1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 42. ze dne 12. úmora 1903.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O katastrofě na ostrovech Přátelskýchv
Tichém oceanu docházejí teprve nyní podrobnější
zprávy. Bouře, jež způsobila prudké vzedmutí moře,
počala dne 13. ledna a zuřila po několik dní. Teprve
26. ledna přivezl první zprávy o katastrofě škuner
»Eimo« na Papeete. Příštího dne přibyl tam parník
»Excelsior« se čtyřmi sty zachráněnými. Kapitán to-
hoto parníku páčí počet utonulých pouze na ostro-
vech Hao, Hikuero a Marakon na osm set osob. Také
osm bělochův utonulo. Bouře sahala až k ostrovu
Raiatea, kde způsobeny značné škody, ale lidské ži-
voty nepřišly na zmar. Jsou obavy, že mnozí z těch,
kdož zůstali na živu na ostrovech Společenskýcha
Pomotu, zahynou, než tam dojdou potraviny, jež
francouzské úřady daly již odeslat. Tisíce tun kopry
a přes 200 tun perleti bylo zničeno. Ostrovy Spole-
čenské čili Tahítské jsou od r. 1880, kdy je postou-
pila královna Pomaré, majetkem francouzským a mají
celkem 27.000 obyvatel. Půda jest velmi úrodná.
podnebí zdravé. Obyvatelé jsou čilí obchodníci a asi
od sta let křesťané. Souostroví Pomotu, rovněž po-
stižené katastrofou, čítá 5500 obyvatel, mezi nimi asi
50 Evropanů. Obyvatelstvo jest téhož plemene, jako
na ostrovech Společenských, jen že ne tak pokročilé
v civilisaci.
Raiate
Pomaré
Pomot
Evropan
Papeete
Hao
Hikuero
Společenských Pomot
4
article
= Veselá komédie omylů, jejíž další průběh byl
ovšem dosti dramatický odehrála se onehdy na sekun-
dární dráze v jižním Švédsku, na níž vozba před ne-
dávnem byla zahájena. Několik dní před slavným
zahájením nové trati nařídil ředitel dopravy, aby
rodiny ustanovených právě hlídačů trati dopraveny
byly zvláštním vlakem na příští svoje působiště. Na
sekundárce, jak známo, je „vždycky času dost“ a
tak dála se doprava rodin zřízenců dost loudavě, tím
spíše, jelikož každá rodina měla s sebou svoje svršky,
jež ovšem také musily být naloženy. Dříve než se
kdo nadál, byla tma a poněvadž pan ředitel dopravy
byl přísně rozkázal, že zvláštní vlak, děj se co děj,
musí se vrátit, než nastane noc, udělali s rodinami,
jež dosud nebyly „expedovány“ — bylo jich as půl
tuctu — krátký proces a složili je bez velikých okolků
i se svršky na nejbližších zastávkách. Když pak se
hlídači, kteří byli ve službě, na svých dresinách vrátili
domů, aby si v nové domácnosti odpočinuli, shledali,
že každý z nich ma sice svoje přístřeší, ale nikoliv
svoji zákonnou manželku. V některých domácnostech,
kde ve zmatku při stěhování byly založeny sirky a
kde se, jak to právě šlo, musili se obejít po tmě
poznán omyl dokonce teprve druhého rána. Někteří
manželé, kteří pojednou se ocítili uprostřed tuctu dětí.
o nichž před tím neměli potuchy, rozzuřili se tou
měrou, že vše rozbili a k tomu ke všemu si stěžovali
u správy dráhy. Konečně nezbylo, než vypravit nový
zvláštní vlak, aby spáchaný omyl mohl býti napraven,
načež došlo ještě k závěrečné rvačce mezi hlídači.
Švédsko
5
article
při čemž to šlo dosti ztuha, ale pak vrátil se na celou
trať nezbytný idyllický klid.
= Eájila svou čest. Z Bradfordu, Pa., se ozna-
muje: V malé obci Olivedale, nedaleko odtud, man-
želka českého dělníka Edvarda Burdíka, zastřelila
sebeobraně dělníka Johna Ryana. V nepřítomnosti
jejího manžela přišel Ryan, který byl opilý, do bytu
Bardíka. Paní Burdíková víděla jej přicházeli, a jeli
Burdík
Ryan
Burdíková
Bradford
Olivedale
6
article
kož se obávala, že má nekalé úmysly, připravila si
k ruce revolver. Když pak Ryan počal na ni dorá-
žeti v tom úmyslu, aby učinil jí násilí, tu Burdíková
chopila se revolveru a na místě jej zastřelila. Koro-
nerova porota, která tento případ vyšetřovala, uznala,
že Burdíková jednala zcela správně. — Mladá dívka
Daisy Carletonová, v Bloomingtonu, III., která byla
žalována pro vraždu, byla porotou prohlášena za
nevinnou. Dívka tvrdila, že jednala v sebeobraně,
když zastřelila paní Josefinu Lesliovou, která jí ka-
rabáčem vyhrožovala. Paní Lesliová na Daisy žárlila.
Ryan
Burdíková
Carletonová
Lesliová
Daisy
Bloomington
7
article
= O případu velmi složitém rozhodoval těchto
dnů pařížský civilní soud. Šlo tu o žalobu proti úra-
zové pojišťovně. Před třemi lety šel žalobce mimo
jakés staveniště, když těsně podle něho spadl těžký
pískovcový balvan. Utrpěl jen zcela lehké pohmož-
děniny a odřeniny, ale za to byl stížen poruchou
nervové soustavy, jež pod jmenem hystero-trauma-
tismus již dlouho způsobuje soudním lékařům tram-
poty. Tato duševní choroba neváže se na žádné fv-
sické úrazy a jest všeobecně považována za vylé-
čitelnou. Již v prvním líčení tohoto procesu, v létě
r. 1901, prohlásili lékařští znalci, že žalobce může
býti vyléčen a soud přiřkl mu prozatím ze žádaných
65000 franků 4000 franků a vyzval jej, aby se dal
léčit u přednosty psychiatrické kliniky. Avšak léčení
bylo bez výsledku a při posledním stání vypověděli
lékařští znalci, že pacienta lze sice vyléčit, že však
jeho choroba nalezá se pod vlivem sklíčenosti, jež
nepomine dříve, dokud nebude sproštěn starostío
výsledek svého procesu. Lze prý zcela důvodně před-
pokládat, že pacient rok neb dvě leta po příznivém
rozsudku se pozdraví. Tak ocitl se soud před chou-
lostivou otázkou, vyměřiti výši náhrady dle stupně
nemoci, jež bezpochyby již nebude existovat, až
bude vyměřena náhrada ve výši, žádané žalobcem.
Soudcové pomohli si prozatím tím, že žalobci na
novo přiřkli prozatímně 4000 franků a odročili ko-
nečný rozsudek do ledna 1904. V té době má se
žalobce na novo podrobit psychiatri ckému léčení.
8
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 6. února 1903: Benetkova Johanna, dcera
soukromnice, 17 dní, 323—I. Mocova Anna, dcera
kočího, 10 měsíců, 816—I. Kaplan Karel, soukromník,
77 roků, 1126—II. Novohradských Anna, dcera sluhy
2 r. 2 m., 1140—II. Krupka Václav, učeň, 17 roků.
1172—II. Pistauer Jan, domovník, 63 roky, 1927—II.
Krůml Josef, syn truhláře, 6 roků, 276—VIII. Pro-
cházková Marie, dělnice, 71 rok, 363—VIII. Slavík
Josef, mlynářský pomocník, 40 roků, 728—II. Lion
Pavel, syn obchodníka, 21/2 měsíce, 17 Starom. nám.
Humml Rudolf, syn dělnice, 1 rok, 823—I. Gollerová
Aloisie, vdova po finančním komisaři, 79 r., 1370—II.
Klemperer Egon, syn obchodvedoucího, 8 měsíců, 40
Štěpánská ul. Hlinák Josef, stavitel, 57 roků, 1771—II.
Hejma Jaroslav, syn lampáře, 5 měsíců, 24—VIII. —
Vevšeobecné nemocnici: Fišer Václav, instal.
učeň, 19 roků. Guttenbergrové Josefa, dělnice, 29 roků.
Vopěnková Veronika, vdova po dělníku, 67 roků. Zna-
menáček Antonín, nádenník, 30 roků. — U Milosrd-
ných bratří: Leitenberger Bohdan, býv, kupec,
68 roků. — U Milosrdných sester: Stránská
Marie, výminkářka, vdova, 77 roků. — U Alžběti-
nek: Laubová Johanna, služka, 54 roky.
Mocův
Anna
I Kaplan
Karel
Václav
Josef
Marie
Slavík
Pavel
I Gollerová
Aloisie
Klemperer
Hejma
Jaroslav
Vopěnková
Antonín
Praha
novohradský Anna
Krupka
štěpánský ulice
Benetkův Johann
Pistauer Jan
Fišer Václav
U Milosrd
Leitenberger Bohdan
Stránská Marie
U Alžběť
Laubová Johann
9
article
Ve čtvrtek 12. února.
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
117. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Ivo pl. Rai6 Lonjs ki.
Romeo a Julie.
Tragedie o pěti dějstvích. Anglicky napsal William
Shakespeare. Nově přeložil J. V. Sládek. Režisér
Jaroslav Kvapil.
OSOBY: Escalus, kníže veronský, J. Bittner. Paris,
mladý šlechtic, příbuzný knížete, K. Želenský. Montek,
Capulet, hlavy dvou nepřátelských rodin, R. Inneman,
F. Steinsberg. Stařec z rodu Čapuletův, V. Hlaváč.
Romeo, syn Montekův, Ivo pl. Rai Lonjski j. h. Mer-
cutio, příbuzný knížete a Romeův přítel, J. Seifert.
Benvolio, synovec Montekův a přítel Romeův, J. Vávra.
Tybalt, synovec hraběnky Capuletové, E. Vojan. Bratr
Lorenzo, františkán, P. Řada. Bratr Jan, z téže ře-
hole, J. Havelský. Baltazar, sloužící Romeův, E. Focht.
Samson, Gregorio, sloužící Capuletovi, R. Kafka, A.
Sedláček. Petr, sloužící Juliiny chůvy, K. Mušek.
Abraham, sloužící Montekův, R. Polák. Lékárník, R.
Stránský. Hudebník, K. Váňa. Jiný hudebník, V. Zintl.
Třetí hudebník, F. Gerlický. Panoš Parisův, R. Kolá-
rová. Jiný panoš, B. Bláhova. Sluha Capuletův, K.
Pešek. Jiný sluha Capuletův, K. Kindl. Měšťan, K.
Pulc. Stráž, J. Karásek. Jiná stráž, A. Hlaváček. Třetí
stráž, J. Loos. Hraběnka Monteková, choť Montekova,
L. Danzerová. Hraběnka Caputetová, choť Capuletova,
M. Laudová. Julie, dcera Capuletova, L. Dostalova.
Chůva Juliina, M. Pštrosová. Chorus, L. Matějovská.
Měšťané veronští. Příbuzní obou rodů. Masky, stráže,
hlídky a družiny. Dějištěm Verona a Mantova.
Po druhém a čtvrtém dějství přestávky
Začátek o 7. hod.
Král
Iva plurál
Romeo
Julie
Shakespeare
Sládek
Kvapil
J Bittner
Paris
K Želenský
Montek
Capulet
R Inneman
F Steinsberg
V Hlaváč
Montekův
Romeův
J Seifert
J Vávra
Tybalt
Capuletová
E Vojan
Lorenzo
Jan
Baltazar
E Focht
Samson
Gregorio
R Kafka
A Sedláček
Petr
Juliin
Abraham
R Stránský
K Váňa
V Zintl
F Gerlický
Parisův
R Kolá
B Bláhův
K Pešek
K Kindl
K Pulc
J Karásek
A Hlaváček
J Loos
Monteková
L Danzerová
Caputetová
Capuletův
M Laudová
L Dostalův
M Pštrosová
L Matějovská
Měšťan
Praha
Stráž
Verona
Mantov
národní divadlo
Lonjs
Čapuletův
11
article
Konec po 10. hod.
12
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 12. února.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch paní Tonče Košnero vé.
Vlast.
Poprvé.
Poprvé.
Truchlohra o pěti jednáních. Napsal Viktorin Sardou.
Přeložil E. Vávra. Režisér B. Lachman.
Konec o půl 10. hodině večer.
Košnero
Viktorin Sardou
E Vávra
Lachman
Praha
lidový divadlo
13
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 12. února.
Začátek o 7. hod.
50. hra v předplacení (čtvrteční). 3540
Jako host vystoupí paní Mařenka Zieglerová.
Dáma od Maxima.
Fraška o třech jednáních. Napsal Jiří Faydeau. Pře-
ložila Olga Nápravníkova. Režisér J. Kubík.
na Král.
Zieglerová
Fraško
Faydeau
Nápravníkův
J Kubík
Král
Smíchov
Švandův divadlo
14
title
Pištěkovo lidové divadlo vnokraceon
Pištěkův lidový divadlo
15
article
Začátek o 7. hod.
Začátek o 7. hod.
Ve čtvřtek 12. února.
Ve prospěch režiséra pana A. Marka.
Poprvě.
Báblova bažina.
Obraz ze života venkovského o čtyřech jednáních.
Přeložil Vávra Lomnický.
Poprvé.
Báblův
Vávra
16
article
XIv
XIv
Skoro celou cestu vykonal jsem na parníku vzhůru
po řece Paraně.
Jest to veliká a mnohovodná řeka. Jest tak hluboká,
že po ní plují největší parníky na deset tisíc tun i více.
V době dešťů a povodní stává se neobyčejně bouř-
livou a pak bývá na ní takové vlnobití a takové kolisání
zrovna jako na moři.
Čím dále k severu, tím břehy její stávají se lesna-
tějšími. Kořeny a větve stromů splývají k vodě a spléta-
jíce se s lijanami a chaluhami, tvoří místy u břehů ja-
kési hráze nebo damby, prostírající se někdy na celé
18
article
Náš parník dostal se po dvou dnech do Okampa,
maličkého městečka, jež nachází se na hranici Čaka, této
ohromné a skoro úplně neznámé pouště. Městečko roz-
kládá se opuštěně na břehu řeky, skoro na pokraji pa-
nenského lesa, osvětleno jest elektřinou a má výborně
zřízený přístav, od něhož vede do jeho středu stromy po-
sázená a dlážděná silnice. Jest velice nepatrné, ale má
nemocnici a několik ústavů, v nichž vyučování — jako
vůbec všude v Argentině — jest bezplatné a znamenitý
vodovod. Po jeho rovných, čistých ulicích vede koňská
dráha. Před několika roky nebylo zde ničeho, ale fran-
couzské společnosti napadlo využitkovati pokladů zdejšího
lesnatého kraje a zřídila zde pílu.
V nynější době město vzkvětá. Kromě výborného
paroplavebního spojení spojeno jest železnicí se Santa Fé
a prostřednictvím jeho i s hlavním městem.
Čaka
Santa
Argentina
19
article
Marně díváte se na mne tak opovržlivě a nedůvěřivě.
Jest tam rozkošná příroda, svahy hor pokryty jsou jablo-
němi, hruškami a višněmi; v roklinách a po srázech pro-
hánějí se divoké kozy a srnky; celá stáda beranů v di-
vokém stavu potulují se po rovinách. Za dva nebo tři
roky budeme bohati. Masa a mléčných výrobků budeme
míti hojnost.«
»Mluvíš vážně?« přerušila ho Varvara Alexandrovna.
»Nu, poslyš tedy, co ti řeknu. Já s tebou do žádných
lesů nepojedu a stačí již to, že dopustila jsem se té hlou-
posti a přijela, jsem sem, do tvé Argentiny. Můžeš dělati,
cokoliv ti libo, můžeš proměniti se v divocha, žíti v sa-
laši, podzemní chatrči, loviti berany, avšak já s Aňou
pojedeme zpět domů, na Rus. Nemáme zde co dělat. Také
já jsem se rozhodla přijeti sem, opustila jsem vlasťa
přátele a k vůli čemu? K vůli šílenému, zpitomělému
člověku, jenž nedovedl své ženě a dceři nic jiného nabíd-
nouti, nežli aby vedly zvířecí život mezi divochy.«
»Neznáš zemi a proto takto mluvíš,« odpověděl
Andrej Semenovič. »Až déle zde pobudeš, pochopíš leccos,
co nyní zdá se ti podivným. Myslíš si, že nabízímti
něco zvláštního? Ubezpečuji tě, že nikoliv. Podívej se na
osadníky. Mnoho Angličanů, Němců, Italů a Francouzů
jednalo rovněž tak, jak budu jednati já. Koupili kousek
půdy a pracovali na něm s celou svou rodinou. V první
době jest to ovšem těžké. Za to však za pět, šest let
byli boháči. Podívej se na okolí Buenos Ayres. Kdo vy-
stavěl tyto vily a předměstské statky? Kým založeny jsou
tyto osady, jež rozptýleny jsou po celé Argentině? Vše
vykonali osadníci.«
»Prosím tě, přestaň,« přerušila ho Varvara Alex-
androvna; »jest smutné poslouchati takové nepěkne řeči
„Zápisky omígranta.-
Varvara Alexandrovna
Semenovič
Angličan
Němec
Italos
Francouz
Varvara Alex
Argentina
Rus
Buenos Ayres