1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu II6. ze dne 28. dubna 1903.
4
article
= Záhadná vražda. Z Londýna se oznamuje: v
jednom soukromém bytě byla těchto dnů zastřelena
mrs. Lillian Isabel d'Aubert. Vrah sám střelil se do
hlavy a byl těžce raněný dopraven do nemocnice, kdež
brzy potom zemřel. Bylo zjištěno, že byl příručím
bursovního agenta. Mrs. d'Aubert byla manželkou
bývalého ředitele velikého známého závodu s nábyt-
kem na Totten Hamcourtrondu. Byla dcerou vládního
zástupce v Číně, dostalo se jí dobrého vychování a
ovládala čtyři jazyky. V době vraždy nalézal se v sou-
sedním pokoji cizí muž, po němž nyní policie pátrá.
Pokud dosud bylo zjištěno, je to herec bez zaměstnání.
Nelze pochybovat, že příčinou vraždy byla žárlivost.
= O nedávné záplavě v Marseillu oznamují se
následující podrobnosti: Přístav marseillský, kde přece
jsou zvyklí mistralu, jenž není nikterak mírným ván-
kem, zažil divadlo, jakého nepamatují ani nejstarší
lodivodové tohoto slavného přístavního města. O7.
hod. večerní dne 16. t. m. započala bouře s krupo-
bitím, jež trvala půl hodiny a na niž následoval vichr,
jehož nárazy stávaly se každé čtvrt hodiny
prudšími a o třetí hodině ranní dosáhly největší
prudkosti. Zdálo se, jakoby všechny okenice a dvéře
v celém městě byly vyvráceny z veřejí. Před kavár-
nami unášela vichřice stoly a židle a zanášela je do
dálky mnoha metrů. Komíny na střechách strženy
a s třeskem se řítily na dlažbu. Ploty od zahrad roz-
letovaly se vzduchem a prkená ohrada kolem dobyt
čího trhu vytrháno ze země a silné její trámy polá-
mány. Stráž, jež uchrámu Notre Damy de la Garde,
stojícího na vysokém kopci, stála na hradbě, byla
uchvácena vichrem a sražena do hloubky šesti metrů.
Aubert
Londýn
Čína
Marseille
Stráž
Notre Dam jít le garde
5
article
Poštovní vozíky v plné jízdě překoceny a městská drá-
ha všude musila zastavit službu, telefonní dráty
všude byly strhány a dotýkaly se, kolejí. Na
nábřeží nemohl se nikdo odvážit. Hlídky montérů
musily všude uřezávati dráty v takové výši, aby ne-
mohly způsobiti pohromu mimojdoucím. Pohled na
moře byl příšerný. Vlny byly vzedmuty tak vysok
že Chateau d'If a le Frioul pod nimi mizely. Ve všech
nádržkách přístavu byly četné lodi a bárky na sebe
sraženy aneb vrženy na zdivo nábřeží. Ve starém pří-
stavu byla itaiská loď náhle překocena a když se
opět vztýčila byly stožáry její na třísky rozbity. Do-
mácí člun nautické společnosti kotvící na Canuebiěře
byl tak dlouho narážen na nábřežní zeď, až se rozbi
Vlny na nábřeží byly tak vzedmuty, že čluny a bárky
vyvrhovaly na nábřeží a trosky při odtékání strhovaly
s sebou do moře. Silnice z des. Catalons do Endoume
podle pobřeží byla naprosto nesjízdna a byla skorem
metr pod vodou, ačkoli se na.ézá deset metrů nad hla-
dinou moře. Velké přístaviště bylo tou měrou pokryto
vlnami, že se ani nevědělo, existuje-li ještě, a pěny
vln dosahovaly i vrcholu majáku. Loď „Sirius“ chtěma
se ještě uchýliti do přístavu, ale při vjezdu do Bassinu
National byla tak prudce vržena na zeď nábřeží, že
jí byl nejen promáčknut bok, ale i veliké kvádry strže-
ny do moře. Nějpovážlivější nehoda udála se v nádržce
de la Jolliette. Lod „Orinoque“, majetek „Messageries
maritimes“, strhala řetězy a kotevní lana a vrhla se
s plnou tíhou na parník „Ville de Madrit“, majetek
Transatlantické společnosti a lodi „Ville de Bastic“
a „Cyrnos“ stlačeny mezi oba velké oceanské parníky
Osm velkých vlečných parníků po celé dopoledne
dne 17. t. m. bylo zaměstnáno, aby „Orinoque“ od-
vlékly na jeho místo, ale marně. Parník zůstal ležeti
If
Sirius
Jolliette
Ville
jít Madritánie
jít Bastice
Lod
Orinoque
National
le Frioul
6
article
na příč vjezdu od nádržky de la Joliette a musil býti
držen vléčnými parníky, aby se nedostal na širé moře.
Četné lodě hledaly mezi dnem ochrany ve přístavu,
mimo jiné parník „Général Chanzy“, v němž presi-
dent sněmovny poslanců p. Bourgeois, plul do Alžíru,
„Ville de Tunis“, anglická poštovní loď „Aurah“ plu-
jící do Sydneye a německý parník „Kaiser“. V jediném
Basinu du Nord potopilo se čtyřicet lodí. Všechny
lodi, jež zůstaly v přístavu, musily kotevní lana ztroj-
násobiti. Místoadmirál Rouvier vzdal přístavnímu
personálu díky za neobyčejné jeho výkony.
— Král Šalomoun. Onehdy byl v Clevelandu,
Ohio, dopaden na Public Squaru skoro polonahý muž
a odveden policistou do okresního vězení. Tam byl
prohlédnut drem. Walzem a na jeho dobrozdání od-
kázán soudcem do ústavu choromyslných. Zatčený
udal, že se jmenuje Charles Wezbark a prohlásil, že
vlastně nenahlíží, proč ho policajt zatkl. Trpí totiž
utkvělou myšlénkou, že jest králem Šalamounem a že
měl na Public Squaru randíčko se svou ženou, jichž
prý my 1000. Když byl dopraven do vypolštářované
cely v okresním vězení, tvrdil neustále, že se naléz
v harému židovského krále a ve své fantasii bavil
se a neustále rozmlouval se ženami, kolem něho prý
tančícími. V kapsách měl samé adresy damských
konfekcí a neustále rokoval o koupi 1000 jarních
klobouků pro své ženy. Není tedy divu, že se mu
popletla v hlavě kolečka, neboť podobná věc by mu-
sila ve skutečnosti zbláznit i nejklidnějšího člověka.
Joliette
Bourgeois
Ville
jít Tunis
Kaiser
Šalomoun
Wezbark
Alžír
Sydney
Cleveland
Ohio
Général Chanza
7
article
= Mladá dáma zatčena pro podvod. Slč. Anna
L. Sellersova v Clevelandu, Ohio, zatčena byla
onehdy večer detektivem Goldsmithem na zatykač,
odpřisáhnutý G. P. Dilleyem, sekretářem a poklad-
níkem Cleveland Marietta Oil Company. Sellersova
byla zaměstnána v úřadovně jmenované společnosti
jako účetní a jak obžaloba udává, pomocí paděla-
ných cheků, neoznámeným prodejem akcií a falšo-
váním účtů zpronevěřila celkem asi 1800 doll. Sel-
lersova čítá 28 let a bydli se svou ovdovělou matkou
a se sestrou. Úřadníci chtěli věc v tajnosti vyrov-
nat, ale Sellersova si najala právníka, býv. soudce
Blocha, který stál na důkladném prozkoumání knih.
Sellersova byla odvedena do okresního vězení, ale
již v 10 hodin na záruku 2000 doll. propuštěna
Dopoledne dostavila se obžalovaná, sličná brunetka
v elegantních šatech, se svým právníkem do úřa-
dovny smírčího soudce Williama Browna. Výsledek
jednání byl asi ten, že nebude na ni podána for-
mální žaloba. K žádosti jejího zástupce byl případ
odložen na 10 dní a bezpochyby nebude také nikdy
ani projednán. Postarali se o to nejen známí její
ale též úřadníci poškozené firmy.
L Sellersův
Goldsmith
Dilley
Sellersův
Bloch
Brown
Cleveland
Ohio
Selo
Cleveland Marietta Oil Company
8
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 22. dubna 1903: Bartákova Hermína, dcera
sluhy, 5 rěsíců, 1515—II. Červinka Karel, chovanec
ústavu slepců, 12 roků, 104—IV. Kořínek Josef, sazeč-
ský učeň, 16 roků, 236—VII. Daňhelkova Božena,
dcera zámečníka, 1/4 rcku, 438—VII. Makariusova
Anna, dcera krejčovského pomocníka, 3/4 roku, 112—1.
Polák Gabriel, kavárník, 40 roků, 963—I. Amschel-
berg Šalamoun, kustos, 75 roků, 1310—II. Přibil Jindř.
revident potravní daně, 81 rok, 394—III. Z Ottů Marie,
manželka vládního rady v. v., 58 roků, 470—III. Ull-
rich Antonín, c. k. professor a školní rada v. v., 82
roky, 483—III. Lion Zikmund, obchodník, 56 roků
27—V. Vlasák Jaroslav, syn jircháře, 1 rok, 218— VIlI
Červinka
Karel
Josef
Daňhelkův
Božena
Makariusův
Anna
Polák
Gabriel
Šalamoun
Jindřichův
Antonín
Lion Zikmund
V Vlasák
Jaroslav
Praha
Ulla
Bartákův Hermína
Ott Marie
9
article
Vokounová Marie, vdova, 75 roků, 448—VIII. — Ve
všeobecné nemocnici: Biníková Marie, porod.
bába, 56 roků. Marková Anna, vdova po úřadním slu-
hovi, 70 roků. Smolařova Emilie, služka 22 roky.
Vrbenský Jos., dělník, 25 r. Zoubkova Marie, dcera děl-
níka, 41/2 roku. — U Milosrdných bratří: Just
Václav, obuvnický, 30 roků. — U Milosrdných
sester: Bergauer Julius, dělník, 61 rok. Zbroj Vá-
clav, žebrák, 80 roků. Stárková Antonie, žebračka, 65
roků.
Vokounová
Marie
Marková
Anna
Emilie
Zoubkův
Stárková
Vrbenský Jos
Biníková Marie
Just Václav
Bergauer Julius
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V úterý 28. dubna.
Král
Praha
národní divadlo
11
article
180. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Naposledy pohostinsku vystoupí Vela Nigrinova
od král. divadla v Bělehradě.
Domov.
Drama o čtyřech jednáních. Napsal H. Sudermann.
Přeložil M. A. Šimáček. Režisér Josef Šmaha.
OSOBY: Schwartze, podplukovník m. s. P. Řada.
Magda, Marie, jeho dcery z prvního manželství Vela
Nigrinova j. h., L. Dostalova. Augusta, roz. šl. Wendlow-
ská, jeho druhá choť L. Danzerová. Františka šl.
Wendlowská, její sestra Marie Pštrosová. Max šl.
Wendlowský, poručík, synovec obou E. Focht. Heffter-
ding. evang. farář J. Vávra. Dr. z Kelerů, vládní rada
K. Želenský. Professor Beckmann, vrchní učitel ve
výsl. R. Inneman. Šlechtic Klebs, generalmajor m. s.
J. Havelský. Paní z Klebsů R. Kolárová. Paní Ellri-
chová, choť ředitele zemského soudu M. Ryšavá.
Paní Schumannová M. Kodetova. Terezka, služkau
Schwartzů A. Červená. Děj v provinciálním městě
německém za našich dnů.
Po druhém dějství přestávka.
Konec o půl 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Velo Nigrinův
H Sudermann
Šimáček
Šmaha
Schwartz
Magda
Marie
Nigrinův
L Dostalův
Augusta
L Danzerová
František
Pštrosová
Max
E Focht
J Vávra
K Želenský
Beckmann
R Inneman
R Kolárová
Ellri
M Ryšavá
Schumannová
M Kodetův
Terezka
Schwartz A Červená
Bělehrad
Drama
Keler
Velo
podplukovník m . s . P
generalmajor m . s . J
12
article
Lidové divadlo, Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo, Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V úterý 28. dubna.
Začátek o 7. hod.
Po 16. Pohádka o Kryšpínkovi. Po 16.
Velká výpravna hra o sedmi obrazích. Napsal Karel
Želenský. Hudbu složil E. Starý. Režisér B. Kovář.
Dirigent E. Starý.
Konec o půl 10. hodině večerní.
Želenský
E Stará
Praha
lidový divadlo
13
article
Aréna na Smíchově (bliže Palaekého
Aréna na Smíchově (bliže Palaekého
mostu).
Začátek o 7. hod,
K dobročinnému účelu.
Odpasť nám naše viny.
Lidová hra o 3 jednáních. Napsal Anonym. Režisér
J. Kubík.
J Kubík
Smíchov
14
article
V úterý 28. dubna.
9659
16
article
Pištěkovo lidové divadlo vahreh
Pištěkovo lidové divadlo vahreh
Začátek o 7. hod.
V úterý 28. dubna.
Ve prospěch výpravy členstva Sokola vršovického ke
sletu do Lvova.
9642
Pražský ži d.
Sokol
Lvov
Pištěkův lidový divadlo
17
article
Historické drama o šestí dějsivích od Jos. J. Kolára.
Historické drama o šestí dějsivích od Jos. J. Kolára.
140-
J Kolár
Jos
18
article
Při svačině jsem seděla vedle starého hraběte. Řekl,
že můj vlas jest domovem slunečních paprsků a že můj
nosik jest hoden býti vtesán do kamene; hrabě jest ve-
lice roztomilý. Potom jsme šli »en bloc« do knihovnya
Garnonsovy počaly opět plésti. Nikdo nepromluvil ani slova
o šatech; rokovali o »Spolku příznivkyň dívek« a o
»Asylu idiotů« a »Flanelové jednotě« a »Vyšším vzdělání«
a kdykoliv lady Garnonsová jmenovala někoho, koho lady
Karristonová dobře neznala, pravila vždy: »Oh! a kdo
jest to?« A potom, když se dopodrobna vyptala a se-
znala, že osoba, na niž se tázala, nenáleží k některé ro-
dinné větvi, s nimiž jest známa, říkala: »Společnost nyní
začíná býti velice míchaná.« Najednou přijelo asi šest no-
vých hostů. Zde patrně není jiného vlaku, kromě toho
ohavného tříhodinového. Všichni nově přibylí byli roz-
mrzeni, právě tak jako já. To byly nekonečné pausy.
Byla bych mnohem raději křičela celé odpoledne na
tetu Marii, než bych je trávila s lady Karristonovou. Ona
s kmotrou by jistě byly nejlepšími přáteli, kdyby se mo-
hly sejíti. Když jsem přišla do svého pokoje, byla jsem
překvapena, že jest již pozdě. Ani jsem ještě nevklouzla
do šatů, když již tlouklo pět. Zapomněla jsem úplně na
Karlíka a jeho proužek papíru, ale když jsem přišla do
modrého salonku, byl tam již s ovázanou rukou a po
čaji nikde ani památky. Co myslíš, matinko, že ten hro-
zný hoch neučinil? Skutečně postrčil velké zlaté hodiny v
měm pokoji ! Mohl prý počítati, pravil, deset proti jedné, že se
nepodívám na své vlastní hodinky a věděl, že bych ne-
přišla dolů, kdybych nemyslila, že jest pět hodin. Byla
jsem tak rozzlobena, že jsem chtěla jíti opět nahoru, ale
nechtěl mne pustiti; postavil se přede dvéře a protože
nebylo radno tropiti hluk, usedla jsem ke krbu.
Garnonsová
Marie
Karristonová
19
article
počíti, zastrčila jsem to tedy do rukávu, protože člověk v
těch sukních ani kapsy nemá a byla jsem pobouřena,
že jsem provedla něco takto potají.
Ohromná ptačí klec jest překrásná, snad jsou tam
ptáci všeho druhu a zelení papouškové dělají veliký rá-
mus! Jest tam množství palem a sedátek, ale není to-
právě ideální místo ku prodlévání a rozhovoru, protože
všechno ptactvo křičí, že se skorem ani sám neslyšíš. Ale
miss Garnonsova a mr. Trench jsou patrně jiného náhledu.
Když lady Karristonová se zastavila a volala na některé
kanárky: »Čtveráčku, máčku, diblíčku,« zahnula jsem za
roh, podívati se na sovy a tam jsem je zastihla, jak se
drželi za ruce a líbali se (Bílá Fretka s miss Garnonso-
vou ovšem, ne sovy).
Patrně vešli druhými dveřmi a pro křik papoušků
nás neslyšeli přicházeti. To jsi nikdy neviděla, aby tak
někdo ucouvl, jako oni. Prostě od sebe odletěli. Mr.
Trench se začervenal až po své bílé obočí a odkašlával
nervosně, kdežto nebohá miss Garnonsova spustila ih ned
rychle páté přes deváté o »hezoučkých, milých sovičkách«
a nepustila mou ruku, až mne dostala stranou a tu po-
jednou počala vysvětlovati, že doufá, že si nebudu mylně
vykládati, co jsem viděla; že se to ovšem může zdáti div-
ným někomu, kdo nerozumí vyššímu životu, ale že jsou
tajemství spojená s její vírou a doufá, že se o tom
nikde nezmíním. Řekla jsem, aby neměla žádných sta-
rostí. Jí jest již, matinko, dobrých dvačet osm let, i my-
slím, že tomu musí sama nejlépe rozuměti; ale mně by
se hnusilo náboženství, k vůli němuž bych musila líbati
kaplana Bílou Fretku v papouščí kleci, Tobě ne, matinko?
Lady Karristonová nemůže mr. Trencha ani cítiti,
ale ježto jest bratrancem, musí k němu býti pěkně zdvo-
Její zprávy.
Karristonová
Čtveráček
Mister
Trench