež jej vehnaly do náručí Anglie, musily i u nejvěrnějších přívržene a ctitelů trojspolku vzni kno u- pochybnosti o pevném a nezvrat- ném trváni této vychválené »so- lidní stavby středoevropské h spolku míru«. Řečník ličí pak politické a hospodářsk poměry v Italii, kde stále větší půdy nabývá odpor proti trojspolku z příčin politických zvláště hospodářských. Ministru zahraničních záležitostí utkvělo z jisté v paměti, že bezprostředně před vypově zením války řecko-turecké v dubnu r. 1897 vídeňský kabinet berlínskému a jtal skému kabinetu podal stejně znějící noty v nichž žádá so za souhlas k pri pojení okupovaných provincif bo sensko-hercegovských. Odpověď nebyla povzbuzující. Berlínsk kabinet připomenul, že trojspolek ne by založen k ůčelům výbojným vůbe a v záležitostech balkánských zvlášť, Italie prohlásila, že jakmile Rakousko proklamuj anexi Bosny a Hercegoviny, vojsko i tals ké obsadí Albanii.

Cesta císaře Viléma II. do Vídně dne 21. dubna 1897 na uchlácholení Rakouska a hned potom dne 25. dubna 1897 cesta císaře ra- kouského do Petrohradu, uzavření do hodnutí mezi Rakouskem a Ru- skem byly pouhými důsled ky těchto událostí. Následky zmíněné odpově Italie musila delegace před dvěme roky při titulu »dodatečný úvě správy vojenské« v obnosu 30 mill. zl uhraditi. Na tuto míru musí býti uvedeno ujišťován o nezvratném přátelství členů trojspolku a tedy i cena trojspolku pro Ra kous k o. Řečník obrací se prudce proti ministruv příčině vypovídání Čechů z Německa, vůči kt- rému ministr má jen omluvy a výmluvy, a v záležitosti mersinské, jež týkala se Rak Lloydu, dovedl energicky zakročiti proti — Tu- recku, proti Německu však kuráže nemá, ač ti síce pruských poddaných těší se v Rakousk velkému blahobytu. Nemůžeme tedy viniti z nepravdy politiky kteří tvrdí, že papíry, jež obsahuj úmluvy velmocí trojspolkových. nejsou sice ještě roztrhány, avšal že stojí spolek ten po několik roků již tam kde má pouze význam pro děje pisc. Okřídlené slovo kollegy posl. dra. K ra máře o přehraném klavíru luxu- sovém, jež své doby veškerý úřadní a polo- úřadní tisk v Rakousku a Německu tak roz- čililo, nebylo tedy pouhou frásí. Musí se uznat že Jeho Excellence pan hr. Goluchowski se v potu tváře přičinil, aby jej potáhl novým strunami a jestliže se mu dosud nepodařilo vy- kouzliti z něho luzné tony harmonické, není c jistě jeho vinou, nýbrž jsou toho pří činou nesčísíné trhliny v dese resonanční.

Záleželo-li tedy rakouským státníkům n tom, aby berlínskou výpravou demonstroval pro trojspolek, musíme upozorniti,ž taková demonstrace bere na s často povahu aggresse, jež neslouží účelům naší říše, může snadno vyvolati roz- ladění na místech, se kterými máme pěstovat styky přátelské. Bezpečně však bylo doefleno toho, z stal se Berlin střediskem politik- evropské, Německo potřebov a takové manifestace, aby svo u vábe v oboru politiky světové zvýšilo Řečník vytýká pak rakouskému velevyslano v Berlině, že pojal do berlínského slavnostního programu účastenství císaře a krále Františk Josefa při odhalení pomníku Zikmun dova v »aleji vítězné«, téhož Zikmund, krále římského, jenž porušiv slovo své, dan Mistru Janu Husovi, nezměrné zlo v Čechác zavinil, jenž dal sejmouti v posvátné kapli sv kříže na Karlštejně s klenby stropové zlat slunce a hvězdy, aby kovem jejich za platil žoldnéře, jež vedl prlo vlasti své. Na štěstí uchoval nás takt ci sařův od této příhany Nelze pochybovati, že troj spolek poskytnul ohromných vý- hod říši německé, která byvši na zad a v bok Rakouskem a Italií chráněna, uvolnila siruce, mohou se vojensky a hospodářsky vel m vyvinovati. Rakousku však hrozí při trojspolku nebez pečí, že bude vtaženo do cizích jemu sfé hospodářských a že tím velice utrpi. Také my přejeme sobě živě, aby stát ná udržoval nejlepší přátelské styky k mocné říši německé, zachovávaje však sobě plne a nezkráceně svou samostatnoa jednání na venek. Útoku Ruska, jež dal nám tolik důkazů věrného přátelství, nemusíme V arobném prodeji: apníl otě, . . . ne ee vo sllankách na vonkově opoiednl. : : . . . . : e h Insoraty rlati se hotavě vppře nellesní ertyj aplnl- Tam nacbázejí se tak redako slskárna a erpedice Národnich Lista- Rukoplsy se novrae-i

se obávati; proti Italii má mocnářství ve věrném Tyrolsku a v dynasticky smýšlejí cích, pohříchu dosud odstrkovaných ra- kouských Slovanech jižních pev- nou, nezdolnou baštu, dovedou -l státníci rakouští hradbu tuto udr- žeti neporušenou a silnou Vzhledem ku proudům nynější politiky svě- tové a činnosti rakouského mínistra zahraničních záležitostí lze tvrditi, že pan hrabě Goluchowski jest „ministre des affaires, qui lui sont 6trangěras« (ministrem záležitostí, jež jsou jemu cizimi). Německo pochopilo rychle, že ve XX. věku může se jako velmoe udržeti jen ten stát, který dovede se vytvořiti jako velmoc hospo- dářs ká. Rečník pojednává pak o hospodářském vý- znamu Malé Asie pro Rakousko, o investicích, jež v Malé Asii podniknuty byly Anglií, Ně- meckem a Ruskem, kdežto Rakousko odsoudilo se svou politikou zahraniční k roli nedob ro- volného diváka při rozdělení Malé A s1e, které jest vlastně počátkem rozdělení říše turecké. Oblast, dráhou anatolskou a bagdadskou otevřená a velmi úrodná, jest s to, pojmouti uživiti 30 millionů osadníků, a stane se později výtečným a velkolepým tržištěm pro průmyslevropský. Což nenapadlo J. Exc. dosud využítkovat hospodářsky »ne zlo m néh o« přátelství s říšt německou pro vývoz rakouský d těchto ze mí?

Věru, jest nejvýše na čase, neboť již hlás se tam ku souhře také Spojené státy severoamerické! Hodlá Rakouske pro toto divadlo tvořiti obecon- stvo na galerii na místě posledním Kdyby nebylo Rakousko veškerou svou sílu spotřebovalo pro armádu k ochraně trojspolku, vlastně Ně- mecka, kdyby bylo ji věnovalo ra- ději na zdokonaleni svého loďstva, mohlo nám toto pokoření býti u s pořeno. Řečník zabývá se dále podroh- nostmi této otázky, jak v ríši rakouské se po- ciťují. Německo pracuje proti Rakousku. A přece vyskytují se v Rakousku blouzníl- kové, již horují pro celní unii s Ně- meckem, ano pro inartikulován spolku s Německem nadšení. Nikdo jiný, než bývalý ministr dr. Plener ml., jenž nebude zajisté nikým viněn z nepřátelství k Nš- mecku, dal na to před krátkým časem v článku berlinské »Die Woche« říznou odpověd.

Rozpočtová komise ríšského sněmu něme- ckého schválila v prvním čtení návrh poslance Klinkowströma na zvýšení cla z piva o 50% (ze 4 na 6 marek z hektolitru), což stihne na prvním místě vývoz rakouský, zejmena český, jenž vzmohl se od r. 1891 do 1899 ze. 298.407 hektol. na 715.595 hektol. Zvýšení německého cla jest i s to, vývoz piva vůbec znemožniti. Plzeň má tedy přisplv ati svým pivem na uhražení nákl adu na rozmnožení německého loďstval Druhé překvapení chystá Německo svému věrnému spojenci o snovou nového cel- ního tarifu německého, jenž bude tvo- řiti základ budoucí politiky ob- chodní říše německé a jehož seskupení poskytuje dostatečné měřitko k posouzení ten- dence příští politiky celní a obchodní. Tak bylo na př. pro některé plodiny zemědělské, v dřívějším tarifu celním neuvedené a tedy cla prostě, zřízeno 40—50 nových položek, zajisté k účelům zdanění; podobně děje se při vý- robcích průmyslových, zejmena při výrobcích průmyslu textilního a strojnického.

Dosud obsahoval celní tarif německý 329 položek, nyní obdrží 1365 položek a s do- datky dokonce 1475 posic, což zřejmě uka- zuje na zamýslené o hromné zvýše ní nových německých sazeb cel ních, čímž opět nejvíce my utrpím. A tu táži se: postaral se J. Exc. v ob- novené smlouvě trojspolkové o to, aby s ml u v né státy navzájem k nejkrajnějším ústupkům k sobě při budoucí celn a tržební smlouvě byly povinny. jak to byl učinil Rudini v r. 1892 při obnovenl smlouvy trojspolkové pro Italii ? Anebo plat zde výrok tvůrce trojspolku, kn. Bismarka, ze žádná velmoc nemůže trvale proti zájmům svého vlastního lidu lpěti na doslovném znění některé u za- vřené smlouv y« ? Za laskavou odpověď se žáda Rakousko odkázáno jest na Balkán a úi na shodu s Ruskem. Přes potěšitelně ujištění J. Excellence a v trůnní reči zdá se, že Rako u s k o j e s vůči Rusku naplněno nezho- jitelnou žárlivostí. Rozmrzelost Ruska vůči Rakousku dlužno připsati na vrub bl- kánské politiky hr. Goluchowského a jeho cho- vání k neslýchaným zlořádům v Srbsku, jimi obchod rakouský trpí tak, že mu hrozí ročnl ztráta 20 millionů franko. A vůči těmto přiběhům dovoluji sobě — pokračuje řečník — k J. Exc. p. ministru či- niti skromný dotaz: Mohlo by vše, co- v Srbsku se děje, se státi, kdyby rozkrál Milan, jenž vlast n v Srbsku vládne, nespolehal se na podporu našeho úřadu zahra- ničného? Ač nelze věřiti, ze bylo jemu úřadem tímto svěřeno na Balkáně zvláštní poslání, přece chování zahraničního úřadu ra- kouského k věcem srbským neupevní přátelské svazky mezi Rakouskem a Ruskem, kteréžto velmoci sice úmluvou z r. 1897 vzdaly se všeho míchání se do vnitřních zá-