Číslo 178.-

V Praze, dne 1. července 1900.

Ročník IV.

Redakce, aamuamstracýá Praha, Pětrossova uilics. vato enav neprijímají. rukoglsy se Nezapečstěné reklkmace Inserty účtujeme levne skytujeme výhody rejí denně o šesté ně rann

KATOLICKE LS oa vždy o dvanácté ho- odnodině noleaní, Teleton renakce č. niz6.

Slunce vychází ve 3 hodiny 56 minut ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 12 minut večer

Neděle: Navštívení Panny Marie Prahu s doaškou do omo s.49

Predplstné pro

monšemsko gostgni: Předplatné do cizozem- ska: Eěmecka a Srbs ka: n.... K 13. rancie. Sv ýcarska Belgie a An čtyrln... K 52.80 Telet. adminisirace iize.

Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně sv. Ignáce od 30. června do 3. červenc

Dnešní číslo jest o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí v obyčej- nou hodinu polední. Katolické missie v Číně V Praze dne 30. června. Lianticlericalieme nlest pas un articl Gambetta. d'exportatiöí. Nyní vede se na dalekém východě tuhý bo skostnatělého kolosa asijského s moderní ovropskou tiocf s nejtužší krutostí. Kdo bude vítězem? Kolos čínský stojí sice na hliněných nohou, ale jeho pevné, Houževnaté tělesné ústrojí zajisté odolá těmto útokům na svoji samostatnost již pro svoje množství a nerozhodnost evropských velmocí, které nevědí, co mají s rozpadlou říší vykonati. Hrozny jsou dosud příliš kysely, poně- vadž dosud nedozrála organisace hlavních mocí, totiž Ruska a Anglie, kteřé by nerady viděly na- vzájem, aby jejich území vzrostlo.

Při této vojně nebo povstání, jak chceme ny- nější stav v Číně jmenovati, zapomíná se však na první pionýry, kteří do Číny zavítali, aby otevřeli ji pravému náboženství a vzdělanosti pravé, totiž na katolické missionáře, kteří této požotnosti v přední řadě zaslihují. Působíť na sta kněží z různých zemí v této říši, která zdá se býti zemí báchorek a pohádek nám Evropanům, ani jsme zvykli docela jiným poměrům. Hlavními společnostmi, které v Číně pracují, jsou Jesuité, Lazaristé a Společnost cizích missií, které jsou vestěs Francouzy, mimo něž tam jest roztroušeno i hojně missionářů různých národů. Působí pak v Číně 200 Jesuitů v Kiang- Lanu, v Gan-Huy a Čé-ly, 61 Lazaristů v Čé-ly na se- veru s msgr Favierem a 36 sestrami milosrdnými. msgre. Bruguiére s 30 missionáři a 8 sestrami v Cé-ly západním, v Če-Kiangu msgr. Reynau s 35 missionáři a 38 sestrami, v Kiang-Sy se- verním msgr. Bray se 16 missionáři a 12 řehol- nicemi, v severním msgr. Coyset se 16 missionáři, v jižním msgr. Vic s 22 missionáři a 8 řeholni- cemi, celkem 180 Lazaristů a 102 milosrdné sestry. Členů Společnosti cizích missií pak působí v Číně 310.

Ministr zahraničních záležitostí ve Francii Delcassé odpovídal těchto dní na interpelaci Denysovu ve sněmovně a prohlásil, že úlohou Francie bude v této záležitosti, aby zachovala si dosavadní moc a vliv v Číně, zvláště protektorát nad katolickými missiemi, jejichž význam v cizině nelze podceňovati. Dal rozkaz, aby dva nebo tři nové křižáky byly připraveny k odchodu do čínských vod. Dne 25. června a 3. července bude vypraveno do Číny 2000 francouzských vojáků, 29. června pak 2200, tak že tam přibude 4200 čerstvých sil. Dosti dlouho to trvalo, nežli se Francouzové a vůbec evropské velmoci odhodlaly k ráznému kroku. Evropané byli vražděni, domy katolických missionářů byly Pořeny, zapalovány a pustošeny a přece akce protikladná jest doposud v stadiu přípravy. Směšným jest zajisté výrok jednoho také vzdělaného Evropana: »Co na tom, když se vraždí missionáři? Vždyť přijdou aspon do nebe!« Nejen směšným, nýbrž také rouhavým jej dlužno nazvati a co nejrozhodněji odsouditi.

Státník Gambetta soudil v té věci zcela jinak, ač nebyl nikterak přítelem katolického ná- boženství; vždyť stal se všeobecně známým jeho výrok: »Le clericalisme — voila l'ennemi« — »klerikalismus, toť nepřítel!« Jak velcí státníci již z opportunity či prospěchářství buď vlastního neb státního činí, tak také Gambetta měl Janusovu dvojí tvář, an byl opět velikým přítelem kato- lických missií, poněvadž poznal jejich veliký vliv pro průmysl a obchod domácí. Mluvě o missiích zahraničních, prohlásil totiž: »Lanticlericalisme n'est pas un article d'exportation«, což znamená: »Protiklerikalismus není předmětem vývozu«, čili doma můžeme katolíky pronásledovati, v cizině však jich budeme hájiti, poněvadž nám z toho vzejde prospěch. Není nad státnickou důslednost! Z této příčiny Francie mileráda vykonávala protektorát nad katolickými missiemi v Římě. Ale od více let se o to pokoušíž Německo, které v tom podporuje kardinál Ledóchowski, pre- fekt propagandy k rozšíření víry, jenž sv. Otce k tomu má, aby uznal vrchní protektorát Německa nad katolickými missiemi; neboť poukazoval prá- vem na to, kterak může Francie hájiti zájmů ka- tolických, když doma je stále utlačuje. Velevysla- nec francouzský u papežské Stolice, Nisard, nedovedl obratně vyvrátiti domněnek podezíravých, poněvadž vláda sama jednala netaktně. Roku 1879 odebrali se do Číny němečtí kněží Anger a Freinandumetz, kteří procházeli zemi severně od Šantungu, kázali, vyučovali nábo- ženství, křtili a zakládali školy. Již roku 1886 byl jmenován Anzer apoštolským vikářem čínským.

Nyní právě dlí v Evropě a jest předmětem úvah tisku. Od té doby se dějí pokusy přenésti prote- ktorát nad missiemi na Německo K tomu čelí též snahy Anglie, jejížto zájm se křižují se zájmy obchodními. Proto vyslanec anglický u pekingského dvora přemluvil Li-Hu- Čanga a královnu vladařku, aby Čína žádala u pa- pežské Stolice o zřízení vlastní nunciatury k obraně práv katolických missií a k vůli bezprostřednímu spojení s Římem. Sv. Otec Lev XIII. uvažuje du- chovní prospěch z tohoto založení, byl ochoten vy- hověti, avšak tehdy se tomu postavil na odpor tehdejší francouzský vyslanec u Vatikánu, Lefébvre de Behaine, tak že tento zámysl se ztroskotal. Avšak tím boje tyto neustaly. Roku 1887 zavítal Anzer do Evropy a ode- vzdal vikariat v Šantungu pod dehranu Němbcka, čímž zápas o panství dvou soupěřů nabyl nového stanoviska. Avšak přirozený vývoj věci nepřipüstil dalších následků, neboť Anzer prohlásil již roku 1891. že se vzdává tohoto protektorátu, poněvadž každý missionář v tomto obvodu se dosud obracel ku Francii za ochranu. Německo však neupustilo od tohoto záměru, neboť několik měsíců potom vyslal císař Vilém II. do čínských vod admirála Die- derichse, aby zakročil ve prospěch katolických missií, když dva němečtí missionáři byli čínskými vzbouřenci zavražděni. Také výprava prince Jin- dřicha měla tentýž účel. Tak za víření bubnů vede se tichý boj diplo- matický mezi Francií a Německem, které by obě rády podržely vrch protektorátu nad missiemi

Zprávy politické. V Praze, 30. června. Císař a král odjel dnes s družinou na dvou- měsíční letní pobyt do Išlu. Hr. Goluchowski, ministr zahraničních zále žitostí, odjel dnes ráno na dovolenou do Paříže, Sněmy království a zemí na říšské radě zastou- pených, sejdou se prý na podzim t. r., aby radily se o vládní předloze, týkající se zemské daně z líhu, o kteréž jednáno bylo na poslední anketě ve Vídni. Sňatek arcivévody Františka Ferdi- nanda a Uhry. Ačkoli právní následky sňatku arcivévody Ferdinanda z Este s hraběnkou Žofií Chotkovou jsou jasny a nelze z té příčiny očekávati nijakých zápletek vzhledem k následnictví na trůně rakouském i uherském, přece Košutova strana v Uhrách vytlouká z tohoto sňatku kapitál, tvrdíc, že se pří- saha arcivévody dotýká státního práva uherského a proto jest třeba svolání uherské sněmovny, aby sama rozhodla v této otázce. Vláda uherská sotva vyslovila přání Košutovců, ale v říjnu, až se uherská sně- movna onět sejde, předloží jí k inartikulaci zákon o přísaze arcivévody, jenž ve smyslu domácího řádu habsburského potvrzuje, že jest si vědom všech ná-

Kulturní Listy. V Praze, dne 30. června. K. — Velmi pikantní příspěvek k našim kul turním dějinám přinesly nedávno »N. L.« Na prvním místě lokální části uveřejnily: Bída a procesí. Píše se nám z českého jihu Chalupníček odebral se se svou ženou na Sv. Horu. Než přišel — zcepeněl jim kůň. Pokládal to za trest nebe, po- něvadž nevykonal dost skutků bohumilých. I odhodlal se pu- tovati se svou ženou do Římova, což mimochodem řečeno, je mnohem nákladnější, než do Příbrami. Když se vrátili, našli v chlévě dva krmníky, již byli červenkou postiženi. Ne- zbylo jim nic jiného, než rychle je zapíchnout a lacin prodat. Bůh hněval se na ně tedy — ještě. I připojili se ku procesí, jež táhlo do Maria-Zell. Taková pouť trvá z pravidla 14 dní. Když se hospodář se svou ženou vrátil, měli pole zpustošena a při tom několik těch zlatých ze zá- ložny vybraných Neměl na koně, tím méně na prasata ; za to ale měl houf obrázků, olověných prsténků a mosazných křížečků. Na konec zahostila se v něm i pochybovačnost konečně nedůvěra ve věčnou spravedlnost a konec byl — ko- řalka. Lidé nemají na brambory, nemají, čím by uhradili nejnutnější potřeby životní, ale na pouť, na výlet, při němž motiv náboženský jest jim rouškou, jíti musí.

Ostrý hrot, jak čtenář snadno vycítil, jest na- mířen na »náboženský motiv«, z něhož náš lid poutě koná. Chalupníček, tedy pramalý rolníček, jenž má jen několik korečků poli, vydržuje si — koně. Ten, co to psal, jakživ neviděl c ha- lupníčka, jenž by si držel koně. Chalupníčkové sdělávají si všude svá políčka k rav kami, pro- tože kůň by jim brzy sežral chalupu. A dále: kromě koně chovali si v chlévě dva krmníky. Pouhý chalupníček má koně a dva krm- níky a oba, muž a žena, opouštějí všecko a vydají se na pouť až do Římova. A pak ten tragický konec. Z poutníka vyloupne se kořala. Vizte obránce chudého lidu Kterák ženiálně uhodil na to pravé zlo, jež v našem lidu podrývá základy blahobytu. Jsou to poutě. Lidé nemají ani na brambory, ale na pouť — ale tu by se byla pisateli málem z péra na papír vyronila veliká kaňka. Namočilt péro příliš hluboko do žluče a byl by napsal: ale na výlet — ano, ty různé u nás výlety! avšak kaňku ihned vylízl dodatkem při nichž motiv náboženský jest jim rouškou, z čehož čtenář vyrozumí, že jen výlety s motivem náboženským, těm našim chalupníčkům a baráčníč- kům, kteří nemají ani na brambory, jsou škod- livy. Pisatel tu bezděčnou kaňku snažil se sice jako žáček vylíznouti, avšak kaňka na papíře zůstala přece a na kaňku tu si trošíčku posvítíme. Bezděčně mu vyklouzlo: výlet.

Ano, ty výlety. Kdož by ze čtenářů neznal ty četné výlety, jež staly se velmi osudnými mnohým statkářům a zámožným živnostníkům. V letech šede- sátých a sedmdesátých náš spolkový život namnoze proměňoval se v hydru o mnohých hlavách, jež po- žírala blahobyt lidu. Skoro co neděle a svátek byl uspořádán výlet. Kdesi rozvinul se nový prapor, uspořádal se výlet. Druhou neděli slavilo se jedno- roční jubileum založení spolku; pak zase zábavní spolek uspořádal zabradní slavnost — Do smrti mi nevyjde z paměti mnohá nešťastná oběť našeho spolkářství — — jako bych ho dnes viděl toho pana Vejvaru — a zajisté že i čtenář v rejstříku své paměti má uloženu nejednu oběť po- dobnou — — tedy jen začněme. Pan Vejvara býval zámožným a pokročilým rolníkem, jenž po svém otci přejal krásný, dluhů prostý statek. Pobyl též několik roků ve městě na školách a přinesl si domů vzdělání, ovšem jen polo- vičaté. Oženil se s vesnickou slečinkou, jež mu při- nesla věnem krásný, velkoměstský nábytek a ně- kolik tisíc zlatých. Slovem, panu Vejvarovi vyrovnal se málo kdo. Jakožto mladý a intelligentní hospodář seznal, že jeho rodná obec nalézá se ještě daleko pozadu, a proto jal se do ní zaváděti pokrok. Tři hlavní události v životě mladého Vejvary, statkáře v Chvojšicích, zasluhují povšímnutí. Byl to výlet na sjezd, pořádaný od pražských pánů na počest kteréhos dávno již zemřelého vlastence. — Pojedete přece také? — tázali se ho. — Jak pak bych nejel, — odvětil — pojedeme s paní, aby taky něco viděla. —Víš, Václave — namítala mladá panímáma — čekáme »straku« s telátkem, raději bych zůstal doma.