Ročník XXXX.

V Praze, v pondělí dne 20. srpna 1900.

Číslo 229.

Na ranní a odpol. lint předplácí net v Praze v administrael na měste . . . . . čtvrt leta . . . . 6 K — s dvejí čonáškou na měsle se čtvrt lets . . .. 7 K 5o ve flislkáchi 2 K90 na měsle . . Pošton: na měsle s drojí zásllke na meěste r la: . . . k oi

Čís. jedn. Pr. I. 432/00

Jmenem Jeho Veličenstva cís ařel Cís. král. zemský co tiskový soud v Praze uznal k návrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 12 července 1900 čís. Ss 436/00 takto právem: o nse Obsah článku »Česká škola v Mostě« otisknu- tého v periodickém, v Praze tištěném a vydávaném tiskopisu »Národní Listy« ze dne 11. srpna 1900 od- polední vydání k č. 220 zakládá v místě: »Obrátili se na ministerstvo« — až — »nynější vlády« skut- kovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 300. tr. z. Zabavení periodického časopisu »Národní Listye odpolední vydání čís. 220. ze dne 11. srpna 1900 se schvaluje dle 8 489. ř. tr., další rozšiřování téhož čísla se zapovídá dle 8 493 ř. tr. a naři- zuje se zmaření výtisků zabavených dle 8 37. z. o tisku. Důvody V závadném místě hledí se úřadní rozhodnutí haněním zlehčovati, což zakládá skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 300 tr.z Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelstv vybověno, jak shora uvedeno. K V Praze, dne 15. srpna 1900. e ol C. k. zemský co trestní soud v Praze:nole Stolla. Panu Josefu Anýžovi, redaktoru period. časopisu »Národní Listy« v Praze—II. Telefonické zprávy „Nár. Listů“ O jízdě min. předsedy dra. Körbra do Išlu.

Z Vídně, 20. srpna. »Montagspressěe praví: Návrat ministerského předsedy od císařského dvora v Išlu posunul, jak se zdá. věci do rychlejšího tempa. Pan šl. K örbe přinesl si prý schválený plán pro svů; další postup. Ten nebyl dosud ve svém ob sahu a objemu sdělen nikomu. Proto je předčasno zaujímati k němu stanovisko třeba vyčkati dalších informací. Prozatím zdá se pouze jistým, že za- mítnuty byly všechny mimořádné prostředky k uzdravení situace a že ani na další vyři- zování jazykové otázky cestou dorozuměn na konferencích se nepomýš lí. Parlamentní »pokus«, jenž má býti uči- něn, má přijíti k dobru jenom naleha vým státním úkolům hospodář ské povahy. Pro věci jazykové dáno moratorium. Úmysl, svolati říšskou radu, je podmíněn a závi sí na záru- kách, jež dají vládě vzhledem na ochotu ku práci jednotlivé strany. List vykládá dále, ze Mladočeši by rád prý unikli ze své osamocenosti, do niž pry se dostali svou obstrukcí, a proto prý nemí se dbáti na řinčení šavlí mladočeských. Na oko chtějí velké věci, jako změnu ústavy pod., ve skutečnosti však ženou se po etap pách, jako po české universitě na Moravě.

Ale vláda nedá prý se tím způsobem za držeti; dr. Körber se prý nepustí n cestu záruk. Tím ovšem vzniknou u Čechů obtíže ale zatím Němci neopustí dra Körbra a pomohou mu učinit parlament dělným, jakkoli budou musit zastříti závojem obstrukční nocz dne 7. června a oddáliti vyřízen požadavku uzákonění sprostřed kovací němčiny. Za to ovšem Němei žádají dle svého způsobu objek tivní splrávu v Cechách a na Mo- ravě bez respektování koncessí, jež se dříve Čechům udělily, a dále opa- tření proti znovuzřízeni stare pravice. Dále žádají správné plnění nařízení ze dne 17. října 1899o vnitřní úřadní řeči v Čechách a na Moravě. Jen tak prý snesou Němci moratorium uzá- konění sprostředkovací německé řeči. »Montagszeitung« má za to, že dr. Körber se svými novými pokusy pře- mlouvacími a la camera slaviti bude tri- umfy, ale ve skutečnosti nedocll

výsledků. V hodině však, kdy v parla- mentě začne zase obstrukce, padne vláda Körbrova. Ostatně list má za to, že by dnes Körber měl odstoupiti, proto že ne- dovedl pochopiti, že pouze přenesen jazykové otázky z říšské rady do zemských sněmů by pozdra- vilo ústřední parlame nt. Na jiném místě oznamuje list, že pří- tomnost ministra války a chefa generálního štábu v Išlu dlužno uvésti ve spojení pouze s nastávajícími ve likými manévry. O cestě ministr presidenta dra. Körbra do Išlu praví list ten: Krásní dnové aran- jouezští, letní prázdniny, spějí pomalu ke konci. Neví se sice, kdo je dlužníkem a kdo věřitelem, zdat stát či parlament. Jak zmateny jsou úlohy. Avšak ať je tomu jakkoli, různé směnky obou stran budou presentovány k vyplacení. Termin se blíží čím dále stává se kratším, a z Išlu má byti onáni obstarána domácnost. List nevěří v garancie, o kterých dříve byla řeč, a praví: zdá se nám však, že víme s plnou určitostí, že říšská rada za všech okolností se na podzim sejde. Je při rozeno, že vláda vynaloží vše, aby přiměla strany k tomu, by byly ochotny uči- niti parlament schopným ke práci. Rovněž tak přesvědčeni jsme o bezvý slednosti těchto snah, dáti mrtvole život. Ji stými jsou dvě věci: dokud neustávající ex perimenty s novým ohledáváním parlamentní mrtvoly nebudou také od nejvíce krátko- zrakých politiků poznány jakožto utopisti- cké, nelze vůbec o rozpuštění říšské rady mluviti. Tato nebude dle všeho rozpuštěna ani později, jakmile se vžije přesvědčení, že Rakousko od dědiců dnešních parlamentních zmatků nemůže se ničeho nadíti.

Mluví-li se o rekonstrukci kabi- netu se silným sáhnutím mezi parlamen- táře, může se tato zpráva vztahovati pouze na ten případ, kdyby se přece podařilo mnoho mrtvých bodů v říšské radě překo- nati, což eventualita, kterou rovněž považu jeme za vyloučenu. Že za těchto poměrů takové žerty, jaké se dějí za kulisam s jednáním o opětné zřízení stare pravice, patří do politické poštovní knížky nepotřabuje žádného důkazu, Netoliko že rozumní vůdcové čeští starou pravici nepovažují více za schopnou života, též na otázce vedení této majority musí se všechny kroky stroskotat. Pan ryt. Ja- worski jakožto vůdce učinil se nemožným. Vláda však nemá žádné pří- činy, aby tento kámen úrazu odstranila do panské sněmovny, a dokud ryt. Ja worsk je předsedou klubu polského, nebude oběto ván na prospěch snah hr. Palffa nebo bar. Dipaula, kteřížto pánové jsou zajisté ochotni i oprávněni, aby převzali vůdčí roli. Telegramy korresp. kanceláře. Návštěva earova v Paříži. Z Paříže, 19. srpna. (C.-B.) »Matin« prohlašuje, že o otázce návštěvy cara Miku- láše v Paříži se vůbec ještě nevyjednávalo. Příjezd jeho závisí na okolnostěch, ktere s rusko-francouzskými poměry nikterak ne- souvisejí. Pevnost spojenecké smlouvy do- kazují události v Číně. Papež. Z Říma, 19. srpna. (C. - B.) Papež přijal kardinály, preláty a zástupce katoli- ckých spolků a ústavů a prohlásil k nim, že tak zv. svatý rok má velmi uspokojivý prů- běh a poukázal zejmena na velký počet poutníků z Italie i z ciziny. Po té rozmlou- val s některými a vyptával se na nové stavby kostelů a na postup katolicismu.

Řeč Deleasséa- Z Foixu, 19. srpna. (C.-B.) Ministr za- hraničních záležitostí Delicassé, který sem přibyl ke schůzi generálních radů, pronesl na hostině k jeho poctě uspořádané řeč, ve které velebil nejprve presidenta Loubeta a vy- slovil uznání republikánské vládě, podporo- vané spojenou většinou parlamentu. Del- cassé vytkl politické úspěchy a prohlásil, že vláda jest odhodlána, neučiniti ničeho, co by zkaliti mohlo mír, že však jest přesvěd- čena, že nejjistějším jest onen mir, který nen odkázán na milost žádného. V přičině Číny pravil: Nesmí se věc přepínati, ale bylo by přece jen nebezpečným, zatajovati vážnost čínské otázky. By dospělo se k výsledku musí velmoci nejdříve se dohodnutí, co chtějí a nepodnikati ničeho, co by nutnou shodu jakýmkoli způsobem mohlo rušiti. Hlasveškerého lidstva určil jim úkol Neprodlené osvobození vyslanců v Pekinu. které jest hlavním úkolem vojenské akce. Úkol tento již jest, neb bude záhy proveden. Přítomnost mezinárodního vojska sloužiti bude k tomu, by zjednala zadostučinění za to, co se stalo, a záruky pro budoucnost. Ať jest pak speciální stanovisko jednotlivých států v ohledu tomto jakékoli, předpokládám, že nároky své obmezí jen na nejnutnější a vyloučí vše, co by vzbuzovalo nedůvěru způsobiti by mohlo osudné neshody. Vláda zaujala stanovisko toto od prvého okamžiku a neopustila ho ani tehdy, když třeba bylo uchopiti se rázné iniciativy anebo když činila velmocím návrhy, jež setkaly se se všestranným souhlasem. Vláda neupust od tohoto stanoviska ani příště a postupo- vati bude vždy ve shodě s ruskou vládou. která teprve před třemi dny prohlásila úplny souhlas spřáteleným a spolčeným národem.

První sjezd veškerého soukromého úřadnictva českoslovanského. V Přerově, 19. srpna. (Původní zpráva »Národních Listů«.) Společně s přerovským odborem svola ústřední výbor zemské jednoty soukromých úřad- níků v král: českém první sjezd veške- rého soukromého úřadnictva če- skoslovanského na dnešek do hanáckého Přerova. Sjezd byl velmi četně navštíven sou- kromým úřadnictvem z království i markrabstv a za klub svobodonyslných poslanců českých a stranu lidovou na Moravě dostavili se po- slanci: dr. Václav Šilený a Edv. Skála. Jednání sjezdu zahájil předs. p. Tuček. účetní pivovaru v Přerové, uvitav vřele shro- mážděné kollegy a přítomné poslance, kterým uspořádány byly účastníky sjezdu nadzené ovace.

Pan předseda vzpomenul pak zběžně stin- ných stránek stavu soukromých úřadníků, načež udělil slovo poslanci Šílenému, jenž tlumočil účastníkům sjezdu jako zástupce českých po- slanců, předseda výkonného výboru strany lidové na Moravě a české národohospodářské společ- ností vřelý pozdrav a ubezpečil jich, že čeští po- slanci všímají si bedlivě jejich programových požadavků a užívají všech prostředků parlament- ních a mimoparlamentních pro uskutečnění přání soukromého úřadnictva českoslovanského. Řečník praví, že v popředí jest ovšem otázka starobního a chorobního zajištění soukromého úřadnictva, jakož i jeho vdov a sirotků. Čeští poslanci působili v parlamentu návrhy i interpellacemi, aby vláda urychlila vypraco- vání a uzákonění osnovy zákona, ohledně toholo pojišťování. Nalehání poslanců mělo dotud zdárný výsledek, že vláda osnovu přichystala, ale bohu žel pořád ne úplnou; chybí v ni nejdůžitějšt náležitost, totiž rozřešení finanční stránky této otázky. V poslední době vláda otálí s dalším pracemi v tomto oboru, neboť si dává více než stačí práce se ztenčováním práv českého národa. (Výborně !) Obstrukce parlamentní vůbec odvrac též poslanecké síly od důležitých prací hospo

dářských a sociálních, kteréž práce považují však poslanci za stejně politicky důležité, jako práce přimo politické, národnostní a státoprávní Řeč poslance Síleného setkala se v poslu- chačstvu s upřímným zsouhlasem a odměněna byla dlouhotrvajícím potleskem a přisvědčivými poznámkami. Předseda Tuček konstatoval pak, že po- slanec Sehnal, jenž měl se na sjezd dosta- viti jako zástupce strany svobodomyslné v Če- chách, pro nevýhnutelnou překážku byl nucen se omluviti. Dále dostavil se za město Přerov měšťanosta p. Tropr. Potom uděleno bylo slovo p. přofessoru Landovi z Prahy, jenž na sjezd delegován byl ústředním výborem. Týž pojednal o pensij ním a starobním zajištění soukromého úřadnictva Odborná jeho přednáška o stinných existenčních stránkách tohoto stavu setkala se v posluchač- stvu s živým souhlasem. Ku konci navrhl řečník resoluci, která současně formulována byla ústředním výborem a dotýká se hlavně změn či doplňků obchod- ního zákonníku, živnostenského řádu a zákona ze dne 16. ledna 1895 ř. z. č. 21 o úpravě nedělního a svátečního klidu v živnostech. Resoluce tato přijata byla jednohlasně. Dále iluvil delegát ústředního výboru pan Hašourek z Prahy, jenž probral zevrubně veškeré nepřístojnosti stavu soukromých úřadníků a zvláště zmínil se o poměru soukromého úřadnictva k dělnictvu. Když brání se soukromé úřadnictvo, aby nebylo zákonně stavěno na úroveň s dělníky, nečiní tak snad z nedemokra- tismu, nýbrž proto, že chce spravedlnost.

Řečník navrhuje pak přijetí resolucle: »Soukromé úřadnictvo, shromážděné dne 19. října na sjezdu v Přerově, porokovavši o poměrech svého stavu, uznává zemskou jednotu soukromých úřadníků v král. českém za jediné středisko soukromého úřadnictva českoslovanského, vyzývá veškeré soukromé úřadníky, by, pokud nejsou, stali se členy tohoto sdružení. Zároveň žádá vysokou c. k. vládu, by vzhledem k tomu, že osnova o pen- sijním zajištění soukromého úřadnictva již delší čas jest vypracována, k účelu informace ji v čase nejbližším publikovala.« Resoluce tato byla rovněž přijata všemi hlasy účastníků sjezdu.

Konečně promluvil třetí delegát ústředního výboru p. Štercer o nedělním klidu. Týž vytkl mnohé nešvary, které v této příčině se dějí. Soukromé úřadnictvo nejen že nemá neděl ního klidu vůbec — ono jest ještě určeno, aby pracoválo i v neděli odpoledne. V příčině nedělního klidu přijata pak byla panem Štererem navržená resoluce následujícího znění: »Soukromé úřadnictvo, shromážděné dne 19. srpna 1900 na sjezdu v Přerově připo- míná kruhům povolaným z řady známých důvodů, na jichž základě pravidelná práce v neděli označena i uznána jest za zlo a to zlo nenutné. Zdraví a síla těla i duše po šestidenní intensivné práci jsou vůbec pod- míněny dnem nerušeného odpočinku. Pr zdárný vývoj života rodinného, jehož vysokou důležitost popírati nelze, jest pak klid nedělní potřebou nezbytnou. A dokázáno jest, že mo- rální důsledky klidu nedělního zobrazují se také v hospodářských úspěších. Proto soukromé úřadnictvo prohlašuje za svůj požadavek: všeobecný nezkrácený nedělní klid!« Resoluci tou byl program sjezdu vyčerpán načež předseda p. Tuček několika vřelými slovy sjezd ukončil. Účastníci odebrali se pak ku společnému obědu a koncertu, který na počest sjezdu byl v pivovarské zahradě pořádán. Politické zprávy domácí. Dr. Engel o situaci. Spolupracovník polského »Kraje« (Petro hrad) navštívil dra. Engla v Karlových Varech,

aby s ním pohovořil o politickém položem v Rakousku. Dr. Engel, známý svojí úzkostlivou umírněností a smířlivostí, ale i upřímností, ne- mohl jinak, než poučiti svého soubesednika, že položení v Rakousku je napořád“ válečné pro krajní nesmířlivost a stále rostoucí bojechtivost Němcův a neméně pro slabost vlády. Tolik, co se týče celého Rakouska. 1 Ještě hůře Němei si vedou naproti Čechům. Stojí neustupněí na svém požadavku, aby k vůli nim království české bylo rozpoltěno, aby bylo rozděleno místodržitelství, pošta a pro ně aby zřízen byl zvláštní úřadnický status. Proti těmto drzým požadavkům vláda nejen že nezaujímá odmitavé stanovisko, jak by bylo její povinností, nýbrž Němcům neustále ustu- puje, tak že není vyloučena možnost, že přivole i k těmto pobuřujícím požadavkům, které by znamenaly nejen rozklad českého národa a jeho historického státu, nýbrž i mocnářství. Nepři- volíli ještě tato vláda, učiní tak budoučí. Za nynějších poměrů taková vláda již se najde. Za takového stavu věcí nezbývá nám nic než O tom, je-li možno vzkřísiti pravici, dr. Engel se vyjádřil: Bohužel nabyli jsme přesvěd- čení, že na pravici počítati nelze; prolo soudím, že pomocí pravice nedá se doslci mnohého. Avšak nové utvoření poměru stran může na- stoupiti teprve po nových volbách, kdy z chaosu vynikne nová tvářnost parlamentu. My nových voleb nepotřebujeme se báti. Snad vejde do našeho klubu několik — čtyři nebo pět — radikálnějších poslanců, ale počet českých poslanců zůstane beze změny. Naproti tomu se podobá, že by strana německých ka- tolíků utrpěla ztráty ve prospěch nejkrajnějších živlů. Ostatně vláda rozpuštěním říšské rady ni- čeho získati nemůže, ale ovšem může ztratiti, protože všechny radikálnější strany vejdou do nové sněmovny rozmnoženy, hlavně Schönere- rovci. válka.

Ze Rěky, 17. srpna.

(Nedovolený český spolek. — Pět tisic lahví koňaku pro rakousko- uherské vojíny v Číně. — Také anarchistal) Několik zdejších Čechů chtělo založiti spolek pod názvem »Národní Jednota severoslovanská na Rěce«. Spolek tento měl za účel chudé krajany sem přibylé podporovati a je potřeb- nými prostředky na další cestu aneb návrat opa- třovati. Sestavili stanovy a předložili je maďar- ským úřadům se žádosti o schválení. Avšak páni Madaři rozhodli jinak: neuznávajíce jiné národ- nosti, než která ke koruně svatého Štěpána ná- leží, a vidouce ve spolku tom »panslavistickou« ideji, nařídili, aby prozatímní odbor spolku ihned se rozešel, ježto prý není vláda uherská s to, stanovy (které byly v jazyku českém, madarském a vlaském zadány) potvrditi. — Zde opět nový důkaz, jak páni Uhři s námi smýšlejí. Zdejší firma »Pfau a spol., c. a k. dvorní destillatéři«, věnovala pět tisíe lahví svého ko- ňaku, zabedněných ve 100 bednách po 50 láhvích miníslerstvu války s prosbou, aby je ministerstvo dalo dopraviti do Činy na posilnění rakousko-uherských vojínů, kteří tam ve spoje- neckém vojsku bojují. V noci na den 17. t. m. zvolal kdosi za tiché noci na vysokém boulevardě »Eviva Tanarehia!« Policie jest tu již delší dobu na nohou a zatýká kdo se jen někomu pode- zřelým objeví. — Nevinný jakýsi obuvník, který ani dobře mluviti neumí, do kostela každý týden chodí a bezúhonný život vede, byl zatčen. Pr prohlídce jeho bytu nalezena byla krabice — prý s dynamitem. Ale v pravdě a skutečnosti byla to jakási pasta na vyhuben hmýzu z bytu, která dlouhým ležením zpráchnivěla.

FEUILLETON. Frajtr Kotarba. Tři hodiny uplynuly od okamžiku, kdy pluk vytrhl z kasáren na delší cvičení. Červen- cové vedro působilo již vůčihledě na hrdě z po čátku, vojenské vzezření pohybující se kolony čtyřstupy se rozlézaly po celé šiřce silnice, pod tížícím břemenem zbroje stával se krok zne náhla kolébavým a nejistým, a hlavy vojáčků klonily se vic a více na rozhalená prsa. Ač- koliv nebylo ještě dovoleno píti vodu (aby se prý lidě tužili pro připadnou potřebu), zajisté každý důstojník shovívavě zamhouřil oko, když ten neb onen zvláště žíznivý nabral si kradmo z konve milosrdnou rukou selky nastavené do svého plecháčku něco kalné, teplě vody, ano sám pan poručík M . . ., ten přísný M . . který ve subordinaci a trpělivost svých pod- daných klade vždy ty nejvyšši požadavky, vy- znamenal při takové příležitosti prostého kýhos infanteristu tím, že si vypůjčil s vlidným úsměvem jeho plecháček a pracné nabytou vodu mu výpil. Avšak ponurá nálada silničního pochodu neměla dlouhého trvání. Na horách v levo od směru našeho ležících odhalen nepřítel, »páni důstojníci a kadeti« svoláni k poradě, a již již pohyboval se pluk roztřištén na různé ve sku- tečné válce arci zcela nemožné útvary po pa- stvinách, strništích, pěšinách a mezich proti bílým čepicím »nepřítelovým«. Únava jedno- tvárného šlapání silnice jakoby na povel byla zmizela, a všochny ty setky mladých, svěžích, pružných těl ovládl náhle onen »vojenský duch«, pud to, jenž je nám dravcům všem společnýa tak přiznačný a jenž vrcholi ve snaze, spoje nými silami, násilím či úskokem, odpůrc obelstiti, přemoci, podmaniti . ..

Již jsme v »řetěze« a pálíme do nepřítele na vzdálenost zrovna příšernou asi 100 kroků. Kde bychom byli ve skutečnosti ! Nejzuřivěji s vede »švarmkomandant« pan frajtr. Kotarba. Štihlý, pěkný hoch zdravého vzezření a inteli- gentnějších rysů, jenž hoří přímo zájmemi o naši věc. Ustavičně pobíhá za svým rojem, tu opra- vuje jednotlivci polohu těla, tu nařizuje lepší krytí, a při tom opakuje neustále pronikavým hlasem své jednotvárné: »Švááárm an! fajrll« Milý frajtře! Jen kdyby místo markirerů z osmé setniny na sto kroků před tebou ležel řetěz nejlepší carské pěchoty! Tu bě v ješuť chrabrost, udatenstvie . . . Vyhráli jsme! Bodejť bychom nevyhráli; když je známo z »rozkazu«, že je ve Swiet- nikách o druhé hodině menáž uvařena, může si každé dítě na prstech vypočítati, nejen že vyhrajeme, nýbrž i kdy a kde asi bude konec všeho nepřátelství, abychom šťastně a přesně dle rozkazu o druhé dosáhli kýženého ceíle. Opět vleče se modrý, prohnědlý had dále po postranní cestě jakž takž zachované. Horko dostouplo výše již přímo hrozné. Vše se vyna- kládá, aby vojsku dlouhý ještě pochod hor- natým územím pokud možno se usnadnil. Tam- boři a hornisté sešíkují se v jeden sbor a pro- vádějí pod vedením výtečného trubače druhé setniny Ganobise pravé koncerty na svých téžko- padných nástrojích. Je dovoleno kouřiti, roze- pjati kabát i řemení, ručnici nositi jak komu libo; některé setniny dávají se do zpěvu známých vojenských písní, jednotliví zpěváci zanotuji národní i povstalecké písně polšké: »Bartoszu, Bartoszu, hoj te ostre kosy nasze, wystarcza na krátkie moskiewskie palasze . . .«

Tam zase pěje celý sbor »Czoczno z nami od samej Warszawy až do Petersburgu za Moskalami marsz, marsz!-

Kde jaká studna je hned jako rojem vče obklopena žiznivými; plátěná vědra četová, ple eháčky, čepice se naplňují, šikovatelé a důstoj níci marně napomínají a odhánějí tlačicí se zá stupy, které beztak krutě odpykají svoji žíze dlouhým klusem ku svému, zatím daleko pokro čilému oddělení. — Cesta stoupá nyní do vrehu, jenž se pře námi náhle octl a s výrazy málo vybranýmia lichotivými přivítán jest. Jest ji viděti hezký da- leko do předu, jak se v největším úpalu slu- nečním vine, beze stínu, výše a výše k obzoru. Krok stává se loudavějším, zpěv řídne pode- zřele. Jen frajtr Kotarba jakoby nevěděl o únavě; posmívá se umdleným soudruhům zpívá rozpustile horalskou píseň o Mačku, jak jestě v hrobě se mu stýskalo po děvěeti. »Jak můžeš jen tak hulákat, Kotarbo?. volá naň mrzutě utrmácený soused kaprál »Koukej, za louhle horou je do kvartýru ješte dobrá míle. Ja tam nedojdu, ať mě šlak trefi !« »Frajtrovi je hej, ten má ve Swietnikách holku, a bude se mit dnes jako bůh. Už jim psal ondyno, že přijede a aby toho hodně na- pekli !« prozradil druhý. »Aá, to je něco jiného! A to se ví, pan frajtr, že mě jako cugskomandanta vezmou taky sobou, vedí !«

Ale frajtr neposlouchal a neodpovídal;se štítku čepice řinul mu tenký potůček potu přímo do obličeje, také trochu pokulhával levou nohou, ale jinak nebylo znáti mnoho únavy na jeho sympatické tváři. Vždyť šel domů ku svým, aby se pochlubil ponejprv všem známým rodíčům, děvčeti svojí novou vojenskou hod- ností, by zažil jeden z těch trpce zasloužených sťastných dnů vojína-hosta v domoviněl Jednomu jednoročnímu dobrovolníkovi právě »došel rozum«. Do růda rozpálen vedrema námahou nemohl více dále a vystoupiv z řady svalil se jako špalek do strouhy. »Bylo abtre- ten?« posmívali se mu kolemjdoucí. »Vystydne ti polévka,« volali druzí. Ale než mu vojín zdravotnické patroly sňal jeho 56 liber zbroje a důstojník službu konající zapsal jeho jmeno, leželo jich podle cesty roztroušených již asi deset. Zde jde jen o začátek. Exempla trahunt Inspekční důstojník dá takovým chuďasům pra- videlně dobrou radu, aby se co nejdříve zota vili a následovali svůj oddíl, a ponechá je pak obyčejně osvědčené péči jejich dotýčných andělů strážců. Obyčejně to také stačí. Tehdáž to však vypadalo vážněji než zvykle- Zejmena v některých setninách padalo to jako mouchy. »Inspekční«, sám k smrti unaven, ne- stačil zapisovat a radit. Již chtěl u vynaložení všech sil předběhnouti celý plukla hlásiti v předu plukovníkovi špatný stav lidí, prose ho o krátký odpočinek. Ale vždyť bylo do kvartýru již jen několik kilometrů a témě nešťastného vrchu již dosaženo. Teď to snad půjde lépe. Tu vyběhlo několik vojínů najednou ze řady, nesouce těžce chorého, krátce a křečovitě oddýchujícího kamaráda. Byl to — Kotarba. Každý viděl, co mu jest a že mu není po- moci. Nejhorší »nepřitel« na manevrověmí poli

se dostavil. Nebezpečí všem stejně hrozicí stla- čilo mysli ještě více, strach před úžehema jistou smrti opanoval pole nadobro. Na štěstí vedla cesta malým lesíkem. Polnice zaznělae »Zastavit! Pohovl« a několik okamžiků po- zději leželi všichní jako zabiti na zemi a mnozí v olověném spánku. Ubohý Kotarba ale byl ztracen. I kdyby byl lékař po ruce — jenž bohužel může jeti jen po hlavních silnicích, ježto jeho kočár není na zdejší cesty zařízen — nebyl by mohl či- niti žádných zázrakův. Frajtr naložen na nosítka zdravotnické patroly, a odneson do první chalupy, odkuď jej »rekvirovaný« selský vozík odvezl zpět do Krakova. Před samou branou nemoe- nice přišel ještě k sobě a zvolal plačky k oše- třovateli: »Pozdrawiajee pana kapitana N. , i niech sie na mie niegniewa, že umieram« — Byla to jeho poslední slova. Lze si pomysliti lepšího vojáka? V tutéž dobu v Swietnikách bylo slyšeti odkuds ze vzdáleného »kompanierayonu« polnici našeho slavného Ganopise smutně úpěti zamilo- vanou píseň mrtvého Kotarby v dalekou kra- jinu: »Umart Maciek, umarl, juz lezy na desce;*) ze by mu zagrali, podskocy! by jesce.- A uplakané hlasy horalských děvčat odpo- vídaly refrén v polotlumeném vzlykotu: »Oj byž to chtopak grzecny, *9) oj skoda, ze nie wiecnyl Ojdana !« Jen jedna z nich nezpívala. Bylo jí přiliš bídně kolem srdce. J. Hvímeister. *) na prkně. ) hodný, v góralském nářečí.