1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
V Praze, ve čtvrtek 16. dubna 190u.
Praha
5
article
Na rnnní s odpol. Histy
přet,lksf T
v Praze v zdnlnlslral
za měsio . . . ..
ze čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dveji donážkon
a měsle
na čtnt laa . . . . 7 K 50k
ve dlialkách:
na něsíc . . . . . . 2 K 30
Pošton:
za měnie
n tvrk leta . . . . R o0n
s drojí zisilkae
vt l.. . K ek
Praha
6
title
Dnešní čísle pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
7
article
V rozvalinách Beckova „příměří“.
V rozvalinách Beckova „příměří“.
Čtrnácte dnů minulo od oné důtklivé
výzvy ministerského předsedy bar. Becka
ske všem zúčastněným činíte
lůme, aby zatím, t. j. a ž do utvořen
pevné zákonné normy, zacho val
status quo ante a jej v ničem pod
statně neměnili. Neboť stav nejistoty, kter
nastal při soudech v Čechách namnoze tím
»že jednotliví soudcové upouštějí náhle o
mnohaletého, tež jinými soudy v Čechách
jakož i nejvyšším a říšským soudem sou
hlasně uznávaného základu jazykové praxe
a dávají se na nové cesty« — stal prý se
neudržitelným a nesnesitelným
a politicky tím nebezpečnějším,
ježto působí tato jazyková otázka ve svých
účincích daleko přes hranice Čech
»Stavu toho — pokračoval pan ministerský
předseda doslovně — dlužno však též co
nejhlouběji litovati se stano-
viska státní správy. Neboť taková
nejistota stěžuje a poškozuje správu
snižuje vážnost soudnictví
může dokonce ohroziti po pří-
padě těžce též důležité hospo-
dářské zájmy státních občanů. Zvláště
možnost takových důsledkův nesm
státní správa netečně opomíjeti, neboť její
povinností jest chrániti statky
jednotlivců v.«
Beckův
Čtrnáct
Beck
Čechy
8
article
Nuže, kterak si všichni ti z-
častnění byrokratičtí i občanští
činitelé jazyka německého vzali toto
důtklivé kázáníčko ministerského předsedy
k srdci, kterak mu pomáhají sjednávati kon
stelaci, již on pojmenoval příměří m,
předeházejícím uzavření míru: toho co den
nové a napořád drastičtější doklady máme
před rukama. Neminulo od onoho prohlášení
bar. Becka, prosloveného dne 1. dubna t. r.
téméř dne, aby němečtí soudcové po zněm-
čených okresech Čech neodmítali dále česká
podání od prahů c. k. soudů s drzou ná-
mitkou, že prý tam u nich zemský jazyk
český není jazykem v zemi obvyklým. Ne-
minulo dne, aby nebyli němečtí soudcove
dále odpírali povinnou právn
ochranu českým občanům tohoto
království, nedbajíce, jakých škod a ztrát
těžkých mohou tímto svým bezprávným po-
čínáním způsobiti stranám, nemohoucím se
dovolati u příslušných c. k. soudů rakou
ských práva svého.
Beck
Čechy
9
article
Stačí jen odkázati k nejnovějšímu činu
c. k. okresního soudu karlovarského, ktery
českou žádost o knihovní vklad zástav
ního práva na dům v Karlových Varech
při čemž šlo o částku 100 000, po třech
nedělích — usnesením ze 6. dubna za
mítl z toho důvodu, že jest sepsána is
přílohami po česku. Když pak zá
stupce strany podal stižnost dohledací ke
k. vrchnímu soudu, i tento ji usnese
ním ze dne 13. dubna odmrštil, po
něvadž prý mu »nepřináleží moc
práva dohledacího zasahovati v usne-
sení soudu karlovarského.« —
Tážeme se, kde na celém světě by cos
podobného bylo možným? Příkaz státního
základního zákona, ustanovení platného zem
ského zákona, rozhodnutí nejvyššího soud
ního dvora, apel vlády . . . vše to jes
dýmem takovým skvostným exemplárům
strážců spravedlnosti a jen komando Tittovo
jest jim zákonem svatým.
Kde jinde pod sluncem dala by si vláda
civilisovaného velkého státu podobnou vzpouru
v kancelářích libit? A kdyby jí platné zá-
kony nedávaly moci ke zlomení takého ne-
snesitelného, anarchického stavu v soudních
síních, zda by okamžitě nepředložila parla-
mentu patřičně rázného zákona disci
plinárního, který by ji opatřil potřebnou
mocí ke zjednání pořádku nevyhnutelného
pro jistotu právní všeho občanstva.
Karlová Vary
vysoký soud ní dvůr
10
article
Leč u nás má p. ministerský předseda
jinou logiku: Místo, aby se postaral rychle
o zákon kázeňský na podobnou nebez-
pečnou svévoli — chystánový záko
jazykový, »obsahující celý obor užívání
jazyků u státních úřadův« a očekává o
něho spásul
Avšak pouhých čtrnácte dnů stačilo, aby
Jeho Excelence mohla dospěti ku poznání.
kterak tu opět nechytil býka za rohy, nýbrž
za ohon.
Hle, právě ti, kdož jej navedli k my-
šlence nového jazykového zákona, právěti
jeho milí vládní Němci pojednou mu ze
svého sjezdu chomutovského týčř zaťatou
pěst a volají hrozivě: »Zákona jazy ko-
vého, v kterém by jen poněkud bylo vy-
hověno stanovisku českému (rovné právo
oběma zemským jazykům u všech c. k.
úřadů a soudů v celé zemi) — zákona
jazykového, který by způsobem úplně
zřetelným a pro všechnu budoucnost ne-
uznával uzavřeného jazykového
ú zemi německého: takového zákona
my Němci nikdy nedopustíme.
A spolu těmi »zúčastněnými činiteli«
na sjezdu chomutovském, těmi říšskými
i zemskými poslanci německými, na jichž
podporu pan Beck spolehal, okázale ve-
leben odboj chrabrých něm-
ckých soudců, i povzbuzováno, jich.
aby v něm dále vytrvali, žádného příměří
nedbajíce a nešetříce a byli jisti, že jim
vláda ani vlasu na hlavě zkřiviti nesmí.
»Sjezd chomutovský,« plesá liberecký orgán
Pradův, »znamená, že budou ja zy-
ková nařízení Stremayrova ně-
meckými soudci na budoucn
ještě ostřeji potírána než posud a
že každá jazyková vládní před-
loha, která by byla zbudována na základě
tohoto nařízení, bude od nás Němců beze
všeho odmítnuta.«
»Uzavřené německé území ja-
zykové a národní rozdělení ve
všech oborech a ve všech záleži-
tostech, toť dnes základní požadavek po
litiky všech Němců v Čechách; a žádny
Němec
Beck
Stremayrův
Čechy
11
article
poslanec nesměl by přijíti na oči svým vo-
ličům, kdo by nezaujal toto stanovisko. « —
Tak dovedl bar. Beck u svých Němců
onu »konstelaci« připraviti smířlivou, o níž
mluvil dne 1. dubna t. r. v rozpočtovém vý-
boru. Nejen »příměří« vzal das, ale i každý
nový jazykový zákon jest německou zuřivost
znemožněn. Žhola bezmocně, se založenýma
rukama přihlížejí pánové Klein i Beck té
spoustě nesnesitelné po kancelářích »ně-
meckých soudů«, jakoby zhola neuměli do-
kročiti na opovážlivé rušitele zákonu
v talárech soudcovských, ale za to če-
ským úřadníkům, chtějícím v duchu řádně
prohlášeného, platného zákona zemskéh
ze dne 8. dubna 1848 úřadovat v kan
celářích místodržitelství krá-
lovství českého po česku, hned
pan místodržitel hrabě Coudenhove hroz
přísným disciplinárním stíhá-
ním, až trží pochvalu Wolfovu . ..
Divu li, že vůči takto vybarvivší se
duze slíbeného »příměří« akční výbor ná-
rodní strany svobodomyslné svolává ke dni
25. t. m. všecky říšské a zemské
poslance strany na schůzi širšího vý
konného výboru, aby se uradili o- dal
ším postupu politickém, zejména
vzhledem k jazykové otázce, na je
jímz správném rozřešení zále ž eti
musí všem stranám, v Národním klubu
soustředěným.
Možno však po všem tom, co se děje
na straně německé i byrokratické dot
chvíle u nás — i jen pomysliti dne
na možnost správného, t. j. sprave-
dlivého rozřešení otázky jazykové?
Trváme, že každý soudný a střízlivě
myslící politik uzná, že nikdy nebyla k tomu
konstelace nám nepříznivější, než jest ny-
nější a že bychom sázeli dobré s vé
právo na nejchatrnější půdu,
kdybychom s ním vstoupili v člun Beckovy
smiřovací politiky! Zde netřeba žád-
ných nových zákonů jazykových, ale zde
třeba rozšafné vlády, která by dovedla
zjednat pořádek právu a vynutit úctu zá
konům tam, kde toho třeba.
Beck
Němec
Klein
Coudenhove
Wolfův
Beckův
12
article
Odpovědli
Odpovědli
býv. minlstrů dra. B. Pacáka a dra.
Jos. Fořta.
B Pacák
13
article
Ve včerejším odpoledním čísle uveřejnil
Ve včerejším odpoledním čísle uveřejnil
jsme obsah »Velikoňočhí úvahy« orgánu české
strany agrární, v níž patrně dle informací, zi
skaných u nynějšího ministra-krajana, vyzrazuje
se »tajnost« pro politické kruby zajisté vysoce
zajímavá. Již za minulé vlády — tvrdí se v
stati »Tajný pakt s Němci« — uzavřeli dr.
Pacák, dr. Fořt a dr. Kramář s Němci tajnou
písemnou prý úmluvu, dle které Němci potichu
dovoli, aby via facti v českém územi zaváděl
se vnitřní řeč česká, kdežto Češi přistupují n
to, aby místa u c. k. soudů a poštovní správy
v král. českém byla obsazována dle kliče
62 : 38 nejen při jmenování nových soudcov-
ských sil, ale též při každém postupu všech
soudců a poštovních úřadníků vůbec.
Němec
doktor
Pacák
Fořt
Kramář
Čech
14
article
Zjednali jsme si o věci u dvou jmenova
ných osobností, bývalých ministrů, tyto informace.
Z Vídně, 15. dubna. (Telefonická zpráva.
Ministr mimo službu JUDr. Bedřich Pacá
prohlašuje naproti stati »Venkova«, že on
bývalý ministr obchodu JUDr. Josef. For
s Němci vůbec žádné smlouvy ne-
u zavřeli.
Z Prahy. Minístr m. sl. pan JUDr. Josei
Fořt nám píše:
Slavná redskce!
Vzhledem k dnešnímu tak zvanému »od
halení« časopisu »Venkov«, v němž i o m
osobě zmínka se činí, prosim, abyste na jist
postavili následovní skutečnosti:
1. O nějakém tajném paktu, který by při
vstoupení dra. Pacáka a mne do kabinetu v
příčině obsazování úřadnických míst u soudů
pošty byl uzavřen, nemám napro st
žádné vědomosti. Paktu takovéh
nebylo a každé opačné tvrzení jest holou
smyšlenkou.
2. Ve příčině obsazování míst soudcovskýeh
uvede — uzná-li to za vhodné — sdělení »Ven
kova« na pravou míru zajisté sám přítel dr
Pacák. Já k tomu oprávněn nejsem, poněvadž
spravovav resort obchodu, neměl jsem na věc
vůbec účastenství.
JUDr
Pacá
Josef
Němec
Josei Fořt
Pacák
Vídeň
Praha
Minístrálie m
15
article
3. Pokud se pošty týče, nevzal jsem n
se závazku pražádného. Snahou mojí bylo.
v mezích možnosti a své kompelence docili
postupně zavedení klíče národnostního zvlášt
na Moravě, kde český živel následkem vývoje
dob předehozích v citelné jest nevýhodě. Vzhle-
dem k Čechám došlo k jednání o užiti kliče
národnostního pouze jednou; bylo to loni na
jaře, když běželo o přijetí několika set nových
sil (aspirantů), při čemž vyskytla se snaha, růz-
nými činiteli podporovaná, aby za účelem dosa-
žení poměru, národnostnímu klíči v Čechách
odpovídajícího, počet sil, jež nově měly být
přijaty, rozdělen byl tentokrát v poměru
50: 50 mezí Čechy a Němce. K tomu po účin-
ném jednání mezi drem. Pacákem, ministrem
Pradem a mnou však nedošlo, a zásada
národnostního klíče zůstala zachována.
Račte přijati výraz mé obzvláštní úety. Vás
dr. Fořt.
V Praze, 15. dubna 1908.
Z Vídně, 15. dubna. Némecko nacionáln
korespondence oznamuje, že v německých kru
zích není o nějakém paktu mezi bývalými če
skými ministry drem. Fořtem a drem. Pacákem
vHolai
s Němci ničeho znám
Němec
Pacák
Prado
doktor
Fořt
Morava
Čechy
Praha
Vídeň
16
article
Politické zprávy domácl.
Politické zprávy domácl.
V Praze, 15. dubna. (Po pešiťské n
vštěvě Aehrenthaalově.) „N. P. Journ
píše po odjezdě bar. Aehrenthala z Pešti, že jeh
návštěva měla „v prvé řadě“ účel informativný
a proto je pr, pochopitolno, že za této příleži
tosti nemohlo se státi níjaké rozhodnutí. Ba-
Aehrenthal vstoupí nyní ve styk s rakouskou
vládou a tím připraví půdu společným ministe
ským konferencím, které se budou konati hned
po velkonočních svátcích. Teprve v těchto kon-
Aehrenthal
Praha
Pešť
17
article
V drobném prodeji:
ratini čísle o sobě . . . za Bh
věpolodní . . . . . . . za 2 h
Ve mialkách na výnkovš:
anní čislo. . . . . . . . 10h
odpslodní . . . . . . . . 4k
Inserátv
plati se hetově nupřel
Předplacení a fnserty přijíná sdmlsl-
straos v Marianské slicl č.3.
Tam nacházejí se též rodakee
tiskárna n ezpedice „Národnich Listae
Rakopiny se novraesji
18
article
ferencích rozhodne se o přištích delegacích.
Tato poloúřadní zpráva potvrzuje, co je
známo už s jiné strany, že totiž bar. Aehren-
thal v Pešti zatím pohořel, že uherská vláda
nechce svoliti ke zvýšení vojenských gáží, ai
ke květnovému zasedání delegací. Bude-li po
Velkonocích povolnější, ukáže nejbližší budou-
cnost.
Z Pešti, 14. dubna. (Uherská šlechta
proti samostatné bance.) Odborn
přednosta v ministerstvě vnějších věcí, hrab
Esterházy, meškal za svého pešťského po-
bytu v „Národním kasíně“, středisku uherské
aristokracie, a tam dle „Zeity“ nabyl dojmu,
že šlechta uherská má odůvodněné obavy přel
samostatnou cedulovou bankou. Jeden z vynika-
jicích šlechticů mu pravil: „Nesmíme stát
uherskou společnost vydati těžké, nepopravitelné
krisi jen proto, aby strana neodvislosti se mohla
pochlubiti, že provedla zase jeden bod svého
programu.“ Členové kasína připravují prý váž-
nou akci proti samostatné cedulové bance. Vy-
řízení této otázky není aktuálné; kdyby se však
vláda odhodlala vyřízení urychliti, nrazila by n
silný odpor ve sněmovně magnátů
V Praze, 15. dubna. (K úmrtí hrab.
Potockého.) Orgán klerikálné strany slovin-
ské, „Slovenec“ vidí v zavraždění hrab. Ondř.
Potockého důtklivé napomenutí oběma stranám,
Polákům i Malorusům. Poláci — praví — bu-
dou povinni změniti svou násilnou politiku na-
proti Malorusům, Malorusové pak musejí vslou-
piti na dráhu střízlivé politické a kultunní práce
a vzdáti se svých dosavadních vysněných fanta-
sií. Jen potom bude možno, aby oba tito slovan-
ští národové pracovali druh vedle druha jako
bratří, ve všem rovnoprávní a pečující o pravé
blaho svého lidu.
Esterházy
Potocki
Polák
Malorus
Aehren
Pešť
Praha
19
article
„Kur. Lwow.“ oliskuje úvahu o polských
hlasech po zavraždění hr. Potockého. Neschva-
luje, že polské listy užívají samých superlatinů
proti Ukrajincům, že brojí proti všem národním
ústavům ukrajinským vůbec, ale zapomínají ra-
diti, jak se má odpomoci zlu, které se projevilo
způsobem tak politování hodným. Politiku ukra-
jinské strany necení vysoko. Jediné její heslo
je vlastně: „Na vzdor Polákům!“ S takovým
heslem nedá se prováděti žádná řádná politika.
Polskými nadávkami „hajdamáků“, „divochů“
atd. ukrajinská strana se jen dráždí. Rozumnějá
by bylo, nabídnouti Malorusům volnost, snáše-
livost; pak by se teprve ukázalo, jaké schop-
nosti má odpůrce a jak se k němu zachovati.
Polská politika ve východní Haliči má býti tvo-
řivá, reformatorská. Národové dobývají „držav
buď zbraní, nebo prací, nikdy eiloslovci. Jest
čas — dodává „K. L.“ — abychom si dali oláz-
ku, co nám pomůže, když ruskému národu místo
systematické a organické práce budeme stále jen
zlořečit pro jeho nemravy a křivé agitační způ-
suby.
Z Krakova, 14. dobna. (Polská před-
stavení v Praze.) „Nov. Rel.“ se dovídá,
že vzhledem k nezdářenému pokusu o slovan-
ská divadelní představení ve Vídni pomýšlí ee
uspořádali v Praze v květnu za pobytu panovní-
kova celou řadu divadelních představení všech
slovarských divadel, v tom počtu i krakovského
a lvovského.
Bylo by to dle našeho zdání rozumnější, nei
Potocki
Ukrajinec
Polák
K L
Halič
Krakov
Praha
Vídeň
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
O velkonocích za starých časů.
Bývávalo, bývávalo, není!.. . Zase budí se
vzpomínky, jaké obyčeje, pověry, obřady a zá
bavy přidružily se proudem věků k slavení pa
mátky utrpení a vzkřišení Páně. Mnohé z těchl
obyčejů a pověr podnes se udržují, většina za
nikla, vytratila se z lidového podání. Upadal
v nepaměť zvláště v městech a v Praze nej
dříve
Nevím, jek by se tvářili dnes posluchači
v některém kostele pražském, kdyby s kaza-
telny hřímal jim do duše na velikonoce Konrád
Waldhauser, jak prý manželé na velikonoce šle-
hají se metlami nebo rukou tepou, any svatě
žili v takové hody. Jako zvěst neuvěřitelná zní
líčení Guarinonia z ulic pražských za doby Ru
dolfa II. Hartusí zle, proč zemské i městské
úřady také v Praze dovolují veřejné radovánky
pomlázkové. Prodávají prý v Praze na veliko
noce dlouhé, pestrobarevné metly. Každý si kou
pí aspoň jednu a běhá s ní bez ostychu po
městě. Setká-li se kdo s pannou, nebo slechtie
se slečnou, šlehá ji po ramenou a po rukou,
aby mu dala kraslice. Na poslední svátek zase
mrskají děvčata mládence, aby jim oplatili dárek
velikonoční, darovali děvčatům kraslice. Guari-
noni sám účactnil se těchto skotačivých pomlá-
zek, díval se na bujný rej pouliční v Praze o ve-
likonocích, zakončovaný prý obyčejně zábavami
v krčmách. Stejně divně nynějšímu čtoucímuto
dnes připadá, když Adam Rosacius líčí r. 1615.
skoro současně s obrázkem staropražské pe
mlázky, vynášení smrti na neděli smrtelnou
v Podskalí. Upozornil Ant. Truhlář na zajíma-
vou zprávu Ro aelovu, jak pražská mládež za
shonu lidí na dlouhých tyčkách nosí podoby
smrti a strašidel a se skály za křiku a jásotu
hází do řeky, do- vody. Tak bývávalo ještě tedy
ve století XVII., ale dnešní Pražan by an
v okolí Prahy již nespatřil zbytky tohoto jarníh
obřadu.
Waldhauser
Rosacius
Pražan
Praha
Guari
Podskalí
21
article
Vymizel také z velikonočního zvykoslov
nevázaný, hlučný „zmích velikonoční“ (risus
paschalis), kerý se jinde i u nás rozléhal po
kostele na popud žertujícího kazatele. Kazatel
v Jáchyn.svě Mathesius vzpomíná v kázáních
o životě Lutherově, že prý slyšel za mlada na
kázání velikonočním pohádku o potrestání dvou
čertů, kterým byly branou pekelnou uraženy
nosy, jimiž chtěli zadržeti vrata před přicháze-
jícím Kristem. Jiný kazatel vyzval posluchače
muže, aby ten, kdo sám vládne v domácnosti
zanotil honem velikonoční píseň. Lid se utišil.
Mathesius
Lutherův
Krist
Lido
22
article
hrobové ticho, nikdo ani nedutal, nikdo si ne-
troufal. Konočně jeden muž chtěl zachrániti čes
zbalělých manželů a nesměle zanotil začátek
pieničky, ale ženy celým sborem pokračovaly-
Pak vyzval kazatel zase ženy, která doma
vládne, aby si hlasitě zazpívala, a již jako na
povel klenba chrámová se otřásala sborem všech
žen, chutě zpivajících. Cirkev zapovídala tyt
výstřelky a již v XVI. století vydán přísný zá
kaz smíchu velikonočního. Zase divně by nám
to připadalo za dnešních poměrů a názorů, kdyby
emauzský kazatel na ponti ve Slovanech, staro-
český spisovatel „Kvítka na pouti Emautinské“
opakoval příští pondělí „smích velikonoční“ tě-
mito vtipy z kazatelny v Emausích: „Jaké jsou
to řeči, poutníčkové do Emaus?, kdežto sobě
panna stěžuje, že je na vdání, nicméně žádného
kalána nemůže dostati a nic ji neočekává, jediné
že musí peroutky prodávati? Jaké jsou to řeči,
páni mládenci, že jdouce do Emaus, víe myslíte
pannu viděti, s pannou mluviti, s pannou se
procházeti, než dnešnímu zvítěziteli díky vzdá-
vati? Jaké jsou to řeči, pání tovaryšové, že,
jdouce do Emaus, hned zase myslíte z kostel
aus? Jaké jsou to řeči, páni vojáci, jenž v kvar-
týru vaši kuráž vychvalujete a před nepřítelem
k bojování s holí dohnáni býti musíte? Jaké jsou
to řeči, páni studenti, které vespolek rozmlou-
váte, že vás knihy živějí, arci když knihy pra
dáváte a peníze probráváte!“ Už není a nebude
v kostele podobný hovor a smích velikonoční
V úterý velikonoční, kdy od nopamětnýeh
dob slaví se velikonoční slavnost pražská Slam-
ník, chodíval lid pražsky a okolní do Královské
Cirkev
Slovan
Emausy
23
article
Obory na procházky a veselosti. Ale již r. 1531
a r. 1534 přísně zakazuje Ferdinand I. „vobor-
níkovi“ Janu Řihovi, aby do obory poušte
v úterý velikonoční na procházku, a náhiradou
za to, co se mu na penězích dostávalo od lidí.
kteří se šli dívat na zvěř do obory a bavit se
procházkou, kratochvílemi, bylo voborníkovi
přidáno. Tak velikonoční úterky v Královské
Oboře upadly v zapomenutí. Zábava přenesla ee
do Bubenče.
Páni bavili se všelijak na velikonoce. Jídali
jeřábky pod širým nebem, před kostelem, před
radnicí. Ve světských výjevech her divadelní h
velikonočních rozproudilo se znázornění vad
směšností a převráceností ze života sou časného.
Mívali ovšem páni rozmanitě choutky pro zá-
bavu. Také divně dojímá, kdy čteme, že za
2 zl. 20 kr. sedlák ze Strašnic tvrdou lebkou
svou pro zábavu a pro podívanou panstvu rozbí-
jel dubové dvéře a dva sedláci za odměnu 2 to-
larů každému potýkali se hlavami a vědrá o hln-
vy si přetloukli. Tenkráte ještě pověsti o tvrdé.
neústupné palici české osvědčovaly se skutkem
Bývávalo, bývávalo, není ..
Řih
Bubeneč
Strašnice
24
article
Chodivali staří u nás i chodívali vůbec p
západní Evropě časně ráno na Hod boží na vý-
šiny, na věže, dívat se, jak slunce, které na V-
liký pátek žalostí se zatmělo, radostí nad vzkří-
šením Páně třikráte vesele si při východu po-
skočí, zataneuje. Dívali se skrze šátek černý.
hodvábný, jak prý spadne se slunce černý závoj
na znamení smutku a jasná koule vyskočí a zase
seskočí. V knize „Dějiny tance“ sebral jsem
rozmanité tyto zkazky o tančicím slunci zároveí
s pokusy, vysvětliti tento domnělý zjev veliko-
noční mythologicky, násilně, nebo symbolikou
křesťanskou (vzkříšení) nebo výkladem přiro-
zeným, jak slunce, zahalené ranními mlhami
jarními, náhle prosvitne, kmitnou se jeho zá-
řivé paprsky tlumem řídnoucích mlh tu a onde.
až se zdá prý diváku, jako by slunce samo mi-
havě sen. tam se pohybovalo, poskakovalo, tan-
čilo. Chodívali se staří Pražané dívat s Petřína
na tanec slunce velikonočního, již nechodí . .
Pražan
Evropa
Petřín
25
article
Zajímavé podrobnosti o slavení velikonoč-
ních svátků ve stol. XVIII. zachoval ve svých
pamětech známý vlastenec, setník Jan Jeník ryt.
z Bratřic. Zmiňuje se o obyčejích, o poutieh
pražských, o krejčovské slavnosti Štrozok
v Bubenči a o ševcovské Fidlovačce v Nuslích
o jejímž původu viz můj článek v „Nár. L.
1895, 14. čna. To všechno jest odjinud tak
známo, ale za to zasluhuje pozornosti líčení ve-
likonočních průvodů po městech pražských,
kterých již ke konei XVIII. věku není ani po-
tuchy.
Na Veliký pátek konala se zvláštní pobož
nost na způsob veřejného procesí. Nejdříve šlo
množství rozličného kněžstva zpředu po páru
Za nimi kráčelo asi 40 párů tak pazvaných kři
žovníkův. Každý vláčel na svych ramenech pře
těžký, ze dřeva vytosaný kříž, takovou tíži sná
šeje, že sotva lezl a obyčejně potom mnohý
na dlouhý čas z toho se roztonal. „Tito křižov
níci, mezi kterými se taky i honorationes, ba
i také z vyššího stavu osoby vynacházely, ne.
chtíce se dát znáti, byli jsou docela zamuměn
od hlavy až na zem, zrovna tak, jako v redute
ty tak nazvané calenders svou maškarádu mí-
vají, jen že jejich hazuka černá bývá, křižovní
ale svou hazuku z režného plátna sešitou na
sobě měli a z kterých jediné jejich oči jen vy
koukaly.
Jan
Jeník
Bratřice
Bubeneč
Nusle
26
article
Po tomto tahu přicházelo široké a vysoké
Po tomto tahu přicházelo široké a vysoké
pěkně okrášlené lešení, kteréž asi 50 silnýel
sedláků, z venku do Prahy pozvaných, nesl
a na kterémž lešení jisté osoby příběhy, vzaté
ze starého písma svatého, nábožně představo-
valy. Takových lešení neslo se několik a byln
sem a tam mezi kající v průvodu rozestrkána.
Kromě těchto velikánských lešení bylyť prý
jsou taky v tom tahu krásné equipage vrchno-
stenský vtělené, v kterýchžto kočárů vidělos
pány a paní, jenž jakési svaté představovali.
Mezi těmito kočáry nejvonačeje do oka padaln,
když na pěkném kočáru neb peručí jemnostpan
Pejcha parádně přijela. Tato pyšná osoba bylat
jest ovšemť co nejskvostněje v dlouhých, kníže
cích drahých šatech oblečena; celý oděv její
bylť jest překrásný. Ona měla frizůru silně na-
pudrovanou, asi pár pídí zvejší, a držela v své
ruce veliké, též velmi pěkné vadrle (vějíř),
s nímž se upejpavě začasto fochrovala s krimasy
tuze nádhernými. Naproti ní v tom kočáru seděl
šeredný čert neb dábel s vyplazeným jazykem
čorveným, kterýž vysoké rohy měl a na zadu
mu dlouhý vocas visel. Tento zdvořilý čert držel
paní Pejše velké zrcadlo před očima, do kte
réhož ona neustále upejpavě koukajíc, pořád s
něco na oděvu upravovala, jak by jí co pěkněj
slušelo.
Praha
27
article
Brzynko na to v tej processí (líčí Jeník) ná-
sledovalo divadlo nárpmného ukrutenstva. A t
bylť jest, ach nastojte, přicházející tah mrska
čův. Těch šlo asi 30 párů, celí zamumění, tk
jako předešlí křižovníci v haluze též z režného
plátna sešité, jen s tím rezdílem, že jejich záda
byla obnažena. Maje každý z nich v své ruce
diseiplinu (karabáč), kterážto od držadla za-
čínajíc, měla mnohé tenké řemínky, na kterém
každém z nich byla malounká, mosazná hvězdi-
čka špičalá, aby v čas náramného mrskání
šlohání tím dřívěji kůže se prošlohly a tady
krev z těla ven mohla hojně stříkati... Tito
mrskali a šlohali se s jedné i s druhé strany
tak násilně, že jejich celá záda hůře než někte-
rého vojáka, kterýž by skrz 300 mužů špiepruly
běhal, hrozně vyhlížela; neboť jim naběhly n
každé straně na zádech dvě veliké, s modřinou
a s krví spojené koule v podobnosti bochníků
chleba. Že pak po skončení té hry duchovní
všichni ti mrskáči museli si nechati v špitál
neb pokradmu doma skrz ranhojiče své bochní
ky prořezávat a hojit, vyrozumívá se.
Hned za těmito meskači (jak Jeník obšírn
popisuje) neslo se opět vysoké lešení, na kte
rémž apoštolové spolu s Jidášem svou rollu sva
tou provozovali. K osobě Jidášově volil se oby
čejně člověk pohledu lichotivého a oulisného.
Jeník
Jidáš
Jidášův
Maja
28
article
Když prý okolo léta 1765 k této rolle jakýsi
mistr ševeovský zde v Praze se vyvolil, hrált
jest onou pan mistr výborně. O čemž se mu však
druhou noc ve spaní zdálo, že Krista Ježíše
vyzradil a prodal. Probudiv se ráno, vzal si to
tak nepovážlivě do hlavy, že se nad tím zbláznil.
A tu zdivočeh v jednom katru běžel na zámek,
kdežto se již v kostele mnoho lidstva sešlo, padl
tam na kolena před stříbrnou truhlu sr. Jana
Nepomuckého. Žádal toho svatého o přímluvu,
by mu to zlořečené prodání a vyzrazení bylo
odpuštěno. On tuto prosbu hlasitě přednášela
při tom se neustále pěstí do hlavy tloukl. Veden
od lidstva z kostela ven; uznalo se, že byl člo-
věk trhlý a všeho rozumu zbaven. On se pak
k hojení do špitálu odevzdal.
Hned za tímto lešením vedl se Ježíš Naza-
rotský na dvou podlouhlých poovazech, s kte-
rýmž sem a tam nelitostně se škubalo a trhalo
tak násilně, že bezpočtukrát na zen padl a v tom
padnutí po zemi byl vlečen. Mimo mrskače žád-
ný jiný v své rolli tolik nátisků nesnesl, jako
ten, kterýž tu rollu Ježíšovu převzal. Ano i také
ti, jenž ho na provazích vedli spolu ještě s ně-
kolika jinými tovaryší měli též nemálo obuíž-
nou rollu, ukrutníky představovati; neboť jim
bylo nařízeno, všemožně s Ježíšem zle zachá-
zeti, jemu do tváří plivati, jej pohlavkovatia
korunu z trní pichlavou jemu na hlavu vsázeti.
Krist
Nepomucký
Naza
Ježíšův
Ježíš
Praha
29
article
Co všecko na té dosti daleké, velmi peprně
cestě Ježíš ve své rolli hrozného vystál a snesl,
to k vyslovení není. Dost na tom, že ihned, jak
se ta hra skončila, ihned do špitálu dán býti
musil, kdežto čas dlouhý ztrávil, nežli zase své-
ho předešlého zdraví dosáhl.
A na konec velikonoční přání. Nešťastné
opičení se podle cizích a zvláště německých
vzorů zavedlo u nás pitvorné zajíčky, nesoueí
kraslice a podobné nevkusné a bezcenné napo-
dobeniny obrázků, znázorňujících cizí pověstia
cizí obyčeje. Náprava stala se péčí Ústřední Ma-
tice školské. Po staročesku přávalo se jinak.
Rektor M. Bacháček r. 1604 přeje měšťa-
nům uherskobrodským na Moravu: „Všemohou-
cí Pán Bůh rač dáti, abyste v brzce nastávají-
eích výročních slavností vzkříšení Syna Božíh
od mrtvých všichni společně v dobrém způsob
zdraví dočekali, spasitedlně v chvalách božských
v chrámu Páně a doma s dítkami a čeládkou
v písničkách velikonočních strávili, téhož roku
v témž dobrém zdraví dočekali a příbytky Vaše
od všelijakých zlých, nešťastných příhod v ce-
losti zachované vesele spatřili ...
Dr. Č. Zíbrt.
Ježíš
M Bacháček
bůh
doktor
Zíbrt
Ma
Morava