2
masthead
V Praze, v úterý dne 24. července 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přod plácí se
v Praze v administrael
as něsj
na čtvrt leta . . . . 8 K —
s dvojí donáškou
na měsl
na čtvit lota . . . . 7 K 60
ve fllalkich
. 2Kao
na měsfo . .
Poštout
na měsíe
na vr i. . . . . ke
a dvojí zásilkou
na měst
n tvrt lota . . . k eo
Kao
Praha
5
article
O takou „pomoc“ nestojíme!
Kruté bídě financí království a zem
bude prý tedy »uleveno«!
Jak známo, svolal nedávno nynějšt
finanční ministr Cislajtánie p. Böhm-Bawerk
veškeré zemské maršálky a hejtmany k sobě
na poradu o tom, kterak by se všeobecné
bídě financí zemských dalo odpomoci?
Jindy tak zvědavý a virtuosně slídivý tisk
německo-centralistický dovede se prodrati
uchem svým do nejtajnějších porad a kon
ferenci. Leč tentokrát, ač jednalo se o tak
vážný a palčivý problém rakouské politiky
finanční, nedráždilo ho tajemství těchto porad
ani v nejmenším. Jaké návrhy a jaké rady
dávali zástupcové strádajících zemí, zda re-
klamovali pro království a země svézákon-
nost berní a samostatnost finanční, zda uká
zali na veškeré příčiny politické a státo-
právní, pro které království a země druhdy
přebohaté od r. 1849 pod vývěvou ra
kouské centrali sace tak rapidně
chudnou a na mizinu přicházejí — o tom
všem nedostalo se na veřejnost nejmenší
zprávy. Ale za to jsme slyšeli, jak prý byl
p. ministr financí roztomilý. Jak prý se mu
zželelo strádajících zemí, takže jest od-
hodlán ku veliké oběti: chce prý zemím
otevříti zřídlo berní, které až dosud teklo
jen do státní pokladny, chce prý nyní také
zemím dopřáti, aby se trochu ze zřídla toho
napojily a občerstvily. A tím zřídlem spásy
má býti prozatím — alkohol, čili po prostu
kořalka. Ano, vláda se velkomyslně nabízí,
budou-li s tím zemská zastupi-
telstva souhlasit, že zároveň se
státní daní lihovou počne vybí-
rati svými orgány i stejnoměrnou
zemskou přirážku lihovou, načež
získaný nadbytek dle určitého klíče
rozdělí mezi veškeré země.
Böhm
6
article
a Tedy podobná skoro procedura jako při
osobní dani příjmové: se souhlasem sněmů
zemských zvýší se státní daň lihová a stát
ze zvýšeného důchodu bude jako Mecén ště-
dřiti hladovícím zemím. Za tou příčinou bu-
dou dle nejnovějších zpráv sněmové krá-
lovství a zemí svoláni ke dni4.
září, aby honem přijali ten vzácný dar
fiskální štědroty, a přidali svůj zems ký
podpis na to zvýšení daně libové, po
němž bezpochyby následovati bude další ho-
jení zemských financí dle téže léčebné me-
thody: zaváděním říšsko - ze m-
ských přirážek ku posavadním nepří-
mým, spotřebním daním, na př. z cukru.
piva, vína, masa, tabáku atd., jak právě fis
kální politika kdy za dobré uzná. —
Zástupcům zemských výborů ve Vídn
shromážděným prý se (dle zpráv officiosního
tisku) tento assanační plán p. Bawerkův vše-
obecně zamlouval, tak že prý jej s povdě-
kem přijali.
Avšak nám se, upřímně mluveno, pra-
nic nezamlouvá, neboť jednak neočekáváme
od něho žádnou skutečně prakticky výdat-
nou pomoc a spásu pro ubohé finance naší
vlasti, za to ale vidíme v něm zárodek ne-
bezpečenství pro samostatnos
království a zemí, nový postup
centralisace na poli berním
proti svězákonnosti a sa mo-
správě zemské, slovem tedy danaj-
ský dar, jejž by měli naši poslanci zemští
dříve co nejbedlivěji ohledati,
nežli ho snad přijmou.
Nejedná se tu o zvolený objekt. Dan
z lihu jest sice již dnes v Rakousku pře-
pjatě vysoká; však nechtsi ji ještě zvyší
aspoň snad ubude potom trochu kletého
toho kořalečního moru, hubícího náš chudý
dělný lid v krajinách pohorských i prů
myslových. Snad! Leč zmenší.li se
vyšší daní spotřeba kořal ky
mnoho-li pak vyzíská země z té při
Rakousko
7
article
rážky, dokonce, když to získané plus má
býti rozděleno mezi 17 zemí! Při zavedené
osobní dani z příjmů obnáší to plus prů-
měrně 6 millionův, z čehož na zemi českou
připadá podíl něco málo přes čtvrtinu, tedy
okolo 11 mill. zl. Lze očekávati ze zvý
šení daně lihové pro zemi českou zisku
většího?! Sotva! Bude to opět jen pouhá
krůpěj na žhavou plotnu naší nouze zem-
ské, nic více! —
Za to však mů sněm český přisvědčiti
k novému systému berní centralisace, který
jest zásadně na pováženou choulostivý v cen-
tralistickém státě dotud, dokud vlády víden
ské důsledně a tedy zajisté pro-
myšleně odpírají královstvíma
zemím svězákonnost a samo-
správu co do přímých daní.
My čeští federalisté nabízeli, jak známo,
ve fundamentálních člancích svých říši na
jejř potřeby pospolité veškeré daně ne-
přímé, požadujíce za to pro sebe,
pro své zemské potřeby toliko
daně přímé. Byla to zajisté nabídka
z míry poctivá, pováží-li se, že výnos daní
nepřímých bývá z pravidla třikráte tak
veliký jako výnos daní přímých. Však
výtečným státníkům rakouským se takové
rozdělení slušné, jež od století s prospěchem
trvá ve federaci severoamerické a
od dvaceti let v sousední federativní říši
německé, nijak nezamlouvalo; to tak,
darovati zemím přímé daně, aby si po-
mohly a — zbujněly! Rakouská
moudrost centralisticko-byrokratická myslila,
že by Rakousko sesílením svých část
zahynulo.
Rakousko
8
article
Nechť se tedy jen »provincie« dále pro
tloukají svými ubohými zemskými, okresními
školskými a obecními přirážkami jak mohou
a třeba sebe více strádaly, chudly a prodlu-
žovaly se, stát jim nemůže popustit žádné
ze svých daní, které si byl od roku 1848
osvojii a vymyslil! — Konečně však toto
centralistické hospodářství dospívalo hro-
zných koncův. Bída zemí stávala se nesne-
sitelnou, mizerný systém přirážkový uzrál do
posleďních stanic nemožnosti, takže sami vy-
nikající, myslící Němci, jako Plener
Schmeykal a j., počali nalehat
aby se vrátily zemím aspoň ně
které přímé daně, aspoň t. zv
reální daně, totiž daň pozemková
domovní a činžovní, ku vlatnímu
užitku. —
Než pohříchu nynější pokolení něme-
ckých centralistů jest ještě papežštější, než
sám centralistický papež Plener a tato epi-
gonská dekadence německá ozvala se dnes
týden ve zdejší »Bohemii« vášnivým prote-
stem proti každémukoliv postou-
pení některé přímé daně zem-
skému důchodu, poněvadž pry
by tím podala Cislajtanie svým
královstvím a zemím prst, ba
celou ruku ku jejich — svézákon-
nosti a samosprávě politické,
kteráž je však výtečným našim vlastencům
německým tak odporna, tak hrozna, jako
velká pěsť čínských boxerůl
Ačkoliv musí »Bohemie« přiznat,
že by takové rozdělení realných daní pří-
mých zemím a nepřímých říši bylo rozumné,
jednoduché, správné a zemím pro-
spěšné, nicméně fanaticky proti němu se
ježí, poněvadž prý tím byla zemím přiznána
svrchovanost berní, z níž by se časem při-
rozeně vyvinula i svrchovanost politická.
Němec
Schmeykal
Plener
Bohemia
9
article
Platná ústava již prý dala ze-
mím autonomie tolik, mnoho-li jen
si jí přáti mohou, povolit ještě více bylo
by prý ku škodě a záhubě říše. Proto dnes
»Bohemie« peskuje Plenera i všecky
ty Němce jako krátkozraké politi-
cké jelimánky, kteří horlívali pro na-
vrácení zemím práva ku povolo-
vání reálných daní přímých,
které je teprvBachůvabsoluti sm
oloupil.
To prý je se stanoviska německého
největší chyba a zrovna takový nerozum,
jako když němečtí nacionálové horlili pro
delší trvání sněmu českého anebo pro to
aby naše doly uhelnéstaly se ma-
jetkem zemč. — Ejhle, tu vlasti-
zrádnou zlobu, ten vlasti škodný
fanatism německých centralistův zdejších
v celé hnusné nahotě! Raději tedy nejkru
tější drahotu uhlí přeje »Bohemie« obyva-
telstvu země české, než aby země ta dosáhln
svého přirozeného dobrého práva vlastni-
ckého na poklady svého lůna. A raději a
prý stát platí učitelstvo naše z vlastního
než aby zemi české postoupil zákonodárství
o některých daních přímých.
Tento výbuch fanatismu německo-centra
listického budiž nám k naučení nej
lepšímu, jaká je toho potřeba, aby za
příležitosti nastávajícího sněmu poslanci našt
co nejdůrazněji hájili a reklamovali
dobré právo sněmů českých ku
povolování daní, které ani vítězem
bělohorským nebylo jim vyrváno, které vyko-
návaly až do r. 1848 a které jim bylo
po pádu absolutismu říjnovým
diplomem r. 1860 znovu slavně
přiznáno. Jest toho potřeba, ukázati
nepřátelům našim i Vídni, že se tohoto
práva národ náš nevzdal a nevzdá z
žádnou čočovici státní přirážky.
Plener
Němec
Vídeň
Bohemia
10
article
Snatek
arciknížete Františka Ferdinanda ď'Este
a právní účinky jeho prohlášení
z28. června l90c
Příspěvek ku theorii práva ústavního od dra.
Ladislava Dvořáka.
Dne 28. června 1900 přečetl v císařském
hradě vídeňském, u přítomnosti J. V. císaře
arciknížat, kardinála knížete arcibiskupa ve
Vídni, tajných radů a ministrů, hrabě Golu-
chowski jako ministr císařského a královskéh
domu, prohlášení J. C. a K. V. arci-
knížete Františka Ferdinanda d'Este, ktorým
tento, zmíniv se o svém »pevném a dobře
uváženém rozhodnuti«, pojati za choť hraběnku
Žofii Chotkovou z Chotkova a Vojnína a o svo-
lení Jeho Veličenstva jako nejvyšší hlavy panu
jícího domu ke sňatku zamýšlenému, pro
hlásil9):
»Dříve než přikročíme k uzavření manžel
ského svazku, citíme se nutkány — odvolá-
vajíce se na domáci zákony Nejjasněj
šího arčidomu, jichž ustano vení uzná-
váme zvláště vzhledem na uvedené manžel-
ství, jež máme uzavříti, v plném obsahu,
je prohlašujeme jako závaz ná,
— zjistiti, že Naše manželství s hraběnkou Žoíí
Este
Dvořák
Gola
Chotkův
Žoíí
Vídeň
Chotkov
Vojnín
11
article
Chotkovou není rovnorodé, nýbrž
morganatické a jako takové nyní
pro vše časy má býti pokládáno, pročež ani
Naší paní choti ani dětem, jež Božím pože-
hnáním z tohoto manželství by vzešly, a jich
potomkům nepříslušejí a od těchto nemohou
a nemají býti požadována ona práva, pocty
tituly, znaky, přednosti atd. atd., jež rovno
rodým manželkám a potomkům pánů arci-
knižat z rovnorodého manželství pocházejícím
náležejí.
Zvláště uznáváme a prohlašujeme však
ještě výslovně, že Našim dětem z uvedeného
manželství pocházejícím a jich potomkům
ježto nejsou členy Nejvyššího arcidomu,
nepřísluší právo na trůnní po-
sloupnost v královstvích a zemích na
říšské radě zastoupených a tím také ve
smyslu článku zákona z r. 1723, I. a II.,
v zemích koruny uherské, a že též z po-
sloupnosti trůnní jsou vylou-
čeni.
*) Citováno dle úřadní části » Wjener Zeitunge.
Chotkův
Zeitunge
12
article
Zavazujeme Se Svým slovem, že toto pro
hlášení, jehož významu a dosahu jsme S
dobře vědomi, uznáváme pro všecky časy
závazným jak pro Sebe, tak pro Svou pan
choť a Své děti z tohoto manželství a jejich
potomky, a že nikdy nepokusíme Se toto Sve
prohlášení odvolati neb něco podniknouti, ee
by k tomu směřovalo, aby závazná moc jeho
byla oslábena neb zrušena.«
Toto prohlášení potom arcikníže přísahou
potvrdil a podepsal listiny obsahující je i pří
sežní znělku, načež státní notář připojil jeho
pečet.
Třetího dne (1. července t. r.) uzavřel
arcikníže František Ferdinand d'Esle s hrab
Žofií Chotkovou v Zákupech sňatek manželský
dle řádů církve katolické.
Sňatek tento, osvětlující mužnou a pře
měkkou vůli arcivévodovu, již ku vítězství vedl
cit a sympatie, má ovšem u praesumptivního
následníka trůnu dalekosáhlý význam právní
Vzhledem ku slavnostnímu prohlášení, jež před
sňatkem arcikníže učinil a kterým eventualní
potomstvo jeho bylo z trůnní posloupnosti vy
loučeno, nastává otázka, zda toto přísežné pro-
hlášení nejen se stanoviska domácích zákonů
panující rodiny, ale i dle platných dnes řádů
ústavních lze považovati za jediný a konečný
úkon, vyvolávající zamýšlené státoprávníhúčinky
či zda právní jeho účinnost nutným činí ještě
souhlas příslušných parlamentních sborů stát
ního organismu.
V tom směru byla pronesena v době ne
dávné různá, odchylná mínění, leč otázka sama
velmi obtížná a spletitá, ve své podstatě dalek
ještě nebyla vystižena a ve všech rozhodnýeh
okolnostech vyčerpána.
František Ferdinand d ' Esla
Chotkův
Zákupy
13
article
Řádky tyto, tlumočíci soukromé právn
přesvědčení pisatelovo, buďlež přispěvkem k úva
hám o definitivní a právoplatně úpravě sporno
otázky.
Prohlášení z 28. června, odvolávajíc se na
domácí zákony rodu Habsbursko-Lotrin
ského a uznávajíc je závaznými mluví o vy
loučení potomstva arcivévodova z posloupnost
trůnní důsledkem ustanovení těchto do-
mácích řádů, dle nichž způsobilými k nástup
nictví na trůn jsou jen děti z manželstv
rovnorodého, jakým manželství s hrab
Chotkovou prohlášeno nebylo.
Prohlášení uvedené není a nemohlo býti
jak doleji uvedu, renunciací, vzdáním se
nároků na posloupnost trůnní, vyslovenou arci
knížetem za jeho potomstvo; jeho právním zá
kladem jsou domácí řády jako samostatný
pramen státoprávní, ono samo není tedy před
pisem konstitutivním, nýbrž aktem ma-
nifestačním a garaněním, uznávajíc
pro osobu arcivévodovu zvláště pro dobu jeho
praesumptivního nástupnictví na trůn, že do-
mácí řády závaznými zůstanou a nebudou jim
jako příští hlavou domu změněny ve prospěch
trůnní způsobilosti jeho potomstva.
Tím byla by otázka vyřízena s hledisk
domácích zákonů domu panujícího.
Leč ještě jiného stanoviska nelze pře
hlédnouti.
Řádek
Chotkův
14
article
Právo k trůnní posloupnosti v dědičných
monarchiích jako jeden z důležitých zákla do
stavby celého státního orgaňismu upravujes
totiž ústavou státu monarchického a tvor
její podstatnou část. To jest pravidlem
ústavního práva států konstitučních, ba
i v absolutních monarchiích (autokraciích
považují samovládní vladaři záhodným, aby trůnn
posloupnost byla stanovena ústavním zá-
konem, v Rusku na př. zákonem o dědičné
posloupnosti císaře Pavla I. z r. 1797, v Tu-
recku článkem 3. nominální ústavy z r. 1876
Rozumí se, že předmětem této ústa v n
úpravy jest vznik i veškeré podminky
způsobilosti trůnní; má-li tedy manželství tak zv
morganatické resp. nerovnorodé vyloučiti dět
v manželství tomto zrozené z následnictví trůn
ního, musí ustanovení o tom obsaženo býti
v ústavě státu. V tom směru nepopírateln
V drobném prodejli
ranní číslo o sobě . . . za S
vdpoladní
. . . za 2
Ve nlialkách na venkově
ranní čjsle, . . .. . . . 10
odpelední . . . . . . . . 6b
Inserá ty
plaší se hotově vapřel.
Předplaceni a inserty přijímná » dminl-
strnce v Marlanské ulici č. 3.
Tam nacházejí se těš radakce
tiskárna a srpodice . Narodnich Lista
Rukopisy se nerraneli.
Pavel
Rusko
Marlanský ulice
15
article
by stačilo, kdyby platná ústava dovolávala se
příslušných předpisů domácích zákonů o právních
následcích manželatví nerovného, jež by v této
příčině staly se tím částí positivního práva ústav-
ního. Požadavek rovnorodého manželství vyslo-
vuje na př. ústava bavorská z 26. kvělna 1818
»Ke způsobilosti nástupnické žádá se zrození
dle práva z manželství rovnorodého, uza-
vřeného s povolením královým«, ústava velko-
vévodství hessenského ze 17. prosince 1820
»Vláda jest v domě velkovévodském dědična dle
prvorozenství a posloupnosti linealní zrozením
z rovnorodého manželství«; ustanovení
o podmínkách posloupnosti obsahuje na př. ústava
pruská z 31. ledna 1850, anglická ústava (Aet
of settlement) z r. 1701 a acia sukcessní z r.
1705), ústava španělská z r. 1837, portugalská
z r. 1826, švédská z r. 1809 atd.
Předpisy domácích zákonů dle toho státo-
právně platí, pokud ústava jich se dovolává
a je uznává; podmínka pak, kterou ústava ure-
deným způsobem neobmezuje způsobilost trůnní,
pro obor práva ústavního vůbec neexistuje.
Neexistuje pro obor ústavního práva, ježto
instituce a právo posloupnosti trůnní není upra-
veno individuální vůlí vladařovou a ne-
může také jím býti měněno a modifikováno jedno-
stranně, poněvadž právním jeho základem a pra-
menem jest souhlas obou činitel
v konstituční monarchii právo-
tvorných: vladaře i sborů repre-
sentativních — kdežto řády a zákony
domácí jako takové jsou vládcem jako chefem
rodu panujícího měnitelny.
da
Aet of settlement
16
article
Jinak bylo ovšem ve středověku, ve státech
patrimonialních, kde obor práv veřejných byt
posuzován dle maxim práv soukromých a s tě-
mito byl směšován a stotožňován, takže vladařská
moc panovníkova ve státě byla považována za
dominium, vlastnictví. Tehdy byl vladat
oprávněn i ve formě domácích zákonů upřavovat
a měnit řády státní, ba zemi mezi jednotlivé
dědice dělit, a proto tvrdí Ulbrich, že pra-
vidla o trůnní posloupnosti stáršího práva měla
ráz domácích zákonů rodin panujících; ovšem
nutno zásadu jím všeobecně vyslovenou omeziti
na státy patrimoniální, jakými na př. země české
a uherské však nebylyo
Dnes jest v oboru veřejnoprávním ne-
sporno, že řád posloupnosti trůnní nemůže být
měněn ve státé s ústavou represěntativní ani
posledním pořízením paino vní-
kovým, ani smlouvou svate-bni neb
dědickou, ani domácími zákony
rodu vládnoucího, pokud by ústavě platné od-
porovaly. Důsledky soukromoprávních, předpo-
kladů padly obecně přijatým názorem, že
t. zv. dědic trůnu dosedaje na trůn, neodvo-
zuje práva svého od svého předehůdce, nýbrž
nastupuje vládu z původniho, neodvo-
zeněho a od souhlasu neb nesouhlasu před-
chůdcova neodvislého práva vlastního, jehož
jediným právním základem je st
ustanovení positivního práva
ústavního o trůnním nástupníctví.
17
article
Osoba panovníkova se mění, vladař však jako
takový neumírá, odtud přísloví: »Le roi ne
meurt jamais«, »le roi est mort, vive le roi!«
Dědie trůnu stává se dle ústavy králem,cí-
sařem ipso jure, nikoliv ex pacto et pro-
vídentia majorum, jak mínila starší theorie,
a nikoli z titulu soukromoprávního jako v dě-
dickém právě soukromém. Vladař nemůže proto
zákonného nástupce svého z posloupnosti vy-
loučiti ani za něho renunciací nároků se
vzdáti. Tím se také vysvětluje, že prohlášení
arciknížete Františka Ferdinanda d' Este neobsa-
hovalo renunciaci ohledně potomstva jeho,
nýbrž dovolávajíc se domácích řádů deklaro-
valo z téchto plynoucí trůnní nezpů-
sobilost dětí z manželství morganatického. Pr
tom vynořuje se sporná zásadní otázka, poku
jednostranná renunciace na trůn bez souhlasu
parlamentů jest vůbec státoprávně přípustna
účinna. Ústavy státní neobsahují pravidlem
Dědie
Este neobsa
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Kol břehů albánských.
Lístek z cest Klimenta Čermá ka.
V Athenách, 11. července.
Nikdo by nevěřil, jak špatně přístávy má
jaderské moře jižně od Kotoru. Nikde loď nesm
se přiblížiti pevnině, jen barkami zjednává se
spojení s parníkem.
Kotor, ač tolik vojenský a nehostinný
nějak mi přirostl k srdci. Snad k vůli těm
našim Berouňákům a našim hochům dělostřel
cům, kteři si tu odbývají službu na hradbáeh
pevnostních a kropí bílé vápencové stráně dal
matské svým českým potem.
Kam se obrátíš, všude čeština se ti hlás
k uchu a tak družně splývá se zvučnou srbšti-
nou přesličných děv kotorských.
Také množství Černoherců kolem brány
přístavní dodává obrázku zdejšímu vlídného pro
našince koloritu.
Přenocoval jsem v hostinci Lloydově.
Zřízení lloydová netřeba vynášeti. Mají svou
nejšíře uznanou pověsť. A kapitány, úřadnictvo
i mužstvo ochotné i vzdělané. Radost s nimi
cestovati! Však také obchody Lloydu vítězně si
cestu razi světem. Kapitáni jsou téměř vesmě
Bokelci. Rodiny mají v Kotoru a sami otcové,
nebožáci, po celý rok zápasí s vlnami, se zlým
sluncem a nepohodou a domů přicházejí jen
jako hosté. Seznámil jsem se na palubě s takým
roztomilým mužem panem D. v K. Spěchal
domů pochovat dcerušku, která zemřela na černý
— V těmdni zase odpluju k Brasilii, vy
pravoval a vlhká perla zachvěla se mu v oku
Jsme dnes přátel.
kašel.
Berouňák
Lloydův
Lloyd
Kotor
Brasilia
19
article
Z Boky kotorské paroloď jen pomalu s
prodírá cestu na širé moře. Za noci hra svělel
z vojenských lodí i pevnůstek pobřežných, od-
kud elektrické signály jako táhlé ohony ohni
vých draků po černé hladině mořské kmitající,
ukazují lodi cestu.
My jeli časně ráno a nádherný vzduch ko
řenil nám skvostný beztoho pobyt na palubě
Poslední mávnutí šátku od břehu a již zelená
hladina pění se a supajíc přímo z Boky ven
do širého obzoru se rozjíždí majestátní naše
»Leda«.
Tam na stráních u Castel Nuovo bělají s
hotely, založené hrabětem Harrachem, v rajském
zátiší palem, akacií a fiků.
Pak přímo k jihu zamíří »Leda«, dalek
od břehu odráží, nechávajíc v mlhavé dálce z
sebou pevnůstku a vlídnou osadu Badvu, jejíž
statečný občan, Slovan Zenovič, milým se nám
stane druhem na palubě, průvodcem po cestě
až po Atheny. Pak ještě pevnůstka Lastren,
jak lašťovčí hnízdo na skále přilepená, upoutá
naši pozornost a mořem urvaná Spiča rudne
příkře, nejjižnější to výběžek říše naší.
Když jsme stanuli v Baru blíže následní-
kova paláce u moře, houpá se k nám v ústrety
od břehu loďka se známými Černohorci. Baru
neviděti. Kryje se za pásmem horským, za bílým
Suturmanem, plným bílých zkamenělin třetihor-
ních, obratlů rybích a kořenonožců. Dobří
Černohorci přinášejí je hostům a nabízejí jako
penízky.
A již opět »Leda« rozbrázdila modrou hla-
dinu. Záhy vynořuje se před námi idillycký Ulčin,
rozkošně černohorské lázně pod rozsutou pevností
se krčící. Na pět set mohamedánů zdejších na-
slouchá ku štihlým minaretům čtyřikráte za
den. Slasti na Val dí noce i ve zdejších lázních
přímořských vylíčil dr. Vratislav Černý v letošnín
Harrach
Černohorec
doktor
Černá
Castel Nuovo
Bara
Val
Slovan Zenovič
u moře
20
article
ročníku »Časopisu českých turisů« v č. 2—5
Proč sami Černehorci raději do Spljetu jezdívaj
do koupelí, jest mi nepovědomo.
A teď nastává albánská pouť až po Korfu
Po dva dni bude se parník potáceti při nehostin-
ném břehu, málo známém, kde svobodní Škipe
táři žijí svůj nezkrocený život, ani autoritu sul
tánovu neuznávajíce. A přece jsou ti svižní hoš
ve vlněných bllých, přilehajících gatích a v bílých
rovně kruhovitě se končících fesech tak roz
tomilí, že by se s vámi rozdělili o syreček svů
aneb o vaši láhev.
»Nem bug,« znělo to vedle a bratr bratru
podal chleba.
Jaká radost u bodrého Škipetara, když ode-
hnal z cesty ovci (dele) na parníku, i já po-
děkoval jsem »Evala mir!«
Kupa se jich shrnula kolem mne, když jsem
si zapisoval jejich frase: »Kde je hospoda ? Ktošt
akšihonija?« »Nevím! Nukdy!« »Zde! Ktošt!e
»Jdi! Škrjl«
Pak došlo na moje kukátko a brzy byla
kupa Albánců i děti tureckých kolem.
Páni Turci z kufrů, koberců i houní po-
řídili si na palubě harem. Oko smrtelníkovo ani
skrze hadry a díry nesmí tu pronikati. Ostatně
zbytečná námaha. Těch několik chorých, starých
žen mohlo se směle vystaviti na kapitánův mů
stek a obecenstvo by se bylo ochotně vyhýbalo
A což ty holky turecké ve špinavých kartono
vých kalhotách s tím polodivým výrazem v oč
kách žlutavé své tváře! Ještě nejspíše do
vedli imponovati turečti důstojníci v úplně bilých
šatech a červených fesech. Nejedli sice s nám
z ďaurského stola, ale chovali se velmi slušně
bavíce se knihami.
Prvý turecký přístav San Giovanni di Medo
neláká. Je tu vlastně několik chalup a nějaké
kasárny. Vojáci z dlouhé asi chvile si tamp
Korf
Albánec
Turek
Giovanni di Meda
Nukda
Ktošt
San
21
article
trubují i za noci. Také v zálivu Avlona jsme
nepřistáli. Nebylo na břehu pozorovati mnoho
života. Vrchole Černé Hory již ustoupily, jen
daleko v pozadí bělá se Belogost.
V Dráči (Durazzo) přibylo na loď mnoh
Turků i Albánců. Loď opatrně zůstala podá
města. Na bárkách přivážejí se drahé klenoty
jako ovce, kuřata, Turkyně a ospalí Ture
s fesem nebo turbanem.
Nové domácnosti na palubě pořízeny. Tur
kyně pečlivě zatím schovávají nos za závojem
jako naše dámy dělávají s krajkovými šátečky
O deváté vše se kolem rozložilo. Črn
gorci statně si vybojovali vrchní palubu na přídě
Na zlost Turkům pějí i tanči kolo:
»Učan svaki (každý) ja to nije
sprjema ljuti boje biti.
Jedna puška z Bělasíci
sve (všecky) nas može okupiti
Črmički je ora svati
svaki gotov vazda
polečeha u půl noči
u podana dže
opasnost (nebezpečnost) rodu prijetí.
Svrst tvrdgrada Sutormana
dob vrha od vrsute
prsima sme zatvarali.
Od nachije naše pute
za ljud o sosobi strane
Bar i Ulčin napadali«.
Dlouho do noci zněly zvuky žalostivé
z »Nového kola« Nikolova.
»Co že tak smutno si pozpěvujete?
ptám se.
»I to nám veselo; Švabi zkazuju, što naše
pjesen žalostiva«.
»Jest, jest«, přisvědčovali v kole.
Večery na moři bývají rozkošné. Pozem
šťan odbude si svoji polední nechuť, horko vy
praží z něho každou kapku potu (druh ná
z Lipska ukazoval to názorně vestou, jak se
Albánec
Turkyně
Turek
Ulčin
Nikolov
Tura
Bara
Lipsko
22
article
mu břiško stenčilo). Až konečně slunce dotkne
se žhavým rlem lazurového obzoru, zavane
větřík večerní — jiný, krásnější život nastane
Albánci a Turci, kolem kotlárny děsně
chrápající, obživli. Kuchař vynáší si slamník na
palubu po denní lopotě, dámy se objevily na
vrchní palubě, odbyvše si krátkou obědovou
siestu.
Sedíme s přítelem Zenovičem z Budvy na-
před u Černohorců. Rovídáme si o caru Duša-
novi, o někdejším carstvu srbském, o štvani-
cích mezi Hrvaty a Srby. Starý pán pojednou
se zvedne, i jme se vlnám mořským rozkládat
z »Horského věnce« Petra Petroviče Njeguša
»Pokoljenje za pjesnu stvoreno
Vili če (bude) se grubiti u vjekove.
da (aby) vam vjenoe dostojne sapletu,
Vaš če primjer (příklad) učiti pjevača
kako treba s bezsmrtnošču zborit.
Vaša brnca od otca i majke,
svi u jedno, i dista rabote
Krst nositi vama je sudjeno
strašne borhe (války) s svojím i s tudzinom
(cizinou),
Težak vienac, ale je voče (ovoce) sladko,
Voskresenja nebiva bez smrtie
Zatím západ uhasl. Na modrých vlnách
pluje noc, noc jižní, krásná i poetická, krás-
nější než den.
Po jedenácté již jen ticho bublají Črno-
gorci ležmo, jeden z důstojníků tureckých. ti-
chým hlasem tenorovým pěje si pro sebea
úžasné chrápání ozývá se z dola, kde Albánei
hoví svému tělu i duchu. Nuž dobrou nocl
Z rána vynořil se z mlh veliký ostro
Korfu před námi a po desáté přijal nás do
svého čarovného lůna. »O drahé Korfu«, od-
dechl si tak mnohý z cestujících. Já byl v dobré
ochraně bratra Slovana, a tak jen dobré dojmy
vtiskl mi ten krásný severní mys Řecka.
Albánec
Turek
Zenovič
Černohorec
Srba
Petro Petrovič
Pokoljenj
Vaš
Slovan
Budva
Řecko