1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 37. ze dne 7. února 1903.
4
article
= Není nad znalce písma. Pierre Soulaine uve-
řejňuje ve »Figaru« tuto satyrickou črtu: Znale
písma (na prahu do kanceláře vyšetřujícího soudce)
»Že jste, milý pane soudče, obdržel můj dopis ?
Soudce: »Ano, právě mne došel a čekám na vás.
Tvrdíte tedy s určitostí, že tento padělek provedi
Durand, jejž jsem včera dal zatknout?« Znalec
»Tak jest. Prosím, podejte mně jenom »corpus de-
licti«, abych je porovnal s rukopisem obžalovaného!-
Soudce: »Tady máte padělek a tady dopis Duran-
dův.« Znale c (přehlédnuv zběžně oba dokumenty)
»Durand je vinníkem!« Soudce: »Už jste to po-
znal?« Žnalec: »Dobrého znalce oceníte nejlépe
podle rychlosti, se kterou svůj posudek podá.-
Soudce: »Je tedy naprosto vyloučena možnost, že
by ten nešťastník byl nevinen?« Znalec: »Nerozho-
duji o nevině. Jsem znalcem proto, abych vinu vypátral.«
Soudce (nahlédnuv do průvodních listin): »Mně
se však přece zdá, jakoby rukopisy nebyly zcela
sobě podobny.« Znalec: »Patrně proto, že se
ve věci nevyznáte. Já aspoň nepochybuji, že tohle
písmo pochází od téže osoby!« Soudce: »Ku podivu.
Soulaine
Figar
Durand
jítlict
Duran
5
article
Nebýt vašeho určitého posudku, byl bych tohohle
Duranda pustil z vazby!« Znalec: »Člověka, který
opravdu je vinníkem? Bože, kolik pak lidí by vy-
vázlo, kdyby nebylo tu znalců!« Soudce: »Proto
také vážíme si vašich znamenitých výkonů. (Pojed-
nou zaraženě): Ha, co je to tady?« Znalec: »Co
pak?« Soudce: »Ke všem dasům, že se zmýlil!«
Znalec: »Cože?« Soudce: »Měl jsem za to, že
předkládám vám dopis Durandův ...« Znalec (dy-
chtivě): »Nu, a?...« Soudce (drbaje se za
uchem): ».... a nahmátl jsem na psacím stolku
zcela jiný ...« Znalec: »A průvodní doklad?«
Soudce: »Váš vlastní dopis, který mně byl právě
doručen ...« Čímž výslech znalcův byl u konce.-
= Sebevražedný pokus nevěsty. Z Paříže se
sděluje: Dcera zamožného klenotníka, Henrietta D.
pokusila se ve středu v letohrádku rodičů svýcho
sebevraždu. Dívka, jež dosahla třiadvacátého roku.
byla zasnoubena, po dlouhou dobu však jí ženich
neposlal ani řádky. Nervosní povaha dohnala dívku
k zoufalému činu. Napsavši matce dopis s prosbou
za odpuštění, chopila se revolveru a třikráte střelila
do sebe. Komorná, která nalezala se v sousedním
pokoji, přispěchala k mladistvé kandidátce sebevraždy
a přivolala lékaře, jenž po bezodkladné operaci střely
z těla dívčina odstranil. Protože však dívka stále
prohlašuje, že pokus sebevražedný bude opětovat,
je nyní přísně střežena.
Durand
Durandův
Paříž
6
article
= Jakou cenu má zub, který byl omylem vytažen?
Otázku takovou rozhodoval nedávno soud v Altoně.
Věc měla se takto: 36letý dělník obrátil se pro silné
bolesti zubu k holiči, který se zabývai také zubním
lékařstvím (v Německu, kde zubní lékaři nejsou dok-
jory, není to zjev právě příliš vzácný Holič
samouk však nevytrhl zub, který mu chlebodárce
udal, nýprž sousední, úplně zdravý. Když omyl vyšel
na jevo, žádal nemocný především, aby mu byl vy-
tažen pravý vinník, t. j. zub vskutku chorý. Když
však pokoušel se holič zub ten vytáhnouti, ulomila
se jeho korunka. S kořeny v čelisti utekl se nyní ne-
štastný pacient k soudu žádaje od neblahého operatéra
Altona
Německo
7
article
náhradu za ztracený zub zdravý v obnose 500 m
Soud uznal vinu hudlařovu, který vymlouval se na
svého pomocníka, ale pokládaje požadavek poško-
ženého za přehnaný, přísoudil mu jen náhradu 75
marek, kterou musil holič onen zaplatiti současně
s útratami soudními.
= Nebezpečná učitelka. Oznamují z Paříže:
Zdejší policie zatkla a dopravila do vyšetřovací
vazby učitelku kreslení, která řemeslným v pravém
slova smyslu způsobem se živila tím, že žačkyjí
svěřené sváděla k útěku od rodičů a ke vstupu do
jistého italského kláštera. Vedle této zbožné stránky
dbala však vychovatelka také stránky hmotné: odní-
mala totiž slečinkám všecky peníze a skvosty, aniž
by světský účel svého počínání byla vysvětlila. Dvě
mladé dívky, jež daly se »vychovatelkou« přemluviti,
meškají doposud ještě v italském klášteře.
Paříž
8
article
= Zajímavý návrh. Generál Dragomirov dovo-
zuje v ruském vojenském časopisu »Razvědčík« po-
třebu, čítati denní dobu do čtyřiadvaceti,e nikoliv —
jako doposud — na dvakrát po dvanácti hodinách.
Navrhovatel uvádí pro svůj projekt důvody, čerpané
v prvé řadě ze zkušeností při službě železniční a te-
legrafní, dokládaje, že projekt jím navržený měl by
býti uskutečněn již v zájmu služby dopravní. »Na je-
diné dráze moskevsko-brestské« — píše generál Dra-
gomirov — »podáno bylo r. 1901 depeší za 5.9 mill.
rublův, což znamená tedy asi třicet millionů slov,
při čemž za přesnější označení denní doby zaplaceno
asi 300.000 rublů. Kolik millionův činí tento obnos
při všech telegramech v celé říši?« — táže se navr-
hovatel — »nečítaje ztrátu času a napjetí sil zaměst-
naného telegrafního personálu? Na drahách ostatně
toto označování zaviňuje často vážné zmatky, pře-
hlídne-li se dosavadní označování té či oné denní
doby a má tudíž v zápětí také nikoli nepatrné ztráty
peněžní. Vše to jen proto, že se na depeších nazna-
čuje doba »dopolední« a »odpolední«. Kdyby zavedeno
bylo jednotné počítání — od jedné do dvaceti čtyř
hodin — nebude třeba označovati dopoledne, odpo-
ledne a dobu noční vůbec.« — Jak již uvedeno, není
tento návrh ruského generála aspoň nezajímavým.
Dragomirovo
9
article
= Tříleřý hošík podřezal svoji sestru. Strašlivý
případ, na němž vinu mají rodičové a nikoliv tříleté
dítě, jež neblahého činu z pouhého opičení se dopu-
stilo, udál se podle došlých zpráv v Morkovicích.
Jistý tamější rolník v minulém týdnu šel do chléva za-
píchnout vepříka a nechal tomuto drsnému aktu při-
hlížeti svého tříletého synka. Hoch další práci ne-
přihlížel a pojednou se ztratil, aniž by toho pařením
prasete zaměstnaní zpozorovali. Zatím vešel hošík
do světnice, kde na kolébce ležela jednoroční jeho
sestřička a vzav nůž, začal ji řezati pod krčkem, takže
přeřízl děcku průdušky a způsobil tím ovšem smrt.
Když pak uděšení rodičové do světnice přišli a učinih
strašlivý objev, hošík jim vysvětloval, že chtěl věděti,
„bude-li Mařenka křičeti jako prasátko.“ Smutný do-
klad Darwinovy theorie, ale ještě smutnější úkaz za-
nedbanosti a netečnosti rodičů k dítku, kteří by mohli
vědět, že na dětskou duši strašlivě působí divadla
rázu tak otrlého, jako je zabíjení zvířat. Ovšem oba
rodičové pohnáni budou před soud.
Mařenka
Darwinův
Morkovice
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
112. hra v předpl
(4. čtvrtka.)
Král
Praha
národní divadlo
11
article
V sobotu 7. února.
Modrý pokoj.
Zert o čtyřech dějstvích. Francouzsky napsali Geor-
ges Duval a M. Hennequin. Přeložil Miloš Horský.
Režisér Alois Sedláček.
OSOBY: Henri Verdisson, J. Seifert. Lucienne, jeho
choť, H. Benoniová. Baron Josephin de Clérambois,
R. Kafka. Flochencoeur, setník, P. Řada. Pigeon,
Pagevin, sekretáři u Verdissona, K. Mušek, E. Focht.
Teta Evangelina, O. Sklenářová. Durand, přednosta
kanceláře železniční společnosti, R. Inneman. Prefekt,
K. Váňa. Starosta, V. Zintl. Baptiste, sluha u Verdis-
sona, J. Havelský. Cesarina, komorná, R. Kolárova.
Rozalie, komorná u Evangeliny, M. Ryšavá. — Děj
I. a II. dějství v Paříži, III. a IV. dějství v Castel-
sarasinu za našich dnů.
Po druhém dějství přestávka.
Konec o půl 10. hod.
Duval
M Hennequin
Horská
Sedláček
Verdisson
J Seifert
H Benoniová
Clérambois
R Kafka
E Focht
Sklenářová
Durand
R Inneman
K Váňa
V Zintl
Baptiste
R Kolárův
Rozalie
M Ryšavá
Paříž
Castel
u Verdis
12
article
Začátek o 7. hod.
Začátek o 7. hod.
V neděli 8. února.
Spravedlnost.
V neděli 8. února.
Večer v předplacení.
Pohostinsku vystoupí Otakar Mařák od c. k. dvorní
opery ve Vídni a Růžena Koldovská.
Hoffmannovy povídky.
Odpoledne.
Mařák
Koldovská
Hoffmannův
Vídeň
13
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
V sobotu 7. února.
Začátek o 7. hod.
Smíchov
Švandův divadlo
14
article
Cyklus české frašky. (Večer X. a poslední.)
Ženichové.
Rytířská hra o 3 dějstvích. Napsal Macháček.
Blázinec v prvním poschodí.
Fraška o 1 jednání od F. F. Šamberka.
Poloviční ceny míst.
3164
Denní prode) lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze
a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26.
Macháček
Fraško
F F Šamberk
Urbánek
Praha
Smíchov
15
article
Pištěkovo lidové divadlo vrnto
Pištěkovo lidové divadlo vrnto
na Král.
Král
Pištěkův lidový divadlo
16
article
V sobotu 7. února.
Začátek o 7. hod
Lidové představení za poloviční ceny.
Tajný kabinet,
3159
aneb: Pikantní soboty paní Pomerárové
Vesel ohra o 3 jedn. Z francouzského přel. Kühnl.
Zejtra o půl 4. hod. odpol.: »Ženy a milenky«.
Večer o 7. hod.: »Faust-.
284 —
Kühnl
Faust
17
article
kávajíc je a zdvihajíc celou spoustu sazí, madame Lěv-
šová chytila se za hlavu a v zoufalství vyběhla z kuchyně.
»Toť hrozné, hrozné!« volala skoro s pláčem.
»Myslím, že více se neodhodlám vstoupiti do této
kuchyně. Není to kuchyně, ale jakési peklo. A tato
Concepciona, která ohání se tam se svým vějířem jake
šílená, jest pravá čarodějnice. Nemohu pochopiti, jak
možno žíti v takových poměrech.«
O jedné hodině přicházel z musea Andrej Semenovič
a posazoval se ke stolu.
Concepciona slavnostně přinášela sazemi hustě po-
krytý kotel s pučerem.
Při spatření kotlíku madame Lěvšová div že ne-
omdlela.
»Bože můj, vždyť jsem jí povídala, že třeba vše-
chno přelíti do mísy! Alexandře Petroviči, vždyť prosila
jsem vás, abyste přeložil má slova této obludě.«
»Vždyť jsem vám řekl, Concepciono, abyste přelila
polévku do mísy«, pravil jsem krátce Španělce.
Concepciona krčí rameny a za minutu vrací se
z kuchyně s mísou.
»Když se to seňoře líbí,« pravila, »může sama pře-
líti polévku z kotlíku do mísy, ačkoliv není třeba k tomu
mnoho rozumu, abychom pochopili, že z kotlíku jest po-
lévka teplejší.«
»Co, co to povídá?« táže se madame Lěvšová.
Andrej Semenovič překládá.
»Jak může takto odpovídati? Toť zvíře! Čemu
se smějete, Andreji Semenoviči? Oznamte této babě, že
má znáti své místo a že nesmí se nikdy zapomínati.«
»Vareňko, vždyť není to Petrohrad«, pravi Lévša,
stěží duse smích; »nacházíme se v Argentině a tato
Lěv
Semenovič
Bož
Petrovič
Concepciono
Španělka
Lěvšová
Petrohrad
Argentina
18
article
nám, jak jsem se dovtípil, i naše podivné chování, dosti
nepohodlný kočár, špinavou, černou silnici, i jednotvárnou,
pustou rovinu, která rozkládala se kolem.
Několikráte podíval jsem se po oku na Lěvšu. Seděl
zde shrbený a zkroucený, jako by se bál, že zabere
příliš mnoho místa, mluvil málo a pletl se a jako provi-
nilec díval se brzy na ženu, brzy na dceru. Výraz trap-
ných rozpaků zračil se na jeho tváři a pronikal skrze
radostný úsměv.
Má přítomnost přišla všem velice vhod. Kdyby ne-
bylo zde cizí osoby, toto shledání tři tak blízkých lidí
po tak dlouhém rozloučení zdálo by se ještě podivnějším
a možno-li tak se vyjádřiti, nezdařilým.
Byl jsem rád, když konečně dostali jsme se n
místo a vymluviv se na neodkladné záležitosti, rozloučil
jsem se na prahu domu s Lěvšou a jeho rodinou a po-
spíchal jsem domu.
Potom skoro každodenně vídal jsem se s nimi. Ne-
přišel-li jsem sám, poslali pro mne. Stal jsem se naprosto
nezbytným těmto dvěma damám, které hrou osudu dostaly
se z Petrohradu do podivné Argentiny, následkem čehož
byl jsem mimovolným a blízkým svědkem toho rodinného
dramatu, jež odehrávalo se před mýma očima.
Již prvního dne manželka i dcera Lěvšova pocítily
množství drobných nedostatků a nepohodlí, s nimiž nedo-
vedly a nechtěly se smířiti.
Pozoruje jejich domácí poměry přesvědčil jsem se,
jak velice liší se život Argentinců od našeho a poznal
jsem, proč byl tento rozdíl dámám tak těžkým a nepo-
hodlným, ač dříve nebylo mně to tak nápadno.
Ano i Lěvša, jenž mnohým věcem nepřikládal
zvláštního významu a jako muž jich ani nepozoroval,
„Zápisky omigranta.“
281 —
Lěvša
Petrohrad
Argentina