ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 50bdfe70-726e-11dc-a1c1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 22 celkem · entity: place 24, person 46, org 3, work 2
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 24. července 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 202
4 article
Na ranní a odpol. listy přod plácí se v Praze v administrael as něsj na čtvrt leta . . . . 8 K — s dvojí donáškou na měsl na čtvit lota . . . . 7 K 60 ve fllalkich . 2Kao na měsfo . . Poštout na měsíe na vr i. . . . . ke a dvojí zásilkou na měst n tvrt lota . . . k eo
Kao Praha
5 article
O takou „pomoc“ nestojíme! Kruté bídě financí království a zem bude prý tedy »uleveno«! Jak známo, svolal nedávno nynějšt finanční ministr Cislajtánie p. Böhm-Bawerk veškeré zemské maršálky a hejtmany k sobě na poradu o tom, kterak by se všeobecné bídě financí zemských dalo odpomoci? Jindy tak zvědavý a virtuosně slídivý tisk německo-centralistický dovede se prodrati uchem svým do nejtajnějších porad a kon ferenci. Leč tentokrát, ač jednalo se o tak vážný a palčivý problém rakouské politiky finanční, nedráždilo ho tajemství těchto porad ani v nejmenším. Jaké návrhy a jaké rady dávali zástupcové strádajících zemí, zda re- klamovali pro království a země svézákon- nost berní a samostatnost finanční, zda uká zali na veškeré příčiny politické a státo- právní, pro které království a země druhdy přebohaté od r. 1849 pod vývěvou ra kouské centrali sace tak rapidně chudnou a na mizinu přicházejí — o tom všem nedostalo se na veřejnost nejmenší zprávy. Ale za to jsme slyšeli, jak prý byl p. ministr financí roztomilý. Jak prý se mu zželelo strádajících zemí, takže jest od- hodlán ku veliké oběti: chce prý zemím otevříti zřídlo berní, které až dosud teklo jen do státní pokladny, chce prý nyní také zemím dopřáti, aby se trochu ze zřídla toho napojily a občerstvily. A tím zřídlem spásy má býti prozatím — alkohol, čili po prostu kořalka. Ano, vláda se velkomyslně nabízí, budou-li s tím zemská zastupi- telstva souhlasit, že zároveň se státní daní lihovou počne vybí- rati svými orgány i stejnoměrnou zemskou přirážku lihovou, načež získaný nadbytek dle určitého klíče rozdělí mezi veškeré země.
Böhm
6 article
a Tedy podobná skoro procedura jako při osobní dani příjmové: se souhlasem sněmů zemských zvýší se státní daň lihová a stát ze zvýšeného důchodu bude jako Mecén ště- dřiti hladovícím zemím. Za tou příčinou bu- dou dle nejnovějších zpráv sněmové krá- lovství a zemí svoláni ke dni4. září, aby honem přijali ten vzácný dar fiskální štědroty, a přidali svůj zems ký podpis na to zvýšení daně libové, po němž bezpochyby následovati bude další ho- jení zemských financí dle téže léčebné me- thody: zaváděním říšsko - ze m- ských přirážek ku posavadním nepří- mým, spotřebním daním, na př. z cukru. piva, vína, masa, tabáku atd., jak právě fis kální politika kdy za dobré uzná. — Zástupcům zemských výborů ve Vídn shromážděným prý se (dle zpráv officiosního tisku) tento assanační plán p. Bawerkův vše- obecně zamlouval, tak že prý jej s povdě- kem přijali. Avšak nám se, upřímně mluveno, pra- nic nezamlouvá, neboť jednak neočekáváme od něho žádnou skutečně prakticky výdat- nou pomoc a spásu pro ubohé finance naší vlasti, za to ale vidíme v něm zárodek ne- bezpečenství pro samostatnos království a zemí, nový postup centralisace na poli berním proti svězákonnosti a sa mo- správě zemské, slovem tedy danaj- ský dar, jejž by měli naši poslanci zemští dříve co nejbedlivěji ohledati, nežli ho snad přijmou. Nejedná se tu o zvolený objekt. Dan z lihu jest sice již dnes v Rakousku pře- pjatě vysoká; však nechtsi ji ještě zvyší aspoň snad ubude potom trochu kletého toho kořalečního moru, hubícího náš chudý dělný lid v krajinách pohorských i prů myslových. Snad! Leč zmenší.li se vyšší daní spotřeba kořal ky mnoho-li pak vyzíská země z té při
Rakousko
7 article
rážky, dokonce, když to získané plus má býti rozděleno mezi 17 zemí! Při zavedené osobní dani z příjmů obnáší to plus prů- měrně 6 millionův, z čehož na zemi českou připadá podíl něco málo přes čtvrtinu, tedy okolo 11 mill. zl. Lze očekávati ze zvý šení daně lihové pro zemi českou zisku většího?! Sotva! Bude to opět jen pouhá krůpěj na žhavou plotnu naší nouze zem- ské, nic více! — Za to však mů sněm český přisvědčiti k novému systému berní centralisace, který jest zásadně na pováženou choulostivý v cen- tralistickém státě dotud, dokud vlády víden ské důsledně a tedy zajisté pro- myšleně odpírají královstvíma zemím svězákonnost a samo- správu co do přímých daní. My čeští federalisté nabízeli, jak známo, ve fundamentálních člancích svých říši na jejř potřeby pospolité veškeré daně ne- přímé, požadujíce za to pro sebe, pro své zemské potřeby toliko daně přímé. Byla to zajisté nabídka z míry poctivá, pováží-li se, že výnos daní nepřímých bývá z pravidla třikráte tak veliký jako výnos daní přímých. Však výtečným státníkům rakouským se takové rozdělení slušné, jež od století s prospěchem trvá ve federaci severoamerické a od dvaceti let v sousední federativní říši německé, nijak nezamlouvalo; to tak, darovati zemím přímé daně, aby si po- mohly a — zbujněly! Rakouská moudrost centralisticko-byrokratická myslila, že by Rakousko sesílením svých část zahynulo.
Rakousko
8 article
Nechť se tedy jen »provincie« dále pro tloukají svými ubohými zemskými, okresními školskými a obecními přirážkami jak mohou a třeba sebe více strádaly, chudly a prodlu- žovaly se, stát jim nemůže popustit žádné ze svých daní, které si byl od roku 1848 osvojii a vymyslil! — Konečně však toto centralistické hospodářství dospívalo hro- zných koncův. Bída zemí stávala se nesne- sitelnou, mizerný systém přirážkový uzrál do posleďních stanic nemožnosti, takže sami vy- nikající, myslící Němci, jako Plener Schmeykal a j., počali nalehat aby se vrátily zemím aspoň ně které přímé daně, aspoň t. zv reální daně, totiž daň pozemková domovní a činžovní, ku vlatnímu užitku. — Než pohříchu nynější pokolení něme- ckých centralistů jest ještě papežštější, než sám centralistický papež Plener a tato epi- gonská dekadence německá ozvala se dnes týden ve zdejší »Bohemii« vášnivým prote- stem proti každémukoliv postou- pení některé přímé daně zem- skému důchodu, poněvadž pry by tím podala Cislajtanie svým královstvím a zemím prst, ba celou ruku ku jejich — svézákon- nosti a samosprávě politické, kteráž je však výtečným našim vlastencům německým tak odporna, tak hrozna, jako velká pěsť čínských boxerůl Ačkoliv musí »Bohemie« přiznat, že by takové rozdělení realných daní pří- mých zemím a nepřímých říši bylo rozumné, jednoduché, správné a zemím pro- spěšné, nicméně fanaticky proti němu se ježí, poněvadž prý tím byla zemím přiznána svrchovanost berní, z níž by se časem při- rozeně vyvinula i svrchovanost politická.
Němec Schmeykal Plener Bohemia
9 article
Platná ústava již prý dala ze- mím autonomie tolik, mnoho-li jen si jí přáti mohou, povolit ještě více bylo by prý ku škodě a záhubě říše. Proto dnes »Bohemie« peskuje Plenera i všecky ty Němce jako krátkozraké politi- cké jelimánky, kteří horlívali pro na- vrácení zemím práva ku povolo- vání reálných daní přímých, které je teprvBachůvabsoluti sm oloupil. To prý je se stanoviska německého největší chyba a zrovna takový nerozum, jako když němečtí nacionálové horlili pro delší trvání sněmu českého anebo pro to aby naše doly uhelnéstaly se ma- jetkem zemč. — Ejhle, tu vlasti- zrádnou zlobu, ten vlasti škodný fanatism německých centralistův zdejších v celé hnusné nahotě! Raději tedy nejkru tější drahotu uhlí přeje »Bohemie« obyva- telstvu země české, než aby země ta dosáhln svého přirozeného dobrého práva vlastni- ckého na poklady svého lůna. A raději a prý stát platí učitelstvo naše z vlastního než aby zemi české postoupil zákonodárství o některých daních přímých. Tento výbuch fanatismu německo-centra listického budiž nám k naučení nej lepšímu, jaká je toho potřeba, aby za příležitosti nastávajícího sněmu poslanci našt co nejdůrazněji hájili a reklamovali dobré právo sněmů českých ku povolování daní, které ani vítězem bělohorským nebylo jim vyrváno, které vyko- návaly až do r. 1848 a které jim bylo po pádu absolutismu říjnovým diplomem r. 1860 znovu slavně přiznáno. Jest toho potřeba, ukázati nepřátelům našim i Vídni, že se tohoto práva národ náš nevzdal a nevzdá z žádnou čočovici státní přirážky.
Plener Němec Vídeň Bohemia
10 article
Snatek arciknížete Františka Ferdinanda ď'Este a právní účinky jeho prohlášení z28. června l90c Příspěvek ku theorii práva ústavního od dra. Ladislava Dvořáka. Dne 28. června 1900 přečetl v císařském hradě vídeňském, u přítomnosti J. V. císaře arciknížat, kardinála knížete arcibiskupa ve Vídni, tajných radů a ministrů, hrabě Golu- chowski jako ministr císařského a královskéh domu, prohlášení J. C. a K. V. arci- knížete Františka Ferdinanda d'Este, ktorým tento, zmíniv se o svém »pevném a dobře uváženém rozhodnuti«, pojati za choť hraběnku Žofii Chotkovou z Chotkova a Vojnína a o svo- lení Jeho Veličenstva jako nejvyšší hlavy panu jícího domu ke sňatku zamýšlenému, pro hlásil9): »Dříve než přikročíme k uzavření manžel ského svazku, citíme se nutkány — odvolá- vajíce se na domáci zákony Nejjasněj šího arčidomu, jichž ustano vení uzná- váme zvláště vzhledem na uvedené manžel- ství, jež máme uzavříti, v plném obsahu, je prohlašujeme jako závaz ná, — zjistiti, že Naše manželství s hraběnkou Žoíí
Este Dvořák Gola Chotkův Žoíí Vídeň Chotkov Vojnín
11 article
Chotkovou není rovnorodé, nýbrž morganatické a jako takové nyní pro vše časy má býti pokládáno, pročež ani Naší paní choti ani dětem, jež Božím pože- hnáním z tohoto manželství by vzešly, a jich potomkům nepříslušejí a od těchto nemohou a nemají býti požadována ona práva, pocty tituly, znaky, přednosti atd. atd., jež rovno rodým manželkám a potomkům pánů arci- knižat z rovnorodého manželství pocházejícím náležejí. Zvláště uznáváme a prohlašujeme však ještě výslovně, že Našim dětem z uvedeného manželství pocházejícím a jich potomkům ježto nejsou členy Nejvyššího arcidomu, nepřísluší právo na trůnní po- sloupnost v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených a tím také ve smyslu článku zákona z r. 1723, I. a II., v zemích koruny uherské, a že též z po- sloupnosti trůnní jsou vylou- čeni. *) Citováno dle úřadní části » Wjener Zeitunge.
Chotkův Zeitunge
12 article
Zavazujeme Se Svým slovem, že toto pro hlášení, jehož významu a dosahu jsme S dobře vědomi, uznáváme pro všecky časy závazným jak pro Sebe, tak pro Svou pan choť a Své děti z tohoto manželství a jejich potomky, a že nikdy nepokusíme Se toto Sve prohlášení odvolati neb něco podniknouti, ee by k tomu směřovalo, aby závazná moc jeho byla oslábena neb zrušena.« Toto prohlášení potom arcikníže přísahou potvrdil a podepsal listiny obsahující je i pří sežní znělku, načež státní notář připojil jeho pečet. Třetího dne (1. července t. r.) uzavřel arcikníže František Ferdinand d'Esle s hrab Žofií Chotkovou v Zákupech sňatek manželský dle řádů církve katolické. Sňatek tento, osvětlující mužnou a pře měkkou vůli arcivévodovu, již ku vítězství vedl cit a sympatie, má ovšem u praesumptivního následníka trůnu dalekosáhlý význam právní Vzhledem ku slavnostnímu prohlášení, jež před sňatkem arcikníže učinil a kterým eventualní potomstvo jeho bylo z trůnní posloupnosti vy loučeno, nastává otázka, zda toto přísežné pro- hlášení nejen se stanoviska domácích zákonů panující rodiny, ale i dle platných dnes řádů ústavních lze považovati za jediný a konečný úkon, vyvolávající zamýšlené státoprávníhúčinky či zda právní jeho účinnost nutným činí ještě souhlas příslušných parlamentních sborů stát ního organismu. V tom směru byla pronesena v době ne dávné různá, odchylná mínění, leč otázka sama velmi obtížná a spletitá, ve své podstatě dalek ještě nebyla vystižena a ve všech rozhodnýeh okolnostech vyčerpána.
František Ferdinand d ' Esla Chotkův Zákupy
13 article
Řádky tyto, tlumočíci soukromé právn přesvědčení pisatelovo, buďlež přispěvkem k úva hám o definitivní a právoplatně úpravě sporno otázky. Prohlášení z 28. června, odvolávajíc se na domácí zákony rodu Habsbursko-Lotrin ského a uznávajíc je závaznými mluví o vy loučení potomstva arcivévodova z posloupnost trůnní důsledkem ustanovení těchto do- mácích řádů, dle nichž způsobilými k nástup nictví na trůn jsou jen děti z manželstv rovnorodého, jakým manželství s hrab Chotkovou prohlášeno nebylo. Prohlášení uvedené není a nemohlo býti jak doleji uvedu, renunciací, vzdáním se nároků na posloupnost trůnní, vyslovenou arci knížetem za jeho potomstvo; jeho právním zá kladem jsou domácí řády jako samostatný pramen státoprávní, ono samo není tedy před pisem konstitutivním, nýbrž aktem ma- nifestačním a garaněním, uznávajíc pro osobu arcivévodovu zvláště pro dobu jeho praesumptivního nástupnictví na trůn, že do- mácí řády závaznými zůstanou a nebudou jim jako příští hlavou domu změněny ve prospěch trůnní způsobilosti jeho potomstva. Tím byla by otázka vyřízena s hledisk domácích zákonů domu panujícího. Leč ještě jiného stanoviska nelze pře hlédnouti.
Řádek Chotkův
14 article
Právo k trůnní posloupnosti v dědičných monarchiích jako jeden z důležitých zákla do stavby celého státního orgaňismu upravujes totiž ústavou státu monarchického a tvor její podstatnou část. To jest pravidlem ústavního práva států konstitučních, ba i v absolutních monarchiích (autokraciích považují samovládní vladaři záhodným, aby trůnn posloupnost byla stanovena ústavním zá- konem, v Rusku na př. zákonem o dědičné posloupnosti císaře Pavla I. z r. 1797, v Tu- recku článkem 3. nominální ústavy z r. 1876 Rozumí se, že předmětem této ústa v n úpravy jest vznik i veškeré podminky způsobilosti trůnní; má-li tedy manželství tak zv morganatické resp. nerovnorodé vyloučiti dět v manželství tomto zrozené z následnictví trůn ního, musí ustanovení o tom obsaženo býti v ústavě státu. V tom směru nepopírateln V drobném prodejli ranní číslo o sobě . . . za S vdpoladní . . . za 2 Ve nlialkách na venkově ranní čjsle, . . .. . . . 10 odpelední . . . . . . . . 6b Inserá ty plaší se hotově vapřel. Předplaceni a inserty přijímná » dminl- strnce v Marlanské ulici č. 3. Tam nacházejí se těš radakce tiskárna a srpodice . Narodnich Lista Rukopisy se nerraneli.
Pavel Rusko Marlanský ulice
15 article
by stačilo, kdyby platná ústava dovolávala se příslušných předpisů domácích zákonů o právních následcích manželatví nerovného, jež by v této příčině staly se tím částí positivního práva ústav- ního. Požadavek rovnorodého manželství vyslo- vuje na př. ústava bavorská z 26. kvělna 1818 »Ke způsobilosti nástupnické žádá se zrození dle práva z manželství rovnorodého, uza- vřeného s povolením královým«, ústava velko- vévodství hessenského ze 17. prosince 1820 »Vláda jest v domě velkovévodském dědična dle prvorozenství a posloupnosti linealní zrozením z rovnorodého manželství«; ustanovení o podmínkách posloupnosti obsahuje na př. ústava pruská z 31. ledna 1850, anglická ústava (Aet of settlement) z r. 1701 a acia sukcessní z r. 1705), ústava španělská z r. 1837, portugalská z r. 1826, švédská z r. 1809 atd. Předpisy domácích zákonů dle toho státo- právně platí, pokud ústava jich se dovolává a je uznává; podmínka pak, kterou ústava ure- deným způsobem neobmezuje způsobilost trůnní, pro obor práva ústavního vůbec neexistuje. Neexistuje pro obor ústavního práva, ježto instituce a právo posloupnosti trůnní není upra- veno individuální vůlí vladařovou a ne- může také jím býti měněno a modifikováno jedno- stranně, poněvadž právním jeho základem a pra- menem jest souhlas obou činitel v konstituční monarchii právo- tvorných: vladaře i sborů repre- sentativních — kdežto řády a zákony domácí jako takové jsou vládcem jako chefem rodu panujícího měnitelny. da
Aet of settlement
16 article
Jinak bylo ovšem ve středověku, ve státech patrimonialních, kde obor práv veřejných byt posuzován dle maxim práv soukromých a s tě- mito byl směšován a stotožňován, takže vladařská moc panovníkova ve státě byla považována za dominium, vlastnictví. Tehdy byl vladat oprávněn i ve formě domácích zákonů upřavovat a měnit řády státní, ba zemi mezi jednotlivé dědice dělit, a proto tvrdí Ulbrich, že pra- vidla o trůnní posloupnosti stáršího práva měla ráz domácích zákonů rodin panujících; ovšem nutno zásadu jím všeobecně vyslovenou omeziti na státy patrimoniální, jakými na př. země české a uherské však nebylyo Dnes jest v oboru veřejnoprávním ne- sporno, že řád posloupnosti trůnní nemůže být měněn ve státé s ústavou represěntativní ani posledním pořízením paino vní- kovým, ani smlouvou svate-bni neb dědickou, ani domácími zákony rodu vládnoucího, pokud by ústavě platné od- porovaly. Důsledky soukromoprávních, předpo- kladů padly obecně přijatým názorem, že t. zv. dědic trůnu dosedaje na trůn, neodvo- zuje práva svého od svého předehůdce, nýbrž nastupuje vládu z původniho, neodvo- zeněho a od souhlasu neb nesouhlasu před- chůdcova neodvislého práva vlastního, jehož jediným právním základem je st ustanovení positivního práva ústavního o trůnním nástupníctví.
17 article
Osoba panovníkova se mění, vladař však jako takový neumírá, odtud přísloví: »Le roi ne meurt jamais«, »le roi est mort, vive le roi!« Dědie trůnu stává se dle ústavy králem,cí- sařem ipso jure, nikoliv ex pacto et pro- vídentia majorum, jak mínila starší theorie, a nikoli z titulu soukromoprávního jako v dě- dickém právě soukromém. Vladař nemůže proto zákonného nástupce svého z posloupnosti vy- loučiti ani za něho renunciací nároků se vzdáti. Tím se také vysvětluje, že prohlášení arciknížete Františka Ferdinanda d' Este neobsa- hovalo renunciaci ohledně potomstva jeho, nýbrž dovolávajíc se domácích řádů deklaro- valo z téchto plynoucí trůnní nezpů- sobilost dětí z manželství morganatického. Pr tom vynořuje se sporná zásadní otázka, poku jednostranná renunciace na trůn bez souhlasu parlamentů jest vůbec státoprávně přípustna účinna. Ústavy státní neobsahují pravidlem
Dědie Este neobsa
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Kol břehů albánských. Lístek z cest Klimenta Čermá ka. V Athenách, 11. července. Nikdo by nevěřil, jak špatně přístávy má jaderské moře jižně od Kotoru. Nikde loď nesm se přiblížiti pevnině, jen barkami zjednává se spojení s parníkem. Kotor, ač tolik vojenský a nehostinný nějak mi přirostl k srdci. Snad k vůli těm našim Berouňákům a našim hochům dělostřel cům, kteři si tu odbývají službu na hradbáeh pevnostních a kropí bílé vápencové stráně dal matské svým českým potem. Kam se obrátíš, všude čeština se ti hlás k uchu a tak družně splývá se zvučnou srbšti- nou přesličných děv kotorských. Také množství Černoherců kolem brány přístavní dodává obrázku zdejšímu vlídného pro našince koloritu. Přenocoval jsem v hostinci Lloydově. Zřízení lloydová netřeba vynášeti. Mají svou nejšíře uznanou pověsť. A kapitány, úřadnictvo i mužstvo ochotné i vzdělané. Radost s nimi cestovati! Však také obchody Lloydu vítězně si cestu razi světem. Kapitáni jsou téměř vesmě Bokelci. Rodiny mají v Kotoru a sami otcové, nebožáci, po celý rok zápasí s vlnami, se zlým sluncem a nepohodou a domů přicházejí jen jako hosté. Seznámil jsem se na palubě s takým roztomilým mužem panem D. v K. Spěchal domů pochovat dcerušku, která zemřela na černý — V těmdni zase odpluju k Brasilii, vy pravoval a vlhká perla zachvěla se mu v oku Jsme dnes přátel. kašel.
Berouňák Lloydův Lloyd Kotor Brasilia
19 article
Z Boky kotorské paroloď jen pomalu s prodírá cestu na širé moře. Za noci hra svělel z vojenských lodí i pevnůstek pobřežných, od- kud elektrické signály jako táhlé ohony ohni vých draků po černé hladině mořské kmitající, ukazují lodi cestu. My jeli časně ráno a nádherný vzduch ko řenil nám skvostný beztoho pobyt na palubě Poslední mávnutí šátku od břehu a již zelená hladina pění se a supajíc přímo z Boky ven do širého obzoru se rozjíždí majestátní naše »Leda«. Tam na stráních u Castel Nuovo bělají s hotely, založené hrabětem Harrachem, v rajském zátiší palem, akacií a fiků. Pak přímo k jihu zamíří »Leda«, dalek od břehu odráží, nechávajíc v mlhavé dálce z sebou pevnůstku a vlídnou osadu Badvu, jejíž statečný občan, Slovan Zenovič, milým se nám stane druhem na palubě, průvodcem po cestě až po Atheny. Pak ještě pevnůstka Lastren, jak lašťovčí hnízdo na skále přilepená, upoutá naši pozornost a mořem urvaná Spiča rudne příkře, nejjižnější to výběžek říše naší. Když jsme stanuli v Baru blíže následní- kova paláce u moře, houpá se k nám v ústrety od břehu loďka se známými Černohorci. Baru neviděti. Kryje se za pásmem horským, za bílým Suturmanem, plným bílých zkamenělin třetihor- ních, obratlů rybích a kořenonožců. Dobří Černohorci přinášejí je hostům a nabízejí jako penízky. A již opět »Leda« rozbrázdila modrou hla- dinu. Záhy vynořuje se před námi idillycký Ulčin, rozkošně černohorské lázně pod rozsutou pevností se krčící. Na pět set mohamedánů zdejších na- slouchá ku štihlým minaretům čtyřikráte za den. Slasti na Val dí noce i ve zdejších lázních přímořských vylíčil dr. Vratislav Černý v letošnín
Harrach Černohorec doktor Černá Castel Nuovo Bara Val Slovan Zenovič u moře
20 article
ročníku »Časopisu českých turisů« v č. 2—5 Proč sami Černehorci raději do Spljetu jezdívaj do koupelí, jest mi nepovědomo. A teď nastává albánská pouť až po Korfu Po dva dni bude se parník potáceti při nehostin- ném břehu, málo známém, kde svobodní Škipe táři žijí svůj nezkrocený život, ani autoritu sul tánovu neuznávajíce. A přece jsou ti svižní hoš ve vlněných bllých, přilehajících gatích a v bílých rovně kruhovitě se končících fesech tak roz tomilí, že by se s vámi rozdělili o syreček svů aneb o vaši láhev. »Nem bug,« znělo to vedle a bratr bratru podal chleba. Jaká radost u bodrého Škipetara, když ode- hnal z cesty ovci (dele) na parníku, i já po- děkoval jsem »Evala mir!« Kupa se jich shrnula kolem mne, když jsem si zapisoval jejich frase: »Kde je hospoda ? Ktošt akšihonija?« »Nevím! Nukdy!« »Zde! Ktošt!e »Jdi! Škrjl« Pak došlo na moje kukátko a brzy byla kupa Albánců i děti tureckých kolem. Páni Turci z kufrů, koberců i houní po- řídili si na palubě harem. Oko smrtelníkovo ani skrze hadry a díry nesmí tu pronikati. Ostatně zbytečná námaha. Těch několik chorých, starých žen mohlo se směle vystaviti na kapitánův mů stek a obecenstvo by se bylo ochotně vyhýbalo A což ty holky turecké ve špinavých kartono vých kalhotách s tím polodivým výrazem v oč kách žlutavé své tváře! Ještě nejspíše do vedli imponovati turečti důstojníci v úplně bilých šatech a červených fesech. Nejedli sice s nám z ďaurského stola, ale chovali se velmi slušně bavíce se knihami. Prvý turecký přístav San Giovanni di Medo neláká. Je tu vlastně několik chalup a nějaké kasárny. Vojáci z dlouhé asi chvile si tamp
Korf Albánec Turek Giovanni di Meda Nukda Ktošt San
21 article
trubují i za noci. Také v zálivu Avlona jsme nepřistáli. Nebylo na břehu pozorovati mnoho života. Vrchole Černé Hory již ustoupily, jen daleko v pozadí bělá se Belogost. V Dráči (Durazzo) přibylo na loď mnoh Turků i Albánců. Loď opatrně zůstala podá města. Na bárkách přivážejí se drahé klenoty jako ovce, kuřata, Turkyně a ospalí Ture s fesem nebo turbanem. Nové domácnosti na palubě pořízeny. Tur kyně pečlivě zatím schovávají nos za závojem jako naše dámy dělávají s krajkovými šátečky O deváté vše se kolem rozložilo. Črn gorci statně si vybojovali vrchní palubu na přídě Na zlost Turkům pějí i tanči kolo: »Učan svaki (každý) ja to nije sprjema ljuti boje biti. Jedna puška z Bělasíci sve (všecky) nas može okupiti Črmički je ora svati svaki gotov vazda polečeha u půl noči u podana dže opasnost (nebezpečnost) rodu prijetí. Svrst tvrdgrada Sutormana dob vrha od vrsute prsima sme zatvarali. Od nachije naše pute za ljud o sosobi strane Bar i Ulčin napadali«. Dlouho do noci zněly zvuky žalostivé z »Nového kola« Nikolova. »Co že tak smutno si pozpěvujete? ptám se. »I to nám veselo; Švabi zkazuju, što naše pjesen žalostiva«. »Jest, jest«, přisvědčovali v kole. Večery na moři bývají rozkošné. Pozem šťan odbude si svoji polední nechuť, horko vy praží z něho každou kapku potu (druh ná z Lipska ukazoval to názorně vestou, jak se
Albánec Turkyně Turek Ulčin Nikolov Tura Bara Lipsko
22 article
mu břiško stenčilo). Až konečně slunce dotkne se žhavým rlem lazurového obzoru, zavane větřík večerní — jiný, krásnější život nastane Albánci a Turci, kolem kotlárny děsně chrápající, obživli. Kuchař vynáší si slamník na palubu po denní lopotě, dámy se objevily na vrchní palubě, odbyvše si krátkou obědovou siestu. Sedíme s přítelem Zenovičem z Budvy na- před u Černohorců. Rovídáme si o caru Duša- novi, o někdejším carstvu srbském, o štvani- cích mezi Hrvaty a Srby. Starý pán pojednou se zvedne, i jme se vlnám mořským rozkládat z »Horského věnce« Petra Petroviče Njeguša »Pokoljenje za pjesnu stvoreno Vili če (bude) se grubiti u vjekove. da (aby) vam vjenoe dostojne sapletu, Vaš če primjer (příklad) učiti pjevača kako treba s bezsmrtnošču zborit. Vaša brnca od otca i majke, svi u jedno, i dista rabote Krst nositi vama je sudjeno strašne borhe (války) s svojím i s tudzinom (cizinou), Težak vienac, ale je voče (ovoce) sladko, Voskresenja nebiva bez smrtie Zatím západ uhasl. Na modrých vlnách pluje noc, noc jižní, krásná i poetická, krás- nější než den. Po jedenácté již jen ticho bublají Črno- gorci ležmo, jeden z důstojníků tureckých. ti- chým hlasem tenorovým pěje si pro sebea úžasné chrápání ozývá se z dola, kde Albánei hoví svému tělu i duchu. Nuž dobrou nocl Z rána vynořil se z mlh veliký ostro Korfu před námi a po desáté přijal nás do svého čarovného lůna. »O drahé Korfu«, od- dechl si tak mnohý z cestujících. Já byl v dobré ochraně bratra Slovana, a tak jen dobré dojmy vtiskl mi ten krásný severní mys Řecka.
Albánec Turek Zenovič Černohorec Srba Petro Petrovič Pokoljenj Vaš Slovan Budva Řecko