1
article
branském pěším pluku čís. 9 v Litoměřicích
zlatý záslužný kříž s korunou.
Z Kodáně, 12. dubna. (C.-B.) »Ber
linske Tidende« oznamují z Kristianie, že
nový ministr obrany Stang předloží mimo-
řádný rozpočet, jehož hlavní položkou bude
požadavek na opevnění hranic na východě.
Král prý se vyslovil zatím soukromě proti
tomu, velící generál pak prý jest rozhodné
proti tomuto plánu. Ministr prý učinil z věci
té kabinetní otázku.
Z Paříže, 12. dubna. (C.-B.) Dnes
noci zemřel zde děkan zdejší protestantské
theologické fakulty August Sabatie r ve
věku 62 let.
V Segu (ve francouzském Sudaně) zemřel
P. Hacquart, nejvyšší vikář sudanský,
ve věku 40 let. Hacquart pocházel z
Lothrinska.
Z Cařihradu, 12. dubna. (C. - B.)
»Agence de Constantinople« ozna-
muje authenticky, že jsou zprávy bulharských
časopisů o ukrutnostech, spáchaných
na Bulharech v Rumelii tendenčními
smyšlenkami. — Dle zpráv z Je-
menu jitření tamější ochabuje. — Oproti
přepjatým slechům, jež mezi Řeky ve Smyrně
následkem zmizení jistého mladého Řeka
vznikly a jitření proti židům způso-
bily, prohlašuje »Agence de Constantinople«,
že onen mladý Řek nalezen byl v Česmě,
kamž byl výlet podnikl a že následkem toho
rozčilené obyvatelstvo ve Smyrně docela se
uklidnilo, aniž došlo na nějaké krveprolití.
P Hacquart
Hacquart
jít Constantinople
Bulhar
Řek
Litoměřice
Kodán
Kristiania
Paříž
Cařihrad
Rumelie
Česma
August Sabatie r
2
article
Boje v Číně.
Boje v Číně.
Z Kolfna n. R., 12. dubna. (C. -B.)
»K ölnische Zeitung« oznamuje z Pekina
ze dne 11. dubna: Hlídka spojenců chytila
u Tunkiafu západně od Tjencina lupičskou
tlupu, sestávající ze 4 Američanů a 4 Číňanů.
Z Yokohamy, 12. dubna. (C.-B.) Ja-
ponská vláda skončila již šetření ve příčině
výše náhrady, jakou má požadovati na Číně
stanovila již onen obnos, ale zachovává jejv
největší tajnosti. Dotyčné listiny budou japon-
kému vyslanci v Číně zaslány teprve tehdy, až
budou známy úmysly ostatních mocnosti, ale
proslýchá se, že náhrada jest přesně vypočítána
na základě výloh, Japonsku vzešlých.
Američan
Číňan
Čína
Kolfn můj
Yokohama
Japonsko
3
article
Česká Obec sokolská.
Česká Obec sokolská.
Stručný nástin celé organisace podává Jar. B. Zyka
tajemník.
Organisace sokolská krok za krokem stou-
pala k vytknutému cíli. První stupně položilo
zřízení župní, počínajíc rokem 1884 a z tohoto
zřízení vyrostla Česká Obec sokolská.
Svolaná na den 28. září 1888 porada všech
zástupců Sokolstva českého položila základ, vy-
měřila přesně práci, projednala formální změny
a přijaty hned navržené stanovy a položen usta-
vující valný sježd ke dni 3. února 1889.
Následkem však úmrtí starosty Sokola praž-
ského br. G. Žižky odložen na den 24. března
1889. K tomuto dni památnému dostavilo se na
místo schůze 147 zástupců. Tato účasť neoče-
kávaná, čilý zájem a důstojný průběh zdařilé
schůze potvrdily, že Sokolstvo české s úctou
láskou pohlíželo k velikému svazku svému. Do
dne tohoto bylo zřízeno 11 žup a sice jak ná-
sleduje:
Župa Havlíčkova 6 jednot se 663 členy
krkonošská 20 » » 1685
„ plzeňská 14 » » 1524 »
„ podkrkonošská 9 » » 839
7 „ „ 913 »
» pojizerská
» podřipská 11 » » 1575 ,
„ středočeská 25 » » 3095,
„ Tyršova 12 » » 1272 ,
východočeská 30 » » 2811 a
„ Žižkova 17 » » 2010
1212
Sokol pražský čítající
úhrnem 152 jednoty se 17.599 členy.
B Zyka
Sokol
G Žižek
Havlíčkův
Žižkův
Tyršův
4
article
Ze středu žup výše jmenovaných zvolen
výbor Č. O. S. a tento navrhl předsednictvo a
sice starostou dr. Jan Podlipný, I. náměstkem
starosty dr. V. Peták, II. naměstkem dr. J. Ze-
lenka, náčelníkem dr. F. Čížek, náměstkem Fr.
Kožíšek, jednatelem dr. J. E. Scheiner, náměst-
kem Karel Vaníček, pokladníkem J. Kettner, ná-
městkem J. Endrs a zapisovatelem K. Vaníček.
V měsíci srpnu r. 1889 pořádán kurs cvi-
čitelský pro odchování a výcvik řádného dorostu
cvičitelského, doplnění soustavy tělocvičné, péče
o provádění cvičení veřejných a p.
Rok na to pořádán v Praze opět kurs
s úpěchem velice čestným.
Roku 1889 pořádána výprava do Paříže.
ač korporativně zúčastniti se Č. O. S. nemohla
následkem zákazu ministerského z 31. května
1889 č. 2463 a výsledek výpravy Sokolstva
z království byl neočekávaný.
V závodech ciziny obdrželo Sokolstvo prvn
První tento styk na cvičišti světovém po-
stavil Sokolstvo po bok tělocvičným kruhům ci-
ziny, jež potom s obdivem a úctou pohlížela na
vyspělost naši a celé naší organisaci věnovala
náležitou, ba možno říci přátelskou a bratrskou
náklonnost a vřelé sympatie.
Po dojmech těchto obrácena pozornost
k velkému podniku národnímu, k zemské jubi-
lejní výstavě, při níž měl národ náš podati vy
svědčení své vyspělosti na poli kulturním a osvěd
čiti svoji zdárnou způsobilost k důstojnému žite
jako národové jiní v Evropě.
Sestaven výbor, přikročeno k zahajovacím
pracím, vykonány přípravy a již již nadešel
ceny
doktor
Podlipná
V Peták
F Čížek
Kožíšek
Scheiner
Vaníček
J Kettner
J Endrs
K Vaníček
Č . O . S
Francie
Praha
Paříž
Evropa
5
article
dávno očekávaný a vytoužený den Sokolstva,
plný nadšení a slávy, starostí a námahy. Sletu
zúčastnílo se 210 jednot sokolských asi se 7000
účastníky, z nichž bylo 5530 v krojí a kteří
v slavnostním průvodu přišli vzdáti hold vel-
kému dílu národnímu, výstavě jubilejní, a zá-
roveň projeviti před zraky shromážděných vý-
sledky své dosavadní práce sokolské. Účastni
byli Sokolové z Opavy, Poznaně, Haliče, Chor-
vatska, Slovinska, Drážďan, Mnichova, Ameriky
a j. v. Unie francouzských gymnastů byla za-
stoupena panem Sansboeufem a návštévou fran-
couzských gymnastů, kteří příšli, aby shlédl
dílo naše a aby utvrdili vzájemné styky se So-
kolstvem českým. Cvičení veřejného zúčastnilo
se 2300 borců a poskytlo obraz dokonalého
výcviku, vzorné kázně dobrovolné.
S myšlenkou uspořádati Národopisnou vý-
stavu vzníkla současně myšlenka, svolati III.
slet všesokolský, jenž vysoko překonal druhý
slet rozsáhlými rozměry svými jak co do počtu
účastníků tak i do počtu evičenců a vzorným
provedením veřejného cvičení předčil podobné
sjezdy tělocvičné i v cizině.
Zúčastnilo se sletu 7500 účastníků v kroji,
na cvičiště pak vstoupilo 4300 borců. Cvičení
podalo opět důkaz vyspělosti mužstva, smysl pro
zájem celkový, kázeň a spořádanost, což učinilo
na každého mohutný dojem.
Sokol
Sansboeuf
Opava
Poznaň
Halič
Chor
Slovinsko
Drážďany
Mnichov
Amerika
6
article
Tretiho sletu zúčastnilo se opět poselstvo
gymnastů francouzských, vedené panem Sans-
boeufem, Leroyem a Parodolem, kteří po ná-
vratu svém pak podali to nejlepší svědectvío
Sokolstvu.
Do dnešního dne je v Č. O. S. sdruženo
20 žup a sice Barákova, budečská, Fügnerova,
Havličkova, Husova, Jeronymova, Jungmannova,
krkonošská, krušnohorská, orlická, plzeňská,
podbělohorská, podkrkonošská, podřipská, Slad-
kovského, středočeská, šumavská, Tyršova, vý-
chodních Čech, Žižkova a Sokola pražského.
V posledních dnech schváleny byly stanovy župy
Čížkovy a Beneše z Heřmanova, které v brzku
vejdou v platnou a slibnou činnost.
Členů dle posledního sčítání r. 1897 měla
Č. O. S. 35.717, cvičenců 7968, ale při sčí-
tání tomto dosud nevešla v činnost župa Bará-
kova, šumavská, Jeronymova, které založeny
teprve roku lonského.
Po příkladu Č. O. S. založena 6. listopadu
1892 moravsko-slezská obec sokolská na zásadě
samostatného členství jednot, od čehož však
r. 1895 pro nevhodnost upuštěno a organisace
změněna dle způsobu Č. O. S.
Moravsko-slezská obec sokolská sdružuje
dnes v sobě 9 žup a sice hanáckou, Karla
staršího ze Žerotína (vešla v činnost r. 1898),
krále Jiřího, Komenského, Palackého, Rastisla-
vovu, severomoravskou, středomoravskou, zá-
padomoravskou, se 7282 členy a 1991 cvičenci
dle posledního sčítání r. 1897. Župa dolno-
rakouská zaujímá ve svém zřízení 6 jednot
s 871 členy, 392 cvičenci (dle r. 1897).
Sans
Leroy
Parodol
Barákův
Fügnerův
Havličkův
Husův
Jeronymův
Jungmannův
Tyršův
Beneš
Karel starý
Komenský
Palacký
Rastislo
Č . O . S
Čechy
Žižkov
Čížkov
Heřmanův
Žerotín
Slad
Sokol pražský
král Jiří
7
article
Ve Franeii je jedna jednota sokolská (v Pa-
říži), v Německu 8 (a sice v Augsburgu, Ber-
líně, Drážďanech, (2) Hamburku, Lipsku, Mni-
chově, Norimberku), v Uhrách (v Pešti 1),
Bulharsku (Sofli 1). Od roku 1890 zavedeno
při Č. O. S. povinné sčítání statistické, které
vede úhrnný soupis jak členů činných tak i
přispívajících a zakládajících a zřejmě uvádí
postup myšlenky sokolské, pořádání přednášek
a dle toho lze též seznati sílu jednot a žup a
vykonanou práci.
V prosinci r. 1896 dovršena organisace
sokolská utvořením »Svazu českoslovanského
Sokolstva«, čímž celé ústrojí sokolské uvedeno
v jednotný řád.
Sokolské jednoty v Americe sdruženy jsou
celkem v počtu 45 v »Národní jednotu sokol-
skou ve Spojených státech« a obsahují župy
východní, západní, střední, chicagskou a kromě
toho je 35 jednot nesdružených.
Z časopisů sokolských jmenuji »Sokole
ročník XXV., »Věstník sokolský« r. III., »Župní
zpravodaj« v Plzni, »Věstník sokolský župy
orlické« a mimo organisaci stojící list »Borec«.
Z amerických listů »Sokol americký« nastupuje
XXI. pout.
Celkový počet jednot sokolských v zemích
koruny české a v Dol. Rakousích vykazuje
koncem roku 508 jednot (30 žup), s úhrnným
počtem asi 50.000 členů, z nichž cvičí kol
12.000. Nesdružených jednot v Čechách je 11,
na Moravě 4, ve Slezsku 1, Štyrsku 1, Uhrách1,
Francii 1, Německu 8, Bulharsku 1; letos za-
loženo v Čechách 12 jednot, na Moravě 8.
V předsednictvu »České Obce sokolské«
zasedá dr. Jan Podlipný. starosta. I. náměstek
doktor
Podlipná
Německo
Augsburg
Drážďany
Hamburk
Lipsko
Norimberk
Uhry
Pešť
Bulharsko
Soft 1
Amerika
spojený stát
Plzeň
Dolo
Čechy
Morava
Slezsko
Štyrsko 1
svaz českoslovanský sokolstvo
Sokol ročník XXV
Sokol
8
article
Ženské kolem ní ani nedýchaly a slzy tekly
jim z očí. Chudák, Lucinka, ta asi ve světě
zkusila — »ten holomek«, neznámý, pral ji asi.
chuděru a nejvíc do hlavy — od toho má
rozum zatlučený. A ženské pravdě padly v bok.
S Lucinčinou prací nebylo lze počítat.
Pracovala chvilku, hovořila pro sebe a potom
se sebrala a šla pryč. Zadržovat ji bylo marno.
Žila z svýměnku« tetina; šafářka už do
hrnku jejího trochu mléka přiměřila a šafář do
košíku brambor přihodil.
Lucinka žila po svém; obyčejně hlasno
sama s sebou hovořila a »teplá buchta« byl
vždycky výslednicí hovoru jejího.
A z »podbělu« na »teplou buchtu« jí ted
přezděli.
Jednou šel vlastník panství opět za lidm
na pole. Přišel za ves ke zdi obory, Lucinka
tu za příkopem mezi zdí obory a silnicí ušla-
pává hnojiště.
»No, Lucinko, co pak tu děláš,« prave
dobromyslný pán.
»A, skládám si kousek hnoje, aby bylo pod
brambory,« vece Lucinka a horlivě šlape.
»Aj, aj, Lucinko: skládáš hnůj — kdepak
máš nějaký dobytek,« smál se pán.
Lucinka se usmála, bílé zuby zasvítily ve
snědé tváři jako v roztržené duši nahé utrpení.
Lucinka mávla rukou po silnici a praví: »Tu
chodí dobytka, o jé! A nikdo hnůj nesbírá,«
dodala s uspokojením a horlivě zase šlapalaa
nevšímajíc si už pána hovořila sama s sebou:
»Hm, bude pěkný, uleželý — každý den čtyři,
pět nůší — ta lebeda, ostříce — taky požnu
tu vrbici dole ve vsi — zejtra abych to zase
polila — bude pěkný, hezky zahnívá — dobrý
bude pod brambory nebo jej prodám«. — a Lu-
Lucinka
Aj
9
article
cinka šlape hnojiště bosýma nohama a pána si
už nevšímá.
Pán dlouho na ni hleděl a hlavou po-
třásal.
»No, tak Lucinko, až budež hnůj prodávat.
já jej koupím,« pravil konečně.
Lucinka zase se usmála — až mráz po
těle proskočil a praví: »No tak, milostpane —«
a šlape zas.
Lucinka byla pilna. Po celý den byloj
viděti na silnici, v jedné ruce krátkou lopatu,
ve druhé ometené koště, do staré bachraté nůše
smetala po cestě roztroušenou dobytčí mrvu
odnášela ji na své hnojiště. Všecek plevela
bejlí vyžala a vytrhala na obecních pustinách
divočinách, kde jaké slamnaté smetí smetla po
zapadlých koutech a všecko uložila na své
mrviště, kteréž důmyslně založila vedle černé
louže, kam stékal odpadkový kal z nehospodár-
ných statků.
Často bylo vidět Lucinku, ana lopatou na-
bírá černý, hustý kal do staré konve a hno-
jiště jím polévá. V celé vsi neměli tak dobré,
tučné mrvy.
Starý pán často postál u hnojiště Lucinčina
a pokyvoval bílou hlavou. »Vida, nešťastnou —
nejde lidem na obtíž, hledá obživu dle své mož-
nosti,« pravil sám k sobě. A když bylo s pod-
zima, starý pán Lucince mrvu dobře súčtovala
vybídl ji, aby jen zase znova skládala.
Starý pán i teta Lucinčina dávno již prách-
nivějí na hřbitově u kostelíčka a Lucinka dosud
ukládá svou mrvu. Ve dvoře popřáli jí výměnku
po tetě a s mrvou jej vždycky súčtují — ovšem
ne k Lucinčině škodě.
Lucinka
Lucinčin