ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 5198ea80-75a2-11dc-9c9b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 33 celkem · entity: person 91, place 50, org 5, work 4
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
16. dubna 1908 Císlo 106
4 article
epáli se mermomocí do Vídně, odkud nám už předem hrozí vybazovem. Ze Zábřeba, 13. dubna. (Bar. Rauc uklidňuje Chorvaty.) Nedávno dal bar. Rauch do výslužby několik radů vrchního soudu chorvatského, poněvadž při zemských volbách hlasovali oposičně. Nyní se opět proslýchá, že týž trest chystá universitnímu profesoru dru. Šurminu. Vláda prý jej už vyzvala, aby sám požádal za modrý arch. Při propuštění soud ních radů vláda měla výmluvu, že jsou už sta a mají vyslouženo. Prof. dr. Šurmin není an stár, ani nemá vyslouženo — sloužíť pouze 15 let — ale má se soudními rady to společné že je v oposici proti bar. Rauchovi. Universito profesoři chystají společnou akci, aby solidárn vzali v ochranu svobodu universilních profesorů a jich politického smýšlení.
Chorvat Rauch profesor doktor Šurmin Vídeň
5 title
Politické zprávy zahraničné.
6 article
V Praze, 15. dubna.
Praha
7 article
Myšlenka slovanského sjezdu. Chorvatský básník, posl. Tresič Pavičič. uveřejňuje v ruském »Novém Vremeni? stat nutnosti, aby svolán byl slovanský sjezd, a vy počítává řadu otázek, o kterých by mohl roko vati, na př.: o statistickém a topografickém ko- mitétu za účelem ustanovení stejných slovan- ských jmen v zeměpisných učebnieích, o vše- slovanské bibliografli, o zřízení všeslovanského kulturného a osvětového svazu, o studiu dějin všech Slovanů, o dějinách jediné slovanské kul- tury, o svodném slovníku slovanských jazyků, o studiu staroslovanského jazyka, o očistě slo vanských jazyků od barbarismů a záměně jieh slovanškými výrazy, o zjednodušení pravopisu a pod. Co se týče místa prvého sjezdu, nemůže být jinde než v Petrohradě. Další sjezdy mohou se konati v Moskvě, Kyjevě, Varšavě, Odesse. Nižním Novgorodě, na to v stoličných městeeh západních a jižních Slovanů. Opět poplašné zprávy o tureckém zbrojení proti Rusku. Vysoká Porta dala skrze svého vyslance v Petrohradě vyvráliti všecky pověsti, jakoby soustřeďovala velké vojenské síly při ruské hra- nici na Kavkaze. Dle tvrzení Porty nestalo se nic jiného, nežli že bylo posláno něco vojsk do Vanu, kde se objevily armenské nepokoje. Naproti tomu »Tiflisský List«, jenž může míti o věci spolehlivé zprávy, ujišťuje, že Tu recko dále činí veliké vojenské přípravy a sta huje po celou zimu poděl rusko perské hranice silnou armádu, jež nyní čítá již na 300.000 m pravidelných vojsk. Turci projevují japonskou chytrost v umění skrývati své skutky před očima cizinců. Cizí kupci, ano i diplomaté žíjí mez nimi a nevědí, co se děje. Podle zmíněného listu Turecko se připra vuje na dlouhou válku.
Tresič Pavičič Turek Petrohrad Moskva Kyjev Varšava Odessa Novgorod Rusko Kavkaz Van Turecko osvětový svaz
8 article
Nenávisť Řeků k Bulharům. Nenávist mezi Řeky a Bulhary stále roste V národních massách se to ještě méně pozo ruje: tam ještě často Řek si bere Bulharku obráceně. Lid řecký a bulharský ještě dosti vzdoruje církevní roztržce bulharského exarchátu od cařihradského patriarchátu, ale duchovenstvo obou národů roztržku prohlubuje i rozšiřuje v nepřechodnou propasť a žene národy do vzá- jemného nepřátelství. V řeckém duchovenstv se při tom stále více ztrácí vědomí všeobee- nosti řecké církve, jež lím nabývá povahy církv úzce národní. Nacionalistické fantasie hellenismu hlásají se nyní s chrámových kazatelen. Kre- stanství je pod kazatelnou, na kazatelně hřím hellenism. Řekové svou dobývavostí a nesnáše- livostí vyvolali proti sobě odpor nejen v církv
Řek Bulhar Bulharka
9 article
bulharské, nýbrž i ruské, srbské, rumunské antiochijské a kyperské. Fanatikové řeckých kazatelen tvrdí, že n může býti spasen, kdo není Řekem a členem řecké církve. Sami biskupové tak mluvi k du chovenstvu i lidu. V panhellenském fanatismu vychovává se řecká mládež. Několik příkladů na důkaz Koncem r. 1907 v Demotice drinopolskéh kraje Řekové, zhlednuvše se na hyenském fana- tismu Němců v Ducheově, vrhli se na bul harský hřbitov, zbořili jeho ohradu, vykácel tam stromy a pokáleli kříže. Nikola Papazov. Řek, živší v Bulharsku přestěhoval se do Dimotiky, kdecho řecký bisku donutil, aby překřtil své dva syny, protože pr křest bulharský neplatí. Počátkem února t. r. demotický arcibiskup Filaret po evangeliu třikráte se otázal věřících »Nenávidíte-li. Bulharů?« A když věřící třikráo odpověděli: »Nanávidíme !«, arcibiskup vynes církevní klatbu nad mladým Řekem, který se oženil s Bulharkou. A kletha byla rozprostřena i na celý rod ženichův. Dábelská nenávisť Řeků platí všem jiným národnostem, ale Slovanům přede všemi, z nich Bulharům na prvém místě. Ji jest pro- niknut i cařihradský patriarchát od patriarchado posledního dakona. »Kde je Řek silnější Bul- hara, tam překřtívá »schismatické« děti a roz- trhuje »schismatická« manželství. V řeckých školách učitel vcházeje do třídy dává dětem otázku: »Chlapci, nenávidíte Bulharů? Házíte- po nich kamením?« — a teprve potom začíná modlitbu pled vyučováním. Nový italský vyslanec v Paříži. Na místo zesnulého hraběte Torniellia jme- novati bude vláda italská pro Pářiž hraběte San Giuliana, dosud vyslance v Londýně.
Řek Němec Papazov Filaret Bulhar Chlapek Torniellius Demotice Bulharsko Dimotika Paříž Londýn Slovan Sana Giuliana
10 article
Kancléž Bülow v Římě. Včerejší hostině u kaneléře Bülowa v Řeímrě přítomen byl i rakousko-uherský vyslanec hr. Lützow. Konferoval delší dobu s kan cléře m. »Corriere della Sera« tvrdí, že Tittoni Bülow jednali o balkánských otázkách a to nejen o přijmutí ruského programu př Makedonii, nýbrž také o jeho ještě sví- zelnějším provedení. Uvidl se teprve pokud Německo známého silného vlivu svého na sultána použije k tomu, aby podporoval vliv italský na Balkáně. Musí se ale vyčkati, poku hovorný Vilém nějakým novým projevem odhali pravý směr své politiky. »Giornale d'Italia« tvrdí, že Bülow chce ve Vatikanu vymoci pro dosava dn diécesi pozňanskos hnězděnskou jmenování dvou biskupů: německého polského. Tím by se sféra polského vlivu přece poněkud obmezila a již to byl by prý zisk pro německou politiku. Bülow po svém odstupu hodlá každou zimu stráviti v Římě ve ville Maltě, již právě koupil a jen leto tráviti bude v Německu. Smlouvy o Severním a Baltickém meři uzavřeny. Jak se »Münchener Neueste Nachrichtene dovídají z Berlína z dobře zpravené strany jsou smlouvy o obou mořich těch úplně již sjednány. Rediguje se nyní pouze text jejich, kterýž potom bude zúčast něnými státy podepsán. Velká slova o velkém admirálu a »velkén cisařis. Na anglickém obrněnci »Implacablu« pře Korfu pořádána snídaně na počest Viléma Il Vilém II. pronesl přípitek: »Připljím na obě
Bülow Lützow Tittoni Bülow Vilém Korf Vilém II Řím Makedonie Německo Balkán Malta Berlín Corriere della Ser Giornale d ' Italia
11 article
vlajky naše, aby stále zůstaly sdruženy na prospěch světového míru.« Admirál Kerr pro- nesi přípitek Vilému II., dodal: »Otec moi mínil o Vašem Veličenstvu, že z muže, který by se byl stal velikým admirálem, stal se veliký císař.« — Jest tu ovšem trojí otázka možnou zdaž slovům těmto věřili oba řečníci, neb aspoř jeden nebo žádný z nich. Farář proti císali. Před metský trestní soud postaven byl fa rář Mansuy z Arsu v Lotrynkách, protože den před narozeninami Viléma II. s kazatelny káza takto, dílem německy, dílem francouzsky: »My katolici máme málo příčin k radost v den narozenin císařových, podíváme-li se na své souvěrce v Polsku. Prnský zákono 270 milionů na vyvlastnění polské půdy jest strašlivým a neslýchaným.
Kerr Vilém II Vaš Polsko
12 article
(»Ungeheuerliches«). Jak se toho může do- pustiti stát civilisovaný? A nás 500.000 katolíků v Lotrynsku jest napořád odstrkováno k vůli 38.000 protestantům, jimž dávají se nej- lepší místa v státních úřadech. My katolíe jsme dobří jen platiti, syny své vojsku dávat a vojsko platiti. Katolici mají tudíž všechn příčinu prositi boha, aby císaře konečně osvítil . . .« Když purkmistr arsský Něme dr. Unckell feráře za slova ta před školní mlá deží sprostě pokáral, farář nazval jej v dalším kázaní »hrubiánem«, »nevzdělancem«, »nezdvořilcem« a »nepoctivcem« a dodal „Němci jsou žrouti jen (»gonifres«) cpou-li si břich, zpijíli se, tancuj a volají »Hurrále, myslí, že jsou dobří vlastenci.« Farář Mansuy odsou- zen byl pro kázání prvé na 14 dní na pevnost a pro urážku purkmistra k pokuté 40 mk. resp. k dalším deseli dnům vězení. Z jímavo jest, že arcikněz Laurent, předslavený farářův, děl: »P. Mansuy řekl jen hlasitě co jiní v duchu myslí. Řekl svým ovečkám jen pravdu!« Na dotaz předsedy soudu, zdaž bískup Benzler vyslovil nevoli na jeho kázáním, odvětil fařář Mansuy: »V ůč mně nikolivl«
doktor Unckell Němec Laurent P Mansuy
13 article
Spalování mrtvol v Prusku zavedeno. Pruská vláda rozhodla se po mnohých úra- dách (dle zpráv berlínských listů) podat v příštim zasedání sněmu zákon kterým se zavádífakultatívní spa- lování mrtvol. Vrchní konsistoř protestant- ská nevzpírá prý se tomu a generální super- intendent Köhler vyslovil se prý dokonce pro Nová vzpoura proti šachu V Teheranu vypuklo opět značné jitření. Lid žádá na sachu bouřlivě propuštěn nynějšího ministerstva, protože dalo protiústavn zatknouti pět dělníkův pro neoprávněné podezřen z účasti na posledním atentátu. Až dosud an deputace sněmovny u šacha nic nepořídila Oče kává se nový boj pouliční. Vilém II pro pokračování soluňské trat. Výsledkem porad Viléma II. s králem ře- ckým bude dle zpráv z Korfu, že Vilém ml zásadí se u sultána o pokračování soluňské trati ze Soluně na řeckou Larissu. Dle všeho bude Rakousko Vilému II. za tuto oporu balkánské akce své ve vnitřní germanisující politice své tím ochotnějším — vasalem. K sensačnímu procosu barcelonskému Zaznamenali jsme včera již v depeších roz- sudek barcelonského procesu s anarchisty, kterýž nesvalil ovšem s policie silné podezření, že měl s útočníky velmi choulostivé styky. Ovšem ne- byl odsouzen v procesu k smrti jakýsi Maria
Köhler Vilém II Vilém ml Vilém Marius Prusko Korf Soluň Larissa Rakousko Lido
14 article
Guerolto (dle depeše), nýbrž Marie Ouerol- lová, matka obžalovaného Jona Rulla, kterýž tedy rovněž i a bratrem svým odsouzen by k smrti přes to, že obhájee volal k poroteům že v týden velikonoční připomínati by jim mě popravu nevinného Ježíše Krista. »Obecenstvoe přijalo však rozsudek — potleskem. Rull, který si stěžoval na osudný počet (13) otázek, jeho se týkajících, po rozsudku objal matku svou těšil ji. Matka, jež byla až dotud jako sfin mezi obžalovanými seděla, propukla ale v křečo- vilý vzlykot a nebylo lze ji dlouho utišiti. Tisk miní, že rozsudkem neodhaleno tajemství o pra- vých vinnících, ač doufá, že budou tito aspoň zastrašeni (?). Úřadům jest prý ale proce důkladnou lekef. Zdá se ale, že i španělská byrokracie se ze žádných lekcí ničemu nenaučí Socialista v nové anglické vládě. — Její směr zahraniční. Též konservativní listy anglické vítají vládu Asquithovu příznivě. Konservativní »Daily Gra phie« chválí si zvláště, že Grey po odstraněn gladstonovského vlivu Bannermanova, který zvlášte nedovoloval skutečnou vroucnost ve stycích konservativním Ruskem, vstoupí teď na půdo reálné politiky. Ostřejší tendence no v zahraniční politiky nebudou prý ale všude v cizině (v Německu ?) stejně na- dšeně přijaty. — Zajímavé světlo na příští ten- dence Asquithovy vlády ve vnitřní politice jes ale vrženo tím, že Asquith nabídl místo v nové vládě i tajemníku dělnické strany, socialistov Ramsayu Maedonaldovi, tento ale odmitl.
Ouerol lová Jon rulla Krist Asquithův Grey Bannermanův Asquith Maedonald Rusko Německo
15 article
O nájezdech německých na Prahu a českou národnost. Tak zněl prozram veřejné schůze pražského lidu svolané na včerejší večer do sklenčného sálu ostrova Střeleckého. Účasíehství všech národních kruhů byl velmi značné; zejména také mneho dam bylo plí tomno- jménem svolavatelů zahájil schůzi p. Haš ek který uvedl, že semkly se všechny upřímně cítící r dy české proti německému souručenství, které proo nám začíná prudce útočitl Přodsedbu schůze zvolen Byl p. dr. Supic advokát a obecní starší, místopředsedy pp. T. Mašh a J. Mnderle.
doktor Supic J Mnderle Praha
16 article
Pan dr. Šupich, ujímaje ve předsednictví pr vil, že stálé porušování státních zákonů přimělo v škeré politické strany,, aby se semkly v rozhodný šil a prolestovaly proti bezpráví, které se páše na č ském národě! (Souhlas) Jménem rady městské přeje průběhu a výsledku schůze mnoho zdaru. (Po chvala.) Říšský poslanec Neumann, polleskem uvíla ný, uvedl snahu Němců, zdeptati, udolati naše staro dávná jezyková práva. Ta dnes ofřásá myslemí v škerého českého národa! Siluace den ode dne je horší. Německé sjezdy vzbuzují na naší straně pro test za protestem a také tato dnešní schůze, neoby čejně četně navštivená, má být novým prolestem My máme dnes vysloviti hluboké opovržení pro snabám, čelicím na zdolání naších práv, kterých s vzdáti nemůžeme! (Souhlas) Co žádáme? Aby ně mečtí úřadníci plníli zákon, aby se vláda postarala o to, aby prolemila diktát německého volksratu, kt- rý je vládou vlády, žádáme, aby zavedena byla ro noprávnost a rovnocennost. (Souhlas.) Jak to dlouh žádáme? Šedesát let! Za celou tu dlouhou dobu ne nalezla se vláda, která 5y se postavila na půdu zá kona. (Hlasy: Co poslanci?) Kdy se to stane? A si to sami vynutíme! Až se najde vláda, která sezná že proti otázce české nelze vládnouti! (Hllasy: Co po slanci? To je positivní politika !) Řečník vzpomín trůnní řoči o jazykové otázce a dokládá, že miy s domaháme toho, co panovník uvedl. My máme po ctivou vůli! (Hlasy: Až přílis poctivou! To práve škodí!) Dále uvádí řečník, ze česká država jazyková
doktor Šupich Neumann Němec
17 article
je zde staletí a uvádí o tom Ioklaďy. Práví, že u na žádného jazykového zákona nepotřebujemet poně- vadz máme státní základní zákony a ty nám stačí, jen aby se zachovávaly. (Souhlas.) Když vzpome- nul tcho, že jazyková olázka v Dalmacii řeší se na sněmu, žádal, aby se také olázka česká řešíla na zemském sněmu. Prohlašuje, že struny české jsou přepjaty. (Hlasy: Vyhodle Kramáře!) K otázce „Co nám zbývá z“ dává si řečník odpověď: Semknout se bez rozdílu polilických stran! Vlasti hrozí nebiez- pečí, všichni do jednoho šiku! (Pochvala. Hlasy: Vyhoďte Kramáře! Do jednoho šiku proti positivní politicel Přečseda p. dr. Supich sděluje, že omluvili svojí nepřítomnosl poslanci dr. Srb, dr. Jeřábek, Fi- lip, Macháček a Choc.
doktor Supich Srb Jeřábek Macháček Choc Dalmacie Vyhodle Kramář
18 article
Jménem strany národně sociální prohlásil p Stříbrný, že stouponci této strany Budou stálí na nejkrajnější výspě a budou ochotně přinášeti nej větší oběti! (Bouřlivý souhlas) Ale alianci nebudou uzavírati s těmi stranami, které dosud žádnými sku- ky nedokázaly, ze by takové aliance byly hodnyl Kde se jedná o uhájení národníchi posic, tam naše strana Bude první! Ale nemůžeme jít s těmi, kteří před měsícem žebrali pražské Němce a židy o hlasyl Řečník vyslovuje politování, že Praha neučinila ni- čeho proti německé rovoltě. Napřed skutky a pak Eu deme svorni! My vytrváme! (Souhlas) Pan posl. dr. Baxa vzpomenul nedělní něme cké schůze v Chomutově, kde byli četní poslancia německá města a litoval, že na straně české nejeví se takové rozohnění. Po Chebu mělo po- selstvo české učiniti nejráznější čin! Vyličuje, co po slanci svedli a s žalostí Konstatuje, že se poslanc vrátili z Vídně se znamením hanby na čele! (Po- chvala.) Sděluje, co provedl místodržitel v jazykové otázce, že je v Karlových Varech soudce, řečník pravě: „v pravém slova smyslu darobák“, který s necstýchá drzou rukou zamítati česká podání! Vrch ní zemský soud tohoto soudce nenapomonul a řekl, že nemůže ničeho dělat! V tom zračí se nejlépe cela ta mizorie jazykové otázky. Všeho příčínou je. Beck.
Němec doktor Baxa Beck Praha Chomutov Cheb Vídeň Karlová Vary
19 article
(Hlas: A Kramář!) Prohlašuje, že z českých práv ne slevíme a praví, že něco je ve vzduchu a proto musí přestati řeči a nutno přejit k činům! (Bouřlivý sous hlas.) Rečník tvrdí, že Němci ze zvláštním zalíboním provozují provokaci českého národa a přejí si, aby provokace měla účinky. Český lid je dosud klidný řečník radi, aby v tomto jubilejním roce lid český nazval rok 1908 „rokem smutku“. Touží, aby v české polilice nastal obrat k útoku. (Pochvala) Slova ujal se klerikální poslanec p. My sliv ec, který však po úvodních slovech byl umlčen stálým hlukem a pokřikem. Toprve po dolší době mohl pro mluviti a doporučoval, aby lid český podporoval po- slance, dále aby nebyly fedrováhy němiecké listy židovské obchody.
Hlas Němec
20 article
Pan ob. st. Breznovský především uvedl, že není již poslancem, poněvadž si toho židé nepřáli Dále uvádí, jak německý tisk hanobí Prahu, jak ně- mečtí soudcové zamítají česká podání a vytýká po- slancům, že nic důrazného neučinili. Byli to lvi z ho blovaček. Vzpomíná zhanobení Prahy v „Montag blattu“, v kteréž příčině se osmělil učinit Interpelací ve sboru obecních starších. Kterýs židovský spolek upírá mně právo k interpelaci. Já, který po 25 l jsem členem sboru, chud jsem tam přišel a chudý odejďu, který si ze žádného Bankrotu nepomohlt Proti stálým útokům na Prahu jednou se už musí učinit odvela. Rada městská obrátila se na. státní za stupitelství, aby zakročilo proti „Monta zsblattu““ pro označení Prahy „městem zlodějů“. Ale zastupitelství „nenalezlo k zakročení důvodu“. Když se vydá ná- věstí: „Nekupujte od zidůr“ to se ihned zabaví. Na obranu Prahy ze však nic neučiní! Když to nečiní dřady, tak to učiníme my! V Praze jazo v Rusku můze být pogrom! (Souhlasy Pan Švec-Blanický pravil, že nejen „Mon- tagsblati“, ale i ostatní němocké časopisy stále zo- stouzejí Prahu. Opakuje s drem. Baxou: Schůzí už bylo dost, teď musíme přistoupit k praktickým či- nům! Naše obchodnictvo a řemeslnictvo hyne a žide
Breznovský Švec Baxa Praha Rusko
21 article Iistorický dokument.
Iistorický dokument. Oznámili jsme již minulý týden, že z chy staných oslav 80. narozenin Lva Ni k. Tol stého, projektovaných ve velkém měřítku v Evropě dosud nevídaných, sešlo na naléhán samotného velikého spisovatele. Jednomu z předních členů petrohradskéhe komitétu slavnostního, M. A. Stacho vičovi poslal Lev Nikolajevič důtklivý dopis s prosbou o zastavení všech příprav, a jeho vážný i roz- hodný tón působil na všecky členy komitétu tak hlubokým dojmem, že se usnesli jedno myslně vznesené na ně žádosti vyhověti. Laskavosti adresáta tento dopis, který zů stane ztrvale významným literárně-historickým dokumentem, byl dán k otištění »Birževým Ve domostem« petrohradským, z nichž jej vyjí máme. Doslovné znění dopisu jest: »Milý Michajle Aleksandroviči! Vím, že mě máte upřímně rád, nejen jak spisovatele, nýbrž i jako člověka; kromě toho sám jste člověk jemný a pochopíte mě. Proto se na Vás obracím s velikou, velikou proshou.
Lev Stacho Nikolajevič Michajl Aleksandrovič Tolo Evropa
22 article
Spočivá v tom, abyste nechali toho zamýšleného jubilování, které kromě nepřijemností a víc než nepříjemnosti — zlých útoků na mě, mi nie jiného nepřinese. Vy víte, že vždycky, a zvlášt v mých letech, kdy jsem smrti tak blízko — pochopíte to, až sám sestárnete — není mi nie dražšího nad lidskou lásku. A právě tato láska, obávám se, utrpěla by újmu tímto jubileem. Dostal jsem včera psaní od kněžny D. K.*), která mi sděluje, že všichni pravoslavní lidé budou uraženi tímto jubileem. Nikdy jsem o tom nepřemýšlal, ale to, co ona píše, je do- cela správné. Nikoli pouze u těchto lidí, nýbrž i u mnohých lidí vzbudí to nedobré pocity vůči mně. A to mě nejvie boli. Ty, kdož mě milují. já znám a také oni mě znaji, avšak pro ně pro projevení jejich citů není třeba žádných vněj- šich forem. V tom tedy spočívá moje veliká prosba k Vám: udělejte, co můžete, abyste zmařil ono jubilejní oslavování a zbavil me toho. Na věky Vám budu velice, velice vděčen. Milujiei Vás
D K
23 article
Lev Tolstoj.
Tolstoj
24 article
28. února 1908.«
25 article Zolova korrespondence.
Zolova korrespondence. V těchto dnech vyšel v Paříži druhý sva- zek dopisů Zolových, prostřední a snad nejzají *) V originále dopisu jest jméno kněžnino pln uvedeno. mavější z projektovaného třísvazkového vydán korrespondence velikého naturalisty francouz- ského. První svazek této korrespondence obsa hoval dopisy z mládí Zolova, třetí, který vyjde v letošním podzimu, má v sobě zahrnouti všecko, co se vztahuje k vleklé a trapné aféře Drey fusově, v níž Zola hrál roli tak příznačnou. Tento druhý svazek obsahuje všecko téměř, e se týká literární činnosti Zolovy, tedy listy psané především intimním přátelům, spisovatelům, listy v nichž je mnoho vzáeného materiálu průvod- ního k jednotlivým románům Zolovým, mnoho bezděčných filipik proti útokům a podezříváním z cochonerie a pornografie, jimž nikdo nebyl vystavován tak prudce, jako právě Emile Zola. Druhý svazek dopisů Zolových, který způ sobí jiště mnohou debatu literární, vychází právě v době, kdy několik týdnů již vleče se nechutná aféra sporův o tum, majíli ostatky Zolovy pře- vezeny býti do Pantheonu francouzského, či ne. Ciémenceanova vláda usnesla se na tom, jak známo, aby prokázala kostem autora »Rougon- Maequartů« nejvyšší poutu, jakou možno vůbee prokázati velikému duchu — po smrti.
Zolův Zola Ciémenceanův Rougon Paříž Maequart
26 article
Avšak stranu nesmiřitelných nacionalistů mez nesmrtelníky v Akademii francouzské vzneslu proti tomu vášnivý protest. Ohnivý mluvčí této skupiny Maurice Barrěs rozbouřil celou velikou kampaň přoti vládnímu projektu; podařilo se mu zaujati proti slavnostnímu přenesení ostatků čásť vlivného tisku, a hodlá i v řadě velkýeh shromáždéní lidových veřejně protestovati proti této chystané »národní hanbě«. Ze dvou »zločinův« obviňuje Maurice Barrěs Emila Zolu, či spíše už jen jeho pa- mátku: předně byl pornograf, za druhé nebyí vlastenec. Dřé výtky, které méně zaujatá a méne osobními vlivy ovládaná budoucnosť jistě vlast- ními díly Zolovými nejlépe vyvráti. Neboť jinak řešiti tento spor, nežli na poli čistě literárním, bylo by křiklavou nespravedlností k velikému literárnímu jměnu Zolovu, jemuž hluboký mravní smysl nemůže upírati ani protivník, který z ethi- ckých či estetických důvodů není stoupencem jeho literární methody a formy. Proti prudkým výtkám, jež tím vlce překvapují, že činí je sám umělec literát jména tak zvučného, jakému prá- vem se téší Maurice Barrěs, mimoděk obhajují mrtvého Zolu některé z vlastních výroků jeho korrespondence, jejíž posmrtné vydání objevilo se na knihkupeckém trhu jako na za volání. 6. listopadu 1871 píše Emile Zola vydava- teli časopisu »Cloche« (Zvon), v němž vyšly první kapitoly románu »L a Curée« (Fara) když státní zástupce hrozil konfiskacemi a zastavenín
Mauric Barrěs Zola Zolův Cloch Fara
27 article
časopisu, nepřestane-li román vůbec vycházeti »Můj omyl spočíval ve víře, že čtenáři časopisu mohou slyšeti určité pravdy. A přec jen mi při padá za těžko, když si mám zvykat na my šlenku, že mě státní zástupce republiky mus upozorňovati na nebezpečí, vznikající z mojí satiry na císařství. My ve Francii nemilujeme svobodu mužně a cele. Namlouváme si, že mu- síme hájiti morálku. Nemůžeme se spřáteiti s myšlenkou, že pravý stud se chrání sám,a nepotřebuje k tomu četnictva. Jak smýšlite na příklad vy o lidech, kteři můj román denun- covali u justiční správy ? Román je uráží honem běží se stížností na státního žalobce Ani jediný z nich nepřipadne na jednoduchý nápad, aby jej hodil do ohně, je-li už skutečně přesvědčen o jeho nemravnosti. Ale všichni z činají naříkati jako poplašené malé děti a volají po stráži; a jakmile je stráž tady, majíp strachu a osuší si oči . . « V r. 1872 psal Zola jistému německému korespondentu, který ve svém dopise nazval ro mány jeho obscénními:
Zola Francie
28 article
»Ach, milý Ulbachu, jenom násilím se pře mahám, abych neodpověděl s celým vztekem uraženého umělce na psaní, které jste poslal Guěrinovi a které mi on ukázal. Obscénní Pořád totéž slovo ! Shledávám se s ním zrovna tak poď vaším perem, jako v ústech měštá- ckých šosáků. Kdybyste věděl, jak hloupým m připadá to slovo!.. . Nikoli, neurazil jste mě. ačkoliv »obscénní« je strašlivě silný výraz Spálím vaše psaní, aby budoucnost nic nezvě- děla o našem sporu. Vím, že to odvoláte, a vám už ženské nebudou plésti hlavu . . . Učini jste mi bolest. Vy jste tak neměl psát, vy který mě znáte a víte, že moje mravnost stoji mnohem výše než mravnost- celého houfu těch domýslivcův a holomků.« Takových a podobných, buď rozhořčených buď dobromyslných, ale nejčastěji kousavých výsměšných filipik proti literárním protivnikům najde se v korespondenci Zolově mnoho. Přímo programově závažný a hluboce jímavý je o- stávec, který píše v intimním dopise v roce 1891 o svém románě »Le Débacle« (Zkáza) pro nějž byl od nacionalistů tak zle napadán Dopis je psán ještě před dokončením knihy. a před jejím vydáním: »Chci vám pověděti jen v hrubých rysech, co mám před sebou.
Guěrin Zolův Le Débacle
29 article
Především chci pověděti pravdu o one velké katastrofě, za níž by byla Francie bez mála zahynula. A ujišťuji vás, že mi too prvního okamžiku nepřipadalo nijak lehkým. neboť mnohé z téchto pravd jsou žalostné pr naši pýchu. Ale čím dále jsem vnikal do těch ostudných záležitosti, tím pevněji ustalovalos moje přesvědčení, že je to veliká věe říci celou pravdu a že my teď už tu pravdu smíme říci v oprávněné pýše na tu obrovskou práci, jakou jsme vykonali na povznesení ze svého pádu. Jsem ssebou spo- kojen a doufám, že moje nestrannost bude uznána. Aniž bych co zakrýval, chtěl jsem osvětliti příčinu našeho neštěstl. Toto stanovisk zdálo se mi býti nejpoctivější a nejchytřejšl.
Francie
30 article
Byl bych velmi šťasten, kdyby se stejně v Ne mecku, jako ve Francii dostalo spravedlivého uznání měmu silnému snažení za pravdou- Věřím, že moje kniha bude pravdivá- spravedlivá a že právě svoji velikou ote vřenosti prospěje Franeii!« V tomto očekávání byl ovšem Kmile Zol sklamán hodně prudce. Čekal porozumění vděk, dostalo se mu příkrých výtek z nepocho pení a nevdéku až křiklavého. Snil o tom, ž svojí poctivou a pravdivou knihou prospěje Francii a byl prohlášen za jejího nepřítele zrádce! A ještě léta po smrti přenáší se krátko- zraká nenávist a úzkoprsé literární šosáctví pře hrob na bezduché tělesné ostatky po velikém spisovateli a brání se jim spočinouti na čestném místě pod kopulí Pantheonu, poněvadž něktek malicherní odpůrci chtějí v knihách Zolových viděti spíše pornografii a beznárodnost, než ote- vřenost a vášnivou touhu po pravdě. Pařížské listy přinesly právě v těchto dnech zprávy o výborné a případné odpovědi, jakou dal syn zesnulého presidenta Carnota na výzvu, aby se připojil k protestům proti přene- sení ostatků Zolových do Pantheonu — ve jménu svých dvou slavných předků, kteří tam odpočívají. Jsou to veliký republikán L a z are Carnot, a zavražděný otec jeho, a býv. pre- sident Sadi Carnot. Avšak rozvážný sym odpověděl: »Nebudu proteslovat právě proto, ž mám přílišnou úctu k zemřelým svým předkům, jejichž mrtvý klid nechci rušivě zavlékati v ma- licherné spory živých. Uráží snad pocta proka- zovaná Emilu Zolovi cítění národa ? Nepřísluši mně pronášeti o tom úsudek. Rozhodně však úsudek přítomnosti nemůže se nikdy nijak ru- šivě dotýkati minulosti ani budoucnosti.«
Zolův Carnot Zola Francie
31 article Dramatické umění.
Dramatické umění. + Národní divadlo. Včera představena obe- censtvu Mrstikova »Maryša«, nově üstrojená pre vídeňský výstup. Svým ruchem i rázovitou barvi tostí jediná původní hra programu může dojista vykonat svoji povinnost u cizího diváctva. Arci se mezi tím povětří velmi změnilo ! A dnes ani už není jisto, bude-li vůbec něco z vyjíždky přes dunajský most! Netřeba se proto tuz trudit. Divadlo sice slibovalo si hory doly z vý- sledku výpravy. Než, sť se potěší z nemilého obratu. Snad bude jen ušetřeno veliké mrzu- tosti, a kdo vl, ne-li velkého sklamání! Spády života jsou někdy ošemetny.
Maryša národní divadlo
32 article
A jestli už z výpravy docela sejde, nebude přece bez zisku. Cenná zkušenost pro budoueí případy je na bíledni: důležitost nejobezřelej- ších disposie Úkolem divadla není sice »dělat politiku«, ale jednu politiku »dělat« přece jen přísluší každému odvětví kulturného díla: politiku orga- nické příslušnosti kulturné. Umění je výkvět života a život je organický. A národ je příro- zený organism kulturný. Buď je umění osobité, tedy národní, anebo je pouhé — řemeslo. Sku- tečný »výkvět života« nemůže být neosobitým, to jest neorganickým. A příslušnost organická má svoji paralelu v poměru mravním: v dané chvíli ukládá svůj — kategorický imperativ Jestli volba původního programu v daných okolnostech měla své obtíže, jsou vždycky po- můcky a cesty, jak obtíž obejíti. Ze tři skupin her (historické, venkovské, moderní) zvolit po jednom autoru, bylo choulostivo, zajisté! Ale ustanovit pro každou skupinu možnost pěti, dohromady souhrn patnácti her schopných provedení a způsobit, aby tré z nich ustano- veno bylo losem, bylo by šlo beze všech ne- snázl. A veliké zásadě, mravné povinnosti k celku, bylo by bývalo sťastně zadostučiněno. Na příště tedy ! Pro dnes snad je episoda výpravy už od- byta. Co tam, to tam, o to hlavy nelam A přejdeme chutě zase k dennímu pořádku. + Z Paříže, 15. dubna. (K. k.) President Fallires zahájil dopoledne v Louvru diva- delní výstavu.
Fallires Paříž Louvre
33 article Hudba.
Hudba. Zněvokra Národního dívadla. Nově sludov- nými „Veselými ženami windsorskýmií vešlo trochů rozmanitosti a jasnější barvy v reper- toár. Zub času ohlodal sice již leckterý lupínek na kvetoucím keři, přece však peň raší a zelená se dále. Jediné dílo zachránilo Ottu Nicolaie, aby jméno jeho v Německu vrženo nebylo do pytle kapelnick hudbby. Jeho význam pro Němce jako prost ředníka mezi hudbou domácí a ilalskou, z niž na tvrdý, ne- ohebný, Iilistrovsky přihroublý dřík rouboval trochu lehkosti a smavého půvabu vlašské buffy, jest ovšem pro nás věcí zcela vedlejší, 1 při něm zůstala by
Ott Němec Německo