1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 105. ze
3
masthead
dne 17. dubna 1901.
4
masthead
Kaučuková,
Kaučuková,
kovová a ocelová razítka a veškeré rytiny zhotovuje
levně český umělecký závod rytecký
5
masthead
J. V. Černý v Praze,
J. V. Černý v Praze,
Jungmannova třída, 19.
Černá
Praha
Jungmannův třída
6
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Loď se potopila. Z Oděsy se oznamuje
Za prudké bouře na Černém moři narazil osobní
parník »Světlana« na skalisko, skryté pod vodoua
potopil se. Šedesát sedm pasažerů a jedenáct osobz
mužstva zahynuio ve vlnách, kdežto toliko jedenadva-
cet osob mohlo býti na člunech zachráněno.
= Poklad v klášterní hrobce. Ze Lvova se
oznamuje: Těchto dnů dostavili se kandidát advo-
kacie Dr. Wronowski s notářským substitutem Dzie-
dzickým k převoru zdejšího karmelitánského kláštera
a tázali se ho, není-li mu ničeho známo o existenci
pokladu ve hrobkách klášterních. Když převor odpo-
věděl na otázku záporně, podali mu oba pánové
listinu se žádostí, aby ji prohlédl a podepsal. Převor
to odepřel. Domnívaje se, že tu jde o vydírání, udal
převor věc policii, jež zjistila, že v listopadu minu-
lého roku notářský substitut Dziedzicki dostavil se
ke zdejšímu advokátu dru. Zbyrzewskému s plnou
mocí, v níž jmenem jakéhos W. udělena advokátu
plná moc, aby na ochranu práv W—ových poptal
se ve všech lvovských klášterech, je-li tam cosi známo
o skrytých pokladech. Dotaz zodpověděn všude zá-
porně. Po několika měsících dovolily místodržitelství
a finanční prokuratura notářskému substitutu dru.
Dziedzickému na jeho žádost, aby se lvovskými
kláštery uzávřel smlouvu, ve které se jeho klientov
W. pojišťuje zákonní podíl na pokladu, kdyby byl
nalezen. Takovýto formulář smlouvy předložili dr
Dziedzicki a dr. Wronowski také převoru karmelitán-
ského kláštera. Část zdejších listů považuje údaje
W—ovy ve příčině pokladu za věrohodné. Jiné listy
opět považují to za výplod fantasio šílencovy.
Světlana
doktor
Wronowski
Dziedzický
Lvov
7
article
= Vězeň, jenž nechce uprchnout. Podivné
rozpaky způsobil soud ve městě Kirkwoodu v Mon-
taně tamější městské správě, odsoudiv černocha Moj-
žíše Zambritza pro jakýs přestupek na šest měsíců
do vězení a ku pokutě 200 dollarů. Černoch jest totiž
toho času jediným obyvatelem vězení v městečkua
stojí městskou správu tolik, že by se ho ráda zba-
vila. Ale to mu ani nenapadá. »Dostávám denně tři-
krát jíst,« libuje si, »to jest více, než jsem měl venku.«
Situace je obtížnější ještě tím, že vězeň nikterak ne-
bude s to, zaplatit svoji pokutu a bude ji muset od
sedět. To znamená další skorem rok vězení. Onehdy
v neděli tázal se Mojžíš svého strážce, směl-li by si
vyjít a podívat se na bru s míčem. Dozorci zdálo se
to velmi příznivou okolností, aby jeho chovanec mohl
upláchnout — a dovolil mu to. Ale přesně o 6. ho-
dině se černoch opět vrátil a žádal, aby jej pustili
dovnitř. Téhož večera žádal Mojžíš o dovolení, aby
směl jít do kostela a také to mu bylo dovoleno. Když
se vrátil k jedné hodině s půlnoci, nalezl »boudu«
zavřenou. Nerozmýsleje se dlouho, odebral se k domu
dozorcovu a vybubnoval jej ze spánku. Dostal od-
pověď, aby táhí po svých. Mojžíš poslechl této rady.
ale druhého dne ráno byl opět v čas na místě. By
přijat velmi nevlídně, ale nikterak toho nedbal. Milý
Mojžíš trvá na svém právu jakožto vězeň města Kirk
woodu, libuje si v jídle a nestará se o hněv svého
strážce a milý dozorce div si nezoufá, pomyslí-li, že
tato historie může trvat ještě 17 měsíců. Na každý
způsob byli by on i městský úřad radši, kdyby
tento černý cizopasník jevil větší »touhu po svobodě.«
= Dům a akademie bratři Goncourtů.
Moja
Zambritza
Černoch
Mojžíš
Kirk
Goncourt
Kirkwood
Mona
dollar
dům a akademie bratr
8
article
Z Paříže se oznamuje, že dům, kde Edmond de Gon:
court zemřel a jenž hostil tolik slavných literátů po
tolik let, dne 20. t. m. bude prodáván v soudní
dražbě. Cena odhadnuta na 80.000 franků. Toť po-
slední zbytek pozůstalosti Goncourtů. Vše ostatní
bylo dle ustanovení závěti básníkovy již prodáno.
V opuštěném nyní malém domě na boulevardu
Montmorency bydiela po smrti Edmonda de Goncourt
stará, věrná jeho služka Pélagie, jíž byl básník usta-
novil důchod, s nejmilejší kočkou slavného romano-
pisce. Akademie Goncourtů bude uvedena ve skutek
bezpochyby koncem letošního roku. Vykonavatel za-
věti Léon Hennique, když proces vzdálených příbuz-
ných Goncourtových skončil odmítnutím jejich poža-
dávků, podál nyní státní radě žádost, aby nová
akademie prohlášena byla za ústav všeobecně pro-
spěšný. Jakmile toho bude dosaženo, nabude nová
akademie právní platnosti a může započíti svoje
práce.
Gon
Goncourt
Léon Hennique
Goncourtův
Paříž
Montmorency
9
article
= Zastuzený Golfový proud. Zmínili jsme
se již těchto dnů na jiném místě o amerikánské
zprávě, že Golfový proud jest povážlivě nastuzen,
Obrovský tento proud v Atlantském oceanu považuje
se doposud, přes dosti vážné námitky fysiků, za do
davatele tepla západního pobřeží Evropy od ostrovů
britských až k mysu Severnímu a Spicberkám. Značné
mrazy, panující nad celou severní Amerikou, spousty
sněhu, jichž ledově studené vody Mississipi nese do
Mexického zálivu, způsobily prý — tak oznamují
americké listy zcela vážně — ochlazení Golfového
proudu, takže jeho teplota značně klesla. Následkem
toho bude prý v Evropě velmi studené, mlhavé, de-
štivé léto. Avšak ředitel pařížské hvězdárny, pan Jou
bert, prohlašuje: »Celá tato historie jest nejnovější
yankejská kachna. Neznám úhrnné množství sněho
vých spoust, spadlých v Severní Americe. Na žádný
způsob však nestačí sebe větší spousty sněhu ani
zdaleka, aby způsobily ochlazení teplého proudu
z Antill. Takovéto ochlazení mohlo by sice býti způ-
sobeno do jisté míry spoustami polárního ledu, plo-
voucími na jih, to však, jak lze předpokládat, pro le-
tošní rok jest vyloučeno. Možno očekávat, že letošní
léto bude zcela normální.«
Ja
Evropa
severní Amerika
mexický záliv
Antily
11
article
Národní divadlo
Národní divadlo
Ve středu 17. dubna.
Odpol. o 3. hod.
Předsravení po ti d.
Z doby kotillonův.
Veselohra o 3 dějstvích. Napsal Emanuel Bozděch.
184. hra v předplacení.
Začátek o 7. hod.
4. čtvrtka.
OTELLO.
Opera o čtyřech dějstvích. Složil Giuseppe Verdi
Konec ve 3/410. hodinu,
Předsravení
Bozděch
Otello
Verdi
národní divadlo
20
article
BEh
BEh
jen v původně plněných a plombovaných láhvích
z továrny Bratří Lohosických v Praze, který
koupiti lze ve věech lepších lahůdkářských,
materialních a kupeckých obchodech
zl. 1.20
v celých (3/1) litr. láhvích po . . .
v menších láhvích po
. . 50 a 25 kr.
Za přjčinou kolujících různých padělků pod
názvem „Čertův likér“ upozorňujeme, že jen pravý
a od nás jest, je-li láhev opatřená uvnítř pečetí, z
venčí plombou a zákonitě chráněnou vignetou s naší
firmou, aby se peníze za nějakou bezcennou lihovinu
nevydaly.
Zakázky ve větším vyřizuje továrna
Praha
čertův likér
22
article
XXX.
XXX.
Vzduch se stával nezdravým i pro našeho nemoc-
ného, začínal špatně spáti. Noci trávil vůbec bezsenné
jako dříve, sedě ve svém křesle u okna, ale za to si věc
nahražoval ranním a odpoledním oddychem. Nyní ráno
vůbec neodpočíval. Nemohl, odpovídal krátce a neochotně
na starostlivé otázky synovy, odvraceje od něho své hlu-
boké, mluvící oči, jejichž mluvě Vasa tak dobře rozuměl.
My jsme se však toho domyslili — nespal netrpělivostí,
poněvadž ji každé dopoledne očekával, rozčilením, poně-
vadž se mohlo státi, že by nepřišla . . . Zatím, co se mu
tělesně lépe vedlo, tím více se rozohňovala nekonečná
vášeň ke krásné ženě, která, jak tehdy vypravovala Anna
Vasiljevna, »zahubiia jeho i její život«. V její přítomnosti
zmiral štěstím, opojoval se chtivě zvukem jejího altového
hlasu, díval se na ni blaženě, u vytržení, kochaje se kaž-
dým jejím vlasem, každým záhybem jejího oděvu a ja-
koby ji celou, celou její štíhlou postavu, s vlasy i zá-
hyby chtěl někam ukrýti uvnitř, hluboko, hluboko, aby v
hloubi jeho duše vládl a zářil věčně její obraz, jak pro
něj zářila živoucí, usmívající se svými růžovými rtíky,
zakrývajíc dlouhými řasami lesklý smalt svých očí, po-
každé, když jeho chtivý pohled se setkal s pohledem
jejím ... Když odejde, sedí ještě dlouho nehybně a něžně,
jako očarovaný, »dívá se na ni jako do zreadla«, pravil
v takových případech Vasa s nuceným úsměvem. Po ně-
jaké době objevil se opět na výrazné tváři nemocného
vnitřní a mučivý neklid: jakoby usiloval připomenouti si
něco nedávného, blízkého a jím nerozřešeného, něco vy-
žadujícího odpovědi, něco, co ho musilo rozčilovati, dokud
Vasa
Anna Vasiljevna
23
article
hlasem rozhněvaným, že slečna Ganna uje lnala s ním
dnes ráno opakovati »svou hodinu piana« a prosila ho,
aby se u ní zastavil v šest hodin po obědě, což on i vy-
plnil; ale nezastal ji doma a dověděv se, že jest v pa-
villonu u »paní Lubjanské«, šel tam za ní, ale že ten
»hrubián Petruška, ten divoký koňák v červené vestě, ho
nepustil a tak hloupě — vždyť víte jak jest hloupým! —
mu řekl, že není nikdo doma a že ne-při-jí-mají, pomy-
slete sil« křičel Balkenfress, hubující zlostně na Petrušku,
neboť byl strašně uražen.
— Ale . . . možná, že skutečně nejsou doma, snad
šly do zahrady . .. řekla na to Anna Vasiljevna.
— Ne? uhodil se do prsou Bulkenfress. Možná, ž
jejich duše ulétla do zahrady anebo někam jinam, ale
jejich postavy tam sedí v pavillonu, pravil rozhorleně,
zaslechl jsem sám z okna smích obou dam . . . Panf Lub-
janská jest nyní nesmírné veselá ..
Všechny rysy obličeje Anny Vasiljevny se stáhly,
jakoby ji někdo byl píchl špendlíkem. S odporem a ne-
klidem se odvrátila od smělce . . .
— Borisi, buď tak laskav, obrátila se rozčileným
hlasem ke mně, jdi .. . tam. . . řekni, že já prosím Ga-
lečku . . . že jest nutno, aby si odbyla hodinu piana . ..
— Hned, hned, Anno Vasiljevno!
Vběhl jsem rovně do pavillonu. V hloubi pokoje,
na nízké pohovce seděla Ljubov Petrovna s Galečkou a
prohlížely jakési album.
— Odpusťte, madame, řekl jsem, klaně se tak ob-
řadně, že se Ljubov Petrovna rozesmála, přišel jsem pro
slečnu Annu.
— Pro mne? Galečka mne změřila chladně as
vysoka.
Zapomonutá otázka.
Gann
Lubjanský
Petruška
Balkenfress
Al
Anna Vasiljevna
Boris
Ljubov
Galečka
Anna
Panf Luba