2
masthead
V Praze, v pondělí dne 12. srpna 190.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
O přilohami (.Nauěný Obzor' ve
středu a „Literární Hlidka
v půtek) přodplásí sne
Praze v adulaistřa i
2 K —h
na měsl
na čtvzt leta . . . . .
6 K —h
s dvojí donáško-
K 50 h
za ualisle
na čtvt leta
7 k90h
ve fllalkšch:
na něsle . . . . ..
2K 80 h
Peštont
a měsíe
na čtvrt lele.
s drojí zásllie-
Ksoh
na měsíe a
čtvrk. lela
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Z Vídně, 12. srpna. Ke konfliktu
mezi posl. Pradem a Všeněme
píše »Montagspresse«, orgán hraběte
Stürgkha:
Bylo by důležito, je-li odhodlání posl
Prada neodvolatelné, uvažovati o věcnýcl
důvodech, z nichž asi vzešlo přesvědčení
že za společného důvérníka německých stran,
ať jest to v předsednictvu poslanecké sně-
movny, ať v ministerstvu — musí býti vy-
hlédnut poslanec ze zemí alpských. Moh
by se především uvésti ten důvod, že posl
Prade sám se chce zbaviti povinností, jet
mu ukládá jeho úřad ve Vídni. Muž, který
kdysi vedl frontu proti vůdcovství Němců
Praze, jest nyní jako nikdo jiný povolán.
sám převzít vedení Němců v Čechách, jež
by se položilo do největšího německého
města v království.
Vyjde-li německá strana lidová, jak dou-
fáme, ze zemských voleb jako nejsilnějš
strana německá v Čechách, pak náleží po-
vinnost ta posl. Pradovi sama sebou.
Že otázka česká jest otázkou říšskou.
že může býti rozhodnuta jenom v ústředním
parlamentě a že jejím rozhodnutím bude
praejudikováno všem ostatním národním spo-
rům v říši, nedá se již déle popírati.
Stürgkh
Prade
Němec
Prad
Vídeň
Prado
Mohan
Praha
Čechy
6
article
Boj mezi posl. Pradem a Wolfem musí
najíti ve Vídni silnou ozvěnu, a v tom spo-
čívá veliký význam nastávajících voleb do
zemského sněmu pro všecky Němce
Rakousku. Rozhodneli se ve volbách
těch ve prospěch Všeněmců,
povstane pokrokovému Němectvu v jeho sna-
hách po přemožení národních obtíží odpůrce
z levé strany, který jest tím nebezpečnější,
že žena se za utopiemi a strhuje mládež
k bláznivým ideálům, pracuje do rukou
chytrým a vytrvalým nepřátelům Němectva
a státní jednoty. Co zůstalo v letech, ve kte-
rých Němci byli vyloučení ze vlivu na správu
státní, zachováno, totiž jednota v odpor
proti politice, která pokládá historicko- politi-
cké individuality za nedotknutelné, to ohro-
žuje všeněmecká strana. S federalisty spojují
se zákopníci Všeněmectva k boji proti auto-
nomistům. Tím vykopali Všeněmci propas
mezi sebou a jinými reálními politiky. Roz-
luka korunních zemi a na říšské radě mus
býti provedena.
Wolf
Němec
Všeněmectva
Prado
Vídeň
Rakousko
7
article
Telegrafické zprávy „N.L.
Pohřeb císařovny Bedřichovy.
Z Homburgu, 11. srpna. (C.-B) Dnes
dopoledne přibyli sem zvláštním vlakem král
anglický s královnou, princezna Viktorka a
prine Mikuláš řecký. Na nádraží dostavila
se čestná stráž 80. pluku s praporem. Hosty
pozdravili císař, císařovna, tři nejstarší prin-
cové, říšský kancléř hr. Bülow a generální
polní maršálek hr. Waldersee Když vlak
vjížděl do nádraží, vzdala setnina čest. Po-
zdravení mocnářů bylo velice srdečné. Po
přehlédnutí setniny doprovodili císařští man
želé královské manžely do parkového hotelu.
Císař Vilém v anglické uniformě jel s krá-
lovnou Alexandrou v prvním voze a krá
Edvard v uniformě gardových dragonů ná
sledoval s císařovnou Augustou Viktorií ve
voze druhém.
Z Cronbergu, 10. srpna. (C. B.) Po-
hřební průvod císafovny Bedřichovy opustilo
půl 10. hod. večer za hlaholu zvonů zámek.
V čele průvodu a po jeho boku kráčeli vo-
jáci a nosiči pochodní. Za rakví, nesenou
12 poddůstojníky, kráčel císař Vilém sáma
za ním následoval ostatní smuteční průvod.
Ve čtvrt na 11. hod. přišel průvod ke
chrámu, před nímž stála čestná setnina
s praporem a s hudbou. Když byla rakev
snesena do chrámu, vstoupili císař, císařšt
princové, knížata a říšský kancléř hr. Bülow.
Po výkropu mrtvoly poklekli císař Vilém
ostatní přítomní k modlitbě. Císař polozi
potom na rakev věnec, opustil chrám a na-
vrátil se do Homburgu.
Z Cronbergu, 11. srpna. (C.-B.) Dnes
ve 4 hod. odp. konala se ve zdejším chrámě
smuteční bohoslužba za císařovnu Bedřichovu.
Bedřichův
Mikuláš řecký
Bülow
Vilém
Alexandra
Edvard
sáma
Homburg
Waldersee
Cronberg
Bedřichov
Viktorka
král anglický s královna
Augusta Viktoria
8
article
Z Celovce, 11. srpna. (C.-B.) Ve Švý
carsku a v jednotlivých městech bavorských
byly nalepeny plakáty, varující před návštěvvu
rakouských zemí alpských, poněvadž pry
v nich řádí různé nemoci. Proti tomuto ne
stoudnému pokusu odvrátiti návštěvu cizineů
od Rakouska budou učiněny patřičné kroky
Předsednictvo ministerstva bylo už telegraficky
požádáno za intervenci.
Z Pešti, 11. srpna. (C.-B.) »Uherská
korresp. kancelář« oznamuje ze Záhřebu
Oba ruští dělostřelečtí důstojníci, kteří včer
přistáli s balonem v Ciroka Hoszö Mezo.
přibyli dnes ráno sem a legitimovali se u ci-
vilních i vojenských úřadů. Důstojníci pro
hlédli si se svolením sborového velitele město
a odjedou dráhou do Varšavy.
Z Bélehradu, 11. srpna. (C.-B.) Př
dnešních užších volbách v hlavním měste
Bělehradě prošli oba vládní kandidáti proti
kandidátům neodvislých radikálů.
Z Paříže, 11. srpna. (C.-B.) »Matin
oznamuje z Cařihradu, že Porta trvá na
přání koupiti nábřeží zpět a že naproti tomu
odmítá požadavky francouzského velevy-
slance.
Z Antwerp, 11. srpna. (C.-B.) Dle
zprávy »Metropole« přinesl parník »Albert-
ville« nové zprávy z území konžského, dle
kterých se Batelové opět objevují ve východní
části zemi. Ujišťuje se, že v územi Kuilu
vypuklo povstání a že jsou povstalci pro
následováni vojskem.
Z Nového Yorku, 11. srpna. (C. -B
Generální konsul Venezuely obdržel násle-
dující telegram ze dne 7. t. m.: Druhý vpad
kolumbský byl úplně odražen. 22 000
vojáků střeží hranice. Konsul má za to,ž
z této zprávy lze souditi, že jest povstán
skončeno.
Port
Albert
Celovec
Rakousko
Pešť
Záhřeb
Varšava
Bělehrad
Paříž
Cařihrad
Antverpy
Nový York
Venezuela
Matin
9
article
Francesco Crispi mrtev.
Francesco Crispi mrtev.
Z Neapole, 11. srpna. (C.-B.) V 7 hodin
45 min. večer zemřel italský státník Crispi
U smrtelného lože byli shromáždění jeho ro-
dina, nejdůvěrnější přátelé a příbuzní.
Zpráva o úmrtí Crispově byla neprodleně
telegrafována králi, královně-matce a vysokým
státním hodnostům. Dle zpráv časopise-
ckých bude mrtvola Cřispova po lodi pře
vezena do Palerma, kdež připravuje městská
rada skvělý pohřeb.
Proslýchá se, že Crispi označil ve své
závěti jistou politickou osobnost, jež má pro-
hlédnouti jeho zápisky a vydati jeho memoiry
Francesco Crispi
Crispi
Crispův
Neapol
Palermo
10
article
Na své víle blíže Neapole zemřelý italský
státník Franceseo Crispi, byl po půl sto
leti činným ve veřejném životě italském. Jsa
v mládi svém nadšeným členem Mazziniovy
»Mladé Italie« jako v mužných lelech činným
sloupencem ilalského novodobého Hannibala,
Garibalda, zúčastnil se Crispi veřejného života.
zejmena ve veliké době sjednocování se Italie.
ale přispěl záhy nemálo k tomu, že byl hned
od počátku život sjednoceně vlasti italské —
chorobný. Že pak italie z choroby
té se nevzpamatovala a neuzdravila, naopak
vždy povážlivěji chřadla a strádala, až oetla se
nejednou téměř na pokraji sociální záhuby,
hrozicí jí z nespokojenosti ožebračeného lidu
jako z úplatnosti a mravní zpustlosti osob, jimž
svěřena správa země, to bylo z velké části neblahou
zásluhou politických chyb státníka Crispa
a jeho nohsledů. To konstatovati musime
zájmu historické pravdy i v okamžiku, v němž
z pravidla platí: »De mortuis nil, nisi bene«,
Crispi to byl, který zavlékl Italií na
cesty zahraničné politiky tak nákladné, že
její mladé síly na ně nikterak nestačily. Zatáhl
ji do trojspolku a protože chlěl, aby byl
v něm stejně cehným činitelem jako Německo
a Rakousko, proti — Franeii, rozmnožoval
a sesiloval brannou její moc takovou měrou, že
nejen všecky finanční síly země a jejiho oby
vatelstva úplně vyčerpal, ale i její úvér v ei
zině ji konečně uzavřel.
Franceseo Crispi
Mazziniův
Hannibal
Garibald
Crispi
Crisp
Neapol
Německo
Rakousko
11
article
Hrozných následků, které z tého záhy
vzešly, Crispi jako slepý panoš a nejposlušnější
vykonavatel vůle vželezného« kaneléře na Sprévě
nedbal a nemoha sehinati peněz v ciziné, po-
máhal si prostřednictvím domácích bankovníeh
ústavů, zejmena řimské banky v Římě, kte-
réž pak těchto svých služeb ovšem využitkovaly
k rozličným šmejdům a zištným operacím na
úkor lidu. A když konečně znemravnělost jejich
odhalena, ukázalo se, že účastníkem a patro-
nem jejich byl — Crispi.
»Malý Bismark« italský měl však v berlín
ském Bismarkovi tak velkou oporu, že opět a opět
svěřováno mu sestavení ministerstva, ba že ještě
v okamžiku, když soudně byl i s rodinou svou
již usvědčen z účastenství na šmejdech řím-
ské banky, podržel vládu ve svých rukou ještě
na dlouhou dobu. Nie nepomohlo, že v nejkri-
tičtější době vystoupili proti němu veřejně po-
ctivci, jako Rudini, Cavalotti, Co-
lombo a jiní: Crispi stále zůstával předsedou
ministerstva.
Zatím utvářily se však poměry v Italii tak
povážlivě, že se schylovalo ke všeobecnému
rozvratu společenskému i státnímu. Crispi chtě
se zachrániti i v této době ještě tím, že sně-
movnu, jež byla tehdy jevištém nejbouřlivějších
scén, odročil, sáhil k ostré censuře, k propou-
šténí úřadniků, kteří nechtěli sloužiti jeho kor-
rupci, a k násilnému potlačování veřejného mi
nění konfiskacemi časopisů atd.
Trvalo přes rok, nežli byl zdolán. Přispěla
k tomu i výprava proti Habeši, při níž Crisp
nedbal, z čeho hraditi bude velké její náklady.
Proto ztroskolalá výprava tato jeho politick
život ukrátila. Crispi nucen byl konečně po velké
porážce ltalů v Habeši, po níž následoval po-
kojný mír s králem Menelikem, podati demisi.
Crispi
Rudin
Cavalotti
Crisp
Menelik
Spréva
Řím
Habeš
Malá Bismark
12
article
Co pak následovalo, bylo smutnou dohrou
jeho velikášských snah, na které mu hospodát
sky nevyvinutá mladá Italie nestačila. Jsa obvi
něn ze zneužití státních peněz, poháněn býval
mocný druhdy státník k výslechům před trestn
soudl
Vyšelřování toto trvalo dvě leta, po která
Crispi stále byl poslancem; mandálu svého
vzdal se teprve v březnu r. 1898, když skan-
dální jeho poklesky dostaly se do sněmovního
výboru. Od té doby, jsa vyhostěn z veřejného
života, dlel Crispi většinou na své vile u Neapole,
ve které právě zemřel.
Francie byl Crispi nepřítelem zapřísáhlým
a zcela po tehdejším přání Bismarkové zostři
poměr Italie k ní tak, že očekávaná válka s n
v době nejkratší. Pád Crispiův odvrátil i tento
bratrovražedný boj a učinil konec i celní válce
franko-italské, jež především Italie samotné byla
způsobila škod nesmírných.
Francesco Crispi narodil se roku 1819
v Ribeře dí Girgenti na Sicilii z řecké rodiny. V Pa-
lermě studoval práva a usadil se tam také jako
advokát. Roku 1846 přestěhoval se do Neapole, avšak
na počátku revoluce roku 1818 vrátil se do Palerma
a měl vynikající účastenství na tamější vzpouře jako
poslanec roku 1849, jako přednosta v ministerstvě
války. Zároveň založil si a řídil radikální časopis
»L'Apostolato«, směru úplně mazzinistického. Když
reakce bourbonská zvítězila nad revolucí, Crispi vy-
loučen byv se 42 jinými z amnestie, odebral se do
Turina, kdež byl spolupracovníkem časopisu »Con-
cordia« a sárchivio storico italiano«. Avšak agitace
Crispi
Francesco Crispi
L Apostolato
Turina
Neapol
Francie
Ribery
Girgenti
Sicílie
Palermo
Con
13
article
jeho pro Mazziního a proti politice Cavourově při-
měly sardinskou vládu, že jej po vzpouře milánské
roku 1853 vypověděla ze země. Po šestilelém pobylu
na Maltě a u Mazziního v Londýně smířil se r. 1859
s dynastií savojskou; připravoval potají na Šicili
příchod Garibaldího, zúčastnil se výpravy jeho, bo-
joval u Catalafimi a stal se plukovníkem, později
však vstoupiv v čelo prozatímní vlády na Sicilii.
ujal se správní organisace země a v radikálním čase-
pise »Il Precursore«, jejž založil a redigoval, připra-
voval v lidu půdu pro připojení k Italii. Později by
v Nenpoli tajemníkem diklatorovým a některý čas
ministrem zahraničních záležitostí. V parlament
italském, do něhož roku 1831 vstoupil za Palermo,
stal se vůdcem nejkrajnější levice, avšak roku 186
ve spise »Republica e Monarchia« vzdal se zásad
repablikánských, ujal se vedení radikáiní strany mon
archisticko-konstituční a založil k hájení jejímu ča-
sopis »L'Avanguardia«, který později přijal název
Mazziní
Cavourův
Garibaldí
Londýn
Sicílie
Palermo
Republica e Monarchia
14
article
»La Rifotma«. Roku 1865 zvolen byl za prvního
místopředsedu sněmovny, roku 1876, když opposice
nabyla většiny, za předsedu jejího, a roku 1877 po
pádu Nicotorově povolán byl do druhého ministerstra
Depretisova pro odbor vnitra; ale již roku 1878, ob.
žalován byv z dvojženství, musil odstoupiti, ačkoli
soudem byl uznán za nevinna. Crispi toliž oženil
roku 1854 na Maitě církevně, a sňatek tento neměl
dle italských zákonů plalnosti, poněvadž nebyl pro-
veden též občansky. Tím však nepozbyl vlivu ve
sněmovně a roku 1887 vystoupiv proti alrické po-
litice vlády, způsobil přetvoření ministerstva, do něhož
sám vstoupil pro vnitro a po smrti Depretisové tého
roku přejal i předsednictví a odbor záležitostí zabra-
ničních. Proti dřívějším zásadám svým hájil nyní
silnou moc vládní, schválil trojspolek s Německem a Ra
kouskem a chlěje ho ještě dále upevniti, měl časté po-
rady s kancléřem Biamarkem ve Fridrichsruhe a s ra
kouským ministrem Kálnokym ve Varech Karlových
Crispi
Kálnoky
Německo
sněmovna
Vary Karlová
Le Rifotma
15
article
(1888). Následkem loho omezil napadání Rakouska ra
dikály italskými a přerušil jednání o obchodní smlouvu
a Francií. Od bývalých stoupenců radikálních by
proto nenáviděn a roku 1889 učinil naň Emilio C
porali v Neapoli attentát, při čemž Crispi kamenem
poraněn, avšak to jen utvrdilo postavení jeho ve
sněmovně i u krále Humberta. Nicméně finanční
nouze, způsobená jednak nemírným zbrojením a ná-
kladnými výpravami koloniáiními, jednak obchodní
válkou s Francií, zasazovala Italii kruté rány, schodek
v rozpočtu rok za rokem vzrůstal, bída v nejnižších
třídách obyvatelstva působila bouře dělnické a Crispi
pozbyv popularity své, stal se 1. února 1891 oběl
těchto poměrův a nahrazen markýzem Rudiniem.
Crispi však ještě jednou povolán byl v čelo
vlády. Když roku 1893 na podzim za ministerstva
Giolittiho sněmovní komise prozkoumala knihy ro-
mánské banky a zpráva její přečtena v parlamentním
výboru, účinkovala jako puma. Celá řada poslanců,
politiků a ministrů dřivějších i u vlády se právě na-
lézajících by a kompromitována. Seznáno, že již o
roku 1880 až do roku 1891 počínala si romänská
banka zcela libovolně a že vláda chovala se k tomu
nečinně, nevšímajíc si největších zlořádů a zárove
dokázáno, že věděl o tom též předseda ministerstv
Giolitli i bývalý předseda ministerstva Čris
a že tento již před léty vše zůmyslně umlčel. Ve
sněmovně došlo k bouřlivým rozčilujícím výstupům,
zejmena když komise konstatovala, že policie ote-
vřela v nepřilomnosti soudců spisy v Irestní alféře
ředitele Románské banky Tanionga a některe
z nich odstranila.
Crispi
Rudinie
Rakousko
Francie
Neapol
Humberto
Tanionga
16
article
Za těchto poměrů usneslo se dne 24. listopadu
1893 ministerstvo Giolittiho, že odsloupí. Krá
jeho demisi přijal a svěřil ustavení nového kabinetu
předsedovi sněmovny Zanarde llimu.
Crispi neměl v okamžiku tom k mandátu t-
muto žádné naděje. Z vyšetřování parlamentní ko
mise lpěla na něm příhana, že u italských bank
učinil za své vlády dluhy jeho jmění nepříměřené
že jako ministr jich neplatil a že placení na něm an
žádáno nebylo, kdežto na druhé straně, že o šmej
dech těchto bank jako ministr věděl, ale proti nim
nezakročil.
Zanardellovi nedařil se však jeho úkol
čímž chaos v politických a parlamentních poměrech
Italie dostoupil vrchole. Za všeobecného zmatku
zbavil král dne 8. prosince Zanardella daného mu
úkolu a povolal k sobě Crispa, který do 15. pro
since sestavil nové ministerstvo a představil je dne
20. prosince 1893 sněmovně, klerou nebyl ovšem
příliš přiznivě přijat.
Návrhy, kterými chtěl zlepšiti státní finance, se
tkaly se u nl s odporem.
Ze situace, ve které ocill se hned v prvých mě-
sicích své vlády, neviděi východu nežli tím způ
sobem, že dne 5. května 1894 podal demisi celého
kabinelu. Ministerská krise sevrkla se po týdennín
vyjednávání jenom v odstoupění ministra fi ane
Sonnina, které převzal Bose lli.
Proti Crispovi, jen? zůstal dále v čele
vlády, vzmáhala se opposice v celé zemi a byla
také příčinou, že na něj proveden dne 16. června
1894 attentát. Když jel dne tohoto s ředitelem své
kanceláře do sněmovny, 25letý truhlář Petr Leg
z Lugy střelil po něm do kočáru z revolverua
chybiv první ranou, hotovil se ke druhé, ve kleré
mu však zabránil policista. Útočník Lega měl při-
chystány dva nabité revolvery a přišel schválně do
Rima z Lugy jak udal, zastřelit Crispa. Lega od-
souzen za allentát dne 19. července na 20 let do
káznice.
Crispi
Crisp
Petr Lego
Lego
Luga
ministerstvo Giolitti
17
article
Crispi vládl dále, ale záhy propukly finančn
skandály a dostaly se znovu do sněmovny. Dn
11. prosince 1894 odevzdal bývalý předseda mini-
sterstva Giolitti předsedovi sněmovny listiny, o nichá
jsme se již zmínili, že byly policií odňaty ze zape-
četěných soudních spisů procesu Tanlongova, p
jichž uveřejnění byl Crispi hrozně kompromitován
před veřejností. Byl v nich obviněn, že sám i jeho
choť a osoby z jeho okolí používali fondů z Ro
mánské banky způsobem neobvyklým a neobyčejným
a že nalezeny i jejich směnky bez udání lhůty
splatnosti.
Crispi místo, aby, jsa usvědčen z činů těchto
odstoupil, zůstal v čele vlády, ale aby vyhnul se
skandálům v parlamentě, sněmovnu dne 15. prosince
1894 rozpustil a zahájil v Italii proti svým odpůr-
cům a opposičnímu tisku tak krutou persekuci,že
bychom marně hledali jinde podobné. Crispí jsa
mužem nesnášelivé prudké povahy, byl bezohledným
ke svým politickým odpůrcům a dal je výminečnými
soudy odsouditi k mnohaletým žalářům. Za něh
zaváděny nové a nové výminečné zákony a sáhi
také k inlernování osob pouze »podezřelých« —
nikoli již soudem usvědčených a odsouzených — n
ostrovech a ve vzdálených krajích.
Crispi
18
article
V kritické a rozrušené této době vystoupil proli
němu Rudiní veřejným listem k voličům, řka, že
předseda ministerstva upadl ve velké politické
osobní poblouzení a po něm učinil tak i radiká! Ca
valotti, ale Crispi toho nedbal a zaslal králi zprávu,
v níž z obvinění a žalob naň pronášených se omlou
val a nazval sněmovnu »sborem skandalistů«.
Na počátku r. 1895 zdálo se, že konečně přece
bude donucen odstoupiti a časopis »Voce della Ve-
rita« dne 6. ledna sděloval, že předseda ministerstv
dal svůj portefeuille králi k disposici a že král vy-
žádal si několikadenní rozmý šlenou.
K ministerské krisi však ani tentokráte nedošlo.
ač vláda Crispova až do svého odstoupení r. 1896
byla již v nepopíratelném stálém úpadku.
Crispi, chtěje odvrátiti pozornost od skandálních
událostí římských a upontati ji jinam, pustil se za
největší neurovnanosti parlamentních a hospodářských
poměrů říše a největší finanční tísně do války s Ha-
bešem, jejíž průběh a konečné fiasko llalie jsou dosud
v živé paměti.
Crispi
Crispův
Voc della v
19
article
Crispi, jehož neporazilo ani obvinění z úplat
nosti, kterého opposice využitkovala proti němt
v červnu a v červenci r. 1895, byl po nešťastné bitvě
u Aduy konečně donucen, že odstoupil. Podal de
misi celého kabinetu dne 4. března 1896.
Od okatžiku tohoto byl Crispi již jen politickou
mrtvolou přes to, že poslanecký mandát si ještě po
držel. Byv ke konci r. 1896 obviněn ze zneužiti stát-
ních peněz, vyplskán byl dne 8. ledna 1897 v ple
nární schůzi sněmovny.
Posledního dubna povolán byl poprvé před vy-
šetřujícíno soudce a zavedeno s ním vyšetřování pro
různé linanční šmejdy, jež protáhlo se do r. 1898
nalezlo v dubnu odezvy i ve sněmovním výboru
k jehož návrhu vyslovila mu sněmovna dne 23. dubna
1898 většínou hlasů z politických důvodů formáln
pokárání za styky s bologneskou filiálkou neapolsk
banky a podvodným jejím ředitelem Favillou. Crisp
oznámil druhého dne sněmovně, že vzdává se posla
neckého mandátu, kteréž sdělení přijala sněmovna
na vědomí bez debaty.
Od okamžiku toho Crispi, jehož trestní vyšetřo
vání pollačeno, veřejně již nikdy nevystoupil.
Crispi
Crisp
20
article
Sjezd soukromého úřadnictva
v Novém Bydžově.
Sjezd soukromého úřadnictva
v Novém Bydžově.
Zdá se, že memento dra, Fořta, pronesené na kla
denském sjezdu soukromých úřadníků ve formě
D'Oconellova okřídleného »agitujte« — nevyznělo
na plano; za prvním signálem, daným minulé neděle
vedettou na západě, ozval se včera i český východ
Z Orlicka, Polabí a) Pojizeří sjeli se delegáti a čle-
nové východočeských odborů Zemské jednoty sou-
kromých úřadníků do král. věn. města N. Bydžova.
aby — kromě jiných bodů sjezdových — pojednal
zvláště o osnově pojišťovacího zákona
jeho významu výhodném, jeho slinných
stránkách po stránce konceptivní i legistické a
dojmu, jaký předloha tato ve veřejnosti vyvolala
Nedá se upříti, že objevení se její překvapilo; byl
to něco, več jsme od složitého apparátu vídeňskéh
parlamentu v jarním období jeho činnosti nedoufal
a proto to vzrušení. Druhé vyvolal sám obsah před-
lohy, jenž zvířil široširé massy naší společnosti
shrnuté pod povšechným titulem soukromých úřad-
níků neb zřízenců, neboť zableskla se jim naděje
v lepší budouenost hmotné existence v podjeseni
živola, zasvěceného práci, po případě lehčí umírání
u vědomí, že vdova a sirotci nejsou tak zbola vy-
dáni na pospas bídě. Přírozeno, že jako každá no-
vota, vyvolala i tato předloha řadu diskussi a úvak
v kruzích interessentů, byla podrobena od aktivně
i dle domnění některých snad passivně zúčastněných
živlů důkladné analysi a kritice; jak obstála či ne-
obstála při této zkoušce, to objevuje se na bílední
každé chvíle na schůzích, sjezdech a tiskem. Poslední
tento faktor jest důležitý tím, že seznámí veřejnost
se stanoviskem, jaké různé kruhy k osnově zaujaly
Není tajno, že osnova nového zákona má odpůrce
zjevných málo, tajných, jak to bývá, více.
Fořt
Oconellův
Nový Bydžov
Orlicko
Pojizeří
N . Bydžov
Polabí
21
article
K jaké sortě lidí protivníci nové předlohy patří
prozrazují nejlépe jejich listy »Die Arbeit«, centráln
orgán rakouských prácedárců a — »Neue Freie Presse«
o které zbytečno povídat, kdo za ní se skrývá. Než
ozvaly se výstřely, nutno se brániti vším a všude
před veřejností, před povolanými kruhy, před vládou
— schůzemi, sjezdy, memorandy, resolucemi a tiskem.
A pevného, semknutého šiku třeba. Toť asi povšechný
relief zdařilého včerejšího sjezdu bydžovského, ke
kterému do středu soukromého úřadniciva východo-
českého do zasedací síně král. věnného města Nov
Bydžova zavitali pp. poslanci Černý, dr. Klo uče
a Maštálka.
Černá
doktor
Kt
Maštálek
Nova Bydžov
Neue Frei Presse
22
article
Uvodním slovem předsedajícího p. Vack a st
zahájen po 10. hod. sjezd, pronesen starostou města
p. Seidlem benevolentní pozdrav a přikročeno
ihned k reální části programu sjezdu, kterou tvořila
především diskuse tajemníka Jednoty soukr. úřadníků.
obec. staršího p. Fr. Hašourka z Prahy »O nut
nosti starobního pojištění a vládní předloze zákona
o pojišťování«. Rečník populárním a jasným zp
sobem dotýká se předmětu dotčeného a praví:
»Člověk není ze své vůle na světě, avšak
obecný mrav a zákon brání mu, aby samovolnou
smrtí opouštěl tento svět, kdykoli by se mu nama-
nulo. Dnešní společenský řád jest sice takový, že
člověka nutí, aby žil, avšak organické ustrojení by
tosti lidské předpokládá udržování a obnovování si
životních potravou, oděvem, obydlím, společenským
spolužitím ald. Ukájení souhrnu životních potře
jest prostou a rozluštěnou otázkou pro ony jed-
notlivce, kteří vládnou dostatkem toho, čemu řikáme
kapitál, ale zůstává těžkým problémem pr
massy lidu, které nemají, kam by hlavu položily
které nemají co jísti a čím se odívati. Ty si mus
chléb vezdejší dobývati v potu tváře své, musí pra-
covati. Nemajíce však výrobních prostředků, jsou
odkázání s prací svojí na spoléčenství s kapitalisty
jimž ustupují výsledky své práce k využitkování dl
pravidel hospodářské změny statků za odměnu usta-
novenou určitou částkou, zvanou mzdou, služným,
honorářem a pod.
Vack
Seidl
Praha
23
article
Avšak tento způsob udržování existence nen
v průběhu svém jen tak jednoduchým a hladkým
Nestačiť přečasto toliko ochota ku práci za mzdu
Přelidněnost, hospodářské krise, přespřílišná nabídk
práce stejně kvalifikované znemožňují člověku živi
se prací. A i pracuje-li člověk může upadnouti d
nemoci, nahodilým úrazem mohou býti síly jeh
ochromeny. Trvalá námezdná práce jest pak
strastí, která nikterak neprodlužuje život člověka.
nýbrž naopak absorbuje sily jeho, člověk stárne
umírá ...
Umírání pracovníka za mzdu neznamená všal
jen konec jeho života, nepůsobí jen bolest tém, kdož
po něm zůstanou, nýbrž bývá pro ně přečasto
hospodářským zničením, zkázou.
Vyskytly se také již hlasy »lidumilů«, které.
ukazujíce k následkům radí chudému člověku, aby
se neženil, anebo doporučují alespoň zdrželivost v
stycích manželských. Ale v zájmu udržení pokolen
lidského vštípila příroda člověku určité touhy, na-
dala manželské spolužití jistými příjemnostmi, které
utlumiti a potříti nebude člověk nikdy silným dosti
Okolnosti tyto vesměs svědčí, jak člověk ne
majelný docela bez své viny vydán jest řadě po-
hrom za panujícího řádu společenského.
Společnost dnešní přiznává se také k povinnosti
starati se o chudé. Avšak co v tom směru činí
znamená v podstatě toliko uznání zásady, de facto
jest podporování chudých ve své formě almužniciv
těžkým hřichem našich poměrů, pěstěním žebráctví
Není zajisté třeba žádných drastických illustrací
abychom si uvědomili, že jsme sami sobě, svým
ženám a rodinám povinni pěstovati takovéto úvahy
a starati se, jak předejíti nebezpečím, jež nám
hrozí.
24
article
Blaze tomu, kdo z výdělku svého může ukládati
groš vdovin, sirotčí neb starobní; než, kde má za-
ruky, že nebude ochromen neštěstím dřive, než dosti
nahospodařil? A pak — kolik je tak šťastných?
Pravidelně stačí služné soukromého úřadníka právě
jen ke krytí běžných životních potřeb, byť by i bylo
vyměřováno částkou vyšší než mzda námezdného
pracovníka rukou, dělníka v užším slova smyslu.
Požadavky, jež na výkonnost svých úřadniků klade
soukromohospodářské podnikání, jsou ovšem pře-
různy, avšak práce naše vtiskuje nám společný
znak určité společenské třídy, jako součásti stavu
středního. A prostředí, v němž se pohybujeme.
diktuje nám životní podmínky. Způsob bydlení
šacení se, stravování, společenské vystupování ald.
určováno jest okolim, které ukládá soukromému
úřadníku větších výloh než dělníku manuálnému
V tom ohledu jest nepopíratelných rozdílů ke skodě
V drobnén prodejtr
ranní čřslo o sobě . . . za 9 h
odpolelní .
. . . . za 2h
Ve nlialkích na venkově-
ranní čisle. . . . . . . . 10h
cdpolední . . . . . . . . 3b
Inseráty
platí ro hotové napřee.
Fřečplacení a inserty ptijíná sdmninl-
sirace v Marianské ulici č. a.
Tam racházeií se 66ž radabee
tiskárun a ezpodine „Nárpdnich Listů“.
Buhogisy se navraosjí.
25
article
naší. Proto uvažujema-li o upravení svých poměrů
samostatně, nepřicházejž nikdo s výlkou »škatul-
kování«, »kastovnictví« a pod.
Nemůžeme tedy pokládati individuální spoření
za možnou a vhodnou cestu ke své ochraně. Avšak
my se také nemůžeme spokojiti s prostředkem ne-
jednou doporučovaným, totiž s přístupem k některé
pojišťovací společnosti. Soukromé pojisťování vybírá
si jednak určité životy po doporučení lékařském, od-
mítajíc zůmyslně pochybných; jednak jest drahéa
proto nedostižitelné, nehledě ani k tomu, že se ne-
zabývá všemi druhy risik, jež nás ohrožují.
Z těchto tvřzení potřebuje dokladů jen ono, že
soukromé pojišťování je drahé. Dle sazeb solidní
pojišťovny by 25letý soukromý úřadník, chtěl-li by
si zajistiti roční důchod K 1359 počínaje 65. rokem
svého věku, musil platiti po 40 roků roční prémi
K 93.96 s přirážkou kolků a poplatků režijních.
Chtěl-li by tento muž dále pojistiti své 20leté
ženě event. vdovskou rentu částkou K 450.—, musil
by platit, ovšem zase vedle kolků a režijní přirážky
K 119.65, tedy úhrnem K 213 63
Chtěl li by si však takovéto renty pro sebea
event. pro vdovu zajistití muž 40lelý, musil by platit
za sebe ročně K 243.—, za ženu na př. 30letou
K 171.50, úhrnem K 414.50
V diskussí o našem pojišťování ukazováno také
na Zemský pojišťovací fond císaře Františka Josefal.
v Praze, jakoby ten byl s to, aby otázku našeho zn-
opatření rozřešil. Avšak tato pojišťovna je stejně
drahou, jako kterýkoli ústav jiný, pojišťuje starobní
rentu jen do výše K 1000.— a má mimo to ve svých
stanovách paragraf, který výslovně dává zaměstna-
vateli nebo jeho plávnímu nástupci právo, aby do
10 let od prvního vkladu vybral si vše to, co po
těchto 10 let ve prospěch zaměstnaného na prémiích
zaplatil.
Josefal
Praha
26
article
Jest tedý, jak již praveno, celá řada příčin, které
nás nutí hledati cesty jiné
Tendenčně klade se nám otázka, proč nepřipoju-
jeme se prostě k nejnovějšímu volání po všeobecném
invalidním, starobném, vdovském a sirotčím pojišťo-
vání a proč se domáháme pojišťování samostatného.
Nepotřebujeme se rozpakovat dáti k tomu přímou
odpověd.
Nejsme nepřáteli této myšlénky, nepohrdámeji
a až jednou bude řešena prakticky, za spolupřispi-
vání státu, budeme reklamovati i pro sebe spravedli-
vou kvotu. My však předem jistě víme, že všeobecné
pojišťování u nás nebude podávati více, než jak za-
vedeno jest ve státě sousedním, v Německu, anebo
jak se návrhuje za účasti ministra sociálního demo-
krata ve Francii. V obou případech jde toliko o rentu
invalidní a starobní a renty tyto vyměřují se část-
kami tak nepalrnými, že ani nejskrovnější míru na-
ších požadavků uspokojiti nemohou. lak na př. činí
nejvyšší dosažitelná roční renta starobní v Německu
399 marek a nárok na rentu tuto nabýva pojištěnec
teprve počátkem 71. roku věku svého
Vidíme li pak dále, že pokud jsou v kruzích ne-
dělnických sympatie pro všeobecné pojišťování, plyne
to po výtce ze snahy přesunoutí toliko břemeno chu-
dinské podpory na kruhy širší, musíme trvati na
svém požadavku, nemůžeme upustiti od volání po
zavedení pensijního pojišťování sou-
kromých üřadníků.
Německo
Francie
27
article
Snaze naší podařilo se konečně přiměti vládu.
že předložila osnovu zákona o pojišťování tako-
vém. A tu pozorujeme zvláštní úkaz. Kdežto na říš-
ské radě zástupcové všech stran a zájmů naléhali
po řadu let a důtklivě na vládu, aby osnovu takovou
předložila, pokládají dnes korporace podnikatelů na
říšské radě zastoupeně za svojí poviunost zavrhovati
osnovu předloženou šmahem.
Máme-li tento obrat na mysli, plyne z toho při-
rozeně, že nevěříme v upřímnost tvrzení, jako by
někdejším přátelům, avšak dnešním zásadním odpůr-
cům našeho pojišťování šlo o to, aby zavedením
tohoto nebylo oddalováno uskutečnění pojišťování
všeobecného. Až půjde do opravdy o toto, budouje
zase v první řadě potírati tatáž ústa nedělnická,
která po něm dnes volají za tím účelem, aby, jak
v listě »Die Arbeit« výslovně řečeno, pohřbila zvláštní
pojišťování naše
Nuž, máme my se stavěti po bok takovým »přá
telům« lidu pracujícího? Máme my s nimi hanu ky-
dati na hlavy skutečných i domnělých autorů osnovyt
To by nebylo moudré a neprospělo by nám.
28
article
Postavíme-li míru toho, co se nám osnovou po-
dává, proti svému společenskému ideálu, nalezneme
ovšem rozpor; avšak dnešní naše skutečné poměry
porovnání s oním ideálem vůbec ani nesnesou,
kdežto uzákoněním osnovy, v jistých kusech upra
vené, zmírnil by se kontrast poměrů dnešních vzhle-
dem k sumě našich potřeb měrou znamenilou. To
jest jisto
Jestliže dnes asi 111/2% soukromých podnikatela
skýtá svým úřadníkům a zřízencům (as 301/2%) jakés
zaopatření, víme také, co mnohdy našinci za slib
takového zaopatření snášeti musí a co trpí, aby
přestoupením do jiných služeb neztratili pensijních
nároků, nabytých za léta minulá. Tato mnohdy vra-
žedná odvislost byla by odstraněna, aniž by se pra-
covník poctivý a schopný musil obávati toho, že
k stáru sám, nebo po smrti jeho rodina upadne
v řady skutečných žebráků.
Místo strachuslpřed příhanou almužnictví ve-
řejného měli bychom přece jen alespoň do jisté míry
záruku, že za invalidity nebo ve stáří nebudeme ta
docela skláceni ze svého postavení ve společnosti z
dob aktivity do propasti bídy trpké a bohužel i ne-
milované společnosti ostatní.
Buďme opatrni a postupujme rozumně!
Nerozpakujme se říci a domáhejme se úsilovně
změn osnovy, pokud jsou za daných poměrů prove-
ditelny, a nehoňme se slepě za nedosažitelným
hesly, abychom neklesli a nepohřbili s sebou pro-
spěch nejen svůj, nýbrž i svých drahých.
Obsah osnovy jest ostatně znám, vyloženo také
podrobně stanovisko, jaké zaujímá vzhledem k osnově
převážná většína soukromého úřadnictva této polo-
vice říše, možno tedy přestati na upřímné radě právě
pronešené, a přejme si jen, aby osnova o pen-
sijním pojišťování soukromých úřad-
níků byla co nejdříve říšskou rado
projednávána.
29
article
Po hlučném potlesku příjata řečníkem navržená
resoluce, jež zní
Soukromé úřadnictvo z východních Čech, sbro-
mážděné na sjezdu v Novém Bydžově dne 11. srpn
1901, uvědomivši si důsledky oněch nebezpečí, jimi
jest ohrožováno za dosavadního nedostatku i jen nej-
skrovnějšího zaopatření pro případ ochromení pra-
covních sil, nebo pro případ smrii, schvaluje vzhle-
dem k osnově zákona o povinném pensijním pojišťo-
vání soukromých úřadníků slanovisko, llumočené zá-
stupcem ústředního výboru Zemské jednoty soukro-
mých úřadníků. — Vila osnovu jako východiště lepší
budoucnosti tisíců intellektuálných pracovníků ná-
mezdných a jejich rodin, neboť doufá, že při pro-
jednávání věci v parlamentě podaří se opravdovým
přátelům lidu učiniti z osnovy zákon, vyhovující
účelu alespoň do jistě míry
V té naději vyslovuje shromáždění vřelé přání
aby osnova řečená byla říšskou radou co nejdříve
projednána.
K slovu přihlásil se dále poslanec Maštál ka.
Ubezpečiv, že co bude v moci svobodomyslných po-
slanců, to že dojista se na podporování osnovya
zájmů soukromého úřadnictva učiní, shledává rovněž
jeden z nejmocnějších prostředků k docílení uskute-
čnění osnovy a ostatních snah v neunavne
agitaci se strany úřadnictva samot-
ného. »Trvalo to sice dlouho,« praví, »a vykonáno
bylo mnoho různých ankei, ale konečně přece p vo-
leno nátlaku, jenž vycházel z kruhů vašich a z klubu
poslanců českých co nejvíce byl podporován, nebot
Maštát
Čechy
Nový Bydžov