2
masthead
V Praze, v úterý dne 21. srpna 1900.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
předplácí sei
v Praže v admalalstrael
. 6 R —
s dvaji donáškon
na mějí
z čtvrt leta . . . 7 K 50
ve nlislkách
. 2 K 80h
as něsle . .
Pošton:
na měato
antli. . . : : s k e
s dvoji zásllkoe
na měs
ns čtvrt lsk
5
article
Kdo tu olupuje všecky národy
Kdo tu olupuje všecky národy
o jejich práva?
Nežijeme věru v době veselé. Ale sly
šeti dnes Maďara a Němce cislajtán-
ského vzdychat a nařikat o přítrž nad ne-
štěstím svého národa: věru, to by
mohlo rozesmát i největšího českého mrzouta
Je to maďarský státník Kornél Abrá-
nyi, který 19. srpna 1900 pod dojmem
slavné památky 900letého pokřtění prvního
krále uherskélio sv. Štěpána naším sv. Voj-
těchem v »Budapester Tagblattu« nazývá
Maďary — »nešťastným národems, a je
to kterýs nejmenovaný (ale za to prý ovšem
»vynikající«) »německo-rakouský státník«,
který v týž den opět v »Neue Fr. Presse«
žaluje a tvrdí, že má-li dnes kdo u nás pro
si stýskat, jsou to — — Němci v Če-
chách!! Tak tedy bratří v utrpení Cis-
i Trans. A co vlastně oběma kalí radostži
vota, co je činí nešťastnými? Snad výčitky
nedobrého svědomi?
Nikoliy I nýbrž co prý maďarský náro
od staletí »bolestně cítí«, jest dle pana K
Abrányia dvojí: předně, že »nemá žádné
národní dynastie«, čímž prý »tento
národ od staletí strádá« (l), a za druhé, že
je rozerván náboženskými protivami a hněvy.«
— Krom toho prý měli Maďaři ještě od jak-
živa osud, že »nikdy nedovedli Prozřetel
ností sobě poskytnutých výhodných pří
ležitostí užitiell
A proč jsou medle opět naši Něm e
v Čechách dnes, L. P. 1900 pod vládou
Körbrovou ještě pořád »nešťastni«? Co těm
kruší srdce, nač ti mají příčinu stýskata
zalovat? Vzdyť přece ještě před několika
dny neměli ani dosti slov, aby nám dali po
citit svou sebevědomou vítěznou hrdost a
pýchu, že jsou »na výši«, jelikož mají strýčka,
před nímž se dvoří a koří pln uznánía
úcty celý vzdělaný svět obou hemisfér.
Maďar
Němec
Kornél
Štěpán
Körbrová
Vzdyť
Francie . Presse
Německo e
Čechy
Budapester Tagblatt
6
article
Vždyť přece jsou od velikého obratu
rakouské politiky ze dne 17. října 1899
opět v sedle, slunce vladní přízně je za-
hřívá a blaží přes všechny Wolfy a Schöne-
rery a přes všechno »Los von Rom« na-
pořád, šťastní vítězové hoví si na svých
vavřínech a trofejích — roztrhaných to jazy
kových nařízeních Badenových a Gautscho-
vých — a příznivý vítr vládní politiky zdouvá
jim mile centralistické jich plachty, takže jejich
vlastní tisk co chvíli se nám vysmívá, kterak
prý marny jsou všechny naděje naše na
příští spravedlivé rovnoprávnosti a státního
práva našeho, kterak prý kurs rakouské lodi
od těchto břehů našich ideálů rozhodně se
vzdaluje.
Srdce Eppingrovo a Funkovo co chce
víc? A přece pořád ještě Němci v Čechách
jsou nespokojeni a mají »vážné« stížnosti
do správy státní na srdci. Nuž, kdož by
nebyl zvědav na tu velikou německou bolest
»Část c. k. úřadů v Čechách« — zn
ten srdcelomný némecký bol — zejmenaf-
nanční zemské ředitelství, úřaduje pořád
ještě rovnoprávně, jako by nebyla bývala
jazyková nařízení právoplatným nařízením
zrušena!« Následuje nízké udavačské štvaní
proti místopředsedovi finančního ředitelství
Danzerovi a proti referentu o personaliích
Heuevoglovi (oba prý jsou zrádci německé
věci), a hrozba, že němečtí poslanci vládě
Körbrově v parlamentě zle zatopí, jestli tuto
»nepřistojnost neslýchanou« ihned neodstraní
Wolf
Schön
Badenův
Gautscho
Eppingrův
Funkův
Němec
Danzer
Heuevogl
Los on Rom
Čechy
7
article
Ejhle, to činí tedy německý národ v Če-
chách nešťastným. Když v Praze př
zemském finančním ředitelství české
země, v níž žije na čtyři millio ny
domorodého historického národa českého.
užívá se v záležitostech českých poplatníků
rovnoprávně zemského jazyka českého s jazy-
kem německé menšiny. Viděl svět kdy bru-
tálnější nesnášelivosti a drzo-
sti? Nemají na tom dosti, že proti
právu, proti řádu a zákonu zem-
skému iříšskému v zněmčených kra
jích Čech dnes již vyhosťuje se jazyk český
z úřadů a soudů i v zevnějším úřado-
vání, ačkoliv to nebylo naká-
záno ani ordonancí minister-
stva Clarova, kteréž co do jednání
souďních a politických úřadů se
stranami v celých Čechách a nav Mo-
ravě výslovně respektovala vždy ještě stav
zákonný, jaký tu panoval až do dubna 1897,
tedy stav zavedený jazykovými nařízenímí
Stremayrovými, základním článkem XIX.
ústavy a vlastním rozhodnutím konstitučního
krále Ferdinanda V. ze dne 8. dubna 1848.
Na všem tom nemají šlechetní závistníci ně-
mečtí pořád ještě dosti a touží jee ště
po důkladnějším a pronikavějším
němčení c. k. státních úřadů v
Čechách, nechtějí ztrpěti rovného práva
jazyka našeho ani při ústředních
úřadech země české jako je c. k. vrchní
zemský soud a c. k. finanční zemské ředi-
telství. — Tak se jim vrazil velkoněmecký
chauvinism do hlavy, že se již ani nestydí
za takou nahotu sve nesnášelivosti a ne-
přejíčnosti podlél
Ale nedosti na tom, uvidíme ještě, kte-
rak tím nejsou jejich požadavky vůči vládě
a Rakousku naprosto vyčerpány; to pouze
jen jedna z jejich »bolestí« srdečných.
Clarův
Praha
Čechy
Rakousko
8
article
Ostatní přijdou ještě, jakmile jen pan Körber
s nimi da se do vyjednávání. Však nejpěk-
nější jest, když tito slavomamem po-
sedlí němečtí »státníci«-vy dřidu-
chové, týmž dechem, kterým prahnou po
»hunské« pomstě na nás, opováží se
národ naš očerňovat před cizinou a před
dynastií jako slavomamem zatíženého
šílence, »který všecky ostatní strany
a všecky ostatní národnosti Ra-
kouska olupuje o jejich právo
tím, že požaduje odvolání oněch Clarových
a Kindingrových nařízení jmenem své na
rodní cti a je odhodlán mařit činnost víden-
ského rajchsrátu potud, pokud se právu jeho
nedostane zadostučinění. To nazývá ušlech-
tilá obstrukční Frýna »Neue Fr. Press ee
dnes hříšnou ješitností, »českou ne
plechou, českým slavomamema
lupičským škůdnictvím,« kterému
prý by snadno bylo lze učiniti přítrž, kdyby
jen Poláci, Jihoslované a klerikálové alpst
za něco stáli.
Körber
Clarův
Kindingrový
Polák
Jihoslovan
Francie . Press
9
article
Než, v tom prý vězí celé neštěstí Ra-
kouska, že Poláci, Jihoslované a Tyroláci
pořád ještě hoří nepochopítelnou záští proti
šlechetným Němcům levičákům, a ničeho se
více nebojí, jako toho, kdyby se vládě
Körbrově podařilo Čechy u dolat a německe
menšině opět zje dnati vliv na
veřejné záležitosti Rakouska
Vida, vida, těch ubohých jehňátek z ně-
mecké levice! Jen o pouhý »vliv« stojí
a bojují, o nic více ! Jaká to ukrutnost, když
se jim ani toho nechce dopřáti?! Strhali by
se pro říší, povolili by jí přeochotně všecko,
kdyby jen chtělo se jim dopřát trochu toho
vlivul
Ale zlou náhodou pro farizejce »Neue
Freie Presse« vycházejí tu ještě jiné ne-
mecko-centralistické listy a pro-
mlouvají ve veřejnosti ještě také ů tempo
jiní německo-rakouští státníci, nuž, a ti vy-
zrazují pravdu věcí trochu jinak.
Tak na př. zrovna v týž den vylíčila
vídeňská »Reichswehr« tyto skvostné úmysly
a obmysly německých levičáků těmito lapi
dárními slovy: »Německo-liberální generálové
levice operují nepopíratelně takticky chytře
nbe
Polák
Jihoslovan
Tyrolák
Němec
Körbrův
Čecho
Rakousko
Německo
Neue Frei Presse
10
article
a opatrně: za cíl mají jako vždy před
tím německo-liberální nadvládu
pod křídly německo-liberálního
ministerstva; avšak při tom drží radi-
kální živly německého souručenství v šachu
tím, že svou obstrukci toliko pood-
stavili, ale nikterak neodstranili.
Toť právě zvláštností té německé »státní
strany«, že obratem ruky může se opět
proměnit v divokoua opovážli vou
obstrukci, k čemuž je také odhod-
lána« Kdy? Inu, okamžitě, vykládá jiný
německo-centralistický státník revolverové
podmínky levičáků, jakmile bey vil á da
Čechům něco sláblila, nebo v duchu
jim přiznivém v Čechách v ládla,
nebo starou pravici opět obno-
viti pomáhala. Toliko když bu de
tedy zcela po chuti německých
levičáků tančit, tito budou dobrými Ra-
kušany, jinak ale, dokládá »Reichenberger
Zeitung« nám na státu a jeho potřebách
pranic nezáleží.
Ejhle, tak vypadají šlechetníci,
kteří nás obviňuji ze slavomamju az
lupičské bezohlednosti vůči všem ostatním
národům Každý poznává, kdo tu v Ra-
kousku překáží svým nenasyt-
ným velikášství m všem národům v
štěstí, spokojenosti, blahobytu a svobodě.
Čecho
Čechy
Ra
Reichenberger Zeitung
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Svobodomyslný rnch mezi Slovinci.
V »H Be« uveřejněn »Ze slo-
vanských zemí« list VI. Autorem je známý pu-
blieista Valentin Goslov. List je věnován Lublani
a Slovincům. Z něho se dovídáme, jak velice
poškodil věc klerikálné strany mezi Slovinci biskup
Jeglič, jenž přede dvěma měsíci neostýchal se
u hrobu sv. Kyrila v Římě kázati slovinským
poutníkům proti ruskému jazyku a proti tomu,
aby se mu Slovinci učili a za tím účelem za-
kládali spolky, neboť každé ruské slovo prý zata-
huje v kaciřství, do fůna církve pravoslavné,
laskavý biskůp radějí prý by viděl své ovečky
v ohnivé tlamě pekelně, než jako členy církve
pravoslavné.
Psn Goslov pravi o sobě, že kdysi sni
o smíra pravoslaví s katolictvím, ale biskup
Jeglič jej přesvědčil, že smír takový je nemož-
ností a že katolictví je nejhorším nepřítelem
Slovanův a věrným spojencem Němců. Avšak
katolická nesnášelivost dosáhla mezi Slovinci pra-
vého opaku. Ruským kroužkům přibývá členů
nové se zakládají, avžak zá cenu jakých pře
kážek! Klerikálné straně slovinské ubývá pří
vrženčův a přibývá strané liberálné. A Čechove
jsou průplavem, kterým liberální Slovinci vstu-
půjí ve stále těsnější duchovné obcování s Ruskem.
Goslov
Slovinec
Jeglič
svatý . Kyril
Slovanův
Němec
Čechov
Lublaň
Řím
Rusko
H Be
12
article
Polák o slavnosti „živeny“.
Každoroční slavnosti »Živeny«. v Turč. S
Martině začínají vábiti také Poláky. V »Nové
Reformě« nacházíme vřele psaný jich popis
Dopisovatel píše kromě toho o skromných sna
hách Slovákův, o jejich obětavosti, o potřebo
aby Poláci Slovensko poznávali, a odsuzuje hra
bivou brutálnost Maďarů, kteří ve svém cynismu
bezprávně skonfiskované, odcizené jmění »Slo
venské Matice« daly maďaronskému spolku. Na
posled kárá Poláky, že pořád ještě bratřičkuj
se s Maďary.
Poláci pochopují význam českého
beje-
»Gazeta Narodowa« vážně i břítce hájí nás
proti nájezdům renegátského »Slova Polského«,
o němž praví, že zlobou proti Čechům snaží se
předsuihnout i »N. Fr. Pr.« A dál píše: »Kd
mysli, že polskému listu sluší úštěpky z bratrského
nám národu, jenž vede téžkou obrannou válku
Polák
Martina
Slovákův
Maďar
Čecho
Slovensko
Francie
Gazeta Narodow
13
article
s německou přemocí, sedící mu na krku, necht
se těší nemoudrým vlipkařením. My soudíme,
že ani vyhlazovací válka Němeů
naproti Slovanům, osedlým na hor-
ním Labi, nebyla vedena s takovou
bezohledností a vytrvalostí, jako
s nešťastným lidem slovanským
na západě a severu Čech, a že ani
junácká obrana českého národa není, z čeho si
Polák smí tropiti žerty. Je to krvavá, strašná,
lisíciletá epopoje dějinná, pro nás Poláky zvláště
plná hrůzy a poučení! Takť jest ! 0 Není naší
věcí vysmívati se Čechům, jak se brání germa-
nisaci, nýbrž jest na nás, abychomö se od nich
učili a z nich sobě příklad brali v nejedné
příčině«,
Polák
Čecho
západ
Čechy
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 18. srpna.
bne
i d Generál Subotič.
Generálmajor Dejan Ivanovič Subotič, po-
mocník velitele ruských vojů v kvantunské
(kantonské) oblasti a náčelník štábu tamtéž, je
původem rakouský Srb a syn známého srbského
básníka a buditele rakouských Srbův, dra. Jo-
vana Subotiče. Do vojenské služby ruské
vstoupil r. 1867 jako kadet konstantinovského
učiliště. Po ukončení kadetního kursu vstoupil
do nikolajevské akademie gen. štábu. R. 1876
byl komandován do Srbska a r. 1877, vrátiv
se odtud, byl převeden ku gen. štábu. Nynější
svou hodnosť zaujímá od konce lonského roku.
Za srbskoturecké války byl setníkem 1. tř.
a súčastnil se všech bitev při timocho-moravské
armádě.
Asie pro Rusko,
Emir bucharský věnoval 100.000 rub. v
prospěch ruských vojínů, raněných na bojištích
v Číně. Obnos byl odevzdán »Červenému kříži«,
aby ho upotřebil ve smyslu věnovatele.
Anglická barbarství v Australii.
Australské noviny odhalují případy ne
lidskosti anglických úřadů naproti domorodcům
Tak jeden soudce podnikal se smečkou psů
lovy na mladé divošky, otce a muže, když je
chtěli bránili, přikovával ke sloupu a krute
trestal každý nejmenší odpor. Listy staví naproti
tomu rozčilení humanných Angličanů nad
osudem raků, jež kuchařky za živa vaři, a me-
lancholii jejich nad osudem osiřelých koček,
jež hospodáři nelitostně vyhosťují ze svýel
domův, i nad osudem kotat, která topt.
Odsouzení dvou socialistů
ve Varšavě.
Varšavský vojenský soud uznal Františka
Sviderského, 22letého, a Valentina Vožňáka
21letého, za vinné, že zavraždili Antonína Gře-
šáka, továrenského mistra, proto, že se nepřida
ku stávce v továrně Vyšického, v lednu 1900,
odsoudil je k trestu smrti na šibenici. Car Mi
kuláš prominul odsouzeným trest smrti a pro
měnil jej v trest konání těžkých prací bez
udání lhůty.
Subotič
Srb
Srbův
Emir bucharský
Angličan
Sviderský
Valentinos Vožňák
Antonín gra
Praha
Srbsko
Asie
Rusko
Čína
Austrálie
Varšava
15
article
Světová výstava v Paříži.
Světová výstava v Paříži.
Vyznamenaní čeští umělci. Zprávu
o cenách udělených českým umělcům na svě
tové výstavě doplňujeme ještě jmény umělců
českých, kteří obdrželi bronzové medaille. Jsou
to pp. Knüpfer, Radimský, Slavlček
a Vácha. Odmény bronzových medailli bylv
namnoze uděleny uměleům světového jmena
a mají tudiž velmi čestný význam, neboť v se-
znamu bronzovou medaillí odměněných čleme
Knüpfer
Radimský
Slavlček
Vácha
Paříž
17
article
umělce jako Skarbina, Eusor, pl. Abbeinová,
Henri Cain a j.
Výstavní jmenování čestné legie. Cel
dešť zlatých křížů a řádů snesl se v Paříží
řady hodhostů čestné legie byly rozmnoženy
četnými vyznamenanými politiky, umělci, žur-
nalisty a literáty. Pro širší veřejnost nejvělst
zajímavost maji vyznamenání udělená umělcům
a spisovalelům, dle nichž můžeme soudit jak
úřadní Francie oceňuje práci nejvyšších repre-
sentantů kultury. Nejvyšší vyznamenání, jeho
lze dosíci ve Franch, »velký křiž« čestné legie,
bylo uděleno malíři Hebertovi a sochaři Guillau-
movi. Dále byli jmenováni »velkodůstojníky«
téhož řádu: slavný učenec De Lacaze Duthiers,
professor zoologie, anatomie a fysiologie na uni-
versitě pařížské, sochař Frémiet, proslulý svými
skulptorami zvířat, portrelista Carolus Duran,
sochat a malíř Gérome, hudební skladatel Saint-
Saěns a Victorien Sardou — jména vesmés
známá. Komandéry čestné legie byli jmenováni
Ludvík Halévy, duchaplný romancier a drama-
tický autor, Gustav Larroumet, kritik výtvarný.
divadelní a literární, nástupce populárního kri-
tika Sarceye v »Tempsu«, malíři Jean Paul
Laurens a Roll, sochař Barrias a rytec Chaplain,
archijekt Vandremer. V dlouhé řadě nových
»důstojníků« a »rytířů« čestné legie jsou mnohá
zajímavá a sympatická jmena: Paul Hervien,
romanopisec a dramatický autor, Marcel Prévost
autor »Polopanen«, Roybet, historický malir,
Bartholomé, sochař, Dubupe, malíř, René Bazin.
romanopisec, Henry Bérenger, kritik, Jules Re-
nard, romanopisec, Roger Milés, kritik výtvarný.
Aman Jean, Renair, Vollon, Selvir, maliři, Char-
pentier a St. Lami, sochaři a konečně dvě spi
sovatelky: Clémence Royer a Daniel Lesureur
Cain
Hebert
Guillau
Lacaz
Frémiet
Victorien Sardou
Halévy
Larroumet
Jean
Paul
Laurens
Roll
Barrias
Chaplain
Vandremer
Marcel Prévost
Polopanen
Bazin
Bérenger
Jules
Miles
Aman Jean
Renair
Selvir
Lesureur
Paříž
Francie
SaintSaěns
Chara
St . Ly
Carolus Duran
Gérome
Roybet
Bartholomý
Paul Hervien
Clémence Royer
18
article
Sbor obecních starších král. hlav.
města Prahy
Sbor obecních starších král. hlav.
města Prahy
konal včera VII. mimořádnou schůzi za účastenství
tak slabého, že nebyl ani s to, by projednal návrí
na prodej obecního pozemku, který musil byti
znovu — již po třetí — odložen do schůze
přísti,
Náhradníkem výboru městské spořitelny pražské
na jeden rok a sice do 1. května 1901 (místo p
Portika) zvolen 19 hlasy ze 36 obec. starší inž. pan
Rich. Jahn.
Návrh, aby byl změněn plán polohy v obvodu
assanačním tim způsobem, aby kolem kostela
sv. Salvátora byla do ulice Kostečné zřízena ulička
12 m. široká, se schvaluje a vzato na vědomí. Roz-
hodnutí výboru zemského, dle něhož navržená
úprava ulice Vratislavovy by byla potvrzena, pakl
se sbor obecních starších usnese, že budovy, kter
budou postaveny od ohbí na pozemku č. p. 83/2 k
bráně vyšehradské, mají míti nejvýše dvě patra.
Schvalují se: návrh na udělení odměny 2000
inž. assistentu p. Josefu Kavalirovi a návrh, aby sy
stemisováno bylo jeno místo sluhy pro místo vrát-
ného v radnici staroměstské.
Při žádosti Josefa Sulce, konduktora při městské
lanové dráze za udělení dispense od stáří stě-
žuje si obec. starší p. Březnovský, že čle-
nové správni rady, zejmena kteří mají krámy
obtěžováni jsou stále uchazečí o mísla při eleklri
ckých podnicích, ač v kanceláří jest na 1800 žádosti.
Rich
Jahn
svatý . Salvátor
Vratislavův
Kavalir
Josef
Praha
Kostečný
městský spořitelna
19
article
Lidé utíkají od řemesel v domnění, že se u elektri-
ckých podniků budou míti dobře, ale sotva že se
k nim dostanou, již na službu tu hubují. Jeliko
žádostí jest již na několik let, jest bezúčelno nove
podávati a řečník žádá, by časopisy na to po-
ukázaly, čímž zavděčí se pánům ve správě elek-
trických podniků.
Starosta p. dr. Srb vyslovuje povdéčení, že
o věci této stala se zmínka ve veřejné schůzi, by
ucházeči hledali jiné zaměstnání; páni při elektri
ckých podnicích mají ještě jiné práce, nežli jen vy-
řizování žádostí.
Obec. starší p. dr. Groš považuje jin u
stížnosť při elektrických podnicích za důležitější.
Kdo jede častějí po elektrické dráze, pozoruje, ze
zřízenci rozpřádají dlouhé řeči německé s obe-
censtvem. Jedním z důvodů při koupi tramwave
bylo, by podnik stal se českým. Jest žadoucno, by
jediné české velké město representovalo se jen
česky a jeho český ráz by při každé příležitosti
vycházel na jevo. Řečník navrhuje, aby praesidium
dorozumělo se se správou elektrických podniků, jak
Srb
doktor
Groš
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Betlemská kázání Husova.
O kazatelské činnosti M. J. Husi věděli
jsme do nedávna poměrně velmi málo. Co jsme
věděli, omezovalo se na několik fragmentů, za-
chovaných v obranách proti žalobám, pak na
několik parádních kázání, z nichž některá (jako
tři tak zvaná kostnická) ani vůbec nebyla před-
nesena, a konečně na úsudky per analogiam
z jeho české »Postilly«, o níž však Hus vý
slovně tvrdí, že není psána stýmž způsobeme,
jako káže.
Byly tedy známosti naše o nejdůležitější
činnosti Mistrově velmi chudé a takřka nepatrné
až do nedávna. Teprve v posledních letech zje-
vily se náhle veliké svazky jeho kázání, »Po-
stilla de sanetis«, o níž informoval jsem čle-
nářstvo »Národních Listů« krátkou zprávičkou
předloni, »Quadragesimale«, sbírka kázání post
ních, o němž referoval jsem loni, a ještě ně
které jiné, o nichž poučení podává má »Lite
rární činnost M. Jana Husi«.
Z nich nejdůležitější je sbírka kázání be
tlemských, nazývaná »Sermones per cireulum
anni«, chovaná v rkp. univ. knih. zdejší sign
III. B. 20, objevená panem kustodem Josefem
Truhlářem, neunavným popisovatelem rukopist
knihovních. Po něm všimi si této sbírky dr-
V. Novotný a oba pánové zjistili leccos, ee
valně přispívá k bližšímu určení těchto kázání
Ale ne vše a zejmena ne to, o čem se nyní
chceme šíře zmíniti.
Že kázání tato jsou Husova, určil již —
rukopis nemá žádného označení — pan kustos
Truhlář z narážky, která zni česky asi takto
»Podobně mladší poddáni buďte starším. Ale
řekne někdo: »Leč ty, Husi, nechceš býti pod-
dán svým prelátům !« Odpovídám: chci bet
Husův
M J
Hus
sanetis
Truhlář
V Novotná
21
article
oslice Balaamova. Protože však preláti Balaa
mové sedí na mně a chti mne hnáti protl pří
kázání Páně — abych nekázal — já zetru nohy
jejich chtičů a nebudu jich poslouchati. Leč ve
všem dovoleném a čestném chci býti podroben
všem.«
Z této narážky plyne bezpečně nejen Hu
sovo původství, nýbrž zároveň i čas: doba po
roku 1408, kdy Hus vzepřel se autoritě arci
biskupově.
Důkazy původství rozmnožil V. Novotný.
jenž ukázal na četné shody s Postillou českou
a dobu složení zúžil, poukázav na narážku, v níž
se praví, »jak nyní zápasí Prusové a Poláci«.
jež tedy klade sepsání našich kázání sice do
doby po r. 1408, ale zároveň před 15. červnem
1410, kdy bitvou grunewaldskou válka vítězně
skončila pro Poláky
Leč důkazy ty lze ještě zostřiti a zpevniti
Když prohlédneme tato kázání podrobněji, shle-
dáváme záhy, že máme před sebou Husova
kázání betlemská. Živé ličení, časté oslovován
posluchačů vede již samo k tomu; ale ješte
patrněji oblibený začálek
Hus totiž s oblibou počíná kázání důleži-
tější vyzváním ke zpěvu písně »Hospodine, po-
miluj ny« anebo »Navščev nás, Kriste žádůcie.
Jest nám však známo z Postilly české, že tut
poslední plseň zpívali právě posluchači betlemští
Nelze si mysliti, že by při kázáních určených
potřebě veřejné, Hus takto vyzýval čtenáře
jsou to patrně přípravy ke kázáním betlemským.
A o tom svědčí zajímavým způsobem —
a zjišťuje zároveň na den takřka čas jednoho
našeho kázání — narážka v jednom kázání
postním. Hus totiž, vykládaje slova evangelia,
jak vyhnal Kristus z chrámu prodavače volo
atd., vykládá, že voli jsou naznačení kazatelé
a to proto, »že jako vůl mlátí plovy odděluje
od zrní, tak věrný kazatel plevy hřišníků. Má je
oddělovati od hříchů a zrním užitečné píce má
Balaa
Páně
Hus
V Novotná
Prus
Polák
Husův
Kristus
22
article
jím za pokrm posloužiti, aby zrní evangelické
pravdy převážilo a zavrhlo plevy bajek.
Není pochyby, že pozorný posluchač vyeltí,
co Hus míní »zrnem evangelické pravdy« a c
zase »plevou bajek«. Takový pozorný posluchač
vskutku tehdy v postě seděl v šerém plášti
hlavu zahalenu kuklou mezi ostalní obcí Husovou.
Byl to Jan Protiva, dřivější Husův předchůdee
a nyní jeho hlavní odpůrce v řadách církve.
A ten asi s velikým uspokojením poslouchal
důrazná slova Mistrova. Leč i Mistr věděl, kdo
v oně kápi se skrývá a unesen byv rozčilením
nad špehýřským posluchačem, rozvedl své při-
rovnání šíře: »a jako lidé zrno sbírajíce zacho
vávají a plevy zahazují, tak my máme činiti
Co jest zrno, než přikázání Boží? a co plevy
leč nstanovení lidská! A jako tedy zrno se za
chovává a plevy zahazují, tak my přikázání
boží držme a ustanovení lidská zavrzme a za-
mítejme!« A s planoucí tváři obrátil se nyní
kazatel k sedlcímu pod ním zakuklenei a zvolal
»Kukliku, napiš to a nes na onu stranu!«
Tak se i vstutku stalo; »kuklík« toto ká-
zání zapsal, donesl »na onu stranu« to jest na
Malou stranu do dvora areibiskupova, odpřisáh
před notářem a otázán, kdy se to stalo, odpo-
vědél: 26. nebo 27. března 1409 (pravděpodob-
nější je datum 26. březnu). Jeho výpověď přejal
potom a v podstatných částech stvrdi! Hus sám
1414, když psal svůj obranný spis »Deposilione
testium«. os e
Tímto postním kázáním, které na kazatel
změnilo se přitomnosti Protivovou v živý výpad
osobní, jest určeno nejen původ siví Husovo
nade všeeku pochybnost, nýbrž i dán bod ča
sový, v němž práce ta vznikla. Kázání náse
vzniklo jistě 25. nebo 26. března 1409, celi
sbírka pak pochází z r. 1408—1409.
Hus
Husův
Protiva
Protivův
23
article
Jsou tedy tato kázání současná s velikým
jeho dílem »super quattuor libros sententiarume
a v nich iako v tomto jeho díle největším na-
lézáme také řadu důležitých příspěvků pro vnitřni
i vnější život Husův
V těchto kázáních Hus značnou měro
užil kázání svých starších na př. Quadragesimale
a j.; ale zase tato kázání velice hojně jsou
zužitkována v jeho českých postillách. Narážky
na doby současné, na dvůr královský, kde se
rozmařilí dvořané posmívají těm, kdož chtí zii
dle zákona Kristova, na měšťanské domácnosti.
kde nesmirně mnoho se proji a propije, na
hrady pánů, kteří utiskují sedláka »robotami«,
na kláštery mnichů (Hus nazývá je »fraternitates
kuklikorum«) atd. atd. jsou přehojné.
Kázání jsou pracována latinsky; ale kd
kazatel mínil nějakého effektu dojíti, tam užívá
věrně slov českých; vykládaje na př. o pyšných.
praví, ti že »nechtí býti nazýváni bratry dru-
hých, řikajice: »kdy sem s tebů hus
pásl?« (to co proloženo tiskem, je psáno
česky). Tak zejmena česky jsou podány různé
etymologie, někde arci mylné, ve kterých Hus
si liboval. Několikrát tak se zálibou ukazuje (a
přejal to i do české Postilly), že dobře slove
»leprosus« česky »malomocný«, protože smrtelný
hřišník »málo může« sám ze sebe, a německy
»aussecsig«, poněvadž je vysazen z církve svaté.
Husův
Kristův
Hus
24
article
Jinde vykládá »svadba« prý značí tolik co »svá
dva« anebo »sebe dbajíce«; jinde zas, že dobře
sluje česky »zlosyn« jako »zlosti syn« atd.
Něklerá taková česká rčení moderního čte-
náře téměř rozesmějí naivním výkladem popu-
lárním. Když na př. vyložil, jak člověk hři-
chem dáblovým se zoškliví bohu, dokládá, že
bůh potom, takového člověka nemiluje, řekne
dáblovi »kdýžs mi ho zkazil, mějž ho sobě
dáble!« Jinde zase kárá pijáky, kteří pívali
poslední ,truňk“ na oslavu vyatého dle Sana e
tu prý takový piják »z sebe duši vypil, jako
sysla z důpě.« Kdežto ovšem, kdyby někd
viděl hosta počestného »a pobízí jeho« plti,
není to hřích. Ženy také nemají si na hlavě
děli ti »chomáč vlasóv« ani nemají si dávati do
vlasů zlato nebo stříbro, sic potom vypadá
»jako myši hniezdo vysadí.« Kupcům dovo-
luje se mírný zisk, protože vozí sem věci po-
třebné až z Benátek a mají s tím mnoho
útrat: a je nám lépe, že pak pepř jest zde než
aby byl v Benátkách; proto takový kupec no-
hřeší, když připočítá si mírný zisk. Nebo bázen
boží je nám tak užitečná jako ščetina dratvě
Nemohl by zajisté nikdo sešíti botu ani pro-
táhnouti dratvu, kdyby nepředcházela jako vůd
kyně sčetina — a zrovna tak srdce hřišníkovo
musí projíti bázeň Boží atd. atd.
San
Benátky
25
article
Že jeví tato kázání i jazyk čistě Husův
rozumi se samo. V latině jeho vyniká zvlášté
set presertion (eleriei)« (fol. 6ra a j.), »diversi-
mode« atd., v češtině volba obecných a pro-
stých slov, některých takových, o kterých by-
chom neřekli, že mají již stáři 500 let: po-
lire na př. překládá Hus polírovati, slovem
téměř zarážejícím svou novostí. Vůbec čeština
těchto kázání — jsou takřka prošpikována če-
skými výrazy a větami — je ještě nepřebraný
poklad jazykový pro zkumatele jazyka věku
XIV. a XV.
A také ovšem mají tato kázání svůj vý-
znam pro literaturu českou. V nich nacházíme
opět prameny a vzory pro spisy české, vzory
mnohdy tak slovné, že české některé spisy jsou
v určitých částech jen překlady. Ve »Výkladu«
(psaném r. 1412) dává dvakrát příklad o věč-
nosti: »a tu věčnost u příkladě takto važ : by
vešken svět mákem neb pieskem od země az
do nebe neb jakož móž nejdále byl nasuta
po tisíc tisiciech letech jedno zrnce odloženo
bylo, ještě by vesele člověk vysvobozenie po
počtu všech zrn makových z muk čekal«
přiklad velmi pěkný, ale doslovně přeložený
z textu našeho (čímž ovšem neni řečeno, že
by na našem místě byl originální). Tak splývá
literární činnost Husova latinská s činnosti jeho
českou — a nemůžeme jich od sebe rozděliti
V. Flajšhans.
Husův
Hus
V Flajšhans