2
masthead
V Praze, ve středu dne 25 července 1900.
Praha
5
masthead
slás sv talean
6
article
Tia ranní a odpol. Histy
prodplácí se
v Prazo v admlnistrael
sa měsic . . . .
na čtvrt leta. . . . l. G K —
s dvojí donáškuu
na pebrte
na čtvit leta
. 7 K 50h
ve dlialkich
a měsíc . . . 2 K 30 h
na e Poštou:
na čtvrt. lata
s dvojí zšěsilkou
na měst
na čtrrt leka
7
article
Svatba či nový převrat?
Svatba či nový převrat?
Na jihovýchodě evropském počíná pře-
stavování kulis. Nejprvé počalo v Rumun-
sku, kdež posavadní národně-liberální mini-
sterstvo padlo a na vrch se dostala koalice
konservativců a junimistů. Konservativní
strana v Rumunsku vždy se pokládala za
stranu, jež se snažila království rumunské
oddáliti politiky trojspolkové, za jejíhoz
čtvrtého člena podunajské království nejed-
nou bylo vydáváno. Ovšem upozorňovaly
politické kruhy zahraničné, zvláště berlínské,
že vlastní příčinu pádu ministerstva Canta-
cuzenova sluší hledati v lonské neúrodě, jež
stihla Rumunsko, ve přiostřené tím tísni ho-
spodářské a prudkém vzplanutí protižidovské
akce, jež hlavně se soustřeďovala ve vypoví-
dání židů — bez příslušnosti státní.
Budiž jakkoliv, tolik jest jisto, že od-
stouplá vláda rumunská zůstavila po sobě
poměry ne valně utěšené; finance státní po
zbyly naprosto své rovnováhy, zemědělství,
zvláště krajů lonskýmí suchy postižených.
octlo se na pokraji úpadku, obchod a ostatní
živnosti pak z příčin právě uvedených silně
poklesly. I kdyby tyto vnitřní příčiny samo-
jediné byly rozhodly o změně ministerstva
v Rumunsku, nedalo by se odděliti od mi-
nulosti jeho faktum určitých sympatií zahra-
ničných, čímž v očích lidu nehody vnitřní
splývají v jedno se směrem politiky zahra-
ničné a takto zasahují, ať přímo ať nepřímo,
do poměrů zahraničných vůbec.
Rumun
Rumunsko
8
article
Nejen tato změna v Rumunsku, ale
nedávné krvavé selské bouře v některých
krajích knížectví bulharského naznačovaly
že stam dole« v zemích balkánských politi
cké ovzduší přesyceno jest politickou elektři-
nou, nemluvě ani o opětujících se připadech
a přepadech albánských, jež od hranic čer-
nohorských počínaje vyskytují se až hlubok
do Makedonie.
To měli jsme na mysli v jednom z po
sledních článků svých na tomto místě, když
jsme vyslovili své přesvědčení, že věci za
hraničné soustředují na sebe všecku pozor-
nost ve Vídni, připouštějíce co chvíli mimo
řádné překvapení.
Dostavilo se dříve, než se mohlo tušiti
Jest jím známý již manifest krále srbského
Alexandra, kterýmž oznamuje sice národu
srbskému jen rozhodnutí svého srdce —
jež však nápadným způsobem
účinkuje na posavadní držitele
moci v Srbsku jako dobře mířena
rana do kuželek.
Není a nebylo nijakým tajemstvím, že
vlastním rozhodujícím činitelem v Srbsku byl
králův otec, bývalý král Milan, generalissimus
srbské armády a spolu chráněnec politiky
trojspolkové na Balkáně.
Mohlo se ovšem za to míti, že od roku
1897, kdy nastalo tak zvané sblížení Ra
kousko-Uherska a Ruska ve věcech balkan
ských, činnost místních balkánských veličin
pozbyla všeho významu. Nebylo tomu tak
V Srbsku v době oně provedli pověstný
ostudný soud proti předákům radikální strany
a ač veřejné mínění veškeré téměř Evropy
skutek ten odsuzovalo — interessovaná po-
litika neůstupně setrvala na zničení postiže-
ných národních srbských vlastenců a poli-
tiků. Bylo veřejným tajemstvím, že to byla
Alexandr
Milan
kousko
Rumunsko
Makedonie
Vídeň
Srbsko
Balkán
Rusko
Evropa
9
article
spolu odveta bývalého krále Milana vůdcům
opposice, jež odhodlaně stála proti němu.
Milan a domácí i cizí rádcové jeho
dobře tušili, že »zájem dynastie Obreno-
vičův« toho vyžaduje, aby král Alexandr.
jenž zatím dosáhl již skorem 24 let (v srpnu
t. roku), byl zasnouben dle přání jejich,
nemá-li dílu jejich vzniknouti v budoucí
choti Alexandrově nový nebezpečný nepřítel.
Ač namáhal se Milan všemožně, nevěsty
vhodné pro Alexandra nikde nenašel,
ať kdekoliv zaklepal; a tlento nezda
dle všeho skutečně se stal o sud-
ným moci Milanově. Král srbský
Alexandr rozhodl se zatím dle touhy srdee
svého sám pro jednu z bývalých dvorních
dam královny Natalie, jež prý zároveň se
vrátí do Bělehradu. Zpráva o tomto roz-
hodnutí Alexandrově uvedla všecky figuriny
na srbském divadle z rovnováhy: nejen mi-
nisterstvo, jež Milan řídil jako na drátkách
(a jež k němu poslalo do Karlových Varů
zvláštního posla, aby se ihned vrátil a krále
Alexandra od jeho úmyslu odvrátil), ale
i generalissimus srbské armády sám v zdal
se své hodnosti a již druhého
dne (21. t. m.) královským úkazem, uve-
řejněným v úřadním listě, král Alexan d
tuto demissi přijal a odstou-
pení Milanovo takto zároven
všemu národu i vojsku oznámil
Zbavil se tedy král Alexandr svým
snubním manifestem všech, kdož za
něho vykonávali dosud moc pa-
novnickou.
Milan
Alexandrův
Alexandr
Milanův
Bělehrad
Karlová Vary
Alexany d
královna Natalia
10
article
Bývalý král Milan sám kvapil z Karlo
vých Varů, kdež ho zpráva o zasnoubena
Alexandrově došla a odkudž i svou demissi
jakožto generalissimus podal — do Vídne.
kdež až dosud mešká a v interviewech
tamním žurnalistům své překvapení i rozhor-
lení nepokrytě projevuje. Takověto oblašo-
vání nespokojenosti Milanovy prozatím ovšem
nic neznamená; a ostatní zajímavější část
jeho pobytu vídeňského zůstává dosud za-
halena v tajemství. Jen to se proslýchá, že
z Vídně Milan se odebere do Pešti, kdez
vlastně vždy růd meškával.
Zbývá nyní jen zodpovědění otázky
co se bude díti v Srbsku? Dle telegrafických
zpráv prý někteří srbští generálové odepřeli
účastniti se utváření nového ministerstva
j. setrvávají na straně Mila-
nově. Vše závisí tudiž na tom, zda přívr
ženci Milanovi ve vojště srbském budou míi
dosti odvahy a smělosti, projeviti svůj odpor
proti zasnoubení krále Alexandra i ve formě
činné, t. j. způsobí li po případě vnitřní
nepokoje a bouře. Milan asi sám není si jist
skutečným stavem věcí v Srbsku, a proto
tam nespěchá, vyčkávaje patrně vývoj dal-
ších událostí.
A tato stránka zasnoubení krále Alex-
andra s paní Mašinovou jest to, jež dodáva
poměrům v Bělehradě mimořádné důleži-
tosti, ana znamená, že prozatím král Milan
a politika s ním pracující utrpěla »vnitřním
vývojem věcí srbských« citelnou porážku.
V tomto smyslu pak byl by manifest krále
Alexandra jen další vlnou onoho politického
proudu, jenž teprve tyto dny smetl minister
stvo rumunské.
Milan
Alexandrův
Milanův
Mil
Mašinův
Vídeň
Pešť
Srbsko
Bělehrad
Karla východ Vary
Alex
11
article
Kulisy na jihovýchodě se přestavují.
IX. sjezd lékařů a přírodozpytců
polských v Krakově
dne 22. července 1900.
(Pův. zpráva » N. L.«)
el
Druhý den sjezdu započal slavnou mš
v krásném kostele mariánském, kterou slouží
krakovský biskup, jenž s vlídnou tváří žehna
polským lékařům k jich práci. Charakterisuje
velká zbožnost většinu Poláků. Bylo to pěkné
podívání, když sešedivělí mužové různých vě
poklekli a žehnal jim kníže biskup krakovský
Po mši odebrali se všichní členové sjezdu do
městského divadla ve Špitálské ulici a vlastní
sjezd započal. Krakovské městské divadlo,
v němž právě vystupuje italská společnost,je
velice pěkné a úhledné divadlo prol menšt
město. Není nikde žádných velikých ozdob, ale
všude je viděti účelnost a vhodnost. Vzpomně
jsmo si při prohlížení divadla na to naše dlouho
již přemýlané a stále ještě v nedozírné dálce
se nalezajíci — druhé české divadlo. Mohlo by
býti tak jako to krakovské. Má však i toto di-
vadlo jednu velkou vzáenost: krásnou oponu
od Matiegky, kterou spustili na naší počest večen
v divadle. Dělá mohutný dojem. Na jevišt
ustrojeno bylo presidentské křeslo a o stupen
pod ním křeslo referentů a řečníků. Rázem
devátě hodiny vstupuje na presidentské křeslo
prof. dr. Kostanecki a otevírá sjezd vzpo-
mínkou na VIII. sjezd v Poznani, kterému ne-
přála pruská vláda živola a děkuje kollegům
z Poznaně, již téměř všecky sjezdové práce
předem byli vykonali. Zve zákaz ten památným
v dějinách civilisace. Nebyli by byli polští lékař
ani v Poznani nedělali ničeho jiného, než šli z
ideály vědy a za dobrem všelidské humanity.
Polák
Matiegka
profesor
doktor
Kostanecký
Krakov
Špitálský ulice
Poznaň
městský divadlo
12
article
První sjezd lékařů a přírodníků byl konán
v r. 1869 na podnět Hadriana Baranieckého.
jehož jméno je spojeno na věčné časy s pol-
skými lékařskými a přírodovědnými sjezdy. Ko
naly se sjezdy ty v době, kdy věda stoupala
stále výš a výše. V bádání tom nezůstaly
polští pracovníci pozadu a mají proto právo
pracovati společně se všelidskou rodinou.
Přednášející probírá povšechně pokroky
všech věd přírodních, které převrátily názory
všech předešlých věků a dotýká se hlavn
bádání biologického, vyrostlého z prací a úsili
fysiky a chemie. Dnes víme mnoho o tom, co
jest a co znamená život zvířecí. Odkrytím
buňky jako základu všeho života, nastal ve
vědě lékařské docela jiný směr a jiná práce.
Bádání na buňce a o buňce vodlo také k tomu,
že nalezeny byly buňky bakterií a že vznikla
nová věda bakieriologie, která převrátila cel
snažení se a všecky výklady v lékařství. Dne
pracuje věda lékařská docela na jiných základech
nežli jindy, dnes nejčastěji slyšíme okřídlené.
správné a pravdivé slovo, že věda lékařská.
znajíe původce nemocí, nestará se jenom o jich
léčení, ale předem a ponejvíce řídí své snahy
za tím účelem, aby člověk byl chráněn pře
nemocí a dožil se co možno nejvyššího věku
v plné síle a svěžesti, aby takovým způsobem
jeho práce co nejvíce a co nejděle sloužila
lidské společnosti. Věda za dnešních dnů nedá
se uzavříti do pracoven jednotlivců nebo jedno
tlivých národů, nýbrž stává se pomocí tisku
každý objev majetkem všech národů. Je tedy
věda vlastně mezinárodní, ale učenec nemá býli,
jak často se hlásá mezinárodním, nýbrž má se
starati jako syn toho kterého národu o to, uby
jeho národ co nejčastěji a co nejmohutněj
Baraniecký
13
article
objevoval se přičiněním jeho, příčiněním učence
na poli práce všenárodní. Tím dobude se ná-
rodu, z jehož synů pochází učenec, slávy a
o národu tom bude mluviti svěl, poněvadž jeho
synově dali všelidské vědě nové poznatky
výzkumy.
Národ polský má četně učenců, pracujícíe
na poli přírodovědném a je jako takový re-
spektován na poli práce všelidské.
O pokroku a vývinu této práce přírodo
zpytné a lékařské nejlepší důkaz podávají sjezdy
polských lékařů a přírodozpýtců. Devátý nynější
sjezd nezůstane pozadu za svými předchůdci
bude znamenati opěť krok na nivách polské
tím také všesvětové vědy.
Podporovatelem polské vědy je cícař a král
rakouský František Josef I.
Při těch slovech povstávají všickni shro-
máždění a provolávají císaři slávu.
František
Josef
14
article
Professor Kostanecki jmenuje potom čestně
předsedy a místopředsedy sjezdu: professory
dry.: Baronowského (Varšava), Hoyera
(Varšava), Nenckého (Petrohrad), Chodoun-
ského a Maixnera (Praha), Radzi-
szewského (Lvov), Niementowské h
(Lvov), Sielského (Lvov), Znatowi cz
(Varšava), Gajkiecza (Varšava), Szumana
(Toruň); čestnými sekretáři: dry. Cie-
chanowského (Krakov) a Zieliúskéh
(Varšava) i postupuje místo své zvolenému před-
sedovi sjezdu celého prof. dru. T. Duninov
z Varšavy. Ten krátkými slovy dékuje za poctu
a uděluje slovo purkmistrovi krakovskému panu
Friedleinovi, jenž v několika vlastene-
ckých větách vítá účastníky, dostavivší se z blízka
i z dáli a přeje pracím sjezdovým všeho zdaru.
Po něm ujímá se slova dvorní rada a rektor
krakovské university professor právnické faknlty
dr. Zol1 blahopřeje polským lékařům a přírodo-
zpytcům, na sjezdé shromážděným, k vykonané
práci na poli vědeckém toho národa neštěstím
stíhaného, jenž přes všechen zlý svůj osud do-
vede se v práci všelidské dobře uplatniti, takže
cizina mluví o něm s respektem a uspokojením
nad vědeckými jeho pokroky. Blahopřání své
přednáší jmenem jagellonské university i jmenem
akademie věd v Krakově, jejímž je presidentem.
Kostanecký
Hoyer
Maixner
Szuman
Zieliúskéh
doktor
T Duninov
Friedlein
Zol
Varšava
Petrohrad
Chodouny
Praha
Radze
Lvov
Toruň
Krakov
Niementowský h
akademie věda
Baronowský
Nencký
Sielský
Znatův cz
Gajkiecza
15
article
Vlastenecká tato řeč byla hojně aklamována.
Mistodržitolský rada ze Lvova p. dr. Jose
Merunowicz mluví jmenem místodržitelství
a ministerstva vnitra, nejvyšších to orgánů zdra-
votních v zemi a v říši. Vzpomíná, že sjezd
chce zabývati se také otázkou léčení a zamezo-
vání souchotin a pijáctví i vřele mluví o zá-
sluhách dvorního rady prof. dra. Jordana, jehož
munificenci a na jehož podnět vznikl v Krakově
krásný park Jordanův. Potom ujímá se slova
děkan fakulty lékařské v Krakově p. prof. dr.
Jakubowski jmenem fakulty a jmenem
ministerstva osvěty i dotýká se prací všech
fakultních professorů, jimž leži na srdci pro-
spěch vědy polské i vědy všesvětové. Snaží se
se všech sil, aby ze synů polské vlasti vycho-
vali zdárné syny vlasti i dobré učence, již
jdouce do polských zemí, mají hlásati a hlásají
slávu university jagellonské, jejímiž učni byli.
Dvorní rada proť. dr. Jordan,
předseda spolku lékařů v Krakově, vítá kollegy
ze všech hončin polských, slovanských a i zá-
mořských zemí a volá sjezdu všechen zdar
úspěch.
Po formalitních těchto řečech vystupuje n
řečniště professor chemie petrohradské univer
síty, v celém světě známý dr. Neňcki, jenž
obral si za thema své slavnostní řeči: »Přišt
V drobném prodejíi
sanní číslo o sobě . . . za Sh
sdpola lní
. na lb
ve slislkich na vonkoví
ranní číslo. . . . . . . . 10
sdpoledul
. . . . . . . sh
Iusera ty
plali se hotově rapřed.
Fředplacení a inserty přijímá sdminí-
strace v Marianske ulici č. 3.
Tam nachizají se tě1 redskc
tiskáras a szpedice „Národnich Lista“
kakopiny se nevracsti.
doktor
Jose Merunowicz
profesor
Jordan
Jordanův
Jakubowský
Neňcký
Národnich List
Lvov
Krakov
Marianske ulice
spolek lékař
16
article
(budouef) úkoly biologické chemie«. Přednáška
jeho byla události dne. Objevitel euximů v chemii
a znatel této nauky velice bystrý i světoznámý
způsobem snadno srozumitelným mluvil o nej-
poslednějších hranicích lidského bádání. Za úkol
vzal si život a smrt buňky; mluvě o živé, la-
bilní a mrtvé bílkovině. Probral, z jakých nej-
menších částeček skládá se hmota a pojednal
o organisaci těchto nejmenších součástí, jíž se
život a jakost hmoty projevuje. Organisace tato
způsobuje mnohé síly, objevující se denně v při-
rodě. Mluvil o magnetismu, elektřině ald.
Mrtvou bilkovinu čili její rozklad známe,
živá bilkovina neliší se téměř od mrtvě. A kde
je tedy život? Nevíme! Opravdový vědec nesmí
však resignovaně dle tohoto »nevime« se říditi
a snad nepracovati. Rozluštění otázky života
snad bude přenecháno příštím věkům a proto
řádný pracovník na vědeckém poli nesmí ani
také vyřknouti slovo: »Nebudeme věděti!« De-
jiny lidského vědění a poznání mluví o doeela
jiných zkušenostech.
Volalo se ve vědě často »ignora bi-
mus« (»nezvíme to!«), ale přišla třeba krátká
doba, že resignované toto slovo zaměnilo se ve
vítězné: »víme to !«
Dříve hrobově tiché posluchačstvo propuklo
po posledních slovech Neňckého ve volání slávy
velkému vědátorovi a salvy potlesku nechtěly
ani ustati.
Po Neňckým mluvil starý professor, nesto
kliniků polských dr. Baranowski: »O boji
proti tuberkulose«. Nebudeme citovali
jeho zdlouhavě přednášenou řeč, která neobsaho-
vala ničeho nového a co je čtenářům tohoto
listu velice dobře známo. Jedná se stále o léčbě
tuberkulosy a domníváme se, že olázce této
daří se v Haliči stejně jako se jí daří u nás
v Čechách.
jítjin
Neňcký
doktor
Baranowski
Halič
Čechy
O boj
17
article
Němečtí badatelé po způsobu anglických
řekli velké slovo: »Tuberkulosa dá se léčiti
všude, jen je-li poskytnut nemocnému klid, do-
statek dobré výživy a dostatek vzduchu.« Ile-
slem tím vyvolána sanatoria pro plicní nemoci
v Německu, poněvadž se chce v těchto ústavech
skýtati lidem, již nemají ani klidu, ani do-
statek výživy, ani dostatek vzduchu, všechny
tyto nutné požadavky zdárného léčení tuber-
kulosy.
S požadavky německého nynějšího učent
o léčbě tuberkulosy musí se však jednati opa-
trně. Za 4 neděle nebo 3—4 měsíce se tuber-
kulosa nevyléčí. Příznaky se jenom uklidní
proto nesmí rozumný medik volati stále a stále
s enthusiasmem: »Sanatoria jsou jedině rozumnou
léčbou tuberkulosy . ..« To říkáme my, jimž
nelibí se to veliké nadnášení německých my-
šlenek o léčení souchotin; pan prof. dr. Bara-
nowski, jak je stár, je pln ještě německého
enthusiasmu. O tom svědčila celá jeho dlouha-
tánská, dvouhodinná řeč. Nového — opakujeme
to ještě jednou — neřekl pan professor docel
ničeho. Na shromáždění, které bylo velice ne-
trpělivo, bylo znáti, že je rádo, že starý pán
skončil své výklady. Potom jsme vyslechli
telegramy. Jeden byl také z Čech. Dr. Prei-
ninger, redaktor »Lěkařských Rozhledů«,
vzpomněl si na povinnost, která měla ovládati
všecky kruhy českých lékařů a přírodozpytců.
Telegram jeho zněl: »Nemoha se pro úřadní
povinností vzdáliti a tedy sjezdu se zúčastniti,
přeji jednáním mužů o vědu zasloužilých plného
a trvalého zdaru. S výrazem plné úcty dr. Prei-
ninger.«
Více z Čech nepřislo. Češůí přírodozpytci
profesor
doktor
Bara
Dei
Německo
Čechy
19
article
Mezi Číňany.
Mezi Číňany.
Theorie politické mívají mnohdy podivné
důsledky. Kde kdo uznává, že Číňané měl
právo opříti se evropské »civilisaci«, jež v po
sledních letech nepokrytě směřovala k roztrhán
jejich vlasti, ale ihned se moudře připomíná
že dlužno rozhodně odsouditi páchají-li se
v boji za právo ukrutnosti a násilí na nevinných.
Jakoby kterákoli revoluce byla bývala humann
a dbalá spravedlnosti, jakoby »civilisovaný-
dav, jehož náruživosti jsou vzbouřeny, počínal
si jinak, než činští »boxeři« — odečteme-li ro-
mantické zprávy, fabrikované v některých ví
deňských a berlinských redakcích. Zodpovědnos
za všecky hrůzy revoluce padá na ty, kdo ji
zavinili, kdo způsobili výbuch náruživosti, jejž
ovládat nelze nikomu.
A jest vskutku zázrak, že vzpoura vypukla
teprve teď, neboť podle souhlasného líčení ne-
stranných pozorovatelů chovala se hrstka Evro-
panů a Američanů vůči čínskému obyvatelstvu
způsobem takovým, že by toho nesnesl žádný
národ na světě. Zajímavé obrázky této »civili
sační« činnosti podává ruský inženýr V. Doro-
ševič na základě vlastních zkušeností.
Ve Vladivostoku — praví — jakožto in-
ženýr při stavbě mandžurské dráhy najímal jsem
činské dělníky. Čiňané se prostodušně usmália
tázali se: »Nejste taškáři?«
To byla vždycky první otázka Čiňanů
k Evropanům a toto špatné mínění žlutého ple-
mene o běloších zakládá se na zkušenostech.
Na dalekém východě uslyšite častěji, že ten
neb onen kapitán vzal na loď několik set Či
ňanů, aby je dopravil do určitého činského pří-
stavu. Avšak loď jeho plula směrem docela
jiným. Ale co na tom! Cestovné bylo Číňany
zaplaceno napřed a nebožáci vysazeni na břeh
v jakémkoli přístavu.
Číňan
Evra
Američan
Evropan
Vladivostok
20
article
Takovéto vypravování vyvolává hlučný
smích. Nikomu ani nenapadne uvažovat o tom,
co si počnou oni nešťastní Číňané, daleko o
eíle své cesty, opuštěni, oloupeni, bez pomoci,
jako slepá koťata. Vždyť jsou to jen Číňanél
V Nagasaki na americkém parníku »China«
ohledáváno lékařsky 500 čínských »kuli«, ubí-
rajících se z Činy do Ameriky. Ve městě pano-
vala tehdáž epidemie neštovic a moru. Lodní
lékař, ještě zcela mladý, ohledával na palubě
Čiňany a zástupce kapitánův seděl opodál se se-
znamem jmen Čiňanů. Lékař ohledal žlázy krční,
podpažní a tříselné, vyfal ohledanému Čiňanu
políček a jal se ohledávati dalšího. Tato lékař-
ská manipulace mne překvapila, i tázal jsemse
lékaře, jaký účel mají tyto políčky. »Abych ne-
musel pokaždé volat »zdráv«. Zástupce kapitá-
nův, když pleskne poliček, udělá ke jmenu v se-
znamu kříž, což znamená, že je zdráv,« vykládal
lékař. Ale ještě pěknější bylo, když loď připlula
do San Franciska. Na lodi panovaly neštovice
a každodenně házeny do moře mrtvoly Číňanů.
Číňan
Nagasaki
China
Amerika
San Francisko
21
article
»Kolik osob zemřelo?« tázal se přístavní lékar
při zdravotní prohlídce. »Ani jediný člověk a 5
Číňané,« odpověděl kapitán.
A víle, že u osadních pluků jsou v obyčeji
honby na Číňany? Možno to dokázat fakty, ale
nikdo nebude žádati důkazů, poněvadž — je to
v osadách všeobecně známo. Vojáci osadních
pluků a Evropané jdou do lesů, skryjí se po-
blíž osamělých stezek a usmrcují odtud zákeřně
putující tudy Číňany, jimž ulupují vzácné koření
»šenšen« a »panta«, jež Číňané jako drahocenný
lék dopravují ze severních končin na jih. Honba
na lidi jest v osadách mnohem častější, než
honba na tygry; ukáží vám zámožné lidi, kteří
si získali blahobyt takovýmito honbami.
Řeknete, to jsou obludy, ale Evropa posílá
těmto nešťastníkům nejen zhovadilé lidi, posílá
jim též misionáře, kazatele, lídi obětavé, nadané,
bohaté! Počínají pomocí bližnímu a zakládaj
nejprve nemocnice, většinou dětské. Přijímaj
nemocné dítky, ošetřují je pečlivě a laskavě.
Chudá Čiňanka, žena dělníka, žebračka, jež na
celou domácnost má tři neb čtyři kopejky denně,
vidí svoje nemocné dítko čisté, umyté v postýlce
pokrytě sněhobílým prostéradlem, zdá se jí, že
tak spí toliko děti mandarínů, dítě dostává po-
krmy, o nichž se mu ani nezdálo — hotová
strava bohů. Matka jest jak u vidění. Dítě její
se uzdraví, sesili, jest veselé, krásné, jako nikdy
před tím.
A jestliže tolo dítě, poslechnuvši hodného
obětavého »bratra« aneb hodné obětavé » sestry«.
sepne ručky a opakuje po nich modlithu nezná-
mému bohu, jenž je zachránil, způsobí, že se
i matka stane křesťankou, plna lásky k těm,
Číňan
Evropan
Evropa
22
article
kdož děcko ošetřovali, ve své vděčnosti jest duše
její přístupna jejich slovům, jejich naukám. Ne-
ní-liž to nejlepší náboženství, kde bohatí zabývaji
se tím, podporovati chudé? Nepoznala-liž to na
vlastní oči? Nepocítila- liž to, více než na sobě,
na svém dítěti?
A teď představte si následující obraz: muž.
jenž zůstává věren náboženství svých oteů,
žena — křesťanka — proselytka, dvojnásob
křesťanka, neboť nikde není oddán tak náruživě
náboženství, jako proselyté. Muž i žena, každý
považuje druhého za ztracena. Vše, co on po-
važuje za dovolené, zákonně, mravné, jestjí
hřichem. Co jemu jest svato, jest pro ni blu-
dem, hrozným, zkázonosným. On ji považuje
za zločinně nevěrnou, poněvadž zradila víru
předků, ona jej považuje za zaslepeného, do-
mnívá se o něm, že kráčí ve tmách. A když
se sejdou k večerní modlitbě, jež je věnována
vzpomínce na předky, modli se k nim muž
jako ke světeům, žena oplakává je jako ztra-
cené hříšníky. Muž věří, že jeho předkové
jsou v nebi, žena je přesvědčena, že jsou
pekle. A tak jest síce o křesťanku více a též
o jedno zničené štěstí manželské víc. Jet
rodina, v niž se vloudily svár, fanatické, nábo-
ženské nepřátelství!
23
article
Vězte, že při vraždění cizinců ubíjejí Číňené
nejprve missionáře, páli je, věší je. To proto,
že nikdo nesnáší tolik vnitřních roztržek, tolik
nepřátelství v nejsvětéjší — v rodinu, jako
právě missionáři. Missionáři, provozujíce pro
pagandu hlavně mezi ženami, rozrušují činskou
rodinu a Čiňané považuji to za nemravnost
Rovněž považují za lháře lidi, kteři praví, ze
bůh Evropanů káže milovati všechny lidi jako
bratry, kdežto Evropané nakládají s Číňany jak
se psy
Víte něco o místnostech, kde se kouř
opium? Žádná krčma, kde prodávají kořalku
ubsinth nebo whisky, nemůže býti porovnávána
s tímto ohavným brlohem. Velmi úzkou ko
morou, kde sedí majitel krčmy, dostanete sede
temné místnosti, jedva osvětlené několika ma-
lými lampami. Na širokých lavicíeh leží nepo
hnutě strnulí lidé s matnýma, bezvýraznýma
očima, s bledými, jako voskovými tvářemi.
Ruce a nohy jsou studené, spocené. Připomíná
to spíše umrlčí komoru, než místnost pro zá
bavu, jest příšernější, než panoptikům s odpor
nými voskovými figurami. A všeobecně jes
známo, že Anglie a Francie mají ohromný zisk
z tohoto národního neštěstí, z této bídy-
Ano, je to neštěstí, bída. Kdybyste jen
slyšeli přízvuk, s jakým spořádaný Číňan pro-
náší: »Je to hodný člověk; bohužel oddal se
kouření opia«. Je v tom plno smutku, starosti
soucitu. Tak mluví se toliko o nemocných,u
nichž není naděje na uzdravení.
A Angličané a Francouzi, provozující obchod
s opiem, otravující a demoralisující obyvatelstvo,
považují tento obchod za nutný, takřka za
hrdinství. Pravíť: »Kdož ví, snad bude Evropa
na nás vzpominati jako na svoje zachranitele.
Missionář
Evropan
Číňan
Angličan
Francouz
Anglie
Francie
Evropa
24
article
Snad že zabráníme vpádu barbarů, snad že za
chráníme evropskou civilisaci před mocným žlu-
tým plemenem. K. blahu a bezpečnosti naš
civilisace musí býti toto plemeno oslabeno
vysíleno.« Věru, ryze křesťanský to výklad
Dlužno doznati pravdu: Evropa hraje nejodpor-
nější úlohu krčmáře, úlohu traviče Číny
Oho! Vždyť my Evropané neprodáváme
v Číně pouze opium! Vždyť přispíváme v této
zemi k rozvoji obchodu a průmyslu! — Ano,
ale průmysl vzrůstá, evropské peníze zaplavují
Čínu proto, že tam je práce levná, že se tam
za práci neplatí skorem nie. Číňan je skromný.
spokojí se málem, tím, čím by v Evropě nebyl
spokojen poslední žebrák. A my Evropaně pla-
tíme těmto dělníkům tak málo, aby do smrii
zůstali žebráky, ochotnými pracovati z hladu za
několik grošů. Tento průmysl, jenž vzkvétáa
každým. rokem vzrůstá, obohacuje cizince. Ale
čeho zanechává zemi, domorodcům? Pohledněte
na ohromné služné, jež berou Evropané v Čině
a srovnejte je s bídným grošem, jenž se platí
Číňanům za jejich obrovskou úmornou práci
Každý londýnský nebo pařížský pobuda jde do
Číny, aby se obohatil a žije tam skvěle
v přepychu.
My Evropaně pěstujeme nejtemnější stránky
veřejného živola čínského, podporujeme úplat-
nost mandarinů, poněvadž máme z ní prospěch
pohrdáme lidem a koketujeme s mandariny
lichotíme jich ješitnosti, pořádáme pro ně slav
nosti, obdarováváme je, abychom měli možnost
vyssávati lid. Mandarin — toť vše! Každý pod
nikatel jest v najlepším poměru s mandarinem.
A kdo kdy myslil na dobrý poměr s lidem
Kdykoli Evropané vešli ve styk s činským lidem
Věra
Evropan
Číňan
Evropa
Čína
25
article
osvědčili se krutými, nemilosrdnými despoty. —
»Tento lid musíme držet pevně,« toť názor
Evropanů na Východě. Toť názor nejen obchod-
níků, ale též evropských residentů, kteří háji
jejich zájmy. Dlužno hájit vážnost Evropanů.
»Vážnost!« Jaké bídáctví, jaké nestvůrnosti lze
tímto slovem zastírati. »Vážnost« počíná tam,
kde končí spravedlnost, pravda a logika.
Kdykoli je nespokojen s Čiňanem — děl-
níkem neb úřadníkem — žádá Evropan manda-
rina, aby vinníka »příkladně« potrestal. A Číňané
nepotřebují teprve hledat »příkladné« tresty, nej-
lehčí z obvyklých trestů byl by v Evropě pova-
žován za barbarský! Bez vyšetřování a soud-
ního řízení, jen na pouhý dopis Evropana dá
mandarin sevřít vinníku hlavu do prkna. Je to
trest hrozný. Třeba býti Číňanem, aby bylo
možno snésti takováto muka. K tomu je třeba
lidu naskrze prosyceného trpělivostí, aby se po
týdnu s hlavou v prkně dovedl ještě dobrácky
usmívati. Tak se usmívají Číňané mluví li s Evro-
pany, aby osvědčili svoji zdvořilost.
Evropan
Číňan
Evropa
26
article
Číňané málo si váží svého života, toť pravda,
Jejich náboženské názory činí je netečnými vůči
smrti. Avšak bezpochyby přece jen mají raději
život. Rozsudky smrti nad Číňany na žádost
Evropanů jsou v Čině všední událostí. Přihodí
se plenění, násilí, přepadení a Evropané žádají
příkladné potrestání vinníků. Ale kde nalézti
vinníky, když zmizeli? Mandarin chytí prvního,
jenž se mu dostane do ruky, a Evropan řekne:
»Ano, to je on!« — tím spíše, jelikož Evropanu
všichni Čiňané zdají se velmi podobni. Není to
anekdota, je to faktum. Mandarin se táže, kolika
hlav je třeba, aby se upokojily pobouřené city
Evropanů. »Stači, dám-li postínat deset osob?
»K čemu deset? Vždyť můj dům přepadlo
toliko šest osob !e
»Pro mne za mne, tedy šest.«
Druhého dne ráno přivedli šest osob na
tržiště. Nařídili jím, aby klekli, což učinily
s resignací rýze asijskou. Pacholek katův na-
táhl cop odsouzencův do výše a kat hlavu
srubne. Za šest minut padlo sest hlav. Kaluž
krve. Kapky krve postříkaly dav, hromady ze-
leniny a ovoce. A Evropané kouříce cigaretya
hledíce na toto divadlo, praví lhostejně: »Jaké
to barbarství!« A jiní stojí tu s momentkami,
fotografujíce popravu, aby svým sestřenkám
v Evropě poslali památku. U každého ku-
Číňan
Evropan
Evropa