1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v úterý 14. dubna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list,
předpláeí se-
v Praze v sdulnislrsti
měsle
na čtrrt leta . . . . 6 K—
s dvojí donáškou
a měsíe
na dtrit Iadta .
vo slisách: a K 30h
na něsíe .
Poštou:
něsj
Rarta . . . . Kot
s dvojí vlellkou
na nišste
nt.. . :ke
Kot
Praha
5
title
Dnešní čísle pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Po příměří a po jazykovém
zákoně Beckově.
Po příměří a po jazykovém
zákoně Beckově.
Neprohádali jsme ani o atom, když jsme
předem označili chomútovský ten sjezd P.
poslancův, okresních starostův a měšťanostův
německých za holé opětování sta
rého triku, k němuž pokaždé sáhnou za
přísáhlí nepřátelé národa našeho, kdykoliv
ta která vláda vídeňská rozhodne se urov
nati nějak spory jazykové a národní v ze
mích českých.
Starý německý ten trik spočívá v tom
že vyškolení političtí kejklíři němečti strhnou
nesmírný nářek nad utrpením Němectva zdej
šího, ze všech stran prý námi ohroženého
vládou zrazovaného, načež pak začnou vá
šnivě vyhrožovat svou zoufalou
sebeobranou a zastrašovat rozhodujíe
kruhy zkázou říše i trůnu, kdyby jen dost
málo mělo býti vyhověno »zpupným, neopráv-
něným a nebezpečným požadavkům Čechův«,
neřku kdyby oslyšány býti měly známé » spra-
vedlivé, jedině k míru a spáse říše vedoucí
požadavky Němcův zdejších« —: »Národ-
nostní rozdělení Čech, co největší
národní autonomie Němcům, —
rozdělení vrchních státníchi
zemských úřadů v Čechách dle
národnosti, německá vnitřní i vně jší
úřadní řeč a výhradně němečtí
úřadníci a soudcové pro něme-
ckou zemi v Čechách« . . ., jak to
právě formuloval pro Chomútov bývalý ně-
mecký ministr krajan p. Prade. —
Ano, neprchádali jsme ani o zblo, když
jsme pravili předevčírem na tomto místě
»Chomůtovský sjezd Němců má za úče
zakřiknout a zastrašit vládu
Beckovu, aby ve svou chysta nou
předlohu jazykového zákona
pro Čechy nepojala již ani toho nařízení
Stremavrova, dle něhož aspoň ve vněj
ším styku se stranami jsou veškeří sou
dové a političtí úřadové v Čechách povinni
přijímati a vyřizovati podání česká tak dobře
po česku jako německá po německu. Cho-
můtovský sjezd ten má donutit vládu, aby
vydědila a vyhnala jazyk český z celé těměř
třetiny zněmčených Čech jako psancel«.
Čechův
Němcův
Němec
Beckův
Čechy
7
article
Doslova to potvrdil včerejší »Pragen
Tagblatt«, an o významu a duchu odbytého
sjezdu toto pověděl;
»Jeden duch, jedna vůle ovládaly toto
shromáždění: všickni Němci v Čechách jsou
odhodláni brániti svého duševníh
práva na existenci(!!) veškerou
silou, odmítati svorně všeliké bezprávnéa
posupné vpády do německého jazykového
území a ochrániti německé soudce před zná-
silněním (!). — Po chomůtovském
sjezdě jest velmi nepodobno
k pravdě, že bude návrh jazyko-
vého zákona vládního předlo-
žen v té způsobě jaké dosuď na-
byl, nýbrž musí býti ještě po
změněn, ježto se nedá najiti
žádný poslanec německý, kter
by hlasoval pro zákon neulzná-
vající uzavřeného německéh
území.« —
Což prohlásil také za všeobecné h
potlesku v Chomůtové pověstný K. Her
mann Wolf, když se vysoptil proti »bez-
mezné arroganci Čechů«, která záleží v tom,
že prý »opovažujeme se« žádati na Němcích
v Čechách, aby uznali státní právo českého
království, anebo požadovati rozšíření právo-
moci sněmu českého na veškeré školství
soudnictví v zemi — když se zběsile vyzuřil
proti našemu Národnímu divadlu, že chce
k oslavě císařova jubilea uspořádat ve Vídni
několik českých her, čehož prý však praví
»Němci nestrpí, ani kdyby měla téc
krev« — německý ten výtečník ohlásil pak
ministerskému předsedovi Beckovi: »Němei
mohou přijati pouze takový ja-
zykový zákon, bude-li v něm nepo-
píraná platnost uzavřeného něme-
ckého územi jazykového bez
podmínečně uznána.« Jinak, při nej-
menší dvojsmyslnosti, anebo kdyby něme-
ckým soudcům, zamítajícím česká po-
dání, mělo býti i jen vlasu zkřiveno, sáhnou
prý Němci k nejostřejším zbraním proti
Beckovi, jako druhdy proti Badenovi.
Němec
Wolf
Čecho
Beck
Baden
Čechy
český království
Vídeň
Pragen Tagblatt
8
article
»Dnešní náš sjezd jest přípravo
k boji. Pokládám za inemožné, aby
při smýšlení Čechů a vlády došlo té doby
k nějaké zákonné úpravě otázky jazykové.e
Bouřný potlesk odměnil, dle referátů něme-
ckých listů, paličskou řeč Wolfovu. A řeči
ostatních? Chebského Karga, B ach-
manna, Eppingra, Schreinera byly
rovně tak mělké, jako sočivé; žádný z uve-
dených řečníků neohlížel se za mák na pří-
měří ministerským předsedou Beckem —
»od obou stran snažně vyžádané« — ale
všickni je rušili a protrhovali jako o závod,
velebíce chebské soudce za to,
že neuznávají platnostStremay.
rova nařízení a pobádajíce je, aby jen
dále neohroženě odmítali česká
podání a vůbec češtinu od prahů »něme-
ekých soudův«, že mohou býti při této své
zákonné oposici bezpečni záštitou všech ně-
meckých poslancův do jednoho.
Dr. Karg zapovídal vládě, aby se ne-
opovážila jmenovat nástupcem odcházejícího
presidenta vrchního zemského soudu krá-
lovství českého snad Čecha dra. Pantůčka;
toť prý by bylo »nejkrutější urážkou Němců«.
Čecho
Wolfův
Eppingr
Schreiner
Beck
Pantůček
Němec
9
article
Článek XIX. státních základních zákonů jest
mu pouhým dýmem — »pouhou poňkázkou
na budoucnost.« — Za to proslulý historik
německý p. prof. Bachmann koří se před
»historickým právem«, jež způsobilo během
dvou staletí po bitvě bělohorské germanisu-
jící absolutism vídeňský, zava-
dějící němčinu do všech úřadů císař
ských v zemích českých: Co staletími se
osvědčilo, toho prý se má Rakousko držet.
úřadní němčina jest nejsilnějším svorníkem,
držícím říši Habsburků pohromadě a proto
státu věrní Němci se za ni bijou »prot
mdlobné, neb snad dokonce ne
přátelské vládě« i jsou odhodláni,
případě nutnosti, Čechy i vládu co nejne-
šetrněji potírat. —
Všeněmec dr. Déger hrozil odepřením
německých daní vládě Beckově, která prý
vždy jest Čechům k službám, ale Němce ke
zdi tlačí. (Potlesk o volání »Heil !«) Pan dr.
profesor
Bachmann
Němec
doktor
Déger
Čecho
Rakousko
10
article
Eppínger jako právník nesmrtelně se bla-
moval svým opáláním stokráte vyvráceného
německého tvrzení, že prý zemský jaz yk
český není jazykem v zemi ob-
vyklým, svým neuznáváním plat
nostijazykového nařízení Stre-
mayrova, ale za to uznáváním
pověstného nařízení Claryova
ze dne 14. října 1899 a »erlassu« Kindin-
grova jako pramenů práva jazykového v Če-
chách i na Moravě. Celou řečí svou jen
zuřivě udával české soudce a české úřadníky.
že prý se opovažují svémocně a proti-
zákonně užívat češtiny ve vnitřním jed-
nání úřadů a soudů, což prý Němce strašlivě
ohrožuje v jejich bytu národním. což prý
otřásá veškerým právním cítem obyvatelstva
a podkopává úctu k zákonům atd.
Rozumi se však, že nemohl uvésti a ni
jediného zákona, který by stanovil
němčinu za výhradní jazyk vnitřního úřado-
vání a zapovídal soudům i úřadníkům če-
ským užívati vlastního jazyka rodného. —
Charakteristickým byl též výkřik dra. Schrei-
nera: »Německý sedlák chce být ovládán
a souzen po německu!« Jako by někdo
v tom německým sedlákům bránil.
Němec
Morava
Stremayrův
11
article
Také on jako Wolť pochybuje, že dojde
k nějakému zákonu jazykovému: »Zde stojí
voda a oheň proti sobě, dva živlové, již se
nedají spojit. Zásadu dvojjazy čnost
pro Čechy nemohou Němci nikdy
uznati a budou se proti ní vždy co nej
prudčeji vzpírat.« — Na to přijata tato n
stoudná resoluce:
»Shromáždění v Chomůtově poslanci atd
.... prohlašují zavedení vnitřní ho
českého úřadního jazyka při c. k.
soudech a úřadech v Čechách za s vévol
stojící v odporu s platnými zákonnými usta-
noveními i nařízeními i nemohou jinak, než
v naprosto nečinném přihlížení vrch. úřadů
v zemi, jakož i vlády vůči tomuto z lořád-
nému počínání spatřovati zanedbávání po-
vinného dozoru k řádnému a zákonnému po-
stupu právní péče a státní správy v Čechách
Shromáždění vzdávají nejv řelejš
uznání německým úřadnikům v Čechách,
kteří dovedou nejsvědomitější vykonávání
svých úřadních povinností podle zákona
spojiti se zmužilým osvědčováním svého na-
cionálního smýšlení a nezlomným vytrváním
na svých místech za nynějších poměrů
v Čechách vykonávají svou nacio-
nálnl povinnost. Pro vyrovnání obou
národnosti v zemi, má-li vésti k výsledku.
jeví se nevyhnutelným proveden
národnostního ohraničení so ud-
ních okresů ve všech směrech.e
Důkladněji nemohli věru už páni Němc
roztrhat a zničit Beckem vyžádané
»příměří« v Čechách, než učinili
touto resolucí a celým tím chomůtovským
odbojem svým. Avšak nejen po příměří,
ale vůbec po chystaném jazykovém
zákoně a smiřovačkách všakých je veta,
vděk nezkárané zpupnosti a nesnášelivosti
vyhýčkaných nenávistníků vlasti a národa
našeho.
Němec
Beck
Čechy
12
article
Tragedie Ivovská.
Tragedie Ivovská.
Atentáty na panovníky a členy různých
dynastil, na hlavy demokratických států a ze-
jména celé hekatomby povražděných ruskýeh
státníků a vyšších i nižších orgánů ruské vlády
za posledních let přitupily již do některé mlry
cit ošklivosti a rozhořčení nad samosoudy tohoto
hrozného druhu, takže zprávy o novém atentátě
13
article
se přijímají jako věc souzená nebo jako výkor
trestající, ale slepé spravedlnosti. A přece nej
novější politická vražda, jejíž obětí se stal ha
ličský místodržitel, hrabě Ondřej Potocki, vzru-
šuje neskonale, vzrušuje zejména každého my-
slicího Slovana, poněvadž oběť vraždy, její při-
čina a osoba zločincova se vymykají z dlouh
řady politických vražd, zaznamenaných v po-
sledních letech ve sloupeích časopiseckých.
Atentát lisabonský dal se vysvětliti rozporem
mezi králem, hovícím despotickým choutkám
svého prvého ministra a utlačovaným národem
vražedné útoky na ruské ministry, gubernátor
a podřízené jich orgány jsou výsledky osvobodi
telného hnutí, jež se vyrodilo v revoluční boj
Tu i tam stojí na jedné straně státní moc a na
druhé straně lid.
V tragedii lvovské hr. Potocki padl sic
také jako nejvyšší politický úřadník v zemi, ale
tragická vina jeho nespočívá v lom, že by
představitelem určitého stáťního systemu.
nýbrž že i jako místodržitel byl representantem
polského nadpráví v Haliči a smrticí střela
řízena byla rukou příslušolka strany ukra-
jinské, tedy člena národa ruského, jenž s
v Haliči citi potlačeným: Neupírajíce lvov-
skému alentátu nikterak významu politického
shledáváme konec konců přece, že posledním
důvodem, který Sičynskému vnutil do dlané
vražednou zbraň, byl dávný národnostní spor
halíčských Rusů s Poláky.
Potocki
Slovan
Sičynský
Rus
Polák
Halič
14
article
Hr. Ondřej Potocki sám nikdy politick
nevyníkal a nebyl také nikdy vůdcem politické
strany krakovských stančíků, nýbrž jen řadovým
jejím vojákem. Mezi stančíky vynikal jen uroze-
ností a velikým bohatstvím a jen pro tyto sve
vlastnosti postaven r. 1901, když se ustavoval
nový haličský zemský sněm, jako zemský mar
šálek v čelo zemské samosprávy a po dvou
letech po pádu místodržitele hr. Lva Pininského
vymohli polští konservativci, kteří tehda měli
ještě rozhodující slovo v polském kole, že jich
stoupenec jmenován mistodržitelem a hlavou
politické správy zemské. Hr. Potocki, jenž s
dřive nezabýval politickou správou a neměl tedy
předběžných zkušeností, zaujal svůj nový vysoký
úřad vlastně jen jako representant pol-
ské šlechty, kdežto skutečná politická správa
v zemi zůstala v rukou starých polských byro-
kratů v místodržitelství i na hejtmahstvích.
Potocki
Hradec
15
article
Hr. Potocki, dav si vnutiti úřad míslo
držitelský, vyhověl jen nátlaku svých přátel
z krakovské konservativní strany a hlavní jebo
snahou bylo, míti, pokud je to v úřadé tak od-
povědném možno, svatý pokoj. Proto vydal
oběžník všem politiekým úřadům, v němž vy-
žadoval přesné, i k obyvatelstvu ruskému
úplně nestranné úřadování; proto i na sněmě
ve svých proslovech nejednou — a věříme, že
upřímně — nabádal ke klidnému soužití obou
národností v království haličském. Ale po
dojmem rozumných slov nevyprchal starý kva
z polské byrokracie, jež svůj úkol viděla v
službách velmožným pánům a v tlumení osvo
boditelného hnutí v lidu ať polském nebo ru-
ském, a většina politiekých úřadníků haličských
úřadovala za Potockého dle staré, navyklé ša-
blony, jako za jeho předehůdců. Nebylo sic
v poslední době již tolik nešvarů volebních, jak
za dávnějších let, ale byly i při posledních sně
movních volbách nesprávnosti, násill, opůt tekla
krev — polská i ruská, a když hledán vinnik.
ukázáno bez náležitého rozmýslu na vrchníh
šefa politické správy, ačkoli místodržitel svou
Potocki
Hradec
16
article
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . sa B k
odpeledni
. . . nalk
Ve šlialkách na venkovš-
ranní číslo. . . . . . . . 10t
odpolední . . . . . . . . 4 k
Inserát
platí se hotově napřsi.
Přečplacení a inserty přijímá sdminl-
slrace v Marianské ulici č. s.
Tam nacházejí se těk rodakne
Ulskárna a ezpodice „Národnich Liste“
Bukoplay so navracejl
17
article
hodností jen kryl nesprávnosti a nezákonnosti
svých podť zených, vlastních vinníků
Při posledních sněmovních volbách přibyla
k hořkostem v táboře ukrajinském ještě nová.
V četných ruských okresích voličové se odvrá-
tili od kandidátů ukrajinských a volili Staro-
růsy, kteří již před volbami projevíli ochotu
vyrovnati své spory s Poláky po dobrém. Po-
měrný neúspěch strany ukrajinské, poměrné ví-
tězství rusko národní strany zapsáno v táboř
ukrajinském opět na vrub místodržitele a tu
vývstal z tábora poražených mladík, jenž se
pokládal za oprávněného mstitele a vystřelil
vražednou střelu na hr. Potockého jako před-
stavitele panujícího v Haliči polského národa.
A tak hr. Polocki padl vlastně obětí jednoho
z čelných vnitřních sporů mez'slovanských, těch
neblahých sporů, které už půl století maří
všechny pokusy o svornou obranu všem nám
společných zájmů, o společné odrážení bez-
ohledných útoků všem nám společného nepřítele.
Polák
Ruska
Potocki
Halič
18
article
Pro srbsko-bulharský spor o národní pří-
slušenstvo několika vesnie celá Makedonie jest
už po lela zbrocena slovanskou krví: pro ju-
stament starčevičovců, kteři nechlějí Srbům při-
znati právo na zvláštní národní jmeno, Chor-
vatsko nemůže se vyprostiti z drtivého objetí
Maďarů; pro spor rusko-polský v říší carově
Prusko smi beztrestně vyhlazovati Poláky v Po-
znaňsku; a pro domácí spor haličských Slovanů
padá mladý muž, janž si nepřál ničeho vřeleji,
než aby Rusové i Poláci žili klidně a šťastně
vedle sebe a mezi sebou.
A přec musí nastati jednou konec této
mezislovanské anarchie, z niž jen my máme
škodu, kdežto našim odpůrcům přináší hojnou
kořist. Myslící slovanské hlavy musejí na konee
se přesvědčiti, že chceme-li v závodění světo-
vých národů uhájíti své existence jako Slované,
musíme nechati sporů o tom, jak se kdo z nás
jmenuje, jakým písmem píše, jak se modlí
k bohu, ponechávajíce každému slovanskému
kmenu, aby se doma zařídil, jak sám uzná za
nejlepší, varoval se pouze jednoho? aby nerušil
rozvoj druhého slovanského národa.
Srba
Maďar
Polák
Rus
Slovan
bůh
Makedonie
Chor
Prusko
19
article
Tragedie lvovská, již odsuzujeme jako lidé,
ale zejmena jako Slované, může býti novou vý-
strahou nejen pro Halič, nybrž i pro šechino
Slovanstvo, kam povedou naše věčné spory,
jestliže ještě v čas nenalezneme pro ně vhod-
ného léku. Kdo šlape právo jiného, nenabývá
tím nových práv, nýbrž budí si nového ne-
přitele. Statky hmolně i duševní nejen u jedno-
tlivce, nýbrž i u celých národů mohou, zdárně
vzrůstati a rozkvétati jen v záři paprsků, jež
šíří kolem sebe spravedlnost.
Tclegram y:
osv Vrah před atentátem.
Ze Lvova, 13. dubna. (K. k.) Útočníkův
bratr byl zapleten do procesu proti ruským
universitním posluchačům pro přepadnutí univer-
sitní auly ve Lvově a spáchal před nedávnem
samovraždu.
Den před atenlátem neopustil
Miroslav Sičynský svůj byt. Teprve
večer odešel do kavárny. V den krvavého činu
odebral se k ruskému kolegovi z university,
prose ho, aby mu zapůjčil černý kabát. Jak se
zdá, koupil si Browningův revolver už dřive.
Poslední okamžiky místodržitelovy.
Ze Lvova, 13. dubna. (K. k.) Umírající
místodržitel učinil před svou smrtí některým
důvěrně známým osobám prohlášení o své po-
Slovan
Sičynský
Browningův
Halič
Lvov
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Atavismy
Historka z Kaira. Napsal dr. Jaro F Ia š n er.
„Semiramis“ byla již v plném trysku z pří
slavu domácího, když druhé zvonění volal
k breakfastu o polednách.
Modrooká, zlatoplavá paní Dollie Steven
nepopíratelný typ sličné Angličanky, se skrom
nou elegancí upraveně, seděla na palubě zadí
vána v seznam spolucestujících.
„Msr. et Mme Kohn.“ (Lehýnké zakašlání.
„M. et Mme. de Chlopowski.
„Karamboch Bej et trois de famille.“ (Pa
trně harem.)
„M. le baron Kasperlzwang.“ (Snad n
z „Tafelrunde“ !)
„M. le professeur dr. Streng.“
— Streng — zde! — Na štěstí většina byla
již v jídelně. Dollie vykřikla skoro svůj údiv
Úetyplný sleward hlásil pokrytý stůl a Mrs. Ste-
vens hned použila toho k žádosti, aby jí posadil
k diner po bok prof. Strenga. Steward ujistil.
že se vynasnaží.
K diner — bylo na štěstí tiché meře —
přišla většina paré. Evening dress, smoking, de-
koletáže, lakové střevíčky. Dollie jedla trochu
nervósně polévku, když v pravo od ní usedl
úplně obolen, čtyřieátník v bezvadném večer-
ním úboru, v zlatých brejlích, trochu prošedi-
vělý. „Jsem profesor Streng“ — s úklonou se-
daje hovořil — a velmí lichoti mi přání dámy
neznámé, po jejím boku býti umistěnu.
Dollie nepřišla do rozpaků. „, „Steward mne
tedy prozradil? Tím líp. Jsem Mrs. Dollie
Stevens —“na
Profesor nedočkavě vpadl: „Dé Stevens.
autor monografie v Amenhotepu II. ?“
„ „Autor či autorka práce té je Mis D-ora
Stevens, sestra měho zesnulého chotě, starš
učená dáma, k. níž na návštěvu do Caira právě
jedu. A právě ona často vás jmenovala jako
autoritu v šelbě klinového písma a znalce egypl
ského pravěku“
„ A tak, Mrs. Stevens — prohodil s úsmě-
vem učenec — si přála mne seznat jako kurio-
situ . ..“
Semiramis
Dollie Steven
Angličanka
Kohn
Chlopowski
Kasperlzwang
doktor
Streng
profesor
Steward
jítkoletáž
Dollie
Stevens
Amenhotep
Mrs
Kairo
21
article
„„ a““, pokračovala klidně Dollie jím po-
čatou periodu, sloužíc si volně stewardem jí po-
dávané páté de macearoni — „ „slyšet z jeho
vlastních úst něco bližšího o Menephtovi, fa-
raónu, jenž prý zahynul v rudém moři pronásle-
duje Israele, a jehož mumie zatím v loni prí
byla agnoskována ...“
„S největší radostí posloužím svým drobten
vědění. Zejtra. Po snídaní —“
Dollie chvátala připojita „ „Jsem nezpůsobna
a ruším pokojný požitek výborného diner. Přijt
mám vděčně pozvání na zejtřejší výklad!“
Zábava trochu vázla. Dollie se odebrala
brzy do své kabiny, Streng se uchýlil v kuřárnu.
Modré oči anglosaské racy! Není národa, jenž
by měl tak suverénně nádherná zreadla duší.
Krásou, útvarem a výmluvností!
Profesor se zamyslil. Byla to úvaha etnu-
logieká? Zcela lehýnké, příjemné mrazení jím
prochvívalo, vzpomněl-li Dollina pohledu. Hlou-
pé staromládenecké parestesie, zabručel. A pře-
ce, projelo mu myslí, proč přišla vstříc? Fa-
raoni ! Haha!
e rt
Zapálil si doutník a pustil se do čtení
tlusté Laihy „History of lower Egypt. by H.
Smith.“ Ale místo hlav princezen viděl stále
bohaté zlatoplavé kadeře nad nízkým římským
čelem a oči barvy lesních fial .. . Zavřel knibu
a šel do kajuty. Ulehl a — běda — on, muž
vědy, jal se snít ...
Krása
Hla
H Smith
Izrael
Histor of lower Egypt
22
article
Po snídani uvelebili se v křesla na palubě
Byl vlažný den, trochu pod mrakem, a z dál
byl víditelný úzký pruh země jako tmavomodrá
linie, pobřeží Italie nad Brindisi.
„Devět let ležela mumie v museu Cairav
svých obalech. Nalezl ji M. Loret v Thebách
v kryptě Amenhotepa. R. 1907 v červenci pro
fesor Eliot ji obnažil. Byl jsem při tom a čeka
jsem, že uvidím výraznou tvář, prozrazující vůli
ne-li umíněnost a neoblomnou pýchu vládcovu
Nebyl jsem sklamán. Ač z rukou uloupeno byl
drahocenné žezlo, patrně před dvěma tisíci. lety
asi, rysy tváře v pravdě jsou královské. Vysoké
čalo, orličí rázný nos, úzké, pevně sevřené rty
hranatá dolní čelist. Reknete snad: mumie,
změny... Pohledte na mumii Ramsesa dru-
hého, vládce za doby prodání Josefa; intellekt
a vznešenost vládce je tu, ale shovivavost.
vulgárního cos, kompromisního rovněž.“
Mrs. Stevens naslouchala bedlivě. „Souhla
síte, profesore, s jeho tyranismem Israele?“
Streng se zahleděl mlčky v dálku.
Amenhotep
Eliot
Josef
Mrs
Stevens
Brindisi
Izrael
23
article
Dollie se zasmála hlasitě: „Jste opatrný
Já řeknu přímo: lituju, že se mu nepodařilo za-
držetí ve jhu a v zemi kmen, který pro vlastní
utrpení jen a na škodu jiných národů unikl vy
hynutí . ..
Profesor paloironicky se zeptal: A Kristus
„ „Kristus byl by poslán býval božským
určením, či osudem, jak jmenovati to chcete
stejně . ..
Streng hleděl dáti rozhovoru mírnější spáu
„Víte-li pak, madame, v jaké řoči Kristu
kázal?“
„ „Soudím, že hebrejsky!““
„Nikoli. Aramejsky. Již za jeho dob byl
lebrejština mrtvým jazykom.
Hovořili dále o faraonech, moderním Egypte
a Dollie mezi řečí se zeptala, jde-li pro nové
objevy dolů. Téměř smutek, cosi sensitivního,
nezvyklého vážné líci vědátora, změnilo jeho
„Jedu pouze do Caira, na týden asi. Dom
nomobu odpočinout. Cesta mořem a několik dn
v Egyptě bez práce mi poslouží... Cítím, že
jsem unaven, že jsem obětoval svému povolán
nejlepší mládí a nyní jsem osamělý. Čím je m
jméno, profesura a uznání? Ano, smějte se jen,
jsou taková královská mumie živoucí . ..
„ „Nesměji se, profesore!“ " Podala mu s po-
Kristus
Krist
Egypt
Cairo
25
article
hnutim ruku, kterou déle podržel a náhle a váš-
nivě políbi.
Mrs. Stevens se zarazila. Utrhla podanou
ruku od úst jeho a pod malichernou záminkou
se odebrala do své kabiny.
Večer před příjezdem do Alexandrie pro-
fesor dr. Streng po obvyklém šampusu rozchodu
vyznal se paní Stevensové z lásky své k ní
z touhy, aby se stala jeho ženou. Mrs. Stevens
téměř podrážděně odmítla a dodala: Bude m
to dobrou školou, nejit vstříc žádnému muži.
Jste všichni stejni. Přes veškeru superiórní inte-
ligenci a kulminující eivilisovanost v otroctví
starých instinktů samečka. Smutné vítězství at-
vismu!“
Mrs
Stevens
Streng
Alexandrie
26
article
Streng beze slova s hlubokou úklonou se
vzdálil, jako by byl dostal ránu bičem. Byl první
časně ráno při vjezdu do Alexandrie na nohou
a »dešel nepozorovaně z parníku. Arabovi, jent
mu přišel vstříc a chtěl dáti na dráhu k rych
líku do Caira zavazadla, sdělil polichu: „Mla
fiš! Bukra.“ (Ne dnes. Zejtra.)
O týden později vraceli se oba účastníei
zmíněné jízdy zpět do Evropy. Steward, netuše
přihodivší se vády, usadil je opět u jabule podle
sebe.
Profesor Streng byl korektně zdvořilý. N
tváři jeho sousedky byla vepsána únava. Oe
pozbyly síly výrazu a modré kruhy je vroubí
je činily umdlenými a vpadlými.
„ „Neviděla jsem vás v Cairu, profesore
Byl jste snad v Heluanu?“ “ otázala se mez
jídlem nedbale.
„Byl jsem tu i tam, ale nové objevy v kata
kombách Alexandrie mne brzy přivábily zpátky
Steward
Streng
Alexandrie
Evropa
Cairo
Heluan
27
article
Bydlil jsem v Ramleh, abych ušel neveselé spo
lečnosti v městě...
„ „Neveselé společnosti?“
„Což jste neslyšela o krisi roku 1907
Úžasný bankrot, zaviněný spekulací pozemků
nesolidní, spekulací na burse „on margin“, kles
nutí cen úpadkem bank v N. Yorku, je černým
obrovským ptákem z báchorky, jenž sedí s roze
střenými perutěmi nad Alexandrií a jeho drápy
jsou citelny ve všech vrstvách společnosti. Mla
lidé, kteří nedávno měli svůj automobil, jsou
vděčni za nabídnutou cigaretu dnes .
„ „Bydlila jsem s tetou v idyllickém zátiš
a tak —“u.
Profesor obrátil se o půl úhlu k Dollie
upřel na ni pronikavý pohled, opakuje bez
děčně: v idyllickém zátiší.
Hluboký purpur se rozlil po celél tváři dámy
oslovené.
Až ke konci diner nepromluvili oba slova.
Téže noci začal hvízdat severák, povlovn
vzrůstal a příštím večerem se rozpoutal v bouři
Jakoby rukou titanů smrště vln házeny na bol
parníku zavodňovaly palubu, bily ustrašujícím
údery v okna kajut, ba prorazily jedno oknoji-
delny, takže malý zbytek ušetřených nemocí
mořskou s hrůzou se omeziti byl nucen na n-
řárnu a dámský salon.
Dollie
Alexandrie
28
article
O půlnoci začly se ozýval každých pět mi-
nut smutné zvuky mlžného rohu. Nikdo snad
nespal. Náhle loď se začla chvít jako zděšený
neb raněný oř drobnými, ale prudkými otřesy
Po chodbách zmatené pobíhání. Po palubě těžké
kroky námpřníků. Parník stanul.
Co se děje? Mrs. Sterens vběhla profesoru
téměr v náručí. Streng klidný nabídl jí rámě a
uvedl ji do kuřárny zcela osamělé! Dollie se
nepřemáhala skrýt své zoufalství.
„Jsme ztracení, vím to,“ děla, „loď je po-
rouchána a záchranné čluny by byly smeteny
do vln za minutu. Odpusťte mi, nejsem hodna
snad uni toho, ale miloval jste mane ..
„ „Proč ne hodna odpuštění, madam?či
ono idyllické zátiší . ..
Dollie nelkala. Ale po bledé tváři slza z
slzou kanuly. „Nechci s hříchem na duši umřít.
Slyšte a mějte slitování.
Ve zmatený ruch ustrašených cestujících,
ve hvízdání vichru a řev dn, signály důstoj-
níků zněla Dollina zpověď zrozená úzkosti přen
smrti v sluch Strenga. Líčila pochybené man-
želství první, muže-starce, jemuž nebyla nikdy
Víc než dcerou, zápasy proti pokušení a pád
před málo dny v Cairu.
Sterens
29
article
Pád hluboce ponižující, neb jejím milen-
cem se stal Arab, krásný brutální svěžestí a silou
těla syna lidu, svůdný svou smělostí. Neboť ne-
byla ona první anglickou dámou „Světa“, jíž
Aehmed svou aírickou zhavostí nahradil spleen
v lásce synů Albionu ...
Vešel doktor lodi a uklidnil novou zvěstl.
Lodní šroub ztratil jedno z křídel a voda vniká
do kanálu poškozením ligna sancta. Signalována
rakotami blízkost jiné lodi. Není nebezpečí, neb
Candia je v dálce 15 mil (asi 11/ hodiny).
Vyšli na palubu. Červený a zelený signa
blížící se jiné lodi mlhou prosvital.
„Odpustil jste mi, profesore? A — máte
mne ještě rád?...“
Streng se usmál. „ „Láska nepodléhá kursu
moře a rozmarů ženských:
Atavismus — nemám práva soudit. Ale pro
manželství se nehodím, sestárl jsem v posledním
čase e — léta!... Hle, maják krétský ...“