ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 525308b0-71f2-11dc-9ef2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 13 celkem · entity: person 25, place 10, org 2, work 1
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 299. ze dne 29. října 1904
3 article
= Příšerná pověra. V obci Neuschori v župě fogarašské v Sedmihradsku, jež letos zvláště trpěla značným suchem, rozšířila se pověst, že neprší proto. že starý sedlák Todor Bordas zemřel s hroznými kletbami a rouháním na rtech. Poněvadž sedlák již za živa požíval pověsti, že jest ve spojení se satanem, byli ihned všichni obyvatelé obce přesvědčení, že sucho způsobeno bylo tímto prokletím a několik ne- děl po pohřbu sebralo se 11 nejstatečnějších z oby- vatelů, aby účinky kouzel Bordasových zmařili. Podle údajů kouzelné knihy, kterou jim byl zapůjčil »do- brý kouzelník« ze sousední obce, odebrali se v noci na hřbitov a když odbila půlnoc, vykopali, odříkáva- jíce kouzelné formulky a zaklínání, poloshnilou mrtvolu. Mrtvola vyndána z rakve a položena do ní na břicho, načež hrob znovu zakopán. Když násle- dující den spadlo několik kapek deště, připisováno to ovšem příšernému obřadu. Avšak záhy pražilo slunce hůře než dříve, voda ve studních počala vy- sýchat a potok ve vesnici vyschl úplně. Sedláci shro- máždili se znovu, kouzelná kniha na novo horlivě pročítána a konečně usneseno užiti prostředků mno- hem účinnějších. Sedláci odebrali se na hřbitov, vy- kopali mrtvolu na novo, nabodávali ji na vidlea házeli za kleteb a kouzelných formulí do výše. Syn Bordasův, zvěděv o tom, přikvapil na hřbitov a pro- sil sedláky na kolenou, aby přestali, ale zaslepenci se synem župního soudce v čele z bruba jej odstr- čilí a odvlékli jej násílím nazpět domů. Následujícího dne pršelo zrovna tak málo, jako před tím. Za to se policie dověděla o zneuctění hrobu a zatkla všech jedenáct pachatelů, mezi nimi též syna župního soudce a »dobrého kouzelníka«, jenž půjčil kouzel nou knihu. Očekávají nyní trest za svůj surový
Todor Bordas Bordasový Sedlák Bordasův Sedmihradsko Neuschori kouzelný kniha
4 article
= Poklad ve psacím stolku. V majetku rodiny K—ovy v Brestu Litevském nalezá se starý draho- cenný dubový psací stůl z osmnáctého století. Tento stůl dědil se po mnoho pokolení a byl původně ma jetkem polského důstojníka Stanislava Miszczynského, jenž sloužil nejprve v polské armádě a pak pod Na- poleonem I. Nynější majitel starého tohoto stolu. pan K., odhodlal se dáti jej náležitě opravit a svěři tuto práci truhláři ve Varšavě. Truhlář, rozebrav stolek, nalezl v něm tajnou přihrádku, o níž nynější majitelé neměli již ani potuchy. Truhlář sám nemohi přihrádku otevříti, poněvadž skryté péro již neúčin- kovalo. Nezbývalo mu než odejmouti hořejší kry přihrádky a tu se mu objevil poklad dosti značné ceny. Mimo 60 holandských a 35 portugalských du- kátů byly tu uloženy drahocenné prsteny s brilli- anty, perlové náhrdelníky a četné drahokamy. Cen pokladu páčí se na víc než 20000 rublů a panu k- bylo již vyplaceno za dva rubíny 3000 rublů. Po- ctivý truhlář dostal od rodiny K—ovy mimořádnou odměnu 1000 rublů. = Řecký desátník vysvobodil tureckého důstoj- níka ze zajetí loupežníků. Přitel našeho listu píše nám z Trikkala: Odvážnou hrdinností vyznamenal se před několika dny zdejší čtyřiadvacetiletý desát- ník Tyligadis. Více než osm měsíců řádila v zdejším okolí tlupa, čítající sedm loupežníků, za vedení ukrut- ného Christa Mangina, který vlastnoručně mnoho venkovanů a žen ukrutně zavraždil a oloupil. Na pych. jeho hlavu vypsala vláda značnou odměnu. Proná-
Miszczynský Truhlář Christus Mangin Brest Varšava
5 article
sledujícím ho četníkům a vojínům podařilo se zastře- liti jeho šest druhů, ale on se vždy spasil. Pře krátkým časem se spojil se dvěma jinými loupežníky a přeložil pole své činnosti na turecké území, kde nyní řecké loupežnické tlupy vraždí napořád kře- sťany jiných národností, by prospěly zájmům hele- nismu. Tamější Řekové ho uvítali s radostí a i zde byli by mu jeho hříchy odpustili, kdyby je smyl slo- vanskou nebo rumunskou krví, ale Mangina nečinil v té věci rozdílu a nebral při svých podnicích zřetel ani na národnost ani na vyznání. Proto padl brzo u svých ochránců v nemilost a stal se v lepší společnosti ne- možným. To, jak se zdá, urazilo jeho ctižádosta rozhodl se, vrátiti se domů. By však nepřišel s prázd- nýma rukama, zajal před třemi nedělmi u Elassony mladého tureckého důstojníka se dvěma nizami. Ty pustil na svobodu, kdežto důstojníka odvedl do lesa u vesnice Musagor u Tyrnova, žádaje za něho vy- soké výkupné. Zároveň započal své staré řemesloa ohrožoval celou krajinu. Tento pondělek vyzradil však jakýsi sedlák jeho úkryt řeckému poddůstojní- kovi, který se hned odebral do lesa sám,
Řek Mangin Musagor
6 article
by nepozorovaně překvapil loupežníky. Brzo je i na- lezl a přiblíživ se na dostřel k Manginovi, který byl vzdálen od svých druhů, střelil po něm a ranil ho do prsou. To neodstrašilo loupežníka, jenž uchopiv svou pušku, střelil po desátníkovi a ranil ho do levé ruky, vytasiv pak nůž běžel, by ho usmrtil. Desátník střelil po druhé, ale zase ranil jen lehce loupežníka, který rozzuřen vrhl se s nožem na něj. Nastal tak boj na život a na smrt, v němž loupežník, krvácející ze dvou ran, vysílen ztrátou krve podlehl. Podařilot se poddůstojníkovi vymknouti mu nůž z ruky a vra- ziti mu ho do hrdla. Druhové lupičovi nemohlí mu přispěti na pomoc, neboť musili střežiti zajatého tu reckého důstojníka a byli vzdáleni. Když pak viděli. že jejich náčelník padl a že desátník je bude proná- sledovati, dali se na útěk, zůstavivše důstojníka na svo bodě. Raněný poddůstojník je nemohl pronásledovati a obvázav svou ránu, uřízl loupežníkovi hlavu vrátil se s ní a s důstojníkem sem, kde každý jeho hr- dinnosti a obětavosti se obdivuje. Vyznamenal se již jednou, zatknuv u Patrasu nebezpečného loupežník
Patras
7 article
Ponopula. Bratr jeho pak padl hrdinně ve válce roku 1897. Rána desátníkova není nebezpečná, neboť kule nerozdrtila jeho loket, nýbrž prolétla toliko masem. V odměnu dostane se mu tisíc drachem, které vláda vypsala na usmrcení loupežníka a bude povýšen. = Osudné nepřátelství. Z Camie, Ga., se ozna- muje: Následkem starého nepřátelství mezi rodinami Gillenwatersů a Smithů událo se těchto dnů střetnutí, které vyžádalo si tři lidské životy. Spor mezi rodinami těmi vyžádal si již pět životů a na těch dle všeho ještě nepřestane. Střelba vzešla z nahodilého setkání J. Gillenwatersa a Johna Smitha, s kterým byl syn Keir. Gillenwaters vycházel právě z pošty, když setkal se tváři v tvář s oběma Smithy. Upustil dopis z prstů a maje obličej zlostí až zarudlý, zvolal: „Uhněte se mi z cesty, sice v tom okamžiku budou dvě mrtvoly!“ Gillenwaters nesl ručnici a pronášeje slova svá, při- chystal ji k výstřelu. John Smith zůstal chladnýa jeho syn stál s rukama založenýma přes prsa, dá- vaje tak na jevo, že se neleká. — „Ty nemáš srdce, Gillenwatersi,“ pravil otec. — „Jestliže učiníte ještě jediný krok do vnitř této budovy,“ pravil Gillenwaters, „vypálím vám oběma mozek z hlavy!“ — V odpověd na tuto vyhrůžku tasili oba muži revolvery a ustoupil
Smith J Gillenwatersa Keira Gillenwaters Camie
8 title
Různé zprávy.
9 article
s chodníku do chodby. V témže okamžiku však Gillen- waters vypálil náboj hrubých broků do otcova ža- ludku. Smith padl na zeď do sedící posice. Nepřítel jeho vypálil druhou ránu po níž také mladší Smith padl. Padaje vypálil však proti Gillenwatersovi ránu, která ho plně do prsou zasáhla. Ačkoliv již umíral, rozpoznal John Smith, že má Gillenwatersa v moci a s překvapující chladností poručil svému synovi, aby se vzmužil a střílel s nim do padlého nepřítele. Potom oba pozorovali poslední zápas smrtelně raněnéhoa potom došlo i na otce. „Odcházím, Keire,“ pravil ještě otec, „avšak vyrovnali jsme se.“ — Syn přečkal otce pouze o deset minut
Smith
10 article
= Moderní Robinsonové. Osm plavců mužstva anglického parníku »Aighburth«, jenž v červenci stro- skotal na skalisku mezí Novou Guineou a Novou Bri- tanií, jež není zaznamenáno na lodních mapách ao nichž se dávno myslilo, že jsou úplně ztraceni, při- bylo dne 20. t. m. na německém parníku »Prinz Si- gismund« do Sydneye. Zachránění vypravují o po- divných příhodách. Po bouřlivé plavbě přistáli se svým člunem k ostrovu Aramit, kdež je domorodci k největšímu jejich překvapení přijali co nejpohostin- něji. Dali jim nejlepší pokrmy a poskytli jim nejlepší přístřeší, jaké jim mohli připravit a styky mezi tro- sečníky a ostrovany staly se tak přátelské, že domo- rodci cizincům důtklivě domlouvali, aby u nich zů- stali na vždy. Konečně přibyla k ostrovu loď tudy plující a nabídla se, že plavce vezme s sebou. Kapi- tán vypravoval, že se mu jen s největším namáháním podařilo přiměti je, aby ostrov opustili a domorodci jen velmi neradi k tomu svolili. Jiným trosečníkům téže lodi nedařilo se tak dobře. První důstojník při- blížil se ve svém člunu k ostrovu a přistál, aby na- plnil sud vodou. Tamější domorodci, bojovně pomalo- váni a ozbrojeni oštěpy a kyji, obořili se na tro- sečníky se zuřivým pokřikem a plavci mohli se do- stati ke člunu jen tím, že ohrožovali divochy svými revolvery.
Prinz Aramit Nova Guinea Nova Bri
11 article
= Z vděčnosti k policistům. »Petit »Parisien« oznamuje: Před několika měsíci zemřela vdova paní Carolina Levylierová, jež odkázala policistům devá- tého okresu sumu tisíc franků. Ve svém dopise poli- cejnímu prefektu panu Jépinovi, v němž mu svoje rozhodnutí oznamuje, libuje si, že hodní jeho zří- zenci jevili k ní vždycky velkou ochotu. Chtěla-li přejít přes ulici anebo vystoupit z povozu, potřebo- vala jen pokynout a ihned byl tu policista, jenž jí dvorně podal paži anebo zvedl svoji bílou hůlku, aby přerušil proud povozů a stará dáma mohla bez pohromy přes ulici. Dopis svůj skončila paní Levy- lierová následujícími slovy: »Odkazuji tudíž 1000 fr. policejním strážníkům IX. okresu, poněvadž zname- nitě mi nahradili služku, která mne dříve vždycky musila provázet a kterou, díky roztomilosti vašich zřízenců, mohla jsem sprostiti této roboty.« = Čest v zástavě. Ve staré anglické knize z r. 1783 nalezá se následující historie: Stařec skorem stoletý v Londýně, zaměstnáním krejčí, měl dvanáct synů, kteří vesměs byli vojáky a neměli ničeho mimo svůj plat. Jednou dostali dovolenou od pluku a na- vštivili svého otce. Když přišli, neměl ani chleba. »Žádný chléb,« pravil jeden ze synů, »a dal své vlasti dvanáct ochranců. Musíme otci pomoci, ale jak?« — »Což pak tu není zastavárny?« tázal se nejmladší. — »Zastavárna, co by ta pomohla, vždyt nemáme co zastavit.« — »Že bychom ničeho ne-
Petit Parisien Levylierová Jépin Levy Londýn
12 article »Jest to ohavné, že vás zde tak drželi zavřenou
»Jest to ohavné, že vás zde tak drželi zavřenou a potom —« Augustus přešel přes pokoj k nám. »Ambrosino,« přerušil nás hrubě. »Přijdu a odvezu vás k obědu, ježto jste nyní příliš zaměstnána a nemů žete se mnou mluviti.« »Dobrá,« odvětila jsem. Sir Antony vstal a nastalo všeobecné loučení. Tvář jeho vyjadřovala jakýsi zmatek, jakoby nebyl řekl to, co říci chtěl. Chorobným hněvem a nechutí k osudu stydly mi ruce. Oh! — kdyby — běda !
Ambrosino Antony Dobrá
13 article
Antony tolik toužil seznámiti se s babičkou, když náhodou objevil, že jest naším příbuzným, že ona — lady Tilche- strová — uklouzla svým hostům a dovezla jej k nám ve svém novém motoru a aby babička prominula, že nás takto přepadli bez ohlášení. Pravila také, jak lituje, že o nás dříve nezvěděla, že jsme zde v sousedství. Byla by se s námi seznámila již před kolika měsíci a snad by nám byla mohla nějak prospěti. Budu ji míti vždycky ráda, ten její milý hlas a tak krásně ostýchavě se chová k babičce, jakoby myslila, že ji babička prokazuje velkou čest, když ji přijala. To jest něco zcela jiného než blahosklonná prostota mrs. Gurra- gové. Viděla jsem jasně, že z ní má babička radost. Sir Antony hovořil se mnou. Tázal se mne, ne- jsem-li unavena, neb něco takového banálního; mluvil roztržitě; odvětila jsem mu vesele a potom jsme si vy- měnili místa a on rozmlouval s babičkou. Nevím, o čem hovořili, ježto jsem přešla s lady Tilchestrovou na druhý konec pokoje; avšak choval se tak galantně a na babiččině tváři jsem poznala, že jí říkal takové vtipné, duchaplné věci, jako to činívá markýz. Slabý, růžový nádech vystoupil jí na lících a vypadala jako velmi krásná, stará dáma. Lady Tilchestrová se mnou rozmlouvala o zahradě a o včerejším plesu a konečně se mne tázala, kdy se budu vdávati. To jakoby mne rázem srazilo k zemi z jakéhosi čarovného světa, v němž nebyl žádný Augustus. »Já — nevím,« zajíkala jsem se a potom, stydíe se za svůj hloupý hlas, řekla jsem pevně: »Babička dosud neurčila dne, avšak —« „Ledová kra“.
Antony Slabá lada Tilche