Periodikum ALTO Viewer

1

Číslo 189.

2

V Praze, dne 12. července 1900.

Praha

3

Ročník IV.

4 article

Bodakce, adrninistrace

6 article

Praha, Pětoesova ulice.

Praha Pětoesov ulice

7 title

KArOLCKE ISn

9 article

4 hodiny 5 minut ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 5 minut večer

10 article

Slunce vychází ve

11 article Čtyrtek

Čtyrtek s v. Jana Gualbert a. Čtyřicetihodinná pobožnost chrámu Páně u sv. Klimenta v Bubnech od 12.—15. t. m. Předplatné pro

Gualbert Klimenta Bubno

13 article

s donáškou dodogo čeě ..: K a8.60 o zemsko postou: oescn čtortietně ... K 8.— celoaé do okozem- ska: německa a Srbska: čtyrlotně ... K 38.— Predplatné do Amertky. rancie. svýcarska, ro- Belge a Anglle: ao Plor anhinisirko eřro iiae

Belge Srbsko

14 article Po stopách propagandy: Pryč od Říma

Po stopách propagandy: Pryč od Říma Irving, zakladatel sekty Irvingiánů (nar. 1792, 1829 kazatel v Londýně, zemřel 1834) kázal v Londýně nižším třídám chudého lidu. Kázání jeho byla nábožensko-sociální. Themata volil pra- ktická. Všímal si zuboženého stavu chudiny a hle- dal nápravu v úplném se navrácení k prvotním dobám křesťanství. Oblíbené thema bylo: O svo- bodě politické, o církvi apoštolské, o úřadech, o kře- stanských mravech církve apoštolské, o starozákon- ném obřadnictví Praktický si počínal, že bylo znáti, že mu sku- tečně blaho chudiny na srdci leží. V této snaze své nepobloudil, nýbrž k církvi katolické se při- bližoval. Známo je, že protestantismus zavrhl po- třebu konání dobrých skutků, aby někdo byl spa- sen. Církev katolická vždy hlásala, že víra bez dobrých skutků je mrtvá. Tento rozdíl mezi pro- testantismem a církvi katolickoti jeví se nápadně při missích. Kdežto katoličtí věrozvěstové obětují život svůj, aby zřídili osady křesťanské, přicházejí po nich protestantští pastorové a rozdávají poho- dlně bibli mezi křesťany. Též ve velikých městech tato činnost různí se mezi katolíky a protestanty. Kdežto katolíci, soustředěni ve spolcích lidu- milných, hlavně sy. Vincence a jiných, napomáhali u nás od pradávna trpící chudině, nebylo o nějaké činnosti protestantů na poli praktického křesťanství ničeho znáti.

Irving Irvingián Vincenc Řím Londýn

15 article

Až teprve v nejnovějsí době, kdy protestan- tismus zásadami irvingiánskými byl z hrobu roz- kladu svého vzkřísen, jeví se činnost jeho na poli praktického křesťanství ve značnější míře. Ale jak? Žakládají snad vedle spolků katolických své spolky lidumilné, aby trpící chudině pomáhali? Chyba lávky! Oni využitkují stávajících katolických nebo filanthropických zařízení ku svým sektářským zá- měrům. Příklad: Spolek irvingiánský pro stravování chudé mládeže školní na Král. Vinohradech se do- brovolně rozešel. Proč? Učinil tak z té příčiny, že tam zanikla obecná jídelna, ve které byly obědy pro dítky kupováhy, a že není naděje, aby v brzké době opět povstala. Tak stalo se roku 1897. Do- kud obecná jídelna trvala, využitkovali toho k dě- lání proselytů pro svoji sektu mezi chudou mládeží.

Král

16 article

Jakmile obecná kuchyně zanikla, přestala jim kvésti pšenice sektářské propagandy a proto obrá- tili se jinam, aby za laciný peníz na útraty kato- líků lovili duše. Oni zařizují svým přívržencům krámy hokynářské, kde chudině poskytují úvěr před předstoupením k jejich sektě. Kde je třeba, dají rodině chudé — počítají hlavy — buď 25 zl. anebo 50 zl. za přestoupení. Kde berou peníze? Již Irving roku 1831 nalezl v boháči Drumondu jednoho ze 60 sloupů své církve. Musil ovšem s penězi přijati do své sekty 40 pietistických kněží a tím spolu do učení svého praktickým smě- rem se nesoucího též spiritistické hříčky. A tak sekta ta vládne prostředky peněžitými, kterými s hlavně mezi chudinou rozšiřuje a tím sobě nátěr křesťanské lásky a dobročinnosti dodává. Proto mimo Prahu a předměstí dařilo se jí z počátku u nás hlavně v průmyslových městech a mezi hor- níky. Kdo četl před 10 lety dopisy z Kladna a okolí, najde tam doklady.

Irving Musil Praha Kladno

17 article

Proto podpisuji zcela, co napsal zvěčnělý ka- novník vyšehradský František Micka ve své časové úvaze o »Irvigiánech«: »Sekta Irvigiánů jest dosti nebezpečná, poněvadž neuvědomělý náš katolický lid lehce svésti mohou tím lživým tvrzením, že u nich jest vše katolické. Něco ovšem vzali z naší sv. víry, ostatní si přiblouznili, však celek jejich učení jest klamný. Tento klam svůj snaží se zakrýti skutky lásky křesťanské, kupují duše a podporují chudinu, láka- jíce ji do svých shromáždění. Zákony liberální jsou jim podporou. Potřebí tedy bdíti, aby církev škody neutrpěla a spása duší v záhubu neklesla. Dobře napomínal ondy slovutný biskup Dupanloup své kněžstvo: »Bratří! bděmež a modleme se; to je výstraha, to volání Páně.« Končím slovy našeho sv. Otce Lva XIII. při allokuci dne 2. března 1899: »Ochrana, již poží- vají nepřátelé církve, a sekty jsou dostatečným důkazem, že církvi nedostává se svobody!«

František Mick Lev Irvigiány

18 article Zprávy polltické.

Zprávy polltické. Praze, 11. července. K situaci. Dnes konána bude za předsed- nictví předsedy ministerstva dr. šl. Körbra minister- ská rada. Včera konal dr. šl. Körber zvláštní poradu s posl. kn. Alfrédem Liechtenstei ne m. Na prospěch školy konfesionelní. »Tir. Stimmen« prohlašují, že poslední, také na tomto místě uvedené návriy posl. dra. Ebenhocha, směrující k ozdravění poměrů parlamentních jsou rovněž tak pochybeny jako známé návrhy posl. dra. Grabmayra. Dále píše jmenovaný list proti programu křesťanských

Körber Liechtenstei Praha

19 article

sociálů, vyčítaje jim lhostejnost náboženskou. Straně této — praví — bude obstáti zkoušku při luštění otázky konfessionelní školy, protože katolická lidová strana nemůže spokojiti se s pouhým odloučením křesťanských a židovských žáků, nýbž zásadně musí domáhati se toho, aby katoličtí žáci hzli pdloučeni také od všech ostatních nekatolických křesťanských vyznání. Válka mezi Peští a Vídní. Vídeňský ma- gistrát zaslal magistrátu pešťskému dopis s adresou: »Sl. magistrátu v »Ofen-Pest«. V Pešti povstal ná- sledkem toho veliký hluk. Purkmistr tamní prohlásil, že magistrát pešťský nebude se zabývati podobnými dopisy ani nyní, ani budoucně. Magistrát oznámí tuto věc ministerstvu obchodu, a požádá je, by na příště zakázalo poště dopravovati takovéto dopisy. »Ofen- Pest« v Uhrách není, a toto jméno neuvádí se ani v poštovních seznamech. Dále se oznamuje, že ma- darské kruhy budou vídeňské obchodníky bovkoto- vati. Agituje se již od obchodu k obchodu, by ve Vídni ničeho nekupovaly, a vůbec aby zastaveno bylo všecko obchodní spojení s Vídní. A to všecko pro jediné slovo! Což bychom dělati měli pro poněmčo- vání jmén našich obcí my Čechové! V Terstu konána byla včera důvěrná schůze vlaských purkmistrů. Zabývala se politi- ckými a hospodářskými otázkami, spojenými s aktu- alnými zájmy vlaského obyvatelstva.

Ofen Čecho Pešť Vídeň Uhry Terst katolický lidový strana

20 article

Porážka soc. demokracie v Německu, již utrpěla při doplňovací volbě říšského poslance v Mühlhúsách v Elsasku, jest mnohem větší, než bylo původně oznámeno. Obdržel totiž Schlumberger, kandidát spojených stran pořádku, 17.670 a soc. demokrat Emmel pouze 7688 hlasů. Většina spoje- ných protisocialistických hlasů je tím větší, porovná- me-li číslice ze tří posledních voleb. R. 1830 zví- tězil soc. demokrat Hickel hned při první volbé 9749 hlasy nad kandidátem zemské elsaské strany, jenž obdržel 5473 hlasů. Dne 15. června 1892 se- hnali soc. demokraté dokonce 12.157 hlasů proti 9797 hlasům svých protivníků. O volbách r. 1898 dostavilo se k volebnímu osudí 13.610 socialistických a 9820 voličův občanských stran. A nyní po dvou letech obraz úplně změněný! Socialisté ztratili oproti r. 1898 okrouhle 6000 hlasů a počet hlasů jejich odpůrců vzrostl o více než o 7500 hlasů. Soc. demo- kraté ztralili následkem toho i ten poslední mandát, kterýž drželi ještě v Elsasku. Na Rusi přijato bylo s velikým uspokojením, že car Mikuláš II. zrušil deportci na Sibíř.

Hickel Mikuláš II Německo Rus

21 title

FEUILLETON.

22 article Potrestaný idealista

Potrestaný idealista Črta z cest. Byl zase doma! Vše jej vítalo. Český kraj, če- ská řeč, české tváře! Nejvíce smály se naň děti Už se jim stýskalo! Chuděrky! »Mnoho jsme se za vás modlily!« volaly, kupíce se kol něho. Měl ra- dost, velikou tichou radost. Všecky by byl k sobě přitiskl. A když jim vypravoval o těch římských dětech jak umouněny běhají za kočáry dychtivýma a smělýma očima sledujíce každý pohyb cizince a komediantsky kotrmelce provozujíce, to bylo smíchu Un sol, signore! Un — un! špinavý prst vzhůru a zase dlař Byl zase ve svém živlu. Pracoval, učil celičký den. Jen večer přál si hodinku oddechu! Měl staré známé, děti, které učil, a staré, s nimiž o starostech i radostech rozmlouval. Tak, velebný pane, povídejte, jakž bylo !? za- pálil si, usmál se- »Nu, vypravujte!« žebronil pan starý. A co »Cokoliv !- Vzpomněl si, a v černých dobráckých očíchse mu zablesklo »V posledních dnech našeho pobytu v Římě byl umluven výlet do Tivoli. Každý se těšil. V tom bylo rozhlášeno: Stojí to 10 lir. — Ú, jediný den, neda- leko od Říma! Torpo caro! odlehčil si mnohý. Já také. Ale šimralo mne to všude. Pojedeš — ne- pojedeš ! .

Una uno Řím Tivoli Český kraj

23 article

V tom večer padne mi do ruky — náš redaktor Tak bratře jakž? — Nemám času, ještě mnoho práce! »Víte co, mám nápad. Za lacino všechno uvidíme, a smát se budeme těm desítilírovým. »Jak to?« — »Dobře!« Pojeďme parní tramwaví Tam a sem 2 1. 20 c. Ryba brala. Nu, uvidím ráno! — A zas jsem do milého redaktůrka spustil Šli jsme spat. Bylo ráno. Římské ráno! Na ulici táhlé výkřiky prodavačů: »Belle fike!« — jak by člověka na nože bral. A jiný ještě výš! I aby vás — a vstáváte. První krok — ani kříž ještě člověk neudělal — byl k oknu. Obloha jak vymydlená Stará cestovatelská horečka už mne měla. Půjde to, půjde — jen aby ten redaktor . . . Musím ho chytit — sám bych nerad. — Jdu co nejdříve obě- tovat mši sv. Než padla osmá — už jsem měl pa- náčka zase v kleštích! »Tak co?« — rozebírám — dokazuji — počí- tám. Já sice jakživ nebyl dobrým počtářem. Jeden pan profesor mi řekl, že jsem při počtech v oblacích — »Tatínek měl vás nejdřív dát na kováře — a pak teprv studovat!« Ale tentokráte jsem obzvláště dobře obchodoval. A smluvili jsme se. Tak — o čtvrt na 11. Piazza Venetia! Sláva — platí! Rozešli jsme se! Mezitím časem ještě jsem po Římě se zatoulal. A naposledy mne ráno to chytne — a já chci míti hodně laciných pohlednic. — Vrazím do jednoho obchodu. Stálo tam psáno: Una duzena mezza lira — 12 za půl líry. — Nekoupili byste ?!

Ryba Řím Piazza Venetia

24 article

Vybírám — lámu vlaštinu — Bože! sám jsem se divil — jak rychle naučil jsem se — po těch Ta- liánech ukazovat na prstech Ale chápaví jsou. Na očích vám vidí — co chcete říci! Jen když vidí v rukou peníze! Inu, chtějí »manžáre«! po česku »papat !e V tom sjede mi ruka na hodinky! »Půl jede- nácte!« Zaplatím a už uháním! Náš hotel byl zrovna na blízku! Redaktor tu není! Nějak mě píchlo u srdce! Spěchám corsem na náměstí! ohlížím se — kde nic, tu nic! Koupím si lístek a asi šestkráte se ptám, »kdy že to jako jede per Tivoli?« Ale re- daktora nevidím. Chytaly se mne hříšné myšlénky! Opustil tě nebo zapomněl — nebo — eh — pokušení dá- belské! — Sednu, jedu. Děj se vůle Boží! Už pojedu sáml A honem sahám po konversační knížečce — abych si několik těch potřebných vět »vybyfloval « ! — »Přelézat!« — povídá konduktor a ukazuje na koňskou dráhu. Jdu jako slepý. V tom — odpust, Bože! — shlédnu samotného seděti v tramwavi — v havelok zahaleného, dobrého, věrného redaktora. Ne — já bych mu byl dal hubičku! A honem s mi celá ta naučená talianština z hlavy vykouřila, On totiž uměl »taliano« a uměl všecko! To víte, tot byla pro mne oasa. Vysvětlujeme si, kterak jsme se minuli. Jel dříve, nenašed mne v hotelu, jak bylo umluveno. A pak jedem! a jedem v parnu, jedem krajinou smutnou. Samá pastva pro kozy, osly a ovce. Samá vypráhlá zem. A ti lidé zrovna takoví ubozí ! —

Bož Tivoli vůle boží