1
masthead
Ročník XXXXIII
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 10. září 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpel. listy
předy lácí set
v Praze v adminislr
p1
sa měsl
S K —
na čtvrt leta . . . .
s dvojí donšško
sa nř
nt leta . . . . 7 K 50
ve šlislkách
2 K S0
ss něike . .
Poštou:
a něsíe
kei
ns čtvrt lela . . . .
s dvojí zásilkou
a nřaj
vrt ta : . : 11 k doh
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranác .
Praha
6
article
Dr. Körber jakožto apoštol míru
Dr. Körber jakožto apoštol míru
Ve Vídni právě zasedá »mezinárodní kon
ference míru«; jest to volné sdružení členů
různých zákonodárných sborů evropských a ame
riekých států, jež vytklo si šlechetný a solv
kdy plně dosažitelný úkol, podporovati zachování
míru smírným řešením sporných otázek mezi
různými státy a obmeziti takto děsné účinky
krvavých, vražedných válek. »Mezinárodní jed-
nota pro mezinárodní smírčí soudy«, jak zní
vlastní její název, vznikla před patnácti lély
v Paříži na podnět zástůpců Francie, Anglie
Spojených států sevoro-ameriekých, a konsln
dosud deset konferencí, letošní vídeňská jest
jedenáctá. Základem její snah jest utvořiti mezi-
národní rozhodčí soud, jenž by byl uznáván
všemi státy; porady odbývala dosud v Londýně.
v Římě, Bernu, Haagu, Brusselu, Pešti, Chri-
stianii a v Paříži. Cilům svým razí jednota dráhu
mravním vlivem svých usnesení na evropské
parlamenty a vlády. Myšlenka podobná známa
jest u nás Čechů již z doby slavného panování
krále Jiřího z Poděbrad, a množství válek, jež
se opětují až na naše dny, jest přesvědčivým
důkazem, že poslání přátel míru jest právě tak
nalehavé jako ve výsledcích svých neúspěšné.
Proto nelze však zoufati nad posláním tímto.
formy mezinárodních styků přece jen nabývají
stále ušlechtilejšího rázu, zájmů všem národům
a státům společných přibývá každou novou kul-
turní vymožeností a jsou to hlavně vše proni
kající zájmy hospodářské, jež více a více spojují
veškero lidstvo v pochopení potřeb míru, jehož
ohrožení a otřesení pociťují všickni, ježto ná-
sledky válek všickni v různé míře bývají po-
stíženi.
doktor
Körber
Cila
Čecho
Jiří
Vídeň
Paříž
Francie
Anglie
spojený stát
Londýn
Řím
Bern
Haag
Brusel
Pešť
Chri
Poděbrady
7
article
Známou konferencí haagskou, vyšlou na
podnět caře Mikuláše II., učiněn nový vážný
krok k zachování míru usnešením, aby do všech
úmluv, mezi jednotlivými státy učiněných, pojaío
bylo uslanovení, že se podrobují ve vzniklýel
sporech stálému rozhodčímu soudu v Haagu.
Skutečně také za posledních let ve smlouvách
mezi různými státy sjednaných, obsažen bývá
tento dodatek, čímž v nejednom případě se
předejde krvavým zápletkám.
Jest přirozeno, že konference mezinárodn
jednoty míru nabyly svými ušlechtilými snaham
dobrého zvuku a není tudíž divu, že státníei
a ministři toho kterého národa, v jehož středu
konference zasedá, rádi přítomnosti svou sklá-
dají hold apoštolům míru, aby byli připočtěn
do jejich řad; mimo to konají tím jaksi úko
domácího pána vůči hostem, kteří doma svým
styky a svým vlivem mohou nezřidka prospět
jejich záměrům.
Také předseda minist erstva dr. Körber řídi
se tímto dobrým zvykem, a nejen že se do-
stavil do první schůze mezinárodní konference
ale použil i této příležitosti, aby před cizinou
pokud možno zastřel pravý stav poměrů rakou-
ských, a to již méně souhlasí s úkoly a poslá-
ním této konference, jež vyhledáváním pravdy
a práva ve sporných záležitostech chce budovat
základ pro smírné řešení sporů.
Mikuláš II
doktor
Körber
Haag
8
article
Již samo místo, v němž konference zasedá,
budova rady říšské, musilo v přítomných cizíeh
přátelích myšlenky míru, jichž se sešlo na pě
set, vzbuditi otázku, proč jest prázdnou, proč
v ní nejsou shromáždění poslanci »královstvía
zemí na radě říšské zastoupených«, proč, zkrátka
řečeno, jest rada říšská nečinná, proč vládne se
pomocí čl. 14. a proč zástupci národů musili
ustoupiti vládě zabaleného absolutismu ?
Vždyť přitomní cizinci byli a jsou vesměs
doma členy parlamentů, a sice členy, kteří vliv
parlamentů na řešení mezinárodních sporných
otázek chtějí co nejvíce povznésti.
Kde jest ale u nás parlament, kde jeho čin-
nost, kde vliv a význam jeho?
Máme tu sice sedmnáct sněmů, sněmovnu
poslanců, sněmovnu panskou a delegace, tedy
podle mínění nezasvěcené ciziny obrovský appa-
rát representační, parlamentní, ale ani zde, ani
v druhé, uherské polovině soustáti není tou
dobou nijaké parlamentní vlády.
9
article
Ani dr. Körber ani hr. Khuen-Hederváry v Uhrách
nejsou v čele ministerstev parlamentních, oba ob
starávají správu říše bez parlamentních většin
ba dr. Körber jakožto zajatec německé obstrukee
docela i proti parlamentní většině.
Nuže, jak pomohl si tu dr. Körber před členy
parlamentů cizích, na konferenci hojně zastoupe
ných?
Promluvil opět jednu ze svých řečí, podob
nou oněm, s nimiž chodí do ústředí průmyslníků
a pod., aby zakryl svou malomoc ve sněmovně
samé. Promluvil řeč plnou pěkně uhlazených
rčení, formálně duchaplnou, ale obsahově ne
pravdivou.
Dr. Körber, jenž překáží pomocí Němeů
uskutečnění práv jazykových a národníc!a
vhání takto odstrčené národy do nekonečných
zápasů a sporů, a ježto i dle jeho řeči „touha
zachrániti se, jest u národů stejně nutkavá jak
v oboru duchovním tak hospodářském a za tímto
tají se dvě hybné síly velice důležité: čest
potřeba“ — představil se konferenci mezi
národní jako stoupenec těchto zájmů národ
ních. Ba on pokládá sílu cti za významnější
než nouzi a potřebu.
A kde a kdy v celé periodě svého ministro-
vání šetřil dr. Körber těchto dvou hybných sil
pokud jde o neněmecké národy?
Körber
Khuen
Hedervára
doktor
Uhry
10
article
Avšak jako obratný řečník použil okamžiku
a stupňoval svou nepravdu až na prohlášení, že
„česťnárodní jest ona stru na, j íž se
nesmí nikdo dotknouti, aniž by vy-
loudil z ní poplašný zvuk a rozpou-
tal všecky vášně; neboť česť národa, tot
neuhasitelný žár vnitra země.
„Pravím-li to jakožto řídící politik
mnohonárodního státu,“ pokračoval dr
Körber, „nejenom to připouštím, ale chci spolu
říci, jak jest velikou úlohou držitelů moci, aby
bděli nejen nade ctí svého kmene, ale aby se
měli na pozoru, by se nedotkli cti jiné-
ho národa. Tenť jest nejmírumilovnější stát-
ník, kdo měří čest cizích národů pocitem, ja-
kýmž jest naplněn pro svůj vlastní národ.“
Nuže, národe český a vy ostatní národové
neněmečti, zde vám pověděl dr. Körber, jakým
státníkem má býti předseda ministerský v Rakou
sku a jak si máte vésti vůči státníku, který
takovýmnení!
Výborně postřehl tuto nepravdu řeči dra
Körbra dr. Herold, vylíčil konferenci ony míru
milovné prostředky, jichž se užilo proti králov
ství českému, jež krvavé války zbavíly neodvis
losti, přerušily klidný vývoj jeho civilisace a vy
slovil pevné přesvědčení, že náš národ prostřed
ky míru zaujme opět své místo mezi národy
evropskými.
Neméně nápadně se odráží od událostí n
Balkáně a činnosti diplomacie rakousko-uher-
ské, počínaje od povstání podníceného v Herce-
govině a Bosně r. 1874, zabrání zemí těch, a
po plány na postup k Soluni — prohlášení dra.
Körber
doktor
Herold
Balkán
Soluň
11
article
Körbra: „My máme zapotřebí míru v zájmu
kultury lidstva, letmo v před se ženoucí!“
Pravý přemet řečnický bylo však vyzván
dra. Körbra, aby členové konference „neposuzo
vali rakouskou říši podle domácích jej
sporů, kteréž plynou z její vnitřn
struktury.
Jaké jest to probůh umění státnické, jež v
slabé chvilce řečnického vzletu bezděčně dozná
vá, že spory zdejší vznikají z vnitřního, ústroj
říše?!
Nemusí-liž si každý cizí člen konference
z tohoto výroku učiniti závěr: tato vnitřní struk-
tura, plodicí domácí spory, jest velikou chybou.
jest na překážku mírného soužití rakouskýeh
národů, jest na překážku kultury, letmo v před
se ženoucí a jest — což pro řidícího státníka ra
kouského nejdůležitější — nebezpečnou choro
bou, při níž bere za své velmocenské postaven
soustátí.
Jakožto apoštol míru dr. Körber neobstoji
tedy ani doma ani před cizinou, a pro tuto přece
především proslovil svou řeč.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 9. září. (Uherská krise.
Císař odjel dnes z Pešti do Vídně, čímž zakon-
čena druhá perioda bezůspěšného jednání o roz-
řešení uherské krise. Situace v Uhrách jest dnes
nejasnější a neurčitější, než byla za demisse ka-
binetu Khuenova. Opposice stojí na svých poža-
davcích, liherální strana pozbyla své jednolitost
a stala se tím málo spolehlivou oporou přišti vlá
dy, následkem čehož nikdo z vynikajících stát
níků, k nimž koruna chová důvěru, netroufá s
uvázati se v nevděčný úkol, postaviti se v čelo
vlády a pokusiti se o rozřešení krise.
doktor
Körber
Praha
Pešť
Vídeň
Uhry
12
article
Některé ze včerejších peštských listů prone-
sly domněnku, že se panovník hned po vídeň-
ských smutečných slavnostech za císařovnu
Alžbětu vráti zas do Pešti, aby pokračoval v „ře-
šení krise“, „Bud. Tagbl.“ sděluje naproti tomu
s určitostí, že panovník se v nejbližších dnech
do Pešti nevrátí. Poněvadž se ukázalo marným.
rozřešiti krisi osobním zakročením panovníko-
vým, potrvá tato dále. Stanovisko koruny jest
dle „Bud. Tagbl.“ ustáleno: Vojenské reformy.
o nichž byla řeč, budou provedeny, v otázce ja-
zykové nelze se však naditi ústupků za žádných
okolností, poněvadž si koruna neda
zužovati svá práva. Taková jest situace
při odjezdu panovníkově. O zřízení nového kabi-
netu s nikým nebylo v posledních dnech vyjedná-
váno a také není nikdo vyhlédnut, komu by se
svěřilo poslání, sestaviti nový kabine.
Se tím souhlasí též zpráva „Pol. Corr.“, kte-
rá píše: „Politická situace jest nyní, když padla
kandidatura Lukaesova a slyšení Szellovo zd-
stalo bezvýsledným, neutěšena na celé čáře, jak
ve straně liberální tak na straně opposiční. Hlu-
boká tíseň zachvátila všechny vážné politické
kruhy v zemi, každý pohlíží starostlivě do bu-
doucnosti a depresse jest tím větší, že návratu
panovníkova následkem haličských manévrů
návštěv císařů Viléma a Mikuláše ve Vídni ne-
lze se nadíti dříve, než asi za tři neděle.
Tento tísnivý, nanejvýš kritický sta
potrvá tedy beze změny nejméně
do konce září.
Dle zprávy „Fremdenbl.“ může se všal
státi, že panovník za příčinou řešení uherské
krise do Pešti ani nepojede, nýbrž že další jed-
nání v té věci povede se ve Vídni. Kabinetu
Khuen-Hedervárovu uloženo, aby správu země
vedl provisorně dále, poněvadž není naděje, že
by mohl býti v nejbližších dnech vystřídán ka-
binetem novým.
Alžběta
Pol
Corr
Hla
Vilém
Mikuláš
Fremdenbl
Pešť
Buda
Vídeň
KhuenHedervárův
13
article
V Praze, 9. září. (Nemaďarské ná-
rodnosti protimaďarskému velení.
Měli jsme před týdnem zprávu, že uherští Ru-
muni chystají obšírnou akci proti požadavku ma-
darského velení. Dnes se sděluje z Pešti, že vůd
cové uherských Rumunů rozeslali vůdeům Sa
síků, Srbů, Chorvatů a Slováků pozvání, aby se
zúčastnili společné konference, v níž se má stát
usnesení o solidárním vystoupení proti požadav-
ku maďarského velení u všech uherských pluků
Rumuni mají v úmyslu podati eísaři adresu de-
putací, v níž by byly zastoupeny všechny nema
darské národnosti svými předáky. Toto pozván
bylo prý přijato u všech národnosti velmi sym
paticky
V Praze, 9. září. (Akce hr. Wodzick
ho pro jednotu armádní.) V kruzích pol-
ské šlechty konají se prý porady, jichž účelem
jest korporativný projev proti pomaďarštění jed-
né části rakouské armády. Podnět k této akc
zavdal hr. Wodzieki, který vystoupil nedávn
v krakovském „Czase“ velmi ostře proti poža-
davku uherské opposice. Projev má se prý stl
při nejbližší panovníkově návštěvě ve Lvově
sice má jej učiniti mluvčí šlechty, jenž má pro-
nésti rozhodný protest proti jakémukoli trhán
armády, jímž by mohlo utrpěti újmy velmocen-
ské postavení říše a její obranná schopnost.
Mínění hr. Wodzického a „Czasu“ nesdíli
ovšem veškero veřejné minění polské. Citovali
jsme tylo dni hlas „Glosu Narodu“; dnes mů-
žeme ze lvovského „Dzien. Polského“ uvésti latc
slova: „Bylo by možno, aby se našla polská re-
presentace, jež by se připojila k tomuto sboru
(rakouských Němců, útočicích na požadavky
uherské opposice)? Když ne rozum, tedy aspoř
sám politický pud jako důsledek stoletých zápast
nám káže, že v otázkách národních to, čehosi
přejí Němci, musíme a priori pokládati za ško-
dlivé pro násl“
Rumun
Srba
Chorvat
Slovák
jítputace
Wodzieki
Němec
Praha
Pešť
Lvov
14
article
V Praze, 9. záři. (Za chorvatské ve
lení v námořnictvu.) „Obzor“ přináší
stať dra. Š. Mazzury, zabývající se otázkou vo
jenského velení. Dr. Mazzura pokládé za samo
zřejmé, že, kdyby se odstranilo jednolné velen
německé, musila by se u pluků chorvatskýck
státi jazykem velení chorvatština, poněvadž t
přímo vyplývá z uher.-chorvatského vyrovnání
On však jde ještě dále a žádá pro ten případ
aby se chorvatština stala také jazykem velení př
álečném námořnictvu, poněvadž téměř ve
škero mužstvo na vojenských lodech je chor
vatské.
Š Mazzura
doktor
Mazzura
Praha
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Otázka rakouského vyslanectví v Londýně,
zaměstnávající tisk náš i vídeňský, úmrtím do
savadního vyslance hr. Františka Deyma, nabyla
ještě akulnějšího významu. Jistý vídeňský žurná
shledává v ní neobyčejnou politickou pikantnost
Jde o prudký, mimo dosah širší veřejnosti ve
dený boj soupeřů osobních i politických, o boj
jenž je pokračováním sensačních událostí lon
dýnského high lifu před 12 lety, jichž vzrušují
cím vyvreholením bylo utkání zesnulého vele
vyslance hr. Františka Deyma v souboji s pro
slulým spisovatelem a bývalým diplomatem drem
Františkem hr. Lützowem.
Ale výstřely z bámbitek, vyměněné mez
oběma aristokraty českými ve vídeňské jízdecké
škole u kasáren josefovských, u přítomnosi
svědků. Deymových hrab. Wilezka a hr. Karla
Kinského a Lützowových: admirála hr. Cassi
nia a generála bar. Kodoliče, vojenských plno
mocníků při rakouském vyslanectví v Londýně
neskončily afféry, rozrušivší nesvárem bratří Lu-
tzowů společnost londýnskou. Po letech nyní lze
očekávati nový výbuch zlých nepřátelství osobně
i národně proti sobě slojících bratrů: českéh
vlastence dra. Frant. hr. Lützowa a německého
stranníka hrab. Jindřicha Lülzowa. Vzhledem
k těmto okolnostem nevěři se v možnost vyslání
hrab. Jindřicha Lützowa do Londýna, odkud
musii před 11 lety odejíti nedobrovolně, jsa od-
volán a přesazen na žádost svého staršího bratra.
který, jak známo, přebývá stále v Londýně
zaujímá v tamější společnosti jedno z nejpřed-
nějších míst.
Deym
František
Lützow
Deymův
Wilezek
Kinský
Lützowův
Lu
Lülzowa
Londýn
16
article
Je podivné, proč se chce hrabě Jindřieh
Lülzow vrátit na horkou půdu londýnskou, když
se mu jinde otevírají cesty k diplomatické
společenské kariéře neměně skvělé a zajist
mnohem klidnější. Všechny důvody taktu a opa-
trnosti mluví proti hraběti Jindrichů Lüllzowovi
Pro něj však jen vůle a protekce hraběte Ge
luchowského a touha oslabiti, snad i odstranit
vliv českého vlastence dra. Frant. hr. Lützow
v Londýně. Energický a pracovitý tento propa
galor české otázky v Anglii je krajním odpůr
cem politiky hraběte Goluchowského, který chee
svému nenáviděnému kritikovi z »Nineteenth
Century« se odplatiti jmenováním jeho mladšího
německého bratra velevyslancem v Londýně.
Hrot této iníriky může se obrátiti jen prot
hraběti Goluchowskému a jeho věrnému prvnímu
sekčnímu chefovi hraběti Jindřichu Lützowovi.
Jsme aspoň ze spolehlivé strany zpraveni,že
dr. František hrabě Lützow, duchaplný
učený autor znamenitých děl: »Bohemia«, » Bo
hemian Literature«, »Story of Prague«, překla
datel Komenského »Labyrintu svěla«, jenž nyní
jak oznamuje »Lumír«, zabývá se spisovánín
velkého spisu o Janu Husovi, nehodlá za žád
ných okolností opustiti Londýn a omeziti s
jakýmkoliv způsobem ve své literární a politické
činnosti pro český národ tak důležité.
Hrabě Jindřich Lützow, i kdyby byl diplo
matem nejskvělejších vlastností, u něhož jes
oprávněna ctižádost zastupovati říši na míste
lak imponujícím a významném, jako je Londýn.
bude všude mnohem vhodněji umístěn, nežl
právě v hlavním městě Anglie, kde odehrály se
jisté bouřlivé scény bratrského sporu, jichž ob
novení by se měl střežiti.
O nástupce hraběte Deyma nemá ministi
zahraničných záležitostí hr. Goluchowski nijaké
nouze. Z kandidátů, jež jsme jmenovali již dne
Jindřieh Lülzow
Jindrich Lüllzow
František
Lützow
Goluchowský
doktor
Komenský
Hus
Deym
Londýn
Anglie
Nineteenth Century
Bohemia
Bo hemian Literature
story of Prague
18
article
6. srpna (hr. Mensdorf, hr. Frant. Thun, hrabě
Welsersheím, hr. Clary a baron Hengelmüller),
udržuje se na povrchu jméno prvého, hraběte
Mensdorfa. Diplomat tento, jenž zaujímá
u rakouského vyslanectví v Londýně hodnost
splnomocněného ministra, jest velmi oblíbe
u dvora anglického. Král Eduard, jejž navštívi
hrabě Mensdorf též v Marianských Lázních, vy-
znamenává jej srdečným přátelstvím a zve jej
velmi často k sobě.
Dělnické nepokoje v Anglii.
V průmyslových místech Walesu udály se,
jak jsme se již zmínili, prudké srážky mezi děl-
nictvem, jež měly ráz antisemitský. Dělníci,
zvláště iršti, přepadli dělníky židovské, přistěho-
valé ze zemí polských a pronáslodovali je, pro-
tože přebírali domácímu dělnictvu práci. Také
v sobotu večer byly obavy, že se antisemitské
bouře opakovati budou v Dowlaisu; policie v něm
byla proto značně sesílena a její hlídky prochá-
zely neustále ulicemi. Židovští dělníci z obavy
před násilím Irčanů neodvážili se však opusti
svých bytů a nikde se neukázali.
Aby se další srážky zamezily, rozhodnuto,
že židovští dělníci, v počtu asi 60 osob, převe-
zeni budou z Anglie do Kanady a sice někteří
do Nového Skotska, ostatní do Woodstock
nebo Montrealu. Všichni vyplují příští úterý
z Liverpoolu.
Mensdorf
František
Thun
Welsersheí
Claro
Hengelmüller
Eduard
Walesa
Irčan
Londýn
Anglie
Kanada
Nový Skotsko
Woodstock
Montreal
Liverpool
19
article
V Praze, 9. září.
Praha
20
article
Volby do pruského sněmu
Pruský ministr vnitra vyzval dle »Kreuz-
zeitg.« landraty a vrchní purkmistry, by pokud
možno nejrychleji provedli přípravy k volbám
do pruského sněmu a se postarali, by stanovení
okresů pro hlavní volby a vyložení voličských
seznamů stalo se tak včasně, by volby volitel
mohly se provésti ve druhém listopadovém týdnu.
Den volby poslanců určí se později.
Boje na alžírských hranicích.
O výpadu domorodců na francouzský oddíi
vojska u El Mungaru na marocko alžírské hranici
došly další podrobnosti, které sdělují, že boj dne
2. září byl velmi prudký a trval od půl 9. hodiny
dopolední do 4. hodiny odpoledne.
Francouzskou vojenskou zásobní výpravu
provázela vojenská stráž, sestávající z oddělení
cizinecké legie a malého oddilu spahiů, jemuž
velel setník Vauchez a poručíci Danojs
a Selchhausen. U El Mungaru vrhl se na
tuto výpravu velký počet domorodců, který nej-
prve učinil francouzské důstojníky a poddůstojníky
k boji neschopnými. Francouzské vojsko však
přes to setrvalo v zoufalém boji tak dlouho, až
ho došly odpoledne posily. Ztráty jeho byly
ovšem velké, neboť ze 120 jeho vojínů zabito
bylo 37 a 47 zraněno. Zabití vojíni pohřben
na bojišti, kdežto zranění, mezi nimi i těžce zra-
něný setník Vauchez, poručík Selch h au-
sen a jezdecký poddůstojník dopravení byli dl
francouzského tábora. Setník Vauche z zemřei
druhého dne.
Vauchez
Danojs
Selchhausen
Vauch
El Mungar
Sel h
21
article
Tato srážka francouzského vojska s domo-
rodci na hranicích Alžírska není však v posled
ních dnech ojedinělou. Pařížský »Journal« sdě
luje ze Sidi bel Abbesu, že jsou tam velké obavy
o osud jízdní setniny 1. pluku cizinecké legie,
která byla vyslána pronásledovati domorod
lupiče, ale již po několik dní neví se o ní ni-
čeho. Proslýchá se jen, že utkala se s lupiči
v boji a že obě strany utrpěly velké ztráty.
Další řádění lupičů oznamuje se také
osady Ifinify, jižně od Oranu, kterou dne 6.
září přepadli příslušníci kmene Benigiků a z-
jali a odvedli z ní muže, ženy i děti, uloupivše
zároveň několik tisíe ovci. Ke stíhání lupičů
vysláno vojsko.
Zdá se ostatně, že Francie chystá se na
jihu Alžírska zakročiti velice energicky, by tyto
loupežné vpády domorodců rázem překazila
k dalším odňala jim odvahu. Z Oranu odjel
aspoň generál O' Conno r neprodleně po srážce
u El Mungeru, na jižní hranici, jak soudí se,
za tím účelem, aby rídil výpravu, jež lupiče
Benigiků
Alžírsko
Ifinifa
Oran
El Munger
23
article
—a. V Praze, 9. září.
Praha
24
article
Krásný podzimní den. Ba ne podzimní
neboť dosud žijeme v plném lété, jež trváu
nás officiálně od 21. června až do 21. září
Však tací již jsme. Nemůžeme se nikdy dočkao
toho, co se dostaviti má, ba dovolil bychs
tvrditi, toho, co s neúprosnou jistotou dostaviti
se musí, leda že by ve vesmíru udála se revo
luce, jež by dosavadní kalendářní pořádek vy-
hodila z kolejí a na jeho místo vsunula jiný.
který by ovšem musil býti od pánů astronomů
dříve přepočitán a se všemi svými podrobnostmí
na bezpečný základ položen.
Vpravme se do takové situace a uvažujme
co by asi lidstvo tomu říkalo, kdyby jednoho
krásného dne nenastala žádná noe.
Řekněte, to že je nesmysl. Takové věci v
přírodě že se nedějí, díti nemohou.
Zeptejle se Flammariona, mnoho-li krouží
v nekonečném prostoru ztracených světů. Roz-
hlédněte se vůkol za letní noci po nebi, co tam
takových drobečků, jako je naše země a osmě-
líte se tvrditi, že by se všechno sřítilo v pro-
past, kdyby jeden z nich zlosti puk', nebo
v neodolatelné touze po dobrodružstvech vybočil
ze dráhy mu určené, po níž krouží od pravěků
jako vůl při žentouvu mláticího stroje? Nedejte
se vysmáti. V té tak zvaně »mléčné dráze«, jež
samými ztroskotanými světy prý je vydláždéna,
avízne několik kamínků více a to bude všechno.
Ale my, ubozí tvorové.
Flammarion
25
article
Považte si tu radost na jedné a ten vztek
na druhé straně, kdyby, jak jsem se již zmínil,
jednoho dne nemělo se slunce k západu.
Co by tomu řekli vinohradští zedníci, kteř
nepracují teď déle, než do okamžiku, jak slunce
objeví se v téže výši, jako lev svatovítské věže.
kdyby slunce si usmyslilo a tak hluboko se nepo-
nížilo a zůstalo tam, kde vznáší se z pravidl
ve čiyři odpoledne? Co by tomu říkali, kdyby
jim polír s příslušným ohledem na důležite
nebeské těleso, jemuž máme co děkovati světlo
a teplo, dokazoval, že ještě nepadla a že tedy
každý z nich ještě několikrát může si nacpa
a zapálic?
A jak naproti tomu šťastni by byli oni nej-
podšitější pijáci, kteří zvyklí jsou o půl noe
objednat si aspoň ještě tři a sice toho »posled-
ního«, kdyby vůbec žádné noci ani nebylo ? Jak
mrzutě bychom se tvářili my, odkázaní na služné
kdyby kasíři nám posledního dokázali, žes
mýlíme, že ještě několikrát slunce musí zapad-
nouti, než nadejde spasný den, který netušeným
převratem v universu z kalendáře se vytratil.
A jak šťastní by byli zase ti, kteří by se potom
soudním sluhům, exekutorům ba i c. k. kan-
celistům a c. k. notářům vysmáli, až by se do-
stavili se směnečnými protesty, žalobami, exeku-
cemi, licitacemi a podobnou nepěknou havětí
Ať si potom diktují: »Ukládá se vám, abyst
nejdéle do čtrnácti dnů po obdržení tohoto roz-
kazu zaplatil . ..« atd. Nesmysl! Nemáme-l
žádné noci, nemůžeme míti také žádného dne.
Den vůbec přestal a s ním zmizelo i datum.
Taková je logika události a proto se platit vůbe
nebude. Bastal
26
article
Kdybychom ale vyhodili den z kalkulace
musil by se za ním nezbytně poroučeti též
týden, měsíc i rok.
Co by za to daly panny od 30 nahoru
kdyby nebylo té mrzuté instituce. Jak nervosn
je nyní každá, když po 24. hodinách ráno
vstane a nucena je vzdychnouti si: zase minu
den a zase nic! Jak docela jinak by se jí to
vstávalo potom. Jak šťastní byli by ti, na něž
nic tak hrozně nepůsobí jako vzpomínka na
pensi a kteří ze služby za aktivitní přídavek
nejdou dříve, dokud je z ni koštětem nevymlátí
Jak by si libovali, kdyby nedala se zjistit člyři
eítka a oni mohli sloužit — věčně, věčně ..
A jak bychom potom žili
Kdy bychom snídali, kdy obědvali a ve
čeřeli?
27
article
Jak bychom si potom rozdělili čas, abys
to nepříčilo organismu našemu, zákonům fysio
logie a nečinilo nám to život nesnesitelným
Kdy bychom potom pořádali »matiné«, kdy
bychom měli »dinery«, »soirée dinatoire«, kdy
scházely by se elegantní dámy na sprostý klep,
v případě, že by nedalo se zjistiti »five of clok
thea«
Jak těžké bychom tu nuceni byli řešit
problemy společenské, kdyby se země přestala
buď otáčet kol své osy aneb kdyby vedle ny-
nějšího slunce vyskytlo se nějaké druhé, jež by
nám poskytovalo světlo také v noci?
Co bychom dělali potom s petrolejem, nač
by adaptovala obec své plynárny a co byse
stalo se slavnou elektrickou komisí, kdyby
nám laciným zdrojem světla i v noci bylo
slunce
28
article
Není pochybnosti, že kdybychom měli světla
tolik, zapřáhli bychom si je do tramwayových vozů
zrovna tak jako dnes elektřinu a že bychom
jezdili jako Phoibos na perutích světla.
Jak bychom zjistili potom, kdy kdos
z nás narodil, kdy má se ženit, kdy poprvé
na vlastní vrub smi se vypůjčit peníze, kdy se
má stavět na vojnu a kdy má právo odejii
domů?
Jak rád byl by dnes pan ministr vojenství
kdyby nedal se zjistiti čas a on bez odmluvy
i přes hloupost pana Chiaria by si mohl te
ponechati v aktivitě vojáků co by chtěl.
A což kdybychom v tom zmatku, jenžb
nedostatkem pravidelného se střídání dne s nocí
nastal, zapominali ke všemu ještě také umírati
Freiligrath nebyl ovšem vědcem, nýbrž jen
německým básníkem a týž pravil, že spánkem
učíme se umírat.
Kdyby nebylo noci, nespali bychom —
tak aspoň soudím — a následek toho byl by,
že bychom na konec ani umřít nedovedli.
Nastal by to pěkný chaos, až by nás t
za řadu let žilo několik generací najednou aaž
bychom se jako osmdesátiletí dědci sestoupil
ve »stranu mladých«
Toť se ví, že by potom v ceně stoupla
náramně tma umělá. Jako dnes si kupu-
jeme za drahé peníze podívanou na všeliké bá
ječně osvětlené fontány a nejvíce nás do divadla
lákají výpravné kusy se světelnými effekty
potom by nám největšího stupně požítku posky
tovala — tma, čím větší a čiřejší, tím lepší
Unaveni věčným světlem toužili bychom po tem-
ných komůrkách a stavitelé by potom při k
Chiario
Freiligrath
29
article
ždém bytě zřídili pořádnou »cameru obskuru«,
do níž bychom se přetíženi dojmy světelným
na nějakou dobu uchylovali
To bylo by doma.
Ve veřejnosti jinak by se dělo.
Tak jako dnes se zařizují hotely, hostinc
a kavárny s nádherným elektrickým osvětlením,
potom by nás lákali do hotelův a restaurantů,
kde světlo s největší rafflnovaností temperováno,
a kde možno stráviti při výborném plzeňském
hodinu či dvě v tichém dumání
Jezditi půl hodiny černým tunelem, bude
nejpříjemnější zábavou pro děťi a ve vyso-
kých kruzích nejoblibenější a nejrozšířenější bude
hra »na slepou bábu«.
Nadbytek světla bude ovšem provázen úka-
zem ne valně potěšitelným a sice obecnou touhou
po tmě.
Bude se prostě opakovat, co v životě
všude.
V okamžiku, kdy spustí lidstvo vznešenou
hymnu na slávu vítězného genia světla, buditi
se bude v něm touha stisknout ruku duchu
temnoty.
Po vzrušení a práci v záři světla — kli
a zotavení v tichém temnu. Život je střídání
a proto snad dokud člověk bude, bude i noe.
Ale také den ..
Hezký podzimní, či vlastně letní den. M j
bože, kam jsem byl zbloudil! Chtěl jsem popi-
sovati partii, kterou jsem podnikl Oustrašickým
potokem a zatím toho přede mnou již tolik, ž
nucen jsem vlastní théma ponechati si až n
týden příst.