1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 104. ze
3
masthead
dne 16. dubna 1901
4
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Únos uvězněné dívky. Z Montpellieru
se oznamuje: V »samotě Nazaretské«, ve zdejší po-
lepšovně pro mladé dívky, způsobil značný poplach
únos dosti romantický. Mladá Marie Antoinetta Cava-
gnova, pocházející z horního Savojska, 17letá, byla
chována v ústavu od r. 1892 z nařízení soudu v
Lyoně. As před 15 měsíci jakýs muž, jenž udával,
že jest její otec, navštívil ji v hovorně ústavu. Mi-
nulého pondělka týž muž představil se u sestry fort-
néřky a žádal, aby směl promluvit se svou dcerou,
což mu bylo povoleno. Mladá Antoinetta přivedena
do hovorny sestrou Cyriakou. Domnělý otec byl pro-
vázen jedním ze svých přátel, jenž byl opatřen ma-
lým cestovním fotografickým přístrojem. Když byl
domnělý otec chvíli mluvíl se zatčenou, žádal pří-
tomnou jeptišku, aby směl svoji dceru dát fotografo-
vat. Připomenul, že nemá nijaké fotografie, jež by
mu připomínala jeho dceru. Jeptiška chvíli váhala,
ale pak se dala obměkčit prosbami otce a svolila.
Odebrali se tedy do zahrady, poněvadž přítel foto-
graf tvrdil, že v hovorně není dosti světla. Objektiv
nařízen a snímek zhotoven. Navštěvovatelé měli se
k odchodu a když se dostali ke mříži, otvírající se
do ulice, zabral se fotograf s dívkou do hovoru.
V tom otec vyrazil mřížové dvéře, skočil na bycikl,
jejž měl připravený poblíže mříže, naložil Antoinettu
na kolo a ujel tryskem následován běžícím soudru-
hem. Dali se směrem k předměstí Boutonnet, kdež
je očekával fiakr. Všichni tři vskočili do něho a od-
jeli na stanici Mazes les Crěses.
Marie
Antoinetta
Cava
Cyriaka
Boutonnet
Montpellier
horní Savojsko
Lyona
Mazes
5
article
= Hostem u rodiny medvědí. Z Madridu
se oznamuje: Zlé chvíle zakusil 30letý pastýř Pedro
Garcia v okolí Pampeluny. Byl přepaden v horách
sněhovou vánicí a prudkou vichřicí. Jakkoli se pa-
stýř namahal, aby v čas dostal se pod střechu, cíti
přece, kterak mu síly pozvolna ochabují a zajisté by
by podlehl mrazu a bouři, kdyby si nebyl vzpome-
nul, že poblíže nalezá se prostorná jeskyně. S nej-
větším namaháním se tam dovlékl a zalezl hluboko
dovnitř, aby si odpočinul. Však netrvalo dlouhoa
zaslechl od vchodu temné mručení a hned potom
objevila se v jeskyni obrovská medvědice, provázená
svými mláďaty. Natáhla se pohodlně a kojila mlá-
ďata. Jakkoliv to byla roztomilá rodinná idylka ze
života zvířat, nebylo nebohému poděšenému pastýři
nikterak při tom volno. Odvážil se jedva dýchat
z obavy, aby jej medvědice nezpozorovala a neroz-
sápala, ale štěstí bylo mu příznivo. Ani medvědice
ani její mláďata nedbaly jeho přítomnosti a oddaly
se sladkému spánku, na nějž ovšem u nebohého pa-
stýře nebylo ani pomyšlení. Za svítání opustila med-
vědí rodina jeskyni a Garcia ovšem ani chvíli nevá-
hal, opustit svoje nebezpečné přístřeší. Jeho příhoda
vzbudila v krajině značnou sensaci a ihned vydali
se lovci, aby medvědici skolili, neboť honby na med-
vědy v horách navarrských náležejí dosud k nejza-
jímavějším honům ve Španělsku.
Garcia
Madrid
Pampeluna
Španělsko
6
article
= Místo, jež jde na dračku, zdá se býti
úřad ředitele divadla v Paříži. Kronikář časopisu
»Matin« oznamuje, že viděl nájemnou smlouvu di-
vadla, jež se dnes nalezá v nepříznivé poloze, jest
nepohodlné a jehož hlediště postrádá veškeré ele-
gance. A přece páčí se roční nájemné na 86.000 fr.
S daněmi, pojištěním atd. vzroste tato suma na
106.000 franků ročně a poněvadž v nejlepším pří-
padě možno hráti toliko 8 měsíců do roka, činí to
skorem 440 franků denně. K tomu druží se ještě ná-
klad na opravu chatrné budovy, jenž činí do roka
20 až 30 tisíc franků a jejž nésti náleží rovněž ná-
jemci. A při tom byla tato budova od 38 let, kdy
postavena byla nákladem jakéhos nebohého impre-
saria, jenž při tom přišel na mizinu, vždycky pro-
najata. Jak vidět, jest velmi příjemno býti majitelem
divadla, neboť vždy lze nalézti nájemce, kteří seo
to derou, podepsati smlouvu, aniž by o ní uvažovali.
V těchto 38 letech toliko jediný ředitel, jenž přiše
právě v příznivý čas, získal si v tomto divadle jmění.
ačkoliv i on z počátku byl blízek úpadku. Všichni
ostatní buďto se přivedli na mizinu sami, anebo jiné
někteří dokonce již po několika měsících. Ale ucha-
zeči nedají se tím nikterak odstrašit. Toliko majitel
divadla nikdy neutrpí škody, neboť nájemné 86.000
franků musí být složeno napřed a majitel má právo
nebohého nájemce vyhodit, zůstane li toliko dvě ne
děle nájemné dlužen.
Paříž
Matin
Fr . S daň
7
article
= Kterak indičtí domorodci kupují do
bytek, vypravuje autor spisu, vydaného zeměděl-
ským úřadem v Madrasu. Indové odhadují cenu koní
a skotu podle známek velmi povrchních. Jde jim
při tom zvláště o značky na srsti, tvořené změně-
ným směrem srsti na různých částech těla a jež
dle svého tvaru mají různá jména. V celé Indii od-
hadují domorodci cenu koně neb vola skorem vý-
hradně podle těchto známek a jich polohy. Mimo to
dbají zejmena na barvu a staré pravidlo: »Dobrý
kůň nemůže míti špatnou barvu« — u nich neplatí
Nejvíce váží si barvy bílé, šedé, isabellové a stra-
katé. Toliko bílý býk jest méně cenný a černý po-
važuje se za zvíře zcela vadné.
= Nejskvostnější plot na světě jest nyní
majetkem cara Mikuláše. Teprve před několika mě-
síci byla tato monumentální mříž dohotovena ve
všech svých podrobnostech. Obklopuje rozsáhlé pro-
stranství před volným průčelím zimního dvorce
v Petrohradě, jež nyní proměněno v sad a stavba
její, trvala déle pěti let. Mříž sama stála přes
million rublů a je zhotovena z kovaného železa.
Mikuláš
Madras
Indie
Petrohrad
8
article
Zdivo jest z červené finské žuly a pískovce. Mříž
zvedá se na podezdívce zvýší dvou metrů a rozdě-
lena jest sloupy, jež opět zdobeny jsou dekorací
z kovaného železa. Ve středu jednotlivých oddílů,
takto utvořených, nalezá se střídavě ruský orel a
carský monogram. Bohaté zlacení na nové mříži
jest ještě poněkud nápadné, ale později se i to vy-
rovná, Ostatně jest dojem této mříže svou uměle-
ckou komposící dokonalý, krásný a v každém ohledu
uspokojivý. Aniž by byla přeplněna, jeví ornamen-
tika mříže takové bohatství, že všichni znalci sou-
hlasně soudí, že to nejbohatší, nejnádhernější za-
hradní mříž na světě. Ostatně má carská residence
již z dřívějších dob podobnou znamenitost, rovněž
monumentální, třeba že mnohem prostší mříž let-
ního sadu, založeného Petrem Velikým při Něvě.
Známá jest anekdota o bohatém Angličanu, jenž
před svým zámkem chtěl zříditi podobnou mříž, pří-
plul na své jachtě do Něvy, přistál před samým
letním sadem, vystoupil na břeh a prohlédnuv si
znamenité dílo, odplul opět domů, aniž by se jen
ohlédl po ostatních znamenitostech Petrohradu.
Angličan
Něva
Petrohrad
9
article
Zemřelí v Praze-
Dne 10. dubna 1901; Jelínek Hugo, majitel
domu, 67 roků, 905—II. Straka Karel, syn dělnice,
8 měsíců, 67—IV. Staněk Josef, vrchní číšník, 49 r.,
1361—II. Hofmann Jiří, majitel domu, 76 roků,
953—II. Pařízek František, bývalý truhlář, 78 roků,
128—VI. Mannert Antonín, syn řezníka, 1 rok,
739—VII. Johnova Půžena, dcera kováře, 1 měsíc,
626—VII. Werner Otokar, syn obchodníka, 7 měsíců,
457—VII. Šourek Josef, syn pekaře, 4 a čtvrt roku,
286—II. — Ve všeobecné nemocnici:
Švantner Adolf, syn dělnice, 8 roků. Vavroušek
Jindřich, vdovec, 62 roky. Petr Jan, hutník, 25 roků.
Schmiedova Josefa, dcera dělníka, 15 roků. — U
milesrdných sester: Mládková Marie, vdova
po nádenníku, 86 roků. Minařík Vaclav, dělník,
56 r. — V josefovské nemocnici: Rosen-
feld Moric, soukromník, 80 roků. Hammerschlagová
Terezie, soukromnice, 87 roků.
Dne 11. dubna: Laznička Václav, obuvník,
81 rok, 861-l. Ernest Rudolf, krejčovský pomocník,
20 roků, 992-I. Kubeš Karel, syn bednářského po-
mocníka, 31/2 m., 145-VII. Paulová Karolina, vdova
po kostelníku, 40 roků, 126-VI. — Ve všeobecné
nemocnici: Houštecký František, syn řezníka,
5 roků. Hecl Josef, kočí, 50 roků. Výletová Anna,
vdova po hostinském, 51 rok. Matunová Kateřina,
manželka strojvedoucího, 36 roků. Obraz Václav,
zřízenec obce pražské, 34 roky. Krejzar Josef, zá-
mečnický učeň, 15 roků. — V josefovské ne-
mocnici: Kučera Jan, tesařský pomocník, 44 roky.
Kalivoda Jan, kolovrátkář, 77 roků. — U milo-
srdných sester: Vršetský Antonín, žebrák,
79 roků.
Jelínek Hugo
Straka
Karel
Staněk
Josef
Hofmann
Pařízek
František
Antonín
Půžen
Werner
Šourek
Vavroušek
Jindřich
Petr Jan
Schmiedův
Minařík Vaclav
Rosen
Ernest Rudolf
I Kubeš
Paulová
Matunová
Kateřina
Václav
Kalivoda
Jan
Praha
Hammerschlagová Terezia
Švantner Adolf
Mládková Marie
Lazniček Václav
Houštecký František
Kučera Jan
Vršetský Antonín
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
V úterý 16. dubna.
Král
Praha
národní divadlo
11
article
183. hra v předpl.
3. čtvrtka.
SULAMIT.
Dramatická báseň o třech dějstvích. Napsal Julius
Zeyer. Režisér Jaroslav Kvapil.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod
Po druhém dějství přestávka.
Julius Zeyer
Kvapil
12
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 7. hod.
V úterý 16. dubna.
45. hra v předplacení.
PRAVZOR TARTUFFA.
Veselohra o pěti jednáních od Gutzkova. Přeložila
Božena Němcová. Režisér pan J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka, Kapra
a Kotíka na Smíchově.
9285
Tartuff
Němcová
J Kubík
Urbánek
Kapr
Kotík
Smichov
Svandovo divadlo
13
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
V úterý 16. dubna.
Začátek o 1/27. hodině.
Ženílek švindléř.
Veselohra o 3 jednáních. Napsal K. Buchbinder.
292 —
Král
K Buchbinder
Pištěkův divadlo
14
article
kdo ji miluje, ten zahyne... Každým dnem rostla ve mně
předtucha jakési blízké, neznámé, nevyhnutelné hromové
rány, která na naše hlavy musí dopadnouti. I na nepo-
kojné tváři Anny Vasiljevny i v horečně planoucích vpa-
dlých očích Vasových četl jsem týž pověrečný strach.
totéž očekávání něčeho blízkého, nevyhnutelného a straš-
ného ..
Ale odkud by mohlo uhoditi? Felsen zde nenl a ne-
přide tak brzy. »Budu hleděti, abych čtrnáct dní anebo
tři neděle mohl pobýti v Bogdanovsku,« pravil, louče se
s otcem Vasovým. Což snad napadne Ljubov Petrovně jeti
do Juchnovky k Darje Pavlovně, odkud tři versty leží jeho
škadrona? Ale Darja Pavlovna sama s Felsenem koketuje
a »lstivá« — vždyť jsem to sám slyšel — ho povzbuzo-
vala, aby se dvořil »víle Eucharise«. K čemu by tam
jezdila ? . ..
Galečka se v poslední době jaksi nápadně sblížila se
svou sestřenicí. Procházely se neustále spolu po zahradě
a trávily večery v pavillonu Ljubovy Petrovny.
Miss Pinkova tam obyčejně svou chráněnku dopro-
vodila, ale přece se to všechno, jak jsem zpozoroval, Anně
Vasiljevně nelíbilo. — Dobrá ta žena by se nikdy k tomu
neodhodlala, aby zarmoutila svou dceru anebo naléhala
na ni otázkami, dávajíc jí na srozuměnou, že by si této
blízkosti nepřála — jakoby se poněkud obávala Galečky,
toho jejího jistého vystupování, na její stáří zdrželivéa
suchopárné řeči i těch jejích chladných očí. Ona hledala
neustále a nemohla najíti vhodných návrhů udržeti Galečku
při sobě anebo v jejím bytu, kam Ljubov Petrovna velmi
zřídka zacházela ...
Jednou jsem zastihl Annu Vasiljevnu na tarase
v živém rozhovoru s Bulkenfressem. Muzikant stěžoval si
Anna Vasiljevna
Vasův
Ljubov
Pavlovna
Galečka
Pinkův
Bogdanovsko
Juchnovka
Misso
Ljubův Petrovna
15
article
dupal nohou, mračil se a zdálo se, že by byl býval hotov
všechny nás za to stlouci, že se nedovedl až do konce
chovati jako hrubý vojín a hoditi nám při loučení místo
»ženských« slz něco z vojenského rozkazu: Jen odhodlaně
děti — vzpomínejte, prosím vás na mé rozkazy a chovejte
se za mě nepřítomnosti jak se sluší a patří; moje povin-
nost mne volá do sboru pážat jeho císařské výsosti . ..
Ale když se všechno kolem něho seskupilo a Peťa Zala-
tarenko mu vstrčil do ruky dřevěnou konvici se zavařeným
ovocem v medu, co Saša velmi rád jedl a čím ho Peta
na cestu zásobil, jako nejlepší na sebe upomínku — ne-
zdržel se Saša více; objímal s hlasitým vzlykáním své
druhy, kteří ho všichni byli obstoupili ... Když došla řada
na mne, odvedl mne trochu stranou a řekl hlasem tichým
a dojatým, který se mne velice dotekl.
— Borisi, měl jsem tě ze všech nejradši; ty's mne
ale poslední dobou zanedbal k vůli měmu bratranci. Ale
věř, že se na tebe nezlobím, budu si na tebe vzpomínati
s láskou. Budu tam u vojska míti dosti druhů a on —
jest samoten, má potřebí věrného přítele... S bohem,
zvolal, s bohem, drahý Vaso, věř . .
Nedomluviv, obrátil se pojednou jako na povel k
všem zády — a běžel ke kolesce, v které již seděl jeho
otec a na stupátku stanul a vzlykal Foma Bogdanovič,
schovávaje jaksi zoufale lysou svou hlavu pod kapuci ge-
nerálského pláště.
Za generálem začal všeobecný odjezd. Odjela Darja
Pavlovna; odjela nesmělá soudcová i žena okresního hejt-
mana se synovcem, který přece se nenaučil v damské
společnosti lepším způsobům; odjeli všemožní Zalataren-
kové, Puškovští i Mokšičtí, s tlustými manželkami a své-
Zapomenutá otázka.
289 —
Saša
Boris
Bogdanovič
Pavlovna
Peťa Zala
Peto