V Praze, ve středu dne Il. února.

K číslu 4l. čísto v Praze za 2n a na venkově za 3h.

NARUDN

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou; na měsíc 3 K 80 h

SII Předplaceni a inzeráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Z parlamentu. Z Vídně, 11. února. O 10. hod. dopo lední sejde se branný výbor, o 11. hod. pak rozpočtový výbor, by projednal osnovu zá kona ve příčině konverse obligací společného státního dluhu. Myslí se, že oba výbory bu dou dnes hotovy se svými pracemi a že oba ještě dnes také sněmovně rozdají své zprávy. Kdyby branný výbor zákon o novém kontin- gentu nováčků dnes nevyřídil, nejspíše v pa- tek plenární schůze nebude. Na jednacím pořadu zejtřejší schůze druhé čtení předlohy o konversi není. Bude však učiněn návrh presidentem budžetního výboru drem. Kathreinem, aby se položilo na jednací pořad. To může se státi jen za sou- hlasu dvoutřetinové většiny a bude nejspíše tato majorita sehnána. Jak zákon o konversi, tak i branný pro- jde dle všeho poslaneckou sněmovnou hladce. Potom však octne se sněmovna před prvým čtením rozpočtu. Ministerský předseda dr. Körber byl včera též uvědoměn členem pre- sidia klubu českého, že nebude mu propuštěno ani první čtení řád- ného rozpočtu na rok 1903, ani první čtení předloh vyrovna- cích, kteréž ostatně na jednacím pořadě ještě není, způsobem tak snadným jako parlamentní projednání obou vzpomenutých úkolů.

Vládě záleží na tom, by rozpočet do vy boru se dostal. Zajisté také stranám sněmov ním, zejmena těm, které kontrolní právo par lamentu nad finanční správou státní poklá dají přední praerogativou zastupitelského sboru. Nicméně však strany opposiční, ze jmena delegace česká, nemají příčiny usnad- ňovati práce vládě, která v ničem nenapra vila zločiny minulosti. Ještě méně příčin ta- kových jest, pokud jde o předlohy vyrovnací jež mají býti rozděleny tak, aby celní tari přikázal se výboru národohospodářskému. ostatní pak zvláštnímu výboru. Pokládáme za svou povinnost již nyní upozornit veřejnost na zámysly dra. Körbra, které nesou se k tomu, zavésti zcela zvláštní. dvojí systém vládní. Od roku 1897 vládlo se buď neparlamentně, nebo parlamentně. Pan Körber chce vládnouti parlamentně a neparlamentně zároveň. Chce některé věci míti schváleny parlamentem, jiné chce akti- vovati § 14. Konkretně řečeno: rakousko- uherské vyrovnání má projíti parlamentem, rozpočet na druhou polovinu tohoto roku má býti zase provisorně zaveden § 14. Jak známo, vláda povolila sobě zatímní rozpočet na první polovinu tohoto roku také § 14. Do konce června však není naděje, že roz- počet projde výborem a plenem.

Ministerský předseda nebyl by dokonc na rozpacích, kdyby se rozpočet a finanční zákon na rok 1903 do léta pouze ve vý- boru prodělal, nikoliv však sněmovnou. Do té má přijíti teprve na podzim. Kdyby se tak stalo, jest § 14. pro nové šestiměsíční provisorium nezbytný. Pokládáme dále za svou povinnost již dnes oznámiti veřejnosti, že přes všechny zprávy opačné netrvá nižádného ujednání mezi oběma kabinety ve příčině eventuálního aktivo- vání vyrovnacích předloh § 14. Člen uherského kabinetu, který byl čelným způsobem zúčastněn vyrovnacího vyjedná- vaní, pravil nám: Neprovede-li se celá akce také oběma parlamenty, potom buď v do- zírné době dojde k celní rozluce, anebo se budou aktivovati vyrovnací smlouvy způso- bem zcela mimořádným. Jakým, není ještě rozhodnuto. Zejtra večer sejde se zvláštní vý bo na změnu jednacího řádu. Poslanci češti nepřijali zádné funkce v presidiu tohoto výboru, vzhledem na své krajně opposiční stanovisko vůči nynější vládě, která při tomto díle ma býti kmotrou. Bývalý předseda sně- movny dr. Kathrein nedal se ani voliti do komise té, ve které jej chtěli učiniti předse- dou, pravě k poslancům, dotazujícím se po příčině jeho zdráhání: »Nemám žádné víry, že výbor ten něco udělá.« Po té stránce není dr. Kathrein ve sněmovně sám.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 11. února. (C.-B.) Kontrolor hlavní zemské pokladny v Praze Jan Braun dostal, odcházeje na vyžádaný trvalý odpo- činek, od císaře titul ředitele hlavní zemské pokladny. Ze Zemuně, 10. února. (C.-B.) Chor- vatský bán hrabě Khuen Hederváry sem ve čtvrt na 10. hod. večer příjel. Město bylo slavnostně osvětleno a vyzdobeno. Oby- vatelstvo provolávalo mu hlučné »Živio!« — Také srbský vyslanec ve Vídni Chri- stič a vojenský attaché podplukovník J an- kovič sem přijeli. Z Haagu, 10. února. (C.-B.) Zde se pochybuje, že bude nizozemský ministr za- hraničních záležitostí ve sporu s Venezuelou rozhodčím soudcem, poněvadž zastává úřad předsedy správní rady rozhodčího soudu a Nizozemí je také na řešení sporné otázky zúčastněno. Z Říma, 10. února. (C-B.) Sně- movna. Státní podtajemník zahraničního úřadu Baccelli, odpovídaje na dotaz posl. Chiesa ve příčině zajetí sultána obbijského prohlásil, že sultán anglické operace neusnad- ňoval, jak měl učiniti dle italských instrukcí, nýbrž žádal přemrštěné obnosy za velbloudy a jiné potřeby, bránil requisicím a stěžoval velice vývin vojenských operací Angličanů. Ministr zahraničních záležitostí Prinetti poslal na to italského konsula v Adenu do Obbie, aby nesprávnosti odstranil a kdyby toho potřeba vyžadovala i sultána prozatímné odstranil. Konsul se dle toho také zachoval. Sultán jest nyní v Adenu, nikoliv však jako zajatý, nýbrž jako svobodný muž u italského konsula. Celá věc neměla v zápětí žádných nesnází. V Obbii jest úplný klid. Italská vláda, která není na výpravě vo- jensky zúčastněna, má jen čtyři důstojníky

FEUILLETON. Veselé paběrky. Ostrý hled. Dva známí sešli se v re stauraci u večeře. A. (praví nevrle): Ten kapoun je čtyři léta starý! B. (táže se prostomyslně): Na čem to poznáváte? A. (odpovídá úsečně): Na zubech! B. (táže se opět, ale už jaksi pichlavě): Což pak mají kapouni zuby? A. (s komickým důrazem): Kapouni ne, ale lidé, kteří se s jejich stehny rvou! Otec (vraziv mimo nadání do pokoje, volá zuřivě): Tak! To je mi pěkné překvapení! Při- stihuji zde svoji dcerušku ještě ve vašem objetí, mladý pane! — Mladý pán (dvorně): Prosím za odpuštění, pane rado — neslyšel jsem vás přicházet! Divka (milostně rozjařena): O Jindřichu jak jsem šťastna! Ale nemohu tomu pořád ještě uvěřit, že mne opravdu tak vroucně milujete On (horlivě): Snad mi, slečno, nepodkládáte, že bych pro takovou lapálii lhal? Roztržitý pan professor. V městě na jehož jménu nezáleží, žil před nedávnem ještě učený pan professor, který jakožto učitel velmi oblíben byl, ale svojí roztržitostí často obecnou veselost vzbuzoval. Jsa přítelem poháru dobrého plzeňského nebo bavorského, opozdil se kdysi v oblíbené restauraci za městem, hodinu přes obyčej a vracel se, poněkud rozjařen, k 10. ho- dině do města. Hvízdaje si po tichu oblíbenou písničku, dorazil šťastně do svojí ulice a zastaviv

před domem, vyňal spokojeně klíč od vrat. Ale klíč nechtěl a nechtěl otevřít. Pan professor šel dále, prohlížel vrata za vraty a dům po domě, ale domova v nich nikde nepoznával. 1 obrátil se tedy, šel nazpět a zastal na rohu ulice čistě na- strojenou kuchařku, ana navzdor pozdnímu ve- čeru z veřejného syfonu vody do konve si pumpovala. „Ach, má spanilá dívenko,“ oslovil dvorně švarnou dívčinu, „nemohla byste mi říci, kde tu bydlí pan professor dr. Moudrý?“ — „Ha, ha, ha!“ zasmála se dovádivě lepá kucha- řinka, tazatelova nejbližší sousedka. „Vždyť jste vy sám pan professor dr. Moudrý?“ — „Dětin- ská osůbko,“ káral nezkušené děvče učený pae- dagog, „že jsem já sám pan professor dr. Moudrý, to vím, ale kde ten pan professor bydlí, bych rád zvěděl!“ Konev byla zatím plna a pro- vázen pikantní Lizinkou, našel pan professor záhy dvéře svého bytu. — Po nějaké době vracel se pan professor zase z procházky, když už do- movní vrata všude byla zavřena. Měsíc svítil jako rybí oko a v ulicích kolem bylo hluboké ticho.

„Dnes sť dám pozor, aby mne nikdo neuviděl!“ pravil si pan professor, vcházeje do ulice, v níž bydlel. „Hned by se říkalo, že chodím vůbee teprv po desáté domů z procházky!“ A takto si umíniv, šel opatrně podél fronty domů, těsně při samých zdech, v neproniknutelném, jak se mu zdálo, stínu širokých okapů. Hleděl bystře v před i na levo, až poznal bezpečně svůj dům. Vytáhl rychle z kapsy volného svrchníku do- movní klíč a již — ale ne! Klíč nechtěl do zámku... nešel a nešel! „Co pak to je?“ za- huboval šeptem pan professor, aby ho nikdo neslyšel. „Vrata jsou pravá a klíč je pravý . .. musí to jít!“ Nový pokus, ale marný. Již myslil nevrlý pan professor, že bude musit buď bouchat a tím celý dům pobouřit, anebo kdesi ponocného vyhledat, aby mu otevřel, když tu s výše za- třepetal zvonivý hlásek švarné Lizinky: „Ale milostpane, pan professor doktor Moudrý v tom domě nebydlí! On bydlí zde vedle, u nás!“

Kdo má pravdu? Ve společnosti dam a pánů tvrdil ondy professor S., že žádná dáma, která nějaké lyceum nebo vyšší dívčí školu na- vštěvovala, nedovede napsat list bez P. S. (post skripta), bez nevyhnutelné „doušky“. Tomu od- porovala důrazně paní R. a pravila: „Příští psaní, které vám pošlu, dokáže vám, kdo má pravdu, zdali vy nebo já!“ Záhy na to obdržel professor S. skutečně od paní R. rozmarný a dosti dlouhý dopis. Na poslední straně pak bylo napsáno, dole za podpisem: „P. S.“ Kdo pak má pravdu, vy anebo já? Netvor. Proslulý německý básník Fritz Reuter zavítal kdysi na letní potulce do malého lázeňského města ve Schwarzwaldu a zastavil sa v lázeňské restauraci, aby se svačinou posilnil. U vedlejšího stolu sedělo několik učených dam, kteréž se horlivě bavily hovorem o literatuře a literátech. Záhy došla řeč také na Reutera (jehož arci žádná z přítomných dam osobně neznala). Pronešena o něm řada pochvalných i kritických poznámek, až konečně jedna panička zvolala: „Reuterovy věci ráda čtu, ale osobně nebyl by mi Reuter sympatický — on chlastá ...“ „Ano, slyšela jsem táké, že chlastá,“ doložila jiná dáma, „to jej zruinuje jako básníka i jako člo- věka.“ — Fritz Reuter, odkašlav si trochu, obrá- til se k damám a pravil: „Milostivé dámy po- suzují Reutera ještě příliš shovívavě, nebot Keuter nejenom že chlastá, on dokonce také — žerel“