1
article
ryku«, nýbrž »soustavná vážná práce« čili —
politika staročeská, která nás již mohla dovésti
aneb značně přiblížiti k eíli, kdyby jí nebyly
přerušily ruce zločinné, mladočeským sobectvím
řízené. K této politice přiznali se nyní Mlado-
češi — dovozuje »Hlas« dále — nemají však
tolik poctivosti, aby se k tomu přiznali. Vzdor
tomu však, že nastoupili cestu soustavné vážné
práce staročeské, přišli Mladočeši domů »s prázd-
nýma rukama a děravou mošnou«.
To tvrdí »Hlas« a dodávaje týmž dechem,
že jsou Mladočeši pro staročeskou politiku až
do poslední tečky, tvrdí o dvě tečky dále, »že
Mladočeši zastavili boj za jazykovou rovnopráv-
nost,« Nechť prý nikdo nenamítá »Hlasu«, že
»nouze železo láme«. On odpoví prý: »Ano
řešení otázky jazykové jest tou dobou na říšské
radě nemožností«, ale strana, která má jazyková
nařízení a obstrukci za sebou, musila by prý
odvrátiti konsekvence směrem docela jiným, vý-
chodištěm jejím mohlo by býti pouze slovo »od-
stoupit«. »Odstoupit, pánové, odstoupit!« atd.
atd. Totoť jest niť vědomí labyrintem klerikální
bornovanosti moravské: »Úspěchy, s nimiž se
strana mladočeská vrací z Vídně — nesoue
prázdnou mošnu, nejsou mladočeskýmí úspěchy.
nýbrž úspěchy »výsoké kultury staročeské« (ll)
ale úspěchy těmito hodlá císař ukázati straně
mladočeské cestu, kterou se musí ubírati. Tato
cesta staročeská jest jedině správná, ale Mlado-
češi nastoupivše ji do poslední tečky, zastavili
kejklířský boj za práva jazyková. Než boj ten
nyní na říšské radě není možný! Proto musí
Mladočeši odstoupiti.« Lze dohromady sbláboliti
děsnější kaldoun politický, než jak se to povedlo
lsllure
brněnskému »Hlasu«?
Mlada
Hlas
Vídeň
2
article
Vyvraceti takové výplodky klerikální dílny
duševní, mluviti jmenem čistého lidského roz-
umu s lidmi, kteří staví těsně vedle vlastn
zbrklosti hned její popření a kteří týmž namo-
čením inkoustu dovedou říci opak toho, co
tvrdili o řádek výše, to by byl vrchol pošeti-
Iosti. Ale lidé tito tvrdí, že jen se má udělat
místo k vedení záležitostí národa českého
mocí a titulem jich vysoké kultury. Rozumí se.
že ani »Hlas« neobešel se bez osobního vý-
padu na vydavatele našeho listu, jak už to vel
ušlechtilá norma počestné té společnosti. Cose
nás týče a listu našeho, s největší indignací,
jaké jsme schopni, odmítáme nízké stanovisko
brněnského lístku, dostatečné sotva na hrozen-
kovskolhotské poměry obecní. My i vyda-
vatel »Národních Listů« vždy nalezeni bu-
deme na stráži prospěchu národa českoslovan-
ského, jiného strannictví nikdo při »Národních
Listech« neshledal a neshledá, stejně ryzía
čistá jako naše minulost je i naše budoucnost,
jiné chlouby neznáme! V té příčině ovšem
položena mezi námi a tmáři, ať v Čechách, at
na Moravě propasť nepřekročitelná
Hlas
Čechy
Morava
3
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
leí
— Perversní zálusk našich Němců.
Při jídle přichází chuť, di francouzské přísloví
a to chuť tím větší, vidíme-li, jak druhému
chutná. Takové podráždění slinných žláz dostavilo
se také u našich Němců a tempo císařského
přípisu o založení gallerie umění v Praze a jme-
nování dvou českých magnátů duchem do pan-
ské sněmovny; přecpaný Michl, jemuž se od
tísně v žaludku říhá, vždycky ještě řval, že
nemá dost, kdykoli zahlédl v oku Vaškově ji-
skřičku zadostučinění za sousto, kteréž mu te-
prve kyne. Bylo by bývalo docela přirozeno,
kdyby byli Němci na vládě a na státu vším
právem žádali povolení aspoň tří neb čtyř ně-
meckých malířů a sochařů, již by toho jmena
zasluhovali, pro Čechy, aby až jednou v Praz
bude gallerie stát, bylo také od koho kupovat
rovnoprávné obrazy a sochy německé. Také zří-
zení nějakého německého skladatele hudebního
aneb okatějšího nějakého německého básníka
v Praze by snad byli mohli Němci s nějakou
čákou na zdar a všeobecný souhlas na státu žá-
dati. Avšaknikoli. Podle seznamu požadavků
jejž vymyslili němečtí pokrokáři ve společných
poradách s německými lidovci, právě konaných
a jejž veřejnosti současně prozrazuje i »Nene
Freie Presse« i pražská »Bohemia«, jest před-
mětem nejsladších tužeb německých něco zcela
jiného. Jsou to — pražská nároží! »Nehledě
k nacionálně-politickým požadavkům, uloženým
s největší části již ve svatodušním programu . ..
budou němečtí poslanci z Čech především
trvati na tom, aby vláda vůči mimořádným
poskytnutím městu Praze rovno-
právnosti obon národností v če-
ském hlavním městě potud hověla,
Němec
Michl
Frei
Praha
Čechy
Bohemia
4
article
Jaby oboujazyčnost přišla k plat-
nosti ve všech veřejných vzhle-
dech. Zvláště bude žádáno, aby bezpráví,
jakéž způsobeno bylo Němcům v Praze vý-
hradně českým označením ulic,
opět bylo odčiněno a přikročeno bylok
staletému zvyku dvojjazyčného označování ulic.«
Tak hle, stará bolest se pražským Němcům
ještě nezahojila a červené tabulky s výhradně
českým pojmenováním ulic jsou vlastně stále
otevřenou jich ranou. Těžko však říci, jak si pá-
nové představují zakročení vlády v tom směru,
když všechny možné stolice a stanice právav
Rakousku nuceny byly přiznati, že označování
ulic jest výhradným povoláním samosprávy
městské a že nikdo — vyjma ovšem »Deutscher
Verein« v Praze — nemá práva do tohoto
oboru autonomistické činnosti mluviti. Což jsou
snad vážky Justicie nejvyšších soudů v této říši
zařízeny také na kramářský úskok podvodného
přiklepávání prstem anebo jsou němečtí po-
slanci opravdu již tak cyničtí, že veřejně prohlašují
za přípustno, aby se právo a zákon a res judi-
cata ždímaly dle přání a rozmarů německých?
Němec
Praha
Rakousko
Deutschry SF
5
article
Ach — jenom ať nehýbou páni Němci tímto
leviathanem v Praze, neboť požadavek jich jest
incomensurable a insuportablea
a kdyby bylo zapotřebí, byla by jim nepřijatel-
nost a nesnesitelnost jeho ještě jednou neklamně
dokázána všemi prostředky, jichž by bylo k neklam-
nému přesvědčení o tom po případě zapotřebí.
Vedle tohoto pikantního pamlsku mají Němei
ještě celou řadu choutek, důstojnějšího umístění
německé techniky v Praze, sestátnění gymnasií
v Ústí a Teplicích, za účelem ještě většího zře-
dění návštěvy německých středních škol, vyšší
reální školy v Liberci, poněvadž tam mají
Němci než — reálné gymnasium. Při tom ovšem
dlužno vysloviti úžas nad německou věru pře-
kvapující skromností. Proč nežádají všude, hned
ve všech městech v Čechách dvě střední školy
jako v Liberci. Zřízení gallerie umění v Praze
prý vzbudilo v severočesném obyvatelstvu živé
přání, aby se dostalo něm. živnostenskému museu
v Liberci takového ohledu, aby o umění sev.
Němec
Praha
Ústí
Teplice
Liberec
Čechy
6
article
Čech bylo vydatněji pečováno. A proč ne hned
také liberecké plovárně, v níž také strhány české
nápisy a uveřejněny německé pamflety? Něme-
ckým přáním jest dále zřízení státního železni-
čního ředitelství v některém německém městě
v Čechách a Žatec už vyslal v té příčině de-
putaci k ministru dráh, s nímž již dnešního
dne bude vyjednávati. Ve své bezmezné
drzosti budou Němci také žádati, aby »českému
živlu« nebyla při jmenování úřadníků státních
dráh dávána přednost tak nezaslouženým
způsobem jáko dosud. Druhé německé
poštovní ředitelství, druhé finanční ředitelství
v Liberci, hlavní četnice v Litoměřicích, státní
průmyslové školy v Brně a v Zábřeze na Mo-
ravě, 2,300.000 K na vodní stavby na Libe-
recku, toť jest už jen garnitura pakatelů, jimiž
zdobena má býti hlavní mísa hostiny, na jakou
si Němci brousí zuby, neboť nemecká lidová
strana hodlá prý energicky vymáhati několik
dráh v Tyrolsku a Štyrsku. Jeví-li někdo zrůdné
chuti, jako žena v požehnaném stavu, řikává
Hanák: »A pečenyho žeda be's nechtěl?«
V každém případě jest žrutnost našich Němeů
stavem chorobným, lékaři říkají mu řecky
»bulimia«, což lze přeložiti nejsnáze »hlad
volský«. Mírná diéta jest proti němu nejspo-
lehlivějším prostředkem a ta bude Němcům
také nepochybně důtklivě doporučena.
— Drzá reklama národních sociálů
a agrárníků. Některé časopisy a mezi nim
dnes také »Hl. N.« použily plakátu rozeslaného
Klofáčovým bratrstvem o chystané veřejné
schůzi lidu na Mělníku ku pikantním zprávičkám.
Němec
Hanák
Klofáčův
Čechy
Žatec
Liberec
Litoměřice
Brno
Zábřeh
Tyrolsko
Štyrsko
Mělník
státní průmyslový škola
7
article
Sensační lokálka »Hl. Národa« nese příkladně
do očí bijící nápis: »Dr. Ed. Grégr za
nespokojené poslance.« Plakát uvádí
totiž mezi řečníky schůze, poslanci Zázvorkou,
Klofáčem a Freslem, také dra. Edv. Grégra
s dodatkem: »za nespokojené po-
slance«. Komu jest i jen zběžně povědom
význam dra. Edv. Grégra ve světě politickém,
tomu sice ihned napadlo, že dr. Edv. Grégr
na schůzi, jejímiž ozdobami jsou ipp. Fresl,
Klofáč, Zázvorka, mluviti nebude. Jak se s nej-
kompetentnější strany dovídáme, byl sice dr.
Grégr vyzván pořadateli řečené schůze, aby na
ní promluvil o politické situaci, odpověděl však
s příslušným odůvodněním, že se
do schůze nedostaví. Přes to však
zneužívají řečení pořadatelé jmena dra. Grégra
s tendenčním dodatkem k drzé a nešetrné r-
klamě svého podniku na Mělníce, čin, který se
zajisté odsuzuje sám sebou.
— Hospodářský boj v Olomouci. Staro-
sta města Olomouce rozeslal všem českým ob-
chodníkům v Olomouci německý přípis následu-
jícího znění: Poněvadž z ohledů policejních bude
pro nastávající výroční trh a trhy následující v Olo-
mouci postaven jenom obmezený počet tržních
bud, oznamuje se vám to, že zamýšlíte-li k sv.-jir-
skému výročnímu trhu aneb k trhům pozdějším
postaviti tržní boudu, nebude vám tato z uvedených
důvodů pronajata ani k nastávajícímu jirskému
trhu ani k pozdějším. Z městské rady král.
hlav, města Olomouce, dne 15. dubna 1901.
doktor
Ed
Grégr
Zázvorka
Klofáč
Fresl
Edv
Mělník
Olomouc
Ola
8
article
Starosta Brandhuber.« Jak se nám z Olomouce
sděluje, byli tímto lživým předstíráním z trhů
výročních v Olomouci vyloučeni výhradně čeští
obchodníci. Následkem toho rozeslán byl
všem starostům českých obcí na Olomúcku
oběžník, v němž se jim sděluje uvedené
rozhodnutí městské rady olomoucké, jímž ze
zášti národního vyloučeni byli všichni čeští
trhovníci z trhu. V oběžníku praví se: »Vý-
roční trhy pořádají se jen pro venkov,a
proto toto násili olomouckých Němců musí do-
stati od našeho lidu náležitou odpověď. Račte
to, pane starosto, ve své obci sděliti všem,
kdož na jarmarky chodí, zvláště čeládce, že
čeští obchodníci na jarmarku nebudou prodávati
v boudách, nýbrž ve svých obchodech. Necht
tam jich lid kupující hledál«
Současně svolává posl. Vychodil všechny sta-
rosty českých obcí na Olomoucku k důvěrné
poradě na neděli dne 21. dubna v České besedě
v Národním domě v Olomouci.
Brandhuber
Němec
Olomouc
Olomoucko
Český beseda
národní dům
9
article
— Francouzská kritika o posledním
díle Václava Brožíka. V té chvíli, kdy cely
národ český projevuje svůj žal nad předčasnou
smrtí jednoho ze svých velkých synů, který
patřil mezi první, již jmenu českému dobývali
uznání v cizině, pročítáme řadu článků, jež
francouzská kritika věnovala poslednímu velkému
dílu Brožikovu, jeho obrazu: »Prohlášení Jiříka
z Poděbrad za krále českého«. Obraz tento byl
loni vystaven v pařížském »Salonu« a bylo mu
tam vykázáno čestně místo. Zaujal pozornost
obecenstva i kritiky, i té, která nesouhlasila se
směrem a rázem Brožikovy historické malbya
která výslovila plné uznání mistrovství štětce
geniálního mistra českého. Václav Brožík ode-
vzdal řadu těchto fran couzských článků našemu
spolupracovníkovi loni v Paříži a nyní používáme
příležitosti, abychom citovali některé hlasy kri-
tiky francouzské. Roger-Miles, jedenz
nejpřednějších kritiků francouzských, psal o
Brožíkově obrazu mimo jiné: »U Brožíka se
setkáváme vždy s dílem svědomitým, hluboce
studovaným a komponovaným s upřímnou obrat-
ností; a obraz, který hned při vstupu zabírá
vaši pozornost, je právě od něho. Jedná seo
episodu z dějin národa českého: Prohlášením
Jiřího z Poděbrad za krále českého. Tento obraz
byl objednán skupinou českých vlastenců a Bro-
žík byl jako předurčen pro podobný úkol.«
Brožík
Brožikův
Jiřík
Roger
Jiří
Bro
Poděbrady
Paříž
Miles
10
article
Kritik líčí předmět obrazu a pokračuje: »Je
známo, s jakou přesností vyvolává Brožík slavné
chvíle historie své vlasti. Jako muž svědomitě
vzdělaný nenechává se nikde vésti pouhou obraz-
ností. Dovede dobře uváděti na scénu hromadné
skupiny davů; docílí vždy, že davy gesty, mi-
strným uspořádáním a rozestavením vyjadřují
ty výlevy, v nichž se projevuje duše kollektivní
a duše národa. Má dále prostředky provedení,
jež zasluhují obdiv. Osvětlení je velmi pečlivě
a správně voleno. Jeho harmonie chromatická
má krásný jas, je beze vší brutálnosti.« Alfons
de Colonne psal v »Soleilu«: »Proč se nám
jeví velké plátno Brožíkovo jako nejpřednější
dílo »Salonu«? Zcela prostě proto, poněvadž-
historický výjev na něm znázorněný je proveden
způsobem jasným a pravděpodobným. Nic není
tam nuceného, pohyb je přirozený, rozmanité
posice odpovídají karakteru hlavních osob. Umělec
představil Poděbrada, který byl zvolen za krále
českého, jako muže vzhledu dobr-
tivého a vlídného. Byla to pravá po-
vaha muže, který byl jedním z hlav strany
husitské?« Kritik pochvaluje zejmena koloristické
přednosti obrazu. Valensol v »Petit Pa-
risien« obdivuje na obraze Brožíkově zejmena
neobyčejně studované fysiognomie. Eduard Hu-
bert v »La Republique Franéaise« prohlásil:
»Je to dílo mohutné, znamenitě pochopené.«
Henri Mac v »Univers et Mond« věnoval
dlouhou stať obrazu českého mistra, prohlašuje
jej za nejlepší mistrovské dílo »Salonu« r. 1900
a oceňuje zejmena krásné, ofektní seskupení
osob, skvělý kolorit, karakteristiku tváří i obdi-
vuhodnou kresbu. Paul Henssy v »Le Radi-
cal« naznačil předmět obrazu, o němž se vy-
slovuje velmi pochvalně co se tkne provedení,
Brožík
Colonne
Brožíkův
Poděbrad
Petit
Hu
Mac
Henssy
Soleil
Le Republique
Le Radi