2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
1. října 1913. číslo 269.
4
article
spodářské, a silné jsou 4 rozdíly anthropologické.
s kteréhožto hlediska dělí se na dvě skupiny: na
severní Gegy a jižní Tosky.
Gegové bydlí v severní Albanii, kde jsou mě-
sta Peč a Gusině, dolina řeky Cijevny, Skaderské
jezero a dolní tok Bojany na jih sahají sídla jejich
až k řece Skumbi.
Toskové bydlí jižně od řeky Skumbi. Od Geg
bývá severní Albanie nazývána Gegurie a jižní
od Tosků Toskerie, Mezi Gegy a Tosky do ne-
dávna zuřilo nepřátelství na život a na smrt. Dia-
lektické rozdíly jsou mezi nimi dosti velké,
právě tak je s rozdíly v obyčejích, tradicích a
kultuře. Toskové jsou kulturnější, Gegové pak vět-
šinou vězí ještě ve stavu barbarském. V příčině
anthropologie jeví se rozdíly v barvě vlasů, očí
pleti a v délce lebky. Rozdíly tyto pocházejí
odtud, že se v této zemi autochtoni lilyrové smísili
na jihu i na severu s mnohými národy a s každým
jinak.
Gegové se dělí na plemena, jež jsou: Klimenti.
Gruda, Choti, Kastráti, Boga, Škreli. Koplík, Pu-
lati, šala, šoši. Dušmani, Tremali, Šlaku, Puka,
kteréžto plemeno je rozděleno na „barjaky (pra-
pory)í Cereti. Puka a Kaboš. Při řece Drimu žijou
plemena Martuři, Beriči, Tohači a Malizí, která
mají společné jmeno Dukadin. Mirdité bydlí na
jihu od Dukadína, jest jich 25.000 a dělí se na 5
barjaků, jež jsou: Oroči, Spači, Kušneni, Faudí
Dibrové. Hlavním městem Mirditů jest Orošl.
Na jihu od Mirditů v horách města Lješe jsou
plemena: Velja. Manatia, Bulgari, Krinezezí, Seliti.
Ktchela a Perlataj, kromě nich Baskia a Biškasia.
Toska
Cijevna
Bojan
Toska Toskerie
Gruda
Koplík
Puk
Kaboš
Martur
Berič
Tohač
Malize
Kušnit
Manatius
Bulgari
Krinezezí
Seliti
Albánie
Gegurie
Zeus
Pulať
Faudit Dibrová
5
article
Vše to jest ve vilajetě skaderském.
Ve vilajetě kosovském jsou plemena: Merturi.
Šaši, Nichaj. Krasnik, Tropoja, Gaší, Bítučí, Chasi.
Berších, Butova atd., a na Šar-planině plemeno
Ljuma.
Do vilajetu bitolského zasahují gegská pleme-
na: Matla, Lura a Dibra.
Toskové se dělí na tři hlavní plemena, jejicht
sídla jšou v okruhu janinském na západ. Jména
jejich Liab, Tosk a Ciam. Tato plemena nejsou
těsně spojena a organisována jako v sev. Albanli.
a dělí se na podstavě pobratimství na okresy
barjaky, jež jsour Musakeja, Škrapac. Tomorica.
Kolonia, Kurveleš, Kimara. Riza, Lunďari, Zagora.
Desnica, Dalji. Karaumra, Tades, Pogoňané a Suli.
Počet Albanců odhaduje se na území, jež se
označuje jako zeměpisná Albanie, na 1.100.000
duší. Připočtou-li se k nim Albanci v Cařihradě.
na Černé Hoře, v Řecku, Italii a J., počítá se jich
na 1.750.000 hlav.
V severní či horní Albanii jsou největší ple-
mena Dibra a Mirditi. O Díbře není dat, ale Mir-
ditů se počílá 20—30.000 hlav. Po nich přícházejí
Pulati s Šaly a Šoši (11.000). Dukadinei (11.000).
Matia (10.000). Kastráti [10.000). Choti (9500), Kle-
menti (9000), Koplik (8000), Gruda (5000). Všechna
ostatní pleminka mají dohromady okolo 20.000
hlav. Některá z nich nemají ani 1000 hlav, jako
Busachnit.
Nichaj
Gašit
Bítučit
Chas
Berše
Butův
Matl
Dibr
Toska
Ciam
Kimar
Zagora
Pogoňaný
Sout
Šošo
Gruda
Šaši
Šar
Albánie
Cařihrad
Černá hoře
Řecko
Italia
Mira
Šala
kla
Koplik
6
article
Města: Ve vilajefě kosovském je Peč
(14.000). Dakovica (12.000). Prizren [3000) a Tetovo
18000). V pečském: Dibra (15.000). Ochrid
(15.000. Elbasan (60001, Gorica (10.000). V ska-
derském: Skader (35.000]. Kroja [6000). Tyrane
[12.000). Draě (3000). Kavaja (5000). V janin-
ském: Berat čili Bělehrad Albanský (15.000). Va-
lona (5000). Premet a Koníca, městečka v dolině
řeky Vojuši Delvino u Santi Quarania (7000). Ja-
nina (22.000). Parga (2000). Margariti a Paramita
po 3000. Preveza (8000). Flliates (5000).
Možno říci, že zeměpisná Albanie má v sever
části 500.000 a v jižní 600.000 obyvatelů.
Albanci mají tři víry: mohamedánskou, kateli-
ekou a pravoslavnou. Islam se počal šiřiti teprve
v XV. století. Katelíků není v zeměpisné Albant
více než 110.000. Ostatní obyvatelstvo je moslem-
ské a pravoslavné. Mirditi jsou vesměs katolici.
Chot, Klementi, Škrelové, Kastráti, Pulati, Šalaa
Šoši většinou.
Katolíci mají tří arcibiskupství a tři biskup-
ství. Arcibiskupsiví jsou skopské se sídlem v Pri-
zrenu (8 far), skaderské (20 far), dračské se sídlem
v Lerbiništi (78 farl: biskupství jsou: zadrímské
čili sapské [20 far) se sídlem v Nenšatech; biskup-
ství kešanské má sídlo v Kalmatech, biskupstv
pulatské taktéž; kromě toho jest opatství sv. Ale-
xandra.
Františkání mají v Albanii 36 far s kláštery
Pravoslavní biskupové mnjí sídla v Ochridu
Drači, Argyrokastronu, Beratě, Janině, Paramatii
Konici a Preveze.
Kucovlaší nemají svého kleru a spadají pod
církevní úřady řecké.
Kde bydli křesťané, všude jsou missie a školy.
podporované korporacemi katolickými i pravoslav-
nými. Duchovní všech tří věr často bývají učitel
dítek. Rodiče se o školu málo starají a počet
analfabetů jest ohromný, zvláště mezi Gegy
Santi
Klement
Škrelová
Šošo
Berata
Janin
Ochrid
Elbasan
Gorica
Virginie
Albánie
Pri
Lerbinišť
Nenšaty
Kalmaty
Ochrid Drač
Argyrokastron
Tetovo 18000
Paramatie Konice
Dibr
Skader
Berat čít Bělehrad
Parg
7
article
Politický přehled.
Žemě české.
Politický přehled.
Žemě české.
tale
Ruce pryč, dre. Stránský!
Na schůzi výkonného výboru lidové strany
pokrokové, konané dne 29. m. m. v Brně za před-
sednictví dra. Stránského, bylo k jeho návrhu usne-
seno požádati české strany politické v Čechách,
aby učinily první podmínkou vyrovnacích pora
účašt polítických stran českých i ně-
meckých v markrabství 1 vévodství
V odůvodnění tohoto požadavku praví se, že úpra-
vou a zajištěním práv českéřeči na soudech vo krá-
lovství upravují a zajišťují se bezprostředně práva
všech Čechů a tedy ne pouze těch, kteří obývají
v království Českém. Za zcela nesprávné prohla-
šuje se srovnání s moravským paktem z r. 1905.
neboť tehdy prý šlo výhradně o změnu zemského
zřížení, kdežto vchystaných smiřovacích poradách
nejde jen o zřízení zeměj nýbrž o práva řečí, „také
naší řeči“. Má-li se dosáhnouti míru mezi
oběma národy, nelze se spokojits
úpravou jazykových práv pouze
Čechách.
Druhou žádostí výkonného výboru lidově po-
krokového jest, sby k ostatním požadavkům če-
ským, na jichž splnění smír česko-německý učiněn
jest závislým, přiřaděn byl také požadavek druhě
české university v Brně.
Dr. Stránský dopověděl předevčírem v
pondělí, co „N. Fr. Presse napověděla už ve
čtyrtek minulého týdne, když projevila naději.
že „jistá část Čechů na základě svého státo-
právního nazírání bude na tom státi, že celá
česká delegace, tedy nejen poslanci z čech
volení, oprávněna jest mluviti do národních
záležitostí v Čechách a že toto stanovisko za-
vdá podnět k formálním potižím, které by se
mohly rozšířiti na věci samotnu.!“ Nadělení,
jež „N. Fr. Presse“ předvídala, už tu máme,
dr. Stránský není sice promptní, dalť na sebe
čekati bez mála týden, aby vyhověl tomuto
pokynu kyjem, ale je za to kulantní, vyhověl
mu dokonale a součásně to oznámil m. ji v „N.
Stránský
Čecho
doktor
Brno
Čechy
lidový strana
český univerzita v Brno
8
article
Fr. Presse“ i v „Lid. Novinách“. Jestliže by
pak někdo pochyboval, že nedělní usnesení
výkonného výboru lidové strany pokrokové
na Moravě provokováno jen za tím účelem,
aby splněno bylo přání po formálních
potížích česko-německému vyrov-
nání v Čechách a pro zmar věc
samé, pro zmar vyrovnání samého
toho přesvědčí snad několikindi-
ctítéto nejnovější intrlky dra.
Stránského. Jeho věhlas politický, vše-
stranně tak proslulý, zajisté není podle toho,
aby mu od svaté Anny teprve 30. září roz-
břesklo, že „také moravský a slezský Čech
má zájem na tom, aby u všech úřadů zejména
František
Stránský
Anna
Morava
Čechy
Lido
lidový strana
slezský Čechy
Presse
9
article
na soudech v Čechách mohl jednati ve své ma-
teřštině.“ Přišel-li však na to, aby žádal české
strany, aby učinály první podmínkou porad
těch účast politických stran českých i něme-
ckých v markrabství i ve vévodství na zá-
kladě zásady, aby jazykový spor česko-něme-
cký řešen byl ve všech zemích českých stejně.
zrovna v poslední týden před pravděpodobným
zahájením vídeňských porad, znamená to pří
nejmenším jich průtah do nedohled-
na. My síce nesdílíme názor, že všemožné
zdržení a protahování vyrovnacích jednání jest
úmyslem vlády, z jakého jest fakticky pode-
zírána, ale kdyby české strany vyrovnací sku-
tečně učiníly podmínku dra. Stránského pod-
mínkou, byl by takový průtah co nejzdárněj
zahájen a měsíce by uplynuly, aniž by bylo do-
saženo souhlasu všech tří národních stran ně-
meckých v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
a konečně souhlasu všech německých stran
v německo-nacionálním Verbandu zastoupe-
ných. Neboť dru. Stránskému jest velmi dobře
známo, že souhlasu toho n ikdy dosaženo
nebude, a že kdyby vláda, která dojista jest
smluvnou stranou v jazykové otázce u stát-
ních úřadů, na krásně na tuto podmínku při-
stoupila, celý Verband postavil by se po bok
Němců z Čech v tomto odporu, už proto, aby
zabránil každému pokusu o aplikaci téhož
řešení jazykových práv v alpských zemích.
Stránský
Němec
Čechy
Morava
Slezsko
10
article
Dokud dr. Stránský nezjedná své podmín-
ce souhlas německý ve všech třech zemích —
a měl by se postarati konečně i o souhlas
Němců dolnorakouských, neboť na českou vě-
tev dolnorakouskou brněnské usnesení na-
prosto a neprávem zapomíná — dotud je jisto,
že kdyby české strany k vyrovnacímu jednání
ochotně podmínku výkonného výboru dra.
Stránského vzaly za svou, nové vyrovnací jed-
nání bylo by a priori zmařeno. že by takový
český požadavek německými zástupci z Čech
byl uvítán s takovým naprostým zadostučí-
něním, jako tvrdošíjným odmítáním, jest na
bílé dni, neboť znamenal by zmar vyrovnacích
jednání vyloženou a nevyvratitelnou vinou če-
ských stran v Čechách. Směřuje tedy nový zá-
krok dra. Stránského, který z hypertrofické-
ho sebepřeceňování sáhá už po vedení če-
ských záležitostí v Čechách, skutečně nejen
k průtahu, ale přímo ke zmaru obnovy doho-
dování česko-německého. Kdyby však české
strany v Čechách požadavek předevčírem
v Brně usnesený postavily jakožto první pod-
mínku obeslání anebo účastenství na vídeň-
ských konferencích a po jejím odmítnutí úča-
stenství odepřely anebo ze zahájených již ode-
šly a vídeňské konference přece jenom zma-
řeny nebyly, takže by se na nich o nás bez
nás mezi Němci a vládou jednalo — nastal
by moment, v němž tají se nebezpečí oktroje,
jež nesmíme přes všechno sebe slavnější po-
pírání vídeňské vypustití z kombinací mož-
nosti. A potom přišel by okamžik, v němž by
české strany se octly, před úvahou, neměly-li
by vůči takovému nebezpečí oktroje bez vy-
slyšení českých požadavků přece jen vídeš-
ské konference obeslati — poraženy v
první podmínce jich obeslání ...
doktor
Stránský
Němec dolnorakouský
Němec
Čechy
Brno
11
article
Srovnávání chystaných dohod česko-ně-
meckých s moravským paktem z r. 1905, jež
výkonný výbor lidově-pokrokový ve svém
usnesení podníkl, je docela zbytečné. Dr-
Stránský, který ovšem uveřejňoval proti ja-
kémukoli vměšování se lidí z království do
moravského paktu přímo korybantské ne-
omalenosti, maří chystanou česko-německou
dohodu výhradně z titulu jazykového zákona
pro státní úřady ve všech třech zemích spo-
lečného a nechce patrně mluviti do ostatních
vyrovnacích předloh. Ale již ta okolnost, že
tim boří pracně zbudovanou první vyrovnaci
ctapu, do níž za výslovného, dokumentárního
a třeba později popíraného souhlasu něme-
ckého dostali jsme posledně úpravu jazyků
u státních úřadů, stačilo by, abychom si co
nejzdvoříleji vyprosili, a a limine odmítli vmě-
šování se moravského poručníka, vítaného
snad stranám, kteréž zásadně odmítají vídeň-
ské konference obeslati. To tímto činíme do-
cela formálně a přidáváme k tomu radu, jež
může býti výkonnému výboru dra. Stránského
užitečnou. Souhlasí-li moravští a slezští ně-
mečti zástupcové s novou úpravou užívání
jazyků u zeměpanských úřadů v markrabství
a vévodství anebo správněji, očekává-li dr.
Stránský
doktor
12
article
Stránský, že by přistoupili k jednání o ní.
nechť se ihned zahájí s nimi přímo doroz-
umění o věe, bez komplikací s česko-
německými otázkami v Čechách.
kteréž by musily ohroziti a přímo zničiti ka-
ždou dobrou vůli a ochotu k ústupkům, kte-
rou dr. Stránský domnívá se u Němců na Mo-
ravě a ve Slezsku pozorovati.olz s vr
eeO druhé podmince, kterou klade lidově-
pokroková strana moravská česko-německé-
mu vyrovnání v Čechách, tol jest o pojet
druhé české university do vyrovnacích mate-
rialií v Čechách, vyslovili jsme se již v článkna
ze dne 21. m. m. zevrubně. Co z této otázky
zbývá vyříditi, tof už opravdu jenom záležito-
stí výhírady česko-německé dohody moravské,
v podstatě jedná se už jen o její u mí s tění.
jako taková bylá dokonce i zařazena do vy-
rovnacího komplexu moravského. Tvrzení
„Lidových Novin“, že má býti Morava v zá-
sadě druhé české university opuštěna a že
něco podobného tvrdily „Nár. Listy“, jest na-
prosto falešné, jak vysvitne každému z na-
šeho článku ze dne 21. m. m. e
miCelý tento podnik dra. Stránského jen
vyloženým politickým úskokem a novým člán.
kem řetězu poťouchlostí, představujícím
státnickot dráhu brněnského „démona“, z Mo-
ravy strkajícího své prsty do nejchoulosti-
vějších záležitostí Českého království způso-
bem, který by mohl zničití zdar dohody, po-
znávané jakožto životní zájem obou národů
v Čechách, kdyby nebyl co nejdůrazněji od-
mítnut v samém pokusu.
Rakousko-Uhersko. d e
Haličská volební reforma. o vonl
ddo
Hr. Adam Goluchowski, jmenovaný
opětně zemským maršálkem haličským, po-
zval zástupce polských klubů na poradu o no-
vém návrhu sněmovní volební opravy, vypra-
covaném poslanci Kasznicí a Stroňkým z po-
dolského klubu centra. Nový tento projek
byl zároveň rozeslán všem sněmovním po-
slancům a uveřejněn v časopisech
Stránský
Němec
Morava
Goluchowský
Kasznice
Stroňký
Čechy
Slezsko
Rakousko
Uhersko
Hradec
13
article
Projekt tento liší se od loňského smluve-
ného návrhu jednak tím, že nečiní rozdílu
mezi okresy polskými a maloruskými a od-
mítá tedy národní katastr, nýbrž za-
vádí ve všech kuriích kromě velkostatků po-
měrné volby, jednak že upouští od kurie
středních statků a snižuje počet poslanců
z navržených 228 na 218, při čemž Malorusům
nabízí 57 neboli 26% poslanců místo 62 (26.
proc.), navržených jim v loňském projektu.
Centrovský návrh, který i jinak změnami ve
zřízení zemském dbá méně maloruských poža-
davků, než loňský návrh, učinil v ukrajinském
klubě tak špatný dojem, že dr. Konst. Le-
vický, svolávaje na novou poradu celý klub,
položil na program jehojednání pouze otázky
nouzové, výslovně podotknuv, že o volební
opravě se rokovati nebudé, poněvádž cen-
trovský návrh je absolutně nepřijatelný.
Dle nového návrhu ve sněmě má býti 13
vírilistů (4 Malorusové, počítaje k nim i rekto-
ra budoucí ruské university). 44 poslancí vel-
kých statků, vesměs Poláci, 47. poslanců
z měst, volených na základě censu (6 Malo-
rusů), 12 poslanců z městské kurie všeobecné
(2 Malorusové), 3 poslanci obchodních komor
a 99 poslanců venkovských obcí (45 Malo-
rusů).
doktor
Konst
Polák
obchodní komora
Malorus
Mala
14
article
i nodýv kano-
Obchodní komory, které volí do-
sud každá po jednom poslanci (židovském).
mají příště voliti společně 3 poslance, aby po-
měrnými volbami se dopomohlo aspoň jedno-
mu křesťanu k mandátu. Okresy měst-
ské mají býti rozděleny v jednomandátové.
dvou- a třímandátové. V 19 skupinách měst-
ských, v nichž katoličtí Poláci mají rozhodnou
většinu, má se voliti po jednom poslanci; v 5
jiných skuplnách se silným počtem židů maj
se voliti poměrně dva poslanci, aby aspoř
jeden případl Polákům; v 6 dalších skupinách
se značným obyvatelstvem maloruským mají
že voliti tří poslanci, z nichž by po jednom
případlo Polákům, Malorusům a židům. Ve
venkovských obcích má se voliti ta-
ké poměrně a okresy mají býti dvou- a tří-
mandátové, při čemž poslanci menšinovému
má stačití, podobně jako při říšských volbách
jen čtyrtina všech hlasů. Kdyby první volb
nevedla k cíli, má při druhé volbě rozhod-
noutí již poměrná většina hlasů, aby odpadla
třetí, užší volba. V okresech dvou- a tříman-
dátových směl by každý volič volití pouze
jednoho poslance.
Polák
Malorus
15
article
Návrh centrovský jest, jak patrno, sdělán
pouze na prospěch katolických Poláků a sna-
ží se snížití dle možnosti počet poslanců
maloruských a zvláště poslanců židovských.
Aby pak polská většína mohla 1 v novém sně-
mě rozhodovati bez ohledu na poslance ne-
polské, činí se v tomto projektě také návrh
na takovou změnu zemského zřízení, aby pro
nové změny základních zákonů o zemské
samosprávě nebylo, jako dosud, třeba přítom-
nosti tří čtvrtin všech poslanců a dvoutřeti-
nové většiny, nýbrž aby stačila přítomnost
dvou třetin a hlasování tří pětin poslanců.
Tolik polských hlasů měl by nový sněm
absence maleruských a židovských poslanců
nemohla by sněm učiníti neschopným usná-
šeti se, pe
Jest pochopitelno, že takovou osnovu
volební reformy Ukrajinci nepřijmou. Toho
jsou si autoři nového návrhu jistě vědomia
tnad jej proto učinili nepřijatelným, aby pro-
vedení reformy opět na nějaký čas oddálili.
Polák
16
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Snahy o francouzsko-německé sblížení.
V Gentu v Belgii konal se minulý týden sjezd
jebož úkolem bylo přípravovati intelektuální sblí-
žení mezi Francií a Němarkem. Již svolání sjezdu
bylo spojeno se značnými obtížemi, neboť původně
měl se konati 6. září, pak 23., konečně byl odlo-
žen na 25. září a ještě se nedostavila většin
oblážených osobnosti franeouzských a německých.
laké přednáška, kterou měl míti první den vy-
nikající historik belgický Pirenně, odpadla. Před-
sedal Joha Grand-Carteret. Guilbeaux uvedl dosa-
ženě již výsledky sdružení »Pour mieux se con-
naitre«, které způsobilo, že na ženevské konfrrenei
byla přijata resoluce ve prospěch autonomle El-
saska-Lotrinska,a přečetl dlouhý seznam stou-
enců díla, mezi nimiž figurují Gabriel Séailles.
Léopold Mabilleau. Edouard Herriot. Marcel Sem-
bat, Monod na straně francouzské a Gerhardt
Hauptmann, socialista Bernsteln, známý divadelník
Max Reinhardl a skladatel Richard Strauss na
tlraně německé. Jako přímý účel vytknul hledati
prostředky na polírání předsudků, nedorozumění
slatistických lží a sočení, popužující navzájem
zroti sobě, i utvořiti irancouzsko-némeckou ti-
skovou kancelář, jež má vydávati bulletin, podá-
vajicí krancouzské a německé veřejnosti přesnéa
jprávně doklady o všech otázkách, zajímajíčích
oba národy.
Největší sensaciczpůsobil list člena Institutu
Bonet-Mauryho, jejž četl předseda a v němž astor
oraví: »Bylo by třeba, aby naši státníci měli jed-
nou odvahu řici hlasitě, co tolik Elsasanů a Fran-
couzů potají myslí: že se vzdávají odvetné války
opětnému dobyti Elsasko-Lotrinska i přijímaji
sez výhrady mtr frankfurtský.«
olo
Séailles
Léopold Mabilleau
Herriot
Marcel Sema
Monod
Gerhardt Hauptmann
Bernsteln
Reinhardl
Strauss
Belgie
Francie
Lotrinsko
institut BonetMaury
GrandCarteret
17
article
Sluší však dodati, že Bonet-Maury prohlásii
váci redaktoru »Tempsu«, že v textu jeho dopisu,
ak byl uveřejněn, bylo vynecháno, co kladl z
podmínku sbližení francouzsko německého, totiž
by německá vláda nenakládala již s Elsasko-
botrinskem jako s dobýtou zemí, aby mu dal
přímnou autonomii jako ostatním státům říše.
aby vrátila Elsasko Elsasanům, Pak by prý Fran-
ouzi mohli přijati bez výhrady mir frankfurtský.
V druhé, závěrečné schůzi, konané v sebotu,
slělil tajemník sdružení Guilbeaux, že se k my-
Mence připojily francouzské listy »Journal«, » Rar
lical«. »Petit République«, »Humanité«, »Rappel«.
Bonet
Maur
Elsasko
Fran
Menc
Petit République
Humanitý
Rappel
Elsasko
sdružený Guilbeaux
18
article
»Droits de l'Homme«, »Paris-Journal« a j. Písemné
rojevy záslali pověstný senátor d'Estour nelles de
Constant a básník Emilo Verhaeren. Profesor Sor-
nopny Adler navrhl vzpomenouti výročí Niefzche-
va, jenž první v Německu mluvil s porozuměním
dohodě francouzsko-německé. Koetschke, vy-
laný za »Verein Berliner Presse«, doporučoval
pořádati náv těvy Francouzů v Německu a Něme
ve Francii, prohlásiv, že německý velvyslanec
Jaříži šl. Schoen slíbil v tom směru podporu
Předseda John Grand-Carteret však projevil mi-
nění, že v zájmu sblížení bylo by lépe scházeti se
na neutrální půdě a konati příštího jara za pa-
fronance skupiny literátů a žurnalistů belgických
francouzskosněmecký sjezd, po němž by mohl býti
podnikaut zájezd do Německa. Tento návrh byl
tečetnými účastníky přijat a rovněž přijata reso-
luce o zřízení tiskové kanceláře francouzsko-
německé, která bude předložena sjezdu r. 1914.
Rozkol v litevském národním hnutí.
v Litevci poměrně pozdě začali se národně pro-
bouzet. Národ malý, je jich něco přes 132 milionu,
byli pod vlivem kultury polské nebo ruské, podle
toho, zda patří ke katolické dirkví či k pravoslav-
ně. Teprve v posledních desitiletích začíná seu
nich samostatné národní hnutí, jemuž přírozeně při
nedostatku inteligence stojí v čeler kněží, kteří
pocházejí větším dílem ze selského rodu. To měl
Paris
jít Constanta
Verhaeren
Adler
Francouz
Jaříž
Schoen
John
Litevec
Droits jít l ' Homme
Sor
Německo
Francie
SF Berliner Presse
20
article
vliv na celkový ráz litevského hnutí, silně zabar-
vený klerikálními tendencemi. Ale přece časem
vytvořily se u Litevců dva hlavní proudy! jeden
národně-klerikální, který kladl důraz na katolickou
víru, druhý děmokratický, který přízvukoval litev-
skou národnost. Na nedávné valné hromadě vyda-
vatelstva vilenského časopisu „Viltis“ přišlo ke
generální srážce mezi oběma tábory; jedna sku-
pina, skládající se skoro výlučně z kněží, posta-
vila sí hoslem: za Kristal, druhá skupína, vedená
P. Tumasem a Smetanou, vystoupila s heslem: za
národ! Zvítězíli klerkálové, na to P. Tumas. Sme-
tana, kteří vlastně časopis „Viltis“ vytvořili, se
svými stoupenci odešli. Tak rozhodní národní
bojovníci, jako jsou P. Tumas a Smetana, povedou
patrně svůj boj dále v litevské veřejnosti a založu
si asi vlastní tiskový orgán.
Litevec
Tumas
Smetana
P Tumas
Smetan
Litva
21
article
Dohoda mezí Francií a španělskem.
Již za květnové návštěvy krále Alfonsa v Pa-
říží, kterou president Poincaré nyní v Madridě po-
čátkem října oplatí, mluvilo se o chystané formáln
dohodě mezi Francií a Španělskem, a v poslednt
době vyskytovaly se zprávy o jednání mezí Paříží
a Madridem za účelem užšího sblížení nebo přímo
spojenectví mezi oběma zeměmi. že tyto zprávy
mají skutečný podklad, o tom svědčí nedělní pro-
jevy v San Sebastianu, jimž pařížský tísk přisuzu-
je velký význam a „Matin“ mluví dokonce o h-
storickém dnl.
Minísterský předseda Barthou jel do Sar
Sebastianu především ujednat podrobnosti a ofi-
ciální proslovy krále a presidenta při návštěvě
Polncarčově, byl přijat králem v audienci, která
trvala půl druhé hodiny a byl také přítoměn o
tevření nové francouzské školy, při čemž se mu
dostalo nadšených ovací jak od francouzské ko-
lonie, tak od španělského obecenstva.
Na hostině, kterou tispořádala fřancouzská do-
bročinná společnost, promluvil španělský ministr za-
hraničních záležitostí Lopez Munoz velmi srdéčně
o přátelství obou národů a v přípitku Barthouovi
žádal jej jménem vlády, aby řekl president
Alfonso
Poincaré
Sebastián
Lopez Munoz
Francie
Madrid
Španělsko
Paříž
San Sebastian
Sara
Matin
22
article
Poincaréovi, že Španělsko jejsočekává s otevřenou
náručí. Barthou ve své odpovědi, neméně erdečné
provázené bouřlivým souhlasem, naznačil velmi
určitě, ze jde o formální dohodu. Mezi jiným
pravil. „Můžeme a musíme si učiniti ústupky, kter
dospějí k dohodě. A pak naše země poznají novou
éru, která nebude jen érou srdečného, loválního
přátelství, jaké nás pojí, nýbrž bude érou přátel-
ství účinného, součinnosti, stejně prospěšné obě-
ma stranám,“) mlnosonau a vbal olinvolav
Po audienci u krále Alionsa prohlásil Baríhou
žurnalistům, že byl velmi dojat věrnosti a účinným
přátelstvím krále vůči Franeli a jeho touhou, u-
skutcčniti sbližení mezi oběma zeměmí. Byl pr
znova okouzlen prozíravostr královou, jeho vlaste-
neckým smyslem i znalostí olázek jak v celku, tak
podrobnostech, i technických. Cesta do San Seba-
stianu učinila naň velký dojem tám, že všude se
setkal s projevy vůle, aby styky mezi Francil
Španělskem se stály srdečnějšími
Alionsa
Španělsko
San Seba
23
article
Z cesty po osvobozených
zemích balkánských,
IX. Cesta do Peči. Sv. patriaršije. )
Svým pozdním návratem z Vusanjského údol
zmeškali jsme osobní úmluvu s generálem Božo-
vičem o přechodech k Peči, v Plavu však dostal
profesor Cvíjič telegram generálův, v němž tento
vyslovuje přání, abychom provcestu do Peči zvolil
raději severnější přechod podél Rugova a prorvou
pečské Bistrice a teprve cestou zpáteční brali se
přes sedlo Bogičevice, Vedle důvodů bezpečnost-
ních i obava, před trvale nepříznivým počasím
mluví prý pro tuto změnu plánu. Chtěli jsme toti
původně obráceně — přes Bojičevici napřed,k
netajené nelihosti pečských úřadních autorit, které
bály se nebozpečí od kačaků na tomto přechodu,
bližším „svobodně“ Albanil. Odchodem pomocného
vojska do války proti Bulharům stenčily se čero-
horské pohraniční posádky velmi citelně a generá-
lové Božovič 4 Vešovič (z Peči) právě z obav
před častými přepady a šarvátkami nařídili, aby
soumarní doprava černohorská brala se nyní vý-
hradně severnějším, bezpečnějším přechodem
Toholo nařízení nevzpomínali jsme my za svéh
přechodu vděčně, proč. bude jasno později.
Božo
Rugov
Bulhar
Peč
Plav
Bistrica
Vešovič
24
article
Pokud se týče počasí, měl generál úplně prav
du, večer spustil se liják, který ani v noci neusta
a v dešti vydali jsme se ráno na cestu. Provázelo
nás sedm vojáků a z nich čtyří z plemene Bjel -
pavličů měli dovoleno jíti až do Pečí a navštívit-
sv. patriaršijí, jednu ž nejposvátnějších památel
srbské církve pravoslavné. O prvních několika ho-
dinách cesty mohu povědětí velmi málo, déšť by
tak silný a miha tak hustá, že nebylo téměř nio
viděti. Naše koně stoupali s podivuhodnou jistotou
po rozbředlých hlinitých stezkách, po nichž Černo-
horcům naším klouzaly zle opánky. Sotva jsme zpo-
zorovall, že jsme již nad hranicí lesů asi po tří-
hodinném pochodu. Krátký odpočinek v katunu
kde posilnili jsme se mlékem a kávou, jen nepa-
trně zlepěil náše pocity: bylo chladno, ba zima
vlhkost prodirala se velmi citelně i t. zv. nepro-
mokavýmí látkami.
25
article
Asi ve výši 1900 m konečně dostihli jsme nej-
vyššího bodu přechodu, sedla, zvaného „Dio“. Pak
šlo to příkře serpentinami do údolí Bistrice. Vedli
jsme koně a s námahou udržovali rovnováhu na
mazlavém, polotekutém blátě. Byl jsem rád, že no-
sil jsem z sebou důkladnou hůl, dole silně okova-
nouj nyní mi ji posměváčkové záviděli, vídouce.
že kráčím mnchem bezpečněji. Pod spáleništěm
bývalého hanu přešlí jsme po solidním, novém dře-
věném můstku na pravý břeh divoké bystřiny
vstoupili brzo do divokého pralesa bukového. Stez-
ka stoupala a klesala, stále stejně blátivá a obtíž-
ná, vánula se mezi skalami, přes spleť slizkých ko-
řenů, mezi spolostrouchnivělými kmeny padlých
velikánů, s jedné strany potoka na druhou a stále
provázel nás hukot řeky, řítící se přes balvany.
stále kapal drobný déšť s oblak i se stromů. Mlhy
válely se nevysoko nad námi, ale nebylo čeho li-
tovatí, z- hluboké propastné prorvy byli bychom
za nejlepší pohody jen zřídka zahlédli temena hor
Haily na severu, Ečinatu na jižní straně.
Dio
údolí Bistrica
26
article
Několik hodin šlo to skoro beze změny, jen
po severní levé straně údolí otevřelo se několik
vedlejších zákoutí a v nich zřeli jsme po různu
vypálené kamenné zříceníny sídel Rugovců. Něce
dobytka páslo se v okolí, zbytek to četných stád
někdy lupem nabytých. Nový vítr z Cetinje dotkne
se prý svým čarovným dechem i Rugova. Na náklad
státu má se zrestaurovati pobořená džamija a na-
vrátivším se Rugovcům má se dostati vší ochraný
a pomocl. Jak dlouho bude Rugovce baviti žiti po
čestným životem pastevců pod poručenstvím djarnre
z Karadaghu? Zapomenou na svůj rytířský, loupež-
pšcký život v mínulosti, kdy beztrestně plenili žeí
svých sousedů, zajimali cizí stáda a beztreslně
obírali trhovce a zanatlije (řemeslníky) pečské, o
se jim len zlíbilo?
golfo
Asi po sedmihodinném pochodu přišli jsme k
starému hanu, který vypadal z venčí jako zřícenina
lie
*) Viz„Národní Listy ze 7., 12., 13., 14., 26
toso
srpna,15. 12,a 16. září. lanna
se u
Rugov
Cetinj
27
article
Ve vnitř však čekalo nás příjemné překvapení. Byl
tu nový kafedžija, Srb, který pekl kávu a jakou
kávu! Nopili jsme tak znamenité po celé cestě.
Měl také výbornou rakiji i neváhali jsme posíllti
se dobře na další cestu k Peči.
Pod hanem dosud pustá stezka oživovala. u
dolního hanu, kde zastavili jsme se zase na kávu,
bylo již několik skupin mužů i žen se soumary.
Vraceli se z pazaru v Peči. Odtud čím dále, tam
více potkávali jsme soumarů. Bylt to jednak Al-
banci i Černohorci, provázející transporty vlny a
koží z Metochije do Podgorice, jednak venkované
z čkolí, muži t ženy s nákupy pro domácnost. Stea-
ka proti našemu očekávání nejen se nelepšila, nýbrž
horšíla. Misty byla tak úzká, že bylo třeba po-
čkati na některém výstupku, až celá karavane
kiridžijská přešla, jinde bylo třeba prostrkovati se
takřka násilím mezi skalní stěnou, neb starým
kmenem buku a široce naloženým samarem, ký-
vajicím se na hřbetě koně. Několikrále dostali jsme
se do vády s bezohledně v před se tlačícími kiridžij
kteří nechtěli na nás vzíti ohledu. Naší dobří prů-
vodci, Bjelopavliči snažili se nám cestu usnadnitn
dle možnosti, leč přece na konec měli jsmé tak ob-
lížné jízdy dost, sestoupili s koní a pěšky ubíral
se nekonečnou přopastí, která víc a více nabýval
divokého vzhledu pravého skalnatého kaňonu s
skoro kolmými stěnami.
Srb
Černohorec
Misty
Peč
dolní hana
Podgorica
28
article
Naši průvodci projevili nám mnohem více pří-
chylnosti a opravdové, přátelské ochoty nežli který
jiný průvod v černohorském území. Byli to statní
junáci řídké odhodlanosti, vynikající nad jiné
prosté vojíny černohorské přírozenou intelligencía
jemností mravů. Dva z nich ztrávilí po několika
lotech v Americe, Jeden z nich pracoval až v
Aljašce, v Klendyke a na jiných zlatých polích a
přinesl si jmění na černohorské poměry velmi znač-
né. Vypravoval nám o svém synkovi, který studo-
val reňlku v Kutně Hoře a zemřel na souchotiny:
úděl to mncha černohorských horských synků, kte-
rým naše podnebí a vzduch prosáklý prachema
nákazou přirozený sklon k tuberkulose rozvine
v katastrofální míře. Druhý z Američanů pracoval
na severní transkanadské dráze při tichomořském
přístavu prince Ruperla a přiznal se mi, že čtyř-
letý pobyt vynesl mu příliš málo úspor. Z prvu
nedal mi odpovědi, co bylo příčinou toho ne-
úspěchu, teprve později překvapil mne náhlou otáz-
kou „you know, whata pocker?“ To mi vysvětlilo
vše, v hazardní hře v karty, v pockeru prohrál ubo-
žák úspory, získané vysilující praeil Doufám, že
nebylo mnoho Černoborců tak lehkomyslných, jako
tento dobrý, srdečný Bjelopavlič.
Američan
Ruperla
Amerika
Aljaška
Klendyke
29
article
Čím hlouběji, čím blíže ke klfnovité široké
bráně, kterou otvírá se údolí Bistrice do rovlny
Metohijské, tím horší, tím neschůdnější byla cesta
Misty vedla i úzkými galeriemi pod převislými
stěnami, vysoko nad propastnou hlubinou, v nlž
burácel divoký proud řeky. Nastával již večera
ještě nebyl konec zátočin, stoupání a klesání bíd-
ně stezky. V nebetyčných skalách, vysoko nad
cestou zely otvory slují, kdysi vodou vytvořených.
Mnohé z nách prý jsou chodbami spoleny v celou
soustavu dutin a sloužily za útulek v nebezpečt
ještě dlouho ve středověku. Výstup k některým
byl možný patrně jen po žebřících neb vlsutých
mostech. V některých spatřovali jsme ještě stopy
zdiva, důkaz to, že přirozená nepřistupnost těchta
skalních doupat nestačila jich obyvatelům. I a
těmito dutinami je nezbytná již královna Jerina ve
spojení.
Metohijský
Misty
Jerin
Bistrica
30
article
Konečně přešli jsme po mostě na pravý břek
řeky, jen několik ještě záhybů, skalní stěny zůstaly
za námi a pomalu šířilo se údolí mezi povlovnějšími
svahy. Již za úplné tmy míjeli jsme vysolcou ze
obehnaný monastýr sv. patriaršíje a dostihli první
domků měsla Peči. Ještě dlouhá cesta opuštěnou
temnou ulicí a konečně osvětlená jednopatrová
budova nám kynula. Hotel „pod balkanskot sa-
veza“ přijal nás hladové a téměř vysdlená. Osrěžií
jsme se umytím, několika doušky rakije 1 černo
kávou a po dlouhém čekání dostali i večeři, která
jen tak hladové a nevybíravvé žaludky mohla nspo-
kolití. Za to společnost dostali jame mílou a ne
očekávanou. Profesor Mile Kovačevič a vojenské
školy v Cetinji, dobrý známý profesora Cvijiče,
uvítal nás hned po příchodu a stál se nám milým
a velmá užítečným druhem při vycházkách v okoš
pečském. Vedle něho i několik místních bodno-
stářů, obecní predsjedník z Djakovice i tamní pop
vojenský přísedli k našemu stolu 1 setrvali, jene
hodně dlouho v družné zábavě při dobrém víně
Mil Kovačevič
Cvijič
Peč
31
article
Druhého dne v neděli spali jsme dlouho
teprve kolem desáté hodiny vyšli jsme na procháza
ku Pečí. Vykonali jsme návštěvu u vrchního ve-
litele brigadýra Radomira Vešovíče, kterého kole-
ga Dvorský znal již z jedné ze svých cest po Černé
Hoře, žehdy jako velitele v Podgorici. Generál vel-
mi se zajímal o studie profesora Cvijiče a příslítil
veškerou podporu svoji, zejména pro přechod pře
Bogičevici. Tato cesta ho nejvíce zajímala, byltě
sám tudy přešel za nesmírných obtíží v listopadu
předešlého roku, kdy hrdinná jeho brigáda ztrávila
tu několik nejvýš trapných dnů v předčasných vá-
nicích i krutém mrazů vysoko nad 1500 m výšel,
Při návštěvě u generála vykonali jsme věe pro
nás nejvýš příjemnou i důležitou. Zašli jsme do tu-
reckého hammamu a občerstvili se řádnou koupe-
li první od té doby, co opustili jsme velká města.
Radomira Vešovíč
Dvorská
Cvijič
Podgorica
32
article
Občerstveni, prozli jsme pak čaršijí,hžv vlsv
Po obědě vydali jsme se do monastýru svaté
patriaršije. Staroslavná metropole srbské církve
pravoslavné utrpěla mnoho v dobách tureckého
panství. Výstavné a mnohem rozlehlejší budovy
sídelní a hospodářské několikráte podlehly zkáze,
území zdí ohrázené bylo súženo na komplex přilis
úzký a dnešní důchody této nad jiné významné
svatyně sotva jen stučí na provádění nejnutnějších
oprav a na nepříliš skvělé živobytí několika mni-
chům. Mnoho stála ochrana posvátněho okrsku
proti mohamedánům, kteří ve svém fanatismu rádl
by bylí vyhladili poslední zbytky staré slávy srb-
ské že svého okolí. Svatyně musila vydržovati ně-
kolik po zuby ozbrojených Arnautů z Rujovců
z jiných zbojnických oblastí a chrániti se hrůzou,
křerou tilo draze placení ochránci nahánělí všem
nepřátelům. Pod vedením tichého, dobráckého
mnicha prohlědli jsme si svatyni vlastní, která
skládá se z pěti chrámů spolu spojených tak, že na
venek dělaji dojem jediného velkého chrámu o ně-
koliká lodích.
Zanechám podrobnější popis péru povolaněj-
šímu, odborníku, který bude s to pověděti více o
stavbě chrámů, o jich architektonické ceně, o vý-
znamu památek kostelních, náhrobků 1 obrazů pro
dějiny umění. Chci říci jen tolik, že i na diletanta
v tomto oboru vědění působí stavba ta dojmem ne-
zapomenutelným. Je to mohutná památka vysoc