ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 51ec7f30-7596-11dc-af6a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 16, person 60, org 9, work 6
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v ponděli 16. března 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 75.
4 article
Na ranní a odpol. IIsty předrlkef ne- v Praze v ašinjnistrae vořaie vrt leta . . . . 6 k Do s dvojí donáskeu na vežr s čint taa : . . . 7 K so ve K 30 na měs4e . . Poštont a miěsje kei s drojí zisilko- na měei rt . . . k eok
Praha
5 article O české řeči úřadní.
O české řeči úřadní. (Nová odpověď posl. dra. Jos. Herolda dvor. radovi Bachmanno vi.) »Národní Listy« přinesly v číslech ze dne 3: a 4. března v doslovném znění obšírný výbornou znalostí předmětu vynikající výklad posl. dra. Jos. Herolda v odpověď na známé útoky německého historika, profesora zdejš university německé dv. rady Bachmanna, popírající zákonitá práva češtiny ve státníeh úřadech. Posl. dr. Herold dokázal nezvratněa pádně německému politikovi úplnou nesprávnost jeho tvrzení, výplývající buď z neznalosti, bud ze strannické zaujatosti. Přes blamáž, kterou si utržil jako historik i jako politik, odvážil se dv. rada Bachmann nových výkladů o témž předmětě ve schůzi spolku německých státních úřadníků, konané 9. t. m. v Praze. Ve své po- lemice proti pádným důkazům českého politika a předního znalce jazykové otázky v Čechách i v Rakousku dopustil se prof. Bschmann no- vých překrucování a nepravd, na něž odhodla se posl. dr. Herold poznovu odpověděti veřejně.
dvor Bachmann Posl doktor Herold Bschmann Praha Čechy Rakousko
6 article
Přednáška jeho, konaná včera v neděl dopol. o 10. hod. ve velké dvoraně Národního domu na Král. Vinohradech, shromáždila jest mnohem větší počet posluchačstva, než ona ko- naná před čtrnácli dny, takže prostorný sál i galerie byly plně obaazeny. Schůzi zahájil stručným úvodním slovem jednatel Politického spolku pro okres vinohradský dr. O. Havelka, upozorniv na veliký a současnými poměry vnitropolitickými stále se stupňující význam předmělu, v němž české stanovi s ko musí dojíti konečné ho vítězství. zaručeného jasně a přesně znějícími zákony státními i dosavadní praxi. Prof. dr. Bachmann v očich soudných a politicky myslících lidí utrpěl již rozhodnou porážku. Odvážil li se přes to ještě jednou vystoupiti veřejně s hájením věci ztracené, bude dojista dnešní den zname- nati novou porážku a definitivní pá vědecké reputace německého hi storika! (Hlučný souhlas.)
Král doktor Havelka profesor Bachmann
7 article
Posl. dr. Herold pronesl pak svoj široce založenou a bystrou polemiku z vervou a s dokonalým účinem, sledován napjatě po sluchačstvem, jež zahrnovalo jej přes tu chvíl potleskem, a ke konci přednášky okázalým ovacemi Nenadál jsem se, že budu míti ještě jednou příležitost obírati se v tomto shro- máždění otázkou české řeči úřadn a zejména vývody pana dv. rady Bachmanna Příznávám se také, že s velikou nechutí z městnávám se novými výklady německého řečníka. Každý slušný člověk pochopl, že nen to práce ani užilečná, ani přijemná polemiso vati s někým, kdo úmyslně a stále vyhýbá se otázce, klerá má býti rozřešena a kdo způ sobem naprosto nelogiekým chce zakrýti ne možnost svého slanoviska všeobecnými frásem a kromě toho mluvou, která není ob- vyklou ve společnosti inteligen ních lidí. Také jednomyslný soud o tom že argumenty prof. dra. Bachmanna pro jeho tvrzení, že jest němčina výhradním vnitřním jazykem úřadním v krá lovstvíčeském, byly na padrť roz
Posl doktor Herold Bachmann
8 article
metány, sprostil by mne povinnosti odpoví- dati ještě jednou panu dv. r. Bachmannovi. Avšak v přítomném případě nejedná se o ně- jakou záležitost soukromou, anebo o věc. která by se týkala jen mé osoby a osoby prof. Bachmanna. Spor vede se o jedno z nejdůleži- tějších práv našeho jazyka a tu jest nezbytno, aby spor ten do nejposlednějších konsekvencí byl vítězně vybojován a tím aby učiněna byla přítrž oné spoustě ne- pravd a nemožných dedukcí, kterými právo našeho jazyka na užívání v úřa- dech má býti obmezeno a znemož- něno. Kdyby prof. Bachmann náležel k mužům, kteří mají kuráž doznati, že nejedná se jim v tomto případě o stanovisko právní nýbrž o bezohlednou snahu z acho- vati němčině nezákonné privileje ve státních úřadech v království českém a kdyby prof. Bachmann přihlásil se otevřeně k brutální zásadé moci, nebylo by věru třeba, více se s ním obírati. Avšak dvorní rada prof. Bachmann svíjí se sice pod z a sa- zenými mu ranami, uboze dozná vá že citované jím reskripty, dvorské dekrety a jiná ustanovení mají ten obsah, který sdělil jsem v po- slední přednášce veřejnosti a že tudíž neobsahují žádného positivního zákona o výhradnosti něm- činy ve vnitřním úřadování, avšak přece v úloze usvědčeného vinníka prosí za povolení mu po- lehčujíeích okolností a tu jest ovšem situnce zcela jiná. Měl bych snad ale přes to přese všecko slitování s panem dvorním radou Bachmannem, nalezl bych snad omluvu i proto, že jedním dechem tvrdí, že zavedením češtiny do vnitřního úřadování jest proti- zákonné, ale na druhé straně připouští, že takovýto zákon nemůže jmenovati, kdyby pan dvorní rada Bachmann současně nechtěl zakrýti tuto svoji mravní porážku injuriemi a útoky osobními, ke kterým věru nezavdal jsem mu žádné příčiny.
Bachmann profesor
9 article
Na konci své poslední řeči dovolává se dr. Baclimann přiměřené formy diskuse a lásky ku pravdě a věru, kdyby se byl pan dvorní rada Bachmann ve své polemice zachoval podle zásad společenské slušnosti a řídil se při svých vývodech láskou ku pravdě, byl by tento jeho appel srozumitelný, ale od prvního oka- mžiku, kdy jsem se ho ve vší slušnosti tázal na zákon, kterým byla čeština vyloučena z vnitřního úřadování, dopouštěl se pan dvorní rada četných poklesků proti společenským mravům a pravdě, ano začal tím, že mne vyzval, abych s ním mluvil německy a prohlašoval po- směšně, že nemá času na jazyková studia češtiny. A nyní, když před celou soudnou veřejnosti byí se svými argumenty na hlavu po ražen, svalil by rád na mne nezpůsob své po- lemiky. Zajisté celé shromáždění mi dosvědčí že jsem se úzkostlivě vyhýbal každému i sebe méně přikrému slovu, ač by metoda pana dvorního rady Bachmanna byla již dřive zasluhovala n ej- přisnějšího pokárání. Kdo má pravdu, bojuje silou svě pravdy a nepotřebuje k tomu urážek. Kdo však sám nahlíží nicotnost svých důvodů, jako p. dv.r Bachmann, ten ovšem může zastříti slabost své posice jediné, když silnými slovy a urážkami
doktor Baclimann Bachmann Bachmann
10 article
rozviří kolem sebe prach, pro který pravdu ne- možno seznati. A nyní k věci. Především budiž mi dovoleno konstatovati, že ve své nově přednášce p. dv. r. Bachmann uznává, že citovaný jim reskript cís. Ferdinand I. z 8. srpna 1555 platil jenom pro ně- mecko-rakouské země. Není ale již pravda, že to ve své přednášce z 19. února výslovně řekl. Citoval jsem doslovně jeho výrok, výslovně uvedl jsem také ve své před- nášce, že p. dv. r. Bachmann tvrdil, »že ve příčině domácích zemí (Stamm- land) platila zásada, že němčina jest jediným jazykem úřadním, avšak nemohl jsem zamlčeti a trvám na tom, že dr. Bachmann uvedl tento reskript z 8. srpna 1555 takovým způsobem, že uvedl poslu- chače v omyl, anižby to pozoroval a dodal jsem, že kdo chee, může dle výroku p. dv. r. Bachmanna tento zákon vztahovati jen na země vnitrorakouské, že jiný má však také dojem, že p. dv. r. Bachmann chce tvrditi, že platil také pro král. české.
Bachmann doktor Stammland
11 article
A nyní přichází p. dv. r. Bachmann s neprav dou, že jsem řekl 1. března, že dr. Bachmann chce dokázati, že tento zákon platil také pro král. české a že jsem dodal při tom, ž nelze se na historika spolehnouti. K tomuto svému nepravdivému výroku při- pojuje p. dr. Bachmanu poznámku, že jsem překroutil jeho výroky a na konci své řeč praví, že jsem jeho udání změnil a tudiž z fal- šoval. Nemohu zde ani připustiti omluvu, že p. dv. r. dr. Bachmann nezná jazyka českého a že tudíž moji řeč nečetl v originále, jak byla vytištěna v »Národních Listech« a ve »Dnu«. Chce-li vůbec tento učenec imputovati mně ně- jaký výrok, jest jeho věcí, aby si dal správně přeložiti doslovně znění české mé přednášky.
Bachmann doktor Bachman
12 article
Ale i kdybych byl řekl, že p. dv. rad Bachmann chtěl dokazovat, že re- skript ze dne 8. srpna 1555 platí též pro král. české, nebyl bych se dopustil žádné nespráv- nosti, poněvadž dr. Bachmann poukázal již v své první odpovědi, danné na moji otázku, aby mně citoval zákon, kterým byla zaveden němčina jako výhradní úřadní jazyk král. če- ského, na celou řadu reskriptů a zejmena na reskript císaře Ferdinanda z 8. srpna 1555, z čehož plyne nepopí- ratelně a logicky, že chtěl tímto reskriptem, který ovšem v jeho doslovném znění tehdy necitov al, dokázati pravdivost svého vý- roku. Jest pravda, že jsem se s největší roz- hodností vyslovil proti výroku dra. Bachmanna, »že dekretem ze dne 13. února 1795 prohlá- šena nepřímo německá řeč v celém Ra- kousku za řeč vládní a úřadní« že v tom spočívá uznání jejího charakterua její vlastnosti jako řeči státní a vládní. Citoval jsem výslovně tento dvorský dekret a dokázal jsem z jeho znění, že není v něm nic podobného obsaženo, nýbrž že tento dekret obsahuje jenom sdělení pro apelační soud vnitrorakouský, že nějaké exhi- bitum proto, že bylo sepsáno něme- eky, nemůže býti zamítn uto. Pan dv. r. Bachmann nepopírá, že by tento dvorský dekret takto zněl, odvolává se však na p. dra
Bachmann doktor Ferdinand
13 article
Fischla, že týž praví ve svém díle, že něm čina jako všeobecná řeč vládní a stá t n dvorským dekretem z 13. únor 1795 obdržela vlastnost obvyk losti pro veškeré úřady a soudy ve státě, tedy také pro úřady v král. českém. Každý uzná, že proto, že to řekl dr. Fischel, nemohl býti změněn ob- sah tohoto dvorského dekretu, vydaného pouze pro apelační soud vnitrorakouský a že zu- stává tvrzení dra. Fischla zrovn tak nepravdou, jako když to tvrdí dr. Bachmann. Ne pro mne jest tudíž dr. Fischel pramenem veškerého vědění. Na- opak, tímto citátem dokazuje p. dv. r. Bach- mann, že čerpal veškeré své vědo- mosti z knihy dra. Fischla, jak jsem nezvratně dokázal a nemusil se p. dv. r. Bachmann příliš nad tím horšiti, po- něvadž skutečně neciloval téměř nic, co by ne- bylo obsaženo již v knize dra. Fischla. Jest mně úplně lhostejno, zdali p. dr. Fischel žádal nyní p. dra. Bachmanna za nějaké sdě- lení o důležitých datech, která nalezl v jeho přednášce. Já nenalezl v jeho přednášce ž ádná důležitá data, která by nebyla obsažena v knize Fischlově, vyjímaje opětně citovaný re- skript cís. Karla VI. z roku 1719 a ze dne 30. července 1717, jejichž obsah však p. dr. Bachmann ponechal si opět chy tře pro sebe. Tim bych byl vlastně s polemikou p. dra. Bachmanna hotov. Pan dr. Bachmann nemohl popřiti a také to neučinil, že česká ko mora byla soukromým úřadem krále Ferdi- nanda I, že nafizení, daná této komoře, mají povahu veřejného práva, nemohl po- příti, že zemským zřízením z r. 1530 a 1549 byla zavedena čeština jako výhradn jazyk úřadní, nemohl popříti, že re- skript cls. Ferdinanda I. z 8. srpna 1555 neplatil pro král. české a že také tento reskript neobsahuje nic, než že v zemích vnitrorakouských má se u úřadu procedirovati i německy, nemohl popřiti, že zemským zřízením císare
Fischl Fischel Bachmann Bach doktor Fischlův Karel VI Ferdi
14 article
Maxmiliána z r. 1565 bylo zavedeno totéž ustanovení jazykové jako zemský m zřízením z r. 1549, nemohl popřiti, že v městských právech z r. 1579 češti na byla zavedena jako výhradní j a z yk úřadní, nemohl popříti, že usnesení generál- ního sněmu z r. 1615 — které p. dr. Bachmann přechází ovšem jako »ošklivý zjev re- akční« — němčina úplně byla vyloučena z veškerého úřadního jednání, ne- mohl popříti, že obnoveným zřlzením zemským z roku 1627 a instrukcí císare Ferdinanda r. 1644, pak deklarátorem z 1. února 1646 zavedena byla němčina ja ko rovnoprávný jazyk s češtinou a ne- mohl popříti, že toto obnovené zřízení zemské zůstalo nepopíratelně v platnosti, pokud se týče otázky jazykové, nejméně až do vydání novéh soudního řádu z r. 1781. Dr. Bachmann nemohl uvésti od té doby jakéhokoliv positivního zá- kona, který by češtinu vylučoval z vnitř- ního úřadování v úřadech státních, nemohl popříti, že kabinetní list z roku 1848 odvolává se přímo na obnovene zemské zřízení a uznává tudiž platnost V drobném predejl: ranní říslo o sobě . . . za 8h vdpeledni . . . . . . . za 2 b Ve flialkách na venkovši ranní číslo. . . . vdpolední . . . . . . . . 4k Inserátv plati se hetově zapřeě. Fiedplacení a inserty přijímá sdnainl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakee tiskárna a ezpodice „Národních Listd“ Rukopisy su Bovraesjí.
Maxmilián doktor Bachmann Ferdinand národní Listd
15 article
jeho, pokud se týče olázky jazykové v úřadech, nemohl popříti, že kabinetními listy z 23. března, 8. dubna 1848 úplná rovnost jazyková v král. českém byla zavedena a nemohl prokázati, že od té doby by byl vydán nějaký platný ja- zykový předpis, kterýmž němčina byla ustanovena výhradním vnitřním ja- zykem úřadním. Již tím jest nepopíratelně dokázáno, že jeho tvrzení, že zavádění češtiny do vnitřního úřadování jest protizákonné, j est nepravdivé a nesprávné. Tím jest však naopak dokázáno, že výhradnost němčiny ve vnitřním úřadování, jaké existovalo až do nynější doby, zna čí jenom stav protizákonný. To vše jsem jasně v poslední své před- nášce doložil a dokázal a na to vše pan dv.r. B. nemá nejmenší odpovědi. Řekl jsem již, že záležitost českého úřad- ního jazyka jest tak vážná a pro národ český tak významná, že nechci přejíti žádných argu- mentů, kleré ač se stavem zákonů nemají ce činiti, proti českému jazyku byly uvedeny. Již ve své minulé přednášce sám jsem na- stínil, že snaha panovníků po roce 1620 smě- řovala k utvoření pokud možno zcentralisova- ného, jednolného státu. Avšak veškerá tato snaha po centralisování státních útvarů, které tvořily monarchii habsburskou, neselkávala se a nesetkala se s výsledkem, který centralisační kruhy vídeňské si slibovaly. Zajisté také ne- přehližím, naopak otevřeně jsem vyložil, že pa- novníci habsburští za strašného úpadku národa českého po bitvě na Bílé Hoře užívali z velké části ve svých opatřeních jazyka německéhoa že prostřednictvím svých úřadů panovnických zjednávali němčině stále větší platnosti, vzdor tomu však neodvážili se vydati v této příčině nějaký zákon, kterým by byla zavedena něm- čina jaky výhradní úřadní ja zy k.
Bílá hoře
16 article
Zavádění němčiny do zeměpanských úřadů dělo se via facti. Úřadnictvo vychované něme- ekými školami úřadovalo německy a užívalo, jak jsem sám uvedl, češtiny jenom ve styku se stranami, avšak toto úřadování nebylo vý- sledkem nějakého zákona, nýbrž platné zákony zemské, zejména obnuvené zřízení zemské zů- stávaly nezměněny a povaha češtiny i němčiny jako rovnoprávných jazyků úřadních byla i na dále zachovávána a ničím nebyla změněna. Dokázal jsem jasně, že naopak význam češtiny jakožto jazyka zemského, ano i státního, byl při slavnostních příležitostech uznáván, byt by i v praxi užívání tohoto jazyka ve vnitřní službě a ve stycích s úřady mezi sebou upa- dalo stále víc a více v zapomenuti. Avšak tento faktický stav nebyl žádným stavem práv- nim. Tento protizákonný stav mohl se také udržeti jenom v době absolutní moci panovnické a vlády a národního na3ebo seslabení. Sněm království českého, jak jsem nepo- krytě přiznal, byl složen v 17. a 18. stoleti z velké části z cizinců, kteří nabyli statků v království českém, anebo ze stavů, češtiny namnoze neznalých. Národní myšlenka česká byla úplně podlomena a nebylo tu orgánu, který by byl mohl jmenem národa proti tomuto ne- zákonnému stavu jazykovému protestovati a ná- pravu toho žádati. Každý však, kdo sleduje vývoj událostí, ví, že tento nezákonný stav a
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ven do přírody — s kamerou! Kultura zmoeňuje se pomalu každého cípku úrodné země, zemědělství žehrá na škody zvěř působené — tak pokračuje tragoedie kultury po vší zeměkouli a vždy vzácnější jsou obrazy raj- ské přírody, kypící životem, do nichž člověk rušivě nezásahá. A jscu ještě končiny takové. Objevili je mořeplavci k severnímu a jižnímu pólu, na osa- mělých ostrovech ,ptačich velkého oceanu, v ma- lých oasách i středu Asie a Afriky. Hnulo se svě- domí i pronikavých státníků v Americe. Kam povede věčné vraždění bisonů, medvědů, jelenů, ptaetva, tuleňů, lvounů? Vymizíť všechna poesie indianská, nebudeme ani věděti, jak vypadá orel v letu, stádo bisonů, hnízdíště pelíkánů. Bylo nebezpečí, že i panátné Geyzíry použijí praktičti naši Američané k paření prasat, tak jako vodopádů dnes užívají ke hnaní strojů. — I vznikl volkolepý „Yekowstone National Park“, v němž zachráněna nevyrušovaná hamižným člověkem příroda, kde pase se klidně stádo po- sledních Mohykánů — huňatých bisonů, a straš ný jindy medvěd grizzly krotce žebrá o sousto přicházeje až k samému kočáru cestujících. Zde nabyli útočiště i losi, jeleni, antilopy, vlci a jiná zvěř, která, nejsouc pronásledována, ku podivu zkrotla a sotva stává se již člověku nebezpeč- nou. Takovýchto útulků či reservací pro divo- kou zvěř zřízeno ve Spojených státech několik.
Američan Asie Afrika Amerika spojený stát Yekowstone National park
18 article
TTak u San Francisku, které zemětřeseníma ohněm v r. 1906 změnilo velice své vzezření zůstal neporušen pověstný na skále nad Tichým oceanem položený hotel The Cliff House z něhož hosté mají zajímavou vyhlídku na blíz- kou skálu Seal Rocks, která vyčnívajle z moře jest nevyrušovaným rejdištěm Ivouna kalifornského. Největší ochrany dostává se však ptactvu velikým sdružením právě založeným pod ná- zvem: „The National Associatic of Andubon Societies for the Pro- tection of Wild Birds and Animals“ (Národní družstvo spolků Andubonových pr ochranu divokého ptactve a zvěře.) Spolky po- jmenovány jsou po slavném přírodozpytci ame- rickém John Jamesu Andubonovi žáku Alexandra Wilsona, statečného a míu milovného přítele a obdivovatele ptactva. Tento původně chudý tkadlec tak zatoužil z temných. bytů glasgovských po volné vzdušné přírodě, že jako nový Robinson Crusoe opustil vlast řemeslo, a vypověděl se dobrovolně do pustin amerických, aby zde viděl, pozoroval, popisoval a kreslil. Zde však teprv poznal, že neumí ani kresliti, ani malovati, ani popisovati. Trpělivě však počal se učiti, maje za jedinou učitelku — přínodu. A zvítězil nade všemi nedostatky. V pustinách, lesích a nezdravých savanáeh spřátelil se s medvědy i bisony, živil se divo- kými plody, nebe a hvězdy byly střechou jeho. Stal se zkrátka velikým pozorovatelem a žák jeho Andubon, vyevičený v malbě na mi- stra, tvůrcem velikého díla „Birds of Ame- rica“ (New-York 1830—39).
Cliff John James Andubon Wilson San Francisko Seal Rocks the National Associatic of Andubon Society fórum the protection of Wild Bird and Animals spolek Andubonový pr nový Robinson Crusoe Bird of ame NewYork
19 article
Dnes láska ku plaetvu stala se mocnou záštitou volných opeřenců v celém soustátí Unie. Spojili se všichni sportsmeni dobré vůle, a majíce peněz hojnost, zakládají jisté velik ptačí kolonie vodního ptactva, jako v zálivu Me- xickém, na Floridě a jinde. Velikého přiznivce snahy tyto nalezly v osobě presidenta Roosevel- ta, ač tento sám býval zuřivým lovcem. A tak na místech, kde jinde na rozsáhlých hnizdištích volavek, pelikánů, racků, pisíků, kajek a pod. jen vše ničeno pro krámy modistek či z pouhé prostapášnosti, rozvinuje se dnes bujný život ptaetva a rodí se četná pokolení, jež opouštějíce rodné místo, rozlétají se po všem kraji, nesouce spásu zemědělství, a kráš- líce a oživujíce prosté jindy končiny svým zje- vem a zpěvem. Jsou-li však vyloučeny z útulků těchto střelné zbraně, bývají tím častěji navštěvovány amatéry plactva, kteří místo střelnou zbran vyzbrojeni jsou zvlášť dokonalými stroji foto- grafickými, zařízenými k zachycení momentel neobyčejné dokonalosti (t. zv. „eycle style“) Mnohé ukázky snímků bratří Keartonů přinesly již naše ilustrované listy. Věnovaliť nadšení tito přírodozpytci báječnou vytrvalost a oběta- vost, nežli docílili obrazy nejintimnějších scen z volné přírody, když po mnohých marných po- kusech dovedli oklamati pláky a různá zvířata maskováním kamery a přiblížiti se takto až na 2 m. ke hnízdu neb pláku, jejž chtěli fotografo- „Můj život,“ praví Kearton, „věnován jest úkolu, abych rozehřál své spolubližní k novým. nekrvavým costám studia života volných zvířat své vlasti, a opětně dostalo se mně od lidí, ktei vati.
Roosevel Kearton Florida záliv Ixický
20 article
dle mých přednášek a knih naučili se svých očí a uší používati, ubezpečení, že se jim ani o tom nezdálo, jak poutavým předmětem může se státi studium přírody. Zvláště těšilo mě však ubezpečení, že hoši odložili své foukačkya pušky a raději sáhli ke kukátku a komoře ;- zkrátka, že zanechali pouhé vraždění a raději počali pozorovati a mysliti . .. Nyní leží před námi nová skvostná publi- kace podobného rázu, s názvem: „W ild Wings. Adventures of a Camera — Hunter among the larger Wild Birds of North America on Sea an Land by Herbert Kleightley Job.“ Boston and New-York 1907. (Divoká křídla. Příhody lovce s kamerou mezi hojným divokým plactvem Sev Ameriky na moři i na zemi.) Co nákladu a vytrvalosti bylo as třeba k zí skání nádherných, nad míru ostrých snímků, jež za to znázorňují nám vzácné zjevy poletu- jíeích, hnízdících, hašteřivých i družných sku- pin ptactva v nejintimnějších polohách, ostře věrně zachycené čočkou fotografickou!
Kleightley Job Boston NewYork Seva Amerika W ild Wing Adventure of a Camer — Hunter among the larger Wild Bird of North Amerika
21 article
Roosevelt sám vítá spis Jobův vře- lým přípisem. „Byl jsem knihou Vaší velice po- těšen a přeji si jen co nejvřeleji, aby podob- nými knihami stala se záměna kamery za pušku všeobecnější. Čím více stárnu, tím méně mohu se rozehřáti pro střelbu. Tolik jest jisto, že více se střílí, nežli jest zapotřebí. A jestliže se Vám podaří, aby sportsman chopil se místo pušky kamery, a stal se přírodozpytcem a milovníkem divoké zvěře, tím lépe pro budoucí pokolení které spatří oživení nového života v lesích a na vodách . ... Job uvádí nás předem do osady pelikánů na Floridě. Hcufy velikých těch ptáků vidíme poletujících, poskakujících, usedajících tu na keře mangrovové, tu stojících na písčinách. Vi díme nepořádná jejich hnízda s vejci i mláďaly a opět celé tlupy dospělých jako k poradě sku- pených. Sledujeme dále „ptačí ostrovy“, osídlené podivuhodnými vzduchoplavei tropických vod- jakým jest letoun „man-o-war“. Vnikáme obrazem do pošmourných, neproniknutelnýel lesů, kdež pohromadě sídlí pronásledovaná bílá volavka, zde nyní chráněná. Na hnízdě sedí ne úhledná, rozcuchaná mláďata, jinde procházej se aneb vysoko vzlétají ibisové i lžičníci. Zvláštní pohled poskytují houfy kormo- ránů, opouštějících skaliska, anebo čilý živoh mořských vlaštovek na pobřeží moře.
Roosevelt Jobův Job Florida
22 article
Polohy křídel velikých letounů stále se mě nící poskytnou, takto zachycené, nejlepší dokla dy pro mechaniku letu, od aviatérů, snažícíeh se svými aeroplany nápodobiti let ptáků tal pilně studovaného. Jiné obrazy předvádějí nám supy v plném slunci s roztaženými křídly se slunící, jindy po- letující s nehybně napnutými křídly, nebo krotee procházející se mezi lidmi. Již nezmizí nadobru krásná americká volavka egretka, máme tu aspoř obraz celé rodiny, v letu i na hnízdě. Pod heslem z krále Leara: „Přistuple, panle, jsme na místě. Stäjte! Jak strašno jest, jak závratno v tu hlou své oko sklánět; vrány tam kavky uprostřed povětří se vznášející jsou sotva broučkům rovny velikostí... uvádí nás kniha na břeh mořský, na skály kaj- kami poseté, jak vrhají se do mořo, vracejí se ke hnízdům. Podivně nesou se kajky v letu. velicí rackové plovoucí, ustřičníci na mělčině se brouzdají. Zastoupeny i sluky na hnízdě v houštině sedící neb houfy s večerem k hní- zdům se vracející. Nad míru ostré obrazy loveckých sokolů. číhajících na kořist, jakož hnízda jejich s mlá- daty vřaděny pro oživení nového sportu — lovu se sokoly, jenž nalézá opět obliby v různých končinách Unie.
Lear Stäjte
23 article
Poslední kapitoly objevují nám tajemstv života sovího. Věříme, že nebylo lehko za chytiti hnízda a pitvorná mláďata „rohaté““ su vičky, nebo objeviti, jak tváří se noční ptáci tit v intimním životě rodinném. Vyzbrojení fotografickým apparátem osvě- žilo nad míru v poslední době cestopisy přírode- zpytců. Co měl z toho kdo, když dřive lovee- badatel za nočního temna zastřelil tolik a tolik lvů, slonů, hrochů, nosorožců, žiraf, vzácných ptáků? Přivezl leda pár kostí a koží pro musea. Jinak vyšel si na výzkumnou cestu do okršku Kilamandžara mezi pastevské a bojovné kmeny Masajů Schillings. Také tento fotografieký- mi snímky ve svém díle „Mit Blitzlicht uno Büchse“ měl neobyčejný úspěch. Jeho snímky jsou dokumenty z přírody namnoze nepřístupné. výjevy ze života šelem i za doby noční, jež nikdo, ani lovec k ráně připravený, tak dopo- drobna nikdy spatřiti nemohl. „Co obrazy Schil- lingsovy podávají,“ praví prof. Matschie, „budí naději na úplný převrat našeho způsobu pozora- vání. Nejsme více odkázáni na náhodu, chce- me-li vniknouti do života a kutění živočišstva. Zde vidíme úspěch, netušené pohledy do života zvířat a touto cestou možno dále pokračovati.
Masaj Schillings Schil profesor Matschie Mito Blitzlicht uno Büchs
24 article
Nejbližší výstava umělecká dokáže, jak ve- liký zisk přinesly snímky v noci a z dálky za- chycené, jež jako dokumenty jsou neoceni telně. Z uměleckého stanoviska budiž jen podo- tknuto, že první momentky živých zvířat v po- hybu zdály se namnoze míti cosi nepřirozeného a nuceného. Ještě ptáci v letu — ač i zde po- lohy křidel odporují konvencionálnímu, obvyklé- mu zobrazování — nezdají se míti nic podvu- hodného, ale cválající koně na př. zdají se nám na momentních obrazech právě tak nepřirozeně se pohybující, jako člověk v chůzi zachycený. A přece jsou obrazy tyto absolutně pravdivé polohy fysiologicky správné. Rozpor tento mezi zdáním a skutečností leží v tom, že pohyby ve skutečnosti dějí se příliš rychle za sebou v jed- notlivých fázích. Oko však potřebuje k pojmulí a pochopení obrazu jistou dobu. Jednotlivé fáze pohybu nedojdou proto k vědomí a obrazy na sitnici splývají v jistý souvislý celek, který umě- lec též dle svého subjektivního pojímání na obraze svém podává.
25 article
Mnohé momentky z přírody nezdají se též býti dost ostré a splývají s okolím. Tato „chyba“ založena jest však též na podstatě věci. Pohled- me na ostrý obraz sluky na hnízdě, neb sovy, přitisklé na větev stromu. Při nynější dokona- losti čoček a desek můžeme lupou každý od- stín pírka na obraze rozeznati. Že přes to zví- řata na obraze nevynikají, leží v jich ochranném zbarvení, přizpůsobeném okolí, takže za jistých okolností stávají se neviditelnými oku povrchně místem tím těkajícímu. A tak máme v komoře fotografické nový pramen, poznati skutečný život v přírodě. Způ- sobem nekrvavým zachycujeme zde scény z in- timního života zvířat, aniž bychom rušivě za- sáhli do harmonie vzájemného spolužití tvorstva. Přátelé přírody však, jimž popřáno volně v každou dobu hory, lesy a nivy procházeti, nechť odloží pušku a chopí se fotografické komory. Úlovky jejich, po vzoru amerických sportsmanů zachycené, budou je mnohem více a trvaleji tě- šiti, nežli beztak draze vykoupená zvěř zastře- lená, a snímky jejich osvěží i ilustrované pu- blikace naše utěšenou rozmanitostí z intimního Boh. Bauše. života ve volné přírodě.
Bauše