V Praze, ve středu dne 4. února.

K číslu 34. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošten: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Z říšské rady. Z Vídně, 4. února. Je možno, že po čátkem dnešní schůze poslanecké sněmovny. na které bude také remonstrováno proti ko- nivenci osvědčené vicepresidentem Kaisrem ke Všeněmcům, dojde na přetřes novy projev o vypuzení cukrovarní ků ze sněmovny poslanecké. Chy- stá se po této stránce projev jak ze středu poslanců, tak presidentem hr. Vettrem, který nemůže klidně snésti, že dr. Körber panské sněmovně nepřímo v sobotu jemu důtku udělil, pravě, že by k nemilým událostem nebylo došlo, kdyby se byly udaly motivy, pro které cukrovarníci byli do Vídně povoláni. To znělo jako žaloba na presi- denta poslanecké sněmovny, že důvodů oněch nesdělil. Vzhledem na dnešní debatu o změně jednacího řádu listy uveřejňují úvahy, ve kterých jeví se ve všech jedna myšlenka Nesmí se sdělat žádný jednac řád, kterým by se znemožnila obstrukce německá. »Neue Freie Presse« ve své úvaze praví: »Rakousko jest takové, že ještě na několik let znásilnění minority jest totéž jako znásilnění německého lidu. Musí býti zjednány záruky zcela zvláštní a velm vydatné proti obnově násilných opatření protiněmeckých, mají-li Němci svoliti ke změně jednacího řádu, ve smyslu přiostřené pravomoci většiny. Dokud nebude dán parlamentu jazyk, dokud z důvodů strannicko-politických zacho- ván bude protismysl, že každému členu do- voleno mluviti v parlamentu řečí, ktere většina nerozumí, dotud bude a musí býti dovoleno také Němcům, aby dbali svého zájmu národnostního a užívali krajních pro- středků obrany.«

Návrhy, které se pronášejí v německém táboře na změnu jednacího řádu, mohou vzbuditi jen největší veselost. Mimo jiné se navrhuje, aby neněmecké řeči vů- bec byly vyloučeny. Jiné kluby ně- mecké žádají, aby neněmecké řeči se směly mluviti jenom určitý čas. Jeden novo- pečený poslanec německo-liherálně německo- nacionální vytasil se s tímto přáním: »Prvn čtení nekoná se žádné. Vládní před- lohy mají všude přednost. Pilné návrhy musí být podepsány místo 20 poslanci, jako dosud. příště 50 Návrhy a dotazy smějí býti po- dávány jsnom na konci schůze.« Žá- bavné je čtení o tom, že na levici navrhuj změnu jednacího řádu — provisorn na šest měsíců t. j. až do vyřízen vyrovnacích smluv. S německé strany hodlají dnes promlu viti dr. Gross a dr. Derschatta. Sociální demokraté a branná předloha. Z Vídně, 4. února. Sociální demokrate konali včera zde 5 valných schůzí. Na jedné oznámil Pernerstorfe r, že národní so- cialisté čeští žádali od sociálních demokratů, aby tito s nimi dělali obstrukci proti zákonu brannému. Sociální demokraté odpověděli za- mítavě, řkouce, že chtějí o branné předloze mluviti ve sněmovně a že v obstru ke proti předloze branné nevid žádných výhod pro lid. »Kdyby totiž — pravil Pernerstorfer — sněmovní činnost byla ochromena, byla by sněmovna odročena a zákon o branně předloze by se opatřil beze změny § 14. Proto ob- strukce proti branné předloze blyla by protismyslnou.« Na všech pěti schůzích přijata byla resoluce, ve které prohlašuje se odpor proti rozmno- žení branné moci a proti rozmnožen »vražedných nástrojů«; konečně také proti zvýšení civilní listy slI Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z valné sehůze rakousko-uherské banky. Z Vídně, 4. února. Včerejší valné hro- mady rakousko-uherské banky súčastnili se jako zástupci českých spořitelen také poslanci Kaftan, dr. Brzorád, dr. Sláma, Formánek, prof. Fiedler a Šulc. Posl. Kaftan a Formánek ujali se slova a promluvili řeči, které náramně podráždily »Neue Freie Presse«. Tato jest leknutím bez sebe. Čechové žádají — aby se na Čechy vzal ohled! Ta- kový postulát postrašiti musí orgán, zvyklý na spravování rakousko-uherské banky Tietzy, Lindheimy a j. Posl. Kaftan dovozoval, že sluší se při nejbližších volbách do generální rady vzíti ohled na český národ. Tento požadavek — pravil — byl prohlášen stranou, guvernérovi (Biliň- skému) blízkou, jako požadavek oprávněný. K tomu podotýká »Neue Freie Fresse«: »Politické toto intermezzo jest důsledkem požadavku odvozovaného Čechy z paritárního zařízení banky, protože gene- rální rada složena jest stejným dílem z členů cislajtanských a translajtan- ských. Vzpomenuté národní požadavky — pokračuje list — byly odůvodňovány hospo- dářskými vlivy českého lidu a došly všeo- becného povšimnutí. Také řeč posl. For- mánka měla pozadí politické. Žádal roz- šíření samostatné filiálky a vy. datný zřetel na spodní vrstvy při udělování úvěru bankou. Události vče- rejška jsou důležity, poněvadž jsou podnětem, aby změněny byly dosavadní zřízení banky a složení generální rady.« Konverse společného dluhu. Z Vídně, 4. února. Posl. Ploj chce v debatě o konversi obligací společného dluhu učiniti návrhy tyto: Konverse budiž provedena na základě úrokové míry 4. Tato úrokova míra přestane však sama

FEUILLETON. Prvni zkouška. Načrtla Lea Ostrovská. Když pantátovi Lukešovi, na poli zaměstna- nému, přiběhla dcerka říci, aby pospíšil domů. že se mamince narodil chlapeček, sejmul čepie s prošedlé hlavy a zbožně se pokřižovav, za- šeptal: „Děkuji ti, Bože, že's mne vyslyšel. —. „To máte radost, starosto, co?“ zastavil jej soused Třešnička, před chalupou pokuřující ruku mu podávaje. „l jak pak ne, vždyť už jsem trnul strachem že to bude zase holka, co načne nový pár — —. „Pro umučenou hodinu, kolik pak těch dětí ještě chcete? Osm holek, vždyť je u vás jako v tureckém serailu. Kam se šlápne, samá sukně. Ale teď máte prince, to bude slávy, až mu o křti- nách zahrajou mou zamilovanou: „Osm je ku- želek, devátý král — —. Třešnička se hlučně zasmál, až se mu za- třepal pahýl žlutého zubu, z hořenní dásně vy- stupující. „Ba, král, král,“ přitakal Lukeš, veházeje do stavení. „Točit se okolo něho musí všechno, doku nepochopí, k čemu je metla na světě — —“ Třešničkovu písničku sice o křtinách ma- lému Pepíčkovi Lukešů nehráli, ale za to kopu jiných. Půl obce hostil starosta z radosti nad na- rozením devátého člena svojí rodiny, že patří ku pokolení silnějších. Pepíček hýčkán matkou a hlídán osmi páry očí žárlivých sestřiček, rostl jako z vody a již po roce rozběhl se drobnými krůčky tatínkovi naproti. A s dalšími léty jeho čiperností přibývalo rodičům na radosti. — „Starý zrovna ožil v tom dítěti,“ zastavila jednou Lukešová sousedku, „dřív si pořád stě žoval, že Po kříž bolí. nohy mu neslouží, ale ted

s klukem se celý den nahoní, že na to ani ne- vzpomene. „To tak bývá,“ svědčila Třešničková, „však on je Pepíček k světu podobný. Matky vám ho závidí, panímámo, jak by se tedy starosta v něm neviděl?“ Božínku, až jsem se tuhle rozplakala, jak je ten chlapec srdečný. Koukám přes plot k vám pantatínek nadvoře rozkročen a zle se mračí Pepánek něco proved' a má být bit. „Přines metlu!“ rozkazuje chlapci. Ten se loudá, loudá a konečně ji vytáhne za sudem na vodu. Chvilku se ještě rozmýšlí, pak volně dojde k tatíkovi a povídá: „Tak tu máš a máš-li srdce, nemůžeš ta kovému malému chlapci nabít, když víš, že by ho to bolelo — —. Starosta se rozesmál, až si musil boky po držet a bylo po trestu. „Je to kluk podšitá, jak se na člověka po- dívá, je jeden s přísností hotov, má takové do- brácké oči, že mu nemůžeme nic odepřít,“ s ná- dechem mateřské pýchy v hlase pronášela Lu kešová. „A ty jeho rozumy, Třešničková, jakživ jste to neviděla. Chodí za tátou a chce všechno dělat jako on. Všechno musí vědět. Onehdyse starý chystal do schůze. Kluk ho pozoruje vidí, jak tatík zastrkuje notýsky do kapsy. „Na co máš, tati, tu černou knížtičku?“ „To je notes, Pepíčku, tam si znamenám když mně tak něco napadne, abych na to ve schůzi nezapomněl.“ „A nač máš ten červený notýsek?“ otáza se dál a než mu táta mohl — odpovědět — do- ložil: „Tam si píšeš, když ti nic nenapadne. viď? — —. Sousedky se bavily dále na účet nadějného synka starostova, když pro panimámu Lukešovou přiběhla dcerka, že přišel kdosi pro mléko „Kde pak je tatínek?“ tázala se hospodyně vidouc děti v kuchyní samotny.

„Přiběh' sem policajt Potůček, že v dolejší hospodě zase Navrátil řádí, aby to šel tatínek po- rovnat.“ „Taky nemá chvilku pokoje, kozel aby to starostenství vzal!“ zahučela Lukeška, zaměst- návajíc se přípravou večeře. „Aninko, podívej se po Pepíčkovi, někam se ven vytratil,“ obrátila se po chvíli k nejstarší dceři. Tato vyběhla a za chvíli prudce vletěla do světnice. „Maminko, pojďte honem ven! Mates nej- spíš odhodil na dvoře cigáro, košatina doutná,“ jako z mlýnku sypalo se z růžových její ústek. „Bože na nebi, člověk aby měl oči všude, na nikoho se nemohu spolehnout! Vezmi honem džbeřík a polej to, křičela za dcerkou opět ven utíkající, odtahujíc kastrol s jíškou, aby se zatím nepřipálila. Učinivši toto opatření, spěchala na dvůr, aby se sama přesvědčila. Skutečně nad překlopenou košatinou, ve které trávu vozívali, plouhaly se šedavě modré obláčky dýmu a rozčilené selce připadlo, že vidí i jiskry, z nichž by mohl zhoubný požár vzejíti. Však již Anička skokem byla u místa ohro- ženého a jediným chrstnutím vyprázdnila obsah nádoby, jíž sotva rukama obmýkala. Pronikavý výkřik, ze spod košatiny se ozvavší, polekal ji tou měrou, že džber upustila a ten s náramným hlukem koulel se po dvoře. „Co to děláte, safienti, snad nehoří?“ ozv se rázně hospodář, domů se vracející. „I košatina doutnala,“ promluvila Lukešová, „Anežka to ulila. „A cože tak píská?“ „Holka bláznivá, ječí a neví, proč — — „To já ne, maminko,“ hájilo se děvče, „ně- kdo tam je, pod ní — —“ ukazovalo bázlivě na politou korbu vozovou. Jedním trhnutím ruky starosta košatinu po- zedl a — —