ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 4dafce70-66c5-11dc-9850-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 13 celkem · entity: place 14, work 6, person 42, org 5
1 masthead
Románová přilona
2 masthead
„Narodnich Listů“ k číslu 107. ze dne 19. dubna 1901.
3 title
Různé zprávy.
4 article
= Hostinský, jenž má rád temperen cláře. »Liverpool Poste oznamuje: Předsednictvo temperenclářského spolku vyslalo svého hlavního řečníka do jednoho venkovského města v Anglii, kde měla býti uspořádána velká agitační schůze. Řečník jal se vyjednávati s majitelem jakés restaurace, aby přenechal sál pro schůzi, v čemž mu také vyhověno. Milý hostinský při rozmluvě s temperenclářem pravil mimo jiné: »Mně jest na každý způsob temperenclář milejší než piják, třeba to byl jen piják prostřední.« — »Byl byste tak laskav, opakovati to večer v naší schůzi?« tázal se potěšený temperenclář. — »S nej- větší radostí, milý pane.« — Schůze byla četně na- vštívena. Když byl předseda jak náleží láteřil proti alkoholismu a nejčernějšími barvami vylíčil veškeré pobromy dábelské »ohnivé vody«, zakončil svoji přednášku slovy: »A nyní, milí přátelé, chci potvr- diti svoje vývody tím, že majitel této místnosti, jenž, připomínám, jest naším přívržencem, o této věci pro- mluví.« — Za hlučného potlesku vstoupil hostinský na řečníště. »Milí přátelé!« počal, přerušen novým potleskem. »Nebudu se skrývat svým názorem. Prů- měrný piják přijde do mého hostince, objedná si za 3 pence whisky, zaujme nejlepší místo, sedí tu celou hodinu, probere se ve všech novinách, poplaší celý dům, chtěje nové časopisy a — konečně odejde. Vše. co takovýto piják utratil, jest, jak praveno, toliko 3 pence. Ale temperenclář za to vplíží se zadním vcho- dem do místnosti, koupí celou láhev whisky, zaplatí a zmizí rovněž rychle jako příšel. To jde všecko obratem ruky a takovýto zákazník nezpůsobí mi ni- jaké trampoty.« — Řečník se posadil. V síni zavládlo hrobové ticho, jež potrvalo několik minut.
Liverpool Anglie pence
5 article
= Dívka s jehlami v těle. Z Paříže se oznamuje: Od minulého čtvrtka nemine takřka ho- diny, aby lékarník p. Mouchy v blízkém městečku St. Germain-en-Laye nebyl požádán mladou služkou, aby jí vytáhl z těla jehly. Dívka slouží jakožto chůva u jakéhos hokynáře na náměstí. Každou chvíli přijde Marie do lékárny oznamujíc: »To už zase mám jehlu!« Jednou nalézá se vyčnívající špička jehly v paži, jindy v uchu, ba jednou dokonce i v oku. Pan Mouchy, jenž nyní má již připravený výběr pincett, rychle jehlu vytáhne, aby opět v těle zmizela. Spolupracovník »Tempsu« odebral se k lékarníku, jenž mu zprávu potvrdil a pravil: »Jest to pravda. jakkoli to zní pravdě nepodobně. Vytáhl jsem sám z těla dívčina as 120 jebel, z paže, z prsou, z okolí pravého oka, z uší, z tváří, z nohou. To děvče jest hotový jehelníček.« — Pan Mouchy ochotně zavolai dívku, 16letou, velkou, silnou, zdravého vzezřenía pěkné tváře. Přišla do lékárny s úsměvem řkouc; »Tu zase vylézá jedna jehla z paže.« Pan Mouchy chopil se prsty lehce zardělého místa na paži a vy táhl pincettou jehlu as 3 centimetry dlouhou, jež se leskla jako nová. Na otázku žurnalistovu, kterak dívka dostala do těla jehly, vypravovala Marie: »Když mi bylo 11 let, založila jsem se se svým spolužákem, kdo z nás spolkne větší počet jehel.
Lay Marie Moucha Paříž St . Germain centimetr
6 article
Jednoho dne spolkla jsem 49 jehel. Jen jednou po- cítila jsem obtíže, poněvadž jsem spolkla jehlu špičkou napřed. O svém druhu, jenž si před 5 lety podobným způsobem hrál, neví Marie ničeho, poně- vadž pochází z departementu Somme. V tom přeru- šila dívka vypravování a zvolala: »Teď cítím jehlu v pravém oku«. — Lékarník vskutku vytáhl z pa- nenky oka kus zlomené jehly. Lékařům je známo, že spolknuté jehly putují tělem a mnohdy teprve po několika letech proniknou pokožkou, ale případ, že by jehla, vniknuvší do žaludku, pronikla uchem, nebyl dosud nikdy pozorován. = O cestě následníka trůnu anglického a jeho choti do Australie oznamují se následu- jící šprýmovné podrobnosti: Než se princ a jeho manželka odebrali na palubu parníku »Ofir«, byli zasypáni spoustou více méně potřebných dárkůa sice jak od přátel, tak i od onoho druhu obchodníků- spekulantů, kteří cestu vévody z Cornwallu a Yorku považovali za výhodnou příležitost k reklamě pro svoje výrobky. Málokdy měl smrtelník tolik trampot, jako tajemník vévodův, jemuž připadl úkol, děkovati stejně dvorně za přijaté cestovní potřeby, jako co nejšetrněji oznamovati odmítnutí nesčíslného množ- ství věcí, jež přiměly vévodu ke šprýmovným po- známkám. Tak na př. jakýs chemik, jenž nabíd princi několik set prášků, zhotovených schválně proti mořské nemoci, dostal odpověď, že vévoda li- tuje, že je musí vrátit, poněvadž zasílatel opomenul připojiti k nim žaludky, jež by byly schopny ztrá- viti toto množství prášků. Vynálezcí přístroje za- chraňovacího dána odpověď, že jeho výsost se obává, že při možné katastrofě na moři nebude míti dosti času, aby půl druhé hodiny nafukoval monstrum, jež byl již zkusil v Yorkhousu. Neméně než 200 lékařů a 150 duchovních nabídlo princi a jeho manželce své služby na cestě úplně zdarma.
Marie York Somme Austrálie Cornwall
7 article
»Rád bych věděl, kolika učňů Aeskulapových dle je- jich odhadu je třeba, aby dopravili prince na onen svět« — pravil vévoda směje se, když ve společnosti své manželky tyto loyální žádosti prohlížel. — — »Co se ti zdá lepší,« pokračovala vévodkyně v úvaze »podrobiti se tělesnému léčení dvou set lékařů anebo duševnímu léčení 150 kazatelů?« — »Nevím,« odpo- věděl princ bez váhání; »obojí směřuje k smrti.« Proslýchá se, že vévodkyně má v úmyslu obdařiti všechny děti, jež se narodí v Australii v den, kdy přistane u břehu tohoto dílu světa, mahagonovou skřínkou se stříbrným příborem. Vévoda zamýšlí ka- ždému novorozeněti vénovati sovereign, k čemuž se pojí následující anekdota. Když se následník tázal krále Edvarda, jaká památka byla by nejvhodnější pro nejmladší dorost australský na tamější jeho pobyt, odpověděl král: »Poněvadž sám jsi půl suveréna proč bys nedaroval půl sovereignu?« — »Dobrá. sire,« odpověděl vévoda; »ale poněvadž budu zastu- povati celého suveréna, musím tudíž také darovati celý sovereign« — a král souhlasil a dar zdvojná- sobil. = Podivná historie sňatku, kde otec získa náklonnost manželky svého syna a když byl rozvod proveden, sám se s ní oženil, vyšla na jevo svěde- ckými výpovědmi před vrchním soudem v Milwaukee K tomu ke všemu má býti ještě syn povinnen, pla- titi na výživu své rozvedené manželky a přispívati tak zámožnému otci na její vydržování. Zvěrolékai W. E. A. Wyman oženil se 4. července 1896 v New Yorku s Eleonorou Haslockovou. Před nějakou dobou byl v Milwaukee prohlášen rozvod tohoto sňatku Dr. Wyman nepodal nijaké námitky proti žalobě, již podala jeho manželka. Byl odsouzen, aby jí postou- pil pojistku na 2000 dollarů a platil jí 5 dollarů týdně na výživu. Dr. Wyman odpřísahl, že svolilk nd
Aeskulapův Nevím Edvard W E A Wyman Haslocková doktor Wyman Austrálie Milwaukee New York vrchní soud
8 article
rozvodu jen za podmínkou, že přestane platit příspě- vek na výživu, provdá-li se jeho bývalá manželka znovu. Byloť mu známo, co se událo, když manželka jeho byla po nějakou dobu návštěvou na farmě jeho otce v Youngsvillu, Sullivan county, a že mělav úmyslu provdat se za jeho otce, jakmile bude od něho rozvedena. Vskutku deset dnů po rozvodu konán sňatek jeho otce s bývalou snachou. Dr. Wy- man přestal pak platit příspěvek na výživu, načež mu pohroženo, že bude obžalován pro ne- uposlechnutí soudu. Dr. Wyman udal, že otec jeho byl důstojníkem v Německu, že bere pensi, jest ma- jitelem Clifffarmy blíže Youngsvillu a že jeho jmění, nepočítaje pensi, páčí se nejméně na 25.000 dollarů. Zemřelí v Praze. Dne 13. dubna 1901: Horákova Anna, dcera dělníka, 16 měsíců, 31—V. Živný Miroslav, syn ty- pografa, 11 měsíců, 1711—II. Berglova Marie, dcera švadleny, 2 roky, 401—II. Konrady Terezie, vdova po lakýrníku, 58 roků, 812—VII. Stuksová Františka, vdova po pekaři, 66 roků, 179—IV. — U milo- srdných bratří: Staněk Josef, zámečnický po- mocník, 55 roků. — U milosrdných seste r: Kalina Karel, krejčí, 21 rok. — V chorobinci: Matějíčková Emma, posluhovačka, 51 rok. — U Alžbětinek: Roubalová Josefa, služka, 65 roků.
Sullivan doktor wa Wyman Anna Miroslav Berglův Marie Konrád Terezia Karel Německo Praha Stuksová František Staněk Josef Matějíčková Emma U Alžbětinka Roubalová Josef
9 article Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 186. hra v předpi V pátek 19. dubna. 2. čtvrtka. M. D. Rettigová. Veselohra o třech dějstvích. Napsal Alois Jirásek. Režisér Jaroslav Kvapil. Po druhém dějství přestávka. Konec o 1/410. hod. Začátek o 7. hod. V sobotu 20. dubna. Odpol. o 3443. hod. Pro studentstvo. Figarova svatba. Večer v předplacení. Poprvé: Strýček Váňa.
Král Rettigová Jirásek Kvapil Figarův Váňa Praha národní divadlo
10 article Svandovo divadlo na Smichové
Svandovo divadlo na Smichové Vspátek 19. dubna. Začátek o 7. hod. 46. hra v předplacení. Kontrolor spacích vagonů. Fraška o 3 jednáních od A. Bissona. Přeložil G Schmoranz. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka, Kapra 9470 a Kotíka na Smíchově.
Vspátek Fraško A Bisson Schmoranz Urbánek Kapr Kotík Smíchov Svandovo divadlo
11 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradecn.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradecn. V pátek 19. dubna. Začátek o 3/47. hodině. 71. lidové představení za poloviční ceny Naše ženy 9466 Veselohra o 5 jednáních od Schöbthana. Připravuje se sensační novinka: »Zaza aa jeji deera.« vteš slv sil sicln 304 -
Král Pištěkův divadlo
12 article
Bulkenfress mimovolně o krok ustoupil. Saveli se nahnul k pánovi : — Kam poroučíte teď, Erazime Ivanoviči? — Vez, zahučel nejasně, ale tvrdošijně nemocný. Jeho hlava se opět sklonila, jeho oči pátraly kolem jako maják, jakoby něco hledal v tmavé houštině, jakoby se vyptával každého keře, nechová-li hledané ve svých ne- proniknutelných listech . . . Muzikant to pochopoval a jaksi podivně se ušklíbl. u — Hledejte — a najdete! zašeptal, zavěšuje s s chechtotem beze všeho v mé rámě a kráčeje vedle mne. Pod stromy jest tma a velice vlhko, pro ne- mocného jest to nezdravé; vezete ho na pěkné místo ! volal na Savela. Stařec vyvezl kočárek právě ke známému »chrámu oddechu«. Zacházející měsíc stál v tom okamžiku na nebi právě proti nízkým schodům besídky a jasné jeho paprsky, prodírajíce se nízkými bezovými keři, chvěly se po vnějších zavřených okenicích. Sylva běžela napřed do stříbrného toho jasu, v kterém jaksi zvláště se leskla její dlouhá, hedvábná srsť, zaštěkala na měsíc a vtahujíe do sebe vzduch svým rozpoltěným nosem, skočila na schody a strašně zaštěkla, čichajíc ke dveřím a škrábajíe netrpělivě tlapami, jakoby chtěla, aby jí otevřeli. — Podívejte se, podívejte se na toho psa-! Co tam chce? vstrčil do mne Bulkenfress a znovu se zachechtal. Nemocný zoufale zasténal. — Tam, tam, opakoval jakýmsi kovovým hlasem, podobajícím se zvuku železa, které padá do měděné nádoby.
Erazim Sylva
13 article
Ach, já hlupák! udeřil se do čela Saveli. On sám si přeje do zahrady! Teď v noci ? Pane, a co řekne lékař? — A — ano, a — ano, trval nemocný na svém. Saveli se nepokojně na mne podíval. — Noc jest teplá, řekl jsem. — Zaobalíme ho, máte pravdu, tvrdil i on s úsmě- vem, jsa patrně spokojen, že se mu podařilo dříve než mně uhodnouti přání svého pána. No, a jak ho dosta- neme dolů? Začal se znepokojovati. Pavel, můj pomoc- ník, odešel nejspíše na senník spáti, až do výměny,a vy, Borisi Michajloviči, ho tuším neunesete? — Vzbudím ihned Maksimiče, navrhl jsem. — No, ten ho zmůže lépe, řekl vesele stařec, já ho zatím na procházku vyfintím, jak se sluší a patří. Zastihl jsem Maksimíče již na nohou. Z chodby, kde si každou noc připravil lůžko na zemi, zaslechl svým jemným, vojenským sluchem naše hlasy ve Vasově pokoji a byl hotov. Saveli oblekl zatím svého pána, zaobalil ho a po- sadil mu čepici na hlavu. Vyzvedli ho s Maksimičem snesli ho dolů postranními schody. Spěchal jsem se podívati na Vasu; ten sebou ani nepohnul. — Díky bohu! řekl jsem si a běžel za nimi. — Račte napřed, Borisi Michajloviči, velel Saveli, pouště pozorně nemocného a usadil ho s Maksimičem do kočárku, který jsem rychle přivezl od hlavních schodů, kde vždy stával, a vyjeli do zahrady. — No, děkuji vám, mladý pane, řekl mně laskavě starý sluha, račte jíti odpočívat, zařídíme již všechno bez vás. Zapomenutá otáska.
Pavel Boris Michajlovič Vasa Savel