1
article
ministr zahraničních záležitostí hr. Goluchow
ski, říšský ministr financí šl. Kallay, říšský
ministr vojenství sv. pán Krieghammer, ve-
litel námořnictva sv. pán Spaun, oba mini-
sterští předsedové dr. šl. Körber a Koloman
Szell, všichni rakouští ministři, místodržitel
hr. Kielmansegg, předseda panské sněmovny
kníže Windischgraetz, předseda poslanecké
sněmovny hr. Vetter z Lilie, policejní pre-
sident Haberda, starosta dr. Lueger, diplo-
matický sbor, členové německého velevysla-
nectví a německého konsulátu, vysoká šlechta
a generálové.
V 9 hodin dostavil se korunní prino
Vilém v uniformě plukovníka svého rakousko-
uherského pluku husarského s družinoua
s rakouskou čestnou četou. Byl přivítán
velevyslancem a jeho chotí a doprovoděn
do sálu. Korunní princ přistoupil nejprve ke
členům císařského domu a přivítal je. Ve
1/410. hod. přijel císař v uniformě svého
pruského husarského pluku v průvodu gene-
rálního adjutanta hr. Paara a byl uvítán ve
vestibulu korunním princem, německým ve-
levyslancem a personálem velevyslaneckým
Císař podal korunnímu princi a velevyslanci
ruku a kráčel s nimi do přijímacích míst
ností, kdež očekávala císaře kněžna Eulen-
burgová. Císař oslovil knížete a kněžnu
Kallay
Krieghammer
Spaun
doktor
Körber
Szell
Windischgraetz
Vetter
Lueger
Vilém
Paar
panská sněmovna
poslanecký sněmovna
2
article
Eulenburgovou a vešel, zavěšen v rámě
kněžny, do sálu. Záhy po vstupu císaře po-
čal tanec, kterýž byl zahájen korunním prin-
cem a arcivévodkyní Marií Annunciatou
Korunní princ tančil pak s arcivévodkyní
Marií Kristinou a s hraběnkami Alexandrou,
Augustou a Viktorií Eulenburgovými. O 1/211.
hodině rozloučil se císař s německým ko-
runním princem a s knížetem Eulenburgem
a odejel do Schönbrunnu. Ve 2 hod. ráno
opustil teprve korunní princ velevyslanectví
a odebral se do dvorního hradu. Na to opu
stili také ostatní hosté sál.
Z Paříže, 15. dubna. (C.-B.) K zejtřej-
šímu zahájení kongresu mezinárod-
ního sdružení akademií věd při-
bylo sem již mnoho učenců z cíziny. Při-
bylí učenci sešli se v »Institut de France«,
kdež od členů ústavu byli uvítáni.
Z Londýna, 15. dubna. (C.-B.) Král
Edvard přijal dnes v paláci Marlborough-
Hous německou, generál-majorem Molt-
kem vedenou vojenskou deputaci.
jež císařem Vilémem vyslána byla, aby králi
ukázala novou výzbroj pro polní službu ně-
meckého zámořského vojska.
Z Londýna, 15. dubna. (C.-B.) Úřadně
popírá se zpráva, že generál French byl
zajat.
Eulenburgová
Marie Annunciata
Marie Kristin
Alexandra
Augusta
Viktoria Eulenburgový
Eulenburg
Molt
Vilém
French
Schönbrunn
Paříž
Londýn
Marlborough
sdružený akademie věda
institut jít Franca
Královský Edvard
3
article
Boje v Čině.
Boje v Čině.
Z Berlína, 16. dubna. (C.-B.) Maršálek
hrabě Waldersee oznamuje z Pekina ze dne 13.
dubna: Ke zničení nebo schytání lupičů, kteř
se — jak dne 8. již oznámeno bylo — v ho-
rách na severovýchodní straně od Čanpiněu (30
kilometrů na severu od Pekina) usadili, vyslán
byl odsud major Schönberg se setninou a to po
četě jízdné pěchoty, jízdy a polního dělostřele-
ctva, kdežto setnina z Čanpinčů vyslaná lupičům
ústup chce zarazit.
Nostitzův appell k Staročechům
i agrárníkům!
Zbytky z nedělní politické hostiny v Kato
licko-politické jednotě pro král. české pořádané.
předložily svým čtenářům včera staročeské or
gány, zvláště »Hlas Národa« a »Nár. Pol itika«.
Šťastlivcům září blaho z každé řádky, neboť po-
vedlo se jim v meděli znamenitě, urozený pán
zaklepal staročeské straně blahovolně na rameno
i připomenul jí staré krásné časy, za kterých
naši konservativki se šlechtou jídali ještě vídeň-
ské třešně. Jehro Osvícenost pan hr. Ervín No-
stitz pojednával ve schůzi Katolicko-politické
jednoty o tom,, »kam vede radikalismus«, při
čemž dospěl k následujícímu závěrku: »Škoda,
že se u nás deset let promařilo, neboť jsme tam,
kde byli před 10 lety Staročeši! Souhlasíme
s nynější taktikou mladočeské strany, ale přáli
bychom si, aby strana staročeská chopila se
akce a s námi vešla ve styk.« Tolik cituje
»Nár. Politika«. Podle »Hlasu Národa« byl na
této pomazánce, straně staročeské od hr. Nostitze
věnované, ještě i med.
Mluvilť prý hr. Nostitz ještě o »skvělé« satis-
fakci, kteréž prý si zasloužil plnou měrou náš slo
vutný a ctihodný Rieger. »Jakých zásluh bys
mohla starpčeská strana získati«, pravil prý hr
Waldersee
Schönberg
Nostitzův
Pol
Ervín
Nostitz
Rieger
Berlín
Čanpině
4
article
Nostitz, »kdyby se upřímně věci konservativní
v Čechách ujala a s naší stranou vstoupila
v bližší styk. Tuto myšlenku dovoluji si náčel-
níkům staročeským dáti na uváženou, zajisté by
aspoň stálo za to, důkladně, ale ovšem
také upřímně a důvěrně o tom mezi
sebou se poraditi.« Nevíme, kým jmenem,
zda-li jen svým vlastním aneb širší skupiny
své strany, zda-li za poslance své kurie aneb
za čásť jejího voličstva mluví tu hr. Ervín
Nostitz, i nevíme, pokud pokročila mezi stou-
penci pana hraběte Nostitze tato politická nekro-
filie k straně staročeské, tolik však víme, že
jedině hraběti Cagliostrovi podařilo se z popela
dávno mrtvé krásné ženy znovu sestrojiti její,
na pohled živoucí postavu, která však rozsypala
se ve své atomy, jakmile se ji žhoucí milovník
dotkl.
Pro nás má fakt prohlášení hr. Nostitze
potud cenu, že obraz chystané renésance strany
staročeské nabyl nové črty, velmi významnéa
zval-li hr. Nostitz náčelníky staročeské k uvá-
žení jeho nabídky důkladnému, jsme tou
radou, aby se pokračovalo při tom jenom dů-
kladně a především důkladně, neboť důkladná
práce drží dvakrát tolik. Je to rozhodně zají-
mavé, že zatím co staročeské listy uveřejňují
— ať již z podnětu povolaných vůdců velko-
statkářských či nikoli — vážně míněné stesky
na zakalený prý poměr mezi šlechtou a národ-
ními poslanci strany svobodomyslné, vynikající
vůdce velkostatkářstva zve staročeské náčelníky
k dohovoru o nájem konservativní, a mluví-li
hr. Nostitz, klerikální věci v Čechách.
Nostitz
Cagliostro
Čechy
5
article
Politický fakt, který bude uzavírán za
vůně »jockeyklubu«, kadidla a zhasinajících
i na novo rozsvěcovaných voskových svíčiček,
ten bude mít v národě českém štěstí. Na to
se mohou pánové spolehnout! Avšak hr. Nostitz
učinil ještě jeden nerozvážný výrok řka, že dnes
stojíme vlastně právě tam, kde přestali Staročešiv
roce 1890. Vlastně právě to není pravda! Sta-
ročeská strana přestala r. 1890, či vlastně byla
»přestána« v počínání, proti němuž bouřil se
celý národ v jednomyslném hněvu, přes odpor
všeho národa v násilném provádění punktací,
uzavřených mimo vědomí a vůli národa! Dnes
nejen nikdo v celém národě nepodepíše Němcům
punktace, protrhující rovné právo Němcům,
tříštící jednotu král, českého, ničící český sněm
kuriemi národními s právem veta, dnes nikdo
neuzná vyvýšenost němčiny jakožto dorozumí-
vacího jazyka národů (dr. Mattuš), dnes nikdo
nepropůjčí se Němcům za generálního řečníka
jako dr. Rieger na sněmu království českého
dne 31. května 1891!
Nostitz
Němec
Mattuš
Rieger
6
article
Ostatně jest ještě jedna věc z řeči pana
hraběte v Katolicko-politické jednotě dosti důle-
žitá, aby za zmínku stála. Pojednávaje o koncích
a zhoubných následcích radikalismu pravil
řečník, že liberální radikalism potírá svobodu
všech jiných, žádaje nejširší svobodu jedině pro
svou stranu i dodal výslovně: »Takoví jsou
u nás agrárníci, socialisté, radikální státo-
právníci atd. a u Němců strana Wolf-
fova.« Pro pana posl. Práška bude tento výrok
zdreující katastrofou. Jsou to snad sotva tři
neděle, co tento vůdce agrárníků na schůzi
Selské jednoty moravské výslovně toužíl po
allianci agrárníků se šlechtou, řka, že
agrárníci musili proto vystoupit
ze strany mladočeské, poněva dž
jim překážela v uzavření spolku
s velkostatkáři.
A dnes prohlašuje hr. Nostitz stranu
Práškovu za hodnou věčného zavržení a pe-
kelného ohně, klada ji na týž stupeň Schö-
nererovců. Naši agrárníci měli by se dát ihned
fotografovat na společném tableau, tak dlouhé
tváře a nosy nebudou mít hned tak brzy! Pro
znalce útlých zákulisních útků a násadců,
mezi nimiž zvláštními politickými sportsmany
skutečně bylo natahováno a navazováno vlákno
dohodnutí mezi velkostatkáři a našimi agrárníky,
bude nedělní řeč hr. Nostitze skutečným
pamlskem.
Němec
Wolf
Prášek
Nostitz
Práškův
Schö
7
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Nedejme usnouti té otázce. Není
tomu dlouho, co napsali jsme: »Úmysl vlády
Körbrovy je, ubiti neb aspoň neškodnou ve
smyslu vídeňských centralistických vlád učiniti
otázku jazykovou přívalem otázek hospodářských.
V zájmech ekonomických má býti snaha po
rovném právu utopena.« A vývoj věcí nasvěd-
čuje tomu úplné, že pravdivou byla naše
prognosa. Veřejnost, jež jako by skutečně na
práva národní byla zapomnéla, zabývá se dnes
téměř výhradně velkolepými akcemi hospodář-
skými, stavbou průplavů, regulací řek a věcmi
podobnými. Nečiní tak ovšem veřejnost naše,
která dávno již poznala taktiku páně Körbrovu
a jež se tak snadno od zápasu za práva jazy-
ková odvrátiti nedá. Co stalo se národu
dne 14. října roku 1899, dosud odči-
něno není a domnivá-li se nynější
vláda, že národ český za průplavy
a nové železnice, s jejichž stav-
bou má býti ale započato teprve
tehdy, až již snad žádné vlády Kör-
brovy nebude, zastaví svůj boj za
práva národní, oddává se klamu, z něhož
dovolíme si jej vyvésti. Poslanci čeští mají po-
vinnost hájiti předevšim ohrožen
statky národní a povinnosti té také do-
stojí. Záležitosti jazykové nesmějí býti odstaveny.
Körbrův
8
article
Mlčeti oproti tomu, co se národu našemu stalo
zrušením jazykových nařízení, znamenalo by
dáti sankci tomuto osudnému opatření, jež
diktovala Vídni zlovůle německá. A věru, že by
politický svět divného ponětí nabyl o naší serios-
nosti a opravdovosti zápasu našeho, kdybychom
spolkli opět, co se nám stalo. Angličané mají
zvyk, vhodnými průpovědmi z písma, zejmena
takovými, jež jim připomínají jistou významnou
událost z vlastního neb veřejného života, zdobiti
své příbytky. Z nás každý by měl nad postelí
míti v zlacených písmenech do zdi vryta slova,
jichž užil Beust ve svých Pamětech o krotkém
dvouocasém lvu, jenž si kořist fundamentálních
článků, aniž by svalem hnul, dal klidně z hrdla
vyrvati. Není ani možno domnívati se, že
by poslanci naši ponechali klidně další vývoj
jazykové otázky budoucnosti, naopak, oni, jak-
mile se sejde opět říšská rada, aktivně opět do
věci zasáhnou, Zcela ve smyslu usnesení, jež
učinil minulou sobotu výkonný výbori naší strany
i dle vůle všeho národa našeho, který sice práci
hospodářskou nijak nepodceňuje, ale nedopustí,
aby za problematické »vymoženosti« ekonomick
obětováno bylo, oč půl století již zápasíme
zájmu národním.
Angličan
Beust
Vídeň
9
article
— Naši odpůrci. Nejrozhodnějšími od-
půrci obstrukční taktiky poslanců českých na
radě říšské byli, jak známo, čeští velkostatkáři
s princem Bedř. Schwarzenbergem
v čele. Zavrhnuvše a odsoudivše tuto taktiku,
odloučili se od strany svobodomyslné, s níž
udržovali před 8. červnem přátelské stykya
činně spolupůsobili ke zřízení tak zvané dělne
majority proti nám. Říšská rada byla roz-
puštěna, a jak tvrdí oslavovatelé prince Bedřicha
Schwarzenberga, stalo prý se to zvláště přiči-
něním tohoto pána. Zda-li je to pravda, nevíme,
však víme, že strana, která se vyvinula pod
vrchním protektorátem prince Bedř. Schwarzen-
berga a jejímž hlavním představitelem je pan
Rataj, pustila se ve volební zápas zcela
proti programu velkostatkářskému
a proti tomu, co hlásal a dosud
hlásá její vrchní ochránce: hlásala
totiž obstrukci za každou cenu a na heslo toto
také se dala zvolit. A skutečně učinili její stoupenci
několik směšně malomocných pokusů obstruk-
čních. Na konec ovšem výtečníci, kteří se svými
spojenci poctivě se o to zasazují, snížiti poslance
na stupeň politického tatrmana, dlouhým fráso-
vitým, nešikovně stylisovaným spísem kapitulovali.
Bedř
Schwarzenberg
Rataj
10
article
Nastaly velikonoční prázdniny, páni agrárníci se
rozjeli, ne aby kázali moudrost svou voličůma
snažili se přesvědčiti je, jak působivé je arka-
num, jež mají pohotově na vyléčení chorého
stavu zemědělského. O, nikoli ! Rozjeli se z té
příčiny, aby vynadali na schůzích poslancům
strany svobodomyslné a dali si ve smyslu
tom odhlasovat resoluce, že mají i na dále
tropit v parlamentě společně s bratrem Klo-
fáčem ostudu. S týmž bratrem Klofáčem,
který representuje směr agrárnímu programu
docela protichůdný. Co ale ve všem ostat-
ním světě vyvolalo by útrpný smích veškeré
politicky vzdělané společnosti, tomu se u nás
říká — seriosní politika. Agrárníci ruku v ruce
se socialisty, ovšem že s »národními«. Na to
nechť se podívá z Německa pan Bebel a pan
von Gröben! A což Staročeši? Po celý rok
nečinili nic jiného, než že odsuzovali mladoče-
skou obstrukci a hlásali aktivitu, hlavní pak
váhu kladli na hospodářské povznesení lidu.
A dnes? Dnes vidíme tytéž Staročechy jako
tiché kompagnony neregistrované společnosti: »Ná-
rodní sociál, agrárník a spol.« Dnes titíž
Staročeši pachtí se po českém agrárnicko-
sociálním suchopáru a dost dobrá jim každá
klofáčovská hluchavka, aby si na ní pochutnali.
Dnes nejblaženější pocíty v nich vzbuzuje každá
na Mladočechy vychrstnutá invektiva, dnes Staro-
Kt
Klofáč
Bebel
Gröben
Německo