Různé zprávy.

postup další byl důkladně projednán. Naproti temu klub staročeský vůbec schůze nekonal a klerikální měl celkem jednu. Ráznému postupu českých poslanců chytře Němci čelili, necháva- jíce si v záloze předlohu o učitelských platech a subvence českým školám; věděli, že Češi obě otázky chtějí míti v zájmu národním vyřízeny a proto je dali na pořad až na konec. Z důvodu teho nemohli Češi moravští dáti odvetu za ob- strukcí Němcůmna sněmě českém, ač Češi mají vážné důvody k obstruování. Aby v budoucnost bylo dost volnosti k jednání o nejdůležitějších reformách námi žádaných (volební řád), neproti- vili se Češi vyřízení rozpočtu už na 2 léta (1903/4), čímž ostatně si zabezpečili také sub- vence pro školy matiční na 2 roky, což činí pře 100.000 K ročně. Stálý výbor pro změnu voleb- ního řádu nepovažuje dr. Perek za nic zvlášť ne- obyčejného ani příliš slibného; může je považo- vati jen za přípravu k řešení důležitých otázek oněch, při čemž zástupci čeští vyhražujísi úplnou volnost. Jisto jest, že za nynější vlády výbor proto neučiní níc. Ale českým poslancům nebude na škodu, budou-li za ochrany immu- nity i mimo zasedání sněmovní ve stálě činnost a mohou-li tak vykonávatí značný vliv na utvá- ření se politických poměrů na Moravě, jak to činí dosavadní dva „permanentní“ výbory Němců n Moravě, totiž německá většina v zemském výboru a „vedlejší vláda“, bez nichž se na Moravě nie ani nehne. Dále vytkl poslanec Perek celý — známý — postup v otázce zemského výborstv a charakterisoval případně neslušné jednání kle- rikálů a obojetnost Staročechů.

Posl. dr. Přikryl stěžuje zi, jak nepříznivý vliv učíní na parlamentního nováčka poměry v če- ských stranách na sněmě a vinu toho přímo připi- suje hlavám strany klerikální a staročeské; tito vůd- cové vidí jen menší otázky místní, a jest zajímavo jak hlavní řečhíci jejich nejvíce se v boj ženou př otázce, v kterém českém městě se zřídí blázineca pod., při čemž ke zvýšení dojmu mluví na sněmě ně- mecky. (Hanba!) Otázky fundamentální důležitosti jsou jim vedlejší. To pak musí disgustovati každéh pracovníka a tu jest klíč neňspěchů politiky naší Chválí rolnickě poslance lidové strany, kteří tvoři pevné a spolehlivě jádro strany a práce jim svěřen svědomitě vykonávají. V otázce žem. výborství pro- hlašuje pro svou osobu, že místo to odmital a od- mítá rozhodně, maje jinou práci, již sobě považuje z přiměřenější. Po obou řečech s pochvalou přijatých rozvinula se čilá debata, jíž se účastnili starosta města, knih- tiskař Horák, red. Beneš, prof. Konvička, dr. Petráň kteří vesměs uznávali činnost strany lidové a míst ních obou poslanců. Vytknuto ostře, že sněm neza sedal přes 11/2 roku a strana stročeská a klerikální ne- měly přece zvláštních stížností proti vládě německé stěžováno si na úpadek nejen politické ale i osobní slušnosti u mnohých předáků obou těchto stran a n nenárodnost klerikální strany, jež i Němce za poslance kandidovala (Seilerna) a prosadila; spolu pak uznáno že i za nynějších těžkých poměrů poctivou a vy- trvalou prací dá se dosáhnouti cenných výhod pro národ, o čemž oba poslanci prostějovští podávají čin- ností svou nejlepší důkaz; zásluhou poslanců lidových také Němci již jinak pohlížejí na delegaci naši a již chystají opatření pro případ, že pozbudou většiny.

Také přítomný zástupce strany sociálně-demo- kratické MUDr. Bobek prohlásil majorisování Čechů na sněmě za hanbu a hřích a žádal, aby poslanci čeští postavili požadavek: Všeobecné hlasovací právo nebo nic. Red. Drobný navrhl a odůvodnil resoluci, v níž pro- jevuje se úplný souhlas s postupem obou poslaneů na sněmě zemském a za neúmornou a všestrannou přáci se jim projevuje dík; jednání klerikálních po slanců, zejmena dra. Hrubana, se odsuzuje jako ne čestné, příčící se slušností parlamentní a jedině Něm- cům prospěšné; schůze lituje, že posl. dr. Žáček dal se v otázce zemského výborství svésti na cestu, kterou nemá nastoupit politik za zájmy národa zodpovědný schůze vyzývá jej i posl. Rozkošného, aby plnili sliby dané; dosavadní stav v zem. výboru považuje za smrtelný hřích na zájmech národa. Schůze vyzývá poslance lidové, aby v permanentním výboru netrpěl průtahů německých a vyslovuje se pro opravu voleb- ního řádu na sněm zemský na základě všeob. rovného práva hlasovacího a staví se rožhodně protí právu „veta“ Němci žádanému, ježto by to mělo v zápěti rozklad veškerého kulturního i politického pokroku Konečně protestuje se proti prušácké činnosti zdejšího c. k. notáře Potěšenského a spojených s ním židů prostějovských. Resoluce přijata jednomyslně, načež schůze skon- čena s podotknutím, že příště má se jednati o ávrzích Němců o změně volebního rádu.

Skandální případ v poznaňské posádce. Z Ber lína se ožnamůje: Značnou sensaci způsobuje v Po- znani trapný případ, jenž se udál minulé soboty. Spolek bývalých příslušníků 40. pluku uspořádal hotelu »Monopol« velkou slavnosl, k níž vyslal svoje zástupce též důstojnický sbor 46. pluku, jenž jest v Poznani posádkou. Jakožto zástupce velitele pluku dostavil se nadporučík, jenž se během večera spil tou měrou, že jedva mohl stát na nohou. Při slavností byli přítomni též tři šikovatelé, kteří v předních míst- nostech restauračních stáli u buffetu a klidně se ba- vili s několika civilisty. Pojednou přistoupil k nim zástupce plukovního velitele a beze vší příčiny udeřil jednoho z nich pěstí plnou silou do tváře, takže s roz- bitým nosem upadl mezi crvilisty. Přítomní důstoj- níci ihned přikvapili a přičinili se, aby spitý zástupce plukovního velitele ihned opustil místnost. Záležitost tato, jež i v důstojnických kruzích způsobila trapnou sensaci, bude míti bezpochyby dohru před čestným soudem. Provinilý důstojník bude bezpochyby přinu- cen zadati za propuštěnou.

= Humanní policie. Ze Štokholmu se ozna- muje: Vzorný příklad o skutečné vlídnosti, jejž dlužno zajisté doporučiti k následování, podal těchto dnů policejní úřad jakéhos pobřežního severošvédského městečka. Dva opilí cestujíci tovaryši, jedoucí v ná kladním voze severní dráhy švédské, pohádali se pro nějakou maličkost s ostatními cestujícími. Pasažeři, jak to na švédských dráhách zvykem, nedělali vel- kých caviků a na nejbližší zastávce oba výtržníky prostě vyhodili, načež oznámili vykonanou exekuci konduktorovi, konajícímů službu. Konduktor oznámil to dle předpisu přednostovi staníce, jenž telefonicky povolal policii, aby co nejrychleji oba neurvalce, kteří na perronu oháněli se širokými dýkami, odtud odklidila Z policie došla ihned zpráva, že úřadník s přiměřenými rozkazy jest již na cestě. Dostavíl se vskutku po ně- kolika minutách, ale nebyl to vousatý sekáč, nýbrž — dvacetiletá dceruška pana policejního komisaře, jež s roztomilým úsměvem vyzvala oba povykující »klienty« ve jménu svého pana otce »služebně«, aby ji laskavě následovali na komisařství. Vyzvání tak vlídnému ovšem nemohli odolat ani oba »trampově«. Oba se vzpřímili, pokud to jejich stav dovolovala pozdravili po vojensku, načež jeden z nich, ukázav geniálním posuňkem na svůj poněkud schátralý ze- vnějšek, projevil politování, že v úboru tak málo sa- lonním nikterak nemůže přijmouti nabízený průvod, ale že si bude pokládati za čest, představíti se pří nejbližším svém pobytu ve městě osobně panu polí- cejnímu komisaři. Řka to, vyšinul se elegantním sko- kem spolu se svým soudruhém na vlak právě odjí- ždějící a přednosta stanice dámě, jež se poněkud vy- jeveně na to dívala, blahopřál srdečnými slovy, že tak hladkým způsobem oba nebezpečné chlapy dostali s krku.

= Dětský soudní senát. »Times« přinášejí zají- mavou zprávu o úspěchu, jehož docíleno v Adelaidě s tak zvaným dětským soudem. Úkolem tohoto soudu jest, aby rozhodoval o dětech, u nichž jest nebezpečí. že se dostanou na cestu zločinu a zejmena dbátio to, aby tím neb oním způsobem byly opět napraveny Tento soud, ostatně první svého druhu, zřízen před 13 lety v Adelaidě. Zákonem z roku 1895 a 1900 byla jeho působnost rozšířena. Nyní soudí tento senát všechny dětí pod 18 let, nechať se jim kladou za vinu jakékoli přečiny neb zločiny, nebo jde-lio první přečin anebo o mládež, jež se dostala již na cestu zločinu. Jediný zločin, jenž nenáleží v působ- nost tohoto senátu, jest vražda otce neb matky. Po- dobné soudy zařízeny od té doby v Novém Yorku Chicagu a Bostonu. Zvláštní soudce předsedá tomuto senátu. Právních zástupců užívá se málo kdy. Větši- nou uváže se v úřad veřejného žalobce policejní žalobník. Veškeré tresty vězení musejí býti odpykány v polepšovnách, nikoliv v obyčejných vězeních. Na venkově a v menších městech rozšířen tento systém nyní tímto způsobem, že děti, jež se něčím provinily. nesmějí být souzeny současně s dospělými. Soudní řízení musí být konano v jinou dobu. Mimo to, pokud vůbec možno, jest vyloučena veřejnost.

= Příšerný omyl. Vévoda Abruzzský přivezlsi ze své polární cesty následující historku: Mladý Eskymák potají se dvořil dceří svého úhlavního ne- přítele. Chýže obou zamilovaných byly sobě dostí blízky. Jedné noci však za hrozného mrazu nastala v ledě široká trhlina, tak že chýže zamilovaněho Eskymáka byla úplně osamotnělá. Propast sto sto hiuboká a dvacet stop široká dělíla jej od chýže mi- lenčiny. Zbývala však úzká ledová lávka zšíří ně- kolika stop přes zející propast. Mladík zkoumal pevnost této lávky a shledal, že unese jeho a také ještě těžší břemeno. Eskymáci, jak známo, spí pytlech z kožešiny. Milenec si uminíl, že přejde příští noci přes ledovou lávku, unese milenku do své chýže a pak ledovou lávku za sebou rozbije, aby spolu mohli ztrávit nerušeně líbánky. V noční tem- notě přiblížil se do chýže svého nepřítele, naložils pytel, v němž milovaná dívka spala, na záda a aniž koho probudil, přenesl sladké břemeno bezpečně přes ledovou lávku. Když se dostal na druhý břeh trhliny, rozbil ledovou lávku, jak si byl umínil. Když však pytel odhrnul, aby milovanou dívku polibil. ozval se hrozný zděšený řev, jenž na mnoho mínu rozvlnil ovzduší mezi 75 a 80 stupněm šířky a vy- plašil ze spánku všecky lední medvědy, mrože osoby. Řev vydral se ze zoufalé hrudi mladého Eskymáka — býlť ukradl na místě milované dívky její paní máteř.

= Svatba v žaláři. Ze Ženevy se oznamuje Bylo již velmi mnoho podivuhodných svateb, ale jedna z nejpodivnějších slavena před několika dny ve Weggensteinu, v kantonu aargadském. Ženich by třestanec, jenž byl právě odsouzen do žaláře na dvě leta pro vloupání a loupežný útok. Dříve než opustii soudní síň, požádal soudce, aby mu směl přednésti prosbu. Žádal, aby se směl oženiti dříve, než na- stoupí dlouhý svůj trest. Soudce oznámil jeho prosbu řediteli vězení, jenž byl tak laskav a svolil k tomu. Ráno, v den sňatku, doveden trestanec, ženích, ná- ležitě opatřen pouty, ze žaláře k úřadu civilní ma- triky, kdež vykonán občanský sňatek, při čemů dva dozorci vězňů byli svědky. Na to odebrala se podivná svatební společnost do domu nevěstina k hostině. Trestanci dáno na srozuměnou, že mu bude po- voleno ztrávití den se svou mladou žínkou, ale že příštího jitra se musí vrátit do vézení.

Poněvadž však byl znám jako člověk velmi odhod- laný a nebezpečný, byl svými dozorci přísně stře- žen. Den minul za přípitků a za zpěvu, neboť mladý manžel patrně si byl umínil, že bude ještě jednou hodně vesel. Jediným stínem při těchto radovánkách byli uniformovaní strážníci, kteří však nepřekáželi více než jejich povinnost vyžadovala. Po odchodu ostatních hostí vyzvali strážníci odsouzence, aby jim slíbil, že se nepokusí o útěk oknem a konalí po celou noc stráž na chodbě. Časně z rána probudíli mla- dého manžela, jenž rozloučiv se něžně se svojí žín- kou, dal se klídně spoutat a odvést do žaláře. Vy- sloviv svým dozorcům nejvřelejší díky za jejich še- trné chování, obdařil je památkami. = Kozlové zahradníky. Policistům v Chicaguv posledních týdnech uděleny mimo jíné následující tresty: 1. Ztráta mzdy na tři dny, poněvadž zbil kočího, jemuž shasla lücerna. 2. Ztráta mzdý na pět dní, poněvadž v opilství v jednom hostinci střílel z revolverů. 3. Ztráta mzdy na 10 dnů, poněvadž zatkl občana, jehož nos se mu nelíbil. 4. Ztráta mzdy na pět dnů, poněvadž v opilství přepadl kon- duktora městské dráhy a prohledal mu kapsy. 5. Ztráta mzdy na dva dny, poněvadž ohrožoval ob- čany svým revolverem. 6. Ztráta mzdy na deset dnů, poněvadž žádal na majiteli hodinek, jež nalezeny policif, nálezné. 7. Ztráta mzdy na deset dnů, poně- vadž se vloupal do zamčeného hostince a tam se opil. 8. Ztráta mzdy na deset dnů, poněvadž se spil tou měrou, že jej musili odnést domů. 9. Ztráta mzdy na deset dnů, poněvadž nevinného občana přepadl a ztýral.

Denní zprávy. — My a Poláci. Ve schůzi vídeňského parlamentu ujal se, jak známo, vůdce haličských Poláků slova ku prohlášení ve příčině § 14., jež vyznělo na rozhodné odsouzení české ob- strukce vůbec a které — a to je pro pana Ja- worského charakteristickým příznakem — obrá- ceno bylo dokonce i proti užívání českého ja- zyka ve vídeňské sněmovně. Jakkoli se shodujeme úplně s polským vůdcem, že škoda času i peněz, jež se ve Vídni maří, aniž by jediná užitečná a obyvatelstvu prospěšná věc byla provedena, s největší roz- hodností vzepříti se musíme tomu, aby výtkami toho druhu pan Jaworski útočil na nás, jako bychom my byli příčinou nuzných poměrů ve vídeňském parlamentě. Toť asi jinak, jako by z násili byl obviňován ten, kdo tasí zbraň, aby odrazil rány, jež mu druhý zasaditi se snaží. Pan Jaworski má sice velmi jemně vyvinutý cit pro to, co jim jde k duhu, cizím bolestem ale jako tak mnoho všedních lidí neroz umí. Litujeme jen toho, že ohražení v debattěo § 14. učinil pan Jaworski jménem polského klubu a dnes, že každý právo má, slova, jež byl pronesl, pokládati za vyrčené přesvědčení všech polských poslanců v klubu zastoupených, soustavné odříkání se pana Jaworského a jeho projevů v couloárech nestačí, již proto ne, že když mluvil, sice tak mnohý ze členů polského klubu ústa ke kyselému úsměvu kroutil, však ani jediný proto také neaplaudoval. Není ostatně těm, kteří polskou politiku, či lépe řečeno tak- tiku od dlouhých let již pozoruji, předvčerejší chování se Poláků nějakou novinkou.

Ve Vídni Poláci práva svého jazyka nikdy neužívali, naopak polština se zde vždy krčila vedle němčiny a až na nějaké to polské slůvko slibu a na řeči, jež měl poslanec Kubík, nikdy se tam polské slovo neozvalo. Naproti tomu střeží páni Poláci v Haliči a vůbec tam, kde jsou domovem, práva svého jazyka jako oko v hlavě. Pamatujeme se, že na příklad na zemské výstavě ve Lvově nedopustili ani polští pořada- telé, aby zástupce větší poloviny obyvatelstva v zemi, bývalý poslanec professor Wachnianin promluvil několik slov ruských. My, Čechové, jsme ovšem jiného názoru a hájíme jazykové právo své všude. Jest pravda, že post festum jali se páni z polského klubu vykládati, tak že to pan Jaworski nemyslil, že stěžoval si pouze na to, že mluvil posl. dr. Baxa do sebe a pro sebe, že mu nerozuměl ani ten, kdo umi česky výborně, neseděl-li hned vedle ného v bezprostředním sousedství. To ovšem pravda, však to věru není úlo- hou a povinností pana Jaworského, aby káral řečníky a jim předpisoval, jak mají mluvit. Nechtěl-li se ale dotknouti práva našeho, měl vyjádřiti se určitě a přesně. Co ale říci tomu, když vůdce národa slo- vanského a jak říkáme sbratřeného, odvážil se zoufalý odpor náš proti do nebe volající křivdě označiti slovem justamentu! To vykonati panu Jaworskému a jeho přátelům se sotva podaří. To slovo, které, nebude-li ve vší formě z klubu