ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 50c06f70-726e-11dc-a299-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 26 celkem · entity: person 57, place 19, org 2, work 4
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNI LISTY
3 masthead
24. července 1900. Číslo 202
4 article
v tom směru předpisů, nutno proto otázku tuto řešiti dle povahy její. Právo určité osoby k nástupnictví na trůn jest nepopíratelně právem veřejným v s ub- jektivném smyslu, poskytujíc ji dle ústavy práva nástupnického. S hlediska řádů ústavních příslušného státu jest ji právo toto uděleno dle povahy své v zájmu cel- kovém, v interossu monarehie, nikoli jen v zájmu jediné její vlastním, jako tomu jest při právech soukromých. Toto právo veřejné přisluší ji j a ko členu svazku státního a členu rodu ke vládě ústavou povolaného, nikoli jako jednotlivci — jak bývá zase jen při soukromém právě. Z obou těchto důvodů nelze oprávněnému sub jektu práva jeho se vzdáti, jinými slovy: ve- řejné právo jest zároveň povin ností veřejnou čili právo ku vládě za- hrnuje povinnost vlásti, které nelze se vzdáti bez souhlasu činitelů zákonodárných. Dle toho renunciace jednostranná státoprávní účinnosti nemá; jest změnou posloupnosti trůnní a proto nutno při ní splniti podminky, jichž vyžaduje změna ústavyl Od theorie nebývá ku praksí daleko. Jes známo, že sněm uherský činil státoprávní ná- mitky proti renunciaci krále Ferdinanda v roku 1848. Nynější ústava uherská také obsa huje v tom smyslu positivní ustanovení; prav totiž čl. zák. 3. 1868 v 8 3.: »Ku pojištění práv země pro budoucnost ustanovuje se, že každé eventuální vzdání se trůnu má se státi se zvláštním uvědoměním Uher a s jejich ú stav- ním souhlasemi« Jinou povahu má však renunciace arci kněžen obvyklá před jejich provdáním;tu členství jejich v domě panujícím a tím způso- bilost nástupnická pomine již jejich s ňatkem s členem rodu jiného, takže renunciace tato, jak dovozují Pružák a Sei dller, má ráz jen rodinně deklaratorní, nikoli státoprávní.
Ferdinand Uhry
5 article
Dosud mluvil jsem o posloupnosti trůnní a souboru otázek s ní souvisejících ve smyslu zásadních vět všeobecného prá v státního. Zbývá promluviti o tom, jak tytéž poměry v říši habsbursko-lotrinské; skládající se z » krá- lovství a zemí na říšské radě zastoupených« a zemí koruny uherské, upraveny jsou práv em positivním. Postoupnost trůnní upravena jest prag matickou sankcí, kterou cisař Karel VI. nejprvé (19. dubna 1713) přednesl v tajné radě a jež potom sněmy všech zemí habsburských byla přijata — sněmem českým dle data akcessní listiny dne 16. října 1720. Jest zajímavo, že tento velmi důležitý zá- kladní zákon státní jest zákonem zemským Pragmatická sankce li pbená e 1. prohlásila všecky dědičné země habs- burské jako celek nedílný spojený osobou dědičného panovníka, čímž vytvořila ze zemí habsburských dosud jen personální unií spojených nový státoprávní útvar unie reální; n i 2. rozšiřila dalekosáhle dosavadní řád posloupnosti v domě habsburském tím způ- sobem, že v případě vymření mužského kmene, dědícího dle zásady prvorozenství, mají na trůn nastoupiti jeho ženští členové a to nejprvé Marie Terezie a ostatní dcery Karlovy, pak dcery Josefa I., potom deery Leopolda I. s po- tomstvem obého pohlaví a konečně i ostatní liníe rodu, při čemž muži před ženami maj následovati.
Karel Marie Terezia Karlův Josef Leopold
6 article
Co do právní povahy přijetí (akcesse submisse) pragmatické sankce stavy tehdejším a právních toho důsledků pro dnešní poměry dlužno rozeznávati 4 skupiny zemí. Tehdy byly pod žezlem habsburským spo- jeny země koruny české, země koruny uherské a tak zv. dědičné neb domácí země rakouské (alpské); k těmto třem skupinám příbyla sku- pina zemí po roce 1720 nabytých, totiž Haliče Bukoviny a Dalmacie. Nelze pochybovati, že pragmatická sankce před akcessí stavů zemských měla povahu zákona domácího; jako takový mohla tvořiti nové a měniti staré řády posloupnost v tak zv. domácích zemích rakouských, jež byly patrimonium, vlastnictvím domu habsbur ského, jím mohly býti zastaveny, rozděleny nek s jiným státem spojeny. Tam arcivévoda vlád- noucí nebyl obmezen pravomocí stavů zemských jako v zemích koruny svatováclavské a svato- štěpánské. Kdežto ony země byly státem patrimo- nialním, který často býval mezi jednotlivými dědici dělen, byly země české a uherské státy fideikomisními, kde vladař byl omezen právy stavů, jako druhého spolupředstavitele držitele suverenity státu vždy nedílné ho kde dědičnost trůnu omezována a doplněna byla volbou krále, zvláště pro případ vy- mření rodu vládnoucího, vyhrazenou stavům.
Dalmacie Halič Bukovina
7 article
Sankce pragmatická byla podstatnou z mě- nou v Čechách a Uhrách platného řádu po- sloupnosti, neboť právo vvolby krále bylo ji značně zúženo. Dle článku A. 1. Obnoveného zřízení zemského z r. 1627, ze zlaté bulle (Karla IV. z r. 1348) a jiných hlavních práv a řízení v jejich pravém a nezfalšovaném smyslu dosti svěllé jest, »že stavům a obyvate- lům království tohoto volení krále dříve nepřináleží, leč by žádného více dědice z královského kmene, rodu, semenaa krve mužského neb ženského po- hlaví, před rukama ani v očekávání nebylo«i tento zákon Karlův byl však stavy českými vy- kládán (Kalousek: České státní právo str. 241) tak, že není-li mužských potomků, jen neodbytá a neprovdaná dcera králova může na trůn nastoupiti. V Uhrách pak až do 18. století vůbec byla trůnní posloupnost jen na mužské potomstvo omezena. Následkem toho nebylo by bývalo v Čechách a Uhrách právního důvodu ku rozšíření trůnní způsobilosti na Marii Teresii resp. její potomky a linie shora uvedené, pročež císař Karel VI. předložil sankci pragmatickou sněmům uvedených zemí ku přijetí. Již tento fakt dokazuje, že král český nemohl z vlastní moci provésti změnu posloupnosti trůnní a že měla-li pragmatická sankce jako domácí zákon nabyti povahy státoprávního aktu v če- ských a uherských zemích bylo nutno vymoe souhlas sněmů. mos
Karel Iva Karlův Kalousek Marie Teresie Karel VI Čechy Uhry
8 article
Devotní ton mluvy akcesse stavovské. z něhož Ulbrich snaží se dovoditi, že usnesen sněmu českého nebylo úkonem právotvorným berouc prý jen na vědomi zákon stanovený vlastní právomocí císařovou, projovuje nejvýš zvyklost mluvy tehdejší k panovníku. Ostatně celý rámec práva ústavního, z něhož akcesse vyrostla a jehož se dovolává (jak obnov. zřízení zemského tak i zlatě bully), i patrná snaha cisařova, nepřetržitostí právní zajisti rodu svěmu nový titul k rozšířené posloupnosti i terminy v ní užívané (»proposice«, »akcesse« dokazují lichost námitky uvedené. Ostatně i říjnový diplom mluví o »přijetí« pragmatické sankce stavy. Kdežto tedy pragmatická sankce zavazovala domácí země rakouské již jako zákon do- mácí, nabyla v zemích českých a uherských státoprávní účinnosti teprvo souhlasem sněmů, jež tento domácí zákon svou akcessí učinily zákonem ústavním, jednostranně neměni- telným. Pro země prvé byla pragmatická sankee novým zákonem konstitutivním, pro domácí země rakouské přijelí její stavy tamním- jen deklarovalo, co vládce z vlastní moei byl oprávněn stanoviti. Co do čtvrté skupiny zemí později k říš připadlých uvádí se v theorii státního práva. že řády o posloupnosti trůnní, té doby v ríš platné, samy sebou na ně byly rozšířeny tim spíše, že země ony v době přivtělení spadly pod absolutní vládu panovníků tohot Z uvedeného plyne měrou dostatečnou, že v zemích koruny české (a o to tu běží) a zemích uherských posloupnost trůnní nemohla býti upra- vena a měněna jednostranným aklem a indi- viduální vůlí královou, ani domácími zákony rodu panujícího a že v tom se pránic nezmě- nilo ani sankcí pragmatickou.
9 article
Poměrů těchto nedotkla se nynější ústava prosincová z r. 1867 ani obsahově — o otázce trůnní posloupnosti vůbec se nezmiňujíe — an co do kompetence, ježto neuvádí úpravu trůn ního nástupnictví mezi záležitostmí ile § 11 stát. základního zákona ze dne 21. prosinee 1867 č. 141 ř. z. říšské radě vyhraženými, takže dle § 12. téhož zákona jsou tu kompetentní vy- hradně sněmy zemské. Co do dřívějších t. zv. domácích zemí ra- kouských zavedení ústavností od r. 1860 i ústava z r. 1867 ovšem způsobily, že od té doby ku eventuální změně sankce pragmatické souhlas sněmů zemských neměl by jako dřive ráz jen garanční a deklaratorní, ale byl by ústavně ne zbytným projevem representativních sborů k úpravě úvedené změny povolaných; totěž plati obdobně v zemích později k říši přibylých. Pragmatická sankce platí tedy jako zá kladní zákon ústavní celé monarchie habsbursko-lotrinské, jsoue před ním, třeba ni- koli jediným pramenem právním pro instituei ol g trůnní posloupnosti.
10 article
Dle toho dlužno tedy řešiti otázku, poku nerovnorodé manželství vylučuje děti v něm zrozené z posloupnosti trůnní. Pragmatická sankce resp. její přílohy lit. A—H mluví sice o man- želství zákonném, mluví o liberi et descentes legitimi, o legitímae feminae, o zplození při- rozeném (vyloučena adopce), ale nikdeo rovnorodosti. Zemská zřízení a české právo vůbec neznaji tohoto obmezení způ- sobilosti. Známy jsou naopak případy sňatku králových, jež dle názorů práva německého jistě by byly nerovnorodými, leč přes to děti z dě- dičnosti trůnní nevylučovaly (manželství krále Jiřího z Poděbrad). Duchu českého práva by spíše vlastní úctyplný názor ku ženě bez roz- dílu stavovského. Žena sňatkem zásadně » šlechtila se po muži« t. j. přijala jeho stav. Dle Všehrda byly selky, měštky, šlechtičny i králová při zá- pisu věna do desk označovány bez rozdílu jen slovem »panl«.
Jiří Všehrda Poděbrady
11 article
Charákteristickým jest ustanovení práv zem- ských: »Kdyby vinníka trest stíhal a cn se utek ku ženě své a ta ho objala neb rouchem svým přikryla, nemá od ní vzat býti, ani které žalost trpěti. A také když by se utekl před královů česků, také odtud nemá vzat býti, ale pokoje požiti.« Zásadu nerovnorodosti vyslovují nepopíra telně domácí zákony panujícího rodu, leč t a to ustanovení domácích řádů sankcí pragmatickou vyslovena a potvrzena nebyla. Jest ovšem pravda. že pragmatická sankce mluví o »pacta familiae«. leč jen potud, pokud z nich odůvodnitl se má způsobilost ženských členů k trůnnímu nástup- nictví a nerozlučnost svazku zemí habsburských. V tomto směru dovolaném staly se tedy domác zákony součástí ústavního práva na- šeho, leč nikoliv ohledně předpisů o rovno rodém sňatku. V tomto směru naopak ze znění akcessní listiny stavů českých lze dodukovati že pragmatická sankce uznávala dosavadní před pisy resp. obyčeje českého práva, jež r ůz nění sňatků královských v rovnorodé a ne rovnorodé neznaly. Stavové čeští, přistupu jíce k sankci pragmatické, vyslovili totiž očeká- vání, že císař Karel VI, zachová dosavadn obyčeje a řády zemské v platnosti zvláště pak odvolávali se na disposici otee Karla VI., cisařo Leopolda z 2. září 1703, jež na uvedené obyčeje a řády se odvolává. Ježto tato disposice jako příl. B. k pragmatické sankci byla připojena a s ní výslovně přijata, byly tim uznány i ony obyčeje a řády zem ské, jež nerovnorodých sňatků neznaly.
Karel VI Leopold otee Karel VI
12 article
Nelze tedy souhlasiti s názorem, v česk vědecké literatuře projeveným, jakoby pragmati- cká sankce předpisy o nerovnorodém sňatku mlčky byla přijala. Nehledě ani k daleko- sáhlým důsledkům, k nimž by tento názor o přijetí »tacito consensu« vedl, neboť pak by stejně mohlo totéž býti tvrzeno i o jiných usta- noveních domácích řádů ve směrech, o nichž ústava ustanovení nemá žádného nebo pochyb ného — mohlo by toto přijetí mlčky předpoklá dati se nejvýš tam, kde právní řády dosa vadní neodporují zásadě mlčky přijaté. Na prae- cedenci sňatku Ferdinanda Tyrolského s Fili- pinou Welserovou nelze pro země české a uher- ské se odvolávati; byla-li nerovnorodost sňatku onoho překážkou suecesse v domácích zemích rakouských, bylo to zcela správno, ježto země tyto, jak uvedeno, byly patrimoniálním státem, kde předpisy zákonů domácích měly plnou platnost a účinnost samy sebou — země české a uherské, jak dolíčeno, však státem patri- moniálním nebyly a zemské a ústavní předpisy
Ferdinand tyrolský Fit
14 article
jejich, nečiníce ve sňatcích rozdílu, neznaly vý minek z důsledků zplození v manželstvích krá lovských. Ostatně i k tomuto přijetí mlčky bylo b nutno, aby předpisy domácích zákonů v tom směru byly vyhlášeny a přesně známy nemůže býti přece recipován předpis ani nepro hlášený. Nelze také se domnívat, že by domácí řády samy o sobě mohly stanovit podminky č len ství domu panujícího s tím stěloprávním účin- kem, že, kdo by podmínek těch nesplnil, nebyl by také způsobilým k trůnu, ježto by nebyl členem domu, který jest dle pragmatické sankce k vládě povolán. Taká podmínka člensty i rodu panu jícího stanoví přece jen podmínku trůnní po sloupnosti, jejíž úprava jest nepopíratelně částí práva ústavního, jež zákon domác měnit nemůže. Jednoho vážného momentu nelze při tom přehlédnouti. Názor tu hájený, že totiž domácí zákoný panujíeí dynastje s tátoprávně jsou účinnými pokud platí jako zákony ústavy s tátn vedl rozhodující kruhy k tomu, že v § 10 ústavy z 9. března 1849 č. 150 ř. z. čásť do mácích zákonů, jednající o zletilosti nástupee trůnu, o zřízení poručenstva a vladařstva, byla prohlášena za zákon státni; leč tento za- mýšlený krok byl zmařen výslovným odvoláním oné ústavy palentem sylvestrovým z r. 1851 Správnost stanoviska i zákonodárcem jednou zaujatého tím zajisté nezaníkla.
15 article
Dle uvedeného pragmatická sankce ani ostatní prameny ústavního práva nezmiňují se a neznají manželství nerovného. Jest starou zásadou právní, že kde zákon sám nerozeznává nelze vůbec rozdílů činiti — lege non distin- guente nee nostrum est distinguerel Dle pragmatieké sankce resp. její přílo jsou k trůnní posloupnosti povolány děti zro zeně v mánželství zákonném (liberie descendentes legitimi). Manželství J. C. a K. v bylo uzavřeno dle řádů, církve katolické i dle náležitostí všeobecného zákona občanského jest tedy z ákonným. Při sňatku prohlási arcikníže tak, jak při sňatku jest obvyklo, že bere——ajasnou nevěstu— Žofli hraběnku Chol kovou za svou pravou choť dle práva« (»zur wahren und rechtmässigen Ge mafin«); souhlasně obdobně projevila se hra- běnka Chotková. otinínlě liáze Třeba tedy manželství arcivévodovoc bylo prohlášeno za morganatické, bylo uzavřeno ve formě řádného, zákonného manželství, neboť ani cirkevní právo nezná sňatku na llevou ruku, morganatického, uznávajíc jel za »pl a tné, jako každé jiné«. (Rittner: Cirkevní právo katolické str. 353) a ponechávajíe »zá- konodárství světskému rozřešení otázky, zdali žena přijímá jmeno a stav muže!« Když pragma- tická sankce a ústava vůbec neobsahuje v tom směru o členech rodiny panující výjimečného ustanovení, není zajisté příčiny pochybovati o tom, že v tomto směru plně jsou právně účin- nými předpisy všeob. občanského zákonnika, zvláště 88 92. a 146., dle něhož choť a děti poživají práv stavu manželo v resp. otcova a to tím spíše, že přincip §§4. a 20. obě. z. mluví pro tuto zavazující moe předpisů občanského práva a ježto i právo processualné i trestní ty případy, kde členové rodu panujícího požívají postavení pri vile go vaného, výslovně a přesně uvádí.
J C Chotková Cirkevní práv
16 article
Dle všeho, co uvedeno, nelze se domnívati že slavnostní prohlášení z 28. června t. r. jes konečným aktem, vylučujícím s nepochybnou státoprávní účinností eventuální potomstvoc arci vévodovo z trůnní posloupnosti; má-li zamýsle ných účinků býti dosaženo, nutno tu postupo vati jako při kterékoli změně ústavních před- pisů o trůnní posloupnosti, totiž za souhlasu sborů representativních. Kompetenční forum sněmů, v Uhrách pak říšského sněmu a sněmu chorvatského jest vzhledem ku historii v z niku sankce pragmatické a dokonce i znění ústavy prosincové v její 88 11. a 12. naprosto nepo- chýbno, a jest věru jen s podivem, že nositele jmen v theorii ústavního práva známých, jako jsou Hauké, Seidler a Ubrich, vyslo- vují se proti kompetenci říšské rady, jíž Bidermann odporuje. Zastávati mylný ná zor proti samému znění ústavy vveškeru pochyb nost vylučujíeímu znamená již více než u mno- hých spisovatelů obvyklá licentia poětica, jež zvláště v oboru ústavního a státního práva druhdy přívádí ku platnosti spíše politické smý šlení než právní přesvědčení autorovo.
Hauký Seidler Ubrich Bidermann Uhry
17 article Odhatení Husova pomníku v Lomnici
Odhatení Husova pomníku v Lomnici (Od zvláštního zpravodaje.) (Dokončení.) By Jan Hus kacířem anebo nebyl? Já n to — praví řečník — odpovídati nemohu. Ne- jsem theologem a nikdy nezabýval jsem se otáz- kami a záhadami dogmatickými. Jsem politik a národovec a český vlastenec a jest-li že cetim. velebím a oslavuju mučenníka kostnického, ne- činím tak snad proto, že theologické názory a zásady jeho pokládám za jediné pravdivé, ne- omylné a pro člověčenstvo jedině spasitelné. Je pravda, že Mistr Jan Hus byl především theolo- gem, že jako učitel, kněz, učenec, kazatel a spi sovatel především a téměř výhradně zabýval s věemi náboženskými a že pro tutu svou činnos na poli církevním a náboženském byl pronásle dován, souzen a usmrcen. Je pravda, že přívrženci Husovi, že husi ští naši předkové a nadšení ti »Boží bojovnícis bojovali a umírali hlavně, ba skoro výhradně pro věci víry a náboženství, pro »zákon boží«. jak pravili — avšak to přinášela tehdejší doba sama sebou, to byl ráz celého středo- věku, ve kterém pro otázky náboženské po- vstávali národové proti sobě, vzplanuly války občanské, vraždili a ničili se občané mezi se- bou, vymýšlela se nejstrašlivější muka, vzpla- nuly hranice a milliony lidských životů padal za oběť fanatismu náboženskému. (Tak jest !) Doba ta již minula. Osvěta a vzdělanos lidstva pokročila tak daleko, že dnes sotva by se nalezl národ tak neuvědomělý, zaslepený zpozdilý, že by pro různost v názorech nábo- ženských, pro odchylné články víry a záhady metafysické chopiti se chtěl zbraní a vtloukal jiným svou víru pomocí cepů a sudlic, pomocí mučidel a hranie. Nám, kteří jsme synové doby novější jest náboženství soukromou věcí každého jedno
Husův Hus Lomnice zákon boží
18 article
tlivého člověka. Náboženství jest nám posvátným pokladem, uzavřeným v srdci a myšli jedno tlivce a nikdo nemá práva dotýkati se ho prstem rouhavým a násilným. My, vzdělanci a osvěcenci, neposuzujeme nevážíme člověka dle toho, čemu věří a jakého jest náboženství, k jaké patří eírkvi, nýbrž dle toho, jaké jsou jeho zásady mravnít vede-li život etnostný a rozšafný, vykonává-l svědomitě své povinnosti k rodině, k bližním svému, k vlasti a národu; slovem, je -l řádným, počestným, užitečným ob čanem (Výborně!) — ať si při tom věří eo- koliv, ať je při tom náboženského vyznání ja kéhokoliv, ať náleží k církvi kterékoliv! (Vý borně !) A proto odmítáme od sebe veškeré spor a hádky náboženské, a proto odsuzujeme s nej větší rozhiodností každý pokus, rozdmycht v národě našem spory náboženské a hoditi po- chodeň náboženských svárů a bojů do lida n šeho. (Výborně ) Kdoby tak činil, ať patří k církvi které koliv (Výborně!), každého fakového nábožen ského fanatika pokládati bychom musíliz středověkého tmáře, za rušitele domá- cího míru, za nepřítele a škůdce ná- roda a vlasti. (Souhlas a potlesk.) Na místě otázek náboženských nastoupily dnes jiné: Jiné mýšlenky, jiné ideály a snahy naplňují dnes duši lidstva a za zcela jinými cíli žene se člověčenstvo našeho věku. Hesly těmi jsou: občanská svoboda, ná- rodnost a oprava sociálních po- měrů.
občanský svoboda
19 article
A lato hesla naplňuji též duši národa če- skěho, který jesť si dobře vědom své slavné minulosti, svého významu svého práva a snaží se vydobýti a domoci se své poli ti ck neodvislosti a samostatnosti (vý- borně! Potlesk.) i národ český, jsa proniknu pokrokem novověké vzdělanosti, zná oceni největší vymoženost 19. stoleti, občanskou rovnost a svobodu. (Výborně ! Potlesk.) Národ český jsa si dobře vědom své pří- slušnosti k veliké rodině slovanské, a proniknut přirozenou láskou k svému jazyku, k své ná- rodní zvláštnosti, pokládá za nejsvětější povin- nost svou toto svatě dědictví po slavných oteleh svých udržeti, rozmnožiti a zacho vat i potomkům svým. (Výborně! Potlesk.) Ale i z tohoto našeho nynějšího stanovisk zasluhuje mistr Jan Hus nejen netění své pa- můtky, nýbrž vděčnost a oslavu národa českéhoi i z tohoto nynějšího stanoviska našeho musíme pokládati. Jana Husa za velikého Čecha, za jednoho z největších synů svěho národa, který zasluhuje mnohem více úcty a oslavy, nežl mnozi, před nimiž tisíce neuvědomělých lidí padají na kolena. To snadno se dá dokázati. Co se týče národnosti — byl právě Jan Hus prvním své doby, který proniknut národním citem českým, zasazoval se s velkým úspěchem a neocenitelným výsledkem o vymanění se ná rodnosti české z podruží a nadvlády německé. o volný a samostatný rozvoj národnosti česko slovanskě. (Sláva mu!) Byl to hlavně Jan Hus, který na král Václavu IV. vymohl tak zvaný dekrot kut- nohorský, jímž vymaněn byl národ česky z područí Německa a jímž zlomena byla nad vláda Němců v Čechách.
Jan Hus Čecho Sláva Václav Iva Němec Německo Čechy
20 article
Co se týče jazyka našeho českoslovanského byl Hus tvůrcem novějšího pravopisu českého a nejdůležitější spisy psány pak jazykem českým Avšak uvědomění Husovo a jeho nadšen národní má největší a nejdůležitější význam pr nás, poněvadž tím zastaven a odvrácen by proud poněmčování, který již před Husem hro zil zaplaviti národ český a zničiti národnos česko-slovánskou. (Tak jest l) Jest to hluboké přesvědčení mé, že bez Husa a bez výtečných zbraní husitských náro český dávno již byl by podlehl pří valu německému, že by byl dávn vymizel z řady národů živoucích (Souhlas.) Kdyby činnost Husova nebyla měla jiných účinků, než že zachovala nám jazyk a národ- nost našt — již proto byl by se stal M. J an Hus velikým dobrodincem národ českého a zasluhoval by diků a úcty všech věrných Čechů a všech příštích pokolení. (Vý borně ! Sláva Husovi!) Mistr Jan Hus zasluhuje naší úctu a naš oslavu ještě z jiné příčiny. Pracoval a bojoval za své přesvědčení nábo ženské, za idey a názory náboženské, ktere v tehdejší době vůbec pokládány byly za nej důležitější a nejvyšší statky člověčenstva. I my vedeme boj o to, co v nynější dob pokládá se za nejdůležitější a nej vyšší statky národa, za svou n rodnost, za svou svobodu, za svo politickou budoucnos t. I náš boj je těžký a osudný — nebo se jedná o byti neb nebytí českéh národa.
Hus Husův Čecho zil zaplavit
21 article
A v tomto boji jest nám především a hlavn zapotřebí mužů, již vynikají takovými vlastnostmi že to, co se nám jakožto národu malému a ne četnému nedostává na síle hmotné, fysické — nahražuje se silou duševní. (Výborně Potlesk.) A v tomto ohledu nemůžeme nalézti v cele své historii lepšího, vznešenějšího příkladu lepšího, vznešenějšího vzoru, nežli byl právě Jan Hus (Sláva Husovi ! Potlesk.), který by především charakter, byl povaha tak mravná. tak enostná, ideálně čistá a bezůhonná, že ani největší a nejjízlivější jeho nepřátelé nemohli nemohou nalézti na lesknoucím se štítu jeho charakteru nejmenší skvrny a vady. (Výborně Potlesk.) Všeobecně uznána byla jeho nezištnost. jeho svědomitost v konání povinností, jeho věr nost k zásadám, jeho láska ku pravdě, vytrva lost, statečnost a konečně jeho sebezapření obětavost, takže neváhal za své přesvědčení po ložiti i život svůj na hranici. (Sláva Husovi !) A takových mužů, takových karakterů po- třebuje národ náš v těžkém tom boji nynějsím za svá práva, za svou národní a politickou budoucnost. Jen, když takových mužů budeme míti v čele národa, můžeme s pevnou nadějí doufati v konečné vílězství. A proto je zapotřebí, abychom skvělý vzoí takového muže měli vždy a všude před očima. aby mládož naše dle toholo vzoru vyvinovala
Hus
22 article
vytvořovala své povahy a my abychom v těžkém tom svém boji čerpali posilnění a- nadšení z pří- kladu tohoto. A proto oslavujeme památku mučenník kostnického, velíkého a v zorného Čeela, národovce a vlastence (Výborně !) ni- koli snad z nějakých pohnutek náboženských, dávno překonaných, aneb snad z nějakého ne- přátelství k církvi katolické — jak se nám z mnohých stran vytýká. A proto ctíti a oslavovati může památk Husovu každý věrný, poctivý a uvě- domělý Čech, nechť náleží k jakékoli eírkvi a nechť jest náboženské přesvědčení jeho ja kékoliv. A proto vystavělo i město Lomnice tento pomník Janu Husovi jako velikému, vzornému Čechu, národovci a vlastenci, jemuž budiž věčná a nehynouci Sláva! (Sláva Výborně ! Dlouhotrvající potlesk.) S pomníku v okamžiku tomto spadla do- sud jej halicí bílá rouška a před zráky obecsn- stva objevil se pomník poprvé v plně své kráse. Na širokém základě vypiná se mohutný čtyt hranný obelisk, na jehož vrcholu umistěn kalich.
Husův Hus Čech Sláva Čechy Lomnica
23 article
V předu pomniku opírají se o obelisk dva eherubíni, držící bronzový bobkový věneeu nízkého sloupu, na kterém stojí kamenná socha Mistra Jana Husa v živolní velikosti. V levé ruce drží Mistr Jan ve snížené poloze bibli, na kterou ukazuje prstem ku levě straně schýleně pravé ruky, kdežto vztýčená tvář jeho se zrakem, upřeným poněkud v pravo ku posluchačstvu, hlásá lidu slovo hoží, Pomník jest kromě zmí- něného věnečku celý z kamené. Při strženi roušky s pomníku zahrála hudba hymnu »Kde domov můj« a píseň »Na břéhu Rýna«, jež obecenstvo hlučně zpívalo a po celém rozsáhlém náměstí ozývalo se »Sláva Husovil« Provolání toto zaburácelo zejmena když pošlanec p. dr. Ed. Grégr před opušténín tribuny zvolal: »Sláva mučedníku kostnickému!« Na pomník položeny pak věnce nesené v průvodu. Předseda spolku pro zbudování pomníku posl. Janďourek dává pomník v ochranu obce a žádá starostu posl. Doležala, by byl střežen a zachován s touže láskou, s jakou byl zbudován. Starosta p. posl. Doleža l přijímá pomník do ochrany obce a prohlašuje, že se postará, by v nejmenším nebyl porušen ani poskvrněn.
Hus Jan Sláva Husovit doktor Ed Grégr Sláva Doležal Rýn
24 article
Pokročilé občanstvo města se zajísté také i v bu- douenosti postará, aby v čele města byli mu žové, kteři nestyděli by se za památku Mistra Jana Husa. (Výborně!) Vzpomenuv historie vzniku pomníku, praví, že dnes každý uzná, že lepší místo pro něj zvoleno býti nemohlo. (Souhlasí) Vzdav díky sochaři panu Říhovi, zakonči starosta svoji řeč ujištěním, že Čech poraziti se nedá nikým. (Výborně ! Potlesk.) Lomnické spolky zpěvácké »Bořivoj« »Ludmila« zapěly píseň »Těšme se bláhou na- dějí, že se vráti zlaté časy«, čímž slavnos u pomníku ukončena. Odpoledne uspořádán koncert na tržišt, při kterém vystrojily lomnické dámy hojně zá- sobený buffet. Politické zprávy domácí. V Praze, 23. července. (K situaciy Krakovský »Czas« má za nedostatečné, svolati jen říšskou radu a ponechati jí, aby sama hledala prostředky na své uzdravení. »Pomoc — píše »Czas« — musí přijíti od vlády silné, vědomé svých cílů. Změna jednacího řádu, a sama sebou nutná, nepřinese ještě uzdravení, neboť nevyřidí ani jediné z běžných otázek. Rozpuštění sněmovny zhoršilo by poměry měrou nevylíčitelnou; upravění jazykové otázky párla- mentem jest za nynějších poměrů pravdě ne- podobné a nad to co do kom petene byla by to změna platných zákonu. Nutno tedy rozvinouti akci, směřující k uspo- kojení lidu a sice opravdu vládnouti. Stalo-li s v Išlu nějaké určité rozhodnutí, musilo spočívati na výše uvedených premissách a musilo tedy také vésti k témuž závěru . . . Politika nemůže už děle kolísati mezi jedněmi a druhými vol- bami do delegací, mezi jednou a druhou kvotou.
Hus Říha Bořivoj Ludmila Čechy Praha Išlu
25 article
Těžko také připustiti, aby se někdo domníval, že je dosud málo »posledních« zkoušek. Jest čas, uvážiti celý ten proces, kterým pro- chází přetvořující se stát a vytknouti směr, kterým se dále má bráti. Čeho bychom se ješt dočkali, kdyby i v politice opanovala zásada Iaisser faire, laisser aller ?« V Praze, 23. července. (Strach před obnovou staré pravice.) Vídeňský do- pisovatel »Pester Lloydu« vrací se k své starší myšlence, že příčinou rakouských zmatků nenl spor jazykový, nýbrž otázka politické moci. Ne- běží prý o papírovou sténu, jež dělí Němce
Lloyd Němec Praha
26 article
Čechy v olázce jazykové, nýbrž o tlustou zed differencí mezi rakouskou ústavou a českým státním právem, mezi centralismem a federa- lismem, mezi politickou mocí a vlivem Němeů a Čechů. »Kdyby se v Rakousku vládlo absolu- tisticky — praví »P. L.« — byly by to kon- flikty, jež by mohl panovník odstraniti moel svého práva. Poněvadž však v Rakousku vládne se dosud, tak řikaje, ústavně, má význam, jak se parlament postaví k poměru vlády k oněm differencím, a proto se musí věnovati značná pozornost otázce majoritní,« Které majoritě by zpravodaj »Pester Lloydu« více přál, netřeba dodávati. Ostatně, aby nemusil znovu dokazovati svou starou lásku k německým liberálům, uvádi mínění jakéhosi vůdce levice, jenž by obnovení bývalé většiny pravice pokládal ovšem za nej- větší neštěstí, jaké může postihnoutí Rakousko (liberální Němci totiž stotožňují sebe s Rakou- skem. Pozn, red.) »Uzdravení rakouských po- měrů — pravil zmíněný vůdce levice — a tedy i zlepšení poměrů celé říše předpokládá, že se nepřejde přes přirozené existenční podminky Rakouska; těmto však se příčí, nebudou-li Němei přijati do většiny. Ostatně Němci hájí jen svě vymoženosti ze září roku 1899 a činí ná- roky na kurs, který jim byl teh da slavnostním způsobem zabezpe čen.« Slavnostní sliby mívají v Rakousku podivný osud. Ostatně snad budou Němci i v této věe šťastnější než — jiní národové.
Čecho P L Lloyd Němei Němec Čechy Rakousko