1
article
ozd ruezga end auod 1áq oL namsod es ojizmrou, zel
KAopnq 9q os ÁJBAOÁzA zoIu u oeIs VohA
-pos vu mejsyt ovef eaz jáq uvjnodn Apouujsony njos
-jop ojmy nydo jzouojid pAou oz9A zeu oAH »qokapat
Aonso« uvajqzod áq JAjam zmgu uu 9Apzjso Jáq u
nol upuso es upuzejeu nuseo nyzeqÁA ojoqor Izozqod
ujupudyz uN nzgus ujuzeAes A vysus efnjappo nanjvz
uAouoguo z ofozyuoka nuueoo qnad BaoaeIig nskt
Kstus psAosgo u naojuny nskm ees gpova jA
n opudyz vu ueptunzyo Anuosuoy az uA onoqnpu
guuns Juzi BN oz Ime s u IsgA láq orqo9n z
uoper sgAld upAp os eojugnuu zuA gm uIuBtusuJ
puozomqoou ezos ovef oom vjáq nzqza Apojyo paovnjgu
omu u In nsouejypza ea mezou e Kaonjso s nusu
euj nojeo uu os vuAoveza uapuzoang oomoava
»opaas nupujsepa u nyoq« moust gpávad a znoz nreu
19an3 moueť jodo ojuo, z nejiaa gutpať náq Iuppaodpoz
»onouBies op sjloap« pisof vut nour u j9o op nidnojsa njos
-Apy o Apozd 9ufojs oABad nat J. yuzejuz
Anolozop zsojmou v jsoju nu upÁA ág uvupof Ar
npeaos oA jsoanon mo uyd nnaououz oru pAozons ojoj
a n mojod oje muesao is juot nouuoojsod speyd (rsnu
upau nuu os ofop oz uezpaasozd jáq zápy I upzapuz nao
uom oje zuef uezAejo zsi ovef ujajorupagsozd nejsod
ojojaA juejoAs iisoadía 1s jisnu sidop nysd 1-l91uo
Aqoopund 91sto nupá A jpnyeAp u isox nojsto jnavls
-op nupái A noupernpado nupou e muuprus y Aurpo
nzaj u j9m Kujoa : dopea nsos op aoouad u pjses jud o
1eápsA s91 A poa senvg z5no oaz 1áq HnnI
»1 9eurn2 .
o1Z« oa018 oupunodn pjfeped 190 op nagpo nisva vu
— 495 —
Jáq
Isg
oeIs VohA
Apa
Apzjso
uno
Juh BN oz ime
2
article
JuVpA oupoďpo 60E VISI2 O99Aqz oz KuAodo nos ODL KuV js
JuVpA oupoďpo 60E VISI2 O99Aqz oz KuAodo nos ODL KuV js
— 462 —
Odl
3
article
Petrovy špatné činy byly tu zaznamenány krásným
okrouhlým píamem a rejstřík provinění zdoben i okrasami,
načrtnutými uměle červeným inkoustem.
»20. listopadu za nepořádnost — 12 ran. — 24.
listopadu: Nestoudnost vůči opatrovateli nemocných —
odejmuta strava. — 4. prosince: Ukradl čapku spolu-
vězni — 12 ran. — 15. prosince: Nepřítomen při vyvo-
lávání — 2 dny komůrky. — 23. prosince: Nekázeň a
nestoudnost — 2 dny komůrky. — 8. ledna: Nestoudnost
a nekázeň — 12 ran. — 22. února: Nestoudnost a ne-
kázeň — 12 ran a týden samovazby. — 6. března:
Drzost a nekázeň — 20 ran.«
»To bylo poslední ?« tázal se Frere.
»Ano, sire,« děl Johnson.
»A potomí — potom to provedl ?e
»Ano, pane! Tak tomu bylo !«
Ano, ano! Skvostný tento systém mučil a vyhlado-
věl dítě dvanáctileté tak, až se — samo usmrtilo ! — Tak
tomu bylo!
Po snídani prohlížela společnost nadále. Vše v po-
řádku obdivuhodném! Byla zde i školní světnice, kdež
lidé jako Meekin učili, jak. Pán Ježíš miloval »maličké«
a za školní světnicí tou byly kobky žalářní a byli i stráž-
níci a byl i dvorek, kdež se vyplácelo po dvaceti ranách
důtkami. Sylvie zachvěla se, když spatřila tuto řadu obli-
čejů. Od silného devatenáctiletého jinocha z chmelnic
kentských až po schátralé, ale zchytralé desetileté
cigáně, jež toulávalo se kdys ulicemi berlinskými, byly
tu zastoupeny všechny stupně mladistvé zlosynnosti, škle-
bíce se zde v nezkrocené divokosti a zlobě, aneb i uklá-
nějíce se v pokrytecké pokore.
»opuz zn oi gpsa — navada
noupuup u noapAuzd nousozd nejsod uguu ujsnu orv
— (KuoA JÁq upyzod jsopod uu nue[ p9qo) vloxo
VlA u s neap 1s IfezdoN usdos mo) o 1oxo
-ozd u puAoupa Kupou jud soup ntoj vgm uovpkqy oz-
jsá« Jupas ujsíapzod ud ussegang onoag es juzp
» HSozoIVz noAopuu e vu pujuiso o, os pee
Petrův
Frere
Johnson
Ježíš
Sylvius
Vl
4
article
JsoApaAvadsau oyuf 'ojrgjzdeu vnpo
os jť oru oz ugen uuegju nepAodpo nsoupijaou oqe[ uu
odojfou jsoť oz zií os unuN otu uprozou otaJás-
»fgsno zit oz n uosí poz v pea o mtoN orajás
ppzod sornu volt . pno u puoptu moa nye
mudtás pupejnys ápyau IznorsuzoN«
»puzpa ozd onjud
-tÁs 9aj 9ujnyoou mudouood nzA nuome noyuejsá murs
nounod jsof esA psu9 uezpaAsÁA Japta mesí gujujso.
qop o so« AtAu oo snypo »sÁmsoN«
»Aotqn us y gugens puuy p Jád
Kgoyuí eupojns vpudá« Aoden uepago posd
eoavisoyd A etájáS oe vapausseBang upa moN«
»udon nsp nu 1f9qo 1 sodnoju Ipoaka zojsu gs.
o10xg J2p » nsnoams nuzoy ozd my uef o1 jsep«
sonudmás m znu upjsod láq nuu ez
opujvu 9nqop A jáq ssežang eolumis Auqoesa guqá ypo deu
JASAu I AAOpU nas ud A JupAogesÁA Jpokond
Aqu áqzd ozaz uvidvy Juejzor a Aozso 4j9o zjpoan
zyzoja napadz Aaojutos Kszoa oupejodpo sápy
deu Jasau
Jpokond
Aq
Aaojutos Kszo
5
article
VA9SAu Ju9zedsu
IXY
095-
— 463 —
6
article
»Nechte maličkých přijíti ko mně a nebraňte jim,
neboť jejich jest říše boží,« řekl prý zakladatel našeho
náboženství. Tuto bylo ale tomu tak, jakoby lordové vzne-
šení i prostí poslanci Jejího Veličenstva byli se v par-
lamentu sdružili, aby založili říši pekla
Když byla zde komedie odbyta, totiž, když byly děti
zde povstaly, hymnu zapěly a odřikaly, kolikrát »dvakrát
dvě dělá pět« a když byli také pronesli své vyznání víry
v »boha všemohoucího, Stvořitele nebes i země« — pro-
hlédla si společnost všechny ostatní místnosti, jen nikoli
kobku onu, kdež spočívalo tílko dvanáctiletého Petra
Browna, strnulé již, na dřevěné lavici a zlrajíc utkvěle
k střeše vězení, jež rozkládalo se mezi ním a nebesy.
Právě na těchto místech zažila Sylvie malé dobro-
družství. Meekin byl se opozdil a Burgess byl kamsi od-
volán za svým povoláním: Frere pak odešel i s ním.
Svlvie odpočívala na lavičce, s níž, poněvadž vysoko na
úskali tkvěla, bylo viděti daleko na moře. Obrátivši hlavu,
pozorovala mladá žena před sebou maličkého hocha, s
čapkou v jedné a s kladivem v druhé ruce. Zjev malého
tvora toho, jenž byl oděn v stejnokroj ze šedé látky, kte-
rýž mu byl příliš velikým a jenž držel v ruce kladivo,
jež mu bylo příliš těžkým, skytal cosi dojemného.
»Co chceš, kotě ?« tázala se Sylvie.
»Myslili jsme si, že jste ho snad viděla, paničko,«
děla malá postava a zírala na mladou ženu, zasnouc nad
vlídným tonem, jímž byla oslovena.
»Jej? Koho ?
»Petra Browna!« odtušilo dítě. »Jej, jenž to nám
udělal. Byl to náš kamarád a věděli bychom rádi, zdaliž
nyní stastně vypadá l«
Petro Brown
Sylvius
Burgess
Svlvie