1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 315. ze dne 15. listopadu 190l.
2
masthead
Zemřelí v Praze.
Praha
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Padělaná spořitelní knížka věnem.
Do uherské eskomptní a směnářské banky v Pešti
přišel onehdy dopoledne jakýs mladík, jenž předložil
k výplatě spořitelní knížku na 10.000 korun. Při
likvidování vyšlo na jevo, že na knížku vloženo bylo
toliko 10 korun a že tato suma dodatečně padělána
na 10.000 korun a věc tudíž oznámena policii. Mla-
dík, jenž se jmenuje Kern a jest úřadníkem pešťského
mlýna Viktoria, udal, že dostal knížku od svého
tchána, továrníka líhu Weissa, jakožto věno před
čtyřmi nedělemi. Tchán potvrdil, že odevzdal zeti
knížku jakožto věno, co pak se týče padělání, mohl
prý je spáchati toliko jeho účetní, jemuž před
pěti nedělemi odevzdal 10.000 korun, aby je uložil
u uherské eskomptní a směnářské banky. Účetní prý
mu ještě téhož dne knížku přinesl a on v den svatby
odevzdal ji zeti. Policie pokračuje ve vyšetřování
této afféry.
= O zemřelém čínském místokráli Li
chunčanovi podává pan Pichon, dřívější francouz
ský vyslanec v Pekině, některé zajímavé vzpomínky
z nichž dnes vyjímáme následující: Pichon mě
tehdáž nařízeno, aby se postaral o zřízení jakés že-
lezniční trati. Rozumí se, že se obrátil ke všemo
houcímu Lichunčanovi, jenž jej ochotně vyslechl
povolil vše, dal svoje slovo a věc byla vyřízena.
Téhož dne ještě setkal se s ním v cunglijamenu,
ministeriu zahraničném a tu shledal úplný obrat.
Pravý opak toho, co mu bylo ráno pod přísahou
slíbeno. — »Nebyl jsem tehdáž,« vypravuje pan Pi-
chon, »ještě zvyklý Číňanům a hrozil jmenem své
vlády dělovými lodicemi.« — »Vystaví snad vaše dě-
lové lodice tu dráhu?« tázal se Lichunčan ironicky.
Kern
Weissa
Pichon
Pešť
Pekina
Viktoria
4
article
— »Ne,« odpověděl Pichon, »ale dopomohou ke
stavbě.« — Jedva že Pichon poslal telegram do Pa-
říže, již mu Lichunčan povolil polovici jeho poža-
davků. Když to však pan Pichon s díky odmítl, po-
volil mu Lichunčan v plném rozsahu s významnými
slovy: »Poznávám, že jste roztomilý muž.« — Odté
doby byl pan Pichon s Číňanem v nejlepších pomě-
rech. To však čínskému diplomatu nevadilo, zahrát
mu, jehož ráznost mu byla proti mysli, ošklivý kou-
sek, naskytlali se k tomu příležitost.
= Poklad na dně mořském. V noci 13
ledna 1840 shořel v zálivu Long Island parník »Lex
ington« a tato katastrofa vyžádala si za oběť 100
lidských životů. Vrak shořelého parníku se potopila
zároveň s nim zmizel v hlubinách poklad v sumě
400.000 doll. Tyto peníze náležely z větší části spol
kové vládě. Od té doby minulo 60 roků a na ce
lou událost se již zapomnělo, když jeden z těch
kteří zmíněnou katastrofu přežili, zaslal nyní jaké
mus časopisu v Bridgeportu dopis, v kterém na udá
lost, která se před šedesáti lety odehrála, upamato
val. Tohoto dopisu povšimla si Sound and Coast
Wrecking Co. v Bridgeportu, která ihned najala
potápěče, aby po vraku pátrali a těm se konečně po
dařilo, že místo katastrofy nalezli. Místo, kdes
parník »Lexington« potopil, jest jedním z nejnebez
pečnějších v zálivu. Nyní bude přikročeno k vyzved
nutí pokladu, který po 60 roků v hlubině vodní od
počíval.
= Pařížští hadrníci, které Eugen Sue uved
do literatury, snad již záhy zmizí z ulic pařížských
Pichon
Číňan
Lex ington
Eugen Sue
Island
Bridgeport
Lexington
Sound and Coast Wrecking Company
5
article
poněvadž zastaralá methoda odvážení smetí má býti
nahražena spalováním. Jeden ze spolupracovníků
»Tempsu« podnikl interview u několika příslušníků
pařížského cechu hadrníků. Jeden z nich pravil zcela
upřímně, že systém odklízení smetí, vyhovující zdra-
votním podmínkám, jest zajisté pro všecky ostatní
obyvatele Paříže žádoucí, že však se stanoviska ha-
drníků zaslouží rozhodně odsouzení. Celkem prohla-
šovali tázaní hadrníci, že nikterak nedovedou pocho-
pit, co je zdraví nebezpečného v tom, prohledávati
truhlíky se smetím, poněvadž po dlouhá léta se jim
při tom daří výborně, děti jejich vesele prospívajía
jejich rodičové ve zdraví stárnou. Když žurnalista
zmínil se o četných bakteriích, jež Pasteur ve smetí
objevil, pravila jakás mladá dívka jízlivě: »Já jsem
taková zvířátka jak živa neviděla. Ten člověk je za-
jisté vypěstoval, namíchal do smetí a poštval je na
lidi, abychom my hadrníci přišli o chléb« . ..
= Soudnictví v Australii. Ze Sydneye se
oznamuje: Novým dokladem o podivnostech angli-
ckého soudnictví, jež je vůbec známo jako složitéa
namnoze zastaralé, jest rozsudek, jejž těchto dnů
pronesl zdejší trestní soud. Byl to případ celkem
všední: Mladá, dosud bezúhonná dívka, byla sve-
dena, dala život děcku a hleděla se ho sprostit.
Zvláštní shoda okolností byla příčinou, že upuštěno
od původního znění žaloby na úkladnou vraždu.
Pasteur
Paříž
Austrálie
6
article
Předseda soudu totiž v obvyklém svém poučení po-
rotcům sám poukázal na to, že dle jeho názoru
nelze trvati na obžalobě v tomto rozsahu. Podle
toho také porotci rozhodli, že jest obžalovaná vinna
toliko tím, že zatajila narození dítěte. Prohlášení
rozsudku odloženo na druhý den ráno a dívka od-
souzena do vězení na celou minutu. Nebude nikoho,
kdo by nedal za pravdu soudci smýšlejícímu tak
humanně, ale proč měla nešťastnice stráviti celou
noc v trapné nejistotě ve vězení, když mohla již
den před tím bez okolků býti propuštěna na svobodu
= Pro hubičku. Ze Sydneye se oznamuje
Již dávno se nehoršíme, napadne-li někomu překlá
dati »antipody« jako »převrácený svět«. Avšak zku-
šenost, jaké se dožil těchto dnů mladý finský medik
Sunel, přece jen přesahuje vše, co tu dosud bylo.
7
article
Onen pán byl totiž pohnán před trestní soud a od-
souzen k pokutě 5 shillingů. Proč? Protože se opo-
vážil dáti své manželce při loučení na veřejné ulici
hubičku. Policista, namanuvší se k tomu, byl touto
hubičkou »pohoršen« a pokáral dost hrubě mladého
Fina pro jeho chování, »jež se příčí dobrým mravůme.
Následek byla hádka, provázená obvyklým shluknu-
tím a konečně Fin zatčen. Měl se zodpovídati před
soudcem pro »buřičské chování«. Policista, jenž jej
obviňoval, prohlásil, že byl hubičkou pohoršen, ne-
boť, pravil na otázku obhajcovu, cos podobného není
v Sydneyi modou. Na další otázku obhajcovu, je-i
mu známo, že v jiných zemích, na př. ve Francii.
jest líbání na ulici dovoleno, odpověděl strážce ve-
řejného pořádku, že o tom ničeho neví. Možné sice
prý to je, neboť pokud je mu známo, dopouštějí se
zejména Francouzi »mnohých pošetilostí«. Trvalo ně-
kolik minut, než se utišil řehtavý smích obecenstva
a policejního soudce v odměnů za tuto poznámku
Na to přerušil soudce další námitky obhájcovy, pro
hlásiv, že pan Sunel byl usvědčen a odsoudil jej
jak již praveno.
Fina
Fin
Francouz
Sunel
Francie
8
title
Král. české zem. divadlo v Praze
Král
Praha
9
article
Dne 10. listopadu 1901: Fialova Anna
dcera posluhovačky, 21/2 roku, 208—I. Čelikovský
František, zlatník, 45 roků, 190—III. Bechyňová
Antonie, manželka zřízence u dráhy, 37 roků, 50— V .
Plachatá Kateřina, almužnice, 81 rok, 66——VI. Cigliny
Josef, mechanik, 22 roky, 665—VII. — Ve vše-
obecné nemocnici: Čížková Marie, manželka
dělníka, 40 roků. — U milosrdných brat ří:
Čermák Jan, nádenník, 53 roky.
Fialův
Anna
I Čelikovský
František
Bechyňová
Kateřina
Josef
Čížková Marie
Čermák Jan
10
article
Národní divadlo.
národní divadlo
11
article
V pátek 15. listopadu.
12
article
51. hra v předplacení.
3. čtvrtka.
Polosvě t.
Komedie o pěti dějstvích. Francouzsky napsal Alex.
Dumas syn. Přeložila Vilemína Nováková. Režisér
Josef Šmaha.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/410. hod.
V sobotu 16. listopadu.
52. hra v předplacení.
4. čtvrtka.
Alex
Dumas
Nováková
Šmaha
14
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 3/47. hod.
Král
Pištěkův divadlo
15
article
V pátek 15. listopadu.
Ve prospěch slč. Štěpánky Budovy.
Angelo, tyran Padovánský.
Drama o 4 jednáních. Dle franc. zpracoval K. Š.
Divadlo jest parním otopem náležitě vyhřáto, jehož
zařízení provedeno první českou firmou Jana Štětky
na Král. Vinohradech.
27093
Štěpánek
Angela
Padovánský
K Š
Štětka
Král
16
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
Smíchov
Švandův divadlo
17
article
V pátek 15. listopadu.
5. hra předplacení pátečního.
Dva erby.
Veselohra o 4 jednáních od O. Blumenthala. Přeložil
Ladislav Chmelenský. Režisér J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka a v kan-
27128
celáři v domě divadla, I. posch.
O Blumenthal
Ladislav chmelenský
J Kubík
Urbánek
dům divadlo
19
title
Praha, Vodičkova ulice,
»U Štajgrů«.
Praha
Vodičkův ulice
20
article
J. Novák,
J. Novák,
»Nikoli. Moji přátelé jsou všicci mrtvi pro mne.«
A propuknuv v hořký smích, Ruf dodal: »Jest lépe, zů-
stanu-li zde! Ostatně — kdo chce spoluutéci?«
Rex vypočetl osm druhů a Dawes děl živě:
»Neuprchnu, zkusil jsem to dvakrát, nechci to již
zkusiti. Radil bych ti, abys učinil taktéž.«
»Proč ?e
»Gabbett uprchl dvakrát,« děl Ruf Dawes, chvěje se
ještě při vzpomínce na hrozné tělo mrtvé, jež byl nalezl
při návratu k »Pekelné bráně« na volném místě mezi
houštinami. »I jiní utekli s ním, ale Gabbett se vrátil
vždycky sám!«
»Co míníš?« tázal se Rex, zaražen tónem, jímž druh
jeho mluvíl.
»Co stalo se se společníky Gabbettovými ? Zemřeli —
ano! Ale jak? Byli všichni bez potravin! Jak stalo se
ale, že netvor je přeživší sám žil po šest neděl ?«
Rex zbledl a neřekl slova již. Vzpomněl na krvavé
historky, jež o útěku Cabbettově byly vyprávěny. Poněvadž
ale nemínil po útěku setrvati ve společnosti Gabbettově,
neviděl příčiny k obavám. Jal se pak znovu nalehati na
Dawesa: »Zůstaneš-li zde, zůstane i nevina tvá ne-
prokázána !«
»Jak mohl bych ji dokázati!« ozval se Dawes
prudce. »Jsou zločiny, jež nikdy nedokáží se a tento ná-
leží mezi ně.«
»Dobrá, čiň, co chceš! Já sám jednou pustil jsem
se nadarmo a na zdařbůh za volavkou. Jakési tajemství
obklopovalo syna jistého stavitele lodí; potřeboval jsem
čtyry měsíce k řešení otázky té a pak ztratil jsem
nitku !«
J Novák
Dawes
Rex
Gabbettov
21
article
Trestanec vzbudil tím v Meekinovi takové rozhořčení, že
tento, kdyby to nebylo bývalo tak dávno již, byl by
pokládal za povinnost svou pohlížeti na chlubného zetě
Vichersova s nepřízní největší.
»Dnes již nemám proti němu hněvu,« dodal Rex.
»Byl bych jej mohl usmrtit, ale když, jak víte, měl jsem
jej v moci své, neučinil jsem tak. Ne, vraždy bych spá-
chati nedovedl.
»Velmi poctivé to od vás!« prohodil Meekin. Bůh
sám jej potrestá v čas! Já oloupen o nebohou ženu. Žije,
jak slyším, v Sydneyi zcela poctivě. Srdce mé pro ni krvácí !«
A Rex vzdechl si tu povzdechem hlubokým, že by i jiné
byl jím dovedl zmámiti.
»Nebohý příteli můj! mohl byste jí psáti.«
Rex zdál se váhati a sám sebou zápasiti a pak děl
rozhodně:
»Ne, nebudu. Víte, že velitel čte všecky listy. Mohu
ale své ubohé Saře psáti, co jiní čtou?« I svěsil
smutně hlavu.
Druhého dne děl Meekin, červenaje se u vědomí,
že dělá něco nedovoleného, ke kajícímu se Rexovi:
»Kdybyste mi slíbil, že nebudete nic psáti, co by
nemohl i velitel čísti, odeslal bych sám list vaší
manželce.«
»Bůh vám to odplatiž,« děl Rex a zabýval se po
dva dny tím, že psal Saře epištolu, v níž vykládal jí,
jak má jednati. Byl to mistrovský dopis, jasný a přesný.
Ani nejmenší podrobnost, jež nutnou byla, nebyla vyne-
chána. Plán svůj, jejž byl osnoval po šest měsíců, dů-
kladně tu byl vysvětlen! Přinesl potom list svůj nezape-
četěný k Meekinovi. Meekin pohlížel na dopis se zájmem
nedůvěřivým.
Ztracen pro život
Rex
Meekin
bůh
Sara