1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v úterý 18. března 1913.
Praha
4
article
Na rannl a večerní listy
předplácí se
v Praze v administrasln
na měsic. . . . . . 2 K —
na čtvrt lata . . . . 8 K —h
s dvoji doná škou
na měsle. . . .
na čtvrt ieta : . . . 7 K ssh
ve fillálkáche
na měsle . . . . . 9 K 00
Poštou
na měslo.
na čtvrt ista . . . . 9 K 60
a dvojí zásllkou
na měsíe
k e
na čtvrt ieta
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
Praha
5
article
Padne-li Skadar . ..
Padne-li Skadar . ..
Dle souhlasných zpráv z jihu slovan-
ského lze každé chvíle očekávati rozhodný
útok junáků černohorských a srbských na
sevřený a bombardovaný Skadar,
němž prý zuří hlad a požár. Blizkost nad-
cházejícího zdolání této poslední turecké
bašty na samém západě osvobozeného již
poloostrova balkánského nerozčiluje snad
ani tak již příliš Cařihrad jako — Víden
a Berlín.
Pověstná vídeňská „Reichspost“ děsí
se neodvratné katastrofy této turecké pev-
nosti nad Bojanou zrovna, jako by za jejími
hradbami zápasilo a krvácelo samo — Ra-
kousko. „Skadar hoří! Sítuace obležených
jest zoufalá. Očekává se každou hodinu
kapitulace!“ — bubnovala včera z rána
pod okny vídeňského Belvederu na po-
plach, vykládala procitlým Vídeňanům, co
by pád Skadru znamenal: „Jakmile Skadar
padne, pak žádná mírná domluva mocnosti
Černohorce z tohoto čelného města sever-
ní Albanie nevypudí a Srbové budou to
považovat za své oprávnění, aby setrvali
v Drači a činili si nároky na cestu k
moři.“
Že Černohorci a Srbové neustávají o
dobývání Skadru, poznamenává „Reichs-
post“ za velikou svévoli a opovážlivé pří-
koří proti trojspolku. „Ví se přece na
Cetyni jako v Bělehradě, že Rakousko-
Uhersko pospolu s ostatními mocnostmi
trojspolku, ba i v souhlase s Anglií pova-
žuje udržení Skadru pro Albanii za ne-
zbytné. — Padne-li Tedy Skadar a u-
sadí-li se Černohorci a Srbové v severní
Albanii, bude se jednati o to, zdali vel-
moci podepsavší berlínskou smlouvu (z r.
1878) abdikují a všeho pořádání záležitostí
evropských ve smyslu míru zanechají, či
zdali jsou ještě instance, které v soužití
národů zamezí křivdu a násilí.“ — O závod
bouří pro padající Skadar též „N. Wiener
Černohorec
Srba
Ted Skadar
N Wiener
Skadar
Cařihrad
Berlín
Albánie
Drač
Bělehrad
Rakousko
Uhersko
Anglie
vídeňský Belveder
6
article
Journal“ a pro sesílení dojmu neváhá šířiti
dále utrhačnou lež „Frankfurter Ztg.“o
popravě 300 bezbranných a nesouzených
Arnautů v Prizrenu prachem a olovem
srbských vojínů, jakož i o hrozbě jistého
prý srbského předáka: „Musíme Albánce
vyhubit!“ —
„Toto prohlášení vládní (l!) uvádí se
ve skutek! Na bezbranném národě a n
jeho bezbranných členech páše se pomsta
za vinu vzdáleného Rakouska. Vraždí se
po stech, postřílí se sta Albánců, aniž by
se sehrála aspoň komedie soudu, pustoší
se země, aby tu zůstala Albanie bez Albán-
ců.“ — Stejně štve proti Srbům „Reichs-
post“: Pokud paměť lidstva sahá, nebylo
prý za žádné války spácháno tolik ukrui
tenství jako za této válečné výpravy Srbů
proti Albanii. — Tak, hle připravuje vídeň-
ský tisk — lepší poměry mezi Srbskem a
Rakouskem, po nichž tak touží všechno ra-
kouské průmyslnictvo a obchodnictvo . .
Nevězí-li za tím snad opět „telefonické ná-
šepty z oněch kruhů berlínských,
kteříž od jisté doby stávají se tak pozo-
ruhodněnervosními? Nedávný sen-
sační nájezd „Kölnísche Ztgu.“, udávající
Francii jako pravou a vlastní rušitelku
evropského míru, pocházel prý přímoz
vysokých vojenských kruhů pruských .
Nyní však též oficiósní „Nordd
A11gem. Ztg.“ při četbě podmínek bal-
kánských států pozbyla své dosud předstí-
rané klidnosti. Vytýká vítězným státům
balkánským, že prý jich požadavky jsou
částečně velice dalekosáhlé, že zasahují ví-
ce než v jednom bodu do otázek, j ež
jsou spojeny s evropskými
zájmy, pročež nemohou býti řešeny b ez
spolučinnosti Evropy . . . Jako
takové poznamenává zejména: rozhodnutí
obudoucnosti Skadru, o Egejských
ostrovech, jakož i požadavek vá-
lečné náhrady, již má platit Turecko
vítězům.
Albánec
Srba
Rakousko
Albánie
Albán
Srbsko
Francie
Evropa
Turecko
Frankfurter Ztg
Kölnísche Ztg
Nordd A 11 gem
7
article
Nutno prý tudiž tyto podmínky čili
návrhy spojenců balkánských „podrobit
zevrubnému prozkoumání moc-
nostmi, čímž prý — bohužel“ ukládá se
všeobecné touze po míru „n o vá
zkouška trpělivosti“, dokládá or-
gán něm. kancléře náhodou v týž den, kdy
povolaný mluvčí Bulharska dr. D a-
nev projevuje naději, že mír s Ture-
ckembude dotýdne sjednán . .
Kterak to srovnati? — Však obzvláště po-
dráždil „Nordd. Allgem. Ztg.“ předvídaný
pád Skadru: Od dobytí Janin
prý jeví Černá Hora nejvyšší úsilí, aby do-
stala do své moci Skadar. — Jakoby ne-
byla jej oblehala již od počátku války a
jakoby již před pádem Janiny nebyla o-
bětovala na sta životů chrabrých synů
svých pod hradbami nedobytné pevnosti té.
— Na to zakříkuje v poslední ještě chvíli
orgán německého kancléře Černohorcei
Srby, aby upustili od dobývání Skadru, po-
něvadž jim to — nebude nic platno
i když ho ztekou a dobudou sebe slavně-
„Dlužno litovati“, praví pruský officio-
sus doslovně, že v těchto bojích obětuje se
život mnoha udatných vojínů, aniž z toho
vznikne Černé Hoře nějaká výhoda. „Ne-
boť dle jednomyslné vůle Evropy má
býti Skadar, aťjest osudjeho v té-
to válce jakýkoliv — spojen s pří-
ští Albanií. Doufejme, že moudrost
krále Nikoly ušetří jeho národu nové těžké
oběti, jež dle stavu věcí musí zůstati mar-
nýmil“
Tato mluva pruského orgánu může
vzbuditi velmi nemilé ozvěny, upomínky
otázky sluchu berlínského panstva. Či snad
se ohliželo Prusko také po přání a vůli
Srba
Bulharsko
Skadar
Evropa
Albánie
8
article
Evropy, když dobývalo na malém Dánsku
Šlesvik? Anebo když ukládalo Francii pěti-
miliardovou válečnou náhradu a odnímalo
jí násilím Elsasko-Lotringy s pevnostmi, ja-
ko byly Mety a Štrasburk? Jak by se
bylo tenkrát Prusko štětilo proti Evropě.
kdyby tato byla chtěla zasednouti nad jeho
podmínkami k soudu, aby je přezko u-
mala a o nich rozhodla, jak to ny-
ní chce „Nordd. Allgem. Ztg.“ míti prove-
deno proti Slovanům pobalkánským a Ře-
kům? — Vždyť přece řídící státníci Anglie
Francie i Ruska slavně a opětovně pro-
hlašovali, že vitězní spojenci balkánští ne-
mohoua nesmějí býti připrave-
ni o ovoce svých těžkých obět
na lidech i statcich. — Mohli by
pojednou rušiti své slavné slovo, mohli by
nyní zapovědět vítězům, aby na poraženém
Turecku požadovali náhradu svých ohrom-
ných válečných škod? A mohli by zejména
té hrdinné Černé Hoře vyrvati nejcennější
trofeji — dobytý Skadar jen, aby ho vy-
dali tomu pochybnému budoucímu státu
albánskému, který může své tvůrce brzy
velice mrzet. Však pochybujeme, že by
radě Evropy již byla otázka skaderská tak
definitivně rozhodnuta, jak předstírá pru-
jil—
ský officiosus. Dle petrohradské de-
peše do Paříže včera došlé projevil prý se
Sazonov nejnověji v tato slova: „V o-
tázce skaderské dostojí Rusko své přípo-
vědí, že osvědčí se příznivo požadavkům
Rakouska, a však nelze sobě tajiti
nadešla-liby při řešení otázky
té dokonaná událost, že by na-
byla velikého výz nam u.
Slovan
Evropa
Dánsko
Francie
Štrasburk
Prusko
Anglie
Rusko
Turecko
Skadar
Paříž
Rakousko
rada Evropa
9
article
Posl. dr. H. Buín o lidové
straně moravské.
(Pův. zpráva » Nár. L..e
Posl. dr. H. Buín o lidové
straně moravské.
(Pův. zpráva » Nár. L..e
Přinesli jsme včera v poledne zprávu o usta
vující schůzi moravské strany lídové. Příčiny
které vedly řadu veřejných pracovníků a politicky
myslicích lidí na Moravě k tomuřo kroku, vyloži
dr. Hynek Bulín v této řečí:
Naše nová politická organisace moravská do-
volila si vás svolati k dnešní poradě, důvěrníky
své, a veřejné pracovníky, kteří nejsou spokojení
s dnešním stavem politického i veřejného života
na Moravě, abychom se dohodli, jak pracovati
nápravě.
Moravský život veřejný od dlouhých dob je
úplně zbahnělý. Místo aby byl povznášen, pokle-
sá, lidé, místo aby byli pro práci získáváni, stran
se veřejného života. Život náš čím dále, tím víee
ovládají lidé, kteří si vzali politiku za svou živnost
a terorem udržují se na povrchu, nedbajíce pro-
spěchů a zájmu celku. Dnes je odvahou, aby mě
kdo svůj vlastní názor. Jestliže jej projeví, vrhnou
se na něho lidé, kteří mají politiku zpachtovanou
a znemožní každou akci, jestli nehoví jich zájmůn
osobním a strannickým.
Posl
doktor
H Buín
Bulín
Morava
10
article
Stojím od mladých let svých v životě veřej-
ném a zúčastnil jsem se v letech 90tých radost-
ného ruchu na Moravě, kdy vzníkla nová strana
lidová, soustředila veškerou tehdejší vážnou a kul-
turní Moravu. Všechny kraje moravské byly spolu-
účastny, v čele stáli lidé silně politické potence
Strana bojovala na tři íronty: proti zpátečnictví
klerikalismu a Němcům. Blo to za předsednictv
dra. Tučka, později byl př dsedou dr. Šílený. Z
něho již nastala reakce a rozvrat začal, když pro
němu počal intrikovat dr. Stránský a v listě, na
nějž i dr. Šílený přispíval, nechal psát dr. Strán-
ský útočné lokálky proti dru. Šílenému. Všichní
jsme byli přesvědčení, že dr, Stránský chce se do-
stat v čelo strany, ale že k tomu dojíti nesmí. Pře-
ce však svými intrikami docilil při jedné schůi
že byl zvolen předsedou vštšínou jednoho hlasu
A od té doby jeví se úpadek.
Němec
Tuček
Stránský
Strán
Morava
11
article
Náš obranný boj proti Němcům vůbec odpad
a se Staročechy už roku 1895 ujednán kompromi
Nestavím se proti kompromisu, v politice kompro-
mis je nutný, pokud tím netrpí zásady, ale dr
Stránský ještě dvě léta před tím o Staročešíc
prohlašoval demagogicky: „S toufo stranou mám
se spojiti? Nikdy.“ Toto „nikdy“ trvalo jen dvě
léta, poněvadž dr. Stránský potřeboval Staročechy
k záchraně svěho mandátu, třebas roku 1895 byly
pro nás mnohem příznivější poměry než dvě lét
před tím.
Smutnější kapitola jest však, jakým způsobem
pracoval dr. Stránský proti klerikalismu.
Místo, aby lidu ukazoval, jak se klerikalismu
liší od náboženství, útočil na věci, které vůbee
nebyly s tím spojeny. Kdo zná, jak obtížna jest
práce mezi lidem, dozná, že způsob, jakým postu-
pováno v boji protiklerikálním, klerikalismus jen
vyvolával. Je velký rozdíl, jak cití klerikalismu
dr. Masaryk a jak dr. Stránský. U toho není an
opravdově míněn. O tom nejlépe svědčl volbyr
1907, kdy opětně byl ohrožen mandát dra. Strán-
ského a klerikálové měli rozhodovati mezi ním
soc, dem. Vaňkem. Tehdy byl Vaněk největším
padoúchem a jediná spása byla dle Stránského
jeho „Lidových Novin“ ve spojení s klerikály pro-
ti soc. demokratům v zájmu otázky státoprávnt.
Němec
Stránský
doktor
Masaryk
Vaněk
12
article
Veřejně zde prohlašuji, čeho jsem byl
svědkem při vyjednávání se stranou klerikální
Jednáno s drem. Koudelou, Schilingrem, Šrámkem
a Stojanem. Klerikálové žádali, aby dr. Stránský
dal prohlášení, že nebude pro volnou ško-
lu, rozluku manželství, a za to že bu
dou klerikálové volit lidovce v už-
ších volbách. Dr. Stránský toto pro-
hlášení dal klerikálům. Dr. Koudela však
žádal, aby dr. Stránský dal toto prohlášení pí-
semně. Dr. Stránský byl ochoten i tou-
činiti. Byl jsem to já, který jsem se styděl za to
že dr. Stránský za naši stranu jde tak daleko, a ž
vše to, co bylo heslem jeho politiký, tak nízko
cení, a vše chce odvolat. Já jsem tomu za-
bránil a upuštěno pak od toho požadavku, když
posl. Schillinger se, ke mně přidal se slovy! „ J
mu to věří m.
Nebýt toho, měli by dnes klerikálové v rukou
písemný dokument, jak vypadá pokrokovost
protiklerikalismus dra. Stránského.
Koudela
Schilingr
Šrámek
Stojan
doktor
Stránský
13
article
Co r. 1907 bylo národní zradou, bylo roku
1911 národní povínností, a dr. Stránský opětně k
vůli ohroženému mandátu potřeboval protichůdný
kompromis se soc. demokraty, jemuž obětoval své
vlastní lidi
Hnusnou komedií provozoval se sanací zem-
ských financí. Všichní vážní lidé byli sl toho vě-
domi, že česká majorita musí převzíti zodpověd
nost za sněm a jeho hospodářství, a že nemůže zů-
stati na těch heslech, na nichž trvala jako mino-
rita. Ve sněmu se musí zachovat kvalita majority
zejména tehdy bylo to naší povinností, poněvadž
všechny slovanské sněmy byly neplodny a my n
Moravě jedině jsme mohli ukázat, že Čechové jsou
také živlem státotvorným. Tenkráte však se měly
rozděliti různé placené funkce zemské. Nevytý-
kám jich nikomu, ale jestlíže se jich někomu ne-
dostane, nesmí se pomstit za to na celé zemi. D
Stránský, dokud neměl zabezpečeno místo v Hy
poteční bance, prohlásil „My sanovat nebudeme“
a obstrukcí s Němci zastavil sněm. Teprve až mu
bylo místo tolo zabezpečeno, byl sněm opětně
volným.
doktor
Stránský
Čecho
Němec
Morava
14
article
Když se jednalo o místo druhé zemského při
sedícího, vyjednával dr. Chlum, aby byl volen dr.
Budinský. Dr. Stránský stál stranou. A povím
proč. Tenkráte postavení dra. Stránského ve Vl
ni rovnalo se nule. Nebyl zvolen místopředsedou
českého klubu, poněvadž všichni členo v
měli důvodné podezření, že dr. Strán
ský vyzrazuje jich usnesení něme
akým listům. Dr. Stránský ztratil úplně poli-
tický vliv a proto chtěl se státi aspoň předsedou
české kurie. A proto nechal Chluma na holičkách
a se Staňkem agitoval, aby do zem. výboru s
dostal agrárník. a on zvolen předsedou české
kuřie.
Kdo je s takovým jednáním spokojen, nech
jde s ním, nám se to hnusí.
Výkonný výbor si Stránský svolával jak chtěl
a koho chtěl. Jen jednou si postavil výkonný vý
bor hlavu a hlasoval proti Stránské
mu — a ihned zmízel podtitulek z „Lidových No-
vin“ jako orgánu strany a Stránský si dělal e
Když se spojíla lidová strana s pokrokovel
intrikoval opětně dr. Stránský, až bývalí pokro
káři, jako dr. Selfert a dr. Fischer, utonuli v těch
vodách, do kterých je Stránský vehnal.
Rozhodli jsme se, že musí býti konec učiněr
neblahému počínání dra. Stránského. Netřeba s
báli jedovatých střel jeho „Lídových Novin“. Ti-
síce lidí souhlasí s námi a nejvíce projev
nás dochází z okresů dra. Stránské-
ho. Nepřipusťíme, aby každý, kdo je schopný, byl
vlivem dra. Stránského ze života veřejného vy
loučen. Dr. Stránský se řídí rčením Shakespearo
vým: „Já lidí hloupé kolem sebe musím mli.
Sdružujeme se v bývalou stranu lidovou, která
byla průkopníkem obrodné a pokrokové práce na
chtěl.
Budinská
Stránský
doktor
Strán
Staněk
Selfert
Fischer
Chlum
Netřeba
lidový no
Lídový novina
15
article
V drobném prodejli
ranni číslo o sobě . . za s
večerní
. . za t k
Ve flálkách na venkově
ranní člalo
večerni
lnoeráty
plati se hotově napřed-
Předplacení a inserty přijímá
administrace v Marinnské ul., a.
Tam nacházejí se tl
rodakce, tiskárna a expodicu
„Národních Listů
Rukopisy se nevracoi
Marinnský ulice
16
article
Moravě. Strana naše nás povede opětně k ú-
spěchům, jak to bylo v letech dřívějších, a žádám
vás, byste nás podporovali. (Bouřlivý souhlas.)
V dalším průběhu schůze p. geom. K alu
poukazuje na počínání dra. Stránského v otázce
divadelní, konstatuje, že boj proti Němcům z
Stránského na Moravě úplně ustal, a že pěstován
toliko politika negace.
Dr. Čermák z Břeclavy poukázal, ž
hlavním zlem ve straně lidovopokrokové je vedle
Stránského red. Heinrich, jenž se dopustil činů, pro
které se ztrácí občanské právo. Tenkráte redakce
„Lidových Novin“ vyslala deputaci k dru. Strán-
skému, aby byl odstraněn red. Heinrich. Dr. Strán-
ský jim vyhověl, ale za krátkou dobu se vrátil red
Heinrich jako šel.
Za mladou generaci promluvil IngC. Pešek
který projevil radost nad ustavením strany a po-
dotkl, že studenti již utvořili svou vlastní orga-
nisaci, která bude společně pracovati se stranou.
Proti dru. Stránskému je studenistvo brněnské ve-
směs, zejměna od té doby, když poznali dra. Strán-
ského z jednání vůči jich oblíbenému prof. Ko-
louškovi.
Stránský
Němec
doktor
Čermák
Heinrich
Strán
Pešek
ko
Morava
Stránský na Morava
Břeclava
17
article
Lékárník Svoboda přinesl pozdrav od stou-
penců z Král. Pole a red. Veselý z Přerova.
Red. Skýpal a vzpomněl své účasti při fus
strany pokrokové a lidové. V pokrokové i lidové
straně byli lidé, kteří toužili po společné plodné
práci politické, nesoucí se k soustředění občan-
ských vrstev. Řečník poukazuje, jakým způsobem
tyto snahy dr. Stránský přivedl k pádu. Morav-
ská strana lidová je pokračováním těchto snah
Žádá přítomné, aby ihned přikročili k vybudování
organisace dle jednotlivých krajů. Je to zejména
nutno k vůli volbám. Opětně se uzavírají nepřiro-
zené kompromisy, z nichž budou těžiti klerikálo-
vé a soc. demokraté. Do voleb musíme jíti spo-
lečně s ostatními občanskými stranami pod he-
slem jednoty české majority, zejména v otázkáeh
hospodářských a národnostních.
Potom přikročeno k volbě výkonného výboru,
výsledek otištěn v „N. L.“ již včera. — Ve vče-
rejší předběžné zprávě uvedeno bylo jméno cís.r
R. Zöllnera mezi členy výboru nedopatřením
Svoboda
Král
Veselá
Skýpal
Stránský
R Zöllner
Přerov
Reda
Morava
18
title
Politický přehled.
19
article
Země české.
Země české.
Německé radostí a žaly z neschopného sněmu.
Nesmírná radost, přímo závratná rozkoš
zatočila včerejší „N. Fr. Pressi“ hlavou. V člán-
ku „Obstruované a práce schopné sněmy“ po-
smívá se feudálním státoprávníkům, že se jimu
ani ve snu nikdy nezazdálo, že se zemský
sněm království Českého po pět let nebud
moci konstitnovati a že nejbohatší země Ra-
kouska dostane se do takových kalamit. Kdyby
prý hr. Richard Clam-Martinic a kníže Kare
Schwarzenberg vstali z hrobu, pocítili by prý
živou hanbu nad tím, že po celé jedno obdobi
nebylo možno svolati zemský sněm a že finanč-
ní úpadek zemské správy bylo lze zadržeti
jenom úděly ze státních daní. Vídeňský list
uvádí dále, že knížeti Thunovi, ač obdržel titul
vyrovnacího místodržitele bez poplatků před
vyrovnáním, nepodařílo se sněm oživiti a stra-
ny sblížiti více, než byly před jeho vjezdem do
místodržitelství a na konec vyslovuje list na-
ději, že sněm bude rozpuštěn, aniž by se
stal tím, čím se státi měl, totiž sněmem vy-
rovnacím.
Jásot „N. Fr. Presse“, která tak zhusta
z hloubi svých ňader přimlouvala se o mírv
Čechách, jest pohříchu velmi bezpodstatný.
Lhůta, po kterou se pro německou obstruke
nedostal zemský sněm ku práci, je totiž navlas
totožná s dobou, po jakou německá obstrukce
zůstala naprosto bezvýslednou a skončí-li ny-
nější sněm přírozeně či předčasně svou ny-
Richard clam
Martinic
Kare Schwarzenberg
Thun
Čechy
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Americký dopis.
Píše Just A M an.
Ve Spoj. státech, 24. února 1913.
Jíž jen jediný kratičký týden a přece jen
ještě sedm dlouhých dnů musí čekati ameri-
cký národ na dávno toužený okamžik — ko-
nec Taftovy vlády. Od zítřka za týden zmizí
s jeviště úzkoprsý byrokrat, který ležel čtyři
roky jako nehybný balvan v cestě pokroku
lidovlády ve Spoj. státech. Taft považuje sa-
ma sebe za ochránce tradicí, vtělených v za-
staralé ústavě S. S., proti samotnému lidu té-
to země, ke kterému chová naprostou a ne-
pokrytou nedůvěru. Představení chýlí se již
ke konci a lid netrpělivě čeká, až hlavní he-
rec zmizí s jeviště. Myslím, že následující při-
rovnání vystihne poněkud administraci Taí
tovu:
Roznášeč „cedulí venkovské kočující spo-
lečnosti vystoupil v Národním divadle v úloze
Hamleta.
Chápete, proč se nemůže americký náro
dočkati konce představení? Ani nepatrn
hrstka krajních reakcionářů nemá více pro
Tafta jiné omluvy než tvrzení, že prý tak da-
lece neudělal nic zlého. Jest sice pravdou, že
nikoho nezabil, ale to je také vše, co možno
o něm dobrého připustiti vůbec. Nepřímo za-
vinil tolik zla a nasel tolik plevele, že teprve
budoucnost ukáže celý rozsah následků jeho
slabé a ničemné vlády. On to byl, jenž zabil
velikou stranu politickou, která ještě před
osmi lety dala svému kandidátu dva a půl
milionu hlasů populární většiny. On jest hro-
bařem strany Lincolnovy. Ještě žádný presi-
dent, který se ucházel o znovuzvolení, nebyl
tak hanebně poražen, jako Taft. Národ mu dal
jasně na vědomí, co sí o něm myslí a jak vy-
soce ho cení. Pro americký národ nemůže vlá-
da Taftova ani dosti brzy skončiti a kdyby
mu zbýval ještě rok úřadování, jest takřka
jisto, že by se dočkal impeachmentu, jako pre-
sident Johnson, vedle něhož bude jednou státi
Just
Taftův
Taft
Lincolnův
Johnson
ústav S . S
národní divadlo
21
article
Taft v dějinách S. S. On vetoval více předloh
parlamentem přijatých, než si dovolil který
jiný president před ním a zneužívá moci veta
způsobem, jaký jistě nebyl úmyslem zaklada-
telů této republiky. S tupou umíněností staví
svou vůli proti vůli národa a jeho volených
representantů. Dnes není v Americe jediného
seriosního listu, který by se odvážil vysloviti
politování nad odchodem Taftovým z Wa-
shingtonu. Nepatrná hrstka jeho zbylých noh-
sledů nemůže se dosud zcela spřáteliti s my-
šlenkou, že za posledními činy Taftovými
leží nízká msta a nenávist k lidu, jenž ho tak
rozhodně odsoudil a zavrhl a přece jest de
ode dne jasnějším, že Taft činí od podzimní
volby vše možné, aby svému nástupci připra-
vil co nejvíce překážek, lečí a propadlišť na
cestu. V této nízké snaze dovoluje si věci,.
které jsou protiústavní a kdyby nebylo jeho
úřadování již tak na krátce, jistě by se kon-
gres postaral o to, aby byl pohnán k zodpo-
vědnosti. Mravně jest však odsouzen již
dávno. Jeho „úkaz“, aby byly celní příjmy
vlády deponovány v bankách na chekový
účet, jest pouze nástrahou na presidenta Wil-
sona, který ovšem bude nucen rozkaz ten od-
volati a to bude míti za následek uměle v-
volanou finanění paniku v zemi, k níž se vše
schyluje. A pan Taft se bude usmívati: „Zde
máte, co jste chtěli. Nyní můžete vzpomínat
plných hrnců masa za vlády strany republi-
kánské.“
Mexická politika Taftova zanechává Wil-
sonovi sítuaci tak spletitou, že bude třeba
meče k rozuzlení. Byla to morální podpora
S. S., která pomohla Maderovi svrhnouti ty-
ranií Diazovu. Idealista Madero pokoušel se
poctivě dáti svému národu dobrou vládu, snil
o poměrech, jaké panují ve S. S., které byly
Taft
Taftův
S S
Madero
Diazův
Amerika
Wa
Madera
Wil
22
article
jeho vzorem. V té snaze však narazil na odpor
staré Diazovy gardy. Lid mexický, zvyklý že-
lezné ruce a karabáči, nechápal Maderua
„cientificos“, kteří pozbyli moci a příležitosti
k lupu, podrývali novému presidentu všude
půdu pod nohama. Madero byl prvním poctívě
a zákonitě zvoleným presidentem Mexika.
Jeho úkol byl obrovský, nadlidský. Když se
obracel v dobách těžkého boje a protivenství
s nimiž se jeho šlechetné snahy setkávaly, do
Washingtonu o pomoc, alespoň morální, pre-
sident Taft nejen že pomoci odmrštil, ale ne-
přímo pomáhal k jeho pádu. Taftovo jednáni
rozdmychávalo na jedné straně v mexickém
lidu nenávisť k Američanům a na druhé po-
dráželo nohy ústavní vládě sesterské repu-
bliky. Když byl mladý Diaz po nezdařené re-
voltě ve Vera Cruz odsouzen k smrti, Mader
s ochotou vyhověl žádosti Taftově a daroval
zrádci život. Totéž se stalo starému renegá-
tovi a perversnímu vlastenci Reyesovi. Obase
odměnili Maderovi „po mexicku“
Diazův
Taft
Taftův
Američan
Diaz
Reyes
Madero
Madera
Mexiko
Washington
Vera Cruz
23
article
Když na podzim minulého roku rebelový
v Nicaraguě povstali proti vládě, vysadil pre-
sident Taft na břehy americké námořníkya
pomáhal americkou krví a penězi, bez svo-
lení kongresu, zdolati revoluci, ač k tomu
neměl ani příčin morálních, aní zákonitého
práva. Maderu, bojujícího za konstituční vládu
proti banditům a politickým pirátům, necha
však Taft padnouti bez pomoci. Renegá
Huerta telegrafuje Taftovi:
„Svrhl jsem vládu a mír a prosperite
budou nyní vládnouti v zemi“.
Taft přijímá s úsměvem zprávu o zlo-
činu, spáchaném vrahy, na jichž rukou lpí
zaschlá krev tisíců peonů z dob Diazových
čerstvá krev povražděných členů rodiny Ma-
derovy. Roberspierre, Danton a Marat vládli
sice guillotinou, ale neposlali na popraviště
nikoho, kdo by nebyl napřed alespoň formálně
odsouzen. Huerta, Blanquet a mladý Diaz
vládnou v Mexiku „zákonem fugitivním“
Taft
Diazův
Danton
Marat
Diaz
Madera
Ma
Huerta
Mexiko
24
article
proti němuž byly zásady Iroquoisů a zákony
krvelačných Azteků ještě humanní a vzne-
šenou spravedlností. Důstojník s obráceným
kabátem, bandita z hor a lupič, poručí politi-
ckému vězní: „běž“ a krví opojení hrdlo-
řezové s chechtotem střílejí za ubožákem
vraždíce jej bez jakéhokoli soudu. Vlastene
mexičtí jsou vyvádění na úsvitě z cel žalářů
stavěni do řad ke zdem kasamátů a tam do
nich střílejí mesticové a horští banditi, opo
jeni mescalem a krví. Těmto lidem padlo Me
xiko za pospas.
Azteka
25
article
Dokud by americké zakročení bylo zna
menalo pomoc mexické konstituční vláděv
zachování pořádku, pan Taft, jak je jeho nej
milejším zvykem, pojídal v Bílém domě kro
canní stehýnka a vrtěl hlavou: „Dejte mi po-
koj“. Když věc došla tak daleko, že naše in
tervence značí boj proti mexické vládě, byt
i anarchistické, přece jen vládě, representujíc
národ, pan Taft, týden před skončením své
lhůty, mobilisuje. Právě dnes odjely pluky
naší omažské posádky do Galvestonu, kde
stojí připraveny transportní lodi k jich převe-
zení do Mexika. Do Washingtonu hrnou se
telegramy od našich občanů, kterým se dosu
nepodařilo z Mexika uprchnouti, volající
„Zadržte! Je pozděl Zakročíte-li, ani jeden
z nás nedostane se živ ze země.“ Pan Taft se
usmívá, zatahuje gordický uzel ještě více, aby
příští úterý řekl svému nástupci: „Zde to máš
dělej si s tím, co chceš.
Ubohý Wilson! Mnohem snadněji moh
by vyplniti sliby dané před volbami národu
než napraviti zlo, které spáchala administrace
Taftova. On bude konfrontován situací po-
dobnou té, kterou podědil roku 1860 presi-
dent Lincoln po svém nástupci Buchananovi
A za vším tím stojí mocný faktor —
Rockefeller se svým olejním kartelem. On se
zmocníl v Mexiku všech olejních vřídel a jest
mu milejší rozháraná situace, za které pro
něj zákony neplatí, než intervence, při níž by
Taft
Wilson
Taftův
Lincoln
Buchanan
Rockefeller
Galveston
Mexiko
Washington
bílý dům
26
article
měl americký národ rozhodné slovo. Osvobo-
zení Kuby a okupace Filippin ukázaly totiž
že národové mohou plně důvěřovati lidu S. S.-
který jest spravedliv a nechce úmyslně ubli-
žovati nikomu. Prohlášení kongresu, že Fi-
lippiny jsou pro Filippince a že tamější zdroje
a bohatství přírodní musí zůstati národu filip-
pinskému zachováno a nikoli padnouti ameri-
ckému loupeživému kapitálu v plen, jak týž
očekával, učinila z našich nabobů a burslánů
nepřátele každé intervence. Taft jest pouze
nástrojem v jejich rukou.
Americký lid čelí nyní těžkému problé-
mu. Lidskost nám káže zakročiti v Mexiku
a Monreova náuka nás k tomu dříve nebo
později donutí. S tím bude spojeno obrovské
vydání a obětí na životech. Snáze se dosta-
neme do Mexika než z Mexika ven. Okupace
nebude značiti pouze skončení nynější situace,
ale budeme morálně vázání setrvati v Mexiku
také dlouho, až tam bude vychována nová
generace, schopná vládnouti sama sobě v po-
koji a míru. To bude vyžadovati dobu nejméně
25 let. Kdyby byl Taft konal svou povinnost,
mohli jsme pomoci udržeti v Mexiku konsti-
tuční vládu bez krveprolití a nepřímo pomá-
hati ubohému tamnímu lidu na cestě k úspěš-
né lídovládě, které nejsou nynější Mexikání
vůbec schopni. Nyní, když celá země plane
požárem anarchie a banditi se zmocnili vlá-
dy, bude k tomu třeba násilí, krve a obětí
nezměrných. Před měsícem jsme mohli pouze
pomoci ústavní vládě mexické v boji proti
banditům, dnes musíme bojovati proti vládě
samotné a tím i celému národu. O výsledku
boje není ovšem žádné pochybnosti. Bude
krátký, neb naše vojsko rozdrtí moc Huertovu
rázem. Ale k vyhubení banditů, kteří povedou
pak válku guerillovou a, co hlavního — k vy-
chování nového národa — k tomu bude třeba
celého lídského věku.
Taft
Monreův
Kuba
Filippina
Mexiko