1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v ponděli 16. března 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIsty
předrlkef ne-
v Praze v ašinjnistrae
vořaie
vrt leta . . . . 6 k Do
s dvojí donáskeu
na vežr
s čint taa : . . . 7 K so
ve K 30
na měs4e . .
Poštont
a miěsje
kei
s drojí zisilko-
na měei
rt . . . k eok
Praha
5
article
O české řeči úřadní.
O české řeči úřadní.
(Nová odpověď posl. dra. Jos. Herolda
dvor. radovi Bachmanno vi.)
»Národní Listy« přinesly v číslech ze dne
3: a 4. března v doslovném znění obšírný
výbornou znalostí předmětu vynikající výklad
posl. dra. Jos. Herolda v odpověď na známé
útoky německého historika, profesora zdejš
university německé dv. rady Bachmanna,
popírající zákonitá práva češtiny ve státníeh
úřadech. Posl. dr. Herold dokázal nezvratněa
pádně německému politikovi úplnou nesprávnost
jeho tvrzení, výplývající buď z neznalosti, bud
ze strannické zaujatosti. Přes blamáž, kterou si
utržil jako historik i jako politik, odvážil se
dv. rada Bachmann nových výkladů o témž
předmětě ve schůzi spolku německých státních
úřadníků, konané 9. t. m. v Praze. Ve své po-
lemice proti pádným důkazům českého politika
a předního znalce jazykové otázky v Čechách
i v Rakousku dopustil se prof. Bschmann no-
vých překrucování a nepravd, na něž odhodla
se posl. dr. Herold poznovu odpověděti veřejně.
dvor
Bachmann
Posl
doktor
Herold
Bschmann
Praha
Čechy
Rakousko
6
article
Přednáška jeho, konaná včera v neděl
dopol. o 10. hod. ve velké dvoraně Národního
domu na Král. Vinohradech, shromáždila jest
mnohem větší počet posluchačstva, než ona ko-
naná před čtrnácli dny, takže prostorný sál
i galerie byly plně obaazeny. Schůzi zahájil
stručným úvodním slovem jednatel Politického
spolku pro okres vinohradský dr. O. Havelka,
upozorniv na veliký a současnými poměry
vnitropolitickými stále se stupňující význam
předmělu, v němž české stanovi s ko
musí dojíti konečné ho vítězství.
zaručeného jasně a přesně znějícími zákony
státními i dosavadní praxi. Prof. dr. Bachmann
v očich soudných a politicky myslících lidí
utrpěl již rozhodnou porážku. Odvážil li se přes
to ještě jednou vystoupiti veřejně s hájením
věci ztracené, bude dojista dnešní den zname-
nati novou porážku a definitivní pá
vědecké reputace německého hi
storika! (Hlučný souhlas.)
Král
doktor
Havelka
profesor
Bachmann
7
article
Posl. dr. Herold pronesl pak svoj
široce založenou a bystrou polemiku z vervou
a s dokonalým účinem, sledován napjatě po
sluchačstvem, jež zahrnovalo jej přes tu chvíl
potleskem, a ke konci přednášky okázalým
ovacemi
Nenadál jsem se, že budu míti ještě
jednou příležitost obírati se v tomto shro-
máždění otázkou české řeči úřadn
a zejména vývody pana dv. rady Bachmanna
Příznávám se také, že s velikou nechutí z
městnávám se novými výklady německého
řečníka. Každý slušný člověk pochopl, že nen
to práce ani užilečná, ani přijemná polemiso
vati s někým, kdo úmyslně a stále vyhýbá
se otázce, klerá má býti rozřešena a kdo způ
sobem naprosto nelogiekým chce zakrýti ne
možnost svého slanoviska všeobecnými frásem
a kromě toho mluvou, která není ob-
vyklou ve společnosti inteligen
ních lidí. Také jednomyslný soud o tom
že argumenty prof. dra. Bachmanna pro jeho
tvrzení, že jest němčina výhradním
vnitřním jazykem úřadním v krá
lovstvíčeském, byly na padrť roz
Posl
doktor
Herold
Bachmann
8
article
metány, sprostil by mne povinnosti odpoví-
dati ještě jednou panu dv. r. Bachmannovi.
Avšak v přítomném případě nejedná se o ně-
jakou záležitost soukromou, anebo o věc.
která by se týkala jen mé osoby a osoby prof.
Bachmanna. Spor vede se o jedno z nejdůleži-
tějších práv našeho jazyka a tu jest
nezbytno, aby spor ten do nejposlednějších
konsekvencí byl vítězně vybojován
a tím aby učiněna byla přítrž oné spoustě ne-
pravd a nemožných dedukcí, kterými právo
našeho jazyka na užívání v úřa-
dech má býti obmezeno a znemož-
něno.
Kdyby prof. Bachmann náležel k mužům,
kteří mají kuráž doznati, že nejedná se jim
v tomto případě o stanovisko právní
nýbrž o bezohlednou snahu z acho-
vati němčině nezákonné privileje
ve státních úřadech v království českém
a kdyby prof. Bachmann přihlásil se otevřeně
k brutální zásadé moci, nebylo by věru
třeba, více se s ním obírati. Avšak dvorní rada
prof. Bachmann svíjí se sice pod z a sa-
zenými mu ranami, uboze dozná vá
že citované jím reskripty, dvorské dekrety a jiná
ustanovení mají ten obsah, který sdělil jsem v po-
slední přednášce veřejnosti a že tudíž neobsahují
žádného positivního zákona o výhradnosti něm-
činy ve vnitřním úřadování, avšak přece v úloze
usvědčeného vinníka prosí za povolení mu po-
lehčujíeích okolností a tu jest ovšem
situnce zcela jiná. Měl bych snad ale přes to
přese všecko slitování s panem dvorním
radou Bachmannem, nalezl bych snad omluvu
i proto, že jedním dechem tvrdí, že zavedením
češtiny do vnitřního úřadování jest proti-
zákonné, ale na druhé straně připouští, že
takovýto zákon nemůže jmenovati, kdyby pan
dvorní rada Bachmann současně nechtěl zakrýti
tuto svoji mravní porážku injuriemi
a útoky osobními, ke kterým věru nezavdal jsem
mu žádné příčiny.
Bachmann
profesor
9
article
Na konci své poslední řeči dovolává se dr.
Baclimann přiměřené formy diskuse a lásky
ku pravdě a věru, kdyby se byl pan dvorní
rada Bachmann ve své polemice zachoval podle
zásad společenské slušnosti a řídil se při svých
vývodech láskou ku pravdě, byl by tento
jeho appel srozumitelný, ale od prvního oka-
mžiku, kdy jsem se ho ve vší slušnosti tázal na
zákon, kterým byla čeština vyloučena z vnitřního
úřadování, dopouštěl se pan dvorní rada četných
poklesků proti společenským mravům
a pravdě, ano začal tím, že mne vyzval,
abych s ním mluvil německy a prohlašoval po-
směšně, že nemá času na jazyková studia češtiny.
A nyní, když před celou soudnou veřejnosti byí
se svými argumenty na hlavu po
ražen, svalil by rád na mne nezpůsob své po-
lemiky. Zajisté celé shromáždění mi dosvědčí
že jsem se úzkostlivě vyhýbal každému i sebe
méně přikrému slovu, ač by metoda pana dvorního
rady Bachmanna byla již dřive zasluhovala n ej-
přisnějšího pokárání.
Kdo má pravdu, bojuje silou svě pravdy
a nepotřebuje k tomu urážek. Kdo však sám
nahlíží nicotnost svých důvodů, jako p. dv.r
Bachmann, ten ovšem může zastříti slabost své
posice jediné, když silnými slovy a urážkami
doktor
Baclimann
Bachmann
Bachmann
10
article
rozviří kolem sebe prach, pro který pravdu ne-
možno seznati. A nyní k věci.
Především budiž mi dovoleno konstatovati,
že ve své nově přednášce p. dv. r. Bachmann
uznává, že citovaný jim reskript cís. Ferdinand
I. z 8. srpna 1555 platil jenom pro ně-
mecko-rakouské země. Není ale již
pravda, že to ve své přednášce z 19. února
výslovně řekl. Citoval jsem doslovně jeho
výrok, výslovně uvedl jsem také ve své před-
nášce, že p. dv. r. Bachmann tvrdil, »že ve
příčině domácích zemí (Stamm-
land) platila zásada, že němčina
jest jediným jazykem úřadním,
avšak nemohl jsem zamlčeti a trvám na tom,
že dr. Bachmann uvedl tento reskript z 8. srpna
1555 takovým způsobem, že uvedl poslu-
chače v omyl, anižby to pozoroval
a dodal jsem, že kdo chee, může dle
výroku p. dv. r. Bachmanna tento zákon vztahovati
jen na země vnitrorakouské, že jiný
má však také dojem, že p. dv. r. Bachmann
chce tvrditi, že platil také pro král. české.
Bachmann
doktor
Stammland
11
article
A nyní přichází p. dv. r. Bachmann s neprav
dou, že jsem řekl 1. března, že dr. Bachmann
chce dokázati, že tento zákon platil také
pro král. české a že jsem dodal při tom, ž
nelze se na historika spolehnouti.
K tomuto svému nepravdivému výroku při-
pojuje p. dr. Bachmanu poznámku, že jsem
překroutil jeho výroky a na konci své řeč
praví, že jsem jeho udání změnil a tudiž z fal-
šoval. Nemohu zde ani připustiti omluvu, že
p. dv. r. dr. Bachmann nezná jazyka českého
a že tudíž moji řeč nečetl v originále, jak byla
vytištěna v »Národních Listech« a ve »Dnu«.
Chce-li vůbec tento učenec imputovati mně ně-
jaký výrok, jest jeho věcí, aby si dal správně
přeložiti doslovně znění české mé přednášky.
Bachmann
doktor
Bachman
12
article
Ale i kdybych byl řekl, že p. dv. rad
Bachmann chtěl dokazovat, že re-
skript ze dne 8. srpna 1555 platí též pro král.
české, nebyl bych se dopustil žádné nespráv-
nosti, poněvadž dr. Bachmann poukázal již v
své první odpovědi, danné na moji otázku,
aby mně citoval zákon, kterým byla zaveden
němčina jako výhradní úřadní jazyk král. če-
ského, na celou řadu reskriptů a zejmena na
reskript císaře Ferdinanda z 8.
srpna 1555, z čehož plyne nepopí-
ratelně a logicky, že chtěl tímto
reskriptem, který ovšem v jeho
doslovném znění tehdy necitov al,
dokázati pravdivost svého vý-
roku.
Jest pravda, že jsem se s největší roz-
hodností vyslovil proti výroku dra. Bachmanna,
»že dekretem ze dne 13. února 1795 prohlá-
šena nepřímo německá řeč v celém Ra-
kousku za řeč vládní a úřadní«
že v tom spočívá uznání jejího charakterua
její vlastnosti jako řeči státní a vládní. Citoval
jsem výslovně tento dvorský dekret a dokázal
jsem z jeho znění, že není v něm nic
podobného obsaženo, nýbrž že tento
dekret obsahuje jenom sdělení pro apelační
soud vnitrorakouský, že nějaké exhi-
bitum proto, že bylo sepsáno něme-
eky, nemůže býti zamítn uto. Pan
dv. r. Bachmann nepopírá, že by tento dvorský
dekret takto zněl, odvolává se však na p. dra
Bachmann
doktor
Ferdinand
13
article
Fischla, že týž praví ve svém díle, že něm
čina jako všeobecná řeč vládní a stá t n
dvorským dekretem z 13. únor
1795 obdržela vlastnost obvyk
losti pro veškeré úřady a soudy
ve státě, tedy také pro úřady v král.
českém. Každý uzná, že proto, že to řekl
dr. Fischel, nemohl býti změněn ob-
sah tohoto dvorského dekretu, vydaného pouze
pro apelační soud vnitrorakouský a že zu-
stává tvrzení dra. Fischla zrovn
tak nepravdou, jako když to tvrdí dr.
Bachmann. Ne pro mne jest tudíž dr. Fischel
pramenem veškerého vědění. Na-
opak, tímto citátem dokazuje p. dv. r. Bach-
mann, že čerpal veškeré své vědo-
mosti z knihy dra. Fischla, jak
jsem nezvratně dokázal a nemusil se
p. dv. r. Bachmann příliš nad tím horšiti, po-
něvadž skutečně neciloval téměř nic, co by ne-
bylo obsaženo již v knize dra. Fischla.
Jest mně úplně lhostejno, zdali p. dr. Fischel
žádal nyní p. dra. Bachmanna za nějaké sdě-
lení o důležitých datech, která nalezl v jeho
přednášce. Já nenalezl v jeho přednášce ž ádná
důležitá data, která by nebyla obsažena
v knize Fischlově, vyjímaje opětně citovaný re-
skript cís. Karla VI. z roku 1719 a ze dne
30. července 1717, jejichž obsah však p. dr.
Bachmann ponechal si opět chy tře
pro sebe. Tim bych byl vlastně s polemikou
p. dra. Bachmanna hotov. Pan dr. Bachmann
nemohl popřiti a také to neučinil, že česká ko
mora byla soukromým úřadem krále Ferdi-
nanda I, že nafizení, daná této komoře, mají
povahu veřejného práva, nemohl po-
příti, že zemským zřízením z r. 1530 a 1549
byla zavedena čeština jako výhradn
jazyk úřadní, nemohl popříti, že re-
skript cls. Ferdinanda I. z 8. srpna
1555 neplatil pro král. české a že
také tento reskript neobsahuje nic, než že
v zemích vnitrorakouských má se
u úřadu procedirovati i německy,
nemohl popřiti, že zemským zřízením císare
Fischl
Fischel
Bachmann
Bach
doktor
Fischlův
Karel VI
Ferdi
14
article
Maxmiliána z r. 1565 bylo zavedeno totéž
ustanovení jazykové jako zemský m
zřízením z r. 1549, nemohl popřiti, že
v městských právech z r. 1579 češti na
byla zavedena jako výhradní j a z yk
úřadní, nemohl popříti, že usnesení generál-
ního sněmu z r. 1615 — které p. dr. Bachmann
přechází ovšem jako »ošklivý zjev re-
akční« — němčina úplně byla vyloučena
z veškerého úřadního jednání, ne-
mohl popříti, že obnoveným zřlzením
zemským z roku 1627 a instrukcí císare
Ferdinanda r. 1644, pak deklarátorem z 1. února
1646 zavedena byla němčina ja ko
rovnoprávný jazyk s češtinou a ne-
mohl popříti, že toto obnovené zřízení zemské
zůstalo nepopíratelně v platnosti, pokud se týče
otázky jazykové, nejméně až do vydání novéh
soudního řádu z r. 1781.
Dr. Bachmann nemohl uvésti od té
doby jakéhokoliv positivního zá-
kona, který by češtinu vylučoval z vnitř-
ního úřadování v úřadech státních, nemohl
popříti, že kabinetní list z roku 1848
odvolává se přímo na obnovene
zemské zřízení a uznává tudiž platnost
V drobném predejl:
ranní říslo o sobě . . . za 8h
vdpeledni . . . . . . . za 2 b
Ve flialkách na venkovši
ranní číslo. . . .
vdpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
plati se hetově zapřeě.
Fiedplacení a inserty přijímá sdnainl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakee
tiskárna a ezpodice „Národních Listd“
Rukopisy su Bovraesjí.
Maxmilián
doktor
Bachmann
Ferdinand
národní Listd
15
article
jeho, pokud se týče olázky jazykové v úřadech,
nemohl popříti, že kabinetními listy z 23. března,
8. dubna 1848 úplná rovnost jazyková v král.
českém byla zavedena a nemohl prokázati, že
od té doby by byl vydán nějaký platný ja-
zykový předpis, kterýmž němčina byla
ustanovena výhradním vnitřním ja-
zykem úřadním. Již tím jest nepopíratelně
dokázáno, že jeho tvrzení, že zavádění češtiny
do vnitřního úřadování jest protizákonné, j est
nepravdivé a nesprávné. Tím jest
však naopak dokázáno, že výhradnost
němčiny ve vnitřním úřadování,
jaké existovalo až do nynější doby, zna čí
jenom stav protizákonný.
To vše jsem jasně v poslední své před-
nášce doložil a dokázal a na to vše pan dv.r.
B. nemá nejmenší odpovědi.
Řekl jsem již, že záležitost českého úřad-
ního jazyka jest tak vážná a pro národ český
tak významná, že nechci přejíti žádných argu-
mentů, kleré ač se stavem zákonů nemají ce
činiti, proti českému jazyku byly uvedeny.
Již ve své minulé přednášce sám jsem na-
stínil, že snaha panovníků po roce 1620 smě-
řovala k utvoření pokud možno zcentralisova-
ného, jednolného státu. Avšak veškerá tato
snaha po centralisování státních útvarů, které
tvořily monarchii habsburskou, neselkávala se
a nesetkala se s výsledkem, který centralisační
kruhy vídeňské si slibovaly. Zajisté také ne-
přehližím, naopak otevřeně jsem vyložil, že pa-
novníci habsburští za strašného úpadku národa
českého po bitvě na Bílé Hoře užívali z velké
části ve svých opatřeních jazyka německéhoa
že prostřednictvím svých úřadů panovnických
zjednávali němčině stále větší platnosti, vzdor
tomu však neodvážili se vydati v této příčině
nějaký zákon, kterým by byla zavedena něm-
čina jaky výhradní úřadní ja zy k.
Bílá hoře
16
article
Zavádění němčiny do zeměpanských úřadů
dělo se via facti. Úřadnictvo vychované něme-
ekými školami úřadovalo německy a užívalo,
jak jsem sám uvedl, češtiny jenom ve styku
se stranami, avšak toto úřadování nebylo vý-
sledkem nějakého zákona, nýbrž platné zákony
zemské, zejména obnuvené zřízení zemské zů-
stávaly nezměněny a povaha češtiny i němčiny
jako rovnoprávných jazyků úřadních byla i na
dále zachovávána a ničím nebyla změněna.
Dokázal jsem jasně, že naopak význam
češtiny jakožto jazyka zemského, ano i státního,
byl při slavnostních příležitostech uznáván, byt
by i v praxi užívání tohoto jazyka ve vnitřní
službě a ve stycích s úřady mezi sebou upa-
dalo stále víc a více v zapomenuti. Avšak tento
faktický stav nebyl žádným stavem práv-
nim. Tento protizákonný stav mohl se také
udržeti jenom v době absolutní moci
panovnické a vlády a národního
na3ebo seslabení.
Sněm království českého, jak jsem nepo-
krytě přiznal, byl složen v 17. a 18. stoleti
z velké části z cizinců, kteří nabyli statků
v království českém, anebo ze stavů, češtiny
namnoze neznalých. Národní myšlenka česká
byla úplně podlomena a nebylo tu orgánu, který
by byl mohl jmenem národa proti tomuto ne-
zákonnému stavu jazykovému protestovati a ná-
pravu toho žádati. Každý však, kdo sleduje
vývoj událostí, ví, že tento nezákonný stav a
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ven do přírody — s kamerou!
Kultura zmoeňuje se pomalu každého cípku
úrodné země, zemědělství žehrá na škody zvěř
působené — tak pokračuje tragoedie kultury po
vší zeměkouli a vždy vzácnější jsou obrazy raj-
ské přírody, kypící životem, do nichž člověk
rušivě nezásahá.
A jscu ještě končiny takové. Objevili je
mořeplavci k severnímu a jižnímu pólu, na osa-
mělých ostrovech ,ptačich velkého oceanu, v ma-
lých oasách i středu Asie a Afriky. Hnulo se svě-
domí i pronikavých státníků v Americe. Kam
povede věčné vraždění bisonů, medvědů, jelenů,
ptaetva, tuleňů, lvounů? Vymizíť všechna poesie
indianská, nebudeme ani věděti, jak vypadá
orel v letu, stádo bisonů, hnízdíště pelíkánů.
Bylo nebezpečí, že i panátné Geyzíry použijí
praktičti naši Američané k paření prasat, tak
jako vodopádů dnes užívají ke hnaní strojů. —
I vznikl volkolepý „Yekowstone National Park“,
v němž zachráněna nevyrušovaná hamižným
člověkem příroda, kde pase se klidně stádo po-
sledních Mohykánů — huňatých bisonů, a straš
ný jindy medvěd grizzly krotce žebrá o sousto
přicházeje až k samému kočáru cestujících. Zde
nabyli útočiště i losi, jeleni, antilopy, vlci a jiná
zvěř, která, nejsouc pronásledována, ku podivu
zkrotla a sotva stává se již člověku nebezpeč-
nou. Takovýchto útulků či reservací pro divo-
kou zvěř zřízeno ve Spojených státech několik.
Američan
Asie
Afrika
Amerika
spojený stát
Yekowstone National park
18
article
TTak u San Francisku, které zemětřeseníma
ohněm v r. 1906 změnilo velice své vzezření
zůstal neporušen pověstný na skále nad Tichým
oceanem položený hotel The Cliff House
z něhož hosté mají zajímavou vyhlídku na blíz-
kou skálu Seal Rocks, která vyčnívajle
z moře jest nevyrušovaným rejdištěm Ivouna
kalifornského.
Největší ochrany dostává se však ptactvu
velikým sdružením právě založeným pod ná-
zvem: „The National Associatic
of Andubon Societies for the Pro-
tection of Wild Birds and Animals“
(Národní družstvo spolků Andubonových pr
ochranu divokého ptactve a zvěře.) Spolky po-
jmenovány jsou po slavném přírodozpytci ame-
rickém John Jamesu Andubonovi
žáku Alexandra Wilsona, statečného a míu
milovného přítele a obdivovatele ptactva. Tento
původně chudý tkadlec tak zatoužil z temných.
bytů glasgovských po volné vzdušné přírodě,
že jako nový Robinson Crusoe opustil vlast
řemeslo, a vypověděl se dobrovolně do pustin
amerických, aby zde viděl, pozoroval, popisoval
a kreslil. Zde však teprv poznal, že neumí ani
kresliti, ani malovati, ani popisovati. Trpělivě
však počal se učiti, maje za jedinou učitelku —
přínodu. A zvítězil nade všemi nedostatky.
V pustinách, lesích a nezdravých savanáeh
spřátelil se s medvědy i bisony, živil se divo-
kými plody, nebe a hvězdy byly střechou jeho.
Stal se zkrátka velikým pozorovatelem a žák
jeho Andubon, vyevičený v malbě na mi-
stra, tvůrcem velikého díla „Birds of Ame-
rica“ (New-York 1830—39).
Cliff
John
James
Andubon
Wilson
San Francisko
Seal Rocks
the National Associatic of Andubon Society fórum the protection of Wild Bird and Animals
spolek Andubonový pr
nový Robinson Crusoe
Bird of ame
NewYork
19
article
Dnes láska ku plaetvu stala se mocnou
záštitou volných opeřenců v celém soustátí
Unie. Spojili se všichni sportsmeni dobré vůle,
a majíce peněz hojnost, zakládají jisté velik
ptačí kolonie vodního ptactva, jako v zálivu Me-
xickém, na Floridě a jinde. Velikého přiznivce
snahy tyto nalezly v osobě presidenta Roosevel-
ta, ač tento sám býval zuřivým lovcem.
A tak na místech, kde jinde na rozsáhlých
hnizdištích volavek, pelikánů, racků, pisíků,
kajek a pod. jen vše ničeno pro krámy modistek
či z pouhé prostapášnosti, rozvinuje se dnes
bujný život ptaetva a rodí se četná pokolení,
jež opouštějíce rodné místo, rozlétají se po
všem kraji, nesouce spásu zemědělství, a kráš-
líce a oživujíce prosté jindy končiny svým zje-
vem a zpěvem.
Jsou-li však vyloučeny z útulků těchto
střelné zbraně, bývají tím častěji navštěvovány
amatéry plactva, kteří místo střelnou zbran
vyzbrojeni jsou zvlášť dokonalými stroji foto-
grafickými, zařízenými k zachycení momentel
neobyčejné dokonalosti (t. zv. „eycle style“)
Mnohé ukázky snímků bratří Keartonů přinesly
již naše ilustrované listy. Věnovaliť nadšení
tito přírodozpytci báječnou vytrvalost a oběta-
vost, nežli docílili obrazy nejintimnějších scen
z volné přírody, když po mnohých marných po-
kusech dovedli oklamati pláky a různá zvířata
maskováním kamery a přiblížiti se takto až na
2 m. ke hnízdu neb pláku, jejž chtěli fotografo-
„Můj život,“ praví Kearton, „věnován jest
úkolu, abych rozehřál své spolubližní k novým.
nekrvavým costám studia života volných zvířat
své vlasti, a opětně dostalo se mně od lidí, ktei
vati.
Roosevel
Kearton
Florida
záliv Ixický
20
article
dle mých přednášek a knih naučili se svých
očí a uší používati, ubezpečení, že se jim ani
o tom nezdálo, jak poutavým předmětem může
se státi studium přírody. Zvláště těšilo mě však
ubezpečení, že hoši odložili své foukačkya
pušky a raději sáhli ke kukátku a komoře ;-
zkrátka, že zanechali pouhé vraždění a raději
počali pozorovati a mysliti . ..
Nyní leží před námi nová skvostná publi-
kace podobného rázu, s názvem: „W ild
Wings. Adventures of a Camera —
Hunter among the larger Wild
Birds of North America on Sea an
Land by Herbert Kleightley Job.“ Boston and
New-York 1907. (Divoká křídla. Příhody lovce
s kamerou mezi hojným divokým plactvem Sev
Ameriky na moři i na zemi.)
Co nákladu a vytrvalosti bylo as třeba k zí
skání nádherných, nad míru ostrých snímků,
jež za to znázorňují nám vzácné zjevy poletu-
jíeích, hnízdících, hašteřivých i družných sku-
pin ptactva v nejintimnějších polohách, ostře
věrně zachycené čočkou fotografickou!
Kleightley
Job
Boston
NewYork
Seva Amerika
W ild Wing
Adventure of a Camer — Hunter among the larger Wild Bird of North Amerika
21
article
Roosevelt sám vítá spis Jobův vře-
lým přípisem. „Byl jsem knihou Vaší velice po-
těšen a přeji si jen co nejvřeleji, aby podob-
nými knihami stala se záměna kamery za pušku
všeobecnější. Čím více stárnu, tím méně mohu
se rozehřáti pro střelbu. Tolik jest jisto, že více
se střílí, nežli jest zapotřebí. A jestliže se Vám
podaří, aby sportsman chopil se místo pušky
kamery, a stal se přírodozpytcem a milovníkem
divoké zvěře, tím lépe pro budoucí pokolení
které spatří oživení nového života v lesích a na
vodách . ...
Job uvádí nás předem do osady pelikánů
na Floridě. Hcufy velikých těch ptáků vidíme
poletujících, poskakujících, usedajících tu na
keře mangrovové, tu stojících na písčinách. Vi
díme nepořádná jejich hnízda s vejci i mláďaly
a opět celé tlupy dospělých jako k poradě sku-
pených.
Sledujeme dále „ptačí ostrovy“, osídlené
podivuhodnými vzduchoplavei tropických vod-
jakým jest letoun „man-o-war“. Vnikáme
obrazem do pošmourných, neproniknutelnýel
lesů, kdež pohromadě sídlí pronásledovaná bílá
volavka, zde nyní chráněná. Na hnízdě sedí ne
úhledná, rozcuchaná mláďata, jinde procházej
se aneb vysoko vzlétají ibisové i lžičníci.
Zvláštní pohled poskytují houfy kormo-
ránů, opouštějících skaliska, anebo čilý živoh
mořských vlaštovek na pobřeží moře.
Roosevelt
Jobův
Job
Florida
22
article
Polohy křídel velikých letounů stále se mě
nící poskytnou, takto zachycené, nejlepší dokla
dy pro mechaniku letu, od aviatérů, snažícíeh
se svými aeroplany nápodobiti let ptáků tal
pilně studovaného.
Jiné obrazy předvádějí nám supy v plném
slunci s roztaženými křídly se slunící, jindy po-
letující s nehybně napnutými křídly, nebo krotee
procházející se mezi lidmi. Již nezmizí nadobru
krásná americká volavka egretka, máme tu aspoř
obraz celé rodiny, v letu i na hnízdě.
Pod heslem z krále Leara:
„Přistuple, panle, jsme na místě. Stäjte!
Jak strašno jest, jak závratno v tu hlou
své oko sklánět; vrány tam kavky
uprostřed povětří se vznášející
jsou sotva broučkům rovny velikostí...
uvádí nás kniha na břeh mořský, na skály kaj-
kami poseté, jak vrhají se do mořo, vracejí se
ke hnízdům. Podivně nesou se kajky v letu.
velicí rackové plovoucí, ustřičníci na mělčině
se brouzdají. Zastoupeny i sluky na hnízdě
v houštině sedící neb houfy s večerem k hní-
zdům se vracející.
Nad míru ostré obrazy loveckých sokolů.
číhajících na kořist, jakož hnízda jejich s mlá-
daty vřaděny pro oživení nového sportu — lovu
se sokoly, jenž nalézá opět obliby v různých
končinách Unie.
Lear
Stäjte
23
article
Poslední kapitoly objevují nám tajemstv
života sovího. Věříme, že nebylo lehko za
chytiti hnízda a pitvorná mláďata „rohaté““ su
vičky, nebo objeviti, jak tváří se noční ptáci tit
v intimním životě rodinném.
Vyzbrojení fotografickým apparátem osvě-
žilo nad míru v poslední době cestopisy přírode-
zpytců. Co měl z toho kdo, když dřive lovee-
badatel za nočního temna zastřelil tolik a tolik
lvů, slonů, hrochů, nosorožců, žiraf, vzácných
ptáků? Přivezl leda pár kostí a koží pro musea.
Jinak vyšel si na výzkumnou cestu do okršku
Kilamandžara mezi pastevské a bojovné kmeny
Masajů Schillings. Také tento fotografieký-
mi snímky ve svém díle „Mit Blitzlicht uno
Büchse“ měl neobyčejný úspěch. Jeho snímky
jsou dokumenty z přírody namnoze nepřístupné.
výjevy ze života šelem i za doby noční, jež
nikdo, ani lovec k ráně připravený, tak dopo-
drobna nikdy spatřiti nemohl. „Co obrazy Schil-
lingsovy podávají,“ praví prof. Matschie, „budí
naději na úplný převrat našeho způsobu pozora-
vání. Nejsme více odkázáni na náhodu, chce-
me-li vniknouti do života a kutění živočišstva.
Zde vidíme úspěch, netušené pohledy do života
zvířat a touto cestou možno dále pokračovati.
Masaj
Schillings
Schil
profesor
Matschie
Mito Blitzlicht uno Büchs
24
article
Nejbližší výstava umělecká dokáže, jak ve-
liký zisk přinesly snímky v noci a z dálky za-
chycené, jež jako dokumenty jsou neoceni
telně.
Z uměleckého stanoviska budiž jen podo-
tknuto, že první momentky živých zvířat v po-
hybu zdály se namnoze míti cosi nepřirozeného
a nuceného. Ještě ptáci v letu — ač i zde po-
lohy křidel odporují konvencionálnímu, obvyklé-
mu zobrazování — nezdají se míti nic podvu-
hodného, ale cválající koně na př. zdají se nám
na momentních obrazech právě tak nepřirozeně
se pohybující, jako člověk v chůzi zachycený.
A přece jsou obrazy tyto absolutně pravdivé
polohy fysiologicky správné. Rozpor tento mezi
zdáním a skutečností leží v tom, že pohyby ve
skutečnosti dějí se příliš rychle za sebou v jed-
notlivých fázích. Oko však potřebuje k pojmulí
a pochopení obrazu jistou dobu. Jednotlivé fáze
pohybu nedojdou proto k vědomí a obrazy na
sitnici splývají v jistý souvislý celek, který umě-
lec též dle svého subjektivního pojímání na
obraze svém podává.
25
article
Mnohé momentky z přírody nezdají se též
býti dost ostré a splývají s okolím. Tato „chyba“
založena jest však též na podstatě věci. Pohled-
me na ostrý obraz sluky na hnízdě, neb sovy,
přitisklé na větev stromu. Při nynější dokona-
losti čoček a desek můžeme lupou každý od-
stín pírka na obraze rozeznati. Že přes to zví-
řata na obraze nevynikají, leží v jich ochranném
zbarvení, přizpůsobeném okolí, takže za jistých
okolností stávají se neviditelnými oku povrchně
místem tím těkajícímu.
A tak máme v komoře fotografické nový
pramen, poznati skutečný život v přírodě. Způ-
sobem nekrvavým zachycujeme zde scény z in-
timního života zvířat, aniž bychom rušivě za-
sáhli do harmonie vzájemného spolužití tvorstva.
Přátelé přírody však, jimž popřáno volně
v každou dobu hory, lesy a nivy procházeti,
nechť odloží pušku a chopí se fotografické komory.
Úlovky jejich, po vzoru amerických sportsmanů
zachycené, budou je mnohem více a trvaleji tě-
šiti, nežli beztak draze vykoupená zvěř zastře-
lená, a snímky jejich osvěží i ilustrované pu-
blikace naše utěšenou rozmanitostí z intimního
Boh. Bauše.
života ve volné přírodě.
Bauše