ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 51ee7b00-7596-11dc-aab8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 29 celkem · entity: person 38, place 14, org 3
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
16. března 1908. Císlo 75.
4 article
toto nezákonné vytlačování češtiny z úřadů mohlo trvati jenom potud a tak dlouho, po- kud český národ nezmohl se k novému politickému a národnímu životu. Pan dr. Bachmann zakládá celou svou argumentaci pro výbradnost němčiny ve vnitřním úřadování jenom na tomto faktickém, ale nezá- konném stavu. Přebliží patrně při tom, že náro český má však právo žádati, aby tento nezá- konný stav byl odstraněn a aby v úřadech čeština opětně byla uvedena v plné své právo jakožto rovnoprávný jazyk zemský. V nynější době nejsou více národové snad je- nom souhrnem osob jedním jazykem mluvfcích. které nemají žádného práva osobitého.
doktor Bachmann
5 article
Národ český jest živým organismem a sku- tečným subjektem právním a pokud dovolává se toho, aby do vnitřního úřadování byla čeština zrovna tak zavedena, jako je nyní němčina a pokud národ český opírá se při tomto svém požadavku o platné skutečné zákony, nemůže nikdo odpírati mu provedení tohoto práva a jak jsem již předešle řekl, jest každý český úřadník přimo oprávněn, zno i povinen podle platných zákonů i v tak zv. úřadní vnitřní službě uživati češtiny jako rovnoprávného zemského jazyka. Pan dv. rada Bachmann dovolává se toho, že německý vnitřní jazyk úřadní byl zaveden panovníky do z eme- panských úřadů v době absolutní jejieh Avšak i kdyby tomu tak bylo — dnes úřady státní nejsou více úřady zeměpanskými — nejsou více orgány zřizenými pro pa- novníka, jako byla královská komora nebo dvorní komora atd. Úřady jsou nyní veřej- nými orgány státu, zřizeny pro obyvatel- stvo státu a jsou povinny říditi se pr všech svých krocícb, tedy i pr užívání jazyka, jedině platným předpisy zákona. Cokoliv by byla doba panujícího absolutismu v těchto úřadech proti zákonu provedla, to od té doby — co organi- sovány jsou u nás jak úřady soudní, tuk úřady veřejné správy zákonem jako orgány státní, nemůže míti žádné platnosti. V oboru jazykového práv může míti platnost pro tyto úřady jen to, co jest skutečně platným jazy kovým práve m.
Bachmann
6 article
Jsou tudíž úřady státní bez rozdílu povinny toto jazykové právo češtiny ve všech směrech. jakožto jazyka v království českém rovnoprávného s němčinou, šetřiti a zachovávati není třeba žádného nového důkazu pro to než toho, že oba jazyky, jak čeština tak něm- čina, jsou v král. českém jazy ky zemskými a že jsou rovnopráv- nými. Pan dr. Bachmann praví, že jsem tvrdil. že obnovené zřízení zemské dosud platí. Po- dobného výroku jsem vůbec neučinil. Tvrdi jsem ovšem a tvrdím podnes, že i za císařovny Marie Terezie mělo obnovené zřízení zemské úplnou platnost, že mělo zejmena úplnou platnost v r. 1781, kdy vydán byl nový soudní řád, že toto obnovené zemské zřízení, pokud se týče otázky jazykové, uznáváno bylo za platný zákon jestě kabinetním listem clsaře Ferdinanda z 23. března 1848, který se výslovně odvolával k tomu obnovenému zemskému zřízení. Nemohlo býti také obnovené zřízení zemské zrušeno jose- finským soudním řádem z 1. května 1781, po- něvadž tímto soudním řádem byla zrušena jenom ona ustanovení obnoveného zemského zřízení, která jinak byla upravena.
doktor Bachmann Marie Terezia Ferdinand
7 article
Pakliže tudiž § 13. vš. ř. s. uznal, že strany mohou uživati u soudu řečí v zemi ob- vyklých a pakliže § 119. s. F. výslovně se před- pisovalo, že obchodní knihy mohou býti spiso- vány v řeči zemské, neobsahoval soudní řád žádné zrušení právní povahy obou jazyko zemských, jak bylo stanoveno obnoveným zem- ským ztizením, nýbrž uznal přímo jeho plat- nost. Pan prof. Bachmann popírá ovšem opětně platnost kabinetních listů krále Ferdinanda V z 23. března 1848 a 8. dubna 1848 a odů- vodňuje to skurečně podivuhodným výrokem, že v Rakousku i mimo Rakousko utvořil se vše- obecný úsudek, ze rozhodnutí panovníků z roku 1848 v době tísně vydaná nemají žádné platnosti a že nemohou býti pojímána vážně a že dějiny plným právem přešly přee ně k dennímu pořádku. Jest to zjev na straně německé zajisté velmi zajímavý. Zákony platně prohlášené neplatí, avšak protizákonný zvyk, který v době úpadku českého národa by! zaveden, má pro německé interpréty jazykového práva úplnou platnost. A tu jest přec jenom zapotřebí jednou se vší rozhodnosti od- mítnouti tvrzení, jakoby kabinelní list eisuře Ferdinanda nebyl platným zákonem, nikým po sud nezrušeným.
profesor Bachmann Ferdinand Rakousko
8 article
Publikace platných zákonů a nařízení byly upraveny různými předpisy, tak zejména dvor- ským dekretem z 11. řijna 1791, dekretem dvorské kanceláře z 23. dubna 1807, ze 7. května 1810, ze 17. června 1825 a zejména z 2. pro- since 1827 čís. 2319 soudní sbírky zákonů. Ve všech těchto nařízeních není nikde předepsáno, že by se publikace platných zákonů děla jinak, než buď vybláškou úřadu politi- ckého aneb cirkulářem apelačního soudu. Platné zákony byly nařizením císaře Leo- polda II. sebrány v tak zv. politickou sbírku zákonů a byla poktádána sbírka tato za autentiekou publikaci zákonů řišských a nařízení. Vedle této pohtické sbírky zákonů byly pro jednotlvé země vládami vydávány provin- ciální sbírky zákonů zemských založení těchto provinciálních sbírek bylo v r. 1818 přímo nařizeno. Mají tudíž tyto provinciální sbírky rovněž povahu úřa dn publikace zákonů. Kabinetní list císaře Ferdinanda V. z8 dubna 1848 byl vyhlášen dekretem guberniál- ním z 12. dubna 1848 č. 2786 na základě na- čízení ministra vnitra z 8. dubna 1848 a byl přijat do provinciální sbírky zákonů ve sv. 30. str. 107. Tento kabinetní list byl zároveň také po rozumu dvorského dekretu ze 17. června 1825 a z 2. prosince 1827, cirkulárním naři- zením českého společného soudu z 30. května 1848 č. 9535 na základě ministernálního naří- zení z 22. května 1848 č. 721 řádně s dě- len všem soudům. Rovněž byl kabinetnt
svatý . 30 Leo
10 article
list z 23. března 1848 guberniálním nařízením z 11. srpna 1848 č. 21.585 publiko ván v provinciální sbírce zákonů v 30. sv. str. 49. a s výslovným odvoláním na obnovené z ří- zení zemaké C II. a s výslovným cítová- ním nejvyššího rozhodnutí z 8. dubna 1848 všem krajským úřadům zaslán k publikování Bylo tudiž vyhověno všem zákonným před pisům v příčině publikování tohoto zákona nemůže býti o platnosti tohoto zákona žádné pochybnosti. Ostatné uznal platnost tohoto kabi- netního listu nejvyšší soudní dvůr jest tudíž úplně lhostejno, zdali platnost jeho uznává pan dvorní rada Bachmanu čili nie. Z těchto obou kabinetních listů vychází ale na jevo, že v r. 1848 ustanovení obnoveného ři- zení zemského C II. o rovnoprávno st obou jazyků u všech soudů v král. českém bylo uznáno za právo jazykove že bylo uznáno, že oba jazyky platí jako jazyky zemské a že těmito oběma kabinetními listy řádně publikovanými zákonná rovnos obou jazyků ve veškeré službě ve- řejné byla uznána a zavedena.
Bachman
11 article
Myšlenka rovnoprávnosti však v těchto prv- ních dobách konstitučního hnutí stala se majet- kem politického přesvědčení všech národů v R - kousku. Již první pokus ústavy říšské tak zv návrh práv základních, který vyšel z ústavního výboru sněmu kroměřižského který již dospěl ke druhému čtení v tomto sněmu, obsahoval v § 21. ustanovení, že všichni národové říše jsou stejně oprávněni že každý kmen má nedotknutelná práva k há- jení a pěstování své národnosti vůbec a svého jazyka zvlášť. Dále bylo ustanoveno, že s tejné oprávnění všech jazyků v zem obyčejných, ve škole, v úřadě a ve veřej- ném životě zaručuje se státem. V tomto § 21. jsou vysloveny dvě zásudy, každému právníku nesporné. Jednak, že v říši všichni národové jsou stejně oprávněni, že ale užívání jazyků ve škole a úřadě zaručuje se dle z e mí, že tedy jazyky v zemi »obyčejné« anebo jak pozdějí se říkalo, v zemi »obvyklé«, mají stejné oprávnění v úřadech.
12 article
Ústavní sněm řišský byl sice rozpuštěn dne 4. března 1849 byla oktrojována nová ústava říšská pro celou říši. V této oktrojované ústavě bylo v 8 5. prohlášeno, že všichni ná- rodové maji rovná práva a že každý národ má neporušitelné právo na chování vzdělávání své národnosti, ale jazykový dodatek o uživání jazyků v zemi obvyklých do tétn oktrojované ústavy pojat nebyl. Tato ústava řísská neměnila pokud se týče otázky jazykové v království českém ni- čeho na posavadním zřlzení zem- ském. Ona sice v § 77. prohlásila, že země obdrží svá vlastní zřízení zems ká. že zřízení stavovská nemají platnosti, avšak, po- něvadž ústava ta nevešla vlestně nikdy v živol. nemůže býti ani tento S vykládán tak, že by ob novené zemské zřízení, pokud jinými zákony nebylo zrušeno, neplatilo. Dne 3. února 1850 byla na základě této říšské ústavy prohlášena ústava zemská království českého ze 30. pro- since 1849, ve které v § 3. bylo uznáno, že v zemi, totiž v královstvi českém bydlící národové jsou rovně opráv- něni. Jak ale již uvedeno, byla císařským pa- tentem z 31. prosince 1851 ústava ze dne4 března 1848 problášena za neplatnou, byla odvolána také základní práva z 4. března 1848 a vyhlášena za neplatná a byla výdána nová základní práva říše rakouské z 31. prosinee r. 1851.
13 article
Avšak tato pravidla základní v příčině zá- konodárství organického neobsahují žádného usta- novení jazykového a zůstává to tudíž nadále při posavadním jazykovém právu, jak bylo ob- noveným zřizením zemským a kabi- netním listem z r. 1848 upraveno. Ani v císař- ském patentu z 3. května 1853, jímž se vy- hlásil nový zákon o řízení vnitřním a o řádu jednacím veškerých úřadů soudních, není obsa- ženo ničeho, z čeho by vycházelo na jevo, že němčmna, jako vnitřní jazyk úřadní byla zave- dena, naopak z §§ 142., 144., 160. a 169. vychází na jevo, že právě veškeré spisy a výtahy. musí se díti tak a v tom jazyku, v jakém byly sepsány. Nebylo tudiž na tomto zákonitém stavu ničeho měněno a císafským diplomem z 20. října 1860 vzdal se císať práva vydávati zákony a v odst. 3. tohoto císař. diplomu bylo zákono- dárství ve věeech, které nebyly v odst. 2. vy jmenovány, jednotlivým sněmům zemským vy hraženo. Z tohoto historického vývoje plyne, že až do doby ústavní, která od roku 1861 v Ra- kousku byla zavedena, nebylo v jazykovém právu království českého zákonem ničeho měněno a že zůstalo při tom, co ustanoveno bylo obnoveným zřízením zemským, čl. 13. všeobecného soud ního řádu a kabinetním listem efsaře Ferdinanda z r. 1848. Jestli tedy odvolává se dvor. r.
Ferdinand Ra
14 article
Bachmann na faktický stav, vedle kterého něm- činy v úřadech ve vnítřní službé bylo užíváno, jest patrno, že odvolává se k něčemu, co ne- bylo zavedeno platným zákonem a co také nynt bez platného zákona zavedeno býti nesmi a ne- může. Zůstává tudiž čeština jazvkem zem- ským v království českém a tudíž také jazykem vcelém královsítv obvyklým a na tomto právním stavu ne- změnil ničeho ani čl. 19. stát. z. z. V jednacím řádu sněmu českého od Němeů zpracovanémv § 14. praví se: každé z obou řečí zemských, též ve sněmovních jednáních má se jí příslusie rovné právo zachovati“ Předpokládal toto rovné právo r. 1861 sněm sám.
15 article
Tato povaha obou jazyků jako jazyků zem- ských byla uznána též zemským zákonem z 15. února č. 13., kterým se předpisuje, že zákonník zemský má obsahovati text v obojím jazyku zemském vedle sebe a že každý z obou těchto textů jest stejně autentický. Tento zákon zemský z 15. února 1867 nemohl býti zrušen čl. 19. zákl. st. z., naopak, právě tento čl. 19. uznává plnou měrou povahu jazyků zemských a uznává tyto jazyky jako jazyky v zemi obvyklé. Kdežto v prvém odst. č. XIX. mluví se o rovném právu národů samot- ných ve státě, uznává se rovnoprávnost jenom jazyků v zemi obvyklých a sice ve škole. v úřadě a v životě veřejném. Mají tudíž dle onoho čl. XIX. ony jazyky, které jsou v zemi obvyklé, v této zemi stejné právo ve škole. x úřadě a z životě veřejném. Že jsou jazyky zemské také jazyky v zem obvyklé, vychází na jevo nejen z povahy věci. ale z 3. odst. čl. XIX. st. z. z., kterým se před- pisuje, že v zemi, ve které bydlí několik národů. nemůže býti nikdo nucen učiti se druhému zemskému jazyku. Měl tudíž st. z. z. ze- jména tento odstavec ten účel vysloviti, že ja- zyky zemské mají silnější právo, než jazyk pou- ze v zemi obvyklý, jak se to také skutečně stalo v království českém, kde jazyky zemské byly ve školách středních zavedeny jako jazyky obligátní. To se stalo již zákonem zemským z 18. ledna 1866, kterým v § 1. rovnoprávnost obou jazyků zemských v králnv- ství českém ve školách se uznáva a v § 4. zavádí se druhý jazyk povinný na školách středních. Tento § 4. nemohl však sám sebou čl. XIX. st. z. z. býti zrušen, nýbrž stalo se tak teprve zákonem zemským z 5. října 1868 č. 29. z. z.
16 article
Povaha obou zemských jazyků i v nynější době byla uznána zákonem zemským z 24. června 1890, který týká se zemsk školní rady a klerým uznávají se v § 3. o b jazyky zemeké jako jednací v tom kle- rém odboru a zavádí se jako jednací úřadní jazyky schůzí plenárních. Rovněž v zákonu zemském z 20. března 1891. jímž se zřizuje zemědělská rada pro království české, uznány jsou § 35. oba jazyky zemské jazyky úřadními a jednací mi a jest vysloveno, že mají ve všem jednání úřadování uvnitř i na venek rovné práve. Ano v tomto zákoně výslovně v § 8. jest předepsáno, že předseda, místopředsed a zástupce vlády ve sboru úřadním mus znáti oba jazyky zemské. Tyto nejnovější zákony zemské, sdělané v době punktací nejenom za spolupůsobení, ale právě za iniciativy německých poslanců, tu o povabu jazyků zemských jako jazyků jed- nacích a úřadních naprosto uznávají. Že ale i vláda jazyk český jakožto úřadní ve vnitřní službě uznávala, aniž by proti tomu z kterékoliv strany podnes byly činěny námitky, toho důka- zem jest výnos ministerstva záležitostí duchov- ních a vyučování ze dne 31. července 1871 č. 63, kterým upravuje se úřadování ve věceeh školních a kterým tudíž veškerá korespondenee mezi úřady školními řídí se podle jazyka školy a obce a děje se v tom neb onom jazyku zem- ském.
rada pro království
17 article
Tím jsem poukázal zcela jasně a nepo- píratelně nejenom, že není žádného zákona, kte- rým by vnitřní úřadní řeč německá byla vý- hradně v Čechách zavedena, nýbrž že pro krá- lovství české platí právní a zákonitá zásada, že jazyk český a německý jsou jazyky v zemi ob- vyklé, jazyky jednacími a úřadními, jazyky rovnoprávnými ve školách, v úřadech i v životě veřejném a že také pokud vůbec otázka užívání jazyka byla předmětem zákonodárné čin- nosti, talo povaha obou jazyků zemských ja- kožto jazyků jednacích v králo v st českém byla positivními zákony a sice zákony zemskými ryslovena. A vůči těmto zcela jasným faktům rozplý- vají se vývody pana dra. Bachmanna v niveč. neboť on nedovede na obranu svého stanoviska ničeho jiného uvésti, než že za doby nejtužž germanisace v říši, za doby, kdy národ český nemohl se proti tomu nikterak brániti, pod- loudným způsobem, bez jasného předpisu zákona němčina vnikla do úřadů a podnes bohužel prolizákonným způsobem jako vnitřního úřadního ja zy ka se jí užívá. P. dr. Bachmann ve své úzkosti a ve svém strachu o veškerou svou repu- taci vědeckou a historickou chce či niti si posměch z měho tvrzení, že právně dle jazykového práva a dle přirozeno st věci nenl a nemůže býti žádného rozdllu mezi vnitřním a zevním jazykem úřadním a skutečně snižuje se až k nesrozumitelným expektoracím, pro něž nemám žádně odpovědi. Buď nějaký ja- zyk má uznána jazyková práva v úr - dech, a sice právo rovné, a pak nemůže být v tomto svém právu jiným jazykem, který dle zákona má totéž rovné právo, zkrácen.
Bachmann Čechy
18 article
Mluví-li tudíž st. z. z. o rovném právu jazyků zemských a v zemi obvyklých v úřadech, e činí žádného rozdílu v příčině užívání těchto jazyků mezi jednáním se stranami a mezi jed- náním úřadů ve stycích úřadních anebo v úřadě samotném. Tato logika jest každému rozumnému člo- věku, který není předpojat a který se nechytá nejnemožnějších názorů, jen aby zachránil ne- udržitelné své stanovisko, zceln jasnou. Ovšem že praví p. dr. Bachmann, že prý za doby císa- řovny Marie Terezie, anebo ještě dříve, vždy se činil rozdíl mezi zevní a vnitřní řečí úřadní Dokázal jsem sice prameny p. drem. Bachman- nem samým citovanými, že tomu tak není.
doktor Bachmann Marie Terezia Bachman
19 article
Dokázal jsem ale také, že všechna tato stará nařízení byla zrušena a že platnost jejich více vůbec neexistuje. Jestliže ale někteří pa- novníci z doby nejtužšího absolutismu pro své orgány zaváděli via facti němčinu, nemůže to míti na veřejné právo jazykové žádného vlivu, noboť dnes nejedná se více o žádné úřady pa- novnické nebo císařské, nýbrž o úřady státní. My tvrdíme, že český vnitřní jazyk úřadní v úřa- dech státních jest v království českém stejně oprávněným, jako jazyk německý. Pro tyto úřady státní nemohou platiti opatření soukromá, která v dobách minulých snad v zeměpanských úřa- dech byla zavedena, pro tyto úřady státní, jak jsou nyní organisovány na základě zákona, platí veřejné právo jazykové. Př tom hned musím podotknouti, že nebylo ani zapotřebí prohlásiti důkazy p. prof. Bachmanna pro platnost vnitřní úřadní německé řeči za marné, poněvadž důkazů těchto neuvedl, ano v poslední své řeči musil to přiznati. Jest skutečně ku podivu, jak p. dvor. rada Bachmann, když na příklad byl usvědčen, že dvorský dekret z 13. února 1812 dotýká ee celního prohlášení o zboží, činí nyní tak, jako by skutečně v tomto dekretu bylo obsaženo to, co řekl dne 19. února, jakoby tímto dekretem byla prohlášena němčina za všeobeenou jednae řeč říše. Jestli někdo překroutil a tudíž falšoval něco, byl to p. dv. rada Bachmann, který vů- bec obsah jím citovaných dekretů a reskrip- tů neuvedl, anebo jej uvedl nesprávněa musí sobě přičítati tuto jim s velikou emfas učiněnou výčitku sám.
profesor Bachmann
20 article
Pan dr. Bachmann praví, že proto, že již v 17. a 18. století při císařských úřadech ná- sledkem celé řady zákonitých (?) nařízení p- novníků (!), jimž náleželo práve zákonodárstní a exekutivy, v království českém výhradně ně- mecká řeč v úřadech byla zavedena a ještě dnen v království českém až na zemskou školní radu pozůstává, všechny mé ámitky jsou bezdůvod ny. Naproti tomu uvádím s celou rozhodností že ve veškerých svých vývodech p. dv. r. Bach- mann neuvedl ani dříve ani nyní ani jedi- ného zákonného opatření někte rého panovníka, jímž by pro veřejné úřa- dy císařské anebo státní výhradnost němeské vnitřní řeči v království českém byla nařízena. a musím toto jeho tvrzení před celou veřejnost prohlásiti za vědomou nepravdu. poněvadž pan dv. r. Bachmann sám nyní obsah těchto nařízení mnou citovaný přiznává každý se může přesvědčiti, že v těchto naříze- ních, ať jsou již plaána anebe ne, výhrad- nost německé řeči úřadní naprosto ani v nejmenším není obsažena. Naproti tomu jsem nezvratně dokázal, že nikoliv z XVI., XVII. a XVIII. století, nýbrž nyní platnou ústavou zemskou, obnoveným zří- zením zemským, pokud ještě v otázce jazykové platila, kabinetními listy z r. 1848, státními zá- kladními zákony z r. 1867 a zákony novým právní povaha obou jazyků jako jazy ko zemských v království českém byla uzná- vána a tyto jazyky jednací a úřadní i mplicite byly zákonem zavedeny.
doktor Bachmann
21 article
Vrcholem nepravdivosti, jaké se p. dv. rad Bachmann dopustil, jest však jeho tvrzení, že jsem na otázku stran obvyklosti češti- ny před soudem v Chebu neodpovč- děl a spokojil se několika nicotnými poznám- kami, poněvadž důkaz takový prý není možný Tu věru přestává každá polemika. Kdo posledn mou přednášku četl, nebo slyšel, ví zcola dobře že jsem otázce přípustnosti češtiny před souden v tak zv. uzavřeném území věnoval náležit u pozornost a že jsem na otázku mi danou odpo- věděl zcela určitě. Ovšem, odpověď má ne- vypadla tak, jak by si byl p. dv. r. Bachman přál a dokázal jsem nad slunce jasněji, že jsou soudy v Chobu a v tak zv. uzavřeném území povinny česká podání vyřizovati také česky provedl jsem důkaz, že jazyk zemský svou povahou jakožto jazyk zemský jest již sám sebou jazykem v zemi obvyklým. Pan dv. r. Bachmann překrucuje znění § 13. soudníh řízení z 1781 a mluví tak, jakoby tento soudn řád mluvil o jazycích u „soudů“ obvyklých. ačkoliv jasné znění tohoto § 13. soudního řádu jest již každému dítěti známo.
Bachmann Bachman Cheb Chob
22 article
Stálé dovolávání se na západohaličský soudn řád, jakkoliv i tento ničeho proti stanovisku če- skému neobsahuje, jest již proto nepřípustno poněvadž tento západohaličský řád pro královstv české neplatil. Jak se § 13. soudního řádu má vykládati, o tom již jsou celé knihy. Připomí nám jenom p. dv. r. Bachmannovi, že v r 1814 vydal dv. r. Joachim Tüger komentář k vše obecnému soudnímu řádu a že vykládá § 13. takto: »Řeč zemská, jest také ře č soudů a může býti jenom tako v žaloba zaminuta, která v jiné řeči než řeči zemské před soudem podána byla.« Panu dv. r. Bachmannovi bude také známo, že v r. 1803 vyšla autentická interpre tace § 13. soudního řádu a sice dekretem mi- nisterstva práv z 22. dubna 1803 č. 1192. kterýmž se sděluje apelačnímu soudu v krá- lovství českém, že podle ustanovení § 13. ka- ždému žalobci jest volno své žaloby buď v české nebo německé řeči, jako řečí stejně v zemi obvyklých po- dati. Dokáza! jsem dále, že jazyk v zemi obvyklý znamená něco vlce, než jazyku některého soudu obvyklý. Avšak po- ukázal jsem zároveň k tomu, že i kdyby výkla p. dvor, r. Bachmanna a některých německých právníků byl správným, že u o kle e sníh soudu v Chebu a u jiných jazyk če- ský jest obvyklý, poněvadž u soudu toho české žaloby byly podávány vždycky také správně česky vyři- zovány.
Bachmann Tüger Cheb
23 article
Ovšem, že tento argument pan dv. rada Bachmann zamlčel. Patrně podle jeho náhledu jest jazykem u soudu obvyklým onen jazyk, který některý soudce, když mu to napadne, z jazyk obvyklý prohlásí. Avšak pro právníka jest jasné, že otázka obvyklosti nějakého jazykau úřadu jest jednak otázkou právní, jednak otázkou faktickou. Jako otázka právní jest olůzka obvyklosti českého ja- zyka u soudů v tak zv. uzavřeném území nad jiné povahou jeho jako ja zy ka zemského náležitě prokázána. Jest prokázána určitým zněním § 13., jest prokázána jako část jazykového práva v království českém dnes přede všemi veřejnými úřady. Právní povaha českého jazyka jako jazyka u všech úřadů a soudů v království českém obvyklého byla uznána četnými nálezy říšského i správního soudního dvoru, kte- réžto obě správní instance i pro úřady samosprávné uznaly, že po- dání sepsaná zemským jazykem musí u všech úřadů přijímána býti.
Bachmann
24 article
Právní povaha češtiny před soudem v Chebu a jinde byla uznána jazykovým nařízením ze dne 19. dubna 1880 a konstantní judi- katurou nejvyššího soudu v posled- ních lelech stále a stále se opakující. Právn povaha češtiny jako jazyka soudu obvyklého byla uznána kabi- netními listy z r. 1848, byla uznána čl. XIx st. z. z. Ale i fakuická povaha jazyka če ského jako jazyka u soudu v Chebu a u ji- ných soudů obvyklého jest nezvratně prokázána. Bezčetnými doklady může býti panu dv.r. Bachmannovi poslouženo, že od r. 1781 v ja- zyku českém činěná podání u tohoto soudu če- sky byla vyřizována a české rozepře česky projednávány. A že se tak dělo až do nejno- vější doby bez jakékoliv překážky. To vše ještě p. dvor. r. Bachmannovi ne- stačí! Pak ovšem nevím, jakým způsobem bych podati měl důkaz o tom, že čeština j e s rovnoprávným jazykem před ve- škerými úřady a soudy v království če- ském, pak přestává ale také každá vážná dis- kuse s mužem, který na všechny tyto doklady neodpovídá a pomáhá si pře svým věřícím posluchačstvem výmluvou, že jsem žádného důkazu pro to neuvedl. Vyzývám pana dv. r. Bachmanna, aby se šel jen podívati do pozemkových knih v Chebu a tam shledá i ve stoleti XVIII. z ápisy české. Necht
Bachmann Cheb
25 article
si dá předložiti registr krajského soudu a okres- ního soudu v Chebu za všechna leta od r. 1781 a tam se přesvědčí, že žádosti a žalo by české vždycky česky byly vyřizo- vány a projednávány. Nechť se nechá poučiti pan dv. r. Bachmann tímto krajským soudem o tom, že není tomu tak dávno, kdy před tímto soudem stál český obž a lo- vaný a kdy tento český obžalovaný sám žádal za delegování jiného soudu krajského, ale žá- dosti té nebylo vyhověno a líčení s ním pře krajským soudem v Chebu česky prove- deno. To vše ovšem panu dvor. r. Bachmannovi nesmí býli známo. On vůbec nezdá se míti nej- menšího poněti o judikatuře, jinak by ne- mohl prostě tyto faktické poměry pře- cházeti mlčením. Jest zajímavým úka- zem, že faktické zavádění něměiny do vnitřního úřadování bez jakého- koliv zákona jest pro p. dv. r. Bach- manna právním pramenem a práv- ním stavem, faktické užívání však češtiny u soudu v Chebu a u jiných soudů ve smíše- ných krajích neznamená pro něho pranic, ač- koliv toto uživání češtiny výslovně zákonem jest předepsáno.
Bachmann Cheb krajský soud v Cheb
26 article
V této věci ovšem p. dv. r. Bachmann na- lézá se v souhlasu se všemi oněmi pány, kteří v posledním čase následkem agitace německého »Volksratu« vylučují češtinu jako jazyk úřadní před soudy a snaží se nutiti české strany, aby před soudy v tak zv. německém území užívaly němčiny. K tomu odvažují se však jenom soudní úřadníci, poněvadž vědí, že jsou chránění judi- katurou nejvyššího soudu, která otázku uživání jazyků pokládá za část výroku soudeov- ského a poněvadž vědi, že proti rozhodnutí nadřízeného krajského soudu není dalšího o dvolání. K tomu ale již více neodváží se úřadové pohtičtí a správní, ponévadž tito ne- mohou se chrániti tak zv. neodvislostí, jaká soudům přísluší a dobře cítí, že takovéto ne- slýchané prolizákonné počínání, že tato zjevná, ve spořádaném právním státě nevídaná vzpoura některých soudců proti zákonu a právu velké většiny obyvatelstva tohoto krá- lovství nemohla by zůstati bez trestu.
Bachmann
27 article
Z této polemiky, jak každý mi přizná, vyšlo právo češtiny jako vítěz. Pokořen mravně zničen jako politik a historik utíká se p. dv. r. Bachmann pouze k výmlu vám a k nicotným neslušnos tem. Toto jeho počlnání musí však dojíti odsouzení veškerých lidí, zákona a práva znalých, kteří vědí, že o otázkách právních může jedině souzeno býti na základě věrohodně podaných a správně citovaných platných zákonů a ni- koliv na základě jednostranně pravdu zakrývajících anebo překrucujících tendenčních výkladů, které před jasným světlem nepopíratelného práva se rozpadávají. Ne, p. dv. r. Bachmanu jest se mnou hotov. Ránu, kterou sobě z asadil svým nepřed- loženým tvrzením, že zavádě ni češtiny do vnitřního úřadová ne jest protizákonné a svými naprosto po- chybenými doklady, které pro to chtěl uváděti, již mu nikdo nezhojl. Mohl p. dv. r. Bachmann v tomto zápase pad- nouti, poněvadž hájil věc nepravou, že ale padne také mravně pošramocen, vinu toho přičísti si musí sám a tuto ránu nezhojí ani sebe větší oslava, která by se mu nepředloženými poslu- chači byla stala. (Hlučný, demonstrativní diouhotrvající pollesk. Řečníku se blahopřeje.)
Bachmann Bachman Rán
28 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 15. března. (Prof. dv. ra da Ulbrich o jazykové otázce.) Profesor pražské německé university, dv. r. Ulbrich otiskuje v »N. Fr. Pr.« jakési dobré zdánío jazykové otázce v Čechách. Vypočítav, která jsou přání zástupcův českého národa a o které zákony my opíráme své právo na úplnou jazy- kovou rovnoprávnost v úřadech v celém králov- ství českém, líčí požadavky německé, načež pře- chází k svému vlastnímu dobrému zdání. Český požadavek, aby všichni státní úřadníci v králov- ství českém byli povinni znáti oba zemské ja- zyky, zdá se mu povážlivým, poněvadž prý za- sahuje ve výsostná práva panovníka, jehož moc, jmenovati úřadníky, se tím omezuje. Uznati češtinu za vnitřní jazyk u soudů má za pří- pustné; ale povážlivým zdá se mu uznati če- štinu za vnitřní jednací jazyk také u úřadů po- litických, poněvadž jako ve vojsku je prý třeba jednotného velicího jazyka, tak i ve správníeh úřadech jest třeba jednoho úřadního jazyka, nemá-li utrpěti jednota státní správy a rychlost úřadování. Ba pisatel má i další obavy; po- dobně jako v Uhrách zavedení maďarštiny z řeč státní bylo prvým krokem k roztržení řiš- ské jednoty, mohlo by prý zavedení češtiny jako jazyka státního vésti k roztržení státní jednoty Rakouska (. Pokud jde o nový jazykový zákon, dv. r.
Ulbrich Praha Francie Čechy Uhry Rakousko německý univerzita
29 article
Ulbrich nedopouští, že by se některé z dosa- vadních nařizení, ať Stremayrovo, neb Bade- novo, aneb Gautschovo mohlo předělati v zákon. Vůbec pochybuje, není-li předčasno tvořiti nový jazykový zákon a nebylo-li by lépe provésti dříve reformu správy. Má na mysli zřízení co možná velikých, národně jednolitých správních územi (krajské zřízení), při čemž by se nelekal námitky, že se trhá země, poněvadž by při tom nešlo o zmenšení země, nýbrž jen o praktické zaokrouhlení správních obvodů za účelem snad- nější správy. Jednola země vyjadřovala by se i na dále jedinými vrehními úřady zemskými. S touto správní reformou mohla by se pak dle mínění pisatelova spojiti také úprava úřadního jazyka při soudech a správních úřadech toho kterého kraje. Vymezí-li se uvnitř krajů roz- umně tři zásady: státní jednota, zemská indi- vidualita a decentralisace, může se prý dojití k ně- čemu užitečnému. Ale v zájmu některých oborů výkonné moci bylo by přece jen radno pu- držeti i nadále vnitřní úřadní jazyk německý (rozuměj v českých krajích !). Úřadní němčina vznikla prý sama sebou a pokrokem státního centralismu, na němž pracovala celá řada sociálních činitelů a proto bylo by prý neslusno, nazývati ji ne- zákonnou zvůlí a Němcům uklá- dati, aby dokázali její právo- platnost.
Ulbrich Bade Gautschův Němec