2
masthead
NÁRRODNÍ LISTY
3
masthead
12. sapna 1901. Číslo 221.
4
article
tito naléhali na referenty odboru sociálně-politického
na radě říšské, aby konečně osnova byla vypraco-
vána a předložena. Klub poslaneů svobodomyslných.
dříve než sám zaujme stanovisko k osnově, musí
slyšeli mínění kruhů povolaných, aby na základě
přání a stesků, vytryských přímo z vás, mohl taktická
kroky své ku podporování, eventnálně změně a do-
plňkům osnovy zaříditi. K tomu vhodnou jest doba
nynější mezi jarním a podzimním zasedáním říšské
rady, po kterou můžete argumenty své sbírati, osnovu
popularisovati a u veřejností pro ni vzbuditi zájem.
Nejvíce interessu na předloze té v první řadě mají
země koruny české a povinností zástupců těchto
zemí jast, aby postavili se na špici celého toholo
spravedlivého hnoti. Žel, že proti tomuto hnutí jevl
se reakce velikého kapitálu, jenž nemá sice odvahy
přímo vystoupili, ale činí tak nepřímo, neboť místo
sebe nastrkuje sociální demokracii a voláním jejím
po všcobecném pojišťování hraje nešlechetnou
hru o zničení opatření středních vrstev ne pro blaho
dělnictva, nýbrž pro assekuraci své vlastní kapsy,
která jest prý tím dotčena. Velkokapitalismus dobře
ví, že žádáním všecbecného pojišťování se
uskutečnění předloby nejen nedozírně oddálí, ale
po případě i vůbec zničí « Na to poukazuje řeční
na vady předlohy, na centralistický systém budou-
cího pojišťovacího státního ústavu, jenž má býti ve
5
article
Vídni — a končí přesvědčením, že to, co se dálo
při jednání o devítihodinné práci, bude se jeviti
i nyní, že totiž poslanci bez rozdílu stran jako jeden
muž budou blasovati pro předlohu. (Výborně !)
Posl. p. dr. Klouček přiznává předloze v prin-
cipu krok ku předu po humanní její stránce, ale
těžce nese, že podává se ve formě centralistické
tím má býti zasazena opětně rána samostatnosti na-
šeho království. Dovozuje, jak Čechy, Morava a Slez-
sko počtem svého soukromého úřadnictva ohromnou
převahou jsou nad oslatními zeměmi Rakouska
proto si přeje, aby nebylo koncentrováno hlavní sídle
ústavu na Vídeň, nýbrž aby pojisťovací ústav by
zřízen s platností pro každou zemi zvlášť. Rovněž
on slibuje, že co od klubu poslanců svohodomy
slných ve směru tom se očekává, bude dojista vy
konáno (Souhlas), ale současně praví: »Vy jste to
jež si sami musíte získati zájem celé veřejnosti, obci
a okresů a jakou cestou se to děje, naznačili jste
sami již svými sjezdy. (Výborně).
Posl
doktor
Klouček
Vídeň
Čechy
Morava
Rakousko
6
article
Posl. p. Černý poukazuje na své smýšlení
praví: »Poněvadž jest naší povinností pohližeti rov-
nocenně ke všem vrstvám, musíme i váš požadavek
uvítat jako oprávněný. K ideálu všeobecnéh
pojišlění jest ovšem daleko a proto musíme jako p
stupních k němu kráčeti. Temi stupni jest akce
jednotlivých vrstvách celé společnosti, bez rozdílu
stran a smýšlení. Já pro svou osobu pokládám váš
postup za správný a budu změněnou osnovu podno-
rovati, jako myslím všichni poslanci na radě říšské
Přeji zdaru mohutné organisaci a všem vaším kro-
kům budoucím. (Výborně).
Místo onemocnělého delegáta vysokomýtskébo
p. Slouka ujal se slova o »služebních poměrech
přítomný místopředseda Jednoty p. prof. Laudaz
Prahy a pravil?
»Onen velký problém upraviti poměry tříd pracu-
jicích dle požadavku humanity a spravedlrvosti, onen
problém, jejž vůbec nazýváme otázkou sociální čím
dále, tím úspěšněji se řeší. Porovnámeili poměry
mannálních pracovníků námezdných před 50 lety
poměry nynějšími seznáme, že stal se zde ohromný
pokrok ve prospěch této vrstvy společnosti lidské
Zavedeno nemocenské a úrazové pojišťování
stabilisována z valné části pracovní doba, zaveden
dozor na dělnictvo, zřízeny hromady pomocnické př
společenstvech a gremiích a intensivní byť i pozvol-
nou prací organisovaného dělnictva pomocí zástupců
jejich ve sborech zákonodárných domůže se zajist
třída pracující i mnohých jiných ještě výhod.
Posl
Černá
Slouk
profesor
Laudaz
Praha
7
article
Součástí této otázky sociální jest však i otázka
náše, otázka námezdných pracovníků perem a du-
chem, olázka intelligence třídy pracovní.
Stav náš má jisté stesky a požadavky, jež před-
nášíme na sjezdech, ne abychom si vzájemně postě-
žovali, nýbrž interessované kruhy a veřejnost na n
upozornili. — Především jsou to ustano vení
obchodního zákona, jež nás k stesku tako-
vému vybízejí. Obchodní zákon přiřkl nám titul
obchodního pomocnictva. Ne snad z ješit-
nosti, že nám nelichotí tento název, nýbrž konsekven-
cím, jež z něho vyplývají se vzpíráme, nebot pak
při požadavcích jako na př. 10 a Shodinné práce.
odbývány tyto sumárně, bez rozdílu mannálních pra-
covníků v pravém slova smyslu naproti pracovníkům
pérem a duchem.
8
article
Dále pojednává řečník o služebních s mlou-
vách, o praktickém provádění jich, o služném,
o pracovní době, nedělním klidu, pracov
ních místnostech, dovolené a uzavírá svoji řeč: »Ne
pokusy jednotlivců, nýbrž spojené síly zorganisova-
ného soukr. úřadnictva dopomohou ke splnění těchto
požadavků. Tiském, schůzemi a tlakem na sbory zá-
konodárné pomocí práva voličského se jich domů-
žeme. Máme li míti naději, že poměry naše se zlepší
musíme zanechati netečnosti, musíme zanechati
osobních všelikých nesrovnalostí, jež tu a tam v od-
borech práci stěžují, musíme všichni a všude být
činnými. Jen tak můžeme doufati, že požadavky naše
budou splněny a že tím pak stesky na poměry soukr.
úřadnictva s naší strany odpadnou.«
I jeho resoluce jednohlasně se přijímá a zní
»Soukr. úřadnictvo východních Čech, shromážděné
dne 11. srpna na sjezdu v Novém Bydžově, poroko-
vavší o peměrech svého stavu, jest přesvědčeno, že
veškeré tužby a požadavky jeho jen tenkráte budou
moci být v čase dozírném splněny, jestliže bude je
propagovat a hájili sorganisované počelně silné sdru-
žení soukr. úřadníctva a vyzývá tudíž všecky sv
kollegy v povolání, by stali se členy Zemské jednoty
soukr. úřadnictva v král. českém a usnadnili tomuto
sdružení těžký boj za spravedlivé požadavky ce-
lého stavu.
východní Čechy
Nový Bydžov
9
article
Závěrečným bodem sjezdu bylo pojednání o ne-
dělním klidu. Povšechné o významu nedělního klidu
po stránce humanní přednesl p. Vacek ml. a usne-
seno podati místodržitelství následující memprandum
»Hledíe k nařízení c. k. místodržitelství pro králov
ství české ze dne 4. července 1901, jímž zaveden by
při obchodní živnosti pro měsíce letní nedělní kli
v král. hlav. městě Praze a policejním rayonu, sou-
kromé úřadnictvo z východních Čech, shromážděné
dne 11. srpna 1901 na sjezdu v Novém Bydžově
žádá veleslavná c. k. místodržitelství, aby z těchže
důvodů, jež platí v Praze, zavedlo úplný nedělní klid
při obchodní živnosti alespoň pro práci pisárenskou
pro celé království české a po celý rok.«
Na to sjezd o 1. hod. odpol. po klidném a dů
stojném průběhu zakončen.
400leté výročí založení Nového
Města nad Metují.
(Od zvláštního zpravodaje »Národních Listů «.)
Nové Město nad Metují mělo včera a předevčírem
významné jubileum.
Čtyři staletí uplynula ode dne, kdy českým pánem
Janem z Kácova položen v romantické krajině, kterou
jako stříbrný pás vine se bystrý tok Metuje, základní
kámen k budování města, jehož jméno bezpočtukrá
uvádí se v kronice bouřlivých dob historických. Le
uni běsu tolikerých pustošivých válek nepodařilos
smésti s povrchu Orlické vysočiny náš dobrý český
lid, klerý žije tam ve svěžesti nestenčené a tvol
dnes spolchlivou, neochvějnou baštu proti příboji vln
cizáckých.
Žei jen, že živel náš na Orlicku není českou
veřejností náležitě podporován a že podnes netěší se
utěšený, přírodou přebohatě nadaný kraj novoměstský
oné pozornosti českých turistů a hostů, jaké by
plnou měrou zasluhovai.
Doufámo, že napraví tuto vadu aspoň bu
doucnost.
Vacek
Jan
Praha
východní Čechy
Nový Bydžov
Nový město nad Metuje
Nová město nad Metuje
Kácov
10
article
Nuž, k povinnosti referentské.
Slavnoslní výbor, v jehož čele nalezal se sta
rosta novoměstský pan Böhm, provedi úkol svůj
svědomitě a náleží mu zajisté hlavní podil na úplném
zdaru slavnosti.
Není pouhou frásí, povíme-li, že odělo se město
ve slavnostní háv. Nebyloť opravdu po celé cestě o
nádraží až na konec města budovy, která by nebyla
vyzdobena. S každé, i nejmenší chaty vlál prapor a ne-
bylo-li toho, byla patrnou snaha, vkusnou výzdobou
chvojovou, transparentovou neblampionovou upozorniti
kolemidoucího na pochopení významu dnů slavnostních
Výzdobou svou imponovaly zejmena dům starostův
klášter Milosrdných bratří, budova paní Imlaufové.
budova školní, domy pp. Kafky, Padoura, Mervarta
Rambouska, Noska, dra Stefanidesa, Šrůtka a firmy
»Čáp a Neumann«, jakož i budova zámecká a radniční
Dekorace t. zv. krajského předměstí vynikla obrovskou
chvojí a praporovými guirlandami okrášlenou slavo-
bránou. Podloubí starých domů na náměstí zakryta
byla téměř smrčkovými háji. A pohlédl-li jsi od »Žá-
zvorky« na malebné údolí metujské, vítala tě spousta
praporů, vlajících s letohrádků a lázeňských budov
»Rezka«.
Böhm
Imlauf
Kafka
Padoura
Mervart Rambousek
Nosek
Stefanidesa
Šrůtek
Čáp
Neumann
Rezek
11
article
Všude, všude, kde zrak spočinul, skýtal se ti ča
Všude, všude, kde zrak spočinul, skýtal se ti ča
rovný pohled,
Den první.
Slavnosti jubilejní inaugurovány byly v sobotu
o 1/25, hodině odpoledne
slavnostní schůzí obecního
zestupitelstva
Členové jeho sešli se v plném počlu v zasedae
síni obecního zastupitelstva, kdež promluvil k nim
vřelou, srdečnou řeč dlouholetý starosta novoměstský
p. Bohd. Böhm. Byla to tklivá retrospektiva po
dobách útrap, jichž následek pociťoval rozvoj města
až do nedávna a které byly příčinou, že obyvatelstva
za 400 let přibylo poměrně velmi málo a že blahobyí
jeho nezkvétal tak, jak by byl zkvétati mohl. »Pře-
jeme si« — končil řečník — »zajisté všichni, bychom
lepších dob dožili se vletech budoncích, a aby Nové
Město rostlo a vzmáhalo se nerušeně i nadálel«
(Hlučná pochvala.)
Člen městské rady notář p. Matějka přečetl
po tom došlé pozdravné telegramy. Byla jich dlouhá
řada, z bízka i z dáli. Tak zejmena od nějvyššího
maršálka král. českého, knížete Jičího Lobkoviee
od měslské rady král. hl. města Prahy, Chru-
dimi, od posl. dra. Fr. Slámy (z Turč. sv. Mar-
tina) a od pp. berního Yoborníka, ryt. z Pelschan-
dorfu, místodrž. rady Webra z Ebenhofu, p. Hraše
podpluk. Jaroslava Venelíka, dra. Votruby, Jana
Venclíka z Nepomuku, Karla Bondyho z Pešti, o
Fard. Venclíka z Vídně, R. Tichého z N. Yorku, V.
Vysokého z Duchcova, Jana Hampla z Moskvy, J. L
Šíchana z Brna, od obecních úřadů rychnovského,
holického, král. hradeckého, třebechovického, opočen-
ského, solnického, dobrušského, královědvorského
josefovského, od hastčského sboru v Kamenicí n. L.
klubu velocipedistů na Smíchově a m.j.
Böhm
Matějek
Lobkoviee
Sláma
svatý . Mara
Weber
Hraše
Venelík
Votruba
Venclík
Bondy
Fard
R Tichý
V Vysoký
Hampl
J L Šíchan
Praha
Pelschan
Nepomuk
Pešť
Vídeň
York
Duchcov
Moskva
Brno
Smíchov
obecní úřad
12
article
Seznam tento dlužno ještě doptniti přípisy
telegramy, došlými ještě včerejšího dopoledne, mimo
jiné od hr. Karla Lamberka, dra. Fr. Plzáka, dra
Jar. Šťastného, zemského posl. dra. Jana Šila, okr
hejtmana pardubického, Schöllera, okr. hejtmanna
novoměstského Neuholda (z láz. místa Chudoby), od
státního rady ruského Vojnara, a městských rad
v Žamherku a Choeni,
Člen městské rady a náměstek starostův pan dr.
Vostřebal vzpomíná srdečnými slovy zásloh, jicht
získal sobě za 30letého svého působení v obecním
zastupitelstvu o Nové město jeho nynější stárosta
za hlučného soublasu přítomných navrhuje, by mu
na důkaz uznání udělena byla hodnost čestného
měšťana.
Návrh tento jednomyslně byl přijat.
Starosta p. Böhm děkuje pohnutými slovy za
tento vzáený projev důvěry a slibuje, že jako vždy.
tak i příště milerád a ze všech sil svých pečovati
bude o blaho obce, v jejiž čelo byl postaven.
Usneseno dále uložiti městské radě, by podala
vhodné návrhy na označení ulic na Krajském a Hor-
ském předměstí jmény zasloužilých o vlasť mužů če-
ských.
Provoláním slávy císaři a králi byla slavnostn
schůze skončena.
Promenádní koncert, který konal se od
5. do 7. hod. odpol. na náměstí, přivábil hojné davy
hostí i místního obyvatelstva, které pak do posled-
ního místečka obsadilo sál hotelu Vondráčkova,
němž uspořádána zdařilá slavnostní a ka-
demie.
Lamberk
František
Plzák
Šťastný
Šil
Schöller
Chudoba
Vojnar
doktor
Vostřebal
Böhm
Vondráčkův
Neuhold
13
article
Den druhý.
Den druhý.
Hlavním bodem slavnosti bylo včerejší dopoledne
Předcházel je hudební budiček a střelba z hmoždířo,
které již v časných hodinách ranních vyvolaly ve
všech ulicích živý ruch. Odevšad hrnuly se davy
lidu do střediska slavnosti, na náměsti, kam po
1/210. hod. dorazili v mohutném průvodu hosté, hod-
nostové, spolky a korporace.
Se skvostně vyzdobené řečnické tribuny pozdra-
vil účastníky vřelými slovy starosta p. Bohdan Böhm,
načež slova ke slavnostní řeči ujal se čestný měšťan
novoměstský, professor a konservátor rychnovský.
p. Pb. dr. T. Konřil.
Řečník obral sobě za úkol, podali, byť i poměrně
stručný, přece přesný a přehledný nástin všeho toho
co během čtyřstaleti přebnalo se přes starobylé zd
jubilujícího měsla. Neobmezil se však na podání
suchých Iakt dějínných, nýbrž dovedi proplěsli ličení
své tím, čím právě stává se pro širší vrstvy poula
vým: svěžím vypravovatelským koloritem.
Vznomenul předavším dávných dob, z nichž da
tuje vznik Nového Města, podotknuv, že v krajině
již pravým českým rájem nazývá, nalezá stopy ži-
vota lidského i práce lidské hned z dob pohanských.
Böhm
Pb
doktor
T Konřil
Nový město
14
article
Nejsou sice stopy ty na samé půdě novoměstské
nýbrž na půdě obce s Novým Městem polohou i dě-
jinami téměř srostlé, na půdě, z níž Nové Město
vlastně vyrostlo, na půdě krčínské. Ano, starobylý
Krčín má mnobem delší minulost, než Město z něho
pošedší. Tam záhy i křesťanství zapustilo pevné
kořeny a již r. 1384 připomíná se tam starožitný
nyní již jen filiální kostel farní v této krajině, ne
daleko bývalé zemské strážnico, odkud dozor konán
na odbočku zemské stezky, vedoucí od Náchoda Do-
bruškou do Kladska. Koupí zboží krčínského Janem
Černčickým z Kácova nadešla doba, kdy Nové Město
založeno — dne 10. srpna 1501 odpoledne ve dvě
hodiny, slavnostním způsobem položen základní
kámen mezi branou krajskou či zemskou a věží
»Zázvorkou« nebo »Lidomornou«. Nové Město vy-
stavěno bylo původně ze dřeva (jen hrad, kostel a
radnice z kamene), obehnáno bylo tvrdými hradba mi
s cimbuřím a baštami a přístupno jen na dvou ml
stech padacími mosty. Z Krčína přenesl Jan z Ká
cova do Nového Města všecká práva městská, jme-
novitě právo na trhy týdenní a dva trhy roční
právo pivovarečné, právo prodeje soli a pod., da
městu hojné rolí, luk a lesů, zařídil vodovod a zjed
nal sousedům moc, že směli o svých statcích poří-
zení činiti a Hradeckým právem městským se spra-
vovati.
Krčín
Jan černčický
Zázvorka
Jan
Náchod
Kladsko
Kácov
Nová město
Nový město
15
article
Také nynější znak má město od svého zakln-
datele. Zakladatel však, který město, když bleskem
byvši zapáleno, r. 1526 shořelo, s otcovskou péč
obnovil, prodal je r. 1527 panu Vojtěchovi z Pern-
štýna, po jehož smrti zdědil je bratr jeho Jan, zvaný
pro zásluhy své druhým města zakladatelem. Bohu-
žel již roku 1548 stal se majitelem Novoměstska Ně-
mec ze Štyrska, Wolf ze Štubenberka, za něhož
hrad novoměstský byl trvale opuštěn. Leč i přes
to mělo až do začátku XVII. století Nové Město
dobu celkem klidného a utěšeného rozvoje. Tu
však r. 1618 nastal obrat zlý a v následcích svých
velmi záhubný. Politický dobrodruh, původem svým
cizinec, hrabě Jindřich Matyáš z Thurnu, rozžehi v
Praze zločinnou rukou pochodeň klaté války třiceti-
leté, která Čechy proménifa v poušť a přesmutné
spáleniště.
Vojtěch
Jan
Wolf
Jindřich Matyáš
Thurn
Čecho
Pern
Novoměstsko
Štyrsko
Nová město
Praha
16
article
Třetí a poslední Stubenberkovec, který zahynui
1. února 1620 výbuchem střelného prachu na zámku
jičínském, byl pro vzpouru proti králi dodatečně ve-
škeré cti a všech svých statků zbaven a Novoměst-
sko dostalo se r. 1623 do rukou Albrechta Václava
Valdštýna, který je s Magdalenou Trčkovou z Lob-
kovic, manželkou Jana Rudoifa Trčky z Lípy z
Kopidlno a ještě jiné statky na Hradecku zaměnil
Od té doby zakoušelo Nové Město ran osudu měrou
svrchovanou: jednak za selského povstání r. 1628
jednak za války švédské, za níž v osudné noci ma-
sopustní (25. února 1634) zabit v Chebu nejen
Albrecht Valdštýn, nýbrž i jeho nejdůvěrnější přítel
brabě Adam Trčka z Lípy, který převzal Novoměst-
sko r. 1629 od své matky.
Nové Město obdržel r. 1638 od císaře skotský
hrabě Valter z Leslie, po němž přešlo roku 1802 na
rod dittrichšteinský a po vymření rodu tohoto na rod
hrabat z Lamberka, jemuž náleží podnes.
Nové Město nemohlo se dlouho a dlouho vzpa-
matovati z četných škod válkou třicetiletou utrpě-
ných a z úpadku tím způsobeného. Svěllými body
v jeho dějinách v době po r. 1648 jsou vlastně jen
body dva: založení veřejné nemocnice pod správou
milosrdných bratří r. 1692 od hr. Jakuba z Leslie
a Pbnovení opuštěného zámku viaským slavitelem
Durettím ve formě, jak ji celkem nalezáme ještě
dnes.
I později ještě po drahnou dobu trpělo Nové
Město hrůzami válečnými, zejmena za tří válek slez-
ských, ve válce sedmileté a ve válce tak zv. bram-
borové. Až r. 1866 bylo pouze svědkem nadšení.
s nímž šli vojáci rakouští do boje proti Prusům,
bylo však bohužel také z blízka svědkem porážek
a nenahraditelných ztrát, které utrpěla bez viny sv
nešťastná armáda rakouská. Raněným vojínům po-
skytli obyvatelé obsluhy nejpečlivější.
Albrecht
Václav
Valdštýn
Trčkův
Jan
Rudoif
Trčka
Valter
Jakub
Leslie
Pbnovení
Prus
Lípa
Kopidlno
Cheb
Nová město
Lamberk
17
article
»Jindy a nyní« — praví řečník — »mohl bych
říci ke konci, když tak vyjdu za město, pohlížel
bych na čtyřstaleté hradby města zdejšího, němé to,
ale přece velice výmluvné svědky čestné minulosti
jeho. Časy se mění a v nich i lidé s poměry časo-
vými. Dnes ty hradby jsou zbytečny, ale nepřekážejí
níkomu, a proto mohou státi a zůstati jako první
sloupové z dob strastných i slavných. Dnes bojuje
se ve světě zvláště duchem a tu, pohlížím li do mi-
nulosti města tohoto i celého našeho národa, tu
jednak bol hluboký svírá srdce mé, tu zas dme se
radostí a hrdostí má hruď a vysoko se nese hlav
má. Bylo to po válce třicetileté, která tak krutě za
sáhla v osudy města zdejšího a zle, ba velmi zle
naložila s lidem českým, který dnes bydli ve kve-
toucfch městech a vesnicích.
Řeč česká tehdáž a koncem osmnáctého stolelí
kdy vypuzena byla i ze škol a úřadů a jen v ko
stelích a v rodinách zůstala domovem, stala se po-
pelkou, za niž se jedni styděli, jiní jí zřejmě opo-
vrhovali a jiní k ní veřejně hlásiti se báli, ačkoliv
ji milovali opřímně. Národ náš byl na vymření
neboť národové žijí jen dotud, dokud žije jejich řeč
Jeden vlastenec český v XVII. století napsa
tato významná slova: »Nepíši na ničí škodu, neob
viňuji žádného jazyka, všecky miluji, toliko to za
stávám, že nelidským a to zcela barbarským jes
zločinem nenáviděti jazyka, jehož vlast od tofika
věků užívala, a chtíti jeho záhubu. Jsouť nyní lidé
na něž prstem by možno bylo ukázati, takovou ne
návistí k slovanskému jazyku předpojatí a rozpá
lení, že slyší li koho v Čechách mluvícího česky
považují to za urážku váženosti své a podobní kro-
canům, ježí hřebeny a křídly půdu metou, nemo-
houce toho poslouchati, a poroučejí, aby se mičel
neb odešlo «
Jindo
Čechy
18
article
Velectěné shromáždění ! Slova tato, klerá pravdu
svatou obsahovala tu i tam ještě také před půl sto-
letím v době vrchnostenských pánů Franců, napsal
muž r. 1621 narozený a r. 1688 zemřelý, jak patrno
muž spravedlivý a poctivý našinec: byl to rodál
královéhradecký, ale nyní, prosím, nelekejte se, byl
to kněz z tovaryšstva Ježišova, tedy Jesuita, Bohu-
slav Alois Balbín, kterého nazval vynikající vlaste-
nec a spisovatel český JUDr. Hugo Toman, tuštm
kdysi také český deklarant, ve své řeči při odhalení
pomníku Pelclova v Rychnově n. Kn. dne 28. záři
1870 českým prorokem jeremiášem. A tento Jeremiaš
český sepsal spis tatinským jazykem: Dissertalio
apologetica pro lingua Slavonica, praecipuc Bohe-
miea, t. j. Obranu českého jazyka, kterýžto spiu
potom tiskem vydal r. 1775 Martin Pelel a na jazyk
český přivedl nedávno j řed. Emn. Tonner. Spis ten
končí těmito dojemnými slovy: »TTy o patronův
země české nejpřednější a největší, Václave! Vrali-
slavem budiž a Čechám svým navrať slávu dávnou
Opět na to postaviž nás místo, z něhož vlastní ne-
tečností a hříšnou zlobou jiných neb pochlebnictvím
mnohých nezaslouženě jsme upadli, nejvěrněji až do
skonání sloužíce Tobě i víře uejsvětější i králům
Ty národa našeho záštito a podporo! Zahynem-li,
Tohě zahyneme! Od nových obyvatelů marné bys
očekával pocty té, kterouž Té země česká od tolika
věků velehí a miluje. Tudíž v pokořa prosice, toto
opakujeme: Nedej zabynouti nám i budoucím ! A ne-
ráčíši snad vyslechnouti synů zvrhlýcb, slyš a vy
slyš prosby předkův, kteříž orodovali za potomstvo
své a v nebi hledí na Tebe! Svatý Václave, mučen-
níku Kristův, jediný dědíci země české, oroduj za
nás!e
Franc
bůh
Balbín
JUDr
Hugo Toman
Pelclův
Martin Pelet
Tonner
Václav
Kristův
Rychnov můj
Kněžná
Vrat
Čechy
Toba
19
article
Vlastenecké toto lkání Balbínovon
všeho českého národa vůbec, nýbrž týká se všech
stavů, týká se stejně jak jednotlivých vesnic českých,
tak i jednotlivých českých měst. Vždyť, co jest národ?
Národem jsma všichní ny, jež spojuje jedna řeč
a jeden mrav, ať šlechlici neb ohyvatelé měst anebo
vesnie.
A bylo věru nejen za časů Dalbinových, nýbr
ještě skoro před stoletím v Čechách po stránce ná
rodní zle. Šlechta v sídlech svých s řídkými jen vý-
minkami styděla se mluviti jazykem, kterým modlival
sa patron naší vlasti sv. Václav a kterého se užívalo
při dvoče královském nesmrtelného Otce vlasti Karla.
Mnohý měšťák až do nedávna domníval se, jakje
povznešen, když dostane se do obecní rady, podpiso-
vati se může po německu »Gemeinderád« s písme-
nem d na konci, toho nedbaje, že jednáním takovým
a měrou vzdělání svého ukazuje, že jest hoden, aby
v obci skutečně byl pouze pátým kolem u vozu. A co
leprve říci mám o stavu rolnickém? Ten bohužel se-
vřen byv nevolnicívím a slížen robolami bez míry
a bez konce, nebyl si vědom síly své a svého velikého
významu.
Dalbinový
svatý . Václav
Karel
Čechy
20
article
Avšak sv. Václav nedal zahynouti svému národu;
on stal se jemu Vratislavem, on vrálil vlasti naš
starý lesk a lidu svému slávu minulou. Národu če-
skému vzešla před stoletím jitřenka nového žiti a dnes
již všude skoro jeví se v něm neunavný ruch a čin-
nost bujará. A tážete li se, odkud že přišlo probuzení
národa našeho, skoro bych řekl, zázračné? Odpověd
má stručná jest a jasá úplně: Z těch doškovýcl
chatek venkovškého lidu našeho, kde zachována byla
ještě víra pevná, poctivost a starý, dobrý, český mrav
ať již k Sumavě anebo k Tatrám, anebo do žírného
Polabí, aneb na požehnanou Hanou popatřím. Ne-
budu zde jmenovati jmen, neboť jsou známa s do-
statek. A ti naši křisitelé národní, ať kněži neb pro
fessoři, ať právníci nebo lékaři atd. ruku v ruce bez
hněvu a bez závistí pracovali svorně k cíli jednomu
a cílem tím bylo: povznesení, sláva a blahobyt na-
šeho národa; ani v různostech náboženských neznali
překážky při práci své společné.
Václav
Vratislav
Tatry
Polabí
21
article
Velectěné shromáždění ! Byl jsem v prvých letech
sedmdesátých sám toho svědkem očitým, jak př
slavnosti Jungmannově v Praze v slavnostním prů
vodu vedle sebe kráčeli dva veteráni vlastenci a zá
roveň přátelé, nezapomenutelný otec národa: evan
gelik Fr. Palacký a katolický kněz a spisovatel, ka
novník Ant. Marek, a jak oba hlučně pozdravováni
byli lidem nadšeným. — Ano, že svornosti je třeba
vždy a všude, na to ukázal již umírající slavný král
číše velko moravské Svatopluk. Jen svorností a praci
úsilovnou dosáhl národ náš toho, co dnes má a čim
se právem hrdě honosí a jen op t svorností a praci
na výši své se udrželi dovede.
Jungmannův
Palacká
Antonín
Svatopluk
Praha
Francie
22
article
A co nyní ještě říci mám o Novém Městě, které
mně tak milé jest? I městu tomu nedal zahynouti
patron český a bohdá nedá jemu zahynouti, nedá se
jemu odroditi ani v pokoleních budoucích. »V No-
vém Městě n. Met. r. 1678 udělil prý tehdejší hejt-
man panství novoměstského obci městské ostrou
důtku, napsav tehdejším pp. radním, že je úřadu je
jich sprostiti a novou radu sestaviti nemůže, poně-
vadž ve městě málo měšťanů se nachází, kteří by
čísti a psáti uměli a tudiž také úřad obecní zastá-
vati dovedli. I nařizoval prý dále, aby sousedé
své dítky doma přidržovali a po hospodách jim tou-
lati se nedovolovali, do kostela a do školy aby mlá-
dež pilněji povllali, tak aby nejen v bázni boží rostla.
nle i tolik se naučila, aby své obci platnými služ-
bami mohla prospívali.«
Tak tedy bylo v Novém Městě n. Met. pře
dvěma sty lety — a jak je dnes? Dnest jest obe
novoměstská obcí vzorně uspořádanou, dnes je škol-
ství její výborně zřízeno, dnes má Nové Město
značně vyvinutý malý a velký průmysl, vodovodem
prakticky zařízeným postaráno jest o dobrou vodu
pro obyvatelstvo, penéžními ústavy domácími podpo-
ruje se úvěr a práce ald. a co se týče olázky národní
je si, tuším, vědom každý měšťan, že je Čech a že
v té příčině nikdo není víc. Volám s básníkem
»Pracuj každý s chutí úsilovnou na národa roli dě-
dičně, cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme
všichni rovnou.«
Rolník, řemeslník a dělník ať pracují rukou do-
vednou a pilnou, jiní zase bystrou hlavou a roz-
umem ať pečují o vědecký a umělecký rozkvěta
slávu národa, ale zástupci práce obojí kategorie jak
dítky jedné vlasti ať spojují láskou bratrskou české
Nový město
Met
Čechy
23
article
srdce poctivé! Ve styku občanském »Milujme see
po strápce národní však »Nedejme se le
Nové Město n. M. ať i na dále dočká se nej
utěšenějšího rozvoje a rozkvětu!« (Bouřlivý souhla
a provolávání »Na zdar l«)
Shromáždění odebrali se na to k věži »Zázvorce«
k místu, kde 10. srpna 1501 položen základní kámen
ke stavbě města Janem z Kácova. Po proslovu pana
prof. dra. Kouřila a starosty p. Böhma sňata za
zvuků »Chorálu národa českého« rouška s mramo-
rové desky, na níž zlatým písmem vyryt jest nápis
»Na památku založení města 10./8 1501—10./8. 1901
Slavnostní akt zakončen mší, slouženou u ol
láře, postaveného na ozdobené tribuně na náměstí
Za bohoslužeb zapěla »Českou mši« od Procházky
pěvecká a hudební jednota v Kácově.
Současně s banketem v hotelu Vosýráčkovi
uspořádala obec ve dvou hostincích na námestí tak
hostinu pro 120 městských chudých, kteří krome
toho obdrželi z obnosu 200 K, věnovaného hr. Lam-
berkem, podporu peněžitou.
Odpoledne koncert a lidová slavnostna náměstí
večer pak skvělé osvětlení byly důstojným závěrkem
imposantní slavnosti.
Jan
profesor
doktor
Kouřil
Böhm
Nová město
Kácov
Vosýráčk
24
article
Uvádíme tuto jměna samosprávných repraesen-
tantů, hodnostů a osobností, které ke slavnosti se
byly dostavily. Z Náchoda přibyl starosta p. J
Bartoň, městští radní Č. Bareš, Otto Mnller, JüDr
Čížek, Rudolí John, Jos. Fiedler, K. Víček a městský
sládek Vojt. Matějka; z Upice: náměslek starosty
Ant. Nyklíček a m. radni Jan Kulák a Č. Boura
z Opočna: členové okr. zastupitelstva zemský po-
slanec dr. J. Dvořák a J. Herfurt, za ob. zastupitel
stvo starosta p. Ad. Wolf a pp. Fr. Růži ka, V. P
vlík a Fr. Žižka: z Olešnice: m. radní A. Sou-
mar; z Jaroměře: starosta V. Pácal a m. radní
A. Ražička a Fr. Emler; ze Solnice: starosta
Alb. Hlaváček a m. radní J. Michera a Aug. Mn-
ryška: ze Skuhrova: J. Valášek a MUC. L.
Valášek; z Rychnova: nám. starostův Fr. Hanyš,
člen obec, zastupitelstva A. Vostřehal a starosta
»Sokola« Charfreytag: z Josefova: členové ob.
zastupitelstva J. Kostelecký, K. Fürst a Jan Volavai
z Č. Skalice: Ondř. Grešl, bad. Grešl, L. Barton
a ob. tajemník Failhabr; z Holic: dr. Hofman
z Král. Dvora: nám. starosty dr. Jeřábek a radní
Subrt a Holub; zDobrušky: deputace deseřičienná
se staro tou p. Josefem Vopěrou: z Krčína: sta-
rosta Josef Černý a j. v.
Slavnostního průvodu súčastnily se tyto spolky
a korporace: Talocvičná jednota »Sokol« v Krčíně
hasičské sbory města Náchoda a náchodské přádelny.
z Opo na, z Přibyslavy, ze Spů a z Mezilesí.
z místních spolků pak čtenářská beseda národne
dělnická, beseda »Čelakovský«, řemeslnická beseda
zpěvácký spolek Kacov, »Sokol« a hasičský sboe
novoměstský
Bartoň
Č Bareš
Mnller
John
Jos
Fiedler
Antonín
Nyklíček
Kulák
Boura
doktor
J Dvořák
J Herfurt
Wolf
František
Růža
Žižek
V Pácal
A Ražiček
Emler
Hlaváček
J Micher
Aug
J Valášek
L Valášek
Hanyš
A Vostřehal
K Fürst
Volavai
Grešl
L Barton
Hofman
Král
Jeřábek
Subrt
Vopěra
Černá
Čelakovský
Náchod
Rudolit
Opočno
Francie
Jaroměř
Mn
Skuhrov
Rychnov
Č . Skalica
Holice
Krčín
Přibyslav
Sp
Mezilesí
Jüdr Čížek
Olešnica : m . radní A . být
Sokol
Charfreytag
Josefov
Kacov
Matějek
Failhabr
Talocvičný jednota
25
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. srpna. (Schválený zem
ský zákoní) Císař sehválil rozhodnutím ze
dne 3. t. m. zákon, přijatý sněmém královstv
českého, týkající se regulace řeky Metuje a sou-
vislých s tím melioračních prací, jež podniká
vodní družstvo v Jesenicfch.
V Praze, 11. srpna. (Dr. Engel o si
tuaci.) Dopisovatel »N. Fr. Pr.« mluvi
v Karlových Varech s drem. Englem o různých
politických otázkách, jimiž se nyní zabývá ve-
řejnost. Vybíráme z videňského listu důležitějáí
odpovědi dra. E gla,
V otázce volebního kompro-
misu se Staročechy: Nezúčastním se
vyjednávání a nynější jeho stav není mně
znám. Ježto však budou asi schváleny změny
stanov Národní rady, mám za možno, že po-
zději dojde jistě k nějakému modu vivendi a
sice ne toliko se Staročechy.
O moravských smiřovačkách
Smiřovací akce na Moravě byla započata před
třemi lety »ex privala industria« několika oso-
bami, které naší straně podaly o tom zprávu,
jinak však jednaly na svůj vlastní vrub — také
vůči své vlastní straně na Moravě. Nevím,
stala-li se v té věci během času nějaká dohoda.
My všichni přejeme ovšem svým slovanským
bratřím na Moravě všeho nejlepšího. Já pro
svou osobu pochybuju však o vý-
sledku, neboť dokud zástupeové německých
stran trvají na hegemonických zásadách svato-
dušního programu, zdá se mi, že úplně scházi
logieký podklad pro upřímné vyrovnání.
Engel
Praha
Metuje
Francie
Karlová Vary
Morava
26
article
Dorozumění česko-německé
Čechách: Vyrovnání provedené na Moravé
jež by skutečně uspokojilo, neztížilo by
vyrovnací akci v Čechách. Obtíže českého vy
rovnání leží jinde; jest to nedostatek stability
nynějšího parlamentního zastoupení německého
lidu. Představte si, že bychom dnes nebo zejtra
uzavřeli úmluvu — to jistě s velikým
oběťmi — s německými pokrokovci a s ně-
meckou stranou lidovou nebo zkrátka s Funkem
a Pradem. Při nojbližších volbách Schönere-
rovci nabudou však většiny. V jaké situaci by
chom se ocitli? Učinéné jednou ústupky ne-
mohli bychom odvolati, ale slibená náhradi
s druhé strany by odpadla. Vždyť právě nyní
jsme velice v čas zmoudřeli agitacemi Všenémeů
proti administračnímu dělení Čech.
O německém ministru krajanu
Kdyby se ministri krajané stali jednou státní
mstitucí, měla by pak vlastně každá národnos
miti svého ministra krajana; povolání německého
ministra krajana do kabinetu byl by tedy pokrok
na této dráze.
Funk
Prado
Schöner
Čechy
27
article
Oprava zemského volebníh
řádu: Jest nezbytno poskytnouti voličům páté
kurie při nejmenším táž práva tské při volbáeh
do zemských sněmů. Dále nepokládám za spra-
vedlivé, že jakýmsi druhem gambetovské »seru-
tin de liste« skutečná silná minorita jest vy
loučena ze zastoupení. Konečně se příčí rozumu.
že města, jako Žižkov, Vinohrady atdl. voliv
kurii venkovských obcí. Také mnohá německá
města jsou v témž postavení a proto nechápu,
že se přiležitosti, kterou poskytl návrh Bu-
quovův, neužilo aspoň k provedení výše uvede
ných změn.
Doporučuje se zřízení národních ku
rit a jest právo veta potřebno za účelen
dosažení národního smíru?: Otázka tato byla
při vyrovnacích konfereneích ve Vídni usnese
ním výboru z obou národních stran souhlasně
rozřešona a ta která resoluce byla také v plenu
— jestli že se správné pamatuji — jednohlasně
přijata. Usnesení ono bylo svého času uveřej
něno a proto mám za zbytečno o tom vy
kládati.
Vyhlídky strany svobodomy-
slné při příštích volbách: Soudím
že by bylo nejlépe, ponechati při příštích sně-
movních volbách »volnou dráhu«, tak že by
nebylo vílězů ani poražených. Věřím v zdravý
lidský rozum našeho voličstva a očekávám sji-
stotou, že se pak všichni zvolení rádi zúčastní
společné schůze za předsednictví nejstarsího
při čemž by na základě určitých zásad a vyplý
Žižkov
Vinohrady
Vídeň
28
article
vající odtud přirozené sounáležitosti mohlo pro
podřízené věci nastati rozdělení ve frakce, aniž
by se tím překáželo jednotnému postupování v
velkých otázkách národních.
Výtka agrárníků, že mladočeští v ůd-
cové odstav ili státoprávní poža-
davky: Takovou výtku pokládám za bezdů-
vodnou a vysvětluji si ji jako pouhý volební
manévr.
Úspěchy Körbrovy politiky:
Dr. Körber dosáhl dosti mnoho ve vzhledě for-
málním; jeho duchaplné slovo o »vášně prosté
vytrvalosti« mohlo i politicky nabyti většího
obsahu, kdyby určité, zcela otevřené snahy na-
šich a také zahraničních Všeněmců nemařily
jeho, dojista dobře rakouské úmysly. Takto
však vyzní věci na konec přece v »otázku
moci« a tu jest nejisto, má-li dr. Körber v ruce
také rozřešení téte otázky.
Taktika české delegace v příští
říšské radě: Politika jest jen z malé části
vědou; hlavně jest uměním, při němž nej-
více padá na váhu, zdali se politik okamžitě
správné uchopí daných okolností. Proto ne-
myslím, že taktika našich poslanců pro příšt
říšskou radu jest už do všech podrobností st-
novena a také bych to nepokládal za správné.
Ostatek rozmluvy týkal se karlovarskýeh
poměrů, našemu čtenářstvu s dostatek již zná-
mých.
Körber
doktor
29
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Maloměstské zvyky. Nemine ani
dne, aby nebyl denní tisk nucen zaznamenati
nějakou vážnou nehodu na tratích naší elek-
trické dráhy; o malých karambolech nebudiž
ani zmínky činěno. Nehody tyto stávají se již
kalamitou svým množstvím a také iím, že jimi
personál pozbývá důvěry sama v sebe, právě
tím, že pravděpodobnost nehod stává se větší.
Doznal nám starý průvodce, že nelze si pomy-
sliti, v jakých úzkostech žiji zřízenci elek-
trické dráhy, již nevědí ráno, budou-li míti
večer ještě chléb neb ne. Je pravda, že hlavní
vinu mají na obtížné vozbě naše úzké ulice,
však není to jediná příčina tak neobyčejně
časlých srážek. Vinníkem hlavním je obe-
censtvo. Třeba jen pozorovati, jak se při jizdě
chová. Z velké části tak maloměstsky a s ta-
kovou neznalostí velkoměstských prostředků do-
pravních, že působí to mnohdy až tklivě. Na
mnohé stanici stojí vůz plných pět minut, než
pasažéři vystoupí. Tak pomalounku, s takovým
pohodlím se to děje, jako když nadutý millionář
vylézá ze svého landauru. Jinde je každý již
připraven, když se blíží stanice, kde hodlá
vystoupiti, u nás sedí každý až do po-
sledního okamžiku na svém místě. A těch
informací, jichž mnohý na konduktorovi
žádá! Kde je ta či ona ulice? Jak tam da-
leko ? Na které stanici nejlíp sestoupiti. Kde je
asi to či ono číslo? Je-li na blízku stanice?
30
article
Kdy jede poslední vůz ? atd. atd. Toť se vl,
že věčným tímto vysvětlováním stává se personál
nervosní, že jízda se tím prodlužuje a bezpeč-
nost ohrožuje. Nejinak má se obecensťvo na
ulici. U nás je již tak trochu zvykem přenášel
život na ulici, Mnozi lidé se domnívají, že n
ulici jsou pány, tam že mohou si dělati, eo e
jim zlíbí. Ba i vzdor jistých lidi proti tramíswayi
je pozorovati na ulici. Není to vždy neopatrnost
jedoucího nebo bezstarostnost druhého, jenž ne-
stěstí je příčinou. Také v tom se jeví ještě
maluměstský ráz našeho obyvatelstva. Řidič vozu
zvoní o překot, ale paní sousedky uprostřed
koleji toho nedbají a každá s kornoutem v ruce
klepou, jako by stály kdesi na návsi. A nehnou
se. »Však on nás nepřejede!« Nejvíce ovšem
překážejí volné, bezpečné jízdě fiakři, drožkáři
a vozejčkári. To jsou přírození odpůrci tram-
waye a ti tvoři velikou organisaci oponentův
elektrické dráhy, třeba bez stanov. I to svědčí
o rázu maloměstském. Je nezbytně potřebl,
abychom se těchto překážek zbavili. Jde t
o bezpečnost zdraví a života. Ve směru tom
měl by se především každý příčiniti sám. Kdyby
každý počal s reformou sám u sebe, zbavíli
bychom se kalamity co nejdříve a nejbezpečněji.
31
article
— Orgán všemožných kompro misu
počíná si jako všechny krásné hřišnice, když
konečně po mnohém zapírání byly usvědčenya
když jim nezbývá než přiznati se, což či-
nívají v póse co možná nejgraciosnější. Koncem
minulého týdne přinesli jsme z pramene spole-
hlivého výtku strané staročeské, že přes všechnu
čilost, jakou vyvinuje v hledání cest nejvhod-
nějších k uzavření mandatového kompromisu se
svobodomyslnou stranou národní, vyhledává tyže
styky se stranou agrární. Jako lvíce, jež hájt
mláďata svá, vztýčil se na zejtří »Hlas Národae
a odmítl co nejslavnostněji všechny podobné
pomluvy; jeho resonanční hruď duněla při tom
ujišťování a našemu dobře spolehlivému pra-
meni dostalo se ironicky satyrické poznámky.
Národae
32
article
Promluvili jsme v sobotu několik řádek s ura-
ženým orgánem všemožných kompromisů a
účinek byl čarovný. »Hl. Národa« včera bez
výhrad a bez — ostychu doznává, co den před
tím popíral, že toliž »hájil ve smyslu národní
(roz. staročeské) strany také kompromis s rol-
níky vymykajícími se organisaci národní strany
svobodomyslné.« Nesledujíce prozatím důsledky
tohoto doznání a takové situace až do politické
dřené staročeského kmene, nemůžeme než kvi-
tovati zadostučinění, jakého se dostalo od »H.
N.« našemu dobře zpravenému prameni, a gra-
tulovati staročeskému listu, že nalezl byť i teprv
dodatečně příslušnou — odvahu k doznání tak
choulostivému. Následkem toho můžeme milerádi
potvrditi, co »H. N.« povídá, že se strana staro-
česká »oetla se svou náchylností ku kompro-
misům ve velmi dobré mladočeské společnosti.«
Abychom však vrátili tuto poklonu, k tomu
se odhodlati nemůžeme.
— Ještě několik slov k otázce vy-
rovnací« píše se do včerejší »Mor. Orlice« z
Prahy. Jest sice pravdou, že by bylo lépe bý-
valo, aby zmíněných několik slov v zájmu jich
původce nebylo vysloveno bývalo, ale poněvadž
je to zase jen nová zkouška trpělivosti, jíž bude
v zájmu dobré věci ještě tolik zapotřebí, přij-
máme ji, abychom osvědčili, že bude při nás
tolik této božské cnosti, kolik jí bude neod-
vratný pád moravských smiřovaček vyžadovati.
Pražský obhájce moravského vyrovnání v »Mlor.
Orlici« sleduje methodu ryze Žáčkovu v tom,
že neprojednává moravské smiřovačky jako celek
neodlučitelných vlastností, nýbrž, že jednu po
H N
Mor
Orlik
Žáčkův
Orlice
Praha
organizace národní strana svobodomyslný