2
masthead
V Praze, v sobotu dne 25. srpna 1900.
Praha
4
article
Na ranot a odpol. HIsty
předelácíc see
v Praze v sdministrnel
na már
vt lta . : ! . S K —
s dvojí donáškoe
pa měsi
n čtvt ita . . . 7 k 50h
ve dlislkáchi s K soh
za měsle .
Poštout
na mřiste-
n rrtista. . . . k ooe
s dvojí zásilko
vrt le
Praha
5
article
Bukurešt a Sofia.
Bukurešt a Sofia.
Maličké tam dole na Dunaji cosi uvedlo
do pohybu. Sotva že přestalo království
srbské ostatní Evropu zajímati svou svatbou,
při níž se obratně zbavilo generalissimá, rez
krale Milana, již postarali se jeho dva sou-
sedé: Rumunsko a Bulharsko, aby i jim se
věnovala pozornost. O záminku v takových
případech nebývá na jihovýchodě evropském
nikdy nouze. Tentokráte bouře vznikla pro
zabiti rumunského gymnasiálního professora
Mihaileana, rodem z Macedonie, kterýž po
17 let již v Rumunsku působil, jsa původu
kucovlašského, jak sluje tamější větev ru-
munská. Vláda rumunská tvrdí, že Dimitrov,
vrah Mihajleanův, byl vyslán tak zvaným
bulharským komitétem macedonským, že jde
tu tedy o politickou vraždu.
Sofie
Milan
Mihailean
Dimitrov
Dunaj
Evropa
Rumunsko
Bulharsko
Makedonie
6
article
Nežli pokročíme dále, sledujíce tuto udá-
lost, musíme připomenouti, že na poloostrově
batkánském jest celá řada politických velko-
ideí — jdouce od severo-západu, setkáme se
postupně s ideami velkochorvatskou, velko-
srbskou, velkobulharskou, velkorumunskou.
velkořeckou a snad i velkoalbánškou, jinak
také panrumunskou, panřeckou, panalbán-
skou atd., z nichž každá si troufá nejen pře-
vzíti celé dědictví turecké, ale případně i své
ostatní soupeře a konkurenty. Historicky
v tamějších končinách vedle Reků vynikly
ovšem i říše bulharská i srbská a po krát-
kou dobu měl i živel rumunský v jiho-
východní části Evropy převahu.
Z uvedených velkoideí, kteréž jsou ovšem
laciným prostředkem, jímž západní diploma-
cie udržuje všecky ve vzájemném nepřátel-
ství a malomoci, jako zjevno bylo z mar
ného pokusu utvořiti tak zvaný balkánský
trojspolek z Bulharska, Srbska a Černé Hory
ohlašují své nároky na Macedonii — dosu
tureckou — nejméně čtyři totiž: velkobul
harská, velkosrbská, velkorumunská a velko-
řecká.
A nyní se vraťme ku nešťastnému prof
Mibaileanu. Vražda jeho dle pojetí rumun
ského by znamenala, že Bulhařim se chtěii
zbaviti vynikajícího pracovníka velkorumun
ského, a znalce poměrů macedonských.
Mibailean
Bulhaři
severozápad
Evropa
Bulharsko
Srbsko
Černá Hora
Makedonie
7
article
Ač éry Milanova v Srbsku a Stambu
lova v Bulharsku podaly přečetné důkazy
že život politických odpůrců nemá tam ceny
ani u osob, jež okázale se hlásily ku pro-
tekci západní, ač zejmena ve věcech mace-
donských v posledních letech padlo množstv
obětí, zvláště Srbů, chovala se celkem vzdě-
laná Evropa ku případům těmto svrchovaně
lhostejně, nevyjímaje ani proslulý soud běle-
hradský, při němž předáci politické strany
bezohledně byli odstraněni.
Proto jest tím nápadnější, že zavraždění
Mihaileana náhle způsobilo neobyčejný po-
plach. Vláda rumunská totiž neobrátila se
o satisfakci do Bulharska, ale podala stíž-
nost Německu, Rakousko-Uhersku a Italii —
náhodou tedy všem trojspolkovým mocno-
stem — kteréž také prý neopomenuly dáti
vládě bulharské otcovské napomenutí.
Vláda rumunská totiž tvrdí, že vrah
prof. Mihaileana najat a poslán byl vzpome-
nutým bulharsko-macedonským komitétem.
mezi jehož členy jest i hojně hodnostů kní-
žectví bulharského a že tedy spolek onen
požívá přímé patronance vlády bulharské.
Milanův
Stamba
Srba
profesor
Mihailean
Srbsko
Bulharsko
Evropa
Německo
RakouskoUhersko
9
article
A na vlády evropské obrátila se prý
vláda rumunská proto, že v dřívějších při-
padech stížnosti její, v Sofii podané, nedošly
náležitého povšimnutí.
Předseda ministerstva bulharského Ivan
čov podal na nejnovější stížnost rumunskou
velmi klidnou a smířlivou odpověd.
V notě, v opisu dodané všem díplo
matickým zástupcům v Sofii, prohlašuje, že
vláda bulharská jako dosud i v případě tomto
zakročí proti všem vinnikům, jakmile jí po
dány budou dostatečné důkazy o jejich úča
stenství při tomto zločinu. Dale oznamuje
že vláda bulharská sama již sestavila komisi
vyšetřovací, a žádá vladu rumunskou, aby jí,
pokud možno, rychle zaslala data a jmena
podezřelých. Co se týče dřívějších případů
stížností připomíná, že útok na Macedoňana
Karadžova stal se tureckým poddaným Čola-
kovem, jeho krajanem, že byli oba z tétéz
vesnice a osobní nepřátelé.
Závisí tedy řešení případu prof. Mihai
leana na tom, má-li vláda rumunská v rukou
důkazy pro svá tvrzení.
Zatím se chopilo případu časopisectv
obou stran, v Bukurešti konáno veliké shro-
máždění lidu (40.000 účastníků), na němž
prudce útočeno na Bulhary, a jehož se účast
nili též řečníci albánští.
oZároveň se oznamovalo, že na obou
stranách se mobilisuje, což se opět popírá.
ale připouští se, že učiněna byla na
Dunaji zvláštní bezpečnostní
opatření
Tento nejnovější konflikt na jihovýchodě
evropském provázen jest dosud neobyčejnou
pozorností časopisectva vídeňského i něme-
ckého.
čov
profesor
Mihai lean
Bulhar
Sofie
Bukurešť
10
article
Nám se zdá býti zvláště charakteristi
ckým hlas »Relchswehru«, jenž praví: Za
znívá poplašné znamení na obou větrnícic
starého světa — nejen na dálném Východe
ale i na evropské pozorovací stanici —. na
Balkáně, odkudž docházejí samé zlověstne
zprávy a prognosy. Vzpomenuv pak smrt
prof. Mihaileana pokračuje: Jest to moderní
tázati se při všech vážnějších událostech za-
hraničnýců, jsou-li povahy pouze místní. Ru
munská vláda, obracejíc se na velmoci, sama
událost tuto výňala z událostí významu míst-
ního. Ruch v Bulharsku by ovšem přirozeně
se přenesl do Srbska, jež zdá se býti zralým
pro nové bouře. Není proto nemožno, že
dávně a fádní otázky balkanské nabudou
opět trapné skutečnosti. Rakousko-Uhersko
vstoupilo okupací Bosny a Hercegoviny do
řady států na Balkáně nejvíce interessova-
ných a musí tedy býti připraveno na případ
vážných zápletek. Nejdůležitější otázkou zdá
se nám být: Trvá status quo či nic. (Na-
rážka na dohodu s Ruskem z r. 1897. Red.
Bude-li to jasno, bude možná se přiměřeně
zaříditi. Buď status quo (posavadní stav
anebo politika volné ruky na Balkáně; něco
jiného je nemožné.
Zajímavo jest, že dle zprávy římské
černoborský kníže na otázku o událostech
v Srbsku odpověděl, že počal nejen obrat
ale že bude pokračovati; budeli však obrat
ten trvalý, o tom se nevyslovil, ale zdá se
prý, že pohlíží do budoucnosti velmi skep-
ticky. —
profesor
Mihailean
Balkán
Bulharsko
Srbsko
RakouskoUhersko
Bosna a Hercegovina
Rusko
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Reorganisace haličské strany demo-
kraticke.
Dne 22. srpna shromáždili se v sále rad
nice lvovské poslanci a důvěrníci různých stran
v zemi. Bylo jich 80. Porada byla důvěrná.
Z poslanců byli přítomni« Romanovič, Soleský.
Jahl, Stvěrtňa, Vayhinger, Rotter, Dulemba, Zna-
mirovský, Levický, Rutovský a Slotvinský. Z dů-
věrníků: prof. dr. Bujvid, Revakovič, Cviklicer
Běchoňský, Bujnovský, Uderský, dr. Bandrovský
dr. Dobošinský, Konopiňský a j. Na shromáždění
byly zastoupeny všechny kraje východní i zá-
padní Haliče. Zarážela nepřítomnost měšťan
lvovských, kteří měli účastenství při všech pří-
pravných pracích výhoru, ale v poslední chvíli
pod nátiskem tisku zpátečnického a vládníh
ucouvli. nolk non
Poradu zahájil poslanec Romanovič, jenž
podal stručnou zprávu o dosavadní činnosti náh
rodně-demokratické strany, zvláště v posledníeh
pěti letech. Hlavní chybou poslanců demokrati
ekých dosud bylo, že neměli pevného spojení
s lidem a silné organisace strány. Nejbližším
úkolem bude odstranění těchto nedostatků. Dne
je straně třeba kázně, solidárnosti a energie,je
třeba dohody s jinými stranami demokratickým
jom
a společného s nimi poslupování.
Romanovič
Soleský
Jahl
Stvěrtňa
Vayhinger
Rotter
Dulemba
Zn
profesor
doktor
Bujvid
Revakovič
Uderský
Bandrovský
Dobošinský
Konopiňský
Halič
Bujnovský
Cviklicer Běchoňský
13
article
Pan Vojtěch Běchoňský podal návrh: Sjez
seusnáší vyzvati demokratické poslance rady
říšské, aby se zasadili o změnu stanov »Kol
polského«. Kdyby na tu změnu nedešlo do jisté
lhůty a nové volby do rady říšské byly byvy
psány, buď předsednictvo dnešního sjezdu anebo
správa strany demokratické svolá mimorádný
sjezd do Lvova jen za účelem porady, pod jakým
heslem volby do rady říšské vykonány býli mají
Pan Konopiňský ukázal na odpory v navr
ženém programu strany. Návrh stanoví odtržen
od ústředního komitétu pro volby do sněmu, ale
zvoleným poslaneům přikazuje podrobiti se vět-
šině konservativné v »Kole polském«. Také v tou
jest odpor, když návrh ukládá poslancům strany.
aby šli společně s jinými poslanci národně-demo-
kratickými, stojícími mimo »Kolo«, ale zárovei
jim přikazuje, aby v »Kole« zachovávali bez-
ohlednou solidárnost s konservativnou většinou,
jež zemi přivádí na mizinu. Ty odpory jsou
jasným důvodem, že neni možná udržovati po-
slaneckou solidárnost ve Vídni na dosavadních
základech. Jde-li však konservativcům upřímne
o zachování jednoty »Kola polského« a ne o to.
aby terrorisovali a majorisovali protivníky, nechat
přijmou prostředkující návrh Běchoňského na
změnu stanov. Ten návřa je posledním pokusem
dáti konservativcům možnost, aby v »Kole pol-
ském« upřímně zachovali pravou solidárnost.
Pan dr. Rutovský odpovídal útočníkům n
»Kolo polské« ve Vídni a hájil jeho dosavadn
solidárnost.
Běchoňský
Konopiňský
doktor
Rutovský
Lvov
Vídeň
14
article
Při hlasování jednomyslně přijat program
strany demokratické spolu s návrhem pana Bě
choňského.
Pan Romanovič referoval o organisaci strany
demokratické. Jmenem komitétu ponavrhl, aby
správa strany skládala se z deseti poslanců az
deseti jiných důvěrníků z poloviny z krakovských
a z poloviny ze Ivovských krajů.
Poslanec dr. Vitold Levický mluvil o doroz
umění s jinými stranami demokratickými v zemi
pokud stojí na půdě národní. Boji s konservativ
nou většinou, která žene zemi do krajné mizerie
není se již možná vyhnouti. Za tím účelemje
třeba sjednocení stran opposičných. Dohoda
strany demokratické s polskými lidovei jest už
faktem dokonaným. (Hlučný potlesk celého sálu.
Nyní dochází řada na Potočkovce a Stojalovčíky
Se socialisty stálé sjednocení není možné, on
sami by na ně nepřistoupili. Ale možno se s nimi
dorozuměti o společné taktice v některých otáz-
kách, ve kterých názory jsou společné. Při tom
ale strana demokratická ani na vlas neodstoup
od svých zásad.
Spolek chorvatských spisovatelů.
Letos utvořil se spolek chorvatských sp
sovatelův a žurnalistů se sídlem v Záhřebé
Snaha spolku těší se živému účastenství jal
mužů pera, tak chorvatské aristokracie a pluto
kracie, jejichž přislušnici hojně přistupují za
členy zakládající. Hr. Rudolf Normann u při-
stupil s dvojnásobným Z přisipěvkém,“ i poslay
spolku 2000 K, hir. Ladislav Pejačévič, bar
Ludvík Vranicany a Eduard Priester při
stoupili s 1000 K. Kromě nich přihlásilose
7 zakladátelův s příspěvkem 400 K.
Romanovič
doktor
Vitold
Normann
Pejačévič
Ludvík Vranicana
Priester
Hradec
strana demokratický
Ivovský kraj
spolek chorvatský spisovatel
Z přisipěvký
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
imossvt V Praze, 24. srpna -
Kníže Nikola a Srbsko.
v»lnf.« náhodou má dopis z Říma, jenž je
případnou odpovědí »Reichswehrus na článek
o kterém jsme se včera zminili. Podáváme je
celý, protože je zajímavo i to, jaké vážnost
kníže Nikola v Italii se těší. A těší se jí, dodá
ofl a. ne
váme, všude kromě Rakouska.
Kníže Nikola byl za svého pobytu v Římě
kamž přijel na pohřeb krále Humberta, před
mětem nejvřelejších sympatií jak dvora, tak
všech politických kruhů. Královna Márkéta ve-
novala mu mimo jiné pohár, z kterého píva
nebožtík král, a král Viktor Emanuel věnova
mu hlavu jelena, jejž král Humbert na lovu
skolil. Někteří italšti poslanci, povzbuzeni laska-
vostí knížete, začali s ním hovor o událosteel
srbských. Kníže zůstal ve svých odpovědeel
zdrželiv, avšak ne tak, aby zatajíl své mínění
Pravil, že převrat v Srbsku jistě pokračuje
Bude-li převrat míti dlouhé trvání, o tom kníže
se nevyslovil, ale zdálo se, jako by naplněn by
nedůvěrou k budoucnosti. Když se ho tázali na
poměr mezi Černou Horou a Srbskem, odpo
věděl, že sám sebou bude upřímný a stálý
bude-li trvalý a stálý převrat v Srbsku. Jeden
z přítomných dovolil si otázku: Jaké záruky
mělo by Srbsko dáti? načež kníže odvětil
V Srbsku to vědí docela dobře. Na otázku.
bylo-li by mezi těmi zárukami také amnestován
Ranka Tajšiče, jenž prchnul Milanovi z mu
čírny a na Černé Hoře našel pohostinství
kníže pravil: To by ovšem znamenalo značný
krok v ústrety Černé Hoře, a mám důvod
abych doufal, že k němu dojde. Jinak se kníže
varoval každé zmínky o Milanovi a Rakousku
Viktor Emanuel
Kníže
Rank Tajšič
Milan
Praha
Srbsko
Řím
Rakousko
Černá Hora
Černá hoře
Nikola
Humberto
16
article
Burové v Petrohradě.
u noe
Petrohradské obecenstvo uspořádalo burské
deputaci nadšenou ovaci, když výstoupila na
varšavském nádraží. Vzduch se rozlehal provo
láváním, dámy burské posly zasypávaly květi
nami, pastor Gillot pozdravil je holandsky, zá
stupce ruského tisku přečetl jim francouzsko
adresu, na niž dr. Leyda holandsky odpověděl
Když deputace vyšla na ulici, oetla se před zá
stupem mnoha tisícův, jenž se uetivě roze
stoupl a utvořil dlouhý špalir až na Vozněsenský
Gillot
Leyda
Petrohrad
17
article
V drobném prodejít
ranní číslo a soli
vdpoletní
. . n z
ve alialkách na venkově
renní čísla. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserá ty
platí se hotově sapřel
Předplacení a inserty plijimá zdminl
strate v Marianské slici č. J.
Tim sachizejíse tez wiaike
tiskársa a szpedica „ Národnica Leistáe“
Biukopisg sa uev ranst.
ron
Národnica Leistá
Biukopisg
18
article
prospekt. Provolávání a mávání šátky neměle
konce.
Z politických ohledů censura petrohrad-
ským listům zakázala o burské deputaci psáti.
Carem přijata nebude. Zahraničný ministr hr.
Lamzdorf jí prohlásil, že politické položení ne-
dovoluje, aby se Rusko jakkoli vmisilo do boje
Burů s Anglií.
Aopět jedna řeč Viléma II. — starší.
Některé listy němacké přinášejí znovu v
znění nevalně změněném a poněkud doplnénám
řeč, kterou měl Vílém II. v pošledních dneci
červencových k důstojnicivu, jež se chystalo
k odjezdu do Činy. Řeč tuto své doby sdělil
nejmehovaný Jdůstojník s »Localanzeigrem«
tehdy jsme ji též otiskli. Text nyni listům rov-
néž ze soukromého pramene dodaný nělišíse
valně od prvého a mimo část včera už telegra-
fieky sdělenou, neobsahuje také nic nového až
na následující dva momenty.
Císař právil, že spoléhá zvláště na dobrj
střelecký výevik mužstva svého, radil, aby v tro
pickém podnebi mužstvo o poledni nic pevného
nejedlo a doporúčoval, aby nepřítel byl »pro
své nezákonné činy ztrostán bez ohledu na vzda-
dlenější praktické cile. «
áNa konec, ještě na schůdkách, pravil Vi-
lém II. k veliteli: Podávejte mně den m
zprávý 1 Každá maličkost zajímá mne a jest
pro mne důležitá, bych mohl jasně víděti. Jes
mně všechnov důležitým a kdybyste oznamoval
i jen: »Nového nicle
Slavnost los. Krasoslava Chmelen-
ského a sjezd rodáků v Bavorově.
Vilém II
Localanzeigr
Rusko
Anglie
Bavorov
19
article
Tiché město ve stínu velebné Šumavy, Bavorov
soused proslaveněho Husince, prožilo v těchto dneci
od 16. do 19. srpna řadu pohnutých okamžiků, které
trvale vtisknou se v mysl všech účastníků s l av-
nosti Chmelenského a sjezdu rodáků
z Bavorova a okolí.
Již dva dni před slavností sjížděli se se všech stran
rodáci a hosté z blízka i z dáli, očekáváni jsouce
příbuznými a známými z Bavorova i okolí. Příchozí,
zvláště oni, kteří delší řadu let nezavítali do rodného
svěho inísta, překvapeni byli mile vzezřením po-
šumavského měsla slavnostní brány, stožáry, pra-
porý hárodních barev vlály a týčily se jim vstříe
domy byly opraveny a úhledně zabarveny, ulice
označeny byly určitými nazvya
Po nehlučné slavnosti poutní, konal se dne 10.
srpna přátelský večer rodáků z Bavorova
okolí v hotelu p. Jos. Šebesty. Byla to pohnutá chvíle .
kdy rodáci bavorovští vítali se v hlučných projevec
sympatie a přátelství, tu klesajíce si v náruč rozevře-
nou, tu tisknouce si ruce, tu vzpomínajíce a budíce
v paměti podoby svých soudruhů . .
Bavorův
Šebesta
Bavorov
velebný Šumava
20
article
Schůzi zahájit p. Jos. Šebesta, městský rada.
úřadující místo starosty J. Chmelenského, přivítav
jmenem obecního zastupitelstva vzácné hosty v
zdech starobylého města Bavorova. Jmenem výbor
pořadatelského učinil tak p. Jindř. Vesel ý, učitel,
přeje rodákům blahého pobytu v jich rod ští a nabí-
zeje služby výboru všem, kdož budou jich potřebo-
vati. Za shromážděné rodáky promluvil p. Jos. Ku-
bíček, předseda klubu rak. národností ve Vídní.
dotýkaje se zvláště poměrů vídeňských Čechů, k nimt
snažil se obrátiti všeobecný zřetel národní. Za místn
odbor Ústřední Matice školské pronesl učitel p. Jos.
Haser vřele procitěnou řeč, poukazuje v ní k tomu.
jak Bavorovskoná svou povinnost národní. Za příle-
žitosti té odhalen byl třetí diplom Ústřední Matice
školské a sebráno na Matici 15 K 23 h. Záhy roz-
proudila se animovaná zábava, k níž platně přispěl
zpěvem, hrou na piano a na citeru sl. Alex. Kubi-
čkova, pp. Němeček, Haser a Kubíček ml. Srdečnými
slovy poděkoval za milou tuto zábavu učitel p. Al
Hoch z Drhovle,
Drubého dne 17. srpna navštívili rodáci výslavk
učednických prací, v obecné škole umístěnou
Výstavka zahájena byla již v neděli dne 12. srpna
p. Bedř. Mudrochem, hosp. správcem knižet
Schwarzenberga, a ředitelem průmyslové školy po
Jos
Šebesta
Bavorův
Jindřichův
Čecho
Haser
Alex
Němeček
Kubíček
Al
Drubý
Mudroch
Schwarzenberg
Vídeň
Drhovle
22
article
Růžena Brégrov
Růžena Brégrov
Bez mála čtyři léta uplynula od neblahé
chvile, jež nás připravila o nejchrabřejšího zá-
pasníka za práva českého národa. Právě nad-
chází čtvrtý podzimek od úmrtí nezapomenutel
ného vůdce, zakladatele a chefa našeho dra
Julia Grégra.
Otevřená rána, která českému lidu př
každém záchvěvu jeho duše tolik bolu působí.
ještě se nezacelila a jíž stihl nás nový, neméne
bolestný zármutek.
V půvabném zátiší dolském u Libšic nad
Vltavou spočívá právě na loži, vonnými růžem
vystlaném, ztuhlé tělo druhé choti našeho dra-
hého Julia, Růženy Grégrové.
Dotrpěla tiše, klidně s libezným úsměvem
na tváři jako mučednice, jako oběť více než
čtyřleté, vleklé nemoci, proti níž lékařská věda
marný podnikala boj vyžkoušenými zbraněmi.
jež jinde a jindy působily tak účinně.
Rozloučila se s námi žena, která pro před-
nosti svého neobyčejného duéha a v pravdě zla
tého srdce hodna jest, aby hned ve chvíli moc
ného rozrušení české veřejnosti alespoň letmo
bylo naznačeno, co dosud jen zasvěceným, ba
nejdůvěrnějším kruhům jest povědomo.
Růžena Grégrová jako dáma vysoce vzdě-
laná, ušlechtilá, všemu dobrému a krásnému
nakloněná, jako vzorná manželka a láskyplná
matka, jako dobroditelka velikých řad stráda-
jících, jako podporořatelka humanitních a vla-
steneckých snah zasluhuje právem, aby jí v če-
ském národě zachována byla nejčestnější pa-
mátka.
Před dvaceti lety poprvé spatřil ji dr. Jul
Grégt. Mladistvý, divčí zjev, oplývájíci něhou
a oslňující sličností, rázem zaujal celou jeho
bytost. Poznav, že ku kráse druži se ušlech-
tilá mysl i porozumění pro všechno dobré,
krásně a povznášející, byv pak i bezděčným
svědkem jejího zvláštního nadání pro výchovu
a vzdělání ditek, uvedl dr. Julius do své
domácnosti mladistvou, sotva 22letou cho
Růženu, rodem Nobackovu, nedbaje překážek.
Brégrov
Grégr
Julio
Grégrová
doktor
Jula Grégt
Julius
Růžena
Nobackův
Libšice nad Vltava
český národ
23
article
jež tomuto sňatku v cestu se postavily. Tal
získal svým šesti dítkám z prvního, nad po-
mýšlení blaženého manželstvi, novou matku.
Měla nahraditi něhyplnou, šlechetnou duši, jakou
byla první jeho žena z rodu někdejšího praž-
ského primátora Josefa Huleše, ženu, která
prožila s ním nejkrušnější počátky novinářské
kariery, která ve chvilích nevýslovně trapných
kdy manžel jako politický vězeň úpěl v žaláři
s heroismem, jenž sotva má přikladu, skláněla
se plna zoufalství nad kolébkou umírajícího
dítěte, majíe zároveň na starosti potřeby rodiny
i zájmy opuštěného závodu. — — —
Dr. Julius Grégr byl v novém manželství
nad pomýšlení šťasten. Netajil se tím. Přátelům
rád se pochlubil, že mladistvá choť přinesla do
jeho domu štěstí, nejčistší lásku k němu i dětem
a porozumění pro jeho těžké povolání, pro jeho
tužby a snahy vlastenecké.
Dr. Julius Grégr žil jen svému vlastene
ckému úkolu a své rodině. Plných sedmnáct
let nejšťastnějšího manželství ztrávil po boku
milované ženy, která byla jeho největší chloubou
a radosií. Po úmorně, ducha vysilující práci
zasedl vedle ni v kruh četné rodiny, aby jak
láskyplný manžel a otec pookřál a se osvěži.
Neznal nad tuto větší rozkoše.
A také Růžena Grégrová Inula ke svému
manželi oddaností a láskou, která je schopna
jakékoli oběti, i největšího sebezapření.
A dokázala toho.
Když dr. Julius Grégr, duševní vůdce své
politické strany vysílen novinářskou prací.
punktačními i rukopisnými boji, roku 1896
jako mohutný, rázem podťatý kmen klesl a
uvržen byv na lože, těžce onemocněl, tu jeho
choť Růžena vedle starostí o šest nedospělých
dítek ve dne v noci sama vzorně jej ošetřovala.
Tal
Huleš
doktor
Julius Grégr
Grégrová
Růžena
24
article
Nedopustila, aby tyto služby samaritánské vy-
konával někdo jiný. Přes čtyři neděle každou
noc probděla u nemocného. Únavy neznala, jen
chvílemi podřimla si na pelesti jeho postele.
Tato obětavost, neznajíci mezi, vzbuzovala obdi
i úciu všech, kdož byli jejími svědky. Marne
byla varována, marně -lékaři i nejbližší přátelé
upozorňovali na zkázyplné toho následky.
Růžena Grégrová byla odhodlána obětovati
své zdraví, život svůj za zdraví a život dra-
hého muže, jen aby byl zachován národu, jemuž
věrně, poctivě a statečně byl sloužil.
slo
Nezachránila vzácný ten život, ale podryla
zdraví vlastní. Zarputilá nemoc jater zachvátila
ženu druhdy zdravím kypicí a po čtyřletém zá
pase včera ráno své zhoubné dilo doko-
nala. — — —
O Růženě Grégrové snad dnes po prve
pronáší svůj soud český tisk. Nebylať v našie
společenských kruzích osobností známou. Nikdy
a v ničem okázale nevystupovala. Tichá, hlou-
bavá její mysl nenáviděla planého hluku, jen po
vydatných činech toužila.
V kruhu rodinném, po boku svého man
žela a mezi svými dětmi nalezala největší spo
kojenost, blaho a štěstí. Tam královala po léta
nezávidic nikomu jiných slasti a radovánek.
Ale ze svého rodinného zátiší štědrou rukou
zasahovala do všech kruhů, kde třeba bylo pod
pory a pomoci. Její dobročinnost neznala míry
ani mezí. Často rozdala více než mohla a měla.
Nemohla pohlédnouti ve tvář slzami zarosenou
pláč trpícího člověka prochvíval celou její by
tostí. Kdo přišel k ní s prosbou, jistě s prázd
nem neodešel.
Grégrová
Grégr
Marna
25
article
Měla srdce i štědrou ruku pro každého
S chudou ženou zapřádala rozhovory o pomě
rech její domácnosti. Počítala s ní, jak možno
žíti ze skrovného výdělku, prociüila s ní vše
chen žal a zármutek. S nuzným dítětem, jež
se objevilo, prosíc na prahu jejího domu, la
skala se jako matka ztišivši jeho hlad. Cho-
robné dělnici na cestě vzala ditě z rukou, sama
je čistým prádelkem opatřila, převinula i zlíbala
broukavé robě, než je vrálila do rukou jeho ro
dičky s láskyplným poučením, jak se má za
cházeti s nemluvňaty, aby na svém zdraví ne-
utrpěly újmy.ivdeu noolenn
Rozhovor o výchově a hygyeně útlé mlá
deže neunavil ji, byť trval celé hodiny. Říká
vala, že prvním úkolem žehy jest vychovávat
vlasti a národu zdravé pokolení. Sotva přečtla
v novinách hlas nějakého ubožáka, volajíeíh
o pomoc v nouzi, už se sháněla, kdo by mu
donesl podporu: šatstvo, potravu, peníze. Ne
jednou štkala pohnutim, poslouchajíc izprávy
o surovém týrání dělnického lidu v územi zněm-
čeném, kde se žádá, aby český člověk proda
továrníkům mimo svou práci i svou národnost
Bystrým úsudkem žalovala na surovost, která
ovládá nynější naše poměry a dohání jedno-
tlivce až ko zapírání své vlastní krve. Aby nikdo
26
article
nevěděl, sháněla pro mládež dárky i zasílala je
správám škol anonymně. Jak veliké jsou řady
jednotlivců, kterým poskytla menších i většíei
podpor a půjček, ovšema dosud nesplacených.
k rozmanitým potřebám životním, nemožno are
vyličíti. Věděla, že nehodní lidé spekulují na
její dobročinnost, nicméně neoslyšela nikoho,
třeba často sama připravila se tim i do ne-
snází. Dobrotu jejího srdce charakterisuje i tato
událost: Na statku Dole přistížena byla před
rokem žena při krádeží dřívi. Četníka, kterýji
odváděl, hrubě urazila i byla také za toto pro-
vinění pohnána ku zodpovědnosti. Poslala ma-
jitelce statku list, že pro kousek dřiví je
s celou svou rodinou nešťastná. Paní Grégrová
v největším chvatu oznámila soudu, že zatčená
žena na jejím majetku pražádné škody nezpů-
sobila a ženě vzkázala, že sama zapraví i po-
kutu soudem vyměřenou za urážku úřadního
orgánu.
Grégrová
27
article
A co máme říci o Růženě Grégrové jak
vydavatelce »Národních Listů«? Po svém zvěč
nělém manželí byla v zastoupení dědiců jeh
vydavatelkou. Vážně a věcně pojala svůj úko
B,la sobě vědloma významu a důležitosti českého
densího Jistu na všechny strany nezávislého,
jehož úkolem jest, hájiti jen a jedině prospěch
českého národa. Proto na houževnatý, nepřeko-
natelný odpor narazily veškery snahy, které
třeba jen skrytě a poviovně mohly tomu býti na
úkor. Proto viděli jsme v ni paní, která do všech
důsledků chránila drahocenný odkaz svého chotě
Proto byli jsme ji také všichni z duše oddáni.
Že nepostrádala statečnosti osvědčila i před
soudem. Byvši kdysi předvolána, aby v pří
pravném trestním vyhledávání podrobila se vý
slechu jako obviněná z deliktu tiskového, při-
pomenula, že sice při sepsání a vytištění zá
vadného článku nepůsobila, nieméné ocholn
jest nastoupiti důkaz pravdy, že jeho obsah jen
slabě vyslihuje skutečně poměry, kteréž jsou
mnohem nespravedlivější.
A télo ženy, zanícené jen pro dobro
krásno, dotkla se surově i slina klepu: Němkyně
Grégrová! Tak psalo se z politického strannictví
o paní, která u vědomí svého původu z české
rodiny exulantské osvědčovala každým svým
hnutím až překvapující porozumění pro všecko,
co našemu národu drahé a prospěšné. Není
vážnějšího podniku vlasteneckého, jejž by nebyl
Grégr
Němkyně Grégrová
28
article
vydatně podporovala. Bez nároků na veřejné
reklámní uznání, naopak jen s podmínkou, ž
o tom nikde ani slůvka uznání se neobjevi.
Své české stanovisko uhájiti dovedlai
před vážnými representanty ciziny. V době, kdy
německé časopisy prolhanými zprávami o praž-
ských prosincových demonstracích r. 1897 sta-
tečně hanobily pověst českého národa a hlavně
obyvatelstva král. Prahy, přibyla paní Růžena
Grégrová do Berlina, aby hledala lékařské po-
moci u slavného internisty prof. Leydena. Ně-
mecký učenec právě se chystal k odjezdu n
venkov, když paní Grégrová přístup k němu
mimořádně si zjednala. Uslyšev, že dáma při-
cházi z české Prahy, obrátil se k ní nejprve
nevrlým dotazem: »Jste Češka nebo
Rakušanka?« — ,Jsem pacientkal“
zněla stručná odpověď. — Zaražený professor
svou věc krátee odbyl. Rozuměl tolik, co
dávno před nim lékaři pražští, ale jal
se pokračovati: »Tady máte receptl
Nóbl vy Češi nejste, drancujete krámy a odíráte
každého, kdo se vám dostane do rukou.« —
»Pan professor je špatně zpraven. Také v Ném-
cích se drancuje a odírá. A co se o Němcích
píše, je pravda, co o nás, klepr a lež. « — Roz-
horlený professor: »Nechme toho.« (Potřepávaje
obálkou, do níž pacientka byla vložila hone rář.)
»Od vás dostanu třicet marků.« — »Vložila jsem
tam marků čtyřieet a nerada vidím, že vznik
spor, kdo je z nás dvou noblejší.« Ukončila
poroučela se.
Grégrová
profesor
Leyden
Češka
Rakušanka
Čech
Němec
Praha
Berlín
Ný
29
article
Svůj bystrý soud, prohlédavost, ušlechtilost
mysli a srdce podržela Růžena Grégrová do
chvíle poslední.
Než anděl smrti dotknul se jí svou peruti,
ještě se usmívala: »V srpnu jsem se narodila,
v srpnu jsem se provdala, snad také v srpnu
umru«, podotkla minulé neděle. »Jen abyto
nebylo v den mých narozenin.« — A v den
její narozenin 24. srpna t. r., tonuli jsme již
před východem slunce v slzách, sklíčeni bolem
nevýslovným nad její mrtvolou. Krásnými rů-
žemi, jež zasadil a vypěstil její zvěčnělý manžel,
vyzdobili jsme lože smrtelné. Červenou centifolii
vložili jsme do její ruky pravé. Nářek šestisi
rotků srdce i duši nám rozrýval.
Anýž
Grégrová
Anýž