Dne 10. ledna 1902.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 11. Strana 3.

specificky katolické nauky dáti do popředí a je hájiti bez bázně. Přesvědčení o řízení církve Duchem sv., musí se jeviti tím, že hájíme zřízení, bohoslužbu a svatostníny. Zde nesmí býti zrádného mlčení, ale kde toho třeba, vystoupiti bez ohledu na osoby. Kla- mavé milosrdenství s jedním mohlo by se státi ukrut- ností pro mnohé. Katolická věda vezme v ochranu ony nauky, které nejsou sice věročlánky, ale logicky z věročlánků plynou. Ohledně biblických bádání není to duch církve za každou sotva vylíhlou naukou po- bíhati, jako zase naopak by bylo proti rozumu v otáz- kách volné diskusi ponechaných zacpávati ucho ku novým rozluštěním. — Výtečný list vědecký vystoupil proti některým moderním výstřelkům, které nikdo schvalovati nemůže. Přílišná touha po novotě a mod- ních názorech dána často přednost novému pozlátku před zaprášeným zlatem, které však má daleko více ceny byť v prachu než pozlátko v lesku.

Protestant o protestantismu. Všeobecná evangelicko-lutherská »Kirchenzeitung« napsala v no- voročním svém čísle toto pojednání: Kdo by chtěl dnes popírati, že v našem lidu za nynější doby nábo- ženská mysl tak poklesla, jak tomu nebylo od dob reformace? Ať jdeme do společenských vrstev nejvyš- ších nebo nejnižších, všude najdeme úžasnou nábožen- skou nevědomost a zároveň bují všude pověra. Upro- střed křesťanstva evangelického jest masa lidí, kterým schází znalost i těch nejzákladnějších pravd křesťan- ského náboženství, takže k pohanství těchto lidí stačí jen jméno. Jak velikým jest poblouznění ducha, tako- vým jest i poblouznění na poli mravním. Mravní po- blouznění jest ale kříži nebezpečnější, než duševní. ono jest vlastně kořenem všeho nepřátelství proti Kristu. Byly doby, kdy opovrhovali lidé vlastním ži- votem, užívali jen pěstního násilí, nedbali žádných práv bližního, ale přece nikdy nebyly samy základy mravnosti tak otřeseny, jako jsou dnes. Důkazem toho jest, že v Berlíně vychází list, který zřejmě hlásá po- hanství. Dokladem toho jest dále, že ani říšský sněm německý nedovedl uzákonit návrh, aby naše mládež nebyla znemravnělým, zkaženým uměním veřejně zne- mravňována. Na našich kazatelnách umlká vždy více a více staré evangelium a vzmáhají se za to v obcích různé sekty. Hlasatelé těchto sekt veřejně již odpírají i božství samého Krista. Tak naříká orgán pravověrné staroluteránské strany v Německu na rozháranosta úpadek protestantismu v Némecků. A páni pastoři v Německu co činí? Inu, jdou do Rakouska hlásiti a šířiti čísté evangelium. V klášterním chrámu Páně sv. Voršily koná bratrstvo Neposkvrněného Početí Panny Marie Lúrdské v nedeli dne 12. t. m. svojí pobožnost jazy- kem německým o půl 5. hod. odp.

Ze Škramník u Českého Brodu. Ve středu, dne 8. t. m. konal se pohřeb v Pánu zesnu- lého faráře zdejšího Karla Hejhala. Projevil sice ve skromnosti své před smrtí svou přání, aby prostě a beze vší slávy pohřben byl, ale láska kněží okolních i osadníků z přifařených osad připravila mu pohřeb slavný. Mimo Berth. Hejhala, převora kláštera O0. Augustinianů ve Vrchlabí, bratra jeho, dostavilo se vzdor nepříznivému počasí a špatným cestám 19 du- chovních z okolí a veliké množství lidí netoliko z far- nosti škramnické, ale také z Kounic, kde zesnulý co kaplan po více let působil, a z okolních osad, kdež vůbec znám byl co kněz horlivý, upřímný, lidumilný a skromný. Také několik patronátních úředníků při- jelo k pohřbu. Veškery obce k faře škramnické při- fařené věnovaly k pohřbu jeho krásné věnce. Též dostavil se sbor hasičův z Hořan, aby poslední poctu vzdal svému milému duchovnímu správci. Církevní obřady vykonal a pohřební průvod vedl, jakož i zpí- vané Requiem sloužil Josef Vejchar, k. a. vikář česko- brodský a farář v Tuklatech za assistence četných knéží. Pohřební dojemnou řeč konal Jan Šucha, bý- valý kaplan škramnický, nyní kaplan v Štolmífi. Učitelstvo nejen z osady škramnické, ale i z někte- rých okolních osad zapělo velmi dovedně příslušné sbory a církevní zpěvy a hymny. Všichni přítomní želeli toho, že zesnulý v nejlepším věku (45 let), když byl docílil slušné obnovení farní budcvy a pe- čoval o rozšíření a upravení farního kostel a musil z toho světa odejíti. — Odpočívejž v pokoji !

Zprávy denní. * S »Právem Lidu« jest skutečně velmi těžká polemika. Dokážeme-li mu, že nemluvilo pravdu, řekne, že prý nadáváme, poukážeme-li na rozpor mezi učením proletářských matadorů a jejich lukul- lovským životem, řeknou, že prý lžeme; vypíšeme-li odměnu, dokážou li nám, že není pravdou, co tvr- díme, ani se o získání odměny nepokusí. V čísle 7. zase nás viní z nepravdy, neboť vkládáme prý Lieb- knechtovi do úst výrok, že všechny ty pěkné sny o budoucí socialistické společnosti jsou fantasií. — Ale — ale, občánkové, to špatně znáte svého pa- triarchu Llebknechta, že ani nevíte, kdy co řekl a jest to velmi smutným svědectvím pro vaše sociali- stické vědomosti, že my, »klerikálové«, musíme vám citovati výroky vašich mužů a dokazovati, kdy a kde je pronesli. Nuže, posloužíme vám i tentokráte. Vr. 1893 byla po osm dní konána debata v říšské sně- movně německé, nazvaná »Zukunftstaatsdebatte«. Na vyzvání Bachemovo, aby sociální demokraté plány své budoucí socialistické společnosti předložili, odpo- věděl dne 7. února Liebknecht: »Toť otázka, na níž jen blázen může dáti a dá odpověď!« A dále v řeči své pravil: »Was den Žukunftstaat betrifft, so ist das Phantasiesache!« a dále dí: »Es sind eben Phantasiestücke und nichts weiter«. Jest libo ob- čanům, abychom ještě jinými, jinde pronesenýmia podobnýml výroky Liebknechtovými jim posloužili?

Na výtku, že věříme jen tomu, co klerikální vědá- toři o budoucí socialistické společnosti napsali, odpo- vídáme, že v té příčině především zkoumáme spisy socialistických matadorů a skorem bychom se mohli domnívati, že jich máme po ruce více a známe je lépe, než celá redakce »Práva Lidu«, a proto, milí občané, budete míti s námi velmi těžký boj, poně- vadž jsme proti vám v té veliké výhodě, že známe vás a vaše plány z vašich origlnálů, za to ale vy o nás soudíte jen dle pamfletů, které různí nedo- ukové proti nám napsali. — Téší nás velice, že v lo- kálce své také odsuzujete surové počínání vašich soudruhů, kteří poplivali na ulici dva milosrdné bratry ve Štýrském Hradci, ale zase se vědomě mý- líte, že tito soudruzi tím klesli na úroveň klerikálů, kteří prý lid fanatisují a k násilnostem štvou. Ni- koliv, občané, k násilnostem systematicky štvoua vyzývají právě sociální demokraté. Jest vám snad libo, abychom vám posloužili přesnými citáty z vašich časopisů a spisů, kde vaši matadoři vyzývají, aby protivníkům se pěstí vytloukaly zuby, ano, aby se dokonce i pobili? L47,

* »Bůh umřel!« Sociální demokraté nebojují proti náboženství, nýbrž pouze proti klerikalismu. Tak- slýcháme to z úst jejích řečníků všude tam, kde by jim protináboženské jejich stanovisko mohlo uškoditi. Doklad o protináboženském duchu socialismu podává poslední číslo časopisu »Zář«. V čele listu přináší tučným písmem slova filosofa Nietzscheho, který se ze své filosofie zbláznil a nedávno jako šílenec ze- mřel. Slova ta zní následovně: »Zapřísahám Vás, bratří moji, zůstaňte zemi věrni a nevěřte těm, kdož vám mluví o nadpozemských nadějích! Traviči jsou to, ať již to vědí či nikoliv. Povrhovatelé životem jsou to, odumírající, a sami otrávení, jimiž je země unavena, ať tedy jdou. Kdysi byl zločin proti Bohu největším zločinem, ale Bůh umřel a s ním umřeli tito zločinci.« (»Zář«, 2. ledna 1902) O Nistzcheovi již vyplnilo se slovo Písma svatého, že řekl blázen v srdci svém: není Boha, a pravíce se býti mou- drými, blázny učiněni jsou. Sociální demokracie šíří nyní to bláznovství mezi svým čtenářstvem. V pro- gramu socialistickém však i na dále obsažena bude ona lživá věta: »Náboženství jest nám věcí sou- kromou.« * Jak zákeřnicky píše »Čas« o kněžích, toho dokladem je i lokálka »Vliv klerikalismu v ne- mocnici« ze dne 14. prosince 1901. »Čas« uvádí »ze vzpomínek starého sekundáře« »událost, která se stala asi před 2 lety« »v pražské nemocnici, kde nejsou dosud klášterní opatrovníce«. »Čas« píše do slova toto: »Přinesena byla na vnitřní oddělení stařena, ra- něná mrtvicí; vědomí její bylo silně zkaleno . . ..

Horlivý domácí duchovní pastýř vstoupil do pokoje nemocné a vyšel po dlouhé době s odleskem radosti na tváři: stařenka se smířila s milým Pánembohem a učinila závěť ve prospěch své hříšné duše, pro jejíž spásu založila několik fandací na mše svaté, a od- kázala církvi svaté celé svoje jmění — mluvilo se tehdy o mnoha tisících. Neměla ubohá, komu by od- odkázala svůj stateček; měla jen schovanku — bý- valou služku, — která u ní sloužila 10 roků za- darmo. Slibovala jí, dokud byla zdráva, že na ni ne- zapomene — zapomněla chudák stará v hodince smrti. Druhý den přišla schovanka navštívit milou babičku, jež nabyla zatím jasnějšího vědomí, a do- věděla se od opatrovnic o závěti. Naříkala si scho- vanka, proč na ni babička zapomněla. I rozleželo se babičce, co to učinila, kázala zavolati notáře, zrušiti starou závěť a napsati novou. I zaradovala se scho- vanka a všecken lid, jenž to viděl, ale vzdychnul duchovní správce: »Kéž by to nebylo stařence ani schovance k věčnému zatracení!« — Tak do slova píše »Čas«. Tato lokálka je skrz na skrz vylhaná a účel její průhledný: hanobit kněze, jako by zne- užíval bezvědomí nemocných k vydírání peněz,a jako by tím odíral chudou služebnou o její zaslou- ženou mzdu. Lokálkou touto, úplně vylhanou se ale »Čas« silně pořezal. Tážeme se soudné veřejnosti, zda-li osoba, »jejíž vědomí silně je zka- leno« (»Čas« sám tuto okolnost uvádí písmem pro- loženým), je schopna, činiti nějakou závěť, právně platnou? Troufá-li si »Čas«, pověsiti takového bulíka na nos svým čtenářům, měl aspoň respektovati práv- nickou gioriolu svých dvou hlavních patronů, z nichž

jeden je doktorem práv, a druhý doktorem sice jen flosofie, ale za to mužem takového právnického roz- hledu, že při nedávném světovém processu svým dů- vtipem a bystrozrakem zahanbiti chtěl váecky práv- níky s jich odbornými universitními studiemi a s jich mnoholetou zkušeností. — Článkem uvedeným staví se »Čas« dále do řady zákeřných pomlouvačů: nebot, aby se vyhnul soudnímu stihání se strany napadených, neuvádí jménem ani onu nemocnou stařenku, ani její zklamanou služku, ani onoho domácího duchovního pastýře, ba ani onu pražskou nemocnici, ač v celé Praze existují jen dvě, kde nejsou dosud opatrovnice řeholní: totiž nemocnice židovská a všeobecná. Neví-li redakce »Času« žádného jména, snad jí je poví onen starý sekundář, který, kdyby mu náhle paměť se- lhala, se aspoň snad jako lékař sekundární, tedy do- mácí, dovede upamatovati na domácího kněze; vždyť ta událost se prý stala nedávno, »asi před 2 lety«. A vyzýváme tímto redakci »Času« veřejně, aby aspoň jednu z oněch okolností veřejně uvedla! Mát v čele listu heslo: »S pravdou ven!« Nevyhoví-l tomuto veřejnému vyzvání, zůstane přede všemi sluš- nými lidmi tím, zač ji už dávno pokládáme: zákeř- ným nactiutrhačem.

* Kde se všude sbírá na hnutí »Pryč od Říma«. Redakci listu vycházejícímu v Linci »Ave Maria« píše jistý dopisovatel z Norvéžska ná- sledovně: »Člověk by ani nevěřil, kam všudy prote- stantská propaganda až vnikne. I zde v Norvéžsku se sbírá na bratry pro víru v Rakousku tak strašně utlačované. Ani si nedovedete představit, co se vše- cko za branicemi píše a lže o tom ubohém Rakousku — samé to drzé lži. Pravda jest, že lži tyto dlouho se neudrží, ale sotva jedna jest vyvrácena, povstane deset jiných.« Celá agitace má svoje těžiště v Ně- mecku. * Proti konkubinátu. C. k. okresní hejt- manství v Kraslicích vydalo v těchto dnech výnos, jímž všem obecním představenstvům přesvědčujícím způsobem nakazuje, aby přihlížela k morálním ško- dám, které působeny jsou v mnohých obcích okresu kraslického konkubináty i žádá hejtmanství obce, aby všemi zákonnými prostředky přičinily se o odstranění konkubinátů, neb aspoň o jich obmezení na míru nej- menší. — O tutéž věc dávno již usiluje s úspěchem spolek sv. Filipa z Neri a Vincenciáni a dílo jich s pomocí Boží se daří. * Schválený zákon. Včerejší vídeňský úřadní list uveřejnil zákon ze dne 22. prosince 1901 ohledně příspěvků k bursovním fondům pražské a terstské bursy na zboží a cenné papíry za záznamy cenných papírů.

Proti podomnímu obchodu. Úřadní vče- rejší vídeňský list uveřejnil nařízení ministerstva ob- chodu, vydané v dohodě s ministerstvy vnitra a fl- nancí, jímž se zakazuje podomní obchod v lázeňském místě Janské Lázně (polit. okr. trutnovský) za trvání každoroční lékařské saisony, t. j. od 15. května až včetně do 15. září každého roku. * Z rady král. hl. města Prahy. Schůzi dne 10. ledna t. r předsedal starosta p. dr. Vl. Srb. Pan A Perner, majitel firmy A. A. Perner v Praze, věnoval k uctění památky své zesnulé manželky 40 korun ve prospěch chudiny okresu svatopetrského. — Dělníci tesařští, shromáždění v hromadě pomocnické, žádali za odpomoc jich nezaměstnanosti tím, že by se přikročilo k bourání pilotového mostu. Práci tuto ne- bude však obec prováděti ve vlastní režii, nýbrž bude most teprve z jara bourán podnikatelem. — Sehválen byl návrh dozorčí komise staroměstské tržnice, aby posvícenské slavnosti konané dle starych zvyklostí každoročně o sv. Bartoloměji a sv. Václavu v Hole- šovicích a Bubnech posuzovány byly jako pouti a aby platily o nich předpisy tržní o poutích. Tím odpadne zvlášní propůjčování míst stánečných pro slavnosti ty radou městskou a veškeré poplatky odváděti se budou staroměstské tržnici a nikoli jako dosud částečně hlavní městské pokladně. — Pan Dlouhý, majitel domu v Celetné ulici, svolil k žádosti obce pražské, že do městského musea propůjčí kovovou sochu Her- kula, zdobící schodiště jmenovaného domu. Socha ta byla veřejně vystavena o výslavě architektů a inže- nýrů v r. 1898 a bude jako práce veliké ceny umě- lecké nemalou ozdobou sbírek městského musea. —

Schválen byl návrh pana městského rady dra. Pra- chenského, aby k zemskému výboru podána byla žá- dost za zemskou subvenci chudobinci u sv. Barto- loměje. * Za příčinou sňatku J. J. hraběte Otty z Harrachu na Roravě a Tannhausenu, c. a k. ko- mořího, čestného rytíře svrchovaného řádu maltézského. c. k. poručíka mimo službu, s J. J. princeznou Karo- linou na Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Waller- steině, dcerou J. J. knížete a pána Karla na Oettin- gen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteině, hraběte na Oettingen-Baldernu, seniora celého rodu Oettingského atd., budou dne 14. ledna 1902 o půl 11. hodině dopoledne v nechanickém chrámu Páně slavné služby Boží pro úřednictvo J. O. na panství Sádova a po