ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 52508570-70e6-11dc-9564-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 18 celkem · entity: person 47, org 4, place 16, work 1
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 37. ze dne 7. února 1903.
3 title
Různé zprávy.
4 article
= Není nad znalce písma. Pierre Soulaine uve- řejňuje ve »Figaru« tuto satyrickou črtu: Znale písma (na prahu do kanceláře vyšetřujícího soudce) »Že jste, milý pane soudče, obdržel můj dopis ? Soudce: »Ano, právě mne došel a čekám na vás. Tvrdíte tedy s určitostí, že tento padělek provedi Durand, jejž jsem včera dal zatknout?« Znalec »Tak jest. Prosím, podejte mně jenom »corpus de- licti«, abych je porovnal s rukopisem obžalovaného!- Soudce: »Tady máte padělek a tady dopis Duran- dův.« Znale c (přehlédnuv zběžně oba dokumenty) »Durand je vinníkem!« Soudce: »Už jste to po- znal?« Žnalec: »Dobrého znalce oceníte nejlépe podle rychlosti, se kterou svůj posudek podá.- Soudce: »Je tedy naprosto vyloučena možnost, že by ten nešťastník byl nevinen?« Znalec: »Nerozho- duji o nevině. Jsem znalcem proto, abych vinu vypátral.« Soudce (nahlédnuv do průvodních listin): »Mně se však přece zdá, jakoby rukopisy nebyly zcela sobě podobny.« Znalec: »Patrně proto, že se ve věci nevyznáte. Já aspoň nepochybuji, že tohle písmo pochází od téže osoby!« Soudce: »Ku podivu.
Soulaine Figar Durand jítlict Duran
5 article
Nebýt vašeho určitého posudku, byl bych tohohle Duranda pustil z vazby!« Znalec: »Člověka, který opravdu je vinníkem? Bože, kolik pak lidí by vy- vázlo, kdyby nebylo tu znalců!« Soudce: »Proto také vážíme si vašich znamenitých výkonů. (Pojed- nou zaraženě): Ha, co je to tady?« Znalec: »Co pak?« Soudce: »Ke všem dasům, že se zmýlil!« Znalec: »Cože?« Soudce: »Měl jsem za to, že předkládám vám dopis Durandův ...« Znalec (dy- chtivě): »Nu, a?...« Soudce (drbaje se za uchem): ».... a nahmátl jsem na psacím stolku zcela jiný ...« Znalec: »A průvodní doklad?« Soudce: »Váš vlastní dopis, který mně byl právě doručen ...« Čímž výslech znalcův byl u konce.- = Sebevražedný pokus nevěsty. Z Paříže se sděluje: Dcera zamožného klenotníka, Henrietta D. pokusila se ve středu v letohrádku rodičů svýcho sebevraždu. Dívka, jež dosahla třiadvacátého roku. byla zasnoubena, po dlouhou dobu však jí ženich neposlal ani řádky. Nervosní povaha dohnala dívku k zoufalému činu. Napsavši matce dopis s prosbou za odpuštění, chopila se revolveru a třikráte střelila do sebe. Komorná, která nalezala se v sousedním pokoji, přispěchala k mladistvé kandidátce sebevraždy a přivolala lékaře, jenž po bezodkladné operaci střely z těla dívčina odstranil. Protože však dívka stále prohlašuje, že pokus sebevražedný bude opětovat, je nyní přísně střežena.
Durand Durandův Paříž
6 article
= Jakou cenu má zub, který byl omylem vytažen? Otázku takovou rozhodoval nedávno soud v Altoně. Věc měla se takto: 36letý dělník obrátil se pro silné bolesti zubu k holiči, který se zabývai také zubním lékařstvím (v Německu, kde zubní lékaři nejsou dok- jory, není to zjev právě příliš vzácný Holič samouk však nevytrhl zub, který mu chlebodárce udal, nýprž sousední, úplně zdravý. Když omyl vyšel na jevo, žádal nemocný především, aby mu byl vy- tažen pravý vinník, t. j. zub vskutku chorý. Když však pokoušel se holič zub ten vytáhnouti, ulomila se jeho korunka. S kořeny v čelisti utekl se nyní ne- štastný pacient k soudu žádaje od neblahého operatéra
Altona Německo
7 article
náhradu za ztracený zub zdravý v obnose 500 m Soud uznal vinu hudlařovu, který vymlouval se na svého pomocníka, ale pokládaje požadavek poško- ženého za přehnaný, přísoudil mu jen náhradu 75 marek, kterou musil holič onen zaplatiti současně s útratami soudními. = Nebezpečná učitelka. Oznamují z Paříže: Zdejší policie zatkla a dopravila do vyšetřovací vazby učitelku kreslení, která řemeslným v pravém slova smyslu způsobem se živila tím, že žačkyjí svěřené sváděla k útěku od rodičů a ke vstupu do jistého italského kláštera. Vedle této zbožné stránky dbala však vychovatelka také stránky hmotné: odní- mala totiž slečinkám všecky peníze a skvosty, aniž by světský účel svého počínání byla vysvětlila. Dvě mladé dívky, jež daly se »vychovatelkou« přemluviti, meškají doposud ještě v italském klášteře.
Paříž
8 article
= Zajímavý návrh. Generál Dragomirov dovo- zuje v ruském vojenském časopisu »Razvědčík« po- třebu, čítati denní dobu do čtyřiadvaceti,e nikoliv — jako doposud — na dvakrát po dvanácti hodinách. Navrhovatel uvádí pro svůj projekt důvody, čerpané v prvé řadě ze zkušeností při službě železniční a te- legrafní, dokládaje, že projekt jím navržený měl by býti uskutečněn již v zájmu služby dopravní. »Na je- diné dráze moskevsko-brestské« — píše generál Dra- gomirov — »podáno bylo r. 1901 depeší za 5.9 mill. rublův, což znamená tedy asi třicet millionů slov, při čemž za přesnější označení denní doby zaplaceno asi 300.000 rublů. Kolik millionův činí tento obnos při všech telegramech v celé říši?« — táže se navr- hovatel — »nečítaje ztrátu času a napjetí sil zaměst- naného telegrafního personálu? Na drahách ostatně toto označování zaviňuje často vážné zmatky, pře- hlídne-li se dosavadní označování té či oné denní doby a má tudíž v zápětí také nikoli nepatrné ztráty peněžní. Vše to jen proto, že se na depeších nazna- čuje doba »dopolední« a »odpolední«. Kdyby zavedeno bylo jednotné počítání — od jedné do dvaceti čtyř hodin — nebude třeba označovati dopoledne, odpo- ledne a dobu noční vůbec.« — Jak již uvedeno, není tento návrh ruského generála aspoň nezajímavým.
Dragomirovo
9 article
= Tříleřý hošík podřezal svoji sestru. Strašlivý případ, na němž vinu mají rodičové a nikoliv tříleté dítě, jež neblahého činu z pouhého opičení se dopu- stilo, udál se podle došlých zpráv v Morkovicích. Jistý tamější rolník v minulém týdnu šel do chléva za- píchnout vepříka a nechal tomuto drsnému aktu při- hlížeti svého tříletého synka. Hoch další práci ne- přihlížel a pojednou se ztratil, aniž by toho pařením prasete zaměstnaní zpozorovali. Zatím vešel hošík do světnice, kde na kolébce ležela jednoroční jeho sestřička a vzav nůž, začal ji řezati pod krčkem, takže přeřízl děcku průdušky a způsobil tím ovšem smrt. Když pak uděšení rodičové do světnice přišli a učinih strašlivý objev, hošík jim vysvětloval, že chtěl věděti, „bude-li Mařenka křičeti jako prasátko.“ Smutný do- klad Darwinovy theorie, ale ještě smutnější úkaz za- nedbanosti a netečnosti rodičů k dítku, kteří by mohli vědět, že na dětskou duši strašlivě působí divadla rázu tak otrlého, jako je zabíjení zvířat. Ovšem oba rodičové pohnáni budou před soud.
Mařenka Darwinův Morkovice
10 article Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. 112. hra v předpl (4. čtvrtka.)
Král Praha národní divadlo
11 article
V sobotu 7. února. Modrý pokoj. Zert o čtyřech dějstvích. Francouzsky napsali Geor- ges Duval a M. Hennequin. Přeložil Miloš Horský. Režisér Alois Sedláček. OSOBY: Henri Verdisson, J. Seifert. Lucienne, jeho choť, H. Benoniová. Baron Josephin de Clérambois, R. Kafka. Flochencoeur, setník, P. Řada. Pigeon, Pagevin, sekretáři u Verdissona, K. Mušek, E. Focht. Teta Evangelina, O. Sklenářová. Durand, přednosta kanceláře železniční společnosti, R. Inneman. Prefekt, K. Váňa. Starosta, V. Zintl. Baptiste, sluha u Verdis- sona, J. Havelský. Cesarina, komorná, R. Kolárova. Rozalie, komorná u Evangeliny, M. Ryšavá. — Děj I. a II. dějství v Paříži, III. a IV. dějství v Castel- sarasinu za našich dnů. Po druhém dějství přestávka. Konec o půl 10. hod.
Duval M Hennequin Horská Sedláček Verdisson J Seifert H Benoniová Clérambois R Kafka E Focht Sklenářová Durand R Inneman K Váňa V Zintl Baptiste R Kolárův Rozalie M Ryšavá Paříž Castel u Verdis
12 article Začátek o 7. hod.
Začátek o 7. hod. V neděli 8. února. Spravedlnost. V neděli 8. února. Večer v předplacení. Pohostinsku vystoupí Otakar Mařák od c. k. dvorní opery ve Vídni a Růžena Koldovská. Hoffmannovy povídky. Odpoledne.
Mařák Koldovská Hoffmannův Vídeň
13 article Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově. V sobotu 7. února. Začátek o 7. hod.
Smíchov Švandův divadlo
14 article
Cyklus české frašky. (Večer X. a poslední.) Ženichové. Rytířská hra o 3 dějstvích. Napsal Macháček. Blázinec v prvním poschodí. Fraška o 1 jednání od F. F. Šamberka. Poloviční ceny míst. 3164 Denní prode) lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26.
Macháček Fraško F F Šamberk Urbánek Praha Smíchov
15 article Pištěkovo lidové divadlo vrnto
Pištěkovo lidové divadlo vrnto na Král.
Král Pištěkův lidový divadlo
16 article
V sobotu 7. února. Začátek o 7. hod Lidové představení za poloviční ceny. Tajný kabinet, 3159 aneb: Pikantní soboty paní Pomerárové Vesel ohra o 3 jedn. Z francouzského přel. Kühnl. Zejtra o půl 4. hod. odpol.: »Ženy a milenky«. Večer o 7. hod.: »Faust-. 284 —
Kühnl Faust
17 article
kávajíc je a zdvihajíc celou spoustu sazí, madame Lěv- šová chytila se za hlavu a v zoufalství vyběhla z kuchyně. »Toť hrozné, hrozné!« volala skoro s pláčem. »Myslím, že více se neodhodlám vstoupiti do této kuchyně. Není to kuchyně, ale jakési peklo. A tato Concepciona, která ohání se tam se svým vějířem jake šílená, jest pravá čarodějnice. Nemohu pochopiti, jak možno žíti v takových poměrech.« O jedné hodině přicházel z musea Andrej Semenovič a posazoval se ke stolu. Concepciona slavnostně přinášela sazemi hustě po- krytý kotel s pučerem. Při spatření kotlíku madame Lěvšová div že ne- omdlela. »Bože můj, vždyť jsem jí povídala, že třeba vše- chno přelíti do mísy! Alexandře Petroviči, vždyť prosila jsem vás, abyste přeložil má slova této obludě.« »Vždyť jsem vám řekl, Concepciono, abyste přelila polévku do mísy«, pravil jsem krátce Španělce. Concepciona krčí rameny a za minutu vrací se z kuchyně s mísou. »Když se to seňoře líbí,« pravila, »může sama pře- líti polévku z kotlíku do mísy, ačkoliv není třeba k tomu mnoho rozumu, abychom pochopili, že z kotlíku jest po- lévka teplejší.« »Co, co to povídá?« táže se madame Lěvšová. Andrej Semenovič překládá. »Jak může takto odpovídati? Toť zvíře! Čemu se smějete, Andreji Semenoviči? Oznamte této babě, že má znáti své místo a že nesmí se nikdy zapomínati.« »Vareňko, vždyť není to Petrohrad«, pravi Lévša, stěží duse smích; »nacházíme se v Argentině a tato
Lěv Semenovič Bož Petrovič Concepciono Španělka Lěvšová Petrohrad Argentina
18 article
nám, jak jsem se dovtípil, i naše podivné chování, dosti nepohodlný kočár, špinavou, černou silnici, i jednotvárnou, pustou rovinu, která rozkládala se kolem. Několikráte podíval jsem se po oku na Lěvšu. Seděl zde shrbený a zkroucený, jako by se bál, že zabere příliš mnoho místa, mluvil málo a pletl se a jako provi- nilec díval se brzy na ženu, brzy na dceru. Výraz trap- ných rozpaků zračil se na jeho tváři a pronikal skrze radostný úsměv. Má přítomnost přišla všem velice vhod. Kdyby ne- bylo zde cizí osoby, toto shledání tři tak blízkých lidí po tak dlouhém rozloučení zdálo by se ještě podivnějším a možno-li tak se vyjádřiti, nezdařilým. Byl jsem rád, když konečně dostali jsme se n místo a vymluviv se na neodkladné záležitosti, rozloučil jsem se na prahu domu s Lěvšou a jeho rodinou a po- spíchal jsem domu. Potom skoro každodenně vídal jsem se s nimi. Ne- přišel-li jsem sám, poslali pro mne. Stal jsem se naprosto nezbytným těmto dvěma damám, které hrou osudu dostaly se z Petrohradu do podivné Argentiny, následkem čehož byl jsem mimovolným a blízkým svědkem toho rodinného dramatu, jež odehrávalo se před mýma očima. Již prvního dne manželka i dcera Lěvšova pocítily množství drobných nedostatků a nepohodlí, s nimiž nedo- vedly a nechtěly se smířiti. Pozoruje jejich domácí poměry přesvědčil jsem se, jak velice liší se život Argentinců od našeho a poznal jsem, proč byl tento rozdíl dámám tak těžkým a nepo- hodlným, ač dříve nebylo mně to tak nápadno. Ano i Lěvša, jenž mnohým věcem nepřikládal zvláštního významu a jako muž jich ani nepozoroval, „Zápisky omigranta.“ 281 —
Lěvša Petrohrad Argentina