Strana 2. Číslo 21

KATOLIOKE LISY.

Dne 23 ledna 1960.

zase jen na chvíli. Mezi tím uznal za vhodné jméno své proměniti v Deckes a dáti se baro- nisovati, což je v Rakousku velmi snadné. Doczi si dává záležeti, aby Rakousko stůj co stůj s Ru- skem rozkmotřil, k tomu je i naváděn od Německa. On má v rukou všecky úřadní i poloúřadní ra- kouské listy. On dává jim povely. Když officiosní rakouské listy vesměs stavěly se na stranu Drey- fusa a když jim bylo vytýkáno, proč děláte říši ostudu? Tu na to odpovídali redaktoři: »To my ne, to dělá Doczi« Když posl. Gessmann na tuto ostudu v delegacích poukazoval, zastal se ho pan hrabě Goluchowski, jehož on je pravou rukou. Naposled i Doczi bude teď dělat — smiřovací politiku. K poněmčování Poznaňska. Arcibiskup Stablewski má při řádění hakatistů postavení velmi nesnadné. Hakatisti kde jaký Němec, ať katolík, nekatolík, světák anebo nevěrec je, burcují jej do katolických kostelů za tím účelem, aby dokázali dvojjazyčnost v těch farnostech, v nichž až doposud kázalo a učilo se náboženství jen polsky. A tak lze dnes v polských kostelích viděti tváře doposud nikdy nevídané, na nichž je z daleka znáti, že hrají komedii. Aby se tomu předešlo, ustanovil arcibiskup Stablewski jisté kostely, v nichž káže se i německy. To však hakatistům se nepodobá (nelíbí), oni chtějí míti všecky kostely dvojjazyčné a jakmile by se v nich usadili, postarali by se o to, aby z nich polština byla vytlačena. Nechce-li jim polské du- chovenstvo vyhověti, již stěžují si na nesnášenlivost, fanatism, šovinism polského kněžstva a pod. Zdraví arcibiskupa Stablewskiho je značně podryto násled- kem bezmezných a nekonečných štvanic hakatistů.

Lékaři mu sice doporučují šetření se, klid, ale kdež, může, v té štvanici klidu nalézti! Změny v rumunském kabinetu. Protože předseda rumunského ministerstva a zároveň mi- nistr vnitra Cantacuzeno vyslovil přání, aby sproštěn byl úřadu ministerstva vnitra a aby po- necháno mu bylo pouze předsednictví ministerstva beze zvláštního portefeuillu, podepsal král včera ráno akt, jímž v ministerstvu se zavádějí následu jící změny: Cantacuzeno sprošťuje se mini- sterstva vnitra a zůstane jen předsedou minister- stva bez portefeuillu. Dosavadní ministr financí, general Mans jmenuje se ministrem vnitra, do- savadní ministr kultu a vyučování Jonescu ministrem financí, dosavadní ministr pro veřejné práce Istrati ministrem kultu a vyučovánía poslanec Jan Gradisteana ministrem pro ve- řejné práce. Ostatní ministři zůstanou na svých místech. — Nový německý vyslanec Ki- derlen-Wächter byl přijat včera od krále ve slavném slyšení, ve kterém odevzdal své listiny po- věřovací. Král jej přijal prý nad míru srdečně a poukázal s povděkem na přátelské poměry, kteréž panují mezi Německem a Rumunskem. Válka v jižní Africe. Mezi ministrem války lordem Landsdownem a vrchním velitelem anglické armády lordem Wolseleyem propukly neshody. Po- měry mezi oběma již dříve byly napjaty, které ko- nečně lorda Wolseleye pohnuly zadati o propu- štěnou. Toliko k zakročení lorda Salisburyho dal se přemluviti k setrvání. Wolseley přičítá všecky porážky Angličanů nátlaku jingoistů, kteří Bullera doháněli k rychlému postupu a útokua když tento byl poražen, poslali na bojiště lorda Robertsa a Kitchenera, aby porážky napravili.

při její slovech vynořoval se před našima zraky ná- dherný chrám kapitolský Ara coeli a v něm na ol- táři spanilé »Santo Bambino«; v duchu se nám zdálo, že k nám zalétá hlas písma sv.: »Z úst maličkých připravil jsi Sobě chválu, o Pane!« Ano, vskutku dobrotivý Bůh povzbuzuje své mi- láčky, nevinné dítky, by mu vynahradily čest, chválu. díkůčinění, jehož mu velcí tak často odpíráme! Ještě jsme pohrouženi v toto spasitelné rozjí- mání, když se na jevišti objeví dvě dívky, z nichž vždy jedna druhou poučuje, že doba vánoční jest nej- krásnější a ten stromeček, který bývá hodným dětem odměnou, že nás celou svou podobou povzbuzuje, aby- chom vždy náležitě oslavili vánoční dobu. Dívka se táže: »A které dítko, řekni, ať zvím, jest tobě ze všech nejmilejším?« — »Ač každé hodné dítko jest každému milé, Bohu i lidem, přece to božské dítko jest mi nejmilejším.« Tím dítkem jest nám všem Je- žíš, náš Spasitel, když uvážíme, jak nás tak pla- mennou láskou miluje, tu věru spojujeme své hlasy s oběma dívenkami, jež odcházejíce z jeviště, rozpínají ručinky a volají: »O, jak Tě máme, Ježíšku, rádi!« Rozechvěni nasloucháme libým zvukům písně o vánočním stromku. Na tváři dítek jeví se svatá zbožnost. Očka jejich častěji zabloudí k vánočnímu stromku a k Ježíšku, děkujíce tomuto nebeskému Pa- cholátku za radost, kterou připravuje každým rokem všem hodným dětem — krásným vánočním stromkem. (Pokračování) To všecko stalo se proti vůli lordi Wolseleye, jehož plán byl, vniknouti do republiky Oranžskéa odtud postupovati do Transvaalu. Ž řeči Wolse- leye jde na jevo, že i dnes Buller od jingoistů byl komandován, aby co nejdříve vydobyl nějakého vítězství. Uvidíme! Mahmud paša zaslal sultánovi list, v němž ostře kárá tureckou správu.

Listy ze Švýcarska. (Původní dopis »Katolických Listů«.) Z Frýburku, 17. ledna. (Všeobecné pojištění pro případ choroby. — V kan- toně ticinském. — Povérčivost. — Starokatolíci.) Spolková rada se usnesla, že teprve 20. května t. r. bude švýcarský lid hlasovati o všeobecném po- jíštění pro případ choroby. Chce to hlasování míti tak pozdě, protože si přeje, aby lid, který dosud zdá se většinou býti proti tomu pojištění, měl příležitost, pořádně se o věci poučiti, k čemuž právě v zimě má dosti kdy. Jsou z té příčiny také ohlášeny na růz- ných stranách přednášky o tom předmětě, a mezi jinými též dvě přednášky pro ženy v Bernu, kde známý Forrer jim chce vyložiti celý mechanismusa účel toho pojištění. Radikální vládě kantonu ticinského nestačil spor s biskupem o kostely, proto začal nový spor, a to tentokráte se spolkem. Tamější vláda prohřešuje se proti spolkovým zákonům nejenom tím, že nechává pracovati i déti v továrnách, a že dovoluje, aby t- várníci vypláceli své dělníky penězi italskými, čímž zase do Švýcarska zaváděny peníze, která dle spolko- vého výnosu zde nemají míti ceny, nýbrž posledně opřela se i spolkovým zákonům o nakažlivých nemo- cech. Podle tohoto zákona měl kanton ticinský zaří- diti v Chiassu desinfekční pracovnu, na niž spolek uvolil se přispěti 50 proc. Ale ticinským radikálům zdá se to býti ještě příliš málo. Protože však spolek nechce více povoliti, vyzval kancelář spravedlnosti a policie, aby uvážila, jak by se mělo zakročiti poti neposlušnému kantonu.

Protestantský list »Genevois« píše v poslední době velice mnoho o tom, že prý není žádných duchů, ani andělův, ani ďáblů. Ale zdá se, že ani prote- stanté té škrabanině mnoho nevěří. Před nedávnem vystěhovalo se najednou z jednoho domu v Carychu 10 rodin, protože prý tam straší. Několik dní před tím oběsil se v tom domě truhlář, jenž se nedohodnul s podnikatelem stavby. Brzy po té nájemníci prý slyšeli jeho ducha, jak řezal prkna, pohazoval židlemi a hlomozně procházel se všemi místnostmi, ač dvéře byly zamčeny. Nájemníci všichni se vystěhovali,a povídá se, že i strážník vzal před duchem do zaje- čích. Co tomu řekne »Genevois«? A jak si vyloží, že v liberálním městě Sv. Havlu působí několik vy- kladaček karet a nemálo spiritistů a visionářů, k nimž zvláště »osvícení« chodí na poradu. A potom se smějí, že hodný katolík v nouzi utíká se o pomoc k Panně Marii! Starokatolíci v kantoně svatohavelském snaží se o to, aby rozsudek spolkového soudu, jímž kanton byl donucen uznati je za veřejnou korporaci, brzy vešel v platnost. Sepsali si stanovy, v nichž se vy- skytuje též »placet«, t. j. officielní uznání a potvr- zení jejich kněží státní radou. Chtějí tím oživiti starý zákon, dle něhož vláda potvrzuje volbu farářů kato- lických a pasterů protestantských. Státní rada svato- havelská tím počínáním starokatolíků nebyla příliš nadšena. Konečně se jí k tomu bylo odhodlati, zá- roveň však se rozhodla, tento zrezavělý paragraf opraviti.

Zprávy církevní. J. Exc. ndp. bískup dr. Martin Jose Říha zaslal svému duchovenstvu list, jak činí po každé při změně roku již 15. rok, co byl povolán k řízení diecese, a připomíná, že za všecky Boh prosí, aby zachoval zdravé a čilé, aby požehnal jejich práci a naplnil je nebeským mírem. Vzpomíná roku minulého, kdy dokončil 60. rok svého životaa děkuje duchovenstvu za okázalé projevy lásky, zvláště adresou oddanosti dokázané. Po té nařízuje J. ndp. biskup postní řád. Zlaté jubileum kněžské v tomto roce slaviti budou vdpp.: Ant. Kunz, zám. kaplan v Nelhubli, nar. 1825, Josef Nekudek, farář ze Štramberku, nar. 1826, Dr. J. Wache, scholastik a prelát v Olomouci, nar. 1824, Frant. Weber, farář v Miloticích, nar 1826 a Ignát Wurm, kníž. arcib. kons. rada a vikář na dómě, nar. 1825. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése olomoucké. Vikářem Vp. František Hájek, kooperátor ve Vítkovicích, investován byl na faru v Pitarni. — Vp. Frant. Schwarz, administr. v Pitarni ustanoven za kooperátora do Fulštýnu. Spolek na podporu kněží emeritů pod ochranou sv. Theodora pro arcidiecési olomouckou za- ložený, jak známo, roku loňského velkomyslným vě- nováním 200.000 K, které učinil J. M. ndp. kníže arcibiskup olomoueký dr. Theodor, vykazuje za první rok svého trvání již 282.117 K 49 h a sice z pří- spěvků členů a darů i odkazů. Zajisté to povznášející zjev svépomoci kněží arcidiecése olomoucké.

Zprávy denní. * Jeho knížecí arcibiskupská Milost v semináři. Ndp. arcibiskup Lev svobodný pán ze Skrbenských zavítal včerejšího dne do knížecího arci- biskupského kněžského semináře o 6. hodině večerní. Byl uvítán u vchodu vdp. řiditelem Farskýma dpp. vicerektory, načež ubíral se v průvodu alumnů za zpěvu »Benedictus« do kaple, kde bylo zapěno »Ecce sacerdos magnus«. Vdp. řiditel pak oslovil Jeho Milost krátkou řečí, v níž se zmínil o tom, že Jeho Em. nebožtík ndp. kardinál ze Schönbornů byl ústavu otcem a přítelem a prosil, aby nový arcipastýř věnoval svoji vzácnou pozornost dorostu semináře. Jeho kníž. arcibiskupská Milost prohlásil, že jest mu milou povinností, aby byl dobrým otcem a přítelem kněžského dorostu, poněvadž z něho vycházejí pra- covníci na vinici Páně. Po té udělil J. M. všem velepastýřské požehnání. Pak si dal J. M. představiti jednotlivé bohoslovce v hořejším sále a s každým la- skavě rozmlouval, tak že dojem, který Jeho knížecí arcibiskupská Milost v srdcích zanechal, byl velmi dojemný a milý. Návrat do residence byl konán po 7. hodině. J. M. byl provázen vdp. msgr. Wünschem.

* K uvítacím slavnostem ndp. knížete arcibiskupa, sděluje se nám, že okresní výbor v Berouně zaslal v den vjezdu J. M. vsp. generál- nímu vikáři F. Brusákovi telegram tohoto znění: »Vítáme uctivě Jeho Milost, nastupujícího nejdůstoj- nějšího pana knížete arcibiskupa na stolci primasů staroslavného království českého. Kéž podaří se Jeho knížecí arcibiskupské Milosti, církevnímu představiteli nedílnosti tohoto království, přispěti ve znamení ducha i lásky křesťanské k smírnému spolužití obou sobě veskrz rovných národů naší vlasti a u dovršení smíru toho kéž vloží ruka Jeho na posvátnou hlavu Jeho Veličenstva světlou korunu Svato- václavskou.« * Slavnostní večer ku poctě J. b. M. ndp. Eduarda Jana Nepom. Brynycha. V době, kdy vážní myslitelé z Čech i sesterské Moravy s úctou pohlíží k biskupskému stolci královéhradeckému, ne může chladno zůstati srdce těch, již významně zváni jsou nadějí diecése. Úctu opravdovou i dětinnou lásku dosvědčujíce, uspořádali bohoslovci královéhradečtí dne 20. ledna slavnostní večer na památku konfirmace J. b. M. — A byl to v pravdě večer slavnostní!

Když vstoupil velepastýř v něžně ozdobený refektář seminářský, vítala jej nelíčená slova p. prefekta Bruck- nera. V odpovědi J. b. M. přál všem bohoslovcům všeho dobra zvláště lásky vzájemné, jež neobyčejně posiluje činnost pastýřskou. — Na to rozvíjel se bo- hatý program, jenž vykazoval deset čísel. Hudba stří- dala se s lahodnými sbory. Všichni zpěváci se osvěd- čili za vedení p. praefekta Kavy. — Zábavné inter- mezo připravil »Registrátor« (p. Šimerský) a »německý antisemita« (p. Lath). I citery tentokráte se rozezvu- čely, přednášejíce dva kusy koncertní. Hrál tu Čech (p. Simerský) a Němec (p. Lath), ale shodli se zna- menitě. Slavnostní večer zakončen hymnou papež- skou. — J. M. b. věnovala všem jednotlivostem ve- likou pozornost a uznala tak snahu i neúnavnost všech bohoslovců účinkujících. Jistě pln jsa radosti, opouštěl vrchní pastýř milé alumny, přesvědčiv se, že strávil tento večer mezi těmi, již jej ctí a milují v pravdě. Kéž tato úcta a láska setrvá, kéž vzmáhá se a roste, kéž ji potvrdí i budoucí činnost všech alumnů! — Všem účastníkům srdečný dík a J. b. M. »ad multos et plurimos annos!« * K otázce patronátní. Píše se nám: Jsme povděčni za uveřejnění seznamu jmen vikariátů připo- jivších se k známé petici z východních Čech o urov- nání poměrů patronátních. Ale jak to přijde, že vše- cky vikariaty naše dosud nevyslovily se pro opravu stávajícího křiklavě nespravedlivého práva patronátního?

Či nejsou ve všech vikariátech našich aspoň některé chudé fary náboženské matice nebo patronátu osamě- lého, jichž užívatelé úpí pod tíhou křivdy na ně do- léhající? Tak mnohý z bratří našich v slabosti své snad ani si netroufá ozvati se! Nežádá-li ale tu láska bratrská, aby ti šťastnější — na patronátech velikých — měli srdee na pravém místě a dali sluchu steskům méně šťastných bratří, — zvláště když pro svou osobu nic by neutrpěli? Proto schvalujeme, aby petice pa- tronátní všem farním úřadům nepřihlášených dosud vikariátů byla k schválení a přistoupení odeslána. Tak nejlépe se ukáže, kdo z bratří smýšlí upřímně a šlechetně. L5. Křesťansko-sociální ruch na Mo- ravě utěšeně se rozmáhá. Nejstarší katolicko-sociální list moravský »Dělník«, který až dosud vycházel jako čtrnávtidenník, spojil se s drahým katolickým