1
masthead
V Praze, v sobotu dne 29. října.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Ke srážce loďstva baltického s ry-
bářským loďstvem anglickým.
Rozčeřená hladina se tiší, vlny vysoko
vzedmuté případem hullským klesají! Toť vý-
sledek týdenní bouře, rozdmýchané událostí,
pro kterou ani dnes ještě není případného
názvu, jelikož zůstává i po vysvětlení admirality
anglické i po rapportu admirála ruského zaha-
lena rouškou nevysvětlené záhady. Teprve smírčí
zvláštní soud anglo-ruský má případ náležitě
vyšetřiti a pak jednati. Byly tudíž všecky vý-
křiky a všechno volání po válce jak se strany
anglické, tak se strany amerického žlutého tisku
jenom předčasným prozrazením dávné, utajené
touhy po příležitosti dostati se s Ruskem do
konfliktu, poplašnou raketou, k níž obrátily se
na chvíli zraky všeho světa, dokud neohasla.
Případ hullský, kdyby se byl přihodil jinde,
než právě v povodí anglickém, nebyl by dojista
vyvolal afféru světového rázu; ale právě, že
stal se ve vodách velmoci, čišící proti Rusku
netajenou záští a nota bene záští zostřenou vál-
kou rusko-japonskou, ve které Anglie zcela ote-
vřeně hraje si na protektora Japonců, právě
proto uznal anglický tisk až na nepatrné
vzácné výjimky za dobré sbubnovati z noční
episodky událost katastrofálního rázu, vyložený
casus belli. Anglickému tisku patří tu opětně
primát v kavalírském způsobu psaní.
Kde jakou infamii a perfidii bylo si mo-
žno vymysliti proti Rusku, caru a baltickému
loďstvu, kde jaký posměch z jeho důstojnictva.
vše přineseno na tržiště sensací. Celý svět měl
opětně příležitost poznati velkohubost Johna
Bulla, kterou na štěstí dobře znají v Rusku a
proto nepospíchali tak se svým rozhodnutíma
s odpovědí na požadavky anglické. Ruské »ni-
čevo« bylo tu zcela na místě.
Japonec
Bulla
Rusko
Anglie
6
article
Z Petrohradu, 29. října. Kníže Uchtom-
ský uveřejňuje ve svém listu stať proti mobi-
lisaci anglického válečného loďstva. Příhoda
Severním moři prý není k tomu dostatečnou
příčinou. Rusko prohlédlo již o bo-
jetnost Anglie úplně. Za války bursko-
anglické prokázalo jí Rusko v Asii platné služby.
Anglie však nyní proti Rusku roz-
plamenila Ameriku a šla do Ti-
betu. Za krátkou dobu je toho dost. Každý
lituje příhody v Severním moři. To však daleko
ještě není motivem pro vyzývavé chování se
anglických námořních úřadů, které by rády
způsobily nějakou bouři proti Rusku.
Kníže Uchtomský vyslovuje podiv, že orgán
zahraničního ministerstva ruského »Journal de
St. Petersbourg« zahájil subskripci pro anglické
lodníky. To jest prý přímo beztaktní. Nejde
přece o nějakou kopejku, kterou věnují ruští
občané a která naposledy vzbudí v Anglii jen
soustrastný úsměv. Rusko však může
kopejek těch na Východě užíti lepším způ-
sobem.
Ze Southamptonu, 28. října. (C.-B.) (z
řeči anglického řídícího ministra
Balfoura.) V další části své řeči poukázal
Balfour na okolnost, že Anglie svým povin-
nostem jakožto nestranný stát dosud úzkostlivě
zadostčinila a dělal si žerty z předsta-
vy, že by se rybářské loďstvo spu-
stilo do nějakého nepřátelského
zápasu s válečným loďstvem ci-
zího státu, jakož i z myšlenky, že by ry-
bářské lodi prováděly torpédové
útoky. S důrazem pak prohlásil Balfour
Ruské loďstvo odchýlilo se 30 mi
od svého směru a jest nesmyslno
věřit, že si velitel objevivší se lodi torpédové
stanoviště vyhledal uprostřed ry-
bářských lodí, aby odtud na Rusy útok
provedl. Nikoli: nebylo tam žádnýc
japonských lodí. Nejbližší japonská lod
Čislo v Praze za 2
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
jít Stanislav
Balfour
Rus
Petrohrad
Rusko
Anglie
Asie
Amerika
severní moře
Southampton
Praha
7
article
byla 14.000 mil od místa srážky vzdálena. Hi-
storka, kterou ruský admirál vy-
pravuje, jest čirá fantasie. Z vyše-
třování, jež císař Mikuláš přijal, vzejde pravda,
jasná jako den.
Výslech anglických námořníků,
Z Londýna, 28. října. (C.-B.) Posádky ry-
bářských parníků »Moulmein«, »Winno«, »Gull«
a »Bossein«, jakož i ranění z lodi »Crane«
byli dnes vyslýcháni. Popírali roz-
hodně, že by byly na blízku rybář-
ských lodí bývaly torpédové lodi
aneb jiné lodi, které se tak rychle
jako torpédovky pohybují. Lod
»Becching« hlásí, že jakási ruská loď ránoo
7. hodině na ni střílela. Zápis o výslechu tom
dodán ministerstvu věcí zahraničních.
Nabídky německé společnosti
»Červeného kříže.«
Z Berlína, 29. října. Společnost německého
»Červeného kříže« nabídla se ruské vládě, že
z vlastních prostředků zřídí v Irkutsku nemoc-
nici o 100 lůžkách a kdyby tam nebylo potřeb-
ných místnosti, vystaví sama baráky. Kromě
toho projevila ochotu vyslati zdravotní vlako
25 vagonech s vlastním nákladem, konečně pak
se zavázala raněným důstojníkům ruským umož-
niti cestování na německých železnicích.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Mikuláš
Gull
Crane
Londýn
Moulmein
Lod
Berlín
Irkutsk
8
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K situaci.
Z Vídně, 29. října. Novi ministři
budou císařem v pondělí o 10. hodině dopo-
lední vzati do přísahy a nastoupí v ponděli
svůj úřad.
»Oesterreichische Volkszei-
tung« uveřejňuje dlouhou stať neznámého
vůdce německého, který vyhlašuje, že Čechům
pod rukou zajisté zaručeny ústupky ještě jiné,
než jmenování dra. Randy ministrem-krajanema
Čecho
Randa
Vídeň
Novi
Oesterreichische Volkszei
9
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Zeli.
10
article
Humoristická črta
„Máslo je dražší, mouka je dražší, na
mléce přirazili, za brambory nevědí, co žádata
tvaroh není ke koupení, už nevím věru, co
vařit.“
Podobné stesky míval Vojtěch Prokop nyní
skorem každého dne k desertu.
Přednášela mu je žena, přednášela mu je
i teta, která jim vedla domácnost.
Přišlo-li na stůl hovězí maso, a onse
sháněl po červené řípě nebo naložených ryžcích,
řeklo se mu: „Co pak ti napadá! Ryžce vůbee
nejsou, a řípa je drahá.“
Chtěl-li kompot ke kuřeti, slyšel opět:
„Nezavařovali jsme letos, vždyť ovoce bylo
málo, a cukr je také tak drahý, nevyplatí se to.“
„Aspoň mi tedy udělejte zelí ke knedlíkům.
nebudu vám stále jísti vaše fádní omáčky, to
není jídlo pro mne.-
Tu se ozvala teta.
„Víte, Prokůpku, co stojí hlavička zelí
jako pěst? Deset krejcarů! a to není ani na
míse vidět. Považte, ta drahota, kam bychom
přišli, přece nebudu platit takové nekřesťanské
peníze za zelí, vždyť se bez něho obejdeme.“
„Pořád melete svou drahotu,“ rozzlobil se
konečně Prokop, „něco přece musíme jíst, ne?
A když je všecko drahé, tak je to jedno, kou-
píte-li to anebo ono.
Druhého dne přišel domů s tváří vítěze.
„Tak, abyste pořád nenaříkaly na drahotu,
objednal jsem vám zelí; večer je zelinář při-
veze. Teď se aspoň nebudete vymlouvat, že ne-
můžete dělat knedlíky se zelím.
Skutečně k večeru téhož dne zastavila před
domem dvoukolka, a zelinář složil z ní dvě kopy
zelných hlávek, tvrdých jako křemínky.
Máslo
Prokop
Prokůpek
11
article
„I pro Ježíše Pána!“ křižovala se teta, „eo
ten človíček zas myslil; takového zelí, kam pak
to dáme?“
„Ale to se neztratí, aspoň déle vystačí,“ po
dotkla paní Prokopová.
„Neztratí, neztratí! Ale shnije nebo uschne
drahoušku. Vždyť na to nemáme nikde ani místa.
Sklep je plný uhlí a spížka je vlhká, tam všeck
splesniví.“
„No tak, co dělat? Snad nám Vojtěch po-
radí, co s tím, nějak se to musí uschovat. Na-
ložené zelí on nejí, a také to ani nakládati ne-
umíme, je nutno tedy se postarat, aby hlávky
vydržely čerstvé. Zatím tedy zelí složíme v ku-
chyni a počkáme, až přijde muž domů,“ roz-
hodla mladá paní.
Prokop přišel domů z obchodu s ihned se
na něho sesula otázka, co počíti se zelím?
„Já bych myslil, abyste je uložily do bedny
vystlané vlhkým mechem tak, aby košťály vě-
zely v mechu. Tím způsobem se vám hlávky as
nejspíše udrží.“
Návrh byl přijat.
Koupena ihned veliká bedna, a teta vydala
se na exkursi za mechem. Ale mech nebylo lze
tak snadno sehnati. Konečně, venkovský stařík.
jenž prodával vejce v tržnici, nabídl se, že mec
obstará, a také za týden jej šťastně přinesl.
Dámy Prokopovy ochotně mu zaň zaplatily dvě
koruny.
Sotva však začaly zelí do bedny rovnat.
připletla se k tomu domovnice s poznámkou:
„Ale jejku, milostpaní, takhle se přece zel
neukládá, to jim shnije za týden! To má být
někde v suchu rozloženo, aby k němu mohl
vzduch. Můj bratr byl hokynářem, a to vědí, že
to znám — kde pak takhle . .
Teta s neteří vyměnily nerozhodný pohled.
mladá paní pokrčila rameny a řekla jen:
„Mně to také napadlo, že to asi nebude tak
debře, ale nerozumím těmto věcem ..
„Však, co s tím?“ nevrle pronesla teta.
Ježíš
Prokopová
Vojtěch
Prokopův
12
article
„Já jim něco povím, milostpaní. Dají to
nahoru na moji půdu, já ji nepotřebuju, heztoho
těch mých pár kousků věším v kuchyni, můžou
si ji zamknout, a tam ho můžou pěkně v suchu
mít krásně rozloženo, a bude to zkrátka hotovo,
Ukážou, já jim ho zrovna pomůžu vodnést.“
A vidouc, že dámy neodporují, chopila se
nůše, naložila čásť zelných hlávek a stoupala
s nimi na půdu.
Když odnášela poslední nůši, vtiskla jí
paní Prokopová do ruky korunu za ochotné za-
půjčení půdy, a druhou za odnešení zelí.
Právě ve dveřích srazila se domovnice
s mlékařkou, která donášela Prokopovům mléko
do domu. Měla nedaleko v sousedství mlékárnu,
spojenou s hokynářstvím.
„I božínku, to je ňákého zelí! a kam pak
to něsou, paní Pekáčková, snad ne na půdu?“
„Ba právě na půdu, paní Drbálková, ne-
věděli jsme, kam s nim, máme ho dvě kopy, a tu
paní domovníková byla tak dobrá...“ vysvětlo-
vala ochotně teta, přijímajíc od mlékařky baňky
s mlékem.
„Na půdu?“ žasla hokyně. „A co jim to,
ráčejí milostivě vodpustiti, napadlo? Tam se jim
přece načisto zkazí! Do sklepa, pěkně do stu-
dena, a ne na půdu, kdo to jakživ slyšel, zelí
dávat na půdu!“
Obě dámy stály tu překvapeny.
„To se krásně řekne do sklepa! ale když
máme sklep plný uhlí, že se v něm nelze ani
otočiti,“ namítla beznadějně paní Prokopová,
zdrcena novým omylem, jehož se dopustily.
Teta stála uprostřed kuchyně mlčky, a div
neplakala zlobou.
„Ráčejí vědět, milostpaní, já jim něco po-
radím. Dají si to ke mně, já jim udělám ve
sklepě místo, a můžou to tam mít celou zimu.
My jim to s mým pěkně přikrejeme, aby to ne-
zmrzlo, a když chtějí, mají k nám pár kroků,
to si děvče vždycky pro tu hlávku doskočí. Mně
dají za to nějaký ten šesták a jsou bez starosti,
ne?“ navrhovala hokynářka.
Prokopová
Pekáčková
Drbálková