1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 106. ze
3
masthead
dne 18. dubna 1901.
5
article
= Záhadný vražedný attentát udál sev
noci na sobotu v Paříži. Známá dáma z pařížské
společnosti, Louisa Kolbová, jež vystupovala také
na jednom menším divadle pařížském, obývá roz-
sáhlý a velmi skvěle zařízený byt ve druhém patře
na avenue Henri Martin. Ačkoli žije ve skvělých po-
měrech, má toliko jedinou služku. Mechanik Albert.
jenž ji denně provazí na výletech automobilou, bydl
mimo dům. V noci na sobotu ke 3. hodině probu-
zena byla kuchařka rodiny, bydlící ve třetím patře,
tlumenými výkřiky z bytu paní Kolbové. Odebrala
se se svým zaměstnavatelem k domovníku, jenž pře-
devším zavolal tři policejní strážníky, kteří po scho-
dech pro služebnictvo vnikli do bytu herečky.U
dveří kuchyně setkali se se služkou, jež se zatím
byla probudila. Když vnikli do ložnice, osvícené
elektrickou lampou, nalezli tu vše v největším ne-
ladu Nábytek byl Bokácen, lože prázdné, prostěradla
potřísněna krví, na koberci plno střepů skla. V koutě
pokoje vedle lenošky ležela paní Kolbová v rozedra-
ném nočním rouchu, tvář polou zastřená rozcucha-
ným vlasem jevila četné rány. Raněná byla tak roz-
čilena, že z počátku nemohla odpovídati na otázky.
Když se jí tázali po vrahu, ukázala toliko na dvéře
svého toilettního pokoje. Vniknuvší policisté na-
lezli tu muže bez kabátu, jenž zcela klidně
seděl na židli uprostřed pokoje a horlivě utírals
hadrem krev s pravé ruky. Zdálo se, že není nikte
rak překvapen příchodem policistů a na otázky je-
jich odpověděl anglicky, že nerozumí francouzsky.
Zatím přibylo na místo několik lékařů a policejní ko-
misař. Shledáno, že raněná má neméně než 40 ran.
Kolbová
Henri Martin
Albert
Kolb
Bokátit
Paříž
6
article
Když se poněkud zotavila, vypravovala následující
»Tento pan, jeden z mých přátel,« počala, uká-
zavši na jednoho z lékařů, »ztrávil se mnou večer.
Odešel ode mne o půlnoci. Provázela jsem jej až ke
dveřím, jež jsem pečlivě zamkla. Pak jsem se odstro-
jila a ulehla. Spala jsem pevně, když jsem ke 3. ho-
dině probuzena byla šramotem kroků. Stiskla jsem
knoflík elektrického vedení a rozžala světlo. Spatřila
jsem člověka bez kabatu, jehož tvář zastřena byla
černým závojem. Snažil se právě vypáčit zásuvku
psacího stolku, kde ukládám svoje klíče. Volala jsem
o pomoc. Jakmile bylo světlo rozžato, obrátil se zlo-
činec k měmu loži, vrhl se na mne, chopil mne za
hrdlo a tloukl mne do hlavy bílým, úzkým předmě-
tem, jenž měl as tvar jelita. Ačkoli jsem byla ranami
skorem omráčena, volala jsem dále o pomoc. Zloči-
nec odhodil svůj nástroj a vytáhl z pravého rukávu
mosaznou kouli na gumové šúůře. Zasadil mi toliko
jedinouránu a guma se přetrhla. Ale vzal s mého nočního
stolku sklenici a zuřivě mne ní bil do hlavy.
Sklenice se rozbila a její střepy zranily mne ve
tváři. Přes to jsem se křečovitě bránila a podařilo
se mi vyskočit z postele a dosáhnouti šnůru od
zvonku do pokoje mé služky. Tu mne udeřil do
prsou, že jsem odletěla na druhý konec pokojea
pozbyla vědomí.« — Na otázky policejního komisaře
odpověděl útočník, že se jmenuje Edward Smith a
jest 45letý. Nechtěl však povědět, kterak se dostal
do bytu paní Kolbové. Chtěl prý toliko krást a ne-
byl by jí nikterak ublížil, kdyby nebyla volala o
pomoc. Dále prohlásil, že bude odpovídati tolikou
přítomnosti advokáta, jejž ustanoví anglické vyslane-
ctví, poněvadž nemá důvěry k tlumočníkovi. Při
Smith
Kolb
7
article
prohlídce nalezeny u něho klíče paní Kolbové a nůž
s několika nově nabroušenými želízky. Byl-odevzdán
soudu, jsa obviněn z krádeže, vloupání a pokusu
vraždy. Při zápasu byl se zmocnil revolveru paní
Kolbové, jenž ležel pod poduškou. V tom však bylo
zazvoněno a Smith uprchl do toilettního pokojíku,
kde zbraň odhodil. Paní Kolbová na svých vyjížd-
kách na automobilu ráda měla na sobě mnoho
šperků. To snad bylo první pobídkou k jeho zločinu.
Tolik je jisto, že znal zvyky své oběti. Záhadné
jest však, kterak se dostal do zamčeného bytu, na
jehož dveřích není stopy vloupání. Stav paní Kolbové
není nebezpečný.
Kolb
Smith
Kolbová
8
article
= Bandité na Kavkaze a v Řecku. Z Oděsy
se oznamůje: V Šuše umrcen byl jeden z nejpověst-
nějších a nejnebezpečnějších banditů kavkazských
Sarri Hassanbekov. Tento uprchlý trestanec po 15
let byl postrachem okresů Džeminašira, Šuša a Jeli-
savetpol. Měl více než sto srážek s policií, četnictvem
a vojskem a pokaždé podařilo se odvážnému lupiči
a jeho smělým soudruhům uniknouti bez pohromy
do hor. Na počátku jeho lupičské kariery byli různí
lidé ochotni lupiče prozradit, ale dovedl se mstíti tak
hrozně na udavačích, že postrašeně obyvatelstvo
ochotně vyhovovalo jeho požadavkům a odpíralo po-
dávati úřadům jakákoli vysvětlení o jeho pobytu. As
přede dvěma týdny však podařilo se policii sledovati
Sarria až k osamělému dvorci a za svítání obklíčena
byla chýže; kde meškal, 50 jízdnými policisty. Lu-
pič probuzen výstřelem z pušky. Ačkoli viděl, že je
po všem, odpověděl na vyzvání setníka, aby se vzdal,
třemi výstřely z revolveru rychle po sobě a zranil
těžce několik lidí. Chvíli potom klesl, zasažen 20
střelami z pušek. — Z Athén oznamuje se tragická
historie, jež svědčí o smělosti řeckých banditů. V Ma-
nolasu blíže Pyrgu konalo se trestní líčení in contu-
maciam proti lupiči Skantsorovi. Soudce vytýkal jed-
nomu ze svědků nedostatek pravdomluvnosti, načež
svědek se vyznal, že den před tím Skantsora mu vy-
hrožoval smrtí, udá-li pravdu. V tom objevil se
Skantsora u okna soudní síně. Nastal velký zmatek
a všichni, mezi nimi i soudcí jali se stíhati briganta.
Kavkaz
Řecko
Atény
Ma
9
article
Po marném stíhání vrátili se všichni do soudní síně,
ale k největšímu svému zděšení spatřili svědka
mrtvého na stole soudcově. Srdce jeho bylo prokláno
dýkou.
= Sebevražda místokonsula. Ze Skadru s
oznamuje: Zdejší anglický místokonsul mr. Hallwart,
jenž po dva dny trpěl silnými záchvaty horečky,
byj onehdy ráno nalezen svým kavasem na loži
mrtvý a krví zbrocený. V pravici držel ještě revolver.
Bylť si v noci prostřelil lebku. Služebnictvo výstřelu
neslyšelo. Cizí konsulové a generální guvernér do-
stavili se dopoledne na anglický konsulát, aby zvě-
děli bližších zpráv o této sensační katastrofě, ale
zdá se, že mr. Hallwarth nezanechal písemných
zpráv o příčinách svého činu. Den na to přibyl sem
anglický diplomatický zástupce z Cetyně, aby učinil
potřebná opatření a předpokládá se, že mrtvola do-
pravena bude do Anglie a pohřbena tam v rodinné
hrobce. Mr. Hallwarth byl ve Skadru velmi oblíben,
jak u svých kollegů, tak i u Albánců. Sebevraždy
jsou v Albanii velkou vzácností.
Hallwart
Hallwarth
Albánec
Cetyně
Anglie
Albánie
10
article
= Znamenitý padělatel bankovek. V New
Yorku zatčen byl těchto dnů nejznamenitější páděla-
tel bankovek, jenž kdy existoval. Je to rodilý Švéd
Skoog, jenž teprv od roku 1895 vyvinul svoji úspěš-
nou činnost v různých velkých městech amerických,
ale v té době způsobil obchodnictvu i policii ohromné
trampoty. Hned v prvním roce zaplavil zemi v pra-
vém slova smyslu dvacetidollarovými bankovkami,
až mu policie přišla na stopu, aniž však jej mohla
chytit. Na to se odebra! do Chicaga, kdež se věno-
val hotovení cizích bankovek. Hotovil mimo jiné
20liberní bankovky skotské a kanadské 10dollarové
bankovky, jichž původce po mnoho let nemohí býti
vypátrán. Rovněž štědře obmyslil svoji vlast švéd-
skou. Zhotovil nesčíslné množství bankovek po 100
korunách, jež vesměs odbyl. Policie zabavila v jeho
bytě veškeré obdivuhodně přesně provedené desky a
americké obchodnictvo má věru příčinu gratulovati
si, že tento výtečník učiněn byl konečně neškod-
ným.
Švéd
Skoog
New York
Chicago
11
article
Zemřelí v Praze.
Dne 12. dubna 1901: Zajíčková Kateřina,
vdova po pobřežném, 60 roků, 236—III. Kuželková
Anna, dcera řeznického pomocníka, 4 týdny, 1159—II.
Pospíšilová Anna, manželka kožešníka, 62 roky,
318—I. Opava Karel, syn dělnice, 1 rok, 116—VIl.
Schreiber Jaroslav, syn zřízence elektrické dráhy, 1
rok, 533—VII. Strossová Karolina, vdova po kupci,
80 roků, 613—II. Kazda Antonín, řezník, 41 rok,
993—I. Čutta Josef, jednatel, 56 roků, 118—VI. Draz-
ský Jan, syn dělníka, 11 měsíců, 88—IV. Halkov
Isaiáš, syn obchod. sluhy, 14 dní, 1949—II. Schmidt
Alexandr, právník, 23 roky, 1854—II. — Ve v še-
obecné nemocnici: Hartmannová Anna, služka,
19 roků. Jandova Marie, chůva, 25 roků. Schleifová
Anna, učitelka, 48 roků. — U milosrdných se-
ster: Knobloch Emanuel, nádenník, . 59 roků. —
Vchorobinci: Sika Oskar, úřadník železniční,
37 roků. — V chudobinci: Fučíková Karolina,
manželka kartáčnického pomocníka, 69 roků.
Pospíšilová
Anna
Karel
Schreiber
Jaroslav
Strossová
Kazda
I Čutta
Josef
Jan
Halkov Isaiáš
Schmidt
Jandův
Marie
Oskar
Praha
Zajíčková Kateřina
Hartmannová Anno
Knobloch Emanuel
Fučíková Karolina
12
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
185. hra v předpl.
Ve čtvrtek 18. dubna.
1. čtvrtka.
Hoffmannovy povídky.
Fantastická opera o 3 dějstvích s prologem a epi-
logem. Složil J. Ofienbach. Text napsal J. Barbier.
Přeložil V. J. Novotný.
Konec o 1/210. hod.
Začátek o 7. hod.
Král
Hoffmannův
Složil
J Ofienbach
J Barbier
V J Novotná
Praha
národní divadlo
13
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Ve čtvrtek 18. dubna.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch pana Ant. Jiřikovského.
Liščí kůže
Žert o 3 jednáních od Gustava Kadelburga. Přeložil
a režii má p. K. Lier.
Lístky zakoupené k »Bodrým venkovanům« mají
platnost dnes.
Antonín
Jiřikovský
Kadelburg
K Lier
Smichov
Svandovo divadlo
14
article
Pištékovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištékovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve čtvrtek 18. dubna.
Začátek o 3/47. hodině.
Původní novinka.
Krmě laskavá
Historická veselohra o 1 dějství. Napsal J. Rudlof.
Na to:
7399
Zkažená krev.
obrázek o 1 jednání. Napsal L. Strou
pežnický.
Psychologický
— 300 —
Král
J Rudlof
L Stra
Pištékovo divadlo
15
article
díval se, a on není více v křesle, ale leží prsoma na
okenním prkně, dívá se ven a bůh ví co vídí, co povídá a a
— Čeho si přejete, Erazíme Ivanoviči? a on pouze
odpovídá: »Do zahrady«, anebo »V záhradě«, nerozuměl
jsem tomu... Přivykl jsem všelijakým jeho nápadům,
pravil stařec, ale tentokráte mu nerozumím. Nechápu,
čeho si přeje ... Doufám ale, Borisí Michajloviči, že
mně pomůžete, a proto jsem se odhodlal ? . . t
Spěchali jsme do onoho pokoje.
Erazim Ivanovič byl dosud na okenním prkně, jsa
z profilu jasně ozářen plamenem svíce, kterou Saveli po-
stavil na stůl vedle okna. Něco pronikajícího a strašného
se jevilo v ostrých rysech tohoto bledého profilu, s vel-
kým, vytřeštěným okem, opírajícím se z okna ..
— Holoubku, Erazime Ivanoviči, co se s vámi děje?
Vždyť se vám tak nepohodlně leží! . ..
om
— Zkoušel jsem to, ho posaditi, nedá se, šeptal
mně Saveli.
or
— Do zahrady, do zahrady! opakovall nemocný.
Mluvil s viditelným namáháním. »Vede se mu hůře,«
ozvalo se v mé mysli.
nonolioaor s odbol joi
Erazim
Savel
Holoubek
Erazím Ivanovič
Borise Michajlovič
16
article
— Dovolte, abych vás posadil do křesla, O Erazime
Ivanoviči, prosím vás! Jeho víčko se zakrylo jakov
souhlasu.b dob am
vdovadémlsea vií
Saveli ho pozvedl a posadil do hlubokého, křesla.
— V za ... v za . . . nedokončiv, řekl ještě jednou
nemocný, upíraje na mne prosebný pohled . ..
no ro a
— Kdo do zahrady? Kdo jest v zahradě ? Erazime
Ivanoviči ?
— Já, já !.. pravil netrpělivě.
Erazim
17
article
dsslsas
nenajde v sobě té odpovědi, dokud nenajde slovo há-
danky . . . A jak možno najíti toto slovo? A neustále se
v něm vzmáhala a rostla smutná pochybnost, díval se
neustále upřeněji a déle na svého syna, ptaje se ho po-
hledem a nikoli slovem, jaké to společné jejich hoře
hlodá na duši toho, s namáháním se usmívajícího, ne-
šťastného chlapce? A Vasa bledl a hubeněl každým
dnem, zornice jeho se rozšiřovaly, připomínajíce ještě ne-
dávno oči jeho matky, a každým dnem se mu stávalo
těžší to jeho přetvařování — jeho svaté přetvařování —
před bádavým pohledem otcovým. S jakým nesnesitelným
steskem jsem na něj pohlížel, když jsme se vrátili
z pokoje Erazima Ivanoviče, kterému se smíchem vypra-
voval nějakou anekdotu, tu klesl zemdlen na své lože,
položil ruce za hlavu, upíraje na trup ty mne lekající,
rozšířené a tupě nehybné zornice. Bylo-li to následkem
okolnosti, že se musil před otcem přetvařovati, nyní se
neodvážil podívati se někomu do obličeje, vyhýbal se ci-
zímu pohledu jako zločinec před soudci. Zároveň se vy-
hýbal s právě tak chorým úsilím rozmluvě o matce, on-
ji teď jinak nejmenoval než »ona«, a pouze tenkráte, ne-
bylo-li vyhnuti o ní se zmíniti. Cítil jsem, že se trápili
nad tím, že jsem zde, že musí někdy se mnou vyměniti
slovo, uznávaje zároveň, že mu jsem užitečným, že bavě
po celé hodiny jeho otce rozmluvou nebo četbou bral
jsem na sebe z přátelství k němu polovici jeho povin-
ností, tak že si mohl zatím odpočinouti, lehnouti, zůstati
samoten, a jindy mne opět podával nesměle ruku, tiskna
slabě moje prsty, jakoby mne prosil za odpuštění . ..
Ovládala ho pouze jediná myšlenka, jediné přání — ne-
bylo nesnadno se toho domysliti — vzíti otce a odvézti
ho někam daleko, daleko, kam by o ní nedocházelo žád-
Zapomenutá otázka.
— 297 —
Erazim