1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek 3. října 1913.
Praha
4
article
aranní avečerní llsty
předplání se
V Praze v admainistracin
. . . 9K —
na měsle.
na čivrt lsta . . . . S K —
s dveji donáškou
ns čtvrt leta . . . . 1 K Ehk
ve flialkách
na měslo . . . . . 9 K 80
Foštou-
na měsle,
na čtvrt leta . . . . B K 30
s dvoji zásilkou
něal
n riet: . : !k P
Praha
Fošta
5
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8.
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8.
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Věci nesporné.
Úkoly a záměry české politiky v na-
stávající kampaní vylíčil včera v novinář-
ské rozmluvě muž povolaný k tomu jako
předseda permanentní komise Svazu bý-
valých českých poslanců na sněmu králov-
ství Českého, poslanec Ant. Švehla, vůdce
české strany agrární. Pokud jde o to,
mají-li české strany vyhověti, jestlíže je
vláda pozve k opětnému zahájení vyrovná-
vacího jednání, pokládá jednání s vládou za
samozřejmé. Podle mínění předsedy per-
manentní komise sněmovny není tato o-
tázka vůbec sporna, a bylo zbytečno roz-
šiřovati o tom velkou diskusi v české žur-
nalistice, neboť v tom okamžku, kdy do-
hodly se české strany na určitém programu
a jej vládě předložily, již v prostém tomto
faktu spočívala záruka, že také tyto stra-
ny budou i na dále jednati s vládou o zá-
ležitostech, týkajících se sněmu král. Če-
ského.
Antonín
Švehla
Praha
6
article
Posl. Švehla soudí tedy, že bylo zcela
zbytečno, jestliže se české radikální stra-
ny svého času proti tomuto jednání s vlá-
dou ohražovaly a jeho zříkaly, poněvadž jed-
nání rozumělo se vlastně samo sebou v tom
okamžiku, jakmile se české strany v per-
manentní komisi na určitém programu do-
hodly a jej vládě při známě návštěvěu
místodržitele předložily. Oceniv takto po-
stup radikálního tisku, jenž nejenom nelí-
čil věc tuto jako nespornou, nýbrž přímo
ji popíral, obrátil se posl. Švehla k otázce.
kdo bude v případě vyjednávání vládou k
němu zván a kdo bude české strany zastu-
povati. Jak se vláda rozhodne, není mu
známo. Pro svou osobu pokládá však za
samozřejmé, že v té době jedinými legální-
mi a parlamentními zástupci jsou poslanci
říšští, totiž naše delegace vídeňská, a je
tudíž pro něho i tato otázka nesporna, jeli-
kož jenom na ně možno adresovati pozvá-
ní a oni z prosté právomoci svých man-
dátů mohou vejiti v jednání s vládou. K
tomu dodáváme, že přirozeně mohou k
tomu býti povoláni, zvláště kdyžtě jdeo
otázky českého sněmu se týkající, jedině
poslanci z Čech, právě tak jako se mezi
Němci o záležitosti tyto stará t. č. sdruže-
ní česko-německých poslanců.
Posl
Švehla
Němec
Čechy
7
article
Co pak se týče toho, zda by se měli
jednání s vládou zúčastniti poslanci všech
českých stran, prohlásil to předseda per-
manentní komise rovněž za nesporné, ne-
boť v záležitosti takového významu, jako
je český sněm, mají právo, ano povinnost.
spolupracovati všechny české strany a to
tím více, poněvadž v české delegaci není
vícecenných ani méněcenných poslanců,
nýbrž všichni jsou zvoleni na podkladě
jednotného řádu volebního.
První skutečný krok českých poslaneů
v jednání s vládou představuje si poslanec
Švehla jako pouhé vyslechnutí názorua
programu vládního, aby pak mohla býti
dána stranám příležitost rozhodnouti, co
soudí a jaké stanovisko k vládním propo-
sicím hodlají zaujmouti. Nechce tím přiro-
zeně říci nic jiného, nežli že českým stra-
nám bude se rozhodnouti o účasti nebo ne-
účastí na česko-německém vyrovnání.
Předseda permanentní komise sněmovn
zajisté jako my je přesvědčen, že vyrovná-
ní nelze od tohoto jednání odloučiti, po-
něvadž hlavní věc, o kterou tu jde, je o-
tázka, bude-li český sněm dělný čili nic.
Nemá-li míti vstoupení českých poslanců
v jednání s vládou za cíl jenom demonstra-
ci, bude jim všem dáti si odpověď na to,
jak si přejí dosáhnouti dělnosti českého
sněmu.
Švehla
8
article
Pro cestu vyrovnání vyslovila se v po-
sledních dnech už celá řada vážných ob-
chodních a živnostenských korporací, če-
ských a německých, posilujíc tak hlasy
vážných politiků na obou stranách, kteří
si vyrovnání přejí jako nejlepšího výcho-
diska z nynější krise. Hlas logiky, který se
v těchto projevech ozývá, nezůstal bez ú-
činku ani na orgán českých realistů, který
je schválil a nazval sympatickými, třebas
nechce si od nich mnoho slibovati. Projevy
tyto se mu tedy přec jenom líbí lépe než
dejme tomu řeči ze známé vinohradské
schůze, ačkoliv — či snad přece: protože?
— mu připomínají dřívější názory vůdců
realistické strany. Bereme tento vedlejší
výsledek akce obchodních a živnosten-
ských kruhů na vědomí s opětným přáním.
aby byla na prospěch i věci samé. Posla-
nec Švehla nazval první taktické kroky.
které čeští poslanci podniknou v podzimni
kampani, napořád věcmi nespornými. My
také potřebu česko-německého vyrovnán
považujemě za věc nespornou. Nabude-l
toto mínění v obou národech země roz-
hodné převahy, lze doufati, že další věch
půjdou cestou, kterou jim ukazuje sprave-
dlnost a ústava.
Posl
Švehla
9
article
Nebezpeří třetí války balkánské
Nebezpeří třetí války balkánské
Z Bělehradu, 30. září.
Dle zaručených zpráv vede se boj již sou-
stavně na celé linii. Také Řekové vstoupili
v akci.
Pravé křidlo Arnautů, které vede albanský
ministr zahraničních záležitostí Hasan bej prot
Prizrenu, srazilo se se slabou srbskou posádkou
před Ujmištěm i přinutilo divokým návalem i po-
četní převahou Srby k ústupu. Ustupující Srbové.
ač ztratili na 400 mužů, soustředili se znovu v
okoli Ljum-Kuly, kde se jim podařilo Arnauty
zadržeti. Zprávy, že do Prizrenu stihly silné srb-
ské oddily, ochrabřily Srby k olensivě, takže
Vraniště dostalo se zase do srbských rukou. Dle
toho je Prizren mimo nebezpečí.
Levé křídlo Arnautů pod velením albanského
ministra války Isy Boljetince stojí dosud na
čáře Mavrovo-Kičevo-lzvor, ale je v rozkladu
důsledcích bitvy, která byla vedena dva dny pře
Mavrovem. Mavrovo bylo vzato Srby. Ta-
to bítva stála Srby mnoho těžkých obětí, ale i Ar-
nouti utrpěli zase veliké ztráty, že se nalézají na
ústupu k Piškopeji i Žirovnici. Srbové ukořislili
Mavrovské bitce 200 repelýrek Manlicherových,
mitrailésy i četnou munici.
Postup Srbů vede plukovník Milivoj Andjel-
kovič. Vrchní velení nalézá se v Gostivaru.
Po bitvě u Mavrova postupují Srbové ve dvou
směrech, jednak k Dibře, jednak k. Piškopejí.
Řek
Hasan
Srba
Boljetince
Mavrův
Manlicherův
Milivoj Andjet
Bělehrad
Prizren
Gostivar
Kula
MavrůvKičevo
10
article
Okolí Kičeva je pokořeno 15. plukem srb-
ským. Arnauti i zde ustoupili směrem ke Galiční-
ku, spálivše úplně ves Zajce, dříve než tato mohla
býti obsazena srbskými komity
Proti Ochridě, kde se pravděpodobně skrývá
laké bulharský vojvoda Christo Matov se 400 ko-
mitů, postupují Srbové z Resna s úmyslem obklo-
piti město.
Kolona Arnautů, která postupovala z Elbasa-
na proti Bitoljí, přešla včera hranicí řecko-alban-
skou, ale setkala se mezi Korčem a Janinou se
silným oddílem řeckého vojska, které přinutilo po
vícehodinné bitvě Arnauty k útěku. Řecká pě-
chota pronásledujíc nepřitele, přešla pak hranici
vnikla na 16 km hluboko do Albanie, kde po-
kračovala v boji. O výsledku nové bitvy není do-
sud zpráv.
Také Černá Hora vyslala 6000 mužů do okol
Peči i Djakovice.
Přes tento dosti příznivý postup Srbů dovídá-
me se dnes, že ministr války nařídil ve smyslu
neohraničeného splnomocnění králem mobilisac
drinské divise.
Následník trůnu Alexandr vrátil se z lázní
Ministerský předseda Pašié se očekává každým
dnem.
Mocenské starosti o albanské území.
Z Bělehradu, 2. října. (K. k.) Rakousko-
uherský diplomatický zástupce šl. Storek
dostavil se do zdejšího zahraničného úřadua
jmenem své vlády přátelským, ale důtklivě
varovným způsobem u příležitosti vojenských
opatření, která provedlo Srbsko proti po-
vstání na srbském území, připomněl nutnost
respektovati lpndýnská usnesení ve příčíně
Zajc
Matov
Srba
Arnautu
Korč
Janin
Storek
Galiční
Elbas
Albánie
Djakovica
Bělehrad
km
11
article
Albanie a jejích hranic. Zástupce srbského
ministra zahraničních věcí dr. Spalaj ko-
vič odpověděl, že Srbsko učinilo jen obranna
opatření proti albanským útokům, nepomýšl
zmocniti se území albanského a je pevně od-
hodláno dbáti usnesení mocností. — Stejné
prohlášení dal Spalajkovič také ostatním
mocnostem.
Bulharská opatření.
M. Z Bělehradu, 2. října. (Köln. Ztg.“
Chystá se mobilisace rylské divise bulharské
Ze Ršavy dopraveny po Dunaji do Bulharska
dvě vlečné lodi se střelivem a j. vojenským
potřebami. Branci nesmějí do ciziny.
Spor řecko-turecký
M. Z Athén, 2. října. (Zvl. telegr. „N. L.“
Politické kruhy považují jmenování nových
tureckých vyjednavačů za příznak smířlivého
smýšlení.
M. Z Caříhradu, 2. října. (Zvl. telegr. „N
L.“) Zdá se, že Řecko nemůže povoliti v otázce
církevních statků mohamedánských a státn
příslušnosti mohamedánů. Sotva bude možná
dohoda na základě bulharsko-turecké smlouvy
Boje před Prizrenem.
Z Bělehradu, 2. října. (K. k.) Podle po-
sledních zpráv se před Prizrenem ještě bo-
juje. Srbská armáda dostala dostatečné posily
takže Prizrenu nehrozí žádné ne-
bezpečí.
doktor
Spalaj
Köln
Branek
Prizren
Albánie
Srbsko
Bělehrad
Dunaj
Bulharsko
Atény
Caříhrad
Řecko
N L
12
title
Politický přehled.
13
article
Žemě české.
Žemě české.
„Ruce pryč, dre. Stránskýl
K výzvě tohoto znění a jejímu odůvodně-
ní, jínž jsme odmítli a limine a s náležitým
důrazem pokus lidově-pokrokového výkon-
ného výboru, učiněný z podnětu dra. Strán-
ského, pokus vměšovati se do česko-něme-
ckého vyrovnání předepisováním podmínek,
jež k němu má dr. Stránský — nalézáme v
včerejších „Lidových Novinách“ odvetu. Uji-
šťuje se v ní, že motivy, jež za tímto krokem
dra. Stránského vidíme, úmysl totiž, vyvolat
formální potíže ke zmaru česko-německého
vyrovnání, se za ním nenacházejí, ač by se
Lid. Noviny“ za takové motivy nestyděly —
jak dí — kdyby byly opravdu způsobily pon-
dělní projev. Nuže, my to sice nevěříme, že
pohnutky návrhu dra. Stránského byly jiné,
než pouhá politická inirika, směřující jenom
ke zmaru nově zakajované česko-německé
dlohody, a nevěřili bychom to ani na jeh
vlastní manifestační přísahu, ale pohnutky
tohoto z čista jasna rozbřesknuvšího nápadu
jsou konečně lhostejny, na jeho nehoráznosti
a utopičnosti se tím ničeho nezmění. Pan dr
Stránský
14
article
Stránský a s ním snad i nejeden člen jeho vý-
konného výboru dobře ví, že ani v případi
nejlepším, i bez neethických pohnufek nemí
jiné ceny, než demonstrativní, že nemůže býti
uskutečněn, ba že nelze ani mnoho času pro-
marniti nějakými dlouhými o něm úvahami
Není-li pokusem obvyklé státnické infernality
dra. Stránského, potom jest ovšem pouhou
pathetickou zbrklosti, která dělá politickému
věhlasu dra. Stránského ještě menší čest, než
by koncept tohoto návrhu jinak dělal jeho po-
litickému karakteru. Vznikl-li pak jeho návrh
aby do vyrovnacího jednání vídeňského při-
zvány byly české i německé strany na Mo-
ravě i ve Slezsku — proč dolnorakouské stra-
ny vynechává, ani včera nesdělil — aby tato
podmínka učiněna byla první a nezbytnou
z péče, aby při srovnávání sporných národ-
ních zájmů v Čechách práva české řečí a če-
ských menšin neutrpěla škody, potom tate
tklivá péče dra. Stránského s uvedenou pod-
mínkou jest nejen nadbytečnou, ale právům
českého jazyka v království Českém přímo
škůdnou. Nepodceňujeme politický intelekt
dra. Stránského tak daleko, abychom pochy-
bovali, že nedovede svůj návrh domyslit do
konsekvencí. že by k vyrovnacímu jednán
Stránský
Slezsko
Čechy
15
article
nedošlo, kdyby české strany v Čechách návrl
dra. Stránského přijaly za svůj a na něm ne-
zvratně stály, o tom je dr. Stránský pře-
svědčen tak dobře, jako my: „Lidové Noviny“
také ani slovem nevyvracejí tento nevývratný
fakt, tím méně pak jim napadá, aby uváděly
nějaké známky, z nichž by se dalo soudit, že
by s nimi do vyrovnacích konferencí šly mo-
ravské a sležské německé strany, kdyžtě ruč
výslovně jenom za lidovou stranu pokroko-
vou, a to ještě jenom „pokud vědí“. Nedojde-l
však k vyrovnacímu jednání a k dohodě pře-
devším o první etapě vyrovnací, bude nám od-
ňata všechna možnost získati nápravu té
soudcovské anarchie a porušení zákonů via
facti, o nichž „Lidové Noviny“ včera mluví
koncesemi jazykového zákona, bez nichž
ovšem vyrovnání v Čechách nebude. Pan dr.
Stránský míní nám přispěti právě tím, že by
nejhlavnější naší kompensaci první etapy vy-
rovnaci, úpravu jazyků při zeměpanských úřa-
dech, z ni vyňal a upravil by nám užívání ja-
zyků společně — s moravskými a slezskými
Němci! Dr. Stránský je sice všestranně uzna-
ný politický genij, ale in camera caritatis
řekne mu každý člen jeho výkonného výboru.
pokud vládne jasnou hlavou, že tento nápad
je trochu hodně přegenialisování A proto mu-
síme přese všechno zakazování se strany „Li-
dových Novin“ opakovati svou snažnou pros
bu: Ruce pryč, dre. Stránský, kdyby byly i tak
čisty jako lady Macbethovy po užití jejího
toaletního receptu
Skvrny, které na nich zůstaly od morav-
ského vyrovnání, nesmyje nic na světě
bude-li potřeba ukázati je světu, stane se tak
A z toho důvodu po třetí musíme žádat: Ruee
pryč, dre. Stránský! Česko-německé vyro-
nání není žádnou hazardní partií — pamatují
se „Lidové Noviny“11? — a nemůžeme při něm
potřebovati dra. Stránského ani jako „ky-
bice“
A co se týče druhé české university
Stránský
doktor
Němec
Macbethův
Skvrna
Čechy
16
article
Brně, lhou „Lidové Noviny“, že Mladočeš
tento požadavek zradili a opustili; opakujeme
to znova a znova odkazujeme k našemu po-
slednímu článku o tom ze dne 21. m. m.
dlouhé řadě našich úvah a řečí našich poslan-
ců o témž předmětu. Aspoň to přiznává
orgán dra. Stránského, že skutečně jde jenom
o její umístění. Avšak na pováženou jest, že
nedovede-li státník Stránský na svých mo-
ravských Němcích vymocí souhlasu k jejímu
umístění v Brně, přece si troufá s jich přispě-
ním vymoci na našich Němcích uznání práv
českého jazyka pro království a ochranu jehc
českých menšiní
Nápravné pokusy Tittovy.
Před včerejškem konala se v Praze schůz
německého národněpolitického výboru, který
se přes všechny odvolané členy stále ještě
nazývá 24členným a za předsednictví Tittova
bylo usneseno, že nedohody mezi německým
stranami vzniklé z příčin sporů o Ringel-
hahnův pověstný zemský sněm Němců v Če-
chách mají býti napraveny. Po dlouhé debatě
usneseno pověřiti posl. Bachmanna a Hartla
úkolem, aby v sobotní schůzi poslanců něme-
ckých podali vysvětlení o vzniklých nedoroz-
uměních, což prý právě za nynějších dob jest
v zájmu německé věci. Byla projevena naděje
že bude docíleno zase brzy bývalého doroz-
umění. Výbor pokračoval dále v poradě o or-
ganisaci a „podána důležitá objasnění o orga-
nisačním návrhu magistrátního ředitele libe-
reckého dra. Ringelhahna, s mnohých stran
tak prudce osočovaném. Objasnění tato uká.
zala, že pochyby o statutu namnoze projevené
spočívají na mylném jeho pojetí. Sdělení
něm učiněná, jak lze se nadíti, přispějí k to-
mu, aby odstranila v době nejkratší neshody
pohříchu vzniklé“ — dí oběžník o schůzi vy
daný.
Mladočeš
Stránský
Němec
Ringel
Bachmann
Hartl
Brno
Praha
Tittův
17
article
Na schůzí hlavního výboru spolku něm.
Na schůzí hlavního výboru spolku něm.
učítelů v Čechách,
konané v neděli v Liberci, referoval před-
seda cís. r. Legler o usneseních četných okr
školních rad ve prospěch zlepšení učitelskýci
Legler
Čechy
Liberec
18
article
V drobném prodejl,
ranní díelo a sobě . . sa sp
večerni
.. na š
Ve fliálkách na venkovš
ranní čislo
večerní .
Jnseráty
platí se hotově napřen
Předplncení a inserty přijíma
sdministrace v Marianské ul., a
Tam nacházejí se tál
ředakcé, tiskárna a nxpodlee
„Národnich Listů“
Gukopiay se novracsli
19
article
platů a vyslovil očekávání, že všechny ostatní
okr. školní rady podobně se usnesou. Z od-
povědi, jaké se dostalo zástupcům učitelstva
dne 18. září od předsedy ministerstva, lze zji-
stiti ochotu vlády, dorozuměti se se zemskou
správní komisí za účelem přiměřené úpravy
učitelských platů. Z odpovědí však, jichž se
téže deputaci dostalo dne 23. září od místo-
držitele kn. Thuna, předsedy zemské správní
komise hr. Schönborna a fin. referenta dv.r.
Kvěcha, nelze souditi na možnost bezodklad-
ného přispění. V debatě byl kladen důraz na
největší rozhodnost, se kterou dlužno vymá-
hati splnění učitelského požadavku na všech
rozhodných místech ještě pro zbytek r. 1913.
V témž smyslu přijata i resoluce. Kdyby
však neměly snahy učitelstva ani tentokráte
dojíti ohledu, pak bude prý v dorozumě-
ní s českým učitelstvem sáhnuto
k nejostřejším prostředkům boje.
Nejdříve bude provedena pasivní resistence
na okresních učitelských konferencích.
Thun
Schönborn
Kvěch
20
article
Rakousko-Uhersko.
Rakousko-Uhersko.
Bosenský sněm.
RakouskoUhersko
21
article
Po resignaci 13 umírněných srbských po-
slanců na mandáty ve sněmě bosenském bylo
otázkou, rozhodne-li se vláda vypsati jen do-
plňovací volby pro uprázdněné mandáty, či
rozpustí-li celý sněm a provede volby vše-
obecné. Dle zpráv, došlých ze Sarajeva, vlá-
da provede jen doplňovací volby, nadějíc se
že bývalí srbští poslanci, budou-li opětně
zvoleni, o čemž nepochybuje, mandáty při-
jmou a dopomohou sněmu k dělnosti přes to
že v prohlášení, jimž oznámili svou resignaci
oznámili, že při nových volbách nepřijmou
ani kandidatury.
Umírněná skupina Jeítanovíčov
je rozmrzelá netoliko upjatostí vlády k srb-
ským požadavkům, nýbrž i rozháranostív
srbském táboře, která maří všelikou plodnou
práci. O nynějších poměrech v srbském tá-
boře podává v „Zeitu“ informaci býv. posl.
srbský dr. Danilo Dimovič. V srbské de-
legaci nebylo shodných názorů hned od prv-
ních voleb. Střetli se tu lidé různých směrů.
které způsobily, že jednotný původně srbský
klub se rozpadl již ve čtyři skupiny.
Dnes jsou Srbové zastoupeni ve sněmu dvěma
divokými radikály, šestičlennou skupinou
Kočičovou, 10člennou skupinou Grdi-
čovou a 13člennou skupinou Jeftanovi-
čovou, k níž dlužno připočisti také 5 srb-
ských virilistů.
doktor
Dimovič
Srba
Kočičův
Sarajevo
Jeítanovíčov
Grdi
Jeftan
22
article
Když Srbové vstoupili do sněmu, měli
ve svém programu dva hlavní požadavky:
nucené vyvazení kmetů a podří-
zení bosenské vlády přímo koru-
ně bez prostřednictví rakouské a uherské
vlády. Ale od prvého svého hlavního požadav-
ku nstoupili, když většina z nich hlasovala
pro fakultativné vyvazení kmetů, jež je dnes
v Bosně zákonem. Hlasování to zavdalo pod-
nět k odpadnutí Kočičovy skupiny od
srbského klubu. Skupina tato, ve všem krajně
radikální, stojí dosud na nuceném vyvazení
kmetů a má proto mnoho oddaných přivržen-
ců mezi selským lidem v severozápadní Bos-
ně. Skupina Grdičova, mající přívržence
v srbské inteligenci, stojí na stanovisku čistě
národním a chová se nesmířitelně k odpůr-
cům srbské národnosti. Jejím orgánem je ča-
sopis „Narod“. Skupina Jeftanovičo va,
jejímž orgánem je „Srpska Riječ“, kterási
získala značných zásluh v oboru srbského
školství a církevní autonomie, došla ku pře-
svědčení, že za daných poměrů radikalismem
se v Bosně ničeho nedocílí a proto svou poli-
tiku drží v mezích možnosti: je to stra-
na oportunistická. Tato skupina snažila se,
kde mohla, podporovati vládu, což jest v Bos-
ně velice odvážné, poněvadž srbský lid je
s vládou velice a nikoli bezdůvodně nespoko-
jen. Zdálo by se, že vláda si bude vážiti ta-
kové umírněné strany a aspoň některými
úspěchy jí umožní šířiti svůj vliv v národě.
Vláda však činí pravý opak toho; šikanuje
Srba
Kočičův
Boseň
Grdičov
Srpsko Riječ
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z dějin židů v Čechách ve století XVIII.
Podáváme malý obrázek ze života židů
v Čechách, zejména ve století XVIII. Jak zná-
mo, dějiny židů v Čechách posud nejsou zpra-
covány v celkovém díle. Dvorský a Bondy
Grünwald, Schönbaum a jiní podali příspěvky
a pokusy o nástin historie židů u nás. Zbývá
ještě dosti vděčné práce na tomto oboru. Ze-
jména století XVIII. posavad poměrně málo
jest probádáno.
Jdeme-li nyní do dívadla, nepřekáží ni-
komu, že třeba veliká část obecenstva skládá
se ze židů. Jejich předkové před dvěma sty
lety tak pilně divadlo nesměli navštěvovati
A dostaneme za odpověď: Chuti k tomu měl
zajisté dost, ale nedovolovalo se jim tehdej-
šími předpisy navštěvovati „komedii“. A když
se jim to povolilo, stalo se to s výminkami
jež by nyní měli za urážlivé nejen židé, ale
všichni lidé snášenliví.
V zimě roku 1737 a 1738 hrál v Praze di-
vadlo kočující divadelní principál Santo Lopis
Naříkal, bědoval na špatné důchody a tvrdil
že sotva může sehnati 1400 zl. ročně, jež
pražskému magistrátu za nájem, za hudební
dávku a dlažebné platiti musil. Aby tedy
„utrpenou škodu“ poněkud alespoň nahradil,
prosil za „nejmilostivější dovolení“, aby
pražští židé, jakož se to již u některých ko-
mediantských čili divadelních tlup v Praze
stalo, „na zvlášť pro ně ustanoveném místě
směli jeho komedii čili divadlo navštěvovati
„z něhož napotom po ukončené komedii,
uvarování všelikého neštěstí stráží by mohl
Bond Grünwald
Schönbaum
Santa Lopis
Čechy
Praha
24
article
domů se doprovázeti.“ Upozornil na tento řád
pro divadlo Fr. Klutschak.
Pražský žid byl tenkráte jakoby vypově-
zen do svého židovského města. Ve dne se
směl za svým obchodem v pražských městech
potulovati; večer pak před zavřením brány
musil býti ve svém Židovském městě a po ce-
lou noc tam zůstati. Brány židovského města
— bylo jich devět — zavíraly se v zimě v6
až 7 hodin, v létě nejdéle v 10 hodin. V létě
ve 4 hodiny, v zimě teprv v 6 neb 7 hodin se
otvíraly. Ke každé bráně byly čtyři klíče, je-
den měl staroměstský hejtman, druhý magi-
strát, třetí městský sudí a čtvrtý nejstarš
židů. V neděli a ve svátek musily brány být
celé dopoledne zavřeny. Teprv když bylo po
službách božích, tedy po 12. hodině, směly se
toliko vedlejší fortny otevříti, nikoliv brány.
aby odpoledne venkované mohli jíti do města
na koupi. Žid sám nesměl v neděli a ve svá-
tek svou čtvrt opustiti, leč s „průchodním li-
stem“, jejž si vzal u židovského bytovního
mistra, a za nějž platit musil sedmnáčník
(17 kr.).
Když cizí žid do Prahy cestoval, anel
když pražský žid chtěl z města, nemohl to
učiniti — dle nařízení z roku 1714 — kterou-
koliv branou, ale byl poukázán jíti buď Po-
říčskou (Špitálskou), aneb Říšskou (Strahov-
skou) branou.
Aby dle šatu byli židé rozlišeni a na první
pohled rozeznáni od křesťana, musili židé
nositi zvláštní znamení, a sice místo bývalého
žlutého kolečka mužové na dva prsty široký
a osminu lokte dlouhý kus žlutého sukna na
pravém rukávu, ženy a děvčata místo žluté
obruby na závoji žlutý kus látky na čele. Kdo
bez tohoto znamení byl dopaden, podlehl přis
Klutschak
Žid
Francie
Praha
Strahov
25
article
nému trestu. Ženatí židé musíli nositi dlouha
26
article
vousy.
O rovnoprávnosti s křesťany nebylo an
řeči. Josefinský hrdelní řád povoloval se ži-
dem při mučení přísněji nakládati, poněvad
prý byl v zapírání zarputilejší. Přísaha, kte-
rou žid jako obžalovaný před hrdelním sou-
dem složiti musil, obsahovala nejstrašnější za-
klinání; obchodní knihy jeho nesměly jako dů
kaz platiti. V jeho dlužních úpisech musila s
vždy udati příčina dluhu. Úpisy své nesměl
do Zemských desek vkládati. Byl-li sám dlu-
žen, a přese všecko soudní rozhodnutí nemoh
věřitele své upokojiti, posílán byl na Špilberk.
aneb byl odsouzen k veřejné robotě v žele-
zích. Pod trestem 30 zl. v prvním, 60 zl. v dru-
hém a vypovězením v třetím případu nesměl
žádnou křesťanskou čeládku míti „v sku-
tečném platu, stravě a posteli“. Až do roku
1708 nesměl také žádnou křesťanskou porodn
babičku k manželce požádati na pomoc. Ne-
směl cla najímati, podomní a zvlášť obcho
se solí nesměl vésti. Z každé židovské rodiny
směl se toliko jeden syn ženiti dle nařízeni
roku 1726. Pod trestem 1000 dukátů nesmě
žádný držitel statku cizího žida připustiti
usazení se, leč by pronajal vinopalnu —
podobných obmezení bylo ještě více.
Špilberk
27
article
Když zákon žida tak přísně obmezoval,
bylo obyvatelstvo, mezi nímž žil, tím méně
nakloněno ku přílišné shovívavosti. Jakmile
svou čtvrt opustil, musil býti připraven na
posměch a úšklebky. Mohl se pokládati za
šťastného, když ušel skutečnému násilí,
škádlení a trýznění, aneb když jej chátra ku
pronásledování židů vždy náchylná, nenavští-
vila v jeho městě, jelikož v Praze bití židů
drancování Židovského města bylo vždy na
denním pořádku, kdykoliv časy byly nepo-
kojné a bouřlivé. Vždyť i v čas obyčejný se
každý rád o žida otřel. V tarmarku aneb i na
veřejné ulici židu zboží z ruky vytrhnouti
šaty mu rozervati, jej „rukavicemi a v nich
ukrytými olověnými koulemi, aneb pod plá
štěmi skrytými klacky, ano i kordem a jiným
nebezpečnými nástroji traktírovati“ (takť zn
stížnost židů roku 1691), nebylo při tehdejš
téměř všeobecné nenávisti židů pranic ne-
obyčejného. Když se zbitý aneb pronásledo-
vaný žid chtěl v měšťanském domě ukrýti
nesměl se diviti, když jej místo ochrany vy-
strčili a vehnali do rukou pronásledujících.
Praha
28
article
Stávaloť se, že když pronásledovaný ži
na radnici běžel a měšťanskou stráž o pomo
žádal, tato se ho nejen neujala, ale jím té
trhala a strkala, tak že r. 1700 se zvlášť mu-
silo naříditi, „že se židé proti nátiskům
násilí mají chrániti“
A při všem tomto pokutování, při vší ne-
návisti, která je při každém kroku pronásle-
dovala, dovedl žid zvláštní pružností a podaj-
ností své povahy nejen zachovati kmen svů
ale i téměř všechen obchod, zvlášť peníze do-
stati do svých rukou.
Přišel-li cízinec do Prahy, byla prvn
osoba, již v hostinci, kde se ubytoval, po-
tkal — domácí žid, jenž se ke všem možným
službám nabízel, a jenž, když byl přijat, šat-
stvo čistil, boty cídil, poselství vykonával
slovem všecko činil, co se jen od podomka
aneb služebníka najatého žádati může: právě
tak jako židovští faktorové v některých mě-
stech Ruska a Polska.
Když někdo v městě potřeboval zboží
jež se musilo objednati z ciziny a nenáležel
do krámů obyčejných kramářů, tu se obráti
toliko na žida, který je najisto měl aneb
rychle opatřil. Potřeboval-li někdo prostřed-
níka, nalezl jej v židu, který všecky cesty a
prostředky znal. Potřeboval-li kdo peníze,
vyhledal žida. Ano i v předsíních šlechty, na
schodech jejích paláců nebyl žid nic neoby-
čejného: neboť právě šlechta, jež při svých
nákladných stavbách a cestách, při svých
velkolepých slavnostech a skvostné domác-
aosti nehleděla příliš úzkostlivě na rovnováhu
nezi vydáním a příjmy, právě šlechta měla
nnohé pořízení s židem-lichvářem o penězích.
Praha
Rusko
Polsko
29
article
Všichní hanili, tupili židy, kteří však přes
o přese všecko tak hluboce byli ve společ-
nosti zakořenělí, že kdykoliv se učinil pokus
:Prahy je vypuditi, nikdy se nepodařil. Ano
i když r. 1744 úplné vyhnání židů se přísně
nařídilo a také skutečně vykonalo, následo-
valo velmi brzy odvolání tohoto nařízení. Če-
ské místodržitelství samo v dlouhé zprávě na
to upozornilo, jaké následky za sebou má vy-
povězení židů, a jak velice tím stát ve svých
říjmech z daní a jiných dávek jest zkrácen.
ak mnoho při tom měšťan i řemeslník škodu
trpí ve své výživě, a obchod v celé zemi hy-
nouti musí. A tak se tedy v krátce zase již
téměř úplně prázdné židovské město naplnilo
navracejícími se z vyhnanství, až bylo zase
tak lidnaté, jako prvé.
Několik desítiletí pozdějí počalo lidštější
zákonodárství z ohražení, kterýmiž středověk
židy byl obmezil, jedno po druhém bořiti,
z práv, dříve odepřených, se jedno po druhám
povolovalo, a dříve všude odstraňovaní židé
svou podnikavostí a příčinlivosti obchodní
ponenáhlu nabyli ve společnosti postavení
jež by předkové jich před dvěma sty lety jístě
pokládali za nedostižitelné
30
title
Dr. Čeněk Zibrt
doktor
Zibrt