2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
16. března 1908. Císlo 75.
4
article
toto nezákonné vytlačování češtiny z úřadů
mohlo trvati jenom potud a tak dlouho, po-
kud český národ nezmohl se k novému
politickému a národnímu životu.
Pan dr. Bachmann zakládá celou svou
argumentaci pro výbradnost němčiny ve vnitřním
úřadování jenom na tomto faktickém, ale nezá-
konném stavu. Přebliží patrně při tom, že náro
český má však právo žádati, aby tento nezá-
konný stav byl odstraněn a aby
v úřadech čeština opětně byla uvedena v plné
své právo jakožto rovnoprávný jazyk zemský.
V nynější době nejsou více národové snad je-
nom souhrnem osob jedním jazykem mluvfcích.
které nemají žádného práva osobitého.
doktor
Bachmann
5
article
Národ český jest živým organismem a sku-
tečným subjektem právním a pokud
dovolává se toho, aby do vnitřního úřadování
byla čeština zrovna tak zavedena, jako je nyní
němčina a pokud národ český opírá se při
tomto svém požadavku o platné skutečné
zákony, nemůže nikdo odpírati mu provedení
tohoto práva a jak jsem již předešle řekl,
jest každý český úřadník přimo
oprávněn, zno i povinen podle
platných zákonů i v tak zv. úřadní
vnitřní službě uživati češtiny jako
rovnoprávného zemského jazyka. Pan dv. rada
Bachmann dovolává se toho, že německý vnitřní
jazyk úřadní byl zaveden panovníky do z eme-
panských úřadů v době absolutní jejieh
Avšak i kdyby tomu tak bylo — dnes
úřady státní nejsou více úřady zeměpanskými —
nejsou více orgány zřizenými pro pa-
novníka, jako byla královská komora nebo
dvorní komora atd. Úřady jsou nyní veřej-
nými orgány státu, zřizeny pro obyvatel-
stvo státu a jsou povinny říditi se pr
všech svých krocícb, tedy i pr
užívání jazyka, jedině platným
předpisy zákona. Cokoliv by byla doba
panujícího absolutismu v těchto úřadech proti
zákonu provedla, to od té doby — co organi-
sovány jsou u nás jak úřady soudní,
tuk úřady veřejné správy zákonem
jako orgány státní, nemůže míti žádné
platnosti. V oboru jazykového práv
může míti platnost pro tyto úřady jen to, co
jest skutečně platným jazy kovým
práve m.
Bachmann
6
article
Jsou tudíž úřady státní bez rozdílu povinny
toto jazykové právo češtiny ve všech směrech.
jakožto jazyka v království českém rovnoprávného
s němčinou, šetřiti a zachovávati
není třeba žádného nového důkazu pro to
než toho, že oba jazyky, jak čeština tak něm-
čina, jsou v král. českém jazy ky
zemskými a že jsou rovnopráv-
nými.
Pan dr. Bachmann praví, že jsem tvrdil.
že obnovené zřízení zemské dosud platí. Po-
dobného výroku jsem vůbec neučinil. Tvrdi
jsem ovšem a tvrdím podnes, že i za císařovny
Marie Terezie mělo obnovené zřízení zemské
úplnou platnost, že mělo zejmena úplnou
platnost v r. 1781, kdy vydán byl nový soudní
řád, že toto obnovené zemské zřízení, pokud se
týče otázky jazykové, uznáváno bylo za
platný zákon jestě kabinetním
listem clsaře Ferdinanda z 23.
března 1848, který se výslovně odvolával
k tomu obnovenému zemskému zřízení. Nemohlo
býti také obnovené zřízení zemské zrušeno jose-
finským soudním řádem z 1. května 1781, po-
něvadž tímto soudním řádem byla zrušena jenom
ona ustanovení obnoveného zemského zřízení,
která jinak byla upravena.
doktor
Bachmann
Marie Terezia
Ferdinand
7
article
Pakliže tudiž § 13. vš. ř. s. uznal, že
strany mohou uživati u soudu řečí v zemi ob-
vyklých a pakliže § 119. s. F. výslovně se před-
pisovalo, že obchodní knihy mohou býti spiso-
vány v řeči zemské, neobsahoval soudní
řád žádné zrušení právní povahy obou jazyko
zemských, jak bylo stanoveno obnoveným zem-
ským ztizením, nýbrž uznal přímo jeho plat-
nost. Pan prof. Bachmann popírá ovšem opětně
platnost kabinetních listů krále Ferdinanda V
z 23. března 1848 a 8. dubna 1848 a odů-
vodňuje to skurečně podivuhodným výrokem, že
v Rakousku i mimo Rakousko utvořil se vše-
obecný úsudek, ze rozhodnutí panovníků z roku
1848 v době tísně vydaná nemají žádné
platnosti a že nemohou býti pojímána
vážně a že dějiny plným právem přešly přee
ně k dennímu pořádku. Jest to zjev na straně
německé zajisté velmi zajímavý. Zákony platně
prohlášené neplatí, avšak protizákonný
zvyk, který v době úpadku českého národa by!
zaveden, má pro německé interpréty jazykového
práva úplnou platnost. A tu jest přec
jenom zapotřebí jednou se vší rozhodnosti od-
mítnouti tvrzení, jakoby kabinelní list eisuře
Ferdinanda nebyl platným zákonem, nikým po
sud nezrušeným.
profesor
Bachmann
Ferdinand
Rakousko
8
article
Publikace platných zákonů a nařízení byly
upraveny různými předpisy, tak zejména dvor-
ským dekretem z 11. řijna 1791, dekretem
dvorské kanceláře z 23. dubna 1807, ze 7. května
1810, ze 17. června 1825 a zejména z 2. pro-
since 1827 čís. 2319 soudní sbírky zákonů. Ve
všech těchto nařízeních není nikde předepsáno,
že by se publikace platných zákonů děla jinak,
než buď vybláškou úřadu politi-
ckého aneb cirkulářem apelačního
soudu.
Platné zákony byly nařizením císaře Leo-
polda II. sebrány v tak zv. politickou
sbírku zákonů a byla poktádána sbírka
tato za autentiekou publikaci zákonů řišských a
nařízení. Vedle této pohtické sbírky zákonů byly
pro jednotlvé země vládami vydávány provin-
ciální sbírky zákonů zemských
založení těchto provinciálních sbírek bylo v r.
1818 přímo nařizeno. Mají tudíž tyto
provinciální sbírky rovněž povahu úřa dn
publikace zákonů.
Kabinetní list císaře Ferdinanda V. z8
dubna 1848 byl vyhlášen dekretem guberniál-
ním z 12. dubna 1848 č. 2786 na základě na-
čízení ministra vnitra z 8. dubna 1848 a byl
přijat do provinciální sbírky zákonů ve sv. 30.
str. 107. Tento kabinetní list byl zároveň také
po rozumu dvorského dekretu ze 17. června
1825 a z 2. prosince 1827, cirkulárním naři-
zením českého společného soudu z 30. května
1848 č. 9535 na základě ministernálního naří-
zení z 22. května 1848 č. 721 řádně s dě-
len všem soudům. Rovněž byl kabinetnt
svatý . 30
Leo
10
article
list z 23. března 1848 guberniálním nařízením
z 11. srpna 1848 č. 21.585 publiko ván
v provinciální sbírce zákonů v 30. sv. str. 49.
a s výslovným odvoláním na obnovené z ří-
zení zemaké C II. a s výslovným cítová-
ním nejvyššího rozhodnutí z 8. dubna 1848
všem krajským úřadům zaslán k publikování
Bylo tudiž vyhověno všem zákonným před
pisům v příčině publikování tohoto zákona
nemůže býti o platnosti tohoto zákona žádné
pochybnosti. Ostatné uznal platnost tohoto kabi-
netního listu nejvyšší soudní dvůr
jest tudíž úplně lhostejno, zdali platnost jeho
uznává pan dvorní rada Bachmanu čili nie.
Z těchto obou kabinetních listů vychází ale na
jevo, že v r. 1848 ustanovení obnoveného ři-
zení zemského C II. o rovnoprávno st
obou jazyků u všech soudů v král.
českém bylo uznáno za právo jazykove
že bylo uznáno, že oba jazyky platí jako jazyky
zemské a že těmito oběma kabinetními listy
řádně publikovanými zákonná rovnos
obou jazyků ve veškeré službě ve-
řejné byla uznána a zavedena.
Bachman
11
article
Myšlenka rovnoprávnosti však v těchto prv-
ních dobách konstitučního hnutí stala se majet-
kem politického přesvědčení všech národů v R -
kousku. Již první pokus ústavy říšské tak zv
návrh práv základních, který vyšel
z ústavního výboru sněmu kroměřižského
který již dospěl ke druhému čtení v tomto
sněmu, obsahoval v § 21. ustanovení, že všichni
národové říše jsou stejně oprávněni
že každý kmen má nedotknutelná práva k há-
jení a pěstování své národnosti vůbec a svého
jazyka zvlášť. Dále bylo ustanoveno, že s tejné
oprávnění všech jazyků v zem
obyčejných, ve škole, v úřadě a ve veřej-
ném životě zaručuje se státem. V tomto § 21.
jsou vysloveny dvě zásudy, každému právníku
nesporné. Jednak, že v říši všichni národové
jsou stejně oprávněni, že ale užívání jazyků ve
škole a úřadě zaručuje se dle z e mí,
že tedy jazyky v zemi »obyčejné« anebo
jak pozdějí se říkalo, v zemi »obvyklé«, mají
stejné oprávnění v úřadech.
12
article
Ústavní sněm řišský byl sice rozpuštěn
dne 4. března 1849 byla oktrojována nová
ústava říšská pro celou říši. V této oktrojované
ústavě bylo v 8 5. prohlášeno, že všichni ná-
rodové maji rovná práva a že každý
národ má neporušitelné právo na chování
vzdělávání své národnosti, ale jazykový dodatek
o uživání jazyků v zemi obvyklých do tétn
oktrojované ústavy pojat nebyl. Tato ústava
řísská neměnila pokud se týče otázky
jazykové v království českém ni-
čeho na posavadním zřlzení zem-
ském. Ona sice v § 77. prohlásila, že země
obdrží svá vlastní zřízení zems ká.
že zřízení stavovská nemají platnosti, avšak, po-
něvadž ústava ta nevešla vlestně nikdy v živol.
nemůže býti ani tento S vykládán tak, že by ob
novené zemské zřízení, pokud jinými zákony
nebylo zrušeno, neplatilo. Dne 3. února 1850
byla na základě této říšské ústavy prohlášena
ústava zemská království českého ze 30. pro-
since 1849, ve které v § 3. bylo uznáno, že
v zemi, totiž v královstvi českém
bydlící národové jsou rovně opráv-
něni. Jak ale již uvedeno, byla císařským pa-
tentem z 31. prosince 1851 ústava ze dne4
března 1848 problášena za neplatnou, byla
odvolána také základní práva z 4. března 1848
a vyhlášena za neplatná a byla výdána nová
základní práva říše rakouské z 31. prosinee
r. 1851.
13
article
Avšak tato pravidla základní v příčině zá-
konodárství organického neobsahují žádného usta-
novení jazykového a zůstává to tudíž nadále při
posavadním jazykovém právu, jak bylo ob-
noveným zřizením zemským a kabi-
netním listem z r. 1848 upraveno. Ani v císař-
ském patentu z 3. května 1853, jímž se vy-
hlásil nový zákon o řízení vnitřním a o řádu
jednacím veškerých úřadů soudních, není obsa-
ženo ničeho, z čeho by vycházelo na jevo, že
němčmna, jako vnitřní jazyk úřadní byla zave-
dena, naopak z §§ 142., 144., 160. a 169.
vychází na jevo, že právě veškeré spisy a výtahy.
musí se díti tak a v tom jazyku, v jakém byly
sepsány. Nebylo tudiž na tomto zákonitém stavu
ničeho měněno a císafským diplomem z 20.
října 1860 vzdal se císať práva vydávati zákony
a v odst. 3. tohoto císař. diplomu bylo zákono-
dárství ve věeech, které nebyly v odst. 2. vy
jmenovány, jednotlivým sněmům zemským vy
hraženo.
Z tohoto historického vývoje plyne, že až
do doby ústavní, která od roku 1861 v Ra-
kousku byla zavedena, nebylo v jazykovém právu
království českého zákonem ničeho měněno a že
zůstalo při tom, co ustanoveno bylo obnoveným
zřízením zemským, čl. 13. všeobecného soud
ního řádu a kabinetním listem efsaře Ferdinanda
z r. 1848. Jestli tedy odvolává se dvor. r.
Ferdinand
Ra
14
article
Bachmann na faktický stav, vedle kterého něm-
činy v úřadech ve vnítřní službé bylo užíváno,
jest patrno, že odvolává se k něčemu, co ne-
bylo zavedeno platným zákonem a co také nynt
bez platného zákona zavedeno býti nesmi a ne-
může. Zůstává tudiž čeština jazvkem zem-
ským v království českém a tudíž
také jazykem vcelém královsítv
obvyklým a na tomto právním stavu ne-
změnil ničeho ani čl. 19. stát. z. z. V jednacím
řádu sněmu českého od Němeů zpracovanémv
§ 14. praví se: každé z obou řečí zemských,
též ve sněmovních jednáních má se jí příslusie
rovné právo zachovati“ Předpokládal toto rovné
právo r. 1861 sněm sám.
15
article
Tato povaha obou jazyků jako jazyků zem-
ských byla uznána též zemským zákonem z 15.
února č. 13., kterým se předpisuje, že zákonník
zemský má obsahovati text v obojím jazyku
zemském vedle sebe a že každý z obou
těchto textů jest stejně autentický.
Tento zákon zemský z 15. února 1867 nemohl
býti zrušen čl. 19. zákl. st. z., naopak, právě
tento čl. 19. uznává plnou měrou povahu jazyků
zemských a uznává tyto jazyky jako jazyky
v zemi obvyklé. Kdežto v prvém odst. č.
XIX. mluví se o rovném právu národů samot-
ných ve státě, uznává se rovnoprávnost jenom
jazyků v zemi obvyklých a sice ve škole.
v úřadě a v životě veřejném. Mají tudíž dle
onoho čl. XIX. ony jazyky, které jsou v zemi
obvyklé, v této zemi stejné právo ve škole.
x úřadě a z životě veřejném.
Že jsou jazyky zemské také jazyky v zem
obvyklé, vychází na jevo nejen z povahy věci.
ale z 3. odst. čl. XIX. st. z. z., kterým se před-
pisuje, že v zemi, ve které bydlí několik národů.
nemůže býti nikdo nucen učiti se druhému
zemskému jazyku. Měl tudíž st. z. z. ze-
jména tento odstavec ten účel vysloviti, že ja-
zyky zemské mají silnější právo, než jazyk pou-
ze v zemi obvyklý, jak se to také skutečně stalo
v království českém, kde jazyky zemské byly
ve školách středních zavedeny jako jazyky
obligátní. To se stalo již zákonem zemským
z 18. ledna 1866, kterým v § 1. rovnoprávnost
obou jazyků zemských v králnv-
ství českém ve školách se uznáva
a v § 4. zavádí se druhý jazyk povinný na
školách středních. Tento § 4. nemohl
však sám sebou čl. XIX. st. z. z. býti zrušen,
nýbrž stalo se tak teprve zákonem zemským
z 5. října 1868 č. 29. z. z.
16
article
Povaha obou zemských jazyků i v nynější
době byla uznána zákonem zemským
z 24. června 1890, který týká se zemsk
školní rady a klerým uznávají se v § 3. o b
jazyky zemeké jako jednací v tom kle-
rém odboru a zavádí se jako jednací
úřadní jazyky schůzí plenárních.
Rovněž v zákonu zemském z 20. března 1891.
jímž se zřizuje zemědělská rada pro
království české, uznány jsou § 35. oba jazyky
zemské jazyky úřadními a jednací mi
a jest vysloveno, že mají ve všem jednání
úřadování uvnitř i na venek rovné práve.
Ano v tomto zákoně výslovně v § 8. jest
předepsáno, že předseda, místopředsed
a zástupce vlády ve sboru úřadním mus
znáti oba jazyky zemské.
Tyto nejnovější zákony zemské, sdělané
v době punktací nejenom za spolupůsobení, ale
právě za iniciativy německých poslanců, tu o
povabu jazyků zemských jako jazyků jed-
nacích a úřadních naprosto uznávají. Že
ale i vláda jazyk český jakožto úřadní ve vnitřní
službě uznávala, aniž by proti tomu z kterékoliv
strany podnes byly činěny námitky, toho důka-
zem jest výnos ministerstva záležitostí duchov-
ních a vyučování ze dne 31. července 1871
č. 63, kterým upravuje se úřadování ve věceeh
školních a kterým tudíž veškerá korespondenee
mezi úřady školními řídí se podle jazyka školy
a obce a děje se v tom neb onom jazyku zem-
ském.
rada pro království
17
article
Tím jsem poukázal zcela jasně a nepo-
píratelně nejenom, že není žádného zákona, kte-
rým by vnitřní úřadní řeč německá byla vý-
hradně v Čechách zavedena, nýbrž že pro krá-
lovství české platí právní a zákonitá zásada, že
jazyk český a německý jsou jazyky v zemi ob-
vyklé, jazyky jednacími a úřadními, jazyky
rovnoprávnými ve školách, v úřadech i v životě
veřejném a že také pokud vůbec otázka užívání
jazyka byla předmětem zákonodárné čin-
nosti, talo povaha obou jazyků zemských ja-
kožto jazyků jednacích v králo v st
českém byla positivními zákony a sice zákony
zemskými ryslovena.
A vůči těmto zcela jasným faktům rozplý-
vají se vývody pana dra. Bachmanna v niveč.
neboť on nedovede na obranu svého stanoviska
ničeho jiného uvésti, než že za doby nejtužž
germanisace v říši, za doby, kdy národ český
nemohl se proti tomu nikterak brániti, pod-
loudným způsobem, bez jasného
předpisu zákona němčina vnikla
do úřadů a podnes bohužel prolizákonným
způsobem jako vnitřního úřadního ja zy ka
se jí užívá. P. dr. Bachmann ve své úzkosti a ve
svém strachu o veškerou svou repu-
taci vědeckou a historickou chce či
niti si posměch z měho tvrzení, že právně
dle jazykového práva a dle přirozeno st
věci nenl a nemůže býti žádného rozdllu mezi
vnitřním a zevním jazykem úřadním a skutečně
snižuje se až k nesrozumitelným expektoracím,
pro něž nemám žádně odpovědi. Buď nějaký ja-
zyk má uznána jazyková práva v úr -
dech, a sice právo rovné, a pak nemůže být
v tomto svém právu jiným jazykem, který dle
zákona má totéž rovné právo, zkrácen.
Bachmann
Čechy
18
article
Mluví-li tudíž st. z. z. o rovném právu jazyků
zemských a v zemi obvyklých v úřadech, e
činí žádného rozdílu v příčině užívání těchto
jazyků mezi jednáním se stranami a mezi jed-
náním úřadů ve stycích úřadních anebo v úřadě
samotném.
Tato logika jest každému rozumnému člo-
věku, který není předpojat a který se nechytá
nejnemožnějších názorů, jen aby zachránil ne-
udržitelné své stanovisko, zceln jasnou. Ovšem
že praví p. dr. Bachmann, že prý za doby císa-
řovny Marie Terezie, anebo ještě dříve, vždy
se činil rozdíl mezi zevní a vnitřní řečí úřadní
Dokázal jsem sice prameny p. drem. Bachman-
nem samým citovanými, že tomu tak není.
doktor
Bachmann
Marie Terezia
Bachman
19
article
Dokázal jsem ale také, že všechna tato
stará nařízení byla zrušena a že platnost jejich
více vůbec neexistuje. Jestliže ale někteří pa-
novníci z doby nejtužšího absolutismu pro své
orgány zaváděli via facti němčinu, nemůže to
míti na veřejné právo jazykové žádného vlivu,
noboť dnes nejedná se více o žádné úřady pa-
novnické nebo císařské, nýbrž o úřady státní.
My tvrdíme, že český vnitřní jazyk úřadní v úřa-
dech státních jest v království českém stejně
oprávněným, jako jazyk německý. Pro tyto úřady
státní nemohou platiti opatření soukromá, která
v dobách minulých snad v zeměpanských úřa-
dech byla zavedena, pro tyto úřady státní, jak
jsou nyní organisovány na základě zákona,
platí veřejné právo jazykové. Př
tom hned musím podotknouti, že nebylo ani
zapotřebí prohlásiti důkazy p. prof. Bachmanna
pro platnost vnitřní úřadní německé řeči za
marné, poněvadž důkazů těchto neuvedl, ano
v poslední své řeči musil to přiznati.
Jest skutečně ku podivu, jak p. dvor. rada
Bachmann, když na příklad byl usvědčen, že
dvorský dekret z 13. února 1812 dotýká ee
celního prohlášení o zboží, činí nyní tak, jako
by skutečně v tomto dekretu bylo obsaženo to,
co řekl dne 19. února, jakoby tímto dekretem
byla prohlášena němčina za všeobeenou jednae
řeč říše. Jestli někdo překroutil a tudíž falšoval
něco, byl to p. dv. rada Bachmann, který vů-
bec obsah jím citovaných dekretů a reskrip-
tů neuvedl, anebo jej uvedl nesprávněa
musí sobě přičítati tuto jim s velikou emfas
učiněnou výčitku sám.
profesor
Bachmann
20
article
Pan dr. Bachmann praví, že proto, že již
v 17. a 18. století při císařských úřadech ná-
sledkem celé řady zákonitých (?) nařízení p-
novníků (!), jimž náleželo práve zákonodárstní
a exekutivy, v království českém výhradně ně-
mecká řeč v úřadech byla zavedena a ještě dnen
v království českém až na zemskou školní radu
pozůstává, všechny mé ámitky jsou bezdůvod
ny. Naproti tomu uvádím s celou rozhodností
že ve veškerých svých vývodech p. dv. r. Bach-
mann neuvedl ani dříve ani nyní ani jedi-
ného zákonného opatření někte
rého panovníka, jímž by pro veřejné úřa-
dy císařské anebo státní výhradnost němeské
vnitřní řeči v království českém byla nařízena.
a musím toto jeho tvrzení před celou veřejnost
prohlásiti za vědomou nepravdu.
poněvadž pan dv. r. Bachmann sám nyní obsah
těchto nařízení mnou citovaný přiznává
každý se může přesvědčiti, že v těchto naříze-
ních, ať jsou již plaána anebe ne, výhrad-
nost německé řeči úřadní naprosto
ani v nejmenším není obsažena.
Naproti tomu jsem nezvratně dokázal, že
nikoliv z XVI., XVII. a XVIII. století, nýbrž
nyní platnou ústavou zemskou, obnoveným zří-
zením zemským, pokud ještě v otázce jazykové
platila, kabinetními listy z r. 1848, státními zá-
kladními zákony z r. 1867 a zákony novým
právní povaha obou jazyků jako jazy ko
zemských v království českém byla uzná-
vána a tyto jazyky jednací a úřadní i mplicite
byly zákonem zavedeny.
doktor
Bachmann
21
article
Vrcholem nepravdivosti, jaké se p. dv. rad
Bachmann dopustil, jest však jeho tvrzení, že
jsem na otázku stran obvyklosti češti-
ny před soudem v Chebu neodpovč-
děl a spokojil se několika nicotnými poznám-
kami, poněvadž důkaz takový prý není možný
Tu věru přestává každá polemika. Kdo posledn
mou přednášku četl, nebo slyšel, ví zcola dobře
že jsem otázce přípustnosti češtiny před souden
v tak zv. uzavřeném území věnoval náležit u
pozornost a že jsem na otázku mi danou odpo-
věděl zcela určitě. Ovšem, odpověď má ne-
vypadla tak, jak by si byl p. dv. r. Bachman
přál a dokázal jsem nad slunce jasněji, že jsou
soudy v Chobu a v tak zv. uzavřeném území
povinny česká podání vyřizovati také česky
provedl jsem důkaz, že jazyk zemský svou
povahou jakožto jazyk zemský jest již sám
sebou jazykem v zemi obvyklým. Pan dv.
r. Bachmann překrucuje znění § 13. soudníh
řízení z 1781 a mluví tak, jakoby tento soudn
řád mluvil o jazycích u „soudů“ obvyklých.
ačkoliv jasné znění tohoto § 13. soudního řádu
jest již každému dítěti známo.
Bachmann
Bachman
Cheb
Chob
22
article
Stálé dovolávání se na západohaličský soudn
řád, jakkoliv i tento ničeho proti stanovisku če-
skému neobsahuje, jest již proto nepřípustno
poněvadž tento západohaličský řád pro královstv
české neplatil. Jak se § 13. soudního řádu má
vykládati, o tom již jsou celé knihy. Připomí
nám jenom p. dv. r. Bachmannovi, že v r 1814
vydal dv. r. Joachim Tüger komentář k vše
obecnému soudnímu řádu a že vykládá § 13.
takto: »Řeč zemská, jest také ře č
soudů a může býti jenom tako v
žaloba zaminuta, která v jiné řeči
než řeči zemské před soudem podána
byla.« Panu dv. r. Bachmannovi bude také
známo, že v r. 1803 vyšla autentická interpre
tace § 13. soudního řádu a sice dekretem mi-
nisterstva práv z 22. dubna 1803 č. 1192.
kterýmž se sděluje apelačnímu soudu v krá-
lovství českém, že podle ustanovení § 13. ka-
ždému žalobci jest volno své žaloby buď v
české nebo německé řeči, jako
řečí stejně v zemi obvyklých po-
dati. Dokáza! jsem dále, že jazyk v zemi
obvyklý znamená něco vlce, než jazyku
některého soudu obvyklý. Avšak po-
ukázal jsem zároveň k tomu, že i kdyby výkla
p. dvor, r. Bachmanna a některých německých
právníků byl správným, že u o kle e sníh
soudu v Chebu a u jiných jazyk če-
ský jest obvyklý, poněvadž u soudu toho
české žaloby byly podávány
vždycky také správně česky vyři-
zovány.
Bachmann
Tüger
Cheb
23
article
Ovšem, že tento argument pan dv. rada
Bachmann zamlčel. Patrně podle jeho náhledu
jest jazykem u soudu obvyklým onen jazyk,
který některý soudce, když mu to napadne, z
jazyk obvyklý prohlásí. Avšak pro právníka jest
jasné, že otázka obvyklosti nějakého jazykau
úřadu jest jednak otázkou právní, jednak
otázkou faktickou. Jako otázka právní
jest olůzka obvyklosti českého ja-
zyka u soudů v tak zv. uzavřeném území
nad jiné povahou jeho jako ja zy ka
zemského náležitě prokázána. Jest prokázána
určitým zněním § 13., jest prokázána jako část
jazykového práva v království českém dnes
přede všemi veřejnými úřady. Právní povaha
českého jazyka jako jazyka u všech úřadů
a soudů v království českém obvyklého byla
uznána četnými nálezy říšského
i správního soudního dvoru, kte-
réžto obě správní instance i pro
úřady samosprávné uznaly, že po-
dání sepsaná zemským jazykem musí u všech
úřadů přijímána býti.
Bachmann
24
article
Právní povaha češtiny před soudem v Chebu
a jinde byla uznána jazykovým nařízením ze
dne 19. dubna 1880 a konstantní judi-
katurou nejvyššího soudu v posled-
ních lelech stále a stále se opakující. Právn
povaha češtiny jako jazyka
soudu obvyklého byla uznána kabi-
netními listy z r. 1848, byla uznána čl. XIx
st. z. z. Ale i fakuická povaha jazyka če
ského jako jazyka u soudu v Chebu a u ji-
ných soudů obvyklého jest nezvratně prokázána.
Bezčetnými doklady může býti panu dv.r.
Bachmannovi poslouženo, že od r. 1781 v ja-
zyku českém činěná podání u tohoto soudu če-
sky byla vyřizována a české rozepře česky
projednávány. A že se tak dělo až do nejno-
vější doby bez jakékoliv překážky.
To vše ještě p. dvor. r. Bachmannovi ne-
stačí! Pak ovšem nevím, jakým způsobem bych
podati měl důkaz o tom, že čeština j e s
rovnoprávným jazykem před ve-
škerými úřady a soudy v království če-
ském, pak přestává ale také každá vážná dis-
kuse s mužem, který na všechny tyto
doklady neodpovídá a pomáhá si pře
svým věřícím posluchačstvem výmluvou, že jsem
žádného důkazu pro to neuvedl. Vyzývám pana
dv. r. Bachmanna, aby se šel jen podívati do
pozemkových knih v Chebu a tam shledá
i ve stoleti XVIII. z ápisy české. Necht
Bachmann
Cheb
25
article
si dá předložiti registr krajského soudu a okres-
ního soudu v Chebu za všechna leta od r. 1781
a tam se přesvědčí, že žádosti a žalo by
české vždycky česky byly vyřizo-
vány a projednávány. Nechť se nechá
poučiti pan dv. r. Bachmann tímto krajským
soudem o tom, že není tomu tak dávno,
kdy před tímto soudem stál český obž a lo-
vaný a kdy tento český obžalovaný sám žádal
za delegování jiného soudu krajského, ale žá-
dosti té nebylo vyhověno a líčení s ním pře
krajským soudem v Chebu česky prove-
deno.
To vše ovšem panu dvor. r. Bachmannovi
nesmí býli známo. On vůbec nezdá se míti nej-
menšího poněti o judikatuře, jinak by ne-
mohl prostě tyto faktické poměry pře-
cházeti mlčením. Jest zajímavým úka-
zem, že faktické zavádění něměiny
do vnitřního úřadování bez jakého-
koliv zákona jest pro p. dv. r. Bach-
manna právním pramenem a práv-
ním stavem, faktické užívání však češtiny
u soudu v Chebu a u jiných soudů ve smíše-
ných krajích neznamená pro něho pranic, ač-
koliv toto uživání češtiny výslovně zákonem
jest předepsáno.
Bachmann
Cheb
krajský soud v Cheb
26
article
V této věci ovšem p. dv. r. Bachmann na-
lézá se v souhlasu se všemi oněmi pány, kteří
v posledním čase následkem agitace německého
»Volksratu« vylučují češtinu jako jazyk úřadní
před soudy a snaží se nutiti české strany, aby
před soudy v tak zv. německém území užívaly
němčiny. K tomu odvažují se však jenom soudní
úřadníci, poněvadž vědí, že jsou chránění judi-
katurou nejvyššího soudu, která otázku uživání
jazyků pokládá za část výroku soudeov-
ského a poněvadž vědi, že proti rozhodnutí
nadřízeného krajského soudu není dalšího
o dvolání. K tomu ale již více neodváží se
úřadové pohtičtí a správní, ponévadž tito ne-
mohou se chrániti tak zv. neodvislostí, jaká
soudům přísluší a dobře cítí, že takovéto ne-
slýchané prolizákonné počínání,
že tato zjevná, ve spořádaném právním státě
nevídaná vzpoura některých soudců proti zákonu
a právu velké většiny obyvatelstva tohoto krá-
lovství nemohla by zůstati bez trestu.
Bachmann
27
article
Z této polemiky, jak každý mi přizná, vyšlo
právo češtiny jako vítěz. Pokořen
mravně zničen jako politik a historik utíká se
p. dv. r. Bachmann pouze k výmlu vám
a k nicotným neslušnos tem. Toto jeho
počlnání musí však dojíti odsouzení veškerých
lidí, zákona a práva znalých, kteří vědí,
že o otázkách právních může jedině souzeno
býti na základě věrohodně podaných a správně
citovaných platných zákonů a ni-
koliv na základě jednostranně pravdu
zakrývajících anebo překrucujících
tendenčních výkladů, které před jasným
světlem nepopíratelného práva se rozpadávají.
Ne, p. dv. r. Bachmanu jest se mnou hotov.
Ránu, kterou sobě z asadil svým nepřed-
loženým tvrzením, že zavádě ni
češtiny do vnitřního úřadová ne
jest protizákonné a svými naprosto po-
chybenými doklady, které pro to chtěl
uváděti, již mu nikdo nezhojl. Mohl
p. dv. r. Bachmann v tomto zápase pad-
nouti, poněvadž hájil věc nepravou, že
ale padne také mravně pošramocen,
vinu toho přičísti si musí sám a tuto ránu
nezhojí ani sebe větší oslava, která
by se mu nepředloženými poslu-
chači byla stala. (Hlučný, demonstrativní
diouhotrvající pollesk. Řečníku se blahopřeje.)
Bachmann
Bachman
Rán
28
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. března. (Prof. dv. ra da
Ulbrich o jazykové otázce.) Profesor
pražské německé university, dv. r. Ulbrich
otiskuje v »N. Fr. Pr.« jakési dobré zdánío
jazykové otázce v Čechách. Vypočítav, která
jsou přání zástupcův českého národa a o které
zákony my opíráme své právo na úplnou jazy-
kovou rovnoprávnost v úřadech v celém králov-
ství českém, líčí požadavky německé, načež pře-
chází k svému vlastnímu dobrému zdání. Český
požadavek, aby všichni státní úřadníci v králov-
ství českém byli povinni znáti oba zemské ja-
zyky, zdá se mu povážlivým, poněvadž prý za-
sahuje ve výsostná práva panovníka, jehož
moc, jmenovati úřadníky, se tím omezuje. Uznati
češtinu za vnitřní jazyk u soudů má za pří-
pustné; ale povážlivým zdá se mu uznati če-
štinu za vnitřní jednací jazyk také u úřadů po-
litických, poněvadž jako ve vojsku je prý třeba
jednotného velicího jazyka, tak i ve správníeh
úřadech jest třeba jednoho úřadního jazyka,
nemá-li utrpěti jednota státní správy a rychlost
úřadování. Ba pisatel má i další obavy; po-
dobně jako v Uhrách zavedení maďarštiny z
řeč státní bylo prvým krokem k roztržení řiš-
ské jednoty, mohlo by prý zavedení češtiny jako
jazyka státního vésti k roztržení státní jednoty
Rakouska (.
Pokud jde o nový jazykový zákon, dv. r.
Ulbrich
Praha
Francie
Čechy
Uhry
Rakousko
německý univerzita
29
article
Ulbrich nedopouští, že by se některé z dosa-
vadních nařizení, ať Stremayrovo, neb Bade-
novo, aneb Gautschovo mohlo předělati v zákon.
Vůbec pochybuje, není-li předčasno tvořiti nový
jazykový zákon a nebylo-li by lépe provésti
dříve reformu správy. Má na mysli zřízení co
možná velikých, národně jednolitých správních
územi (krajské zřízení), při čemž by se nelekal
námitky, že se trhá země, poněvadž by při tom
nešlo o zmenšení země, nýbrž jen o praktické
zaokrouhlení správních obvodů za účelem snad-
nější správy. Jednola země vyjadřovala by se
i na dále jedinými vrehními úřady zemskými.
S touto správní reformou mohla by se pak dle
mínění pisatelova spojiti také úprava úřadního
jazyka při soudech a správních úřadech toho
kterého kraje. Vymezí-li se uvnitř krajů roz-
umně tři zásady: státní jednota, zemská indi-
vidualita a decentralisace, může se prý dojití k ně-
čemu užitečnému. Ale v zájmu některých oborů
výkonné moci bylo by přece jen radno pu-
držeti i nadále vnitřní úřadní
jazyk německý (rozuměj v českých
krajích !). Úřadní němčina vznikla prý sama
sebou a pokrokem státního centralismu, na němž
pracovala celá řada sociálních činitelů a proto
bylo by prý neslusno, nazývati ji ne-
zákonnou zvůlí a Němcům uklá-
dati, aby dokázali její právo-
platnost.
Ulbrich
Bade
Gautschův
Němec