Románová příloha

„Národních Listů“ k čislu 34. ze dne 4. února 1903.

Různé zprávy.

= »Dorota«. K dramatickým výstupům prosto národním, jimiž osvěžovali a dosud v zapadlých na- šich vesničkách osvěžují v zimní jednotvárnosti naši venkované život svůj, náleží »Dorota«. — Na den 6. února připadá církevní den této světice v průvodu s dvěma v legendách lidu velmi významnými světi- cemi Hátou a Veronikou. (4. a 5. února.) — Kdož by si při svátku sv. Doroty nevzpomněl na utěšenou scénu v Babičce Boženy Němcové, kde vystoupení venkovských herců tak plasticky jest vylíčeno. Byla dle zlaté legendy sv. Dorota dcerou Římana Doraa jeho manželky Thee, narodila se v Caesarii kappa- docké, byla za pronásledování Diokleciánova od vla- daře Appricia jata a odevzdána dvěma od víry od- padlým sestrám Kristě a Kallistě, aby ji k témuž přemluvily. Ale ona je pohnula, že se k víře navrá- tily a svůj hřích mučednictvím zahladily. Za to byla Dorota pochodněmi pálena, na skřipec nataženaa konečně jí byla hlava sťata. Při venkovských před- staveních, která ještě dosud v pahorkatině česko- moravské se udržela, vystupují král Dioklecián, také někdy anachronisticky Herodes, mládenec, kat, anděl, čert ve fantast. oděvech, z různých kousků venkovské garderoby ženské i mužské přizpůsobených. Jevištěm je světnice venkovská, představení ve statcích bohatších.

Způsob přednášení jest recitativ zpěvný s církevními kadencemi; hlavní katastrofou děje po mravoučných pokynech andělových jest výstup katův, jenž v čer- venou moldonku matčinu oblečen, hrozným dřevě ným mečem vzbuzuje respekt u venkovského publi ka. Vzpomínám na společnost takovou, která ještě nedávno i kolem Milevska uměleckou dráhu každo ročně po Hromnicích nastupovala po osadách okol ních. Ředitelem bvi tehdy krejčí milevský, nyní již zemřelý Dvořák. Dojemný zpěv katův a Dorotin nej. více dojal posluchačstvo. — »Doroto, panno, klekni. meče mého se nelekní; natáhni krk hezky, ať ti ho přetnu mistrovsky, jsou mistr katovský«, zhurta zpíval kat. Jemně na to Dorota: »V ruce tvé, Ježíši, poroučím mou hříšnou duši, když vyjde z těla mého, bys ji vzal do ráje věčného.« Kat srazí Dorotě ko- runku papírovou a epilogem zpívá: »Oh, jak se to hezky dělá, kéž by toho bylo do večera, kdyby toho bylo sebe víc, nelekl bych se toho zhola nic.«

= Nemravná maska. Pro dobu maškarních plesů vypravuje pařížský »Gaulois« komickou anekdotu o nemravném přestrojení. Věc udála se v době druhého císařství. Do maškarního plesu, v němž nejrůznější a co možná výstřední masky se nalezaly, dostavila se také jakási přepodivně maskovaná osobnost. Byl to student, který za skříň na šaty »přestrojen- čili kostymován byl. Představte si velkou bednu, která na »dubovo« natřena byla a z níž nahoře ven trčela bílá hlava, jež vypadala docela jako sádrové poprsí, jakáž se tehda s oblibou stavěla na skříně se šaty nebo knihami. Nohy byly dole v »soklu« opatrně ukryty. Zvláštní tento nápad studentův — ku podivu! — obecně se líbil. Avšak věc se ještě zlepšila. Na dveřích skříně, jež obrovským klíčem ozdobena byla, nalezal se nápis: »Otevříti není dovoleno!« Rozumí se samo sebou, že zrovna proto záhy někdo almaru otevřel. Tu pak rozlehl se plným sálem ho- mérický smích a se všech stran zaburácela bouře potlesku, provázená hlučným dupotem: Šibal student heměl nic jiného na sobě, než almaru! Dav maškan

shlukl se kolem něho a povyk rostl ustavičně, až konečně rozpustilý student z almary dovezen byl na policii, kdež s ním sepsali obšírný protokol, ježto úřadující komisař jeho přestrojení a objevení sev maškarním plesu uznal za nemravné. »Cože, ne- mravné?« zvolal udiven student. »Vždyť jsem vězel až po krk v almaře!« — »Bylo potřebí jenom dvéře otevřít,« namítl komisař. — »Ale, vždyť byly dvéře na dva západy zamčeny a k tomu ještě bylo na nich napsáno, že není dovoleno je otevříti,« bránil se student! Tato námitka odzbrojila komisaře a student vyvázl bez trestu. Tou dobou je ten bý- valý veselý pták — radou appellačního soudu. = Půvabná reklama. Jakýsi »umělec«, který se pro- dukuje na velkou foukací harmoniku, uspořádal v Zerb- stu »koncert« a dal si do místního časopisu jako inserát tuto reklamu: »Nynější kat E. v M., který v tomto městě kdysi jakožto obchodní zřízenec zaměstnán byl. jest švagrem virtuosa na foukací harmoniku, Maxe Seilera, který zde právě koncert pořádá a bude s kon- certistou zároveň přítomen, aby mu při kasovních pracích byl nápomocen.« = Také důvod. »Vidíte, pane Zelenko, já mám děti tak velice rád, že se naschvál ani nežením abych nemusil svoje kluky, když by mi přílišný spektákl dělali, karabáčovat !«

Zemřelí v Praze-

Dne 30. ledna 1903: Smutný Ondřej, majitel drožek, 35 roků, 618—VII. Holan Karel, syn zámeč- níka, 13 měsíců, 399—VIII. Blažej Josef, řemenář, 51 rok, 16—I. Jílek Karel, syn zříz. potravní daně, 4 měs. 882—I. Sládek Rudolf, krejčí, 713/4 roku, 217—II. Komárková Kateřina, soukromnice, 70 roků, 208—VII Turnova Helena, dcera topiče, 13 roků, 216—VII. Novák Julius, strojník, 48 roků, 590—VII. Veverka Antonín, syn dělníka, 13 neděl, 636—VII. Batěk Josef, syn slévače, 11 měsíců, 703—VII. Josef recte Juda Münzer, býv. obchodník, 76 roků, 1418—II. — Ve všeobecné nemocnici: Stübnerová Rosina, manželka horníka, 70 roků. Brodská Antonie, man- želka truhláře, 29 roků. Choroševská Ludmila, vdova po cís. rus. státním radovi, 60 roků, Lissner Karel, cestář, 47 roků. Schak nebo Žák Václav, nádenník, 24 roky. Vališova Marie, 30 roků. — U milosrd- ných bratří: Draský Vojtěch, mlynářský pomoc- ník, 78 roků. — Umilosrdných soster: Bunda Dominik, obuvník, 53 roky. Kuczera Ferdinand, zá- mečník, 63 roky. Strejčkova Kristina, švadlena, 28 roků. Svoboda Augustin, metař, 57 roků. Čermák Vá- clav, sklepník, 49 roků. — U Alžbětinek: Šmí- dová Kateřina, vdova po kováři, 63 roky. — V měst. chudobinci: Kochova Rozalie, dcera po měšťanu, 79 roků.

Dne 31. ledna 1903: Schmiedová Aloisie, sou- kromnice, 84 roky, 4—VII. Žohova Františka, dcera zámečníka, 1 rok, 109—VII. Filip Miroslav, syn ob- chodníka, 3/4 roku, 70—VIII. Špachtova Milada, dcera rukavičkáře, 2 roky, 309—VIII. Mirovská Alžběta, manželka mlynáře, 73 roky, 521—VIII. Dušková Alžběta, posluhovačka, 84 roky, 167—IV. Vondrák Ferdinand, koželuh, 72 roky, 555—VII. Bonaventurova Marie, dcera řezníka, 1 měsíc 1 den, 586—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Volfova Františka, pro- davačka, 20 roků. Comploierová Julie, manželka sa- zeče, 31 rok. Malý Josef, dělník, 56 roků. Pittner Václ. klempíř, 28 roků. Urban Antonín, rolník, 58 roků. —

U milosrdných sester: Ptáček Jan, dělník- 70 roků. Sýkorová Marie, nádennice, 67 roků. — v měst. chudobinci: Zvonečková Marie, býv. po- sluhovačka, 83 roky

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. O 3. hod., odpoledne Ve středu 4. únoraa. Cyprienna. Komedie o třech dějstvích. Napsal V. Sardou. Přeložil A. Pulda. Režisér Jakub Seifert. OSOBY: Pan de Prunelles, bohatý soukromník, J. Seifert. Cyprienna, jeho choť, H. Benoniová. Adhé- mar, mladý švihák, Ivo pl. Raič Lonskij j. h. Cla- vignac, přítel pana de Prunelles, J. Bittner. Bofordin, notář, R. Inneman. Paní de Brionne, mladá vdova, L. Danzerová. Paní de Valfontamne, L. Matějovská. Slečna de Lusignan, M. Pštrosová. Bastien, sluha, R. Kafka. Josefa, komorná ve službě u pana de Pru- nelles, A. Červená. Domovník, J. Havelský. Policejní komisař, P. Řada. Josef, nadsklepník, F. Steinsberg Jan, sklepník, V. Zintl. — Policejní zřízenci. Čeled z hotelu. — Děj za našich časů v Remeši. 109. hra. v předpl. Ve středu 4. února. (1. čtvrtka)

Pohostinsku vystoupí Otakar Mařák od c. k. dvorní opery ve Vídni. DALIBOR Opera o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana. S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. OSOBÝ: Vladislav, král český, V. Viktorin. Dalibor, rytíř, B. Plák. Budivoj, velitel královské hradní stráže. Fr. Šír. Beneš, žalářník, R. Polák. Vítek, zbrojnoš Da- liborův, O. Mařák j. h. Milada, sestra purkrabího Ploškovského, R. Maturová. Jitka, selské děvče na statcích Daliborových, M. Kubátova. Soudce, J. Žižka. Soudcové, zbrojnoši, poslové Daliborovi, lid atd. Děj v Praze, dílem na hradě a v okolí, dílem v dolením městě a to v 15. století. Po druhém dějství přestávka. Konec po 10. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. Ve středu 4. února. Po deváté: Křižáci. Historické drama o 9 obrazech. Dle Sienkiewicze napsal V. Valewski. Přeložil dr. B. Frusík. Režisér Fr. Šípek. Konec o 3/4 na 10. hod.

Švandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod. Ve středu 4. února. Ve prospěch Frant. Hessové. — Jako host vy- stoupí pí. B. Jeřábková Kaclov a. PAVLÍNA. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vnehraceon Začátek o 7. hod Ve středu 4. února. Lidové představení za poloviční ceny. Spanilá Savojanka. Zpracoval Činohra o 3 odděleních s předehrou.

Jos. Kaj. Tyl.

Později setkával jsem se s těmito pány dosti často. Mezi nimi jsou též ženy. Nosí také černé soukenné ka- bátky s rovněž takovými červenými ozdobami a prýmkami. Naproti němu seděli jacísi dva pánové, kteří doroz- umívali se mezi sebou posuňky, tak že jsem si myslil, že jsou to němí a byl jsem velice překvapen, když najed- nou směle a hřmotně začali s konduktorem mluviti špa- nělsky. Vyslovil jsem Lěvšovi své podivení, načež mně vy- světlil, že jsou to bezpochyby členové zednářské lože v Laplatě. Začal jsem se ho vyptávati na svobodné zed- náře, ale odpovídal mně tak roztržité a byl tak zabrán myšlenkou na shledání se se ženou a dcerou, že pova- žoval jsem za lepší, abych odložil tyto otázky na dobu vhodnější. Vagon skákaje, třesa se a drnče, pohyboval se po kolejích, po nichž táhly ho dvě hubené, sklíčené mrchy, na levo pak, rovnoběžně s kolejemi, táhla se špinavá, hrbolovitá a úzká cesta s hlubokými kolejemi. Po ní po- malu pohyboval se vůz »karo« s velikými koly a ta- žený čtyřmi koni, brzy zase třesouc se a potácejíc pro- jela tudy volianta (bryčka). Cesta tato vůbec činila pustý, ano divoký dojem, neboť na pravo i na levo rozkládala se nepřehledná prostora širé stepi.

Zde jest i přístav. Projeli jsme úzkou uličku a vagon se zastavil. Šli jsme pěšky, vyhýbajíce se hostincům, restaura- cím, almasenům a krámkům, v nichž prodávalo se všeli- jaké haraburdí, jako svazky pštrosích per, kokosové ořechy, pštrosí vejce, z nichž pomocí stébla vytažen byl obsah, pomalované i nepomalované, se stužkami, na způ- sob cukrových vajec, jež prodávají se na Rusi o velko- moi — please.« Prohodiv ještě několik nesouvislých frází v různých jazycích, začal se rychle oblékati Tázal jsem se ho, co mu jest a proč nepřichází k Lěvšovi. Začal zmateně vypravovati ve své babylonské směsici jakousi dlouhou historii. Ale najednou, nedokončiv ji, pře- rval ji a oznámil, že půjde se mnou. »Již čtrnáct dní nebyl jsem venku, I say. Pojďmež partons, vamos, seňor«. Narazil si na hlavu neobyčejně široký sombrero, jaký až dosud na nikom jsem zde neviděl, zahalíl se do dlouhé almavivy, jejíž jeden šos přehodil si přes rameno a stal se neobyčejně podobným divadelnímu melodramatickému zlosynovi, jenž krade se po jevišti, aby zákeřnicky skolil dýkou svého soka. Šli jsme po ulici mlčky. Bylo mně obtížno mluviti s mým společníkem jeho podivným jazykem a zmotanými myšlenkami. Gvozdikov byl pohroužen v pochmurnou zádumči- vost. Ale slunce svítilo tak jasně a vzduch byl tak měkký, že též on si toho povšiml. Podívav se do zadu a stáhnuv do zadu klobouk, rozhlédl se kolem a učiniv neurčitý po- suněk, pravil : »Příroda jest zde magnifique, mais pas de gens. Jak se to řekne rusky? Ano, není zde lidí. Není lidí!« opa- koval a zase pochmurně se zamyslil. Na mé vyzvání, abychom šli společně k Lěvšovi odpověděl odmitnutím. Rozloučil jsem se s ním a odešel jsem sám. „Záplsky emigranta.- indisposé, unevell and unhappy. Take a sest,