Číslo 21.

V Praze, dne 23. ledna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace expedice: Praha, Pstrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se epřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Yycházejí denně o šeste hodiné ranní.

KAl V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 7 hodin 48 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 37 minut večer.

UILKt LiS

Úterý: Zasnoubení Panny Marie. — Sv. IIdefons. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Havla na Starém městě od 21.—25. ledna. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně . . . .. K 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 38.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně ... K 8.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.... K 48.— po Ameriky, Francie. Švýcarska, Italie, Bel- ie. Anglie a Ruska: čtyrtletně ... K 13.20 celoročně K 52.80 Telefon redakce č. l12e

Příčiny dělnických stávek.

V Praze, 22. ledna.

Kterýsi vídeňský bursián a spolumajetník uhelných dolů na otázku po příčinách stávek od- pověděl: Špatné příklady kazí dobré mravy. Děl- níci opravdu používají svých prázdných osmiho- dinových chvil ke studiu velmi vážnému: našich obhodních bilanci. A pozorují-li, že naše dividendy rostou, myslí si, že by jim též prospí- valo bráti na nich podílu a proto organisovali se tak dlouho, až se sorganisovali ku všeobecným stávkám za tím účelem, aby nám značný kus z těch dividend uštipli. V tom to vězí. Slova tato, s jakýmsi šibeničním humorem pronešená, trefila na to pravé. Leč i vedle toho dělnictvo denně vidí, v jakém přepychu jejich ba- roni žijí, a proto kdož by mu mohl zazlívati, aby si též něčeho podobného, ve svých poměrech do- sažitelného, dopřálo. Dělnictvo ve svém studiu pokračuje dále. Z bilance svých pánů dělá důsledné a též opráv- něné závěry na zákonitou ochranu své práce, a v tom vězí již sociální politika, k jejíž hájení do sboru zákonodárných vysílá své zástupce. Vídeňská bursa dnes nalézá se pod tíhou dojmů všeobecné stávky uhlokopů v Čechách. Dnes bezmála 50.000 dělníků v Čechách stávkuje. Nechť se úřadové a uhelní baronové neklamou v nadějích zažehnati stávku rázem. Mínění lidu nese se k tomu, aby uhelní baronové dělnictvu dle možnosti vyhověli a s druhé strany obecenstvo nezdráhá se na uhlí též připlatiti, jen aby neblahá stávka byla uklizena a třídy nejchudší, kalamity, přímo nedozírné, byly ušetřeny.

Takové rozřešení sporné otázky bylo by nej- přirozenější. A k tomu není též zapotřebí mnoho rozumu. Každý citlivý člověk uznává, že uhloko vydává svůj život denně v šanc a že proto za sluhuje za své risiko mzdu větší, nežli ku př. tkadlec, anebo krejčí, ačkoliv každý i těm přeje slušného vyjíti. Nesmíme zapomenouti, že naši uhlo- kopové dobře znají průběh stávek uhlokopů na půdě anglické, kdež r. 1892 stávkovalo v durham- ské pánvi 75 000 dělníků. Nouze o uhlí tehdy do- stoupila toho stupně, že skoro všecky výhně v že- lezárnách musily býti shasnuty. Tehdy anglický železářský průmysl utrpěl veliké dosud nenahra- žené pohromy, protože značná část objednávek z Anglie byla přenesena do Francie a do Ně- mecka. A ještě horší pro Anglii byl výsledek stávky r. 1894 ve Skotsku, kdež na půl milionu uhlokopů stávkovalo. Rány z toho na anglický velkoprůmysl

padlé byly ještě citlivější. Tehdy po 4měsíční stávce podařilo se moudrému lordu Roseberovi smíru mezi majetníky a dělníky docíliti. Kéž by se i při nynější stávce v Čechách a na Moravě vynašel nějaký rakouský Rosebery. A proč by uhelní baroni nemohli dělníkům přidati, když je známo, že cena uhlí r. 1899 ze 3 zl. 76 kr. za tunu postoupila na 4 zl. 20 kr. a cena za uhlí vy- dobyté ze 97 mil. zl. vzrostla na 125 mil. zl. od r. 1898. Kterak k tomu přijde veliký a malý prů- mysl v Čechách a na Moravě, aby umíněností uhelných baronů trpěl ztráty přímo nenahraditelné, ať již o malých a velikých domácnostech pomlčíme. Koněčně musí i stávkující dělnictvo rozumné úvaze ukázati se přístupným, že by delším trváním stávky následkem umíněné nepovolnosti, statisíce děl- níků všech odborů práco, vydáno bylo nevýslovné bídě. Prostý rozum vyžaduje, aby každá strana povolila v něčem. Když obě zápolící strany na půl cesty vyjdou si v ústrety, pak přátelsky se setkají. Všem pak závodům pro příště se doporučuje, aby hojným zásobením uhlím pro případy podobné v čas se kryly.

Zprávy politické. V Praze, dne 22 ledna. K situacl. Jakkoliv podali jsme již ráno zprávu o včerejší poradě německé levice, uveřejňu- jeme přece ještě následující, o ní vydanou officiální zprávu: Konference předsedů klubů levice shro- mážděna byla ve sněmovně poslanecké včera do- poledne. (Jména poslanců, již se jí súčastnili, jsou již známa.) Posl. dr. Gessmann a dr. Grab- mayer omluvili svou nepřítomnost. Poslanec dr. Lueger nemohl se dostaviti, poněvadž, maje týdenní dovolenou, mešká na jihu. Po nejzevrub- nější rozpravě o nejnovějším utváření se politické situace projevila se konference předsedů klubů jednomyslně v tomto smyslu: Konference předsedů německých stran levice, schvaluje úmysl, projevený jim od vlády, aby co nejdříve konána byla do- rozumívací akce mezi Čechy a Němci v Čechách a a na Moravě svoláním mimoparlamentární konfe- rence důvěrníků obou národních kmenů z těchto zemí a vyslovuje při tom náhled, že bude dlužno, svolati za tím účelem zástupce všech národních stran těchto obou korunních zemí. Konference předsedů klubů levice vyslovuje však při obeslání této konference se strany německých stran očeká- vání, že říšská rada svolána bude nej- později ještě během měsíce února t. r. Konference předsedů klubů německé levice

klade na nejbrzčí znovuzahájení ústavní činnosti parlamentu váhu tím větší, any hrozivé vnitřní. poměry říše vyžadují den co den naléhavěji, aby znovuobnoveny byly uspořádané politické a národní poměry, aby rozřešeny byly nejdůležitější otážky hospodářské, a konečně aby zahájena byla inten- sivní činnost sboru zákonodárného a správy na hospodářském, po leta tak těžce zanedbávaném poli státních povinností. Shromáždění splnomocnilo před- sedajícího poslance dra. Funka, aby zpravil před- sedu ministerstva dra. Körbra o výsledu této porady. Německá levice zůstala si vedle toho důsledna a věrna své staré a dobře známé již tradici. Pře- kazivši sama zbytečně ba lehkomyslně všecku čin- nost parlamentní a nedbajíc při tom ani dost málo hospodářských potřeb lidu, zahrává si nyní na je- jich nejlepšího a nejvěrnějšího zastance a obhájce. Doufá patrně, že za nové vlády pokvete zas její pšenice. Jako dra Funke pozval předseda ministerstva dr. Körber k česko-německé dorozumívací konfe- renci předsedu klubu českých poslanců dra Engla a předsedu konservativního velkostatku hr. Pal- ffyho. Uherské časopisy, které se rozepisují o nové rakouské vládě, nepředpovídají jí nic dobrého. »P.

Ll.« praví, že rakouský ústavní život klade ústy Körbrova ministerstva zápasícím rakouským náro- dům poslední otázku a »Budap. Taglatt« dí zřejmě, že dr. Körber neopustí palác ministerského před- sednictva jako vítěz. Zdá se nám, že soudí dobře. Nechtějíť Němci ze svého svatodušního programu sleviti ani písmeny a následkem toho pochován je úspěch všeliké dorozumívací česko-německé akce již předem. Delegace sejdou se dle souhlasných zpráv zase již v květnu. Budou prý zabývati se zvýše- ním činného vojska. Včera o 11. hodině do- poledne konána byla za předsednictví císaře ve dvorním hradě vídeňském vojenská konfe- rence. Súčastnili se jí arcivévoda František Fer- dinand, říšský ministr vojenství, generál jízdy svo- bodný pán Krieghammer, náčelník generál- ního štábu, polní zbrojmistr baron Beck, sbo- rový velitel hrabě Úexküll Gyllenband, všichni tři generální inspektoři vojska a kromě nich ještě více jiných generálů. Konference trvala přes dvě hodiny a platila prý v první řadě zmíně- nému rozmnožení činného vojska. Nejdříve žid, pak protestant a konečně katolík — p. Doczi. Francouzské listy diví se, kterak bylo možná dosáhnouti velikého vlivu člo- věku takovému v našem Rakousku. Pan Doczi je původu židovského, pak stal se protestantem, pak stal se zase židem, a nyní je katolíkem, bezpochyby

FEUILLETON. Santo Bambino.

Slovo toto až do nedávna bylo v naší matičce Praze neznámo, než v těchto dnech již tomu není tak. Santo Bambino — svaté Jezulátko bylo ve dnech 6., 7. a 14. ledna t. r. středem, hlavní tepnou do- jemné dětské slavnosti dívek obecné školy u Panny Marie Sněžné. Jest to první slavnost podobného druhu v našem královském hlavním městě a proto myslím, že nebude nevhodno, když se o ní aspoň stručně zmíním. V Římě, v staroslavném chrámu O0. Františkánů, zvaném Ara coeli uchovává se zázračná soška bož- ského Jezulátka, zvaná Vlachy všeobecně »Santo Bambino«, k jehož poctě a vzdělání věřícího lidu bývá o Vánocích v jmenovaném chrámu konána dětská slavnost, rázu čistě náboženského. Jsou tu konány od dítek krásné proslovy, jimiž se nejen dítky, nýbrži věřící vybízejí k lásce božského dítěte, ozývají se tu vzletné básně a zpěvy k oslavě toho spanilého božího Pacholátka.*) Na slavnost tuto se vždy již celý rok těší zbožný lid římský.

*) Koho by to zvláště zajímalo, najde důkladnějšího oučení o oné zázračné sošce a slavnosti v mém pojednání »Úcta Rožského dítěte v řádu serafickém«. Viz »Růže Do- minikánská«, roč. XIII, č. 8 - 9. Již dávno bylo přáním věřících, aby tato do- jemná slavnost i u nás nalezla hojného rozšíření; neboť věru nic nedovede tak dojmouti dítě i dospělého, jako právě slavnost konaná ku poctě »Santa Bam- bina« — »Božského Jezulátka«. Jako vždy byl řád sv. Františka nadšeným horlitelem pro tuto úctu, tak i on to byl, jenž zavedl tuto dojemnou dětskou slav- nost i u nás. O Vánocích roku 1898 byla poprv konána tato slavnost ve františkánské kapli sv. Bar- bory v Plzni a to přední zásluhou P. Floriána Bře- ziny, tehdejšího kvardiana kláštera františkánského v témž městě. Lid plzeňský uvítal slavnost tuto s na- dšením, tak že musila býti mnohokráte opakována. Úspěch tento povzbudil horlivého syna sv. Františka k tomu, že vydal zvláštní spisek, — »Ježíšek« — ve kterém pečlivě sesbíral mnoho vhodného materiálu k pořádání podobných slavností. Jakmile se objevil, již naleznul vděčného ohlasu. Dívčí škola obecnáu Panny Marie Sněžné se odhodlala provésti tuto do- jemnou dětskou vánoční slavnost i u nás v Praze. A hle, i zde nalezla velikou oblibu nejen u malých, nýbrž i u dospělých, jak toho důkazem byla až skorem přeplněná veliká síň, ve kteréž byla dávána, ač celá slavnost byla vlastně rázu zcela soukromého. Hned jak jsme vkročili do prostranného sálu, upoutala naši pozornost milá soška Jesulátka, jež svýma rozepjatýma ručkama, zdálo se, jakoby nás ví- lalo. Byla postavena na improvisovaném oltáříku meni

květinami a lesní zelení; vánoční stromek ozářený světly byl její pozadím. Na levo od ní o něco níže rozprostíralo se lešení, na kterémž dítky přednášely. Již toto celé zařízení na každého z nás mocně půso- bilo. Ač se tu nejevily oku našemu nádherné guir- landy, drapparie, opona, kulisy a pod. — přece nás tak mile jímala ta v pravdé dětská jednoduchosta prostota, při tom však ta něžnost a soulad celého uspořádání. V očekávání stál tu každý, čekaje s utajeným dechem, co se bude díti. Vždyť každý tušil, že slav- nost tato bude neobyčejného, dojemného rázu. Nikdo se neodvážil promluviti, hledě již nedočkavě, až bude dáno znamení k početí celé slavnosti. Konečně ozvaly se milé zvuky harmonia, postaveného blíže povýšeného jeviště. Slavnost začala. Krásnou písní k milému Spasiteli byl každý z nás dojemně připraven ke všemu, co mělo následo- vati. Na podium vystoupila jedna z menších žákyň, jež milým hláskem malým i velkým oznamovala, že vše, co podnikati budou, všechno že bude jen pro Je- žíška. To bylo zajisté každému z nás povzbuzením, bychom i my vše, co podnikáme, konali pro Ježíše, s Ježíšem a v Ježíši. Potom jedině můžeme dou fati zdaru všech svých prací. Po tomto kratičkém úvodu v delším proslovu poučovala nás jiná z větších dívek o původu sošky sv. Jesulátka v Římě a o slavnosti samé. Zvolna