1
masthead
b ea oslno rnulies otlavelel5 v le
3
article
190l.
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administřaci
na měsíc 2 Kl — h-
ve filiálkách
na měsíč 2 K 30h
Poštou:
Klement
Praha
4
title
V Praze, ve středu dne 17. dubna.
Praha
5
article
NAR
NAR
na měsíc 3 K 20h
st dvojí zásilkous
na měsíc 3 K 80 h
Telefonické zprávy „Nár. Lists“.
Mandát smíchovsko-kladenský.
Z Vídně, 17. dubna. »Arbeiter-
zeitungo zabývá se dnes opět v neko-
nečné stati uprázdněným mandátem v páté
kurii smíchovsko-kladenské a vypsáním dopl-
ňovacích voleb. Patrně ještě vídeňský orgán
internacionály pálí rány, které utržila si
tato při posledních volbách a patrně nejsou
čáky její ve jmenovaném okrese valné, roz-
čiluje-li se pro věc administrativní, která —
jak jsme dokázali zcela klidně a věcně —
odbyla se řádným postupem a zcela podle
s o
pravidel zákona.
Jmenovaný list opakuje dnes opětně, že
toto prý smělé porušení zákona vládou jest
jednou z oněch koncesí, kterými dr. K ör-
ber navnadil si Mladočechy. Taková hloupá
lež opakováním nestane se pravdou. Na ko-
nec hrozí »Arbeiterzeitung«, že
hr. Vetter bude pohnán k zodpovědnosti.
jak mohl býti tak drzým, sdělení učiněné
pro sněmovnu, totiž resignaci, dodati vládě
a p. dr. K örber bude se zodpovídati, jak
se mohl opovážiti nezávazné sdělení takově
učiniti podkladem výpsání nové volby.
Vetter
doktor
Nara
Vídeň
Arbeiter
6
article
Nemáme žádné příčiny hr. Vettra
bráti jakkoli v ochranu, ale musíme konsta-
tovati, že jednání jeho se shoduje úplně a
zcela s dosavadní zvyklostí, podle které pre-
sident poslanecké sněmovny každou resignaci
poslaneckou sděluje ministerstvu vnitra, by
toto učinilo, čeho třeba k nové volbě. Na pány
z »Arbeiterzeitungu« bychom se rádi
podívali, co by tomu řekli, kdyby presi-
dent poslanecké sněmovny resi-
gnaci, která se stala za několika-
nedělní prázdně sněmovny, po-
litickým úřadům nesdělil a tyto
nemohly vypsati novou volbu,
nýbrž čekal, až sejde se zase
říšská rada.
Ostatně také, je-li říšská“ rada shromá-
žděna, president vždycky ke každému sdělení
o resignaci dodává: »Sdělím ji ministru
vnitra, By učinilo, čeho třeba k nové volbě.«
V tomto případě stala se resignace2.
dubna. Poslanecká sněmovna se odebrala
na velikonoční prázdniny již 29. březnaa
sejde se zejtra. Ex praesidio — podotýkáme
výslovně, že hr. Vetter vrátil se teprve
předevčírem z jihu — bylo ministerstvu
vnitra sděleno, že mandát smíchovsko-kla-
denský jest uprázdněn a tak se mohlo státi,
že volba vypsána byla na poslední duben.
Kdyby však předseda nebyl tak učinil, nýbrž
resignaci tu sdělil teprve zejtra plenu, ne-
byla by dosud doplňovací volba vypsána.
Zdali by to bylo sociálním demokratům
vhod, nevíme. sv i
vlelu sje lol inánib e
Vetter
7
article
Z Vídně, 17. dubna. Vůdce uči-
telské výpravy bulharské, Ko-
čev, zaslal »Neue Freie Pre ss ee
vzhledem na štyrskohradecký telegram, také
námi reprodukovaný, přípis, ve kterém pro-
ušn u
on
hlašuje:
1. Jest pravda, že jsme do Rakousk
přišli jenom se učiti a nikoli abychom dě-
lali politiku, není však pravda, že jsme se
obraceli jenom na Němce ve městech smíše-
ných. Ve všech městech obraceli jsme se
na úřady, nepomýšlejíce na to, zdali jsou
německé či české, a nabídnuté nám služby
německých a českých společností a spolků
jsme všude s díky přijali. lo
2. Stejně jest nepravda, že veškerý
český tisk o našem pobytu v Praze uve-
řejňoval překroucené zprávy. Pravda jest
naopak, že, jak jsme se později přesvědčili.
zvláště jeden list, totiž »Hlas Národa« měl
velmi zevrubné zprávy, které však se ne-
snášely se skutečností, nebo jenO málo,a
které se staly jediným zdrojem falešných
zpráv ve příčině naší exkurse.n sv
Z Vídně, 17. dubna. Kandidát notář-
ství František Březina jmenován notářem
pro Valašské Klobuky; kandidát notářství
Adolf Wisluži l notářem pro Moravské
Staré Město a kandidát notářství Josef
Gardavský notářem pro Holešov.
Z Vídně, 17. dubna. Po nějaký ča
již kolují pověsti, že bývalý ministr- president
Neue Frei Pre
Němec
Březina
Adolf Wisluže
Gardavská
Vídeň
Praha
Klobuky
Holešov
ko
svatý Z Vídeň
moravský Stará město
8
article
K číslu 105.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
příjímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
9
article
hr. František Thun stane se vyslancen
u Vatikánu. Zprávy ty daly podnět »Bu
dapesti Hirlapuk, aby se zabýval zá
ležitostí nového vyslance u papežské stolice
List mluví o intrikách, které prý se děj-
a praví, že římská kurie ve spolku s »feudál
ními« elementy Slovanům přátelskýmí vzpírá
se každé kandidatuře, která nepocházi
z kruhů těchto. Nelze prý žádati od mini
sterstva zahraničních záležitostí, aby při
obsazování vyslaneckého místa u Vatikánu
byl celý diplomatický sbor rakouský pomi-
nut a tím sebevědomí a zájmy jeho po-
rušeny.
Především musí býti vyslanec důvěrníkem
vlády, která ho vyslala. Kdyby byl pomě
opačný, nebyl by tím fedrován zájem rakou-
ský a musilo by se jmenování vyslance zů-
staviti příslušné zahraniční moci. Konečně
ukazuje se k tomu, že nehledě ani k jiným
momentům, Uhersko od církevně politických
zápasů nebylo s to, aby vymohlo od kurie
třetí kardinálský klobouk pro církevního
hodnostu. Při každé příležitosti prý římská
kurie zaujala vůči Uhrám stanovisko ne-
přátelské.
Z Vídně, 17. dubna. Včerejší »Ne ue
Freie Presseč v nekrologu věnovaném
Václavu Brožíkovi a telefonovaném
z Prahy tvrdila, že Brožík v orgánech če-
ských radikálů byl napaden, jelikož v Praze
obcoval s německými kruhy, a že orgán dra.
Pacáka zašel tak daleko, že nazval
Brožíka zcela obyčejným natěračem.
Dr. Pacák zaslaldnásledkem toho jmeno-
vanému listu tento telegramn ni
»Prosím, abyste konstatovali, že v listě
mně blízkém nikdy nebyl výrok Brožíka urá-
žející. Ani já, ani redaktor Hejnic nebyli by-
chom takové zprávy trpěli, jelikož měli jsme
o Brožíkovi jako umělci soud tuze vysoký.
Patrně zaměněn byl kutnohorský list s ko-
línským radikálním orgánem. Ve vší úctě
dr. Pacák.«
»Neue Freie Pressle« vzhledem
k tomu konstatuje, že byly to »Radi-
kální Listy«, orgán dra. Braxyb a že
Thun
Brožík
Pacák
doktor
Hejnic
Neue
Frei
Pressl
Vatikán
Uhersko
Uhry
Vídeň
Praha
ue Frei Presseč
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Fialky
Napsala Hermina Švorcová.
První fialky !
Což je to něco tak vzácného? V městě
ovšem nejsou žádnou vzácností; tam v nej-
větších mrazech, srovnány v ladných kyticích,
pohlížejí modrými očky ze zasklenných skřín
a sotva první jarní slunéčko vysvitne, již za-
plaveny jsou jimi trhy květinářské; v rozíeh
ulic vykládají jich celé spousty prodavačky na
stolky a kytičky fialek chvějí se v rukou dět
prokřehlých, první posly jara nabízejících.
Koupíme kytíci, pokocháme se libou vůní
překvapí nás třebas i nezvyklá velikost jich, ale
to vše nemůže nám způsobiti takovou radost,
jakou pocítíme, když ve volné přírodě najdeme
první kvítek, první fialku.
Vzpomínám na dobu dětství! Co načekala
a natěšila jsem se na svátky velikonoční! Tu
soužila jsem tatínka kolik dní napřed, kdy že
už přijdeme na Petřín, a tatíček, dobráček vy-
světloval trpělivě, kdy už to bude. Slovem » Pe-
třín« vyrozumívala jsem něco Pražanům málo
známého. Celé průvody chodí o svátcích veli-
konočních na Petřín na »křížovou cestu«a
mnohý asi povšiml si nahoře, tam, kde jsou
kapličky, zobrazující křížovou cestu, právě proti
rozhledně, velikých železných vrat v zubaté hla-
dové zdi. Tato vrata bývají stále uzavřena
v nich jsou oválné, dosti velké otvory. Ty by-
vají v oněch dnech přímo obléhány zvědavci
zvláště dětmi a mnohá dětská hlavička přemýšlí,
co tam asi za těmi vraty je.
Fialka
Hermin Švorcová
Pražan
Petřín
11
article
Teď přišli jsme my. Nedočkavě jsem tam
tatíčka téměř přivlekla a on mocí svého posta-
vení vojenského zabušil na vrata. Udivenému
zraku malých diváků ukázal se voják, po vo-
jensku pozdravil a otevřel ve vratech malá
dvířka, jimiž jsme prošli. nsdžx e
Jak tehdy ve mně poskočilo srdéčko a jak
už děti bývají, myslila jsem si: »Ty děti mi
asi závidí !«
A co bylo tak tajemného úvnitř? Rozsáhlé
prostranství, na němž roztroušena stála skladiště
vojenská; místy po valech přecházela stráž a
v dáli rozviral se pohled do veliké vzdá-
lenosti.
Ale což dbala já jsem na vše ostatní
Touhou mojí byly fialky a těch rostlo v těchto
málo navštěvovaných místech množství nesmírné.
Radost, kterou jsem tehda pocítila, kdy našla
jsem první fialky, nemožno vyslovit. Mohl tatí-
nek slibovati nevím co, nedostal mne dříve od-
tamtud, dokud jsem jich po mém soudu neměla
dosti. A to nebylo tak brzy! Tu tatíček, do-
bráček, odloživ šavli a čako, sám pomáhal
trhati. Ta radost, ta radost nevýslovná!
Ovšem se také často stalo, že o těchto
svátcích místo fialek byl příkrov sněhový, leč
ten nemohl už dlouho trvati a za nemnoho dní
dosáhla jsem přece toho, po čem dětské srdéčko
tolik toužilo.
Zanesl mne osud do krajiny cizí, na venek
a trávila jsem tu první jaro.
Takové jaro, jako na venku jest, toho mě-
šťáci neznají. Není v městě jara, aspoň ne toho
poetického, čistými vánky provázeného. Chodila
jsem v každé prázdné chvíli do přírodya
plnými doušky ssála jarní náladu. Často pátravě
utkvívaly zraky moje na zemi v trávě, zda
objevím již fialku, leč teprve se objevovaly
drobné lístkv.
12
article
A tu jednoho dne přijde ke mně malé
děvčátko, o němž soudila jsem, že nechová ke
mně lásky, spíše že se mne jaksi bojí a tu
ono, první ze všech přijde a nesměle podávajíc
mi kytičku fialek zajíkavě povídá :
»Prosím — slečno — já, já — vám —
posílám fialky.«
Kde je našla, bůh suď. Patrně na nějakém
místě od větru chráněném se rozvily, by podány
ručkou roběte způsobily mi radost velikou. Byla
bych dítě schvátila do náručí, zulíbala — nebot
jsem poznala velkou lásku jeho ke mně — leč
bylo to před dětmi ostatními a musíla jsem se
opanovati.
Jaro ! Jaro se svými prvními dítkami, fial-
kami, ty dobo opěvovaná, dobo radostí! Když
ty přijdeš, zapomíná člověk na útrapy a šťasten
je na světě.
Vyšli jsme spolu do přírody. Vzduch
vlahý, jak na jaře bývá, ve vzduchu jásal skři-
van a odkudsi vanula vůně fialek. Hledali jsme
je. Nemluvili jsme mnoho, mezi námi chvělo se
sladké mysterium lásky.
»Já našla flalku!« »Já také.« »Já mám již
tři!« »Však já jich mám také již několik.«
»Dovolíte?« a podával mi několik něžných
květů.
»Smím prositi o vaše?« Dala jsem mu ně-
kolik, mnou utržených květů a tu uchopil ruce
moje a noře temný, planoucí zrak svůj v oči
moje pravil: »Drahá duše moje! Vy tušíte asi,
že jste mi na světě vším. Jste moji myšlenkou
mojí touhou. Smějí květy tyto býti našimi dary
snubními? Odpovězte !«
Zašeptla jsem »ano« a nad námi zajásai
skřivan a zavanula nová vůně fialek.
bůh