Číslo 10.

V Praze, dne 11. ledna 1902.

Ročník VI.

Redakce, administracea expedice Praha, Pstrossova ulice, číslo 20O- II. Nefrankované dopisy se nepřijmnejí, rukopisy se nevrscej

NAl Nezapecetans rezlamace jsou porta prosty Inserty no nteme tevně a pri častési nsero po- skytneme výnody. Vycha sí denne c sesté hodině ranní. V ponicelí a po svátku vždy c dvanácte. ho- dině polecní. Jednotiivé čislo za 8 h. Telefon redarce c. 1:28. Slunce vycházív 7 hodin 58 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 18 minut večer.

LLK účet o. k. poštovni spořitelny č. 860. 790

Sv. Hygina.

LlS Čtyřicetihodínná pobožnost v chrámu Páně u P. Marie Sněžné od 7. až do 11. t. m. latné pro Prahu s aonáškou do domu: měsíčně. .. . . K 2.80 étvrtletně . . . K 8.40 celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtyrtletně .. . K 9.— celoročně.... K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Némecka a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně,. .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie. Belgie a Anglie: 18.2 čtvrtletné K 52.g0 celoročně Telef. kdministrace li26-

Všeněmecký skandal.

V Praze, dne 10. ledna.

Když nedávno ještě na říšské radě morálka sv. Alfonse z Liguori byla vržena na pospas Vše- němcům kteří tam s ní nejnestoudnější orgie tropili k velikému zármutku nejen upřímných katolíků, ale i všech rozšafných lidí, nemohl nikdo se na- díti, že Nemesis bude takfka v patách následovati, a jaká Nemesis! Zahanbení většího nemohlo se do- stati hlavním původcům piklů, strojených proti Římu, kteříž tonuli v s adké naději, že německý lid následkem těchto orgií šmahem odvrátí se od Říma. Leč, sotva že říšská rada na sklonku minu- lého roku byla odročena, začalo se něco mezi dvěma náčelníky Všeněmců proklubávati. Šuškalo se o ve- likém rodinném skandálu, jemuž s naší strany ne- přikládalo se veliké váhy, brzy však následovalo vzdání se mandátu se strany Wolfa a to hlavně na nátlak jeho soupeře Schönerera Přátelé Wolfa byli sice z počátku aférou nemálo zaraženi, brzy se však vzpamatovali a volali: Vždyť to nic není, trochu milostných pletek a nic více, proč pro ta- kové hlouposti muž takový měl by se veřejného života vzdávati? A zatím ta »Wolfovina« počala do Alldeutschlandu čpěti zápachy horšími, nežli augiášovskými, odhalení následovalo za odhalením, až to konečně, jak »Trautenauer Wochenblatt- píše, dospělo k tomu, že by státní zástupce byl tu oprávněn, největšího Všeněmce nechati četníkem sebrati.

Člověk, jenž na říšské radě křičel: »Mužové, střežte své ženy a dcery před morálkou sv. Al fonse!« měl na své hlavě nikoliv másla, nýbrž kolomazi tolik, že se v ní teď topí. Německé listy vyčítají mu svádění dívek — nikoliv jen v jednom případě, hrubé využívání pohostinského práva, zpro- nevěru vlastní manželce špinavé dělání dluhů, vrcholem však vší jeho ohavnosti byla rada Wol- fova svedené cívce a později manželce svého poli- tického přítele, o kterou se nešťastní svedenía zoufalí tvor vé ucházejí u moudrých žen, nabízejí cích nejdiskretnější pomoc v inserátech těch kte- rých listů. Při tom měl Wolf tolik zbabělosti, že před matkou svedené dívky padl na kolena s pro- sbou, aby ho neprozrazovala, sice že by vše- německá věc skandálem tímto ne- smírně trpěla. Po tom všem měl ještě tolik drzosti, nabí- dnouti se politickému příteli, jenž svedenou dívku pojal, za starosvatbu, vlastně Brautverführera a případně i za kmotra! Svůj zločinný poměr se sve- denou udržoval W. lf i po její svatbě.

Snaha Wolfova vždy směřovala k tomu, aby všecko se zamlčelo avšak listy pokrokové vyzý vají ho, aby, chce li se rehabilitovati, podrobil se čestnému soudu, jemuž Wolf snažil se vyhnouti soubojem. Wolf podniká všecko možné aby se opět ku mandátu dotřel, a mnozí jeho přátelé mají tolik pokleslé city o veřejné mravnosti, že tvrdí, že vše to není nic, a že jen aby o mandát opět se uchá- zel, což Wolfovi dodalo opět kuráže. Vydal se do svého bývalého volebního okresu na cesty a bude přednášeti dnes v Broumově, zítra ve Vrchlabí, v neděli v Landškrouně, v pondělí v Trutnově a v úterý v Hostinném. Nežli však odcestoval, vy- slal před sebou matku paní Seidlové, v jistém ohledě i svou tchýni, která mu má vyšlapávati cestu k srdcím voličů. List tento tu celou maza- ninu tou měrou rozšlapává, že opravdu již lze po- chybovati o zdravém rozumu Wolfově. V listě tom matka neostýchá se omlouvati chování Wolfovo a to se zřetelem na jeho výtečné vlastnosti a jeho zásluhy o všeněmeckou věc. List tento má do sebe velikou kulturní důležitost.

— Jsem pouze žena, — píše paní Tschanová — ale mám za to, že jako matka nešťastné paní Seidlové jsem po- vinna říci, co vím a co jest pravda. O čem já a můj muž s Wolfem v nejtěžších dnech svého života ve Vídní jsme mluvili, jak a zdali jsme mu odpustili poklesek, který ona naše dcera stejně zavinili, to jest naší rodinnou věcí, do níž nemá ani ... ani ... co mluvit. Budiž to nyní řečenoa my svolujeme, aby to bylo uveřejněno:

Byli jsme požádáni, abychom donutili Wolfa k sebevraždě! Že jsme to neučinili, poněvadž jsme nahlédli, že musí býti německému lidu za- chován, že jsme v nejtěžších hodinách svého života jeho zá- sluh o německý lid nikdy nezapomněli, to jest nyní největší néš zločin a zy to jest nyní můj muž nejhanebnějším způ- sobem tupen. Pokud se mé nešťastné dcery týče, postačí toto: Seidl přivedl to tak daleko, zejména v den svatby, kdy ty největší Jži proti mému muži si vymyslil, ježto manžel můj vždycky na své ssmostatné radikální postavení důraz kladl a žádného osobního kultu neprováděl, že jsem měla Seidla v takové nelásce, že jsem před sňatkem svojí dceru sepjatýma rukama prosila, aby v poslední hodině upustila od něho, ukazujíc jí na to, že z tohoto sňstku žádné štěstí ne- vzejde, když Seidlovi ani den sňatku není svatým a že jest on všeho jiného schopen. Ona to nenčinila, ačkoliv by to bylo lépe bývalo. Hned po svatbě žádal Seidl celé věno mojí dcery, nač jsme však nepřistoupili, poněvadž po tom všem, co se stalo, zdálo se nám býti nicotným, aby ona, jak on to žádal, nesměla míti ani krejcaru v rukou, nýbrž aby musila všeho dožadovati se od muže. Od té pak doby, poněvadž Seidl zatím ještě různým způsobem nís urazil, čehož pí- semné doklady jsou po ruce, nesešli jsme se se svojí dcerou nikdy víc! Její dopisy on diktoval, všecky naše četi, ba ona nesmí přistoupiti ani k oknu, nebo listonoši dvéře otevříti, poněvadž Seidl má za to, že ona chce se dorozuměti s ně- kým z venčí. Po dlouhé noci mučí ji naléháním na doznání.

Vliv jeho na ni jest takový — a k vykonávání jeho jest mu ona v nynějším svém stavu vhodným předmětem —a že může od ní, jako na skřipci ve středověku, míti všechna doznání, jakých si on žádá a nyní prý též ona, aniž je čtla, pode- psala hanebné memorandum, kte é Seidl zaslal Schönererovi a jež tento sděli! Všeněmcům, My jsme tehdy ve Vídni žá- dali a prosili Seidla ve dvou listech o to: V případě, že ně. který manžel po sňatku odhalí takové tajemství u své ženy.

zůstanou mu pouze dvě cesty: buď se dá rozvésti, což jsme mu navrhli s dodatkem, že všechnu vinu vezmeme na sebe, anebo, jestliže ž nu svoji miluje, musí to, co se stalo, zůstati utajeno tak, aby to nevniklo do veřejnosti. To žádá také čest muže. Seidl však za žádný h podmínek na tento návrh nevešel, nýbrž všechen styk a námi v této věci odmítl a věc samu tím nejhanebnějším způsobem rozšířil a zveličil na něco, co jest přímo nesmyslno. Je dosti smutno, jestli že dívka vzplane náruživostí k ženatému muži; jest to snad vysvětlitelno, je-l mužem tím Wolf — omluviti nemohu to však nikdy! List, který jsme obdrželi od dcery ve Vídni, diktov l jí Seidl, neboť nebylo v něm též žádné prosby za odpuštění Praví se v něm výslovně, že ona po jediném do- staveníčku, které měla s Wolfem, a sice na cestě k jedné přítelkyni do M., měla s Wolfem ještě jen přátelský styka že Wolf choval se k ní co nejkorrektněji. Také z dopisů k Wolfovi, jež jsem opsala, než jsem je vám zaslala, lze to seznati. Musím také rozhodně odmítnouti, jako bych se byla o své dceři domýšlela, že by onv byla přistoupila na trvalý poměr jako tento. Na okamžik mohla se snad oddati vášni, snad je to možné, ale jinak byla povahy přímé, nekoketovala a nenalézala se nikdy sama v mužské společnosti, nýbrž vždycky jen s námi. Seidl, muž nikterak bezúhonné minu- losti (bohužel, zvěděli jsme o dřívějším životě přiliš pozdě) měl zrovna nezměrnou zášť proti Wolfovi Nechceme nyní nic jiného, nožli osvoboditi svou dceru z — — — —, že to však nejde snadno, poněvadž ona jest mu nyní povolným nástrojem a mimo to jest plnoletá, tak že moci rodičů užiti nelze, jest neštěstím pro ni i pro nás. Jednali jsme, jak nám kázalo naše svědomí. Ať si již vykonal Wolf cokoliv, my jsme se s ním vyrovnali: jak, po tom n komu nic není.

Avšak jeho krvavý stío nemá padnouti na naši cestu, a zdali lid jásati bude vstříc těm, kteří jej snad přece jen donutí k tomu nejkrajnějšímu, to se teprve ukáže. S věrným ně- meckým poz dravem znamená se nejoddanější Žofie Tscha- nová. Potud list matky paní Seidlové. Všeněmci mohou na tuto matku, jež odkrývá svého zetě a zastává se vilníka, býti hrdi. Je na první pohled patrno, že paní Tschanová k listu tomu byla pohnuta od Wolfa, od něhož asi pocházeti bude koncept k němu. Uvidíme, splní-li se jeho očekávání. Jeho bývalí voličové musili by býti na hlavu padlí, kdyby celé to smradlavé pletivo neprohlédli. Máme za to, že Wolfova hvězda je již zapadlá. Tak se děje všem nepřátelům církve. Wolf chtěl papeže sežrati a zatím se na něm splnilo francouzské přísloví, stvrzené již bezpočtukráte »Kdo papeže požírá, na něj umírá.«

Listy z Krajiny. V Lublani, 6. ledna 1902. (Zajímavosti z městské rady. — Liberální obětavost. Herec Lier. — Vzajemna zavarovalnica.) V posledním sezení městské rady oznámil starosta Hribar, žs bude protestantská obec lubláňská dne 6. ledna slaviti 50letou památku, kdy si vysta- věla vlastní kostel. Této slavnosti se na jeho pozvání mají súčastniti městští radní! Když se konal kato- lický sjezd a přišli synové slovinského národa ze

všech slovanských vlastí, když přišli i zástupcové různých slovanských národů, tu slovinský rodák, předák a katolík na pozvání odpověděl skoro hrubě. Katolické slovinské manifestace jsou mu protivny — protestanti, většinou Němci, to je něco jiného. I na náboženském poli sympati- suje Hribar s Němci, katolík Slovinec s Něm- cem. Inu dle programu se jim jedná o boj proti ka- tolické církvi, a proto se chápou všech prostředků. V téže schůzi se páni domluvili o tajných se- zeních, která byla přijata. Protokoly takových sezení nepřijdou do veřejnosti po celý rok. Při tom se Hribar zmínil o »Slovenci« a jeho odsouzení. Proto- koly tajných sezení dal prý dru Brejcovi, zástupci »Slov.« k prohládnutí, ale z těch se prý nemohlo do- kázati, že by byly »Šlov.« výčitky městské radě či- něné ospravedlněny. No, ty protokoly dr. Brejc vůbec do rukou dostati nemohl a je též nedostal, neboť se nesmějí tři roky vydati. Ostatně může býti Hribar přesvědčen, že se na jeho působení bude i na dále dávati dobrý pozor. Že finance města Lublaně nejsou stkvostné, tvrdí i dr. Tavčar, jenž řekl, že jsou špatné. A teď přijde pan Hribar a něco mluví, že ze všech větších měst rakouských si jediná Opava lépo stojí, než-li Lublaň? Věří snad tomu sám? Kdyby byl »Slovenec« k vůli tomu po druhé žalován a od- souzen, přece zů-tane pravdou, že finance Lublaně jsou — špatné, Že by byl »Slovenec« k vůli tomu zase odsouzen, rádi věříme Malý důkazek. »Slov.

Narod« psal o uršulinském klášteře ve Šk. Loce a tamější škole věci tak nepravdivé — špatná strava, nemoce, špatné byty — že poslána tam komise. Ta však nalezla všude nejlepší pořádek. Přišel i jeden otec, jenž má v klášterní škole svojí dceru. Myslil, že ji najde jistě nemocnou, tak působily zprávy »Sl. N.« Když pak viděl, jak se v tom časo- pise lže, tedy si došel do redakce. Zde dostal od- pověď, věru, zcela hodnou chefredaktora Malovrha: »My víme, že to není pravda, ale přece tak psáti musíme!« Na ta slova se jednalo o žalobu »Sl. Nar.« Než i dva advokáti — liberál a katolík — se vyslovili, že žaloba nic neprospěje, neboť »Sl. N.« se v nynějších poměrech neodsoudí! »Sl. N.« je orgánem slovinských zednářů — vysvítá to z §§ 4. a 27. programu lib. boje, jak jej přinesl »Slovenec« v čísle 272 — a většina úředníků přísahá na ten pěkný časopis. Ti a liberální porotci jej jistě neodsoudí, »Slovence- však, byť i pro pravdu.

Poslední číslo »Rodoljuba« přináší pozvání ku předplacení: »V minulém roce vycházel »Rodoljub« každý týden. Vydávali jsme jej každý týden, protože se konaly volby do zemského sněmu a lid se musil poučovati ve větší míře, by nezůstal pozadu. Ovšem měla »Narodna tiskarna« velikánskou škodu. »Rodo- ljuba« jsme dávali za 80 kr. na rok, od nichž šlo 52 kr. na poštu, a protože jsme několika tisícům po- třebných lidí dávali list zdarma, vynáší škoda více než 6000 zl. V příštím roce bude »Rod.« vycházeti zase každýc h 14 dní, protože tak velikou škodu více nesneseme . . ..« To je otevřená zpověď. Nyní, kdy volby nejsou, ať si jej platí »hloupý sedlák«. Ně- kolik tisíc výtisků dávali zdarma a přece to nic ne- pomohlo. Slibuje-li se nyní více látky, bude tato v ještě větší míře šeredná. Redaktorem »Rod.« je štýrský kněz a český rodák — Zavadil. Herec G. Lier, angažovaný na zdejším divadle, nemá službu a též ne peníze, by se mohl vrátiti do Čech. Dne 31. prosince dostal list, by přišel k panu Staretovu, podepsat novou smlouvu. Dle této by se za 80 zl. měsíčně angažoval pro operu, operettu a statistu. Jeho paní nechtěli více přijati. Protože v určitý den dopoledne smlouvu nepodepsal, nýbrž to chtěl učiniti až odpoledne, odpověděli mu, že jej nyní nechtějí. Což aby vstoupil do redakce »Rodo- ljuba «? Domácí »Vzajemna zavarovalnica« nedá spáti Hribarovi. Již v zemském sněmu se o ní zmínil jako o pojišťovací společnosti Šusteršičově, což ale není. Nyní pak rozesílá na kostelní představenstva »Okruž- ník«, v němž mluví o »Unil Catholice« a praví: Známo nám jest, že jsou Vaše kostelní budovy poji- štěny u zmíněného spolku. Od jisté strany Vás bu-