3
masthead
16. dubna 1908 Císlo 106
4
article
epáli se mermomocí do Vídně, odkud nám už
předem hrozí vybazovem.
Ze Zábřeba, 13. dubna. (Bar. Rauc
uklidňuje Chorvaty.) Nedávno dal bar.
Rauch do výslužby několik radů vrchního soudu
chorvatského, poněvadž při zemských volbách
hlasovali oposičně. Nyní se opět proslýchá, že
týž trest chystá universitnímu profesoru dru.
Šurminu. Vláda prý jej už vyzvala, aby sám
požádal za modrý arch. Při propuštění soud
ních radů vláda měla výmluvu, že jsou už sta
a mají vyslouženo. Prof. dr. Šurmin není an
stár, ani nemá vyslouženo — sloužíť pouze
15 let — ale má se soudními rady to společné
že je v oposici proti bar. Rauchovi. Universito
profesoři chystají společnou akci, aby solidárn
vzali v ochranu svobodu universilních profesorů
a jich politického smýšlení.
Chorvat
Rauch
profesor
doktor
Šurmin
Vídeň
5
title
Politické zprávy zahraničné.
6
article
V Praze, 15. dubna.
Praha
7
article
Myšlenka slovanského sjezdu.
Chorvatský básník, posl. Tresič Pavičič.
uveřejňuje v ruském »Novém Vremeni? stat
nutnosti, aby svolán byl slovanský sjezd, a vy
počítává řadu otázek, o kterých by mohl roko
vati, na př.: o statistickém a topografickém ko-
mitétu za účelem ustanovení stejných slovan-
ských jmen v zeměpisných učebnieích, o vše-
slovanské bibliografli, o zřízení všeslovanského
kulturného a osvětového svazu, o studiu dějin
všech Slovanů, o dějinách jediné slovanské kul-
tury, o svodném slovníku slovanských jazyků,
o studiu staroslovanského jazyka, o očistě slo
vanských jazyků od barbarismů a záměně jieh
slovanškými výrazy, o zjednodušení pravopisu
a pod.
Co se týče místa prvého sjezdu, nemůže
být jinde než v Petrohradě. Další sjezdy mohou
se konati v Moskvě, Kyjevě, Varšavě, Odesse.
Nižním Novgorodě, na to v stoličných městeeh
západních a jižních Slovanů.
Opět poplašné zprávy o tureckém zbrojení
proti Rusku.
Vysoká Porta dala skrze svého vyslance
v Petrohradě vyvráliti všecky pověsti, jakoby
soustřeďovala velké vojenské síly při ruské hra-
nici na Kavkaze. Dle tvrzení Porty nestalo se
nic jiného, nežli že bylo posláno něco vojsk
do Vanu, kde se objevily armenské nepokoje.
Naproti tomu »Tiflisský List«, jenž může
míti o věci spolehlivé zprávy, ujišťuje, že Tu
recko dále činí veliké vojenské přípravy a sta
huje po celou zimu poděl rusko perské hranice
silnou armádu, jež nyní čítá již na 300.000 m
pravidelných vojsk. Turci projevují japonskou
chytrost v umění skrývati své skutky před očima
cizinců. Cizí kupci, ano i diplomaté žíjí mez
nimi a nevědí, co se děje.
Podle zmíněného listu Turecko se připra
vuje na dlouhou válku.
Tresič Pavičič
Turek
Petrohrad
Moskva
Kyjev
Varšava
Odessa
Novgorod
Rusko
Kavkaz
Van
Turecko
osvětový svaz
8
article
Nenávisť Řeků k Bulharům.
Nenávist mezi Řeky a Bulhary stále roste
V národních massách se to ještě méně pozo
ruje: tam ještě často Řek si bere Bulharku
obráceně. Lid řecký a bulharský ještě dosti
vzdoruje církevní roztržce bulharského exarchátu
od cařihradského patriarchátu, ale duchovenstvo
obou národů roztržku prohlubuje i rozšiřuje
v nepřechodnou propasť a žene národy do vzá-
jemného nepřátelství. V řeckém duchovenstv
se při tom stále více ztrácí vědomí všeobee-
nosti řecké církve, jež lím nabývá povahy církv
úzce národní. Nacionalistické fantasie hellenismu
hlásají se nyní s chrámových kazatelen. Kre-
stanství je pod kazatelnou, na kazatelně hřím
hellenism. Řekové svou dobývavostí a nesnáše-
livostí vyvolali proti sobě odpor nejen v církv
Řek
Bulhar
Bulharka
9
article
bulharské, nýbrž i ruské, srbské, rumunské
antiochijské a kyperské.
Fanatikové řeckých kazatelen tvrdí, že n
může býti spasen, kdo není Řekem a členem
řecké církve. Sami biskupové tak mluvi k du
chovenstvu i lidu. V panhellenském fanatismu
vychovává se řecká mládež.
Několik příkladů na důkaz
Koncem r. 1907 v Demotice drinopolskéh
kraje Řekové, zhlednuvše se na hyenském fana-
tismu Němců v Ducheově, vrhli se na bul
harský hřbitov, zbořili jeho ohradu, vykácel
tam stromy a pokáleli kříže.
Nikola Papazov. Řek, živší v Bulharsku
přestěhoval se do Dimotiky, kdecho řecký bisku
donutil, aby překřtil své dva syny, protože pr
křest bulharský neplatí.
Počátkem února t. r. demotický arcibiskup
Filaret po evangeliu třikráte se otázal věřících
»Nenávidíte-li. Bulharů?« A když věřící třikráo
odpověděli: »Nanávidíme !«, arcibiskup vynes
církevní klatbu nad mladým Řekem, který se
oženil s Bulharkou. A kletha byla rozprostřena
i na celý rod ženichův.
Dábelská nenávisť Řeků platí všem jiným
národnostem, ale Slovanům přede všemi,
z nich Bulharům na prvém místě. Ji jest pro-
niknut i cařihradský patriarchát od patriarchado
posledního dakona. »Kde je Řek silnější Bul-
hara, tam překřtívá »schismatické« děti a roz-
trhuje »schismatická« manželství. V řeckých
školách učitel vcházeje do třídy dává dětem
otázku: »Chlapci, nenávidíte Bulharů? Házíte-
po nich kamením?« — a teprve potom začíná
modlitbu pled vyučováním.
Nový italský vyslanec v Paříži.
Na místo zesnulého hraběte Torniellia jme-
novati bude vláda italská pro Pářiž hraběte San
Giuliana, dosud vyslance v Londýně.
Řek
Němec
Papazov
Filaret
Bulhar
Chlapek
Torniellius
Demotice
Bulharsko
Dimotika
Paříž
Londýn
Slovan
Sana Giuliana
10
article
Kancléž Bülow v Římě.
Včerejší hostině u kaneléře Bülowa v Řeímrě
přítomen byl i rakousko-uherský vyslanec hr.
Lützow. Konferoval delší dobu s kan
cléře m.
»Corriere della Sera« tvrdí, že Tittoni
Bülow jednali o balkánských otázkách a to
nejen o přijmutí ruského programu př
Makedonii, nýbrž také o jeho ještě sví-
zelnějším provedení. Uvidl se teprve
pokud Německo známého silného vlivu svého
na sultána použije k tomu, aby podporoval vliv
italský na Balkáně. Musí se ale vyčkati, poku
hovorný Vilém nějakým novým projevem odhali
pravý směr své politiky.
»Giornale d'Italia« tvrdí, že Bülow chce
ve Vatikanu vymoci pro dosava dn
diécesi pozňanskos hnězděnskou
jmenování dvou biskupů: německého
polského. Tím by se sféra polského vlivu
přece poněkud obmezila a již to byl by prý
zisk pro německou politiku.
Bülow po svém odstupu hodlá každou
zimu stráviti v Římě ve ville Maltě, již právě
koupil a jen leto tráviti bude v Německu.
Smlouvy o Severním a Baltickém meři
uzavřeny.
Jak se »Münchener Neueste Nachrichtene
dovídají z Berlína z dobře zpravené strany
jsou smlouvy o obou mořich těch
úplně již sjednány. Rediguje se nyní
pouze text jejich, kterýž potom bude zúčast
něnými státy podepsán.
Velká slova o velkém admirálu a »velkén
cisařis.
Na anglickém obrněnci »Implacablu« pře
Korfu pořádána snídaně na počest Viléma Il
Vilém II. pronesl přípitek: »Připljím na obě
Bülow
Lützow
Tittoni Bülow
Vilém
Korf
Vilém II
Řím
Makedonie
Německo
Balkán
Malta
Berlín
Corriere della Ser
Giornale d ' Italia
11
article
vlajky naše, aby stále zůstaly sdruženy na
prospěch světového míru.« Admirál Kerr pro-
nesi přípitek Vilému II., dodal: »Otec moi
mínil o Vašem Veličenstvu, že z muže, který by
se byl stal velikým admirálem, stal se veliký
císař.« — Jest tu ovšem trojí otázka možnou
zdaž slovům těmto věřili oba řečníci, neb aspoř
jeden nebo žádný z nich.
Farář proti císali.
Před metský trestní soud postaven byl fa
rář Mansuy z Arsu v Lotrynkách, protože den
před narozeninami Viléma II. s kazatelny káza
takto, dílem německy, dílem francouzsky:
»My katolici máme málo příčin k radost
v den narozenin císařových, podíváme-li se na
své souvěrce v Polsku. Prnský zákono
270 milionů na vyvlastnění polské
půdy jest strašlivým a neslýchaným.
Kerr
Vilém II
Vaš
Polsko
12
article
(»Ungeheuerliches«). Jak se toho může do-
pustiti stát civilisovaný? A nás 500.000
katolíků v Lotrynsku jest napořád odstrkováno
k vůli 38.000 protestantům, jimž dávají se nej-
lepší místa v státních úřadech. My katolíe
jsme dobří jen platiti, syny své vojsku dávat
a vojsko platiti. Katolici mají tudíž všechn
příčinu prositi boha, aby císaře konečně
osvítil . . .« Když purkmistr arsský Něme
dr. Unckell feráře za slova ta před školní mlá
deží sprostě pokáral, farář nazval jej v dalším
kázaní »hrubiánem«, »nevzdělancem«,
»nezdvořilcem« a »nepoctivcem« a dodal
„Němci jsou žrouti jen (»gonifres«)
cpou-li si břich, zpijíli se, tancuj
a volají »Hurrále, myslí, že jsou
dobří vlastenci.« Farář Mansuy odsou-
zen byl pro kázání prvé na 14 dní na
pevnost a pro urážku purkmistra k pokuté
40 mk. resp. k dalším deseli dnům vězení. Z
jímavo jest, že arcikněz Laurent, předslavený
farářův, děl: »P. Mansuy řekl jen hlasitě
co jiní v duchu myslí. Řekl svým
ovečkám jen pravdu!« Na dotaz předsedy
soudu, zdaž bískup Benzler vyslovil nevoli na
jeho kázáním, odvětil fařář Mansuy: »V ůč
mně nikolivl«
doktor
Unckell
Němec
Laurent
P Mansuy
13
article
Spalování mrtvol v Prusku zavedeno.
Pruská vláda rozhodla se po mnohých úra-
dách (dle zpráv berlínských listů) podat
v příštim zasedání sněmu zákon
kterým se zavádífakultatívní spa-
lování mrtvol. Vrchní konsistoř protestant-
ská nevzpírá prý se tomu a generální super-
intendent Köhler vyslovil se prý dokonce pro
Nová vzpoura proti šachu
V Teheranu vypuklo opět značné
jitření. Lid žádá na sachu bouřlivě propuštěn
nynějšího ministerstva, protože dalo protiústavn
zatknouti pět dělníkův pro neoprávněné podezřen
z účasti na posledním atentátu. Až dosud an
deputace sněmovny u šacha nic nepořídila Oče
kává se nový boj pouliční.
Vilém II pro pokračování soluňské trat.
Výsledkem porad Viléma II. s králem ře-
ckým bude dle zpráv z Korfu, že Vilém ml
zásadí se u sultána o pokračování soluňské trati
ze Soluně na řeckou Larissu. Dle všeho bude
Rakousko Vilému II. za tuto oporu balkánské
akce své ve vnitřní germanisující politice své
tím ochotnějším — vasalem.
K sensačnímu procosu barcelonskému
Zaznamenali jsme včera již v depeších roz-
sudek barcelonského procesu s anarchisty, kterýž
nesvalil ovšem s policie silné podezření, že měl
s útočníky velmi choulostivé styky. Ovšem ne-
byl odsouzen v procesu k smrti jakýsi Maria
Köhler
Vilém II
Vilém ml
Vilém
Marius
Prusko
Korf
Soluň
Larissa
Rakousko
Lido
14
article
Guerolto (dle depeše), nýbrž Marie Ouerol-
lová, matka obžalovaného Jona Rulla, kterýž
tedy rovněž i a bratrem svým odsouzen by
k smrti přes to, že obhájee volal k poroteům
že v týden velikonoční připomínati by jim mě
popravu nevinného Ježíše Krista. »Obecenstvoe
přijalo však rozsudek — potleskem. Rull, který
si stěžoval na osudný počet (13) otázek, jeho
se týkajících, po rozsudku objal matku svou
těšil ji. Matka, jež byla až dotud jako sfin
mezi obžalovanými seděla, propukla ale v křečo-
vilý vzlykot a nebylo lze ji dlouho utišiti. Tisk
miní, že rozsudkem neodhaleno tajemství o pra-
vých vinnících, ač doufá, že budou tito
aspoň zastrašeni (?). Úřadům jest prý ale proce
důkladnou lekef. Zdá se ale, že i španělská
byrokracie se ze žádných lekcí ničemu nenaučí
Socialista v nové anglické vládě. — Její směr
zahraniční.
Též konservativní listy anglické vítají vládu
Asquithovu příznivě. Konservativní »Daily Gra
phie« chválí si zvláště, že Grey po odstraněn
gladstonovského vlivu Bannermanova, který zvlášte
nedovoloval skutečnou vroucnost ve stycích
konservativním Ruskem, vstoupí teď na půdo
reálné politiky. Ostřejší tendence no v
zahraniční politiky nebudou prý
ale všude v cizině (v Německu ?) stejně na-
dšeně přijaty. — Zajímavé světlo na příští ten-
dence Asquithovy vlády ve vnitřní politice jes
ale vrženo tím, že Asquith nabídl místo v nové
vládě i tajemníku dělnické strany, socialistov
Ramsayu Maedonaldovi, tento ale
odmitl.
Ouerol lová
Jon rulla
Krist
Asquithův
Grey
Bannermanův
Asquith
Maedonald
Rusko
Německo
15
article
O nájezdech německých na Prahu
a českou národnost.
Tak zněl prozram veřejné schůze pražského lidu
svolané na včerejší večer do sklenčného sálu ostrova
Střeleckého. Účasíehství všech národních kruhů byl
velmi značné; zejména také mneho dam bylo plí
tomno-
jménem svolavatelů zahájil schůzi p. Haš ek
který uvedl, že semkly se všechny upřímně cítící r
dy české proti německému souručenství, které proo
nám začíná prudce útočitl
Přodsedbu schůze zvolen Byl p. dr. Supic
advokát a obecní starší, místopředsedy pp. T. Mašh
a J. Mnderle.
doktor
Supic
J Mnderle
Praha
16
article
Pan dr. Šupich, ujímaje ve předsednictví pr
vil, že stálé porušování státních zákonů přimělo v
škeré politické strany,, aby se semkly v rozhodný šil
a prolestovaly proti bezpráví, které se páše na č
ském národě! (Souhlas) Jménem rady městské přeje
průběhu a výsledku schůze mnoho zdaru. (Po
chvala.)
Říšský poslanec Neumann, polleskem uvíla
ný, uvedl snahu Němců, zdeptati, udolati naše staro
dávná jezyková práva. Ta dnes ofřásá myslemí v
škerého českého národa! Siluace den ode dne je
horší. Německé sjezdy vzbuzují na naší straně pro
test za protestem a také tato dnešní schůze, neoby
čejně četně navštivená, má být novým prolestem
My máme dnes vysloviti hluboké opovržení pro
snabám, čelicím na zdolání naších práv, kterých s
vzdáti nemůžeme! (Souhlas) Co žádáme? Aby ně
mečtí úřadníci plníli zákon, aby se vláda postarala
o to, aby prolemila diktát německého volksratu, kt-
rý je vládou vlády, žádáme, aby zavedena byla ro
noprávnost a rovnocennost. (Souhlas.) Jak to dlouh
žádáme? Šedesát let! Za celou tu dlouhou dobu ne
nalezla se vláda, která 5y se postavila na půdu zá
kona. (Hlasy: Co poslanci?) Kdy se to stane? A
si to sami vynutíme! Až se najde vláda, která sezná
že proti otázce české nelze vládnouti! (Hllasy: Co po
slanci? To je positivní politika !) Řečník vzpomín
trůnní řoči o jazykové otázce a dokládá, že miy s
domaháme toho, co panovník uvedl. My máme po
ctivou vůli! (Hlasy: Až přílis poctivou! To práve
škodí!) Dále uvádí řečník, ze česká država jazyková
doktor
Šupich
Neumann
Němec
17
article
je zde staletí a uvádí o tom Ioklaďy. Práví, že u na
žádného jazykového zákona nepotřebujemet poně-
vadz máme státní základní zákony a ty nám stačí,
jen aby se zachovávaly. (Souhlas.) Když vzpome-
nul tcho, že jazyková olázka v Dalmacii řeší se na
sněmu, žádal, aby se také olázka česká řešíla na
zemském sněmu. Prohlašuje, že struny české jsou
přepjaty. (Hlasy: Vyhodle Kramáře!) K otázce „Co
nám zbývá z“ dává si řečník odpověď: Semknout se
bez rozdílu polilických stran! Vlasti hrozí nebiez-
pečí, všichni do jednoho šiku! (Pochvala. Hlasy:
Vyhoďte Kramáře! Do jednoho šiku proti positivní
politicel
Přečseda p. dr. Supich sděluje, že omluvili
svojí nepřítomnosl poslanci dr. Srb, dr. Jeřábek, Fi-
lip, Macháček a Choc.
doktor
Supich
Srb
Jeřábek
Macháček
Choc
Dalmacie
Vyhodle Kramář
18
article
Jménem strany národně sociální prohlásil p
Stříbrný, že stouponci této strany Budou stálí
na nejkrajnější výspě a budou ochotně přinášeti nej
větší oběti! (Bouřlivý souhlas) Ale alianci nebudou
uzavírati s těmi stranami, které dosud žádnými sku-
ky nedokázaly, ze by takové aliance byly hodnyl
Kde se jedná o uhájení národníchi posic, tam naše
strana Bude první! Ale nemůžeme jít s těmi, kteří
před měsícem žebrali pražské Němce a židy o hlasyl
Řečník vyslovuje politování, že Praha neučinila ni-
čeho proti německé rovoltě. Napřed skutky a pak Eu
deme svorni! My vytrváme! (Souhlas)
Pan posl. dr. Baxa vzpomenul nedělní něme
cké schůze v Chomutově, kde byli četní poslancia
německá města a litoval, že na straně české
nejeví se takové rozohnění. Po Chebu mělo po-
selstvo české učiniti nejráznější čin! Vyličuje, co po
slanci svedli a s žalostí Konstatuje, že se poslanc
vrátili z Vídně se znamením hanby na čele! (Po-
chvala.) Sděluje, co provedl místodržitel v jazykové
otázce, že je v Karlových Varech soudce, řečník
pravě: „v pravém slova smyslu darobák“, který s
necstýchá drzou rukou zamítati česká podání! Vrch
ní zemský soud tohoto soudce nenapomonul a řekl,
že nemůže ničeho dělat! V tom zračí se nejlépe cela
ta mizorie jazykové otázky. Všeho příčínou je. Beck.
Němec
doktor
Baxa
Beck
Praha
Chomutov
Cheb
Vídeň
Karlová Vary
19
article
(Hlas: A Kramář!) Prohlašuje, že z českých práv ne
slevíme a praví, že něco je ve vzduchu a proto musí
přestati řeči a nutno přejit k činům! (Bouřlivý sous
hlas.) Rečník tvrdí, že Němci ze zvláštním zalíboním
provozují provokaci českého národa a přejí si, aby
provokace měla účinky. Český lid je dosud klidný
řečník radi, aby v tomto jubilejním roce lid český
nazval rok 1908 „rokem smutku“. Touží, aby v české
polilice nastal obrat k útoku. (Pochvala)
Slova ujal se klerikální poslanec p. My sliv ec,
který však po úvodních slovech byl umlčen stálým
hlukem a pokřikem. Toprve po dolší době mohl pro
mluviti a doporučoval, aby lid český podporoval po-
slance, dále aby nebyly fedrováhy němiecké listy
židovské obchody.
Hlas
Němec
20
article
Pan ob. st. Breznovský především uvedl,
že není již poslancem, poněvadž si toho židé nepřáli
Dále uvádí, jak německý tisk hanobí Prahu, jak ně-
mečtí soudcové zamítají česká podání a vytýká po-
slancům, že nic důrazného neučinili. Byli to lvi z ho
blovaček. Vzpomíná zhanobení Prahy v „Montag
blattu“, v kteréž příčině se osmělil učinit Interpelací
ve sboru obecních starších. Kterýs židovský spolek
upírá mně právo k interpelaci. Já, který po 25 l
jsem členem sboru, chud jsem tam přišel a chudý
odejďu, který si ze žádného Bankrotu nepomohlt
Proti stálým útokům na Prahu jednou se už musí
učinit odvela. Rada městská obrátila se na. státní za
stupitelství, aby zakročilo proti „Monta zsblattu““ pro
označení Prahy „městem zlodějů“. Ale zastupitelství
„nenalezlo k zakročení důvodu“. Když se vydá ná-
věstí: „Nekupujte od zidůr“ to se ihned zabaví. Na
obranu Prahy ze však nic neučiní! Když to nečiní
dřady, tak to učiníme my! V Praze jazo v Rusku
můze být pogrom! (Souhlasy
Pan Švec-Blanický pravil, že nejen „Mon-
tagsblati“, ale i ostatní němocké časopisy stále zo-
stouzejí Prahu. Opakuje s drem. Baxou: Schůzí už
bylo dost, teď musíme přistoupit k praktickým či-
nům! Naše obchodnictvo a řemeslnictvo hyne a žide
Breznovský
Švec
Baxa
Praha
Rusko
21
article
Iistorický dokument.
Iistorický dokument.
Oznámili jsme již minulý týden, že z chy
staných oslav 80. narozenin Lva Ni k. Tol
stého, projektovaných ve velkém měřítku
v Evropě dosud nevídaných, sešlo na naléhán
samotného velikého spisovatele.
Jednomu z předních členů petrohradskéhe
komitétu slavnostního, M. A. Stacho vičovi
poslal Lev Nikolajevič důtklivý dopis s prosbou
o zastavení všech příprav, a jeho vážný i roz-
hodný tón působil na všecky členy komitétu
tak hlubokým dojmem, že se usnesli jedno
myslně vznesené na ně žádosti vyhověti.
Laskavosti adresáta tento dopis, který zů
stane ztrvale významným literárně-historickým
dokumentem, byl dán k otištění »Birževým Ve
domostem« petrohradským, z nichž jej vyjí
máme. Doslovné znění dopisu jest:
»Milý Michajle Aleksandroviči!
Vím, že mě máte upřímně rád, nejen jak
spisovatele, nýbrž i jako člověka; kromě toho
sám jste člověk jemný a pochopíte mě. Proto
se na Vás obracím s velikou, velikou proshou.
Lev
Stacho
Nikolajevič
Michajl Aleksandrovič
Tolo
Evropa
22
article
Spočivá v tom, abyste nechali toho zamýšleného
jubilování, které kromě nepřijemností a víc než
nepříjemnosti — zlých útoků na mě, mi nie
jiného nepřinese. Vy víte, že vždycky, a zvlášt
v mých letech, kdy jsem smrti tak blízko —
pochopíte to, až sám sestárnete — není mi nie
dražšího nad lidskou lásku. A právě tato
láska, obávám se, utrpěla by újmu tímto
jubileem. Dostal jsem včera psaní od kněžny
D. K.*), která mi sděluje, že všichni pravoslavní
lidé budou uraženi tímto jubileem. Nikdy jsem
o tom nepřemýšlal, ale to, co ona píše, je do-
cela správné. Nikoli pouze u těchto lidí, nýbrž
i u mnohých lidí vzbudí to nedobré pocity vůči
mně. A to mě nejvie boli. Ty, kdož mě milují.
já znám a také oni mě znaji, avšak pro ně
pro projevení jejich citů není třeba žádných vněj-
šich forem. V tom tedy spočívá moje veliká
prosba k Vám: udělejte, co můžete, abyste
zmařil ono jubilejní oslavování a zbavil me
toho. Na věky Vám budu velice, velice vděčen.
Milujiei Vás
D K
23
article
Lev Tolstoj.
Tolstoj
24
article
28. února 1908.«
25
article
Zolova korrespondence.
Zolova korrespondence.
V těchto dnech vyšel v Paříži druhý sva-
zek dopisů Zolových, prostřední a snad nejzají
*) V originále dopisu jest jméno kněžnino pln
uvedeno.
mavější z projektovaného třísvazkového vydán
korrespondence velikého naturalisty francouz-
ského. První svazek této korrespondence obsa
hoval dopisy z mládí Zolova, třetí, který vyjde
v letošním podzimu, má v sobě zahrnouti všecko,
co se vztahuje k vleklé a trapné aféře Drey
fusově, v níž Zola hrál roli tak příznačnou.
Tento druhý svazek obsahuje všecko téměř, e
se týká literární činnosti Zolovy, tedy listy psané
především intimním přátelům, spisovatelům, listy
v nichž je mnoho vzáeného materiálu průvod-
ního k jednotlivým románům Zolovým, mnoho
bezděčných filipik proti útokům a podezříváním
z cochonerie a pornografie, jimž nikdo nebyl
vystavován tak prudce, jako právě Emile Zola.
Druhý svazek dopisů Zolových, který způ
sobí jiště mnohou debatu literární, vychází právě
v době, kdy několik týdnů již vleče se nechutná
aféra sporův o tum, majíli ostatky Zolovy pře-
vezeny býti do Pantheonu francouzského, či ne.
Ciémenceanova vláda usnesla se na tom, jak
známo, aby prokázala kostem autora »Rougon-
Maequartů« nejvyšší poutu, jakou možno vůbee
prokázati velikému duchu — po smrti.
Zolův
Zola
Ciémenceanův
Rougon
Paříž
Maequart
26
article
Avšak stranu nesmiřitelných nacionalistů mez
nesmrtelníky v Akademii francouzské vzneslu
proti tomu vášnivý protest. Ohnivý mluvčí této
skupiny Maurice Barrěs rozbouřil celou velikou
kampaň přoti vládnímu projektu; podařilo se
mu zaujati proti slavnostnímu přenesení ostatků
čásť vlivného tisku, a hodlá i v řadě velkýeh
shromáždéní lidových veřejně protestovati proti
této chystané »národní hanbě«.
Ze dvou »zločinův« obviňuje Maurice
Barrěs Emila Zolu, či spíše už jen jeho pa-
mátku: předně byl pornograf, za druhé nebyí
vlastenec. Dřé výtky, které méně zaujatá a méne
osobními vlivy ovládaná budoucnosť jistě vlast-
ními díly Zolovými nejlépe vyvráti. Neboť jinak
řešiti tento spor, nežli na poli čistě literárním,
bylo by křiklavou nespravedlností k velikému
literárnímu jměnu Zolovu, jemuž hluboký mravní
smysl nemůže upírati ani protivník, který z ethi-
ckých či estetických důvodů není stoupencem
jeho literární methody a formy. Proti prudkým
výtkám, jež tím vlce překvapují, že činí je sám
umělec literát jména tak zvučného, jakému prá-
vem se téší Maurice Barrěs, mimoděk obhajují
mrtvého Zolu některé z vlastních výroků jeho
korrespondence, jejíž posmrtné vydání objevilo
se na knihkupeckém trhu jako na za volání.
6. listopadu 1871 píše Emile Zola vydava-
teli časopisu »Cloche« (Zvon), v němž vyšly
první kapitoly románu »L a Curée« (Fara) když
státní zástupce hrozil konfiskacemi a zastavenín
Mauric Barrěs
Zola
Zolův
Cloch
Fara
27
article
časopisu, nepřestane-li román vůbec vycházeti
»Můj omyl spočíval ve víře, že čtenáři časopisu
mohou slyšeti určité pravdy. A přec jen mi při
padá za těžko, když si mám zvykat na my
šlenku, že mě státní zástupce republiky mus
upozorňovati na nebezpečí, vznikající z mojí
satiry na císařství. My ve Francii nemilujeme
svobodu mužně a cele. Namlouváme si, že mu-
síme hájiti morálku. Nemůžeme se spřáteiti
s myšlenkou, že pravý stud se chrání sám,a
nepotřebuje k tomu četnictva. Jak smýšlite na
příklad vy o lidech, kteři můj román denun-
covali u justiční správy ? Román je uráží
honem běží se stížností na státního žalobce
Ani jediný z nich nepřipadne na jednoduchý
nápad, aby jej hodil do ohně, je-li už skutečně
přesvědčen o jeho nemravnosti. Ale všichni z
činají naříkati jako poplašené malé děti a volají
po stráži; a jakmile je stráž tady, majíp
strachu a osuší si oči . . «
V r. 1872 psal Zola jistému německému
korespondentu, který ve svém dopise nazval ro
mány jeho obscénními:
Zola
Francie
28
article
»Ach, milý Ulbachu, jenom násilím se pře
mahám, abych neodpověděl s celým vztekem
uraženého umělce na psaní, které jste poslal
Guěrinovi a které mi on ukázal. Obscénní
Pořád totéž slovo ! Shledávám se s ním zrovna
tak poď vaším perem, jako v ústech měštá-
ckých šosáků. Kdybyste věděl, jak hloupým m
připadá to slovo!.. . Nikoli, neurazil jste mě.
ačkoliv »obscénní« je strašlivě silný výraz
Spálím vaše psaní, aby budoucnost nic nezvě-
děla o našem sporu. Vím, že to odvoláte, a
vám už ženské nebudou plésti hlavu . . . Učini
jste mi bolest. Vy jste tak neměl psát, vy
který mě znáte a víte, že moje mravnost stoji
mnohem výše než mravnost- celého houfu těch
domýslivcův a holomků.«
Takových a podobných, buď rozhořčených
buď dobromyslných, ale nejčastěji kousavých
výsměšných filipik proti literárním protivnikům
najde se v korespondenci Zolově mnoho. Přímo
programově závažný a hluboce jímavý je o-
stávec, který píše v intimním dopise v roce
1891 o svém románě »Le Débacle« (Zkáza)
pro nějž byl od nacionalistů tak zle napadán
Dopis je psán ještě před dokončením knihy.
a před jejím vydáním: »Chci vám pověděti
jen v hrubých rysech, co mám před sebou.
Guěrin
Zolův
Le Débacle
29
article
Především chci pověděti pravdu o one
velké katastrofě, za níž by byla Francie bez
mála zahynula. A ujišťuji vás, že mi too
prvního okamžiku nepřipadalo nijak lehkým.
neboť mnohé z téchto pravd jsou žalostné pr
naši pýchu. Ale čím dále jsem vnikal do těch
ostudných záležitosti, tím pevněji ustalovalos
moje přesvědčení, že je to veliká věe
říci celou pravdu a že my teď už tu
pravdu smíme říci v oprávněné pýše
na tu obrovskou práci, jakou jsme vykonali na
povznesení ze svého pádu. Jsem ssebou spo-
kojen a doufám, že moje nestrannost bude
uznána. Aniž bych co zakrýval, chtěl jsem
osvětliti příčinu našeho neštěstl. Toto stanovisk
zdálo se mi býti nejpoctivější a nejchytřejšl.
Francie
30
article
Byl bych velmi šťasten, kdyby se stejně v Ne
mecku, jako ve Francii dostalo spravedlivého
uznání měmu silnému snažení za pravdou-
Věřím, že moje kniha bude pravdivá-
spravedlivá a že právě svoji velikou ote
vřenosti prospěje Franeii!«
V tomto očekávání byl ovšem Kmile Zol
sklamán hodně prudce. Čekal porozumění
vděk, dostalo se mu příkrých výtek z nepocho
pení a nevdéku až křiklavého. Snil o tom, ž
svojí poctivou a pravdivou knihou prospěje
Francii a byl prohlášen za jejího nepřítele
zrádce! A ještě léta po smrti přenáší se krátko-
zraká nenávist a úzkoprsé literární šosáctví pře
hrob na bezduché tělesné ostatky po velikém
spisovateli a brání se jim spočinouti na čestném
místě pod kopulí Pantheonu, poněvadž něktek
malicherní odpůrci chtějí v knihách Zolových
viděti spíše pornografii a beznárodnost, než ote-
vřenost a vášnivou touhu po pravdě.
Pařížské listy přinesly právě v těchto dnech
zprávy o výborné a případné odpovědi, jakou
dal syn zesnulého presidenta Carnota na
výzvu, aby se připojil k protestům proti přene-
sení ostatků Zolových do Pantheonu — ve
jménu svých dvou slavných předků, kteří tam
odpočívají. Jsou to veliký republikán L a z are
Carnot, a zavražděný otec jeho, a býv. pre-
sident Sadi Carnot. Avšak rozvážný sym
odpověděl: »Nebudu proteslovat právě proto, ž
mám přílišnou úctu k zemřelým svým předkům,
jejichž mrtvý klid nechci rušivě zavlékati v ma-
licherné spory živých. Uráží snad pocta proka-
zovaná Emilu Zolovi cítění národa ? Nepřísluši
mně pronášeti o tom úsudek. Rozhodně však
úsudek přítomnosti nemůže se nikdy nijak ru-
šivě dotýkati minulosti ani budoucnosti.«
Zolův
Carnot
Zola
Francie
31
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Národní divadlo. Včera představena obe-
censtvu Mrstikova »Maryša«, nově üstrojená pre
vídeňský výstup. Svým ruchem i rázovitou barvi
tostí jediná původní hra programu může dojista
vykonat svoji povinnost u cizího diváctva. Arci
se mezi tím povětří velmi změnilo ! A dnes ani
už není jisto, bude-li vůbec něco z vyjíždky
přes dunajský most! Netřeba se proto tuz
trudit. Divadlo sice slibovalo si hory doly z vý-
sledku výpravy. Než, sť se potěší z nemilého
obratu. Snad bude jen ušetřeno veliké mrzu-
tosti, a kdo vl, ne-li velkého sklamání! Spády
života jsou někdy ošemetny.
Maryša
národní divadlo
32
article
A jestli už z výpravy docela sejde, nebude
přece bez zisku. Cenná zkušenost pro budoueí
případy je na bíledni: důležitost nejobezřelej-
ších disposie
Úkolem divadla není sice »dělat politiku«,
ale jednu politiku »dělat« přece jen přísluší
každému odvětví kulturného díla: politiku orga-
nické příslušnosti kulturné. Umění je výkvět
života a život je organický. A národ je příro-
zený organism kulturný. Buď je umění osobité,
tedy národní, anebo je pouhé — řemeslo. Sku-
tečný »výkvět života« nemůže být neosobitým,
to jest neorganickým. A příslušnost organická
má svoji paralelu v poměru mravním: v dané
chvíli ukládá svůj — kategorický imperativ
Jestli volba původního programu v daných
okolnostech měla své obtíže, jsou vždycky po-
můcky a cesty, jak obtíž obejíti. Ze tři skupin
her (historické, venkovské, moderní) zvolit po
jednom autoru, bylo choulostivo, zajisté! Ale
ustanovit pro každou skupinu možnost pěti,
dohromady souhrn patnácti her schopných
provedení a způsobit, aby tré z nich ustano-
veno bylo losem, bylo by šlo beze všech ne-
snázl. A veliké zásadě, mravné povinnosti k celku,
bylo by bývalo sťastně zadostučiněno.
Na příště tedy !
Pro dnes snad je episoda výpravy už od-
byta. Co tam, to tam, o to hlavy nelam
A přejdeme chutě zase k dennímu pořádku.
+ Z Paříže, 15. dubna. (K. k.) President
Fallires zahájil dopoledne v Louvru diva-
delní výstavu.
Fallires
Paříž
Louvre
33
article
Hudba.
Hudba.
Zněvokra Národního dívadla. Nově sludov-
nými „Veselými ženami windsorskýmií
vešlo trochů rozmanitosti a jasnější barvy v reper-
toár. Zub času ohlodal sice již leckterý lupínek na
kvetoucím keři, přece však peň raší a zelená se dále.
Jediné dílo zachránilo Ottu Nicolaie, aby jméno
jeho v Německu vrženo nebylo do pytle kapelnick
hudbby. Jeho význam pro Němce jako prost ředníka
mezi hudbou domácí a ilalskou, z niž na tvrdý, ne-
ohebný, Iilistrovsky přihroublý dřík rouboval trochu
lehkosti a smavého půvabu vlašské buffy, jest ovšem
pro nás věcí zcela vedlejší, 1 při něm zůstala by
Ott
Němec
Německo