Strana2

NARODNÍ LISTY

20. srpna 1900. Číslo 229.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 19. srpna. Porážka Angličanů v jižní Africe Do Londýna došel v sobotu večer tolegramz Lourenca Marquezu, dle něhož tam rozšířeny byly prý zprávy, že gen. Devetovi podařilo se nejen uniknouti obkličování Angličanů, nýbrž že dokonce, spojiv se s gen. Delarayem, po- razil Angličany a odňal jim 7 děl 4000 zajatců. Burové prý triumfují! Žel, že až po neděli večer anglické de- peše oficiální nic o tomto vítězství Burův ne- obsahovaly, tím méně poslední depeše Robert- sova. Bylo by možno ovšem, že učiní tak de- peše pondělní, jež čtenář na jiném místě listu nalezne, nieméně zaznamenáváme zatím zprávu tu s největší jen reservou. Jedno jest ovšem nápadné. Nepoměrv úřadních číslech anglických ztrát. 9. června po obsazení Pretorie bylo oznamováno, že úhrnný počet ztrát těch činí 25.728 mužů, mezi nimiž 6911 mrtvých (zajatých, raněných a mrtvých, nemocných, s nimiž blížil se padesáti tisíci.). Dle nejnovějšího úřadního výkazu činil ale onen počel ztrát — do 4. t. m. — bez nemocných, už 37.775 mužů, mezi nimiž 8822 mrtvých, ač mezi 9. červnem a 4. srpnem z anglické strany žádná větší porážka hlášena nebyla. Nebyla-li z ata- jena, dlužno tedy z toho jen vyvoditi,ž guerilla burská není bez nebezpečí a bez sil- ných ztrát pro Brity. 12.000 mužů ztrát ve 2 měsících při pouhém válčení drobném — toť nejlepší vysvědčení pro úspěšnost burské guerilly.

Vatikán nad hrobem krále Humberta Po »Vaterlandu« přichází vatikánský »Osserva- tore Romano«, aby ukázal, že vlastně prokáza Vatikán milost zesnulému králi Humbertovi kdyžtě přiznal jeho mrtvole — církevní obřady »Osserv. Romano« dokonce omlouvá Vatikán, že byl tak — shovívav. Mohl prý eírkevní obřady ty dopřáti zesnulému nejen proto, aby protesto- val proti hnusnému prý zločinu, nýbrž také pro osobní vlastnosti jeho. Král Humbert dával v po- slední době, píše vatikánský list, jasně na jevo své náboženské city, jímiž uzrále v něm prý již touha po míru. Možno proto mi za to, že v posledních okamžicích dovolával se milosrdenství božího. V případech takých lze prý dovoliti cirkevní pohřeb. Modlitba královny Mar- kéty, kterouž složila po smrti manžela za spásu duše jeho, oproti tomu neodpovídá — praví »Osserv. Romano« — předpisům liturgickým nemohou ji tudíž vyšší církevní úřady schváliti. Bylo by bývalo taktnějším, kdyby si officiosni mluvčí Vatikánu byli takové poznámky nad hro- bem ještě zejícím ušetřili. Tím spíše, anoť známo bylo, že Humbert sám usiloval o smír s Vatiká- nem a že toliko jeho vlády a parlamenty zdržely ho od dalekosáhlého v té věci kroku. Příkladem velikomyslnosti a taktu mohli tu býti Vatikánu demokratičtí odpůrci Humbertovi, kteří pod prv- ním dojmem tragédie zapomněli na to, že regime jeho přivedl Italii na mizinu a oby- vatele její k zoufalství, na jeho výminečné zákony, na jeho poru- šování ústavy, na nekonečné jeh žalářování odpůrců, na jeho nezá- konné rozsudky jím potvrzované na jeho ochranu šmejdů bankov- ních atd. — aníž ovšem jich zdrželivost nad rakví otevřenou znamenala, že před dějinami má býti zamlčen na dobro tento jich soud o činiteli, jenž náležel a dnes náleží tím více již — historii.

Válčení s Čínou-

V Praze, 19. srpna.

Důležitou v záchvatu radosti nad dobytím Pekinu celkem nepovšímnutou zvěst donesly noční depeše sobotní. Zvěst, že Anglie odho dlala se přece vysaditi vojsko své v Šanchaji ale že v zápětí rozhodli se také Francouzové, aby vojsko jejích, přibyvší právě z Tonkinu. v Šanchají na břeh bylo vysazeno. Zvěst jest proto důležitá, že toto soupeřství anglo-francouz- ské o poříčí Jancekianu zdá se tvořiti zárodek k velikému a snad již nedalekému konfliktu mezinárodnímu. O dobyti Pekina sdělila konečně de- peše japonského generála Yamaguši některé po- drobnosti. Jsou to tyto: Dne 14. t. m. za hájili spojenci útok na Pekin od východu. Nej prve stříleno dělostřelectvem na hradby, jež ne- přítel houževnatě hájil. Útok veden byl severně od průplavu ton- galonského japonským a ruským voj skem, jižně od průplavu toho pak britským a americkým vojskem. Během noci rozrazil Japonci dvě brány na východní straně mandžur ského města a vnikli do něho. Angličané i Ame- ričané vnikli branou lva do města čínského.

Hned vyslaly oba voje zvláštní oddily do vyslanecké čtvrti, jež leží mezi čínským mandžurským městem, poblíž čtvrti císařské. Tam oddily ty se spojily a vyslanectva o oblehatelů vyprostily. Japonci ztratili při útoku přes sto mužů, mezi nimiž 3 důstojníky; ztrály Číňanů činily přes 400 mrtvých. Ku včerejší poznámkám svým o novém sídle — Sianfu — čínského dvora dodá- váme ještě, že jest to imposantní místo v pro- vineii Senši, staré to hlavní Číny, daleko v nitru jejím. Obyvatelstvo sestává z Tibeťanův, Mongolů a Tatarův. Mohamedané města toho zúčastnili se velké vzpoury islamu proti čínské dynastii v letech 1865—1873, byli ale n konec rovněž pokořeni. V městě jest obrovská, z kamene vyte- saná socha Buddhy, však vedle toho ještě i pra- dávná památka křesťanská: deska, umístěná v jednom chrámu a připomínající nestoriánskou missii z r. 781.

Němci a Čína. Církevní protestantský list »Union« píše ku známé řeči Viléma II.: »Avšak (německé vojsko) pamětlivo jsoué císařských slov, bude věděti, ž musí zhurta na to, že nemůže míti žádných zajatců, rozumi se samo sebou, co by si také mělo s nimi počíti?« V Německu zařizují se již na to, že výprava čínská rozmnoží hrozně řady invalidů, vdov a sirotků. A jak bude po- staráno o ty, kteří se dali zmrzačiti pro větsí čest a slávu císaře Viléma II.? Pense pro první třídu invalidů (to jest pro ty, kteří budou na prosto neschopni k výdělku a kteří ne- mohou žíti bez cizího ošelřování a péče) činit bude pro šikovatele 42 marek, pro sergeanta 36, pro poddůstojníky ostatní 33, pro prostě vojáky 30 marek měsíčně. Odměna to královská, neboť z ní mají hraditi nešťastníci ti nejen své živobytí, nýbrž i svého ošetřovatele. A vdovy? Dostanou v nejpříznivějším případě 27 marek měsíčně, to jest 90 fenyků neb asi 50 kr. denně pro sebe a své siroty na stravu, oděv byt. To máte vojáci, to máte za odměnu — tak naříkati budou sta neb i tisíce vojáků pru- ských, kteří umírujíce v dálných bařinách čín- ských posledním povzdechem zaletí v duchu k vzdáleným nešťastným rodinám svým.

Z Vídně, 19. srpna. (C.-B.) Rakousko- uherský vyslanec v Čině svob. pán Czika odjel včera z Vídně a odpluje dne 21. t. m. z Brém do Nového Yorku, odkud odcestuje do Vancoveru, kam zajede pro něj válečná loda dopraví jej do Šanchaje. Z Petrohradu, 19. srpna. (C.-B.) »Vládní Věstník« sděluje, že car Mikuláš zaslal pod- maršálku Lenevičovi v Čifu tento tele- gram: »Blahopřeji Vám nejvroucněji k rychlému zabrání Pekina. Za dobytá vítězství propůjčuji Vám řád sv. Jiří HI. třídy. Statečným sibiřským sborům vyslovuji nejvřelejší dík. Sdělte admi- rálu Alexejevu všechny, kteři se vyzna- menali. Z Alžíru, 19. srpna. (C. - B.) Prvn alžírský pluk vyplul dnes do Číny. Sestává z 1000 mužů a 25 důstojníků. Velký zástup lidu uspořádal odjíždějícím ovace. Z Berlína, 19. srpna. (C.-B.) Wolffov kancelář oznamuje: Druhý admírál křížáckého loďstva sděluje! generál-major Hoepfne přibyl s námořním praporem dne 15. t. m. o 5. hod. odpol. do Taku. Počasí je pro při- stání nepříznivým, přece však bude do večera 16. t. m. skončeno. Kapitán Pohl, wvelitel »Hansy«, stihl dne 14. t. m. dopoledne Hohsion a dne 15. t. m. o 9. hod. dopolední Matou.

Zamýšlel zůstati tam, až bude zřízeno spojen s kapitánem řadovým poručíkem Hechtem z »Herthy«, poněvadž pro další postup je ne- zbytně potřebí spíže. Hecht opustil Yangtun dne 15. t. m. v poledne. Zdravi mužstva jest přes velkou námahu dobré. Z Petrohradu, 19. srpna. (C.-B.) Jal vládní list sděluje, zaslal podmaršálek Leneviě ministru války tuto zprávu ze dne 11. t. m. Včera, dne 10. t. m. dobyla ruská a spojenecká vojska po bezvýznamné potyčce města Matoň, Číňany silně opevněného, při čemž zraněni byli jeden kozák a jeden Japonec. Dnes vzato bylo taktéž silně opevněně město Čankidvan. Při ob- hlídce před dobytím města usmrcen byl jeden kozák. Výzvědové sdělili, že Číňané i boxeři, jsou naprosto demoralisováni, opouštějí svá postavení, rozptylují se všemi směry al úplně vypovídají poslušnost svým představeným. V Che- sinu vyhodili jsme do vzduchu obrovskou záso- bárnu prachu, obsahující více než 2000 pudů střelného prachu. Zejtra dne 12. t. m. táhnou ruská a spojenecká vojska proti pevnosti Tunskou. Z Petrohradu, 19. srpna. (C.-B.) Dl vládního listu odeslal generál Grodekov dne 17. t. m. z Chabarovska tuto zprávu ministrov války: Generál Rennenkamp sděluje dne 16. t. m. z průsmyku chinganského: Průsmyku zmocnili jsme se po krvavém boji. Nepřítel utrpěl těžkou ránu tím, že naše vojsko obešlo v noci jeho bok a zad.

Ztráty na naší straně nejsou ještě známy Pokud vím, padli tři důstojníci. Mezi ukořistě- nými zbraněmi jsou 4 Kruppova 67millimetrové děla. Později dám se s jízdou do rozhodujícíh pronásledování nepřítele. Pěchota rozbije noční stan v Sovnčanu. Nadporučik Arseně v padl Ze Šanchaje, 18. srpna. (C.-B.) Poně vadž přistanou zde dnes anglické voje, učinil Francouzové opatření, aby 150 námořníků při- stálo ve francouzské osadě. Z Berlína, 19. srpna. (C.-B.) Hrab Waldersee navštívil před odjezdem do Činy zástupce všech velmocí, by vzdal díky jejich vládám za souhlas s jeho jmenování vrehním velitelem spojeného vojska v Číně. Z Říma, 19. srpna. (C.-B.) »Agenzi Stefani« sděluje z Taku přes Čifu dne 18. t. m.: Dle zpráv z Pekinu trvá boj v ulieích ještě porád. Spojenecká vojska zahájila dělostrelbu proti oněm částem města, jež jim ještě kladla odpor. Prine Yung zmařil útěk císařovnin- Prapor italských námořníků sem přistál a na- stoupil nejrychlejší pochod na Pekin. Ruská vojska přicházejí sem bez ustání. Z Londýna, 19. srpna. (C.-B.) Reuterov kancelář oznamuje z Washingtonu, že velmoc se dohodly, aby admirálové států zastoupenýeh v Šanchaji postupovali při střežení čínského loďstva společně, aby úkol tento neprovádě jen anglický admirál sám. Z Paříže, 19. srpna. (C.-B.) Indochinsk guvernér Deumer telegrafuje: Obsazen Pekinu bylo officiálné potvrzeno

Válka jihoafrická. Telegramy. Z Londýna, 19. srpna. (C.-B.) »Reuter kancelář« oznamuje z Pretorie ze soboty: Včer objevil se Devett na severní straně Com mandonecku, který měl obsazený Baden- Poweli a vyzval jej, by se vzdal Baden-Powe!1 tázal se po podminkách. Z Pretorie, 18. srpna. (C.-B.) Lor Roberts vydal vyhlášku: »Všechny osoby, které poruší přísahu neutrality, dopust se zločinu, který trestán bude smrti, obmeze- ním svobody neb peněžitou pokutou. V obvodu britského okkupačního územi bydlící burgherové, kteří přísahy neutrality nesložili, považováni budou válečnými zajatci a budou od- vezeni. Domy a budovy farem, jež poskytnou přístřeší nepříteli, mají býti zbořeny a farmám uloží se penězité pokuty. Nařízení této vyhlášky prováděna budou bezohledně. Z Londýna, 20. srpna. (C.-B.) Generál Clary telegrafuje z Greylingstandu ze dne 18. t. m.: Asi 80 Burů překvapilo dne 14. t. m. u Darnkopu britského rytmistra s 20 dragouny. Rytmistr byl lehce raněn, jeden dragoun se pohřešuje. Ztráty burské jsou pr značné. onb ebn

Světová výstava v Paříži. Dopravnictví. R. s. Dopravnietví těší se arciť většímu širšímu zájmu než vážný obor hutnický. Není také divu, shrnuty jsou tu povozy, bicykly. automobily železniční a i balony a eož k tomu přísluší. A pak jest tu zdařilá výstavka histori- cká, znázorňující dopravní prostředky od nosílel a těžkopádných, slony připomínajících kočárů. až po začátky velocipedu a motorových vozů. Jest to ze všech těch historických výstavek. jež při každém oddělení uspořádány jsou, snad ta nejzdařilejší. Předvádí též začátky vzducho- plavby al i první lokomotivu zbudovanou Ste- phensonem r. 1830. Litovati jest, že v kočárnietví naše závody zastoupeny nejsou. Francouzské tak přiliš ne- vynikají. Jsou tu ale tvary povozů u nás ne- obvyklé. Jednokoňové spřežení převládá. Voj pak bývá vidleovitá; kůň kluše v prostřed, což jest arciť možné za úpravy sílnic, jaká zde zavedena; náš způsob štěrkování to činí ne možným. Vozy jsou následkem toho kratší, což jesť zvláště výhodné pro tu silnou frekvenci Paříži. Libují si v povozech vyšších. Prané monstra jsou zdejší povozy, vlastně otevřené omnibusy se sedadly na příč vozu, do kterého se až 40 osob sesedne. Bývají viděti po Paříži k dopravě cestovních společností, musí ale míti 5 koní zapřaženo.

Těžisko dopravnické výslavy na Champs de Mars spočívá ve velocipedech a vozích moto- rových. Závodí Francie, Amerika a Německoo zdokonalování tohoto dopravního prostředku bu- douenosti a jako důsledek pokroku vymízí koně z ulic jako zvěř z lesů a lidé obdivovati budou koně jen v oborách neb cirkusech. Ty snad ne- pominou. Karakteristické jest, že i do výzbroje válečné si motorový vůz razi cestu, tak jako velociped již tam dávno uznán. Dá to ale lá- mání hlavy, upraviti hnací síroj v kostru ko- čáru, aby celek byl úhledný, co možná lehký. jednoduchý a snadno ovládatelný. Jako hnac stroje užity jsou motory parní, ale jen při těž ších vozích, též tak i elektrické s akkumuláto- rovou baterií, pro lehčí pak benzinové. Petrole- jové již ustupují. Jest v ulicích Paříže i v nej- větším chumlu často viděti uhánějící motorové vozy čili automobily, ale nejzajímavější podí- vaná jest na Vincennes v přídatku výstavním, kdež v rozsáhlém lesíku závodí se v jízdě. JJest tam skoro denně k večeru čilý ruch, tak jako na nějaké dráze cyklistů k závodům se připra- vujících. Obecenstvo, s živostí Pařížanům vlastní, přihlíží a — kritisuje. Jezdí se třeba 20 i více automobily bez určitého pořádku. U účastníků jízdy, zvláště jsou-li to vynálezci neb hotovitelé strojů sami, jest viděti sebevědomi, pakli jizda se daří a vůz tiše rychlostí vlaku pádí.

Ale běda, když to najednou začne prskat a bouchat. Vůz třeba zastaven tím, že spojení s pohonem přerušeno, ale nikoliv stroj, který pak s rychlostí, celé ústrojí ohrožující, běží, až konečně se najde závada, stroj zastaví. Aneh dostaví-li se pro přehánění běhu porušení a páni jezdci po prohlidce pěkňě sestoupí a vlastno- ručně automobil do výstavní budovy zatlači. To jsou pak zábavné výjevy, při nichž pařížská mládež hraje svoji hlučnou úlohu líp, než Mei- ningenšti. Zvláštním dojmem působí, vidíte- dámu říditi strojní vůz, arci bývá ještě znalee a to mužského rodu po ruce. Souditi se všal dá, že dámy z mody jezditi s automobily bu- dou se učiti i ovládání motorů a brzičko je bu- deme míti v strojnictví. A těš se světě až míst vařečkou vládnouti bude to něžné pohlaví: šrou bovým klíčem!

Konstrukce motorových vozů jsou tu nej rozmanitějí, ale převládá umístění motoru v zadní části kočáru. Povozy pro jednu osobu bývají nejčastější jen třikolové. Motor sám upraven jes pěkné uzavřeně, aby prach vnikati k stroji ne mohl. Celek tak někdy jen v podobě větši kon vice a vyvinouti může délnost 4 i více koní. Ve výstavním oddělení Vincennes jest též bohatá výstava dopravy železniční. Ohremné io- komotivy, zvláště dost četně zastoupené ame- rické poutají pozornost v přečetné řadě. Pokrok v stavbě lokomotiv jest patrný. Až údiv vzbu zují rychlovlakové jlokomotivy s koly až 2 metry 18 cm. v průměru. Širší veřejnost nejvíce za- jímají velké dopravní vozy zvláště salonní. S po těšení tu vidíme vítěziti práci českou, vystavenou závodem barona Ringhoffra. Skvostný vůz sa- lonní, pro panovníku určený, pak vozy pro rýchlovlaky jakož i parádní vůz, zde mu řikaji vůz městské rady, pro tramway pražskou, jsou nejen bohatě vypraveny, ale i dovedně sestro- jeny a přesně a dokonale zhotoveny tak, že n první pohled jsou svými přednostmi proti jiným zde vystaveným nápadny. Zároveň tu vystavuje závod Křižikův elektrecké motory k tramwayi, tak že i v tom oboru jest naše výroba čestně za- stoupena. Vraťme se na Champ de Mars. Pozornos vzbudí, jak silně se vzmáhají kaučuková kola u kočárů, avšak nevím, zdali vystavená zde zdo- konalení v ochraně kamínků proti poškození uspokojí. V Paříži se to arciť dobře chodí a jezdi na ulicích nyní již z velké části dřevěnými špalíky dlážděných, ale na našich silnicích! Tu pak viděti, jak pokrok v jednom oboru souvi se zdokonalováními jinými a na to při našem cestářství budeme ještě dlouho čekati.

Neschází též výstava větroplavby, zajímavá hlavně svoji sbírkou historickou. Měla větro- plavba původ a i značný rozvoj zde ve Francii. Jest zde na výstavě mnoho upomínek na zdárné i nešťastné výpravy balonem. Největší zájem arciť vzbudilo a dosud vzbuzuje užití balonův době války s Němci, zejmena v době obležení Paříže. Balon se stal tehdy důležitým činitelem nejen v obraně zemí — ale i v její politice. Slavný Gambetta jen pomocí balonu se dostal z Paříže nepřáteli tisní obklíčené. Také v tom oboru již mnoho lidského mozku ztráveno i vyplácáno. Mnohé, co se zdá novým, již třeba dávno zkoušeno a člověk stojí před věcí, na kterou dosud neslačí. Stojí ale přece za zmínku parní stroj, případně též pro pohon vzduchem stlačeným neb jiným plynem způsobilý, vážící jen 32 kg, avšak 25 kon silný. Ta vysoká dělnost spočívá arciť ve ve- liké rychlosti, kteráž by byla potřebná k po- hybu šroubu, jehož se chce tak jak při do pravě na vodě i k řízení balonů užiti. Jednaje o dopravě nemohu pominouti do dravy na výstavě a sice pohyblivého chodníku a elektrické dráhy. V jich srovnání jest pohy blivý chodník na dobro poražen. Jest to pěkný problém, skoro můžeme říci hračka pro výstavu ale pro dopravu na větší vzdálenosti to na- půjde. Jest tu příliš mnoho pohybované hmoty. Za to ale pro krátké vzdálenosti v místech těs ných a mnoho frekventovaných snad to najde spíše významu. Lituji obyvatelů ulic, jimiž chodník ten lomozí.

Při tom rychlost jest pro naši dobu bez- významnou. Zkusil jsem závod s tou vozíčkovou tasemnicí a slačil jsem bez velkého namáhání a co do dopravy, kdyby ještě pomalejší byla než stará pražská tramway. V dopravě tu vítěz parníčky na Seině. Jeden za druhým tu kmitá a dopravuje dosti hbitě a hravě sta a sta osob. Tak srovnávání s historickými upomínkami. jak se dříve jezdilo a jak nyní, nejlépe nán staví ten pokrok v století devatenáctém na oči a uznati musíme, že v dopravnictví jest hlavn opora rozvojo ve všech směrech hospodářských A to, co tu již v tak vyspělé způsobě vystaveno pořád ještě nestačí a člověk se žene nalézti no vých zdokonalení nebo dokonce nových pro středků dopravních a to se snahou, dociliti vyšší a vyšší rychlosti. O lodní dopravě, kdež úsilíto jest tak nápadným, se v této zprávě ani nezmi- ňuji, ač jest v příslušných odděleních bohate zastoupena. Ale uvažme, srovnávajíce zde vysta- venou první lokomotivu Stephensonovu a ony rychlovlakové kolosy, neb ony těžkopádné archy z první polovice tohoto století s kočáry motoro vými a i ty velocipédy z let šedesátých, ještě z dřeva zhotovené, s nynějšími 12 kilo vážícími — jaký to pokrok! Stále víc a více lidí z- městnáno jest při dopravě, stále víc a více se cestuje a vozí. Dráh již na zeměkouli jest více než na dvojnásobnou vzdálenost ze země k mě- síci a tam, kde dříve vládl klidný život ať v uli- cích měst, ať v horách i v říši ledovců pro- vléká člověk železné koleje a váže tím lidstvo v jeden celek. Ani nebelyčným velikánům hor ským nedá pokoje, dráha na Pannu jest ji přes polovinu hotova a podává zde vystavený její projekt nejlepší důkaz nejen o smělost v podnikání, ale i vytrvalosti techniků stále na zdokonalování dopravnictví pracujících.

Denní zprávy. — Národní odpůrci naši a zemské barvy. Německé listy zdejší si libují, že černo- žluté prapory měly v den císařových narozenin v hlavních ulicích pražských rozhodnou převahu nad prapory biločervenými. A skutečně překva- pily barvy tyto, o nichž se prozatím neví, jsou- barvami celé monarchie nebo jenom barvam království a zemí na radě řišské zastoupených. svou hojností, zejmena na Příkopech. Nejsout sice barvy našich národních odpůrců, nebo jejich trikolora je černobiločervená, poněvadz ale spatřují ve vyvěšování těchto barev odpon proti barvám tohoto království, již proto byl naplněni radostí nad sobotní dekorací ulie praž ských. Ku lásce nemůže sice býti nikdo nucen však nenávisť, kterou chovají národní odpůrei naši k této zemi a ku všemu, co s ní souvisí, je přiliš charakteristická pro zvláštní poměry v tomto státě. Ani nejzuřivější Němec nemůže předělati historii a historieké faktum, že by jinak se byli nedostali Němci v Čechách do svazku těto říše, než tím, že byli příslušníky královatv českého. Rakušany, jakými že se eíti, předstírají. stali se jen co Čechové v státoprávním významu toho slova. Ne jinak. Vlastí jejich jsou Čechy a ne Rakousko, kterýžto pojem přestal dnem 21. prosince roku 1867 existovati. Platným po právu může býti jen ono jmeno státu, jež v ústavě výslovně je uvedeno. Žádné jiné. Na jedné straně jsou to země koruny uherské, na druhé ostatní země Jeho Veličenstva, jejichž officiální název je »království a z e mě v říšské radě zastoupené«. Nikdo nemá právo jinak nazývali tento stát, zejmena nesmí tak nikdo činiti, kdo je »ústavověrný«.

Může-li kdo ale říci, že jeho vlastí »jsou království a země na říšské radě zastoupené« Vlast nijak nedá se zaměňovati s nějakým mě- nivým čistě politickým útvarem, ethický pojem vlasti a poetický pel, kterýmž je pokryta, čin z vlasti pojem mnohem vznešenější, nýbrž tak mnohem určitější. Dobude-li vítěz vlasti a při pojí-li ji ku své državě proti vůli a citům lidu. nemůže přece pokořenému národu imputovati aby země vítězovy pokládal za svou »vlast« Jakou spojitost má na příklad naše vlast s Buko vinou, aby, kdo zrozen v této zemi, v Čechách jako ve své vlasti se cítil, a nám zase aby Bukovina byla »vlastí«? Kdo žije ve krá- lovstvích a zemích na radě říšské zastoupených, toho vlastí může býti jen to království či ta zem v nliž byl zrozen. Co by měla také s vroucím příslušenským citem, jejž nazýváme vlastenectvím, činiti — říšská rada ? Jes tedy vlastí Němců z této země toto království, jsou to Čechy! Nechť je jim to po chuti, či proti srsti. Proto takéje nev lastenectvím a zpupností okázale igno- rovati barvy télo země. — Jak rozumějí německé úřady rovno právnosti. C. k. okresní soud v Mimoni za- slal obecnímu úřadu v Mukařově německý přípis, kterým žádá za vyhotovení zprávy o majetkua chování se jisté dívky. Přípis, jejž po ruce máme, je německý a dole, na prázdné obrubě napsáno neohrabanou rukou jakéhosi sluhy příšernou češtinou zkrátka, oč německým pří pisem se žádá, totiž: »Žáda se o zaslání Vy svědčení z mravů a majetku Marie Kuntošova. C. k. okresní soud v Mímoně.« — Tak roz- umí byrokracie v německých městech rovnému právu.

— Černožluté prapory na školách Školy obecné jsou institucí zemskou. Zeměje vydržuje, země je na základě svého zákono- dárství zřizuje a spravuje a pokud se týče budov školních, je to zase jen země a ostatní autonomní orgány, které je staví a v dobrém stavu udržují. Proto trpce se dotýká, když ve slavnostní dny, na základě známého nařizen z doby Thunovy, vyvěšují se ze školních budov pouze prapory černožluté ale pomíjejí úplně barvy zemské. V mnohých obcích ovšem si pomohli. Místní školní radou usneseno opa třiti pro školu též prapor v barvách zemských a vyvěsovati jei uři každé slavnostní ořiležitosti Jsou ale obce, kde malé toto vydání je příčinou že právě v onen den, kdy oddanost ku osobě panovníkově pojiti by se měla co nejvroucněji s láskou k rodné zemi, zemské barvy na bu- dovách školních postrádáme. Zajímavo je, že Praha vešívré budovy, které ji náležejí, nedeko- ruje jinak než prapory bíločervenými. — Dementi. Z Vídně roznesla se v noci na včerejšek zpráva, že byl poslanec dr. Pacák jakožto první místopředseda a toho času správce klubu českých poslanců na říšské radě, pozván ministerským předsedou drem. Körbrem ke dni 20. srpna na poradu do Vídně. Dr. Pacák tuto zprávu telegraficky vy vr a cí. — Slavnost 900leté památky zavedení křesťanství v Uhrách. Z časopisů dovídáme se o velké národní slavnosti dne 15, srpna ko- nané v Uhrách na památku zavedení křesťanství před 900 lety arcibiskupem v stoličném městě Ostřihomě. Nebyla to vlastně slavnost 900letá na památku zavedení křesťanství, neboť ta ko- nána již minule (1884), nýbrž slavena tu vlastně 900letá památka povýšení Uherska na království.

Ve zprávách uherských novin a v řeči při slav- nosti 15. srpna r. 1900 pronesené kardinálem Vaszarym, primasem ostřihomským velká chvála a díky vzdávány sv. Astrikovi, jenž na tehdej- ším papeži Silvin II. svojí výmluvou vymohl, že Uhry povýšeny na království. Papež dle rady sv. Astríka tehdejšímu kníželi Štěpánovi zaslal zlatou královskou korunu a tituli královský, aby kočovný a nepokojný národ maďarský křesťan- skou vírou zmírněn a připoután byl. V celé řeči kardinála není ani zmínky, že jíž dříve syn uherského knížete Gejzy pokřlěn byl na sněmu v Ostřihomě r. 984 na jméno Štěpán od našeho sv. Vojtěcha a s ním že i několik tisíc lidí při- jalo křesťanství. Po úmrtí knížete Gejzy r. 997 nastoupil vládu v Uhrách syn Štěpán, kterému sv. Astrik, jsa u dvora papežského v Římě u papeže Silvia II., vymohl r. 1000 královskou korunu, čímž se on stal prvním králem uher- ským. Král Stěpán přilnul upřímně ku katolické víře a po jeho příkladu i celý národ, takže po smrti své král Štěpán od svého národa jako svatý byl ctěn. Mají li Maďaři sv. Vojtěchu za svou víru co děkovat, jsou zase povinni neměně ještě většími díky sv. Astriku za dosažení krá- lovské koruny, kterýžto Astrik byl rovněž Čech a sice z rodu Slavníkovců, původním jmenem

Radla, starší to soudruh a vychovatel sv. Voj- těcha. Radla byl se svatým Vojtěchem v Řimrě a byl s papežem Silviem znám, slal se r. 993 prvním opatem nově založeného benediktinského kláštera v Břevnově u Prahy, kde přejal klá- šterní jméno Alexius. Po zavraždění rodu Slav- níkoveů v Libici r. 996, což se stalo návodem Vršovců, odešel Radla z Břevnova, obávaje se také msty Vršovců, ještě s několika bratřími do Uher ke dvoru knížete Gejzy a Štěpána, kde jiz byl dřive se sv. Vojtěchem při křtu téhož Ště- pána r. 984 účasten. Zde zůstal až do své smrti jako přední rádce potomního krále Štěpána, načež stal se zde i prvním arcibiskupem nově založeného arcibiskupství v Ostřihomě. Že Radla, Anastasius i velebný Astrikus jest jedna a táž osoba, dočítáme se u Palackého v Dějinách národa českého I. díl, str. 271. Proč však Maďaři při konaně nyní 900leté slavnosti zúmyslně zamlčují a nikde ani slovem neuvádějí, že našemu sv. Vojtěchu dě- kují za své křesťanství, a českému opatu Ra- dlovi jmenem sv. Astrika za vymožení koruny královské, vysvětluje se trvající velkou nechuti, již k nám Čechům bez příčiny pocitují, a proto jest naší povinností, ona zamlčená fakta jim v čas připamatovat, aby bylo vidět, jak velké účastenství mají také Čechové při povýšení Uher na království.

— Rodinné zprávy. Pan Antonín Kučera, účetní »České společnosti pro obchod a průmysl«v Praze a paní Karluša Kučerová, roz. Zvolská, slavili sňalek dne 18. t. m. — Slečna Aninka Pe- routkova, dcera obchodníka a majitele realit v Domažlicích a pan Karel Holub. tech. úřadník spol. státní dráhy, slaví sňatek dne 27. t. m. o 4. hodině odpol. v děkanském chrámu v Domažlicích. Zároven slaví rodiče nevěsty Antonín a Anna Pezout- kovi téhož dne stříbrnou svatbu. — Úmrtí. V Linci zemřel dne 15. srpna purk- mistr tamější, předseda obchodní komory, zemský říšský poslanec Jan Ev. W rmihölzel. — Včer o 10. hod. dopol. zemřel po králké nemoci na Sml- chově v domě č. 8 n., Havlíčkova ul., pražský mě- sťan p. Antonín Procházka (nar. v r. 1831), ma- jitel závodu kloboučnického ve Ferdinandově třídě č. 116—II. Pohřeb koná se v úterý o 4. hod. odpol. z domu smutku na Smníchově. — Měšťanská beseda v Praze oznamuje svým p. t. pánům členům truchlivou zprávu o úmrti dlouholetého váženého spolučlena pana Josef Čálka, soukromníka. Pohřeh koná se dnes v pon- dělí o 4. hod. odpol. z domu smutku v Úzké ulici č. 47 a žádají se pp. členové, by hojným počtem se v něm zúčastnili. — Pohřeb. Za četného účastenství přátela sportsmanů byl včera odpoledne pohřben pan Václav Bastl, redaktor časopisu »Sport« a člen redakce »Ra- dikálních Listů«, jenž v návalu choroby nervově spáchal sebevraždu. Kaple pathologického ústavu byla přeplněna účastníky, kteří zesnulého na poslední cestě přišli doprovodit. K rakví jeho položeno něko- lik věnců se srdečným věnováním. — Konfiekace. Č. 33. »Nového Havlíčka« na Kladně bylo zabaveno pro feuilleton: »Sen v lese“.

Vydavatelatvo uspořádalo opravené vydání. — Německý terrorismus v Lovosicích. Naši krajané v Lovosicích dostávají lístky tohoto znění: »Vaše provokativní vystupování ustavičným mluvením česky nedají si zde mnozí líbit. Proto ra- dím Vám, abyste se odtud vzdálil, sice Vám zde vy- perou kožich. Teut. — Sjezd kollegů a přátel v Čáslavi. Dee alihu před 23 lety daného sjedou se dne 8. září v Čtenářské besedě v Čáslaví kollegové roku 1866 válkou rozehnaní a šest přátel důvěrných. V neděli 9. září o 10. hod. ranní shromáždí se tamže vešketí žáci bývalé nižší reálky v Čáslavi z let 1852—1870 a přátelé z podsvětí besedního (jak dámy, tak páni), ke přátelskému hovoru. Kdo se jistě zúčastní, račiž to pznámiti Klim. Čermákovi, řediteli měšť. školy v Čáslavi- — Výpravy do Kutné Hory. Řemeslni- cká beseda v Hlinsku vypraví se dne 26. srpna v hojném počtu k návštěvě krajinské hospodářské výstavy v Hoře Kutné, při kteréž příležitosti pro- hlédne si historické památky Hory Kutné a Sedlce. Z Hlinska vyjede se vlakem o 5. hod. 50 minut ráno. — Z kruhů vojenských. Inspektor vojsk princ Windischgraetz včera ráno českou zá- padní dráhou odjel z Prahy do Čimelic, odkudz večer vrátil se opět do Prahy. — V sobotu odpoledne přijela z Klatov na Smíchov četa dragounského pluku č. 14 a byla ubytována v tamních zájezdních ho- stincích. — Balon. Ze Ždírce se nám píše: Dnes 18. srpna pozoroval jsem ve 3/41. hod. pěkný veliký balon se 3 nebo 4 cestujícími, který se za krásného počasí a mírného větru ubíral 20° na severovýchod. — Rozmanité výjevy ze včerojšího dne. Jako by chtěl překonati rekord, tak rychle jel včera o 7. hod. večer pěšák od 73. pluku z Ovocné ulice