ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 5198ea80-75a2-11dc-95c5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 39, person 65, org 2
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
ta dlo e
3 masthead
V Praze, ve čtvrtek 16. dubna 190u.
Praha
4 masthead
Číslo 106.
5 article
Na rnnní s odpol. Histy přet,lksf T v Praze v zdnlnlslral za měsio . . . .. ze čtvrt leta . . . . 6 K —h s dveji donážkon a měsle na čtnt laa . . . . 7 K 50k ve dlialkách: na něsíc . . . . . . 2 K 30 Pošton: za měnie n tvrk leta . . . . R o0n s drojí zisilkae vt l.. . K ek
Praha
6 title
Dnešní čísle pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
7 article V rozvalinách Beckova „příměří“.
V rozvalinách Beckova „příměří“. Čtrnácte dnů minulo od oné důtklivé výzvy ministerského předsedy bar. Becka ske všem zúčastněným činíte lůme, aby zatím, t. j. a ž do utvořen pevné zákonné normy, zacho val status quo ante a jej v ničem pod statně neměnili. Neboť stav nejistoty, kter nastal při soudech v Čechách namnoze tím »že jednotliví soudcové upouštějí náhle o mnohaletého, tež jinými soudy v Čechách jakož i nejvyšším a říšským soudem sou hlasně uznávaného základu jazykové praxe a dávají se na nové cesty« — stal prý se neudržitelným a nesnesitelným a politicky tím nebezpečnějším, ježto působí tato jazyková otázka ve svých účincích daleko přes hranice Čech »Stavu toho — pokračoval pan ministerský předseda doslovně — dlužno však též co nejhlouběji litovati se stano- viska státní správy. Neboť taková nejistota stěžuje a poškozuje správu snižuje vážnost soudnictví může dokonce ohroziti po pří- padě těžce též důležité hospo- dářské zájmy státních občanů. Zvláště možnost takových důsledkův nesm státní správa netečně opomíjeti, neboť její povinností jest chrániti statky jednotlivců v.«
Beckův Čtrnáct Beck Čechy
8 article
Nuže, kterak si všichni ti z- častnění byrokratičtí i občanští činitelé jazyka německého vzali toto důtklivé kázáníčko ministerského předsedy k srdci, kterak mu pomáhají sjednávati kon stelaci, již on pojmenoval příměří m, předeházejícím uzavření míru: toho co den nové a napořád drastičtější doklady máme před rukama. Neminulo od onoho prohlášení bar. Becka, prosloveného dne 1. dubna t. r. téméř dne, aby němečtí soudcové po zněm- čených okresech Čech neodmítali dále česká podání od prahů c. k. soudů s drzou ná- mitkou, že prý tam u nich zemský jazyk český není jazykem v zemi obvyklým. Ne- minulo dne, aby nebyli němečtí soudcove dále odpírali povinnou právn ochranu českým občanům tohoto království, nedbajíce, jakých škod a ztrát těžkých mohou tímto svým bezprávným po- čínáním způsobiti stranám, nemohoucím se dovolati u příslušných c. k. soudů rakou ských práva svého.
Beck Čechy
9 article
Stačí jen odkázati k nejnovějšímu činu c. k. okresního soudu karlovarského, ktery českou žádost o knihovní vklad zástav ního práva na dům v Karlových Varech při čemž šlo o částku 100 000, po třech nedělích — usnesením ze 6. dubna za mítl z toho důvodu, že jest sepsána is přílohami po česku. Když pak zá stupce strany podal stižnost dohledací ke k. vrchnímu soudu, i tento ji usnese ním ze dne 13. dubna odmrštil, po něvadž prý mu »nepřináleží moc práva dohledacího zasahovati v usne- sení soudu karlovarského.« — Tážeme se, kde na celém světě by cos podobného bylo možným? Příkaz státního základního zákona, ustanovení platného zem ského zákona, rozhodnutí nejvyššího soud ního dvora, apel vlády . . . vše to jes dýmem takovým skvostným exemplárům strážců spravedlnosti a jen komando Tittovo jest jim zákonem svatým. Kde jinde pod sluncem dala by si vláda civilisovaného velkého státu podobnou vzpouru v kancelářích libit? A kdyby jí platné zá- kony nedávaly moci ke zlomení takého ne- snesitelného, anarchického stavu v soudních síních, zda by okamžitě nepředložila parla- mentu patřičně rázného zákona disci plinárního, který by ji opatřil potřebnou mocí ke zjednání pořádku nevyhnutelného pro jistotu právní všeho občanstva.
Karlová Vary vysoký soud ní dvůr
10 article
Leč u nás má p. ministerský předseda jinou logiku: Místo, aby se postaral rychle o zákon kázeňský na podobnou nebez- pečnou svévoli — chystánový záko jazykový, »obsahující celý obor užívání jazyků u státních úřadův« a očekává o něho spásul Avšak pouhých čtrnácte dnů stačilo, aby Jeho Excelence mohla dospěti ku poznání. kterak tu opět nechytil býka za rohy, nýbrž za ohon. Hle, právě ti, kdož jej navedli k my- šlence nového jazykového zákona, právěti jeho milí vládní Němci pojednou mu ze svého sjezdu chomutovského týčř zaťatou pěst a volají hrozivě: »Zákona jazy ko- vého, v kterém by jen poněkud bylo vy- hověno stanovisku českému (rovné právo oběma zemským jazykům u všech c. k. úřadů a soudů v celé zemi) — zákona jazykového, který by způsobem úplně zřetelným a pro všechnu budoucnost ne- uznával uzavřeného jazykového ú zemi německého: takového zákona my Němci nikdy nedopustíme. A spolu těmi »zúčastněnými činiteli« na sjezdu chomutovském, těmi říšskými i zemskými poslanci německými, na jichž podporu pan Beck spolehal, okázale ve- leben odboj chrabrých něm- ckých soudců, i povzbuzováno, jich. aby v něm dále vytrvali, žádného příměří nedbajíce a nešetříce a byli jisti, že jim vláda ani vlasu na hlavě zkřiviti nesmí. »Sjezd chomutovský,« plesá liberecký orgán Pradův, »znamená, že budou ja zy- ková nařízení Stremayrova ně- meckými soudci na budoucn ještě ostřeji potírána než posud a že každá jazyková vládní před- loha, která by byla zbudována na základě tohoto nařízení, bude od nás Němců beze všeho odmítnuta.« »Uzavřené německé území ja- zykové a národní rozdělení ve všech oborech a ve všech záleži- tostech, toť dnes základní požadavek po litiky všech Němců v Čechách; a žádny
Němec Beck Stremayrův Čechy
11 article
poslanec nesměl by přijíti na oči svým vo- ličům, kdo by nezaujal toto stanovisko. « — Tak dovedl bar. Beck u svých Němců onu »konstelaci« připraviti smířlivou, o níž mluvil dne 1. dubna t. r. v rozpočtovém vý- boru. Nejen »příměří« vzal das, ale i každý nový jazykový zákon jest německou zuřivost znemožněn. Žhola bezmocně, se založenýma rukama přihlížejí pánové Klein i Beck té spoustě nesnesitelné po kancelářích »ně- meckých soudů«, jakoby zhola neuměli do- kročiti na opovážlivé rušitele zákonu v talárech soudcovských, ale za to če- ským úřadníkům, chtějícím v duchu řádně prohlášeného, platného zákona zemskéh ze dne 8. dubna 1848 úřadovat v kan celářích místodržitelství krá- lovství českého po česku, hned pan místodržitel hrabě Coudenhove hroz přísným disciplinárním stíhá- ním, až trží pochvalu Wolfovu . .. Divu li, že vůči takto vybarvivší se duze slíbeného »příměří« akční výbor ná- rodní strany svobodomyslné svolává ke dni 25. t. m. všecky říšské a zemské poslance strany na schůzi širšího vý konného výboru, aby se uradili o- dal ším postupu politickém, zejména vzhledem k jazykové otázce, na je jímz správném rozřešení zále ž eti musí všem stranám, v Národním klubu soustředěným. Možno však po všem tom, co se děje na straně německé i byrokratické dot chvíle u nás — i jen pomysliti dne na možnost správného, t. j. sprave- dlivého rozřešení otázky jazykové? Trváme, že každý soudný a střízlivě myslící politik uzná, že nikdy nebyla k tomu konstelace nám nepříznivější, než jest ny- nější a že bychom sázeli dobré s vé právo na nejchatrnější půdu, kdybychom s ním vstoupili v člun Beckovy smiřovací politiky! Zde netřeba žád- ných nových zákonů jazykových, ale zde třeba rozšafné vlády, která by dovedla zjednat pořádek právu a vynutit úctu zá konům tam, kde toho třeba.
Beck Němec Klein Coudenhove Wolfův Beckův
12 article Odpovědli
Odpovědli býv. minlstrů dra. B. Pacáka a dra. Jos. Fořta.
B Pacák
13 article Ve včerejším odpoledním čísle uveřejnil
Ve včerejším odpoledním čísle uveřejnil jsme obsah »Velikoňočhí úvahy« orgánu české strany agrární, v níž patrně dle informací, zi skaných u nynějšího ministra-krajana, vyzrazuje se »tajnost« pro politické kruby zajisté vysoce zajímavá. Již za minulé vlády — tvrdí se v stati »Tajný pakt s Němci« — uzavřeli dr. Pacák, dr. Fořt a dr. Kramář s Němci tajnou písemnou prý úmluvu, dle které Němci potichu dovoli, aby via facti v českém územi zaváděl se vnitřní řeč česká, kdežto Češi přistupují n to, aby místa u c. k. soudů a poštovní správy v král. českém byla obsazována dle kliče 62 : 38 nejen při jmenování nových soudcov- ských sil, ale též při každém postupu všech soudců a poštovních úřadníků vůbec.
Němec doktor Pacák Fořt Kramář Čech
14 article
Zjednali jsme si o věci u dvou jmenova ných osobností, bývalých ministrů, tyto informace. Z Vídně, 15. dubna. (Telefonická zpráva. Ministr mimo službu JUDr. Bedřich Pacá prohlašuje naproti stati »Venkova«, že on bývalý ministr obchodu JUDr. Josef. For s Němci vůbec žádné smlouvy ne- u zavřeli. Z Prahy. Minístr m. sl. pan JUDr. Josei Fořt nám píše: Slavná redskce! Vzhledem k dnešnímu tak zvanému »od halení« časopisu »Venkov«, v němž i o m osobě zmínka se činí, prosim, abyste na jist postavili následovní skutečnosti: 1. O nějakém tajném paktu, který by při vstoupení dra. Pacáka a mne do kabinetu v příčině obsazování úřadnických míst u soudů pošty byl uzavřen, nemám napro st žádné vědomosti. Paktu takovéh nebylo a každé opačné tvrzení jest holou smyšlenkou. 2. Ve příčině obsazování míst soudcovskýeh uvede — uzná-li to za vhodné — sdělení »Ven kova« na pravou míru zajisté sám přítel dr Pacák. Já k tomu oprávněn nejsem, poněvadž spravovav resort obchodu, neměl jsem na věc vůbec účastenství.
JUDr Pacá Josef Němec Josei Fořt Pacák Vídeň Praha Minístrálie m
15 article
3. Pokud se pošty týče, nevzal jsem n se závazku pražádného. Snahou mojí bylo. v mezích možnosti a své kompelence docili postupně zavedení klíče národnostního zvlášt na Moravě, kde český živel následkem vývoje dob předehozích v citelné jest nevýhodě. Vzhle- dem k Čechám došlo k jednání o užiti kliče národnostního pouze jednou; bylo to loni na jaře, když běželo o přijetí několika set nových sil (aspirantů), při čemž vyskytla se snaha, růz- nými činiteli podporovaná, aby za účelem dosa- žení poměru, národnostnímu klíči v Čechách odpovídajícího, počet sil, jež nově měly být přijaty, rozdělen byl tentokrát v poměru 50: 50 mezí Čechy a Němce. K tomu po účin- ném jednání mezi drem. Pacákem, ministrem Pradem a mnou však nedošlo, a zásada národnostního klíče zůstala zachována. Račte přijati výraz mé obzvláštní úety. Vás dr. Fořt. V Praze, 15. dubna 1908. Z Vídně, 15. dubna. Némecko nacionáln korespondence oznamuje, že v německých kru zích není o nějakém paktu mezi bývalými če skými ministry drem. Fořtem a drem. Pacákem vHolai s Němci ničeho znám
Němec Pacák Prado doktor Fořt Morava Čechy Praha Vídeň
16 article Politické zprávy domácl.
Politické zprávy domácl. V Praze, 15. dubna. (Po pešiťské n vštěvě Aehrenthaalově.) „N. P. Journ píše po odjezdě bar. Aehrenthala z Pešti, že jeh návštěva měla „v prvé řadě“ účel informativný a proto je pr, pochopitolno, že za této příleži tosti nemohlo se státi níjaké rozhodnutí. Ba- Aehrenthal vstoupí nyní ve styk s rakouskou vládou a tím připraví půdu společným ministe ským konferencím, které se budou konati hned po velkonočních svátcích. Teprve v těchto kon-
Aehrenthal Praha Pešť
17 article
V drobném prodeji: ratini čísle o sobě . . . za Bh věpolodní . . . . . . . za 2 h Ve mialkách na výnkovš: anní čislo. . . . . . . . 10h odpslodní . . . . . . . . 4k Inserátv plati se hetově nupřel Předplacení a fnserty přijíná sdmlsl- straos v Marianské slicl č.3. Tam nacházejí se též rodakee tiskárna n ezpedice „Národnich Listae Rakopiny se novraesji
18 article
ferencích rozhodne se o přištích delegacích. Tato poloúřadní zpráva potvrzuje, co je známo už s jiné strany, že totiž bar. Aehren- thal v Pešti zatím pohořel, že uherská vláda nechce svoliti ke zvýšení vojenských gáží, ai ke květnovému zasedání delegací. Bude-li po Velkonocích povolnější, ukáže nejbližší budou- cnost. Z Pešti, 14. dubna. (Uherská šlechta proti samostatné bance.) Odborn přednosta v ministerstvě vnějších věcí, hrab Esterházy, meškal za svého pešťského po- bytu v „Národním kasíně“, středisku uherské aristokracie, a tam dle „Zeity“ nabyl dojmu, že šlechta uherská má odůvodněné obavy přel samostatnou cedulovou bankou. Jeden z vynika- jicích šlechticů mu pravil: „Nesmíme stát uherskou společnost vydati těžké, nepopravitelné krisi jen proto, aby strana neodvislosti se mohla pochlubiti, že provedla zase jeden bod svého programu.“ Členové kasína připravují prý váž- nou akci proti samostatné cedulové bance. Vy- řízení této otázky není aktuálné; kdyby se však vláda odhodlala vyřízení urychliti, nrazila by n silný odpor ve sněmovně magnátů V Praze, 15. dubna. (K úmrtí hrab. Potockého.) Orgán klerikálné strany slovin- ské, „Slovenec“ vidí v zavraždění hrab. Ondř. Potockého důtklivé napomenutí oběma stranám, Polákům i Malorusům. Poláci — praví — bu- dou povinni změniti svou násilnou politiku na- proti Malorusům, Malorusové pak musejí vslou- piti na dráhu střízlivé politické a kultunní práce a vzdáti se svých dosavadních vysněných fanta- sií. Jen potom bude možno, aby oba tito slovan- ští národové pracovali druh vedle druha jako bratří, ve všem rovnoprávní a pečující o pravé blaho svého lidu.
Esterházy Potocki Polák Malorus Aehren Pešť Praha
19 article
„Kur. Lwow.“ oliskuje úvahu o polských hlasech po zavraždění hr. Potockého. Neschva- luje, že polské listy užívají samých superlatinů proti Ukrajincům, že brojí proti všem národním ústavům ukrajinským vůbec, ale zapomínají ra- diti, jak se má odpomoci zlu, které se projevilo způsobem tak politování hodným. Politiku ukra- jinské strany necení vysoko. Jediné její heslo je vlastně: „Na vzdor Polákům!“ S takovým heslem nedá se prováděti žádná řádná politika. Polskými nadávkami „hajdamáků“, „divochů“ atd. ukrajinská strana se jen dráždí. Rozumnějá by bylo, nabídnouti Malorusům volnost, snáše- livost; pak by se teprve ukázalo, jaké schop- nosti má odpůrce a jak se k němu zachovati. Polská politika ve východní Haliči má býti tvo- řivá, reformatorská. Národové dobývají „držav buď zbraní, nebo prací, nikdy eiloslovci. Jest čas — dodává „K. L.“ — abychom si dali oláz- ku, co nám pomůže, když ruskému národu místo systematické a organické práce budeme stále jen zlořečit pro jeho nemravy a křivé agitační způ- suby. Z Krakova, 14. dobna. (Polská před- stavení v Praze.) „Nov. Rel.“ se dovídá, že vzhledem k nezdářenému pokusu o slovan- ská divadelní představení ve Vídni pomýšlí ee uspořádali v Praze v květnu za pobytu panovní- kova celou řadu divadelních představení všech slovarských divadel, v tom počtu i krakovského a lvovského. Bylo by to dle našeho zdání rozumnější, nei
Potocki Ukrajinec Polák K L Halič Krakov Praha Vídeň
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. O velkonocích za starých časů. Bývávalo, bývávalo, není!.. . Zase budí se vzpomínky, jaké obyčeje, pověry, obřady a zá bavy přidružily se proudem věků k slavení pa mátky utrpení a vzkřišení Páně. Mnohé z těchl obyčejů a pověr podnes se udržují, většina za nikla, vytratila se z lidového podání. Upadal v nepaměť zvláště v městech a v Praze nej dříve Nevím, jek by se tvářili dnes posluchači v některém kostele pražském, kdyby s kaza- telny hřímal jim do duše na velikonoce Konrád Waldhauser, jak prý manželé na velikonoce šle- hají se metlami nebo rukou tepou, any svatě žili v takové hody. Jako zvěst neuvěřitelná zní líčení Guarinonia z ulic pražských za doby Ru dolfa II. Hartusí zle, proč zemské i městské úřady také v Praze dovolují veřejné radovánky pomlázkové. Prodávají prý v Praze na veliko noce dlouhé, pestrobarevné metly. Každý si kou pí aspoň jednu a běhá s ní bez ostychu po městě. Setká-li se kdo s pannou, nebo slechtie se slečnou, šlehá ji po ramenou a po rukou, aby mu dala kraslice. Na poslední svátek zase mrskají děvčata mládence, aby jim oplatili dárek velikonoční, darovali děvčatům kraslice. Guari- noni sám účactnil se těchto skotačivých pomlá- zek, díval se na bujný rej pouliční v Praze o ve- likonocích, zakončovaný prý obyčejně zábavami v krčmách. Stejně divně nynějšímu čtoucímuto dnes připadá, když Adam Rosacius líčí r. 1615. skoro současně s obrázkem staropražské pe mlázky, vynášení smrti na neděli smrtelnou v Podskalí. Upozornil Ant. Truhlář na zajíma- vou zprávu Ro aelovu, jak pražská mládež za shonu lidí na dlouhých tyčkách nosí podoby smrti a strašidel a se skály za křiku a jásotu hází do řeky, do- vody. Tak bývávalo ještě tedy ve století XVII., ale dnešní Pražan by an v okolí Prahy již nespatřil zbytky tohoto jarníh obřadu.
Waldhauser Rosacius Pražan Praha Guari Podskalí
21 article
Vymizel také z velikonočního zvykoslov nevázaný, hlučný „zmích velikonoční“ (risus paschalis), kerý se jinde i u nás rozléhal po kostele na popud žertujícího kazatele. Kazatel v Jáchyn.svě Mathesius vzpomíná v kázáních o životě Lutherově, že prý slyšel za mlada na kázání velikonočním pohádku o potrestání dvou čertů, kterým byly branou pekelnou uraženy nosy, jimiž chtěli zadržeti vrata před přicháze- jícím Kristem. Jiný kazatel vyzval posluchače muže, aby ten, kdo sám vládne v domácnosti zanotil honem velikonoční píseň. Lid se utišil.
Mathesius Lutherův Krist Lido
22 article
hrobové ticho, nikdo ani nedutal, nikdo si ne- troufal. Konočně jeden muž chtěl zachrániti čes zbalělých manželů a nesměle zanotil začátek pieničky, ale ženy celým sborem pokračovaly- Pak vyzval kazatel zase ženy, která doma vládne, aby si hlasitě zazpívala, a již jako na povel klenba chrámová se otřásala sborem všech žen, chutě zpivajících. Cirkev zapovídala tyt výstřelky a již v XVI. století vydán přísný zá kaz smíchu velikonočního. Zase divně by nám to připadalo za dnešních poměrů a názorů, kdyby emauzský kazatel na ponti ve Slovanech, staro- český spisovatel „Kvítka na pouti Emautinské“ opakoval příští pondělí „smích velikonoční“ tě- mito vtipy z kazatelny v Emausích: „Jaké jsou to řeči, poutníčkové do Emaus?, kdežto sobě panna stěžuje, že je na vdání, nicméně žádného kalána nemůže dostati a nic ji neočekává, jediné že musí peroutky prodávati? Jaké jsou to řeči, páni mládenci, že jdouce do Emaus, víe myslíte pannu viděti, s pannou mluviti, s pannou se procházeti, než dnešnímu zvítěziteli díky vzdá- vati? Jaké jsou to řeči, pání tovaryšové, že, jdouce do Emaus, hned zase myslíte z kostel aus? Jaké jsou to řeči, páni vojáci, jenž v kvar- týru vaši kuráž vychvalujete a před nepřítelem k bojování s holí dohnáni býti musíte? Jaké jsou to řeči, páni studenti, které vespolek rozmlou- váte, že vás knihy živějí, arci když knihy pra dáváte a peníze probráváte!“ Už není a nebude v kostele podobný hovor a smích velikonoční V úterý velikonoční, kdy od nopamětnýeh dob slaví se velikonoční slavnost pražská Slam- ník, chodíval lid pražsky a okolní do Královské
Cirkev Slovan Emausy
23 article
Obory na procházky a veselosti. Ale již r. 1531 a r. 1534 přísně zakazuje Ferdinand I. „vobor- níkovi“ Janu Řihovi, aby do obory poušte v úterý velikonoční na procházku, a náhiradou za to, co se mu na penězích dostávalo od lidí. kteří se šli dívat na zvěř do obory a bavit se procházkou, kratochvílemi, bylo voborníkovi přidáno. Tak velikonoční úterky v Královské Oboře upadly v zapomenutí. Zábava přenesla ee do Bubenče. Páni bavili se všelijak na velikonoce. Jídali jeřábky pod širým nebem, před kostelem, před radnicí. Ve světských výjevech her divadelní h velikonočních rozproudilo se znázornění vad směšností a převráceností ze života sou časného. Mívali ovšem páni rozmanitě choutky pro zá- bavu. Také divně dojímá, kdy čteme, že za 2 zl. 20 kr. sedlák ze Strašnic tvrdou lebkou svou pro zábavu a pro podívanou panstvu rozbí- jel dubové dvéře a dva sedláci za odměnu 2 to- larů každému potýkali se hlavami a vědrá o hln- vy si přetloukli. Tenkráte ještě pověsti o tvrdé. neústupné palici české osvědčovaly se skutkem Bývávalo, bývávalo, není ..
Řih Bubeneč Strašnice
24 article
Chodivali staří u nás i chodívali vůbec p západní Evropě časně ráno na Hod boží na vý- šiny, na věže, dívat se, jak slunce, které na V- liký pátek žalostí se zatmělo, radostí nad vzkří- šením Páně třikráte vesele si při východu po- skočí, zataneuje. Dívali se skrze šátek černý. hodvábný, jak prý spadne se slunce černý závoj na znamení smutku a jasná koule vyskočí a zase seskočí. V knize „Dějiny tance“ sebral jsem rozmanité tyto zkazky o tančicím slunci zároveí s pokusy, vysvětliti tento domnělý zjev veliko- noční mythologicky, násilně, nebo symbolikou křesťanskou (vzkříšení) nebo výkladem přiro- zeným, jak slunce, zahalené ranními mlhami jarními, náhle prosvitne, kmitnou se jeho zá- řivé paprsky tlumem řídnoucích mlh tu a onde. až se zdá prý diváku, jako by slunce samo mi- havě sen. tam se pohybovalo, poskakovalo, tan- čilo. Chodívali se staří Pražané dívat s Petřína na tanec slunce velikonočního, již nechodí . .
Pražan Evropa Petřín
25 article
Zajímavé podrobnosti o slavení velikonoč- ních svátků ve stol. XVIII. zachoval ve svých pamětech známý vlastenec, setník Jan Jeník ryt. z Bratřic. Zmiňuje se o obyčejích, o poutieh pražských, o krejčovské slavnosti Štrozok v Bubenči a o ševcovské Fidlovačce v Nuslích o jejímž původu viz můj článek v „Nár. L. 1895, 14. čna. To všechno jest odjinud tak známo, ale za to zasluhuje pozornosti líčení ve- likonočních průvodů po městech pražských, kterých již ke konei XVIII. věku není ani po- tuchy. Na Veliký pátek konala se zvláštní pobož nost na způsob veřejného procesí. Nejdříve šlo množství rozličného kněžstva zpředu po páru Za nimi kráčelo asi 40 párů tak pazvaných kři žovníkův. Každý vláčel na svych ramenech pře těžký, ze dřeva vytosaný kříž, takovou tíži sná šeje, že sotva lezl a obyčejně potom mnohý na dlouhý čas z toho se roztonal. „Tito křižov níci, mezi kterými se taky i honorationes, ba i také z vyššího stavu osoby vynacházely, ne. chtíce se dát znáti, byli jsou docela zamuměn od hlavy až na zem, zrovna tak, jako v redute ty tak nazvané calenders svou maškarádu mí- vají, jen že jejich hazuka černá bývá, křižovní ale svou hazuku z režného plátna sešitou na sobě měli a z kterých jediné jejich oči jen vy koukaly.
Jan Jeník Bratřice Bubeneč Nusle
26 article Po tomto tahu přicházelo široké a vysoké
Po tomto tahu přicházelo široké a vysoké pěkně okrášlené lešení, kteréž asi 50 silnýel sedláků, z venku do Prahy pozvaných, nesl a na kterémž lešení jisté osoby příběhy, vzaté ze starého písma svatého, nábožně představo- valy. Takových lešení neslo se několik a byln sem a tam mezi kající v průvodu rozestrkána. Kromě těchto velikánských lešení bylyť prý jsou taky v tom tahu krásné equipage vrchno- stenský vtělené, v kterýchžto kočárů vidělos pány a paní, jenž jakési svaté představovali. Mezi těmito kočáry nejvonačeje do oka padaln, když na pěkném kočáru neb peručí jemnostpan Pejcha parádně přijela. Tato pyšná osoba bylat jest ovšemť co nejskvostněje v dlouhých, kníže cích drahých šatech oblečena; celý oděv její bylť jest překrásný. Ona měla frizůru silně na- pudrovanou, asi pár pídí zvejší, a držela v své ruce veliké, též velmi pěkné vadrle (vějíř), s nímž se upejpavě začasto fochrovala s krimasy tuze nádhernými. Naproti ní v tom kočáru seděl šeredný čert neb dábel s vyplazeným jazykem čorveným, kterýž vysoké rohy měl a na zadu mu dlouhý vocas visel. Tento zdvořilý čert držel paní Pejše velké zrcadlo před očima, do kte réhož ona neustále upejpavě koukajíc, pořád s něco na oděvu upravovala, jak by jí co pěkněj slušelo.
Praha
27 article
Brzynko na to v tej processí (líčí Jeník) ná- sledovalo divadlo nárpmného ukrutenstva. A t bylť jest, ach nastojte, přicházející tah mrska čův. Těch šlo asi 30 párů, celí zamumění, tk jako předešlí křižovníci v haluze též z režného plátna sešité, jen s tím rezdílem, že jejich záda byla obnažena. Maje každý z nich v své ruce diseiplinu (karabáč), kterážto od držadla za- čínajíc, měla mnohé tenké řemínky, na kterém každém z nich byla malounká, mosazná hvězdi- čka špičalá, aby v čas náramného mrskání šlohání tím dřívěji kůže se prošlohly a tady krev z těla ven mohla hojně stříkati... Tito mrskali a šlohali se s jedné i s druhé strany tak násilně, že jejich celá záda hůře než někte- rého vojáka, kterýž by skrz 300 mužů špiepruly běhal, hrozně vyhlížela; neboť jim naběhly n každé straně na zádech dvě veliké, s modřinou a s krví spojené koule v podobnosti bochníků chleba. Že pak po skončení té hry duchovní všichni ti mrskáči museli si nechati v špitál neb pokradmu doma skrz ranhojiče své bochní ky prořezávat a hojit, vyrozumívá se. Hned za těmito meskači (jak Jeník obšírn popisuje) neslo se opět vysoké lešení, na kte rémž apoštolové spolu s Jidášem svou rollu sva tou provozovali. K osobě Jidášově volil se oby čejně člověk pohledu lichotivého a oulisného.
Jeník Jidáš Jidášův Maja
28 article
Když prý okolo léta 1765 k této rolle jakýsi mistr ševeovský zde v Praze se vyvolil, hrált jest onou pan mistr výborně. O čemž se mu však druhou noc ve spaní zdálo, že Krista Ježíše vyzradil a prodal. Probudiv se ráno, vzal si to tak nepovážlivě do hlavy, že se nad tím zbláznil. A tu zdivočeh v jednom katru běžel na zámek, kdežto se již v kostele mnoho lidstva sešlo, padl tam na kolena před stříbrnou truhlu sr. Jana Nepomuckého. Žádal toho svatého o přímluvu, by mu to zlořečené prodání a vyzrazení bylo odpuštěno. On tuto prosbu hlasitě přednášela při tom se neustále pěstí do hlavy tloukl. Veden od lidstva z kostela ven; uznalo se, že byl člo- věk trhlý a všeho rozumu zbaven. On se pak k hojení do špitálu odevzdal. Hned za tímto lešením vedl se Ježíš Naza- rotský na dvou podlouhlých poovazech, s kte- rýmž sem a tam nelitostně se škubalo a trhalo tak násilně, že bezpočtukrát na zen padl a v tom padnutí po zemi byl vlečen. Mimo mrskače žád- ný jiný v své rolli tolik nátisků nesnesl, jako ten, kterýž tu rollu Ježíšovu převzal. Ano i také ti, jenž ho na provazích vedli spolu ještě s ně- kolika jinými tovaryší měli též nemálo obuíž- nou rollu, ukrutníky představovati; neboť jim bylo nařízeno, všemožně s Ježíšem zle zachá- zeti, jemu do tváří plivati, jej pohlavkovatia korunu z trní pichlavou jemu na hlavu vsázeti.
Krist Nepomucký Naza Ježíšův Ježíš Praha
29 article
Co všecko na té dosti daleké, velmi peprně cestě Ježíš ve své rolli hrozného vystál a snesl, to k vyslovení není. Dost na tom, že ihned, jak se ta hra skončila, ihned do špitálu dán býti musil, kdežto čas dlouhý ztrávil, nežli zase své- ho předešlého zdraví dosáhl. A na konec velikonoční přání. Nešťastné opičení se podle cizích a zvláště německých vzorů zavedlo u nás pitvorné zajíčky, nesoueí kraslice a podobné nevkusné a bezcenné napo- dobeniny obrázků, znázorňujících cizí pověstia cizí obyčeje. Náprava stala se péčí Ústřední Ma- tice školské. Po staročesku přávalo se jinak. Rektor M. Bacháček r. 1604 přeje měšťa- nům uherskobrodským na Moravu: „Všemohou- cí Pán Bůh rač dáti, abyste v brzce nastávají- eích výročních slavností vzkříšení Syna Božíh od mrtvých všichni společně v dobrém způsob zdraví dočekali, spasitedlně v chvalách božských v chrámu Páně a doma s dítkami a čeládkou v písničkách velikonočních strávili, téhož roku v témž dobrém zdraví dočekali a příbytky Vaše od všelijakých zlých, nešťastných příhod v ce- losti zachované vesele spatřili ... Dr. Č. Zíbrt.
Ježíš M Bacháček bůh doktor Zíbrt Ma Morava